Zahrada květin Gracidee

10. července 2017 v 16:50 | Enwy

Zahrada květin Gracideas je opuštěná zahrada zámeckého komplexu, který se nachází na druhé straně úpatí hory Mt. Ember. Žije tu mnoho pokémonů, kteří tu píší své příběhy v míru a klidu. Pokud budete mít štěstí, naleznete i nějakého Shaymin. Většinou bývají přátelští, ale velmi plaší. Lidé si z generace na generaci vypráví příběhy o tom, že jedné noci se na louku shromážní všichni Shaymin, aby se mohli společně dotknout jarních květin Gracidea a změnit se v nebeskou formu svého já.

Gracidea anime.png

Gracidea
Samozřejmě sem může přijít každý. Říká se, že natrhaná kytice Gracidee je znamením tisíce díků, je jako, kdybyste říkali: "I give all of me to you," = "Dávám ti vše mé/z mé maličkosti." Pokémoni, kteří mají kladnou povahu, toto místo zbožňují. Nesmí se zde chytat ani narušit poklidný život pokémonů.

1. S kým jdete
2. Co děláte

(Pokud trháte kytici květin, je třeba to poznamenat buď na začátek nebo na konec příspěvku zvlášť.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enwy Enwy | Včera v 16:24 | Reagovat

