Lynnon's Vajíčko: Scyther

2. srpna 2017 v 15:04 | Enwy
Související obrázek
Zdraví: 100%
Teplo : 6/10
Odpočinek: 100%
Čistota: 10/10
Získání: Odměna za individuální aktivitu

Související obrázek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lynnon Lynnon | 23. srpna 2017 v 21:35 | Reagovat

Nadšeně jsem vybíhal z Daycare centra s vajíčkem Scythera v ruce, přesněji v jeho inkubátoru. Kam bych ale teď měl zamířit? Jako jediné místo, které mě napadlo, bylo Pokémonní středisko. Tam, kam si obvykle začátečníci chodí pro rady. Navíc, když je středisko něco jako nemocnice, proč by tam neměli i něco speciálního pro vajíčka?
Vešel jsem dovnitř, přitáhl si kabát více k tělu, neboť na rozdíl od divočiny, ve středisku byla klimatizace. Na takovou náhlou tepelnou změnu jsem zareagoval takřka okamžitě. Přešel jsem k pultu a optal se, zda tu není něco, čím bych mohl usnadnit svou péči o Scythera Juniora. Už jsem se těšil, až z něj vyleze pořádný maniak se sekáčky místo rukou. Snad ta věc nebude chtít hrát hádej kdo.
Sestra Joy mě odvedla do místnosti plné inkubátorů. Bylo tu několik vajíček různých barev a velikostí. Začínala mi vysvětlovat, jak se o vajíčka starat, přesto, že na to měla být Ayako odbornice, naneštěší jsem se od ní nedozvěděl nic jiného, než to, že se o vajíčko mám dobře starat.  Velmi mě uklidnilo, když mi Joy řekla více. V polovině vysvětlování byla přerušena, s nejvyšší pravděpodobností doktor ji volal.

