Lynnon's Phantump

10. července 2017 v 21:58 | Enwy
Výsledek obrázku pro phantump
Phantump - "Lily"
Pohlaví: Samička
Typ:
Level: 1
Růst: Středně pomalu
Získání: Les osudu (non-game lokace)
Sehranost s trenérem: 5% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska s trenérovi: 6%
Povaha:
Lily nebyla vždycky pokémon. Byla malou holčičkou, která ztratila svou malou panenku v lese. Tu panenku milovala z celého svého srdce a proto se jí tam zpět vydala hledat. Tu noc se však stalo nějaké neštěstí... Poté, co se probudila, už nebyla člověkem, ale pokémonem Phantump. Když to pověděla ostatním lidem, co lesem procházeli, nikdo jí nevěřil a mysleli si, že je pošahaná. Phantump se toulala lesem sem a tam, až upadla vyčerpáním. Objevila se v útulku.
Doteď se snaží vzpomenout si, co se toho osudného večera stalo a proč je pokémon. Její cíl existence je pro teď jednoduchý: najít svou milovanou panenku...
Nechala se přemluvit Lynnonem, trenérem, který ji přislíbil věrnost a místo v týmu. Zatím se jejich příběh píše.
Útoky:
- Tackle
Další vývin:
Aktivní Plyšák Hapinny - "Lyzzie"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ino Ino | 10. července 2017 v 22:10 | Reagovat

Mé kroky opět zamířily někam - kde jsem byla, již je to dlouho - za rattatou. Pozdravila jsem slečny, které pečovaly o pokémony a pročetla si složku o pokémonech, kteří tu stále jsou. Toho Audina jsem tu zahlédla minule. Spatřila jsem ale zajímavý příběh jednoho z nich. Byl to phantump, nechtěla jsem číst vše, jelikož, pokud by se mi chtěl sám s něčím svěřit, bylo to v jeho uvážení. Požádala jsem pracovnici, zda mohu jít za tímto pokémonem a ona mile přikývla.
"Děkuji." Poděkovala jsem a rozešla se tam, kam mi poradila. A opravdu. Zanedlouho jsem se dostala ven - na zahradu. Už se schylovalo k večeru, na obloze se začaly objevovat lehce viditelné třpytivé hvězdy, možná by tu mohl někde být.
"Umm, Phantump?" Zamumlala jsem jemně do ticha začínající noci a posadila se na měkký trávník. "Jsi tu někde? Přišla jsem za tebou." Dodala jsem nadále s příjemným tónem hlasu.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 10. července 2017 v 22:21 | Reagovat

[1]: Phantump k tobě přilevitovala a upřela na tebe zářivé oči. "Ahoj. Hledám svou panenku. Neviděla jsi ji?" zeptala se potichu. Jak vyšla ven, připomínala možná i nějaký přízrak - ovšem milý přízrak, kolem ní byla jakási tajemná avšak mírumilovná aura.

3 Ino Ino | 11. července 2017 v 9:20 | Reagovat

Upřela jsem očka na levitujícího pokémona, který na mě hleděl. Popravdě, překvapilo mě, jak působila mile. Ačkoliv by člověk, že její další vývin je strašidelný... Ona byla tak sladká. Hleděla jsem na ní jak na obrázek.
"Ahoj." Usmála jsem se na ní a zamyslela se nad její otázkou. "Ztratila jsi panenku? Kde jsi ji nechala?" Navázala jsem..

4 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 9:32 | Reagovat

[3]: Phantump posmutněla. "Já už si nevzpomínám. Určitě je někde v tom lese sama a čeká na mě. Musím se tam vydat, ale nepamatuji si, kde ten les je," pověděla zoufale. "Cítím se strašně za to, že jsem ji tam nechala."

5 Ino Ino | 11. července 2017 v 9:42 | Reagovat

"Pojď se posadit, věř mi, že ti to neuteče." Zamumlala jsem a poplácala na místo vedle sebe. "Jak ses sem vůbec dostala? Jestli se tě na to můžu zeptat?" Koukla jsem na ní a zamyslela se nad tím, co povídala. Malinký pokémon, který hledá svou panenku, hrozně moc jsem jí chtěla jakkoliv pomoci. Trhalo mi srdce, když posmutněla, snad bych jí mohla pořídit nějakého plyšáčka? Určitě bude chtít svou panenku zpět... A bůh ví, jak už je to dlouho... "Víš, hrozně ráda bych ti pomohla, kdyby to šlo. Mohu něco udělat?" Optala jsem se nakonec.