1. Charizard/Garlandolf; Gardevoir/Raviel; Cutiefly/Chibi-san; Zubat/Armytile; Skarmory/Vylon-Omega

2. Část 1/2
Divočina a příroda byla skvělá. Chybělo mi sice jídlo, které jsem zase zapomněla dokoupit, ale říkala jsem si, že odteď budeme žít trochu zdravěji a v případě hladu se nacpeme bobulemi. "Ravieli?" zeptala jsem se, když můj Gardevoir zmizel z dohledu. Raviel se objevil mezi stromy a pak se ušklíbl. "Jsem jsem odhalen..." řekl s pobaveným hlasem. Byť už nevyskakuje moc často z pokéballu a nemá ve zvyku utíkat zkoumat svět, trocha ninji v něm zůstala. "Nebyl jsi odhalen. Zavolala jsem to ticha tvoje jméno. Kdyby ses neozval, neodhalila bych tě," zasmála jsem se a Gardevoir zmateně zamrkal. "O-oh," vydechl. Po chvilce chůze jsem si uvědomila, že asi míříme na druhou stranu než jsme původně plánovali. "Potřebuješ mít lepší orientační smysl," poznamenal Raviel a já se jen ohnala zasyčením. "Nepotřebuju!" křikla jsem. Vytáhla jsem pokéball. "Mám orientační vílu," usmála jsem se a vyhodila kulatou věc do vzduchu. Stříbrné světlo se zformovalo do tvaru malého huňatého pokémona. "Heyo, Chibi-san," zazubila jsem se a Cutiefly se protáhl. "Hoi," usmál se. Úsměv jsem mu vrátila a pak přešla k věci. "Senpai, myslím, že si musíme promluvit," řekla jsem, extrémně vážným hlasem. Chibi překvapeně zamrkal. "A-ano...?" řekl nejistě. Nadechla jsem se. Cítila jsem, jak Raviel vedle potlačuje smích. "Jde o to, že..." Odmlčela jsem si. "Ztratili jsme se! Jsme úplně mimo trasu!" vyjekla jsem zoufale. Chibi chvilku nechápavě koukal a pak se začal smát. "A to je všechno?" - "Jak 'to je všechno'?! Tohle je smrtelně vážná situace!"
Chibi nás vedl dále. Říkal, že je mu ta cesta nějaká povědomá či instinkt mu říkal, že jdou správně. Radostně jsem přikývla, protože jsem nemusela rozhodovat, kam se jde. Můj orientační smysl byl špatný i doma. "Oh, kami-sama," zmohla jsem se jenom, když jsem uviděla tu nádheru. Raviel taky vykulil oči. "To je... hustý místo," promluvil tiše. "Uhm, tohle nevypadá moc jako místo, kam jste chtěli jít, že?" zeptal se Chibi a já zakroutila hlavou. "Ne, ale vypadá to jako ostrov Sun, nemyslíš?" zazubila jsem se. Naše první setkání s Chibim proběhlo na louce. "Můžeme tu na chvilku zůstat," rozhodla jsem a vytáhla zbytek pokéballů. Nemohla jsem přeci dovolit, aby to neviděli ostatní. "Garlandolfe, Králi destrukce; Vylon, Královno Armageddonu," vyvolala jsem je ven a oni se zformovali přede mnou ze stříbrné záře. "Armytile, Fantome chaosu, shine!" A objevila se i Zubat. Garlan se rozhlédl kolem a jakmile spatřil Raviela, přiskočil k němu. "Huh? Ty máš sluníčkovaté tetování?" ptal se. Raviel zmateně zakroutil hlavou. "Co? Žádné sluníčkovaté tetování nemám," odpověděl a Garlan přistoupil k Chibimu. "Vy máte sluníčkovaté tetování, Chibi-san?" Zasmála jsem se a poplácala svého kolose na rameni. "Garlane, nejsme na louce na ostrově Sun. Tohle je na zemi. V naší dimenzi," smála jsem se. Garlan obdivně přikývl a zamáchal křídly. Když to Garlan vyslovil, všimla jsem si, že Chibiho popadla nostalgie. Natáhla jsem se a objala ho. "To bude v pohodě. Stojím při tobě. Vždycky budu," šeptla jsem a zadívala se na louku plnou růžových květin. Skarmory roztáhla křídla. "Kde to jsme?" zeptala se a Chibi vyskočil z mého objetí. "Vypadá to, že jsme na louce květin Gracidea. Mírumilovné místo bez rivality a násilí," promluvil. Nepotřebovala jsem vědět více. Rozeběhla jsem se, míříc do středu louky. "Kdo je poslední u toho stromu, je papaya berry!" křikla jsem se smíchem. Nad sebou jsem rázem uslyšela tlukot křídel a za sebou nějaké Zubatino řvaní, které se stále přibližovalo. Tentokrát vyhraju!