"Běžte, nějak si poradím, slečno" ujistil jsem jí s šarmantním úsměvem a položil Scythera Jr na jeho místo. “Děkuji za vše.” Vděčně kývla a běžela za svými povinnostmi. Prohlížel jsem si vajíčka. U některých bylo snadné určit, kterému Pokemonovi patří, u některých to bylo opravdu oříškem. Sundal jsem si kabát a odložil jej, opět totiž nastala změna v teplotě. Ujal jsem se Scytherova vajíčka. Opatrně jsem ho vyndal z inkubátoru a přenesl ho na měkký pultík. Vzal jsem lavor a vydal se hledat místnost, kde ho mohu naplnit vodou. Po chvilce hledání jsem usoudil, že to bude trochu složitější, než jsem si myslel, žádné pítko, žádný dřez s kohoutkem ani nic podobného. Luskl jsem prsty a sám sobě vynadal, jakmile jsem si vzpomněl, že v mém týmu je jeden požehnaný vodní pokémon. “Shiro, pomoz mi!” vyvolal jsem ho. Shiro se na mě podíval a přikývl, rychle pochopil situaci. Naplnil lavor pomocí vody z vodního děla, menšího proudu, aby to na mě všechno nevyprsklo. Zkontroloval jsem teplotu vody a znepokojeně zakroutil hlavou, když byla voda moc studená. “Neboj, Shiro. Za to ty nemůžeš,” Pověděl jsem. Hledal jsem nějaký zdroj tepla. Řekl jsem Samurottovi, ať hlídá a odešel za sestrou Joy. Ta zrovna kontrolovala nějakého spícího Charmandera. “Já si ho půjčím, osobní prohlídka,” Řekl jsem a aniž bych čekal na odpověď, půjčil jsem si ohnivého pokémona. Byl jsem si jist, že majitel Charmandera nebyl žena a tak, přesto, že se za mnou sestra Joy hnala celkem rychlým krokem, podařilo se mi rychlostí světla ohřát vodu.
“Je v pořádku, sestro Joy. Nic mu není,” Moje zakecání situace dvakrát nepomohlo, ovšem alespoň to sestře Joy zvedlo náladu a snížilo hladinu adrenalinu v krvi. Krásný to kompromis, já měl teplou vodu a sestra Joy méně práce se spícím tvorem. Teď, když byla voda již teplá tak akorát, ponořil jsem Scythera do lavoru. Ne celého, partie pod vodou jsem začal smývat a něžně čistit, jak jsem jen zvládl. Všechny nečistoty, ať už prach či jiné nečistoty, smyla účinně voda, ovšem abych se ujistil, že jsem se někde nepřechmátl, nalil jsem do vody dětský šampon. Vajíčko obalila pěna, voňavá, připomínající nějaké žvýkačky. Namočenou žínkou jsem ho krouživými pohyby opatrně omýval. Dával jsem si záležet na každém milimetru povrchu vajíčka. Když mi voda přišla už víceméně vlažná, připravil jsem si měkoučký ručník a vajíčko na něj položil. Bylo pozoruhodné, co všechno se podařilo ve středisku nalézt. Opatrně jsem ho ručníkem vysušil. Zabalené v ručníku jsem na pár okamžiků vajíčko nechal a odběhl vylít vodu z lavoru. Potom jsem vzal suchou žínku, další, a lehce na něj nanesl krém na vajíčka. Divil jsem se, že něco takového existuje, víceméně jsem nemohl odborníkům odporovat. Na obalu jsem si přečetl, že je plný vitamínů, které se skrz skořápku vstřebávají do těla Pokemona. Narodí se pak zdravý a bez komplikací. Opět krouživými pohyby jsem krém nanášel a zároveň tím vajíčko leštilo. Přišlo mi ale trochu  studené, možná změna teploty vzduchu a vody zanechala své. Rychle jsem dokončil promazávání krémem a zavolal Yoruho. “Yoru, jsi taková veselá cukrová vata, zahřeješ ho s jistotou,” Zubil jsem se. Vajíčko u Yoruho bylo do slova a písmene v bavlnce. Chvilku tak s vajíčkem seděl, já jsem mezitím uklidil své pracovní místo a vrátil věci tam, kde bylo dříve, než jsem se neodhodlal je sejmout.
Po skončení celého procesu jsem přiběhl ke svým parťákům zpět. S poděkováním jsem Swablua vrátil do pokéballu a ve chvíli, kdy jsem vajíčko opatrně vracel na místo do inkubátoru, dorazila sestra Joy. “Když už jsme u toho, zkontrolujete mi ho?” Zubnul jsem se na ni. Sestra Joy našpulila rty a já pokrčil rameny. “Za tu scénku předtím se omlouvám, rád bych pro svého Sekáče Juniora vše nejlepší. Alespoň jste měla šanci spatřit otcovskou lásku a co vše pro něj mohu obětovat,” Zasmál jsem se.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 24. srpna 2017 v 11:36 | Reagovat