6 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 10:15 | Reagovat

[5]: Phantump na chvilku zaváhala. Pocit, že je tam její panenka sama, jí ničila, avšak usoudila, že takhle zbrklým činem to k ničemu nedotáhne. Opatrně k tobě přiletěla a usadila se v trávě. "Popravdě... nic si nepamatuji. Sice to bude znít divně, ale... vím, že jsem nebyla vždycky to, co jsem teď. Bylo mi deset, jmenuji se Lily. Probudila jsem se v tomhle těle někde v lese a... povídala si s lidmi," povídala nejistě, ve snaze vzpomenout si, co bylo předtím. Místo vzpomínkových vizí však bylo odpovědí prázdno. "Pak jsem usnula a probudila se tady. Nepamatuji si, kde je les ani kde je moje Dolly." Když ses jí zeptala, pohlédla na tebe laskavýma očima. "Myslím, že ne. Musím si vzpomenout sama, pak bude hledání jednodušší." Zněla vyspěleji než na desetileté dítě, ale v duši jí stále byla.

7 Ino Ino | 11. července 2017 v 10:26 | Reagovat

"Nebyla jsi tím, co jsi teď? Takže jsi byla... Člověk?" Zamumlala jsem tiše a optala se jí. Naslouchala jsem celému jejímu příběhu a když skončila, povzdechla jsem si. "To chápu. Pokud ti chybí panenka, kterou potřebuješ obejmout, můžeš místo ní obejmout mě." Pokrčila jsem rameny, trošku se pousmála a pokusila se tuto smutnou situaci trochu odlehčit.

8 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 10:47 | Reagovat

[7]: Lily opatrně přikývla. "Byla jsem. Zní to divně, já vím, ale... mám pocit, že mi ten les řekl, ať tu panenku jdu hledat dál. Něco se stalo a já si nemůžu u všech Arceusových prstenců vzpomenout co," řekla a mírně se nad tím usmála.
Na tvou nabídku zaregovala drobným úsměvem. "Děkuji... ona nebyla obyčejná, dostala jsem ji od tatínka," pověděla a zahleděla se na oblohu.

9 Ino Ino | 11. července 2017 v 10:56 | Reagovat

"Zkusila jsi nad tím někdy přemýšlet naprosto klidně? Prostě se posadit, nadechnout se a začít pomalinku, opravdu velmi pomalu ale jistě proplétat své myšlenky, hledat, pátrat v těch nejužších skulinkách tvé mysli?" Posadila jsem se proti ní do tureckého sedu a ruce dala na stehna. "Vím, že na tu panenku určitě velice myslíš." Dodala jsem, když začala mluvit o svém taťkovi. "Víš, mám pokémona, který ztratil právě svého taťku, Noibat, jmenuje se Yuuichi a rozhodl se, že bude silnějším a pak svého taťku najde. Zkus posilnit svou mysl a nebýt moc smutná, protože tě to akorát oslabuje." Snažila jsem se mluvit co nejklidněji, rozhodně jsem ji nechtěla jakkoliv rozrušit, či něco podobného. "Jestli chceš, můžeme zkusit zapátrat po nějakých tvých zapomenutých myšlenkách, co říkáš?" Navrhla jsem nakonec zaujatě. "Nebo se o to alespoň pokusit." Uculila jsem se poté.

10 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 11:17 | Reagovat

[9]: Phantump se zarazila. Když si tak zpětně vzpomínala na své první dny v nové podobě, nikdy si pořádně zatím nesedla. Vždycky se jen hnala za každou cenu za hledáním svéh pokladu. Povzdechla si. "Zkusím to..." Poslouchala se zájmem tvé vyprávění o Noibatovi. "A už je silný?" zeptala se, přímo s dětským hlasem. "Byla bych vděčná, děkuji. Mám pocit, že je to jako bariéra, která mi nedovoluje vzpomenout si... na minulý život."

11 Ino Ino | 11. července 2017 v 11:29 | Reagovat

Radostně jsem přikývla. "Pracujeme na tom... Společně. Společně se poznáváme a zanedlouho půjdeme pořádně trénovat. Ale psychicky je rozhodně silnější. Je to sice ještě dítě, ale vyrovnává se s tím a i přes to, že je bez taťky, je schopný jít dál, ale věří, že ho jednou najde. A to je důležité, dostat se přes to, ale věřit." Pověděla jsem jí. "Zavři očka a naprosto se uvolni. Představ si, jsi malinkatý kořínek, který se proplétá půdou, naráží na všemožné události, které se ti staly v životě. Koukni do očí svého taťky, na jeho úsměv, podávajíc ti tvou panenku, co poté děláš? Kampak a proč tam jdeš? Jdeš se podívat za dobrodružstvím? Poznáním, či jen se projít?" Přivřela jsem oči a mluvila velice klidně. "Je důležité být opravdu naprosto uvolněná a soustředit se na to, co chceš najít." Zašeptala jsem a nechala ji chvíli přemýšlet.