Ehm... tak nakonec asi ne. Jako první byl Charizard, který triumfálně předstíral, že se o ten strom opíral už milion let, než jsem tam doběhla. Jako druhá byla Skarmory a pak Raviel těsně za ní. Zubat jednou pro vždy nebyla poslední. Chibi nezávodil a kochal se přírodou. Určitě si přitom myslel, že jsme anti-kulturní aktivisti, když místo toho, abychom se kochali přírodou, tak se ženeme na casting filmu Zběsile & rychle 9. "Máme něco k jídlu?" zeptal se Garlan a nakoukl mi přes rameno, když jsem hrabala v batohu. "Máme. Není nic zdravějšího než... bobule!" řekla jsem a vytáhla tašku na berry. Garlan ihned ucouvl do okolí pěti metrů a najednou se začal strašně zajímat o kytičky. "Bobule jsou zdravé. Dejte si," pobídla jsem své pokémony a každému cpala berry. Cutiefly si s radostí dal a Skarmory také. "Garlane, Ravieli, chcete?" zeptala jsem se a jednu si strčila do pusy. Raviel zakroutil hlavou. "Nemáš místo toho něco... zdravého ale jiného?" zeptal se. Vytáhla jsem dva sendviče. "Mám poslední dva. Cesta zpátky bude bez nich krutá a nesnes-" - "Dej je sem," řekli Garlan a Raviel jednohlasně. Podala jsem jim celou tašku a oni se o sendviče podělili.
"Co budeme dělat?" zeptala jsem se a dojedla i druhé berry. Něco jsem si uvědomila. "Kde je Armytile?" zeptala jsem se a rozhlédla se. Nikde nebyla vidět. Postavila jsem se na nohy a v ruce měla další Oran berry. Chibi se také spěšně zvedl. "Army! Armytile!" zavolala jsem. Zubat nikde nebyla. Když Garlan zjistil, že hledáme Armytile, v pohodě si pokračoval v jezení sendviče. "Co budeme dělat?! Ztratil se nám člen rodiny!" vypískla jsem panicky. Skarmory do mě drkla, snad abych se uklidnila. Raviel vrhl tázavý pohled na Garlana. "Garlane... proč ji nehledáš?" zeptal se. Garlan strčil zbytek sendviče do pusy a povzdechl si. "Já ji můžu najít kdykoliv. Nechám hledat i ostatní," pokrčil rameny. Vyznělo to jako výzva, kterou jsem přijala. "Dobře. Koukej, jak ji najdu," rozhodla jsem a rozeběhla se na louku. "Půjdu s tebou," zavolal Raviel a já mu jen věnovala vděčný pohled. Charizard se zase nakrkl. Mocným máchnutím křídly se ke mě dostala zvedl mě do vzduchu. "Ráda si děláš všechno těžší?" zeptal se vážně. Pokrčila jsem rameny. Za mnou letěl Chibi. "Když chceš najít Rattatu, co uděláš?" zeptal se Garlan a letěl čím výš a výš. "Ehm... půjdu ho hledat?" - "Odpověď zní: Ne. Nastražíš past." A pustil mě. Letěl za mnou a těsně nad zemí to vytočil. Složil mě k zemi, jemně a přistál jako raketa. "Nedělej si všechno složitější. Koukej, jak je to snadný," promluvil. Vypálil do vzduchu plamenomet. "Já jsem Král destrukce Garlanolf! Jsem nejsilnější na světě a nikdo mě neporazí! Nikdo mi nevezme můj titul!" zařval. Chvilku bylo ticho. Pak se odněkud ozval Zubatin vřískot. "Né! Já jsem nejsilnější! Vyzývám tě na souboj!" křičela přes celou louku. Ohlédla jsem se a začala jsem se smát. "Jak ses tam dostala?" ptala jsem se a Zubat uhnula pohledem. "No... ztratila jsem se, samozřejmě! Jinak bych skončila první!" vyjekla, málem až dotčeným hlasem. Vrátili jsme se ke stromu. "Co budeme dělat teď? Začínám se nudit," povzdechl si Raviel a lehl si, aby se díval na mraky. "Zubat, nechceš Oran berry?" nabídla jsem jí. Zubat berry ihned vzala a strčila ho do pusy. Poté jsem vrhla významný pohled na své létající kamarády. "Závod?" navrhla jsem. Všichni byli najezení, takže ani jeden z nich neměl chuť závodit. "Tak... běžecký závod?" Raviel se prudce posadil. "Ano!", ale zbytek jen zakroutil hlavou. Chvilku jsem přemýšlela, co by se tak dalo hrát na louce, která měla vysokou trávu a mnoho stromů okolo...