[1]: Čistota +4, teplo +1

3 Lynnon Lynnon | Sobota v 23:17 | Reagovat

Dlouho jsem se už nepostaral o vajíčko. Ač jsem věděl, že v pokémoním středisku je otevřeno nonstop, byl jsem moc línej na to tam dojít. Čím víc se schyloval večer, tím na mě padalo víc a víc únavy.
Vyndal jsem vajíčko z inklubátoru. Prohlížel jsem si jeho povrch a znenadání ho zvedl nad hlavu. "Volejte sláva, nový král se narodil!" To se vlastně říkalo jen Simbovi. Zkoušel jsem, jak moc se Disney pohádky liší od reálného světa. Inu, no nic. Opatrně jsem položil vajíčko do klína, jelikož jsem se při péči pohodlně usadil. Vyvolal jsem Toshiro. "Mohl bys vodní dělo, příteli?" Samurott kývl na rozuměnou a vytvořil malý pramen. Namočil jsem si nějaký kus "hadru" do vody a začal vajíčko zlehka umývat. Přejížděl jsem opatrně po povrchu a zanechával za sebou čistou skořápku. Napadlo mě, že bych si s budoucím synkem mohl popovídat, ale pochyboval jsem o tom, že mě slyší. Mezitím jsem vyvolal Petilil a Vivillona. "Vivillone, jdi pro suché dříví. Hime, pomoz mu. Uděláme si táborák." Oba dva kývli a vydali se do lesa. Pouštět v noci malé tvory do hlubin lesů mohlo být nebezpečné, ale Vivillon do lesa jako hmyz přirozeně patřil a hime byla travní bytost, tudíž to bylo jisté. Shiro na mě vrhl pohled nejistoty.
"Můžeme tu udělat táborák? Třeba se to nesmí." Pochybovačně jsem zakroutil hlavou. "Nemyslím si. Když to budu hlídat, nic se nestane." Dál jsem vajíčko všelijak leštil a umýval, věnoval mu péči a čas. Samurott mě sledoval půločkem. Posadil se, aby nemusel stát. Z batohu jsem vytáhl mastičku s vitamíny, kterou jsem si vzal ještě ze střediska. Nanesl jsem na skořápku jemnou vrstvu krému, zdálky připomínajíc vazelínu a zmasíroval. Nechal pár minut působit a pak zase smyl vodou. V poslední řadě jsem vajíčko usušil a zabalil do vlastního kabátu, aby neprochladlo.
Vrátili se Vivillon s Ori. Oba nesli dříví. Bůh žehnej tomu, že jsem skautík svého otce a že jsem dokázal stvořit táborák i pořádný oheň. Zanedlouho jsme se už vyhřívali u ohně, včetně vajíčka. Přepadla nás unáva a proto jsme usnuli. Jen Samurott pečlivě strážil vajíčko i plameny.

4 [A] Drobeček [A] Drobeček | Neděle v 11:23 | Reagovat

[3]: Čistota +3, teplo +1

5 Lynnon Lynnon | Neděle v 19:08 | Reagovat

(Děj z rána následujícího dne)
Zamrkal jsem a zamžoural na nebe, kryté hustou korunou stromů. Unova byla krásná a to se mohlo říct i o lesích tohoto kraje. Zvedl jsem se a protáhl se. Hodil jsem očkem po Shirovi. Byl to roztomilý pohled. Velký urostlejší tvor vajíčko, o které se opírala Orihime, zahříval vlastním tělem. Vivillon si našel místo na větvi a mírumilovně pochrupoval. Ač nerad, musel jsem probudit svým pohybem oba dva. "Sorry, Shiro, hime." Vyndal jsem vajíčko z jejich sevření, kupodivu stále spali dál. Neměl jsem tušení, kolik je hodin. Další zbytečný pohyb by je mohl probudit a tak jsem místo chůze a hlasitých kroků, přičemž křupaly větvičky pod nohama. Posadil jsem se na zem a přitáhl vajíčko k tělu, abych ho zahřál. Začal jsem ho leštit rukou, odhrnul jsem větší zbytečnosti, jako třeba listy, hlína nebo černý prach z kouře zhasnutého ohně. Slunce bylo teplé, ovšem zpravidla v polovině dne a ráno pochopitelně byla větší zima. Zahříval jsem vajíčko svým tělem. "Chceš slyšet pohádku o příšeře z Voidu?" Zeptal jsem se. Ticho. Zacukaly mi koutky. "Jistěže ne..."

6 [A] Drobeček [A] Drobeček | Pondělí v 17:33 | Reagovat

[5]: Čistota +1, teplo +2

7 Lynnon Lynnon | Středa v 15:19 | Reagovat

Má nabídka o pohádce o příšerce z Voidu upoutala Vivillonovu pozornost. "Tys byl vzhůru?" Oslovil jsem motýla. Vivillon ostýchavě zatřepal křídly a přiletěl. "Jaká je ta pohádka?"
"Hm, není to moc dětská pohádka. Jsi si jistý, že ji chceš slyšet?"
Vivillon se zamyslel. Pak kývl. "Dobrá, budiž," řekl jsem. Vajíčko jsem pohodlně posadil do klína. "Strašlivý tvor z Voidu, byl predátor a lovec. Jako první byl maličký, bezmocný a bezcenný, opovrženíhodný cizinec v neznámém světě..." Přitom jsem podvědomě začal leštit vajíčko a natáhl se k batohu pro zázračnou mast, abych vajíčko natřel. "Postupem času, leč nepříliš často, se mu podařilo ulovit menší kořisti a nakrmil se. Čím víc se krmil, tím víc rostl, přizpůsoboval se světu kolem sebe. Malé kořisti mu přestaly stačit, aby ukojil svůj hlad a proto lovil nebezpečnější tvory." Dramaticky jsem si odmlčel. Vivillon vypadal sivě. Ani bych se nedivil. "A teď, v přítomnosti... lidé chodící v nocích do lesa, lovci a jejich skupiny, slyší tiché kroky, ostré břitvy cinkající o sebe a slova, pronesená do tmy... Ta slova zní: Zabít, sníst... přizpůsobit se." Vivillon vypískl strachy. Sám jsem pokrčil rameny. "Je to jen povídačka na strašení dětí. Nic moc si z toho neber." Začal se probouzet i Samurott.
Plácl jsem ho jemně přes volně ležící nohu. "Yo, dobré ráno. Čas vstávat, brachu." Samurott zvedl hlavu a koukl na nebe. Petilil zamžikala. "Brej..." zamumlal Samurott. Využil jsem toho, že ještě nebyl plně při smyslech. "Mohl bys mi střelit vodu? Umyji vejcáka."
"Skvěle. Super..." Vypálil malý proud vody, kterým jsem vajíčko umyl. A poté usušil a namazal znova. Jsem to ale idiot...

8 [A] Enwy [A] Enwy | Středa v 15:34 | Reagovat

[7]: Čistota +2

9 Lynnon Lynnon | Středa v 21:37 | Reagovat

Když jsem došel k názoru, že je vajíčko již čisté, zvedl jsem ho proti světlu, abych si ho řádně prohlédl. Kývl jsem uznale hlavou, jako kdybych byl umělec, pyšnící se svým dílem. "Je skvělé, že jste vzhůru, vážení. Dneska máme hodně práce," zavelil jsem a strčil vajíčko Samurottovi do péče. Ten ho stále odpale objímal jako polštář, čímž nejenže ho zahříval, ale zmastil se mastí na vajíčka. Trochu znechuceně si utřel infikovanou část, ale nestěžoval si. "Jak vypadá příšera z Voidu?" Zeptal se Vivillon, pořad bledý z pohádky. Pokrčil jsem rameny. "Nemám ponětí. Někdo tvrdí, že to není člověk ani tvor jemu podobný, i když chodí po dvou, ovšem nemá ruce." Vivillon se otřásl. Natáhl jsem se pro inklubátor, který jsem dostal i s vajíčkem a začal ho zevnitř vytírat, kdyby byl náhodou špinavý. Nastavil jsem poté ideální teplotu a natáhl se k vajíčku. "Příteli, naval mého synka."
"Ne, to nemohu. Petilil ho ještě neměla." Pohlédl jsem zvědavě na lesní travní pokémonku. Petilil sebou ošila a Samurott jí vajíčko předal. Vytvořila list, jímž vajíčko zakryla a ohřála, ochránila před studeným ranním vzduchem. Vedla si dobře, ovšem brzy jí péče o Scythera Juniora omrzela a předala kulatého mně. Já sám jsem neměl moc způsobů, jak ho ohřát. Proto jsem ho jen objal. "Nějaké plány na dnešek, skupino?" Otázal jsem se...

10 [A] Enwy [A] Enwy | Včera v 15:24 | Reagovat

[9]: Teplo +2

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."