12 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 11:43 | Reagovat

[11]: "... a to ho taťka opustil nebo se ztratil?" zeptala se klidnějším tónem. Možná jí vyptávání se na osudy jiných pomůže vzpomenout si na ten její vlastní.
Poslouchala tvá slova a zavřela oči. Pokoušela si vzpomenout si, ale bylo to těžké. "J-já... já nevím, jak vypadá. Nevím, jakou barvu očí měl," pověděla potichu.

13 Ino Ino | 11. července 2017 v 11:49 | Reagovat

"Taťka ho neopustil, to by nikdy neudělal, ale prostě se ztratil. Pokoušeli jsme se ho najít a on byl tolik uplakaný, že jsem mu nabídla, že může jít s nám. Určitě ho jednou najde, jako ty tvou panenku. Neboj se." Dodala jsem usměvavě.
"Vím, že je to strašně těžké a Phantump, jestli ti někdo řekne, že to bude lehké, je to sprostý lhář. Musíš se smířit s tou skutečností, že to nebude procházka sadem růží. Musíš vytrvat a zkoušet to dál a dál. Opravdu prohledávat každou část tvé minulosti, někde to tam přeci musí být. Ani nevíš, kolik informací si denně pamatujeme, jen je nevnímáme, ale uvnitř jsou. Vnímej každý, každičký, byť malinký detail, na který si vzpomeneš. Už tak to bude pokrok. Já ti věřím." Špitla jsem a přivřela očka.

14 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 11:53 | Reagovat

[13]: Jakmile jsi řekla, že se ztratil, Phantump se zarazila. "Myslím..." zamumlala. "Myslím, že jsem se taky ztratila. Hledala jsem Dolly a ztratila jsem se," pověděla potichu. První pokroky jsou tady! "B-byla jsem v lese... a ztratila jsem se. Byla noc, myslím... nejsem si jistá."

15 Ino Ino | 11. července 2017 v 12:00 | Reagovat

Oh, ona si.. Vzpomněla, malinko! "Šikovná!" Vydechla jsem nadšeně. "Pokud tě to napadlo jako první, dej na instinkt. Ten je ve většině případů správný." Usmála jsem se na ní. "Pokud by nebyla noc, našla bys cestu zpět. Nejspíš byla no, maličká." Dodala jsem tiše. "Co se ti stalo poté, pamatuješ si ještě něco malinko?" Optala jsem se znovu. "Opravdu cokoliv, místo, kde ses nacházela, objevila se, jaký-koliv poznatek, divně vypadající strom, vše může pomoci."

16 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 14:15 | Reagovat

[15]: Lily přikývla. "Je to... unavné," uchechtla si. "Myslím, že mi otec neříkal, kam jdeme. Budu to muset cítit na vlastní tělo, až tam někdy budu," usmála se Lily mile a zase se začala vznášet.

17 Ino Ino | 11. července 2017 v 16:53 | Reagovat

"To chápu." Koukla jsem na ní s pochopením v očích. "Pokud tě tu mám nechat klidně odpočívat, pověz mi to. Nerada bych tě nějak rušila, můžu se za tebou přijít podívat kdykoliv." Usmála jsem se na ni, ačkoliv by to znamenalo, že bych přišla nejspíš až za dlouho. Nebylo ale v mých silách ji nutit, aby si vzpomenula. "Máme naplánováno tolik cest, budeš u nás mít vždy místo, kdybys chtěla." Dodala jsem ještě usměvavě, jako bych jí otvírala svou náruč.

18 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 17:33 | Reagovat

[17]: "Ne, to je v pohodě," usmála se sladce. "Je milé mít společnost, která mi rozumí," pověděla klidně. Na tvou nabídku se uculila. "Děkuji mnohokrát za nabídku, ale... mám pocit, že ještě nejsem na svět venku připravená."

19 Ino Ino | 12. července 2017 v 11:00 | Reagovat

"Dobře dobře. Ráda tu s tebou pobudu jak to bude třeba, či jak to budeš vyžadovat." Oplatila jsem jí milým úsměvem a lehla si na trávu. "To chápu. Občas nevíme, jestli jsme na něco připravení. Myslím, že ti jaký-si vnitřní pocit dá jistě vědět, že už jsi dospěla. Chce to čas..." Zašeptala jsem.
"Co tu v útulku vlastně obyčejně děláte... Hrajete nějaké hry? Seznámila ses tu s někým? Trenérem, či jiným, nebo místním pokémonem?" Zamumlala jsem s očima na obloze.

20 [A] Enwy [A] Enwy | 12. července 2017 v 12:32 | Reagovat

[19]: "Se mnou moc lidí nemluví, takže si moc nehraji," odpověděla. "Jsi první od doby, co jsem se sem dostala. Jinak jídlo tu mají skvělé!" řekla a zazubila se.

21 Ino Ino | 14. července 2017 v 11:17 | Reagovat

"Jídlo tu mají skvělé? Měla jsi někdy... Bobule?" Mrkla jsem na ní šibalsky a zašmátrala v batohu. Vytáhla jsem jednu Oran berry a nabídla jí, ať si ji vezme. "Mimo jiné, máš nějaké jméno Phantump?" Mile jsem se pousmála.

22 [A] Enwy [A] Enwy | 14. července 2017 v 11:24 | Reagovat

[21]: "Bobule? C-co je to?" zamrkala a dívala se, co vytahuješ. "To je moc hezký modrý míček," usmála se. Ohledně jména se jen uculila. "Lily. Číkej mi Lily."

23 Ino Ino | 14. července 2017 v 12:41 | Reagovat

Ušklíbla jsem se. "Není to modrý míček, jmenuje se to Oran berry a je to opravdu chutné, vezmi si to." Podala jsem jí bobulku. "Mimo jiné, Lily je hezké jméno." Dodala jsem a koukla na noční oblohu. "Co tu vlastně děláš ve dne, po nocích?" Zamumlala jsem tiše.

24 [A] Enwy [A] Enwy | 14. července 2017 v 13:31 | Reagovat

[23]: "Oh.. tak, děkuji," usmála se Lily a vzala si berry. "Whoa! Je výborná! Děkuji," usmála se. Na pochvalu jejího jména se jen pousmála.
"Zatím jsem se vždycky ptala pokémonů noci, zda náhodou neviděli mou panenku. Většinou se pak dívám na hvězdy," odpověděla.

25 Ino Ino | 16. července 2017 v 14:17 | Reagovat

"Sbíráme je pravidelně na posvátném Berry kopci." Uculila jsem se na ní. "Víš, přemýšlela jsi někdy, že by ses chtěla vrátit? Myslím tím... Jestli sis zvykla na své pokémoní tělo, sílu, táhne tě něco třeba k zápasům? Nebo jsi nad tím nepřemýšlela a jen hledala svou panenku." Usměvavě jsem na ní pohlédla. Chtěla jsem vědět, jestli si vůbec pořádně uvědomuje, že je pokémonem...
"Pozorovat hvězdy je krásné, mimojiné." Pozvedla jsem ruku. "Podívej, támhleto vypadá jako souhvězdí Arceuse..." Ukázala jsem rukou na záchytné body svítících teček.

26 [A] Enwy [A] Enwy | 16. července 2017 v 14:56 | Reagovat

[25]: Phantump pomalu a vzorně poslouchala tvá slova. "V-vrátit?" řekla nejistě. Zakroutila hlavou. "Zápasit... to asi ne. Být pokémon je najednou zvláštní pocit. S tímhle tělem můžu létat a dostat se výše, ale... lidské tělo mi připadalo přirozenější. Nevím, nejsem si jistá, zda jsem ještě úplně zvyklá na takovou změnu. Nevím, čeho všeho jsem schopná," odpověděla.
Podívala se do hvězd, když jsi zmínila Arceuse. Zamračila se. "Uhm... mě to připadá jako Sableye," zazubila se.

27 [A] Enwy [A] Enwy | 6. srpna 2017 v 16:47 | Reagovat

[26]: Přemlouvání bylo ukončeno z důvodu dlouhé neaktivity.

28 Lynnon Lynnon | 13. září 2017 v 16:30 | Reagovat

Nebylo to omylem, že jsem zde skončil. Nebylo to ani záměrně. Hledal jsem nějaké klidné místo na uklidnění a napadlo mě, že by odreagovaní u pokémonů v útulku nemuselo být špatné. Nepřišel jsem s žádným záměrem. Mohlo by být snažší popovídat si s někým z týmu, ale pravda byla taková, že jsem nechtěl. Plánoval jsem překvapení, jak jsem se znal, hrozilo by, že to vykecám. Motat se jen okolo tréninků prý nebylo zdravé.
Náhodně jsem bez pozdravu zaměstnance vešel do dveří. Naskytl se mi výhled na venkovní zahradu. Plácl jsem sebou na trávu a přivřel oči. Jak ostýchavé to bylo si můžete domyslet.

29 [A] Enwy [A] Enwy | 13. září 2017 v 16:43 | Reagovat

[28]: Zaměstnanec jen zakroutil hlavou nad tvou nevychovaností, ale dále tě ignoroval a nechal tě vstoupit dovnitř.
Phantump si tě prvně téměř ani nevšimla. Když jsi vešel dovnitř, zvedavě vykoukla ze svého úkrytu za dne a prohlížela si tě. I přesto, že byla zvědavá, nedovolovala si přijít blíž. Ne proto, že by se tě bála, ale proto, že tě nejdříve chtěla prozkoumat, než ti přiletí na oči.

30 Lynnon Lynnon | 13. září 2017 v 16:54 | Reagovat

[29]: Naneštěstí jsem neměl na její hrátky náladu. Posadil jsem se. "Ať jsi kdo jsi, vylez. Nerad bývám očumovaný," Vyslovil jsem, dost hlasitě, aby se můj hlas rozlehl po zahradě a tím pádem mě nějaký sledovatel mohl slyšet. Vyčkával jsem na její reakci.

31 [A] Enwy [A] Enwy | 14. září 2017 v 15:28 | Reagovat

[30]: Phantump vyletěla, hned jak uslyšela tvá slova. "Pardon! J-já nechtěla!" švitořila a začala se poklony omlouvat. "N-neviděl jsi mou panenku? Ztratila jsem ji," pověděla tiše a přiletěla blíž.

32 Lynnon Lynnon | 14. září 2017 v 16:26 | Reagovat

[31]: Mávl jsem rukou, abych ji ujistil, že se nic neděje. Byla roztomilejším pokémonem než Orihime, ovšem to jsem si nemohl dovolit vyslovit ani v mysli. "Panenku? Jak vypadala? Kouknu se po ní," Nabídl jsem vřele, s úsměvem na rtech.

33 [A] Enwy [A] Enwy | 14. září 2017 v 17:16 | Reagovat

[32]: Phantump se zamyšleně zamračila. Poté pomalu pokrčila rameny. "Nevím, nepamatuju si to. Vím, že jsem ji ztratila v lese," pověděla. "Prosím, pomoz mi ji najít. Je pro mě důležitá," prosila s naléhavým hlasem, jako kdyby měla za chvilku odejít.

34 Lynnon Lynnon | 16. září 2017 v 17:30 | Reagovat

[33]: "Hmm, tak to bude složité," hlesl jsem. Pokrčil jsem rameny. "Pojďme ji hledat. Pokud jsi ji ale ztratila v lese, silně pochybuju, že ji najdeš tady." Leč nerad, postavil jsem se na nohy a začal s pátráním. Možná by přátelé a větší množství pokémonů hledání urychlilo, ale neměl jsem důvod spěchat. Navíc by to mohlo Phantump vyděsit. Koukl jsem na ni. "Mimo jiné, máš nějaké jméno? Rád se představuji první, je to zdvořilost, ale zdá se, že o mou přítomnost nemusíš stát."

35 [A] Enwy [A] Enwy | 16. září 2017 v 18:35 | Reagovat

[34]: Phantump smutně přikývla a nesla se za tebou. Nečekala, že k ní promluvíš. "Jméno?" zamrkala, než si neuvědomila jeho slova. "Lily, pane," vyslovila opatrně a přitom se rozhlížela kolem sebe. "Jmenuju se Lily."

36 Lynnon Lynnon | 16. září 2017 v 22:55 | Reagovat

[35]: Kývl jsem a rozhlížel se pod stolkem. "Lily? To je roztomilé jméno," řekl jsem s neznatelným úsměvem na tváři. Neptala se na mé jméno a proto jsem zatím mlčel. Hodlal jsem se představit až na její vyzvání. Panenku se mi samo sebou nedařilo najít. "Byla pro tebe ta panenka důležitá?" Zeptal jsem se.

37 [A] Enwy [A] Enwy | 17. září 2017 v 11:52 | Reagovat

[36]: Phantump se jen uculila, když jsi jí řekl, že má roztomilé jméno. Ticho pro ni bylo nepřirozené a tak se nakonec odhodlala. "A... a ty jsi?" zeptala se. Tvůj další dotaz slyšela moc dobře. Odpověděla až bleskovou, nadlidskou rychlostí. "Ano, je pro mě moc důležitá. Dal mi ji můj táta. Udělám cokoliv proto, abych ji našla," vyhrkla naléhavě.

38 Lynnon Lynnon | 17. září 2017 v 20:47 | Reagovat

[37]:  Nachytala. Zvedl jsem koutky v úsměv a uklonil se, upřel na ni své indigové oči. "Lynnon, pro přátele pouze Lynn. Rád tě poznávám," představil jsem se. Kývl jsem. "Skvěle. Říká se, že věci se dají nalézt, pokud věříš, že je najdeš. Zkus si představit, že je ta panenka přímo před tebou a zavři oči. Budu věřit s tebou a proto bude síla dvojnásobná.

39 [A] Enwy [A] Enwy | 18. září 2017 v 18:44 | Reagovat

[38]: "Také tě ráda poznávám," řekla s úsměvem. Ať už tvá slova zněla jak hloupě chtěla, Lily tomu věřila. Zavřela pevně oči a začala si přát, ať je ta panenka zpátky. "Až ji uvidíš, řekni, ať je otevřu," oznámila tiše.

40 Lynnon Lynnon | 20. září 2017 v 21:41 | Reagovat

[39]: Čekal jsem, že zavře oči. Jakmile tak učinila, zašátral jsem v batohu a vylovil plyšáka od své milované, Espeona, jenž vypadal podobně jako ten její. Při té vzpomínce jsem nostalgicky vdechl vzduch do plic a vydechl. "Už ji vidím..." A přivinul si Espeona k sobě.

41 [A] Enwy [A] Enwy | 21. září 2017 v 15:26 | Reagovat

[40]: Lily otevřela oči, podivila se a zmateně zamrkala. "Tohle není moje panenka. Není to moje Dolly," pověděla. "Espeon...? Je pěkná."

42 Lynnon Lynnon | 22. září 2017 v 23:04 | Reagovat

[41]:  Kývl jsem. "Jistě. Tvou ztracenou Dolly, jmenuje-li se tak panenka, ti nahradit nemohu. Znamená pro tebe příliš mnoho, aby mohla být nahrazena." Zamyslel jsem se. Pečlivě jsem volil slova. "To ovšem neznamená, že na ni zapomenout musíš. Zkoušela jsi někdy hledat Dolly v jiných předmětech?" Otázal jsem se vážně a klidně. "Když si představíš, že to, na čem ti záleží, při tobě stojí, bude tu s tebou. Jen jako pocit, který tě doprovází, leč přeci. Říká se, že přátelé jsou jako hvězdy. Nevidíš je, ale víš, že tam někde jsou." Odmlčel jsem si. Už jsem věděl, proč jsem tohle místo navštívil. Pokémoni nehledali útěchu u mě, ani to nebyla náhoda. Vyhledalo tohle místo mé podvědomí schválně, abych se mohl o tomto vymluvit.
Sotvaže zmínila Espeona, znovu jsem kývl. "Ano. Přesně jako majitelka. Narozdíl od tebe jsem ji neztratil ani jsem na ni nezapoměl. Ovšem je příliš daleko a nedosažitelná. Nehledal jsem ji, protože jsem ji našel v plyšákovi." Usmál jsem se. "Hm, tohle možná znělo stupidněji, než jsem očekával."

43 [A] Enwy [A] Enwy | 23. září 2017 v 8:30 | Reagovat

[42]: Phantump příliš nepochopila tvá slova. "Nikdy na ni nezapomenu," řekla jenom. "Nevím, jak to děláš, že jsi ji našel v plyšákovi, ale... vůbec to nezní stupidně!" usmála se. "Řekneš mi, jak to mám udělat? Teď vidím jen plyšáka..." řekla s nadějí v hlase.

44 Lynnon Lynnon | 23. září 2017 v 23:00 | Reagovat

[43]: "Vlastně je to jednoduché. Musíš udělat jen jednu věc - zapamatovat si spojení. Teď, když někde jinde uvidíš plyšáka Espeona, bude ti s nejvyšší pravděpodobností připomínat naše setkaní. Když si rovzpomeneš na pouta, která jsi s Dolly utvořila, bude ti určitě v životě připomínat vzpomínky na tvé časy s panenkou. Zkusíme to." Narovnal jsem se a zvážněl. Odtáhl jsem plyšáka od těla a nabídl ho Lily. "Lily, mám pro tebe dárek, dcero. Je to panenka, Dolly," vyslovil jsem a pokoušel se nezadusit se smíchy. "Nuže? Připomíná ti to něco?"

45 [A] Enwy [A] Enwy | 24. září 2017 v 9:27 | Reagovat

[44]: Lily se rázem rozesmála, když jsi začal předvádět jejího otce, pravděpodobně. "Takhle vůbec nevypadal," řekla mezi smíchem a mile se usmála. "Byl mohutnější postavy a takový... laskavý úsměv na tváři," pověděla a mírně se přitom zamračila, očividně z usilovného přemýšlení.

46 Lynnon Lynnon | 27. září 2017 v 13:04 | Reagovat

[45]: "Oh, vážně? Ale všimla sis? Vzpomněla sis," usmál jsem se. Nemohl jsem přes srdce dostat, že jsem neměl laskavý úsměv, leč jsem se jejímu názoru nedivil. "Zpátky k tématu, vzpomínáš si ještě na něco? Jak ta panenka vypadala?..." Zeptal jsem se.

47 [A] Enwy [A] Enwy | 27. září 2017 v 15:51 | Reagovat

[46]: Phantump zamrkala. "Jo! To je dobrý pocit!" výskla. Pak však posmutněla. "Ne, myslím, že ne. Možná kdybys zase něco předvedl-" zarazila se. "Tohle po tobě nemůžu žádat, promiň," zašeptala. Na tvou otázku zakroutila hlavou. "Ne, bohužel ne."

48 Lynnon Lynnon | 27. září 2017 v 17:19 | Reagovat

[47]: Usmál jsem se. "Mám nápad? Co takhle začít od znovu? S nějakou jinou panenkou nebo plyšákem. Možná ti nová panenka připomene tu starou a na něco si vzpomeneš? Zní to rozumně, když sis pomocí mé směšné parodie vzpomněla na otce." Pro ni to možná bylo něco nemyslitelného, přec... naděje.

49 [A] Enwy [A] Enwy | 27. září 2017 v 17:49 | Reagovat

[48]: Phantump se zarazila. "T-to nemůžu! Bude se na mě zlobit, když ji... vyměním!" vyjekla panicky. Přesto v hlavě měla dojem, že jinak si na svou panenku nedokáže rozvzpomenout.

50 Lynnon Lynnon | 28. září 2017 v 2:03 | Reagovat

[49]: "Není to tak zcela výměna v doslovném slova smyslu. Určitě si přeje být nalezena. Je to jen dočasná změna, než se znovuneshledáte." Pochyboval jsem o tom, že umí panenky chodit nebo dokonce něco cítit ke svému majiteli. To jsem si ovšem nechal pro sebe...
"Pokud budeš chtít, můžu skočit do obchodu a něco ti sehnat. Co jsem tam byl naposledy se svou přítelkyní," zarazil jsem se, Delia vlastně nebyla moje skutečná přítelkyně, "vlivnou známostí," opravil jsem se, "měli tam vážně široký výběr."

51 [A] Enwy [A] Enwy | 28. září 2017 v 10:19 | Reagovat

[50]: Phantump horlivě přemýšlela. "To zní... dobře," zašeptala potichu. "Tvá nabídka zní zajímavě. Můžeme to zkusit, pokud vážně myslíš, že mi to pomůže vzpomenout si," řekla, avšak stále trochu smutně.

52 Lynnon Lynnon | 29. září 2017 v 15:58 | Reagovat

[51]: Kývl jsem. Skočil jsem na nohy. "Zajdu pro ni. Zatím na mě počkej, Lily." Usmál jsem se.

Po chvilce, necelé půlhodině, jsem byl zpět. "Mám ji! Happiny, pro tebe." Vzal jsem plyšáka do rukou a vyčkával, zda si ji bude chtít vzít.

53 [A] Enwy [A] Enwy | 29. září 2017 v 16:21 | Reagovat

[52]: Lily přikývla. "Dobře, počkám. Buď rychle zpátky," usmála se.

Phantump si láskyplně plyšáka přivinula k sobě. "Je roztomilá! Sice nevím, jak vypadala Dolly, ale určitě byla roztomilá," pověděla přesvědčeně. "Kde jsi ji vzal?" zeptala se poté a pohlédla na tebe.

54 Lynnon Lynnon | 29. září 2017 v 17:36 | Reagovat

[53]: Mávl jsem rukou. "Nestojí za řeč." Vyslechl jsem ji a najednou jsem měl prazvláštní nutkání. "Poslyš, Lily," začal jsem. "Nevím, jak ti nahradit Dolly a tvůj minulý život," odmlčel jsem si. "Rád bych se o to ovšem pokusil, pokud svolíš. Rád bych ti dal šanci napsat si svůj příběh od znovu, dát Happiny svůj nádech. Mám na mysli..." Težko se mi něco takového řikalo. Vždyť víte, že nejsem žádná citlivka. "Jednou, kdyby nás něco oddělilo, ať čas či osud, chtěl bych, aby sis Happiny spojila se mnou. Jako svou Dolly se svým otcem. Chci, abys na mě vzpomínala a spojila si Happiny se mnou pokaždé, když se podíváš na růžového plyšáka.

55 [A] Enwy [A] Enwy | 29. září 2017 v 17:46 | Reagovat

[54]: Phantump, zmateně z tvého proslovu, zamrkala. "C-co to znamená, Lynne?" zeptala se opatrně. Pohlédla na Happiny. "Momentálně, když se podívám na Hapinny, mám pocit, jako kdybych ti za něco vděčila. Je to ten pocit, který chceš, abych cítila?" dodala.

56 Lynnon Lynnon | 29. září 2017 v 18:36 | Reagovat

[55]: Jasně. Neměl jsem v mysli, že je to stále pouhé dítě. "Opusť toto místo a odejdi se mnou, Lily," řekl jsem stručně. "Ne, dluh není to, co máš cítit. Mám dojem, že by to mělo být nostalgičtější." Připadal jsem si unavený. Možná tím, že se o něco od srdce pokouším. Nebo tím, že jsem se v mysli dotýkal zapovězeného.

57 [A] Enwy [A] Enwy | 29. září 2017 v 19:33 | Reagovat

[56]: Phantump vykulila oči. "T-teď hned?" ujistila se. Pak však pohlédla na Happiny. Nastalo ticho, když se rozmýšlela. "Možná... možná máš pravdu. Jsi zatím jediný, u kterého jsem si vzpomněla na tolik věcí. Když se vydám s tebou, slíbíš mi, že nějak uděláš, abych si vzpomněla na víc?" zeptala se opatrně a tiše.

58 Lynnon Lynnon | 29. září 2017 v 22:37 | Reagovat

[57]: Zase jsem to uspěchal. "To ti slíbit nemohu. Slíbím to pouze, že tě nenechám se ztratit, odejít. Bude-li třeba, vezmu tě s sebou do hrobu." Zamyslel jsem se. "Nebude to brzy. Když jsem přežil sedm set jar, dalších sedm set nebude problém."

59 [A] Enwy [A] Enwy | 30. září 2017 v 13:10 | Reagovat

[58]: Phantump se zamyslela. Nakonec lehce přikývla hlavou. "Tak... tak dobře! Slib mi, že mě neopustíš a půjdu s tebou," zazubila se. Pak ještě jednou pohlédla na Happiny. "Když jsi mi dal plyšáka, znamená to, že jsi můj druhý otec?"
Gratuluji, podařilo se ti přemluvit Phantump!

60 Lynnon Lynnon | 4. října 2017 v 21:17 | Reagovat

[59]: Usmál jsem se. Opatrně, jemně a něžně, jsem k ní natáhl ruce. "Slibuji, Lily. Neopustím tě, ani kdyby ses měla zase jednou změnit." Znělo to fér? Mohl jsem dodat, že ani kdyby se změnila zpátky v člověka? "Taťko mi sice říkat nemusíš, ale klidně může být tvůj bratr." Už chvilku jsem uvažoval, kolik jí může být a zda jsem zakomplexovaný sesterským syndromem.

61 [A] Enwy [A] Enwy | 5. října 2017 v 15:34 | Reagovat

[60]: Když jsi k ní natáhl ruce, podivila se. Nejdříve si myslela, že ti má podat panenku a až pak jí došlo, že to byla nabídka, zda nechce obejmout. "Bratr? Uhm... starší bratr Lynn?" zauvažovala a opatrně přilétla blíže.

62 Lynnon Lynnon | 6. října 2017 v 12:28 | Reagovat

[61]: Nemusela letět blíž. Přivinul jsem ji k sobě a ignoroval to, když mi její tělo projelo skrz prsty. "Starší bratr Lynnon," zopakoval jsem s lehkým kývnutím. "Starší bratři jsou něco jako tátové, jenom na tebe lépe dávají pozor a nemají tolik přiblblých keců ohledně tvých úspěchů a neúspěchů. Pochybuji, že jsi typ, jenž rád násilí. Budeš moje mladší sestra, asistentka při trénincích. Až někdy vyhraji soutěže, hrdě se postavím na stupínek, ale s tebou po boku."

63 [A] Enwy [A] Enwy | 6. října 2017 v 17:12 | Reagovat

[62]: Phantump se mile usmála. "To zní dobře!" souhlasila. "Nemám ráda násilí. Ani Dolly neměla ráda násilí," oznámila. Pak se oddálila. "Mimochodem, nemáš nějaké jméno pro novou panenku?" zeptala se.

64 Lynnon Lynnon | 8. října 2017 v 17:21 | Reagovat

[63]:  "Ani já moc nemusím násilí," přitakal jsem. Její dotaz mě nanejvýš překvapil. "Nevím. Napadá tě něco? Vždyť ta panenka už jméno má, však? Jmenuje se Happiny."

65 [A] Enwy [A] Enwy | 9. října 2017 v 16:29 | Reagovat

[64]: Phantump přikývla. "Budu jí říkat Lyzzie. To je hezké pro Happiny, ne? Takhle se odliší od ostatních Happiny," usmála se mile.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."