2 Enwy Enwy | Včera v 16:25 | Reagovat

[1]: Část 2/2
"Mám to! Pojďme hrát schovku!" navrhla jsem. Vyměnily si pohledy a pak přikývli. "Dobrá, když jinak nedáš..." Nadšeně jsem výskla. "Yeey! Nepykám!" - "Nepykám!" - "Nepykám!" Raviel se Skarmory byli zaraženi. "N-nepykám...?" řekl pomalu Raviel. Skarmory zakroutila hlavou. "Já taky ne." Dívali jste se, kdo nezařval nepykám. Byla to Zubat, která nemohla řvát kvůli moc velkému soustu berry. "Hej! To není fér! Neměla jsem šanci-" - "Počítej, Army!" křikla jsem a rozeběhla se. Zubat v rychlosti dojedla své berry a vztekle zavrčela. Začala však počítat. Řvala dost nahlas. Rychle jsem se sehnula k zemi a skryla se do trávy. Hned vedle mě přistál Chibi. "Jsem ráda, že jsem červená. Nejsem moc vidět," šeptla jsem a Chibi se pousmál. "Nejsi červená, jenom nosíš červenou," poznamenal chytrácky a já si jen odfrkla. "Dobrá dobrá... Jsem si jistá, že Skarmory a Charizard to mají rozhodně těžší než já," smála jsem se potichu. Sledovala jsem, jak se Zubat otáčí a začínala hledat. Skrčila jsem se jak nejvíce jsem uměla, abych nebyla vidět. "Ha, Garlandolf!" ozval se křik Armytile. První parťák dole. Nastalo ticho, přerušované jenom šuměním kytiček a stromů ve větru. Když v tu ránu se ozval další křik. "Ha! Vylon!" Skarmory vyletěla ze své skrýše a posadila se u stromu. Zubat šla hledat Raviela. "Je čas, Chibi!" křikla jsem a odlepila se ze země. Doufala jsem, že jsem dostatečně rychlá, abych přeběhla louku a mohla Armytile zapykat. Chibi letěl za mnou. Už jsem tam skoro byla, když se na mě Zubat vrhla. "Deset dvacet Enwy!" křičela vítězně. Odfrkla jsem si a šla se posadit ke Skarmory. "Tak, jak šlo skrývání se?" zeptala jsem se, abych navodila konverzaci. Skamory se jen ušklíbla. "Není jednoduché mít železné tělo," odpovídala ochotně. Přikývla jsem. "Cítíš se pak nějak těžší nebo-" - "Deset dvacet Raviel!" křikla Zubat a Raviel vyšel ze své skrýše. Téměř bych si ho nevšimla, Zubat byla vážně dobrá. Posadil se ke Garlanovi a začali něco vážně probírat. "Už zbývá jenom-" - "Deset dvacet Zubat!" ozvalo se za mými zády. Chibi to vyhrál! "Ale... jak? Jak jsem si tě mohla nevšimnout?" Chibi pokrčil rameny. "To jsou... zkušenosti s prostorem?" Chvilku jsme na něj zírali a pak se začali smát. Druhá hra se nekonala. Většina usoudila, že je to moc... dětinská hra. Poflakovali jsme se louce a užívali si větru. Garlan usnul, Raviel se zakoukal na oblohu, Zubat skřípala zubama a vymýšlela plán, jak Garlana svrhnout z trůnu nebo se to alespoň tak  zdálo. Seděla jsem u stromu a ruku měla na Skarmoriném železném plátu.
"Chibi?" zeptala jsem se. Moje malá orientační víla ke mně přiletěla blíže. "Co se děje?" zeptal se s úsměvem. Nadechla jsem se, najednou jsem vypadala strašně vážně. "Víš... říkal jsi, že pokud se ti tu nebude líbit, vrátíš se na ostrov Sun. Kdyby se to stalo a... třeba tentokrát Raviel by byl označený sluncem... je nějaká šance, že..." Odmlčela jsem si. Bylo těžké to vyslovit. "Že...?" řekl Cutiefly a podíval se na mě. Po chvilce přemýšlení jsou zakroutila hlavou. "Uhm, že je to možné? Chci říct, aby byl označený někdo další?" zeptala jsem se. Nebylo to to, na co jsem se chtěla zeptat, ale uznala jsem za lepší, když se na to ptát nebudu. Chibi se pousmál. "No, samozřejmě. Solari si náhodně vybírá neoznačené, takže nevidím důvod, proč by to nešlo.
Přikývla jsem a zvedla se na nohy. "Máš pravdu. Život je celkově o náhodě. Díky, Chibi," usmála jsem se. Sehla jsem se a začala jsem sbírat květiny. Něžně jsem je vytrhla. Vzpomněla jsem si totiž, že mají nějaký význam, ale za Arceuse jsem si nemohla vzpomenout, jaký význam to byl. Byla by škoda nemít u sebe pravděpodobně nejkrásnější květiny světa. Kytici jsem provizorně svázala delším stonkem, který jsem našla. Garlan se už probudil a celý můj tým na mě koukal, co dělám. Když jsem byla se svým dílem hotová, přišla jsem blíže. "Týme!" zavolala jsem se zářivým úsměvem. "Víte, co znamená, když někomu dáte květ-"
V tu chvilku zafoukal silný vítr. Omylem jsem kytici pustila a květy se rozlétly na všechny strany. Každý z mého týmu skončil s malým květem z kytice na těle. Když jsem to uviděla, usmála jsem se. "Život je o náhodě..." zašeptala jsem. Zvedla jsem hlavu. "Dávám vám všechno, z mé maličkosti," zazubila jsem se...
- Použito 5x Oran berry (1x Cutiefly/Chibi-san; 1x Skarmory/Vylon; 2x já/Enwy, 1x Zubat/Armytile), 2x sendvič (1x Charizard/Garlan, 1x Raviel/Gardevoir)
(Off-story bonus: Garlan se začal smát. "To bylo trochu moc... trapné, nemyslíš?" Jakmile to řekl, začala jsem se červenat. "B-baka! Snažím se vytvořit trochu dojemnou scénu, proč ji kazíš?" Garlan a Raviel se začali smát. Když to Chibi uviděl, přistoupil ke mně. "Neber si je moc k srdci, Enwy. Je dobře, že i v takové malé hrudičce se nachází tolik pocitů." A Garlan chytil záchvat smíchu.)

3 [A] Drobeček [A] Drobeček | Včera v 16:50 | Reagovat

[1]: [2]: Všichni si neplánovanou návštěvu zahrady moc užili.
Charizard +10% lásky (Enwy 2x sendvič), +13% štěstí
Cutiefly +10% lásky (Enwy 2x sendvič), +18% sehranosti (5% Oran berry), +19% štěstí
Gardevoir +10% lásky (Enwy 2x sendvič), +17%s sehranosti (3% sendvič), +15% štěstí
Zubat +10% lásky (Enwy 2x sendvič), +9% sehranosti (5% Oran berry), +9% štěstí
Skarmory +10% lásky (Enwy 2x sendvič), +14% sehranosti (5% Oran berry), +18% štěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama