Útulek's Phantump

10. července 2017 v 21:58 | Enwy
Výsledek obrázku pro phantump
Phantump - "Lily"
Pohlaví: Samička
Typ:
Level: 1
Růst: Středně pomalu
Získání: Les osudu (non-game lokace)
Sehranost s trenérem: 0% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska s trenérovi: 0%
Povaha:
Lily nebyla vždycky pokémon. Byla malou holčičkou, která ztratila svou malou panenku v lese. Tu panenku milovala z celého svého srdce a proto se jí tam zpět vydala hledat. Tu noc se však stalo nějaké neštěstí... Poté, co se probudila, už nebyla člověkem, ale pokémonem Phantump. Když to pověděla ostatním lidem, co lesem procházeli, nikdo jí nevěřil a mysleli si, že je pošahaná. Phantump se toulala lesem sem a tam, až upadla vyčerpáním. Objevila se v útulku.
Doteď se snaží vzpomenout si, co se toho osudného večera stalo a proč je pokémon. Její cíl existence je pro teď jednoduchý: najít svou milovanou panenku...
Útoky:
- Tackle
Další vývin:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ino Ino | 10. července 2017 v 22:10 | Reagovat

Mé kroky opět zamířily někam - kde jsem byla, již je to dlouho - za rattatou. Pozdravila jsem slečny, které pečovaly o pokémony a pročetla si složku o pokémonech, kteří tu stále jsou. Toho Audina jsem tu zahlédla minule. Spatřila jsem ale zajímavý příběh jednoho z nich. Byl to phantump, nechtěla jsem číst vše, jelikož, pokud by se mi chtěl sám s něčím svěřit, bylo to v jeho uvážení. Požádala jsem pracovnici, zda mohu jít za tímto pokémonem a ona mile přikývla.
"Děkuji." Poděkovala jsem a rozešla se tam, kam mi poradila. A opravdu. Zanedlouho jsem se dostala ven - na zahradu. Už se schylovalo k večeru, na obloze se začaly objevovat lehce viditelné třpytivé hvězdy, možná by tu mohl někde být.
"Umm, Phantump?" Zamumlala jsem jemně do ticha začínající noci a posadila se na měkký trávník. "Jsi tu někde? Přišla jsem za tebou." Dodala jsem nadále s příjemným tónem hlasu.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 10. července 2017 v 22:21 | Reagovat

[1]: Phantump k tobě přilevitovala a upřela na tebe zářivé oči. "Ahoj. Hledám svou panenku. Neviděla jsi ji?" zeptala se potichu. Jak vyšla ven, připomínala možná i nějaký přízrak - ovšem milý přízrak, kolem ní byla jakási tajemná avšak mírumilovná aura.

3 Ino Ino | 11. července 2017 v 9:20 | Reagovat

Upřela jsem očka na levitujícího pokémona, který na mě hleděl. Popravdě, překvapilo mě, jak působila mile. Ačkoliv by člověk, že její další vývin je strašidelný... Ona byla tak sladká. Hleděla jsem na ní jak na obrázek.
"Ahoj." Usmála jsem se na ní a zamyslela se nad její otázkou. "Ztratila jsi panenku? Kde jsi ji nechala?" Navázala jsem..

4 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 9:32 | Reagovat

[3]: Phantump posmutněla. "Já už si nevzpomínám. Určitě je někde v tom lese sama a čeká na mě. Musím se tam vydat, ale nepamatuji si, kde ten les je," pověděla zoufale. "Cítím se strašně za to, že jsem ji tam nechala."

5 Ino Ino | 11. července 2017 v 9:42 | Reagovat

"Pojď se posadit, věř mi, že ti to neuteče." Zamumlala jsem a poplácala na místo vedle sebe. "Jak ses sem vůbec dostala? Jestli se tě na to můžu zeptat?" Koukla jsem na ní a zamyslela se nad tím, co povídala. Malinký pokémon, který hledá svou panenku, hrozně moc jsem jí chtěla jakkoliv pomoci. Trhalo mi srdce, když posmutněla, snad bych jí mohla pořídit nějakého plyšáčka? Určitě bude chtít svou panenku zpět... A bůh ví, jak už je to dlouho... "Víš, hrozně ráda bych ti pomohla, kdyby to šlo. Mohu něco udělat?" Optala jsem se nakonec.

6 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 10:15 | Reagovat

[5]: Phantump na chvilku zaváhala. Pocit, že je tam její panenka sama, jí ničila, avšak usoudila, že takhle zbrklým činem to k ničemu nedotáhne. Opatrně k tobě přiletěla a usadila se v trávě. "Popravdě... nic si nepamatuji. Sice to bude znít divně, ale... vím, že jsem nebyla vždycky to, co jsem teď. Bylo mi deset, jmenuji se Lily. Probudila jsem se v tomhle těle někde v lese a... povídala si s lidmi," povídala nejistě, ve snaze vzpomenout si, co bylo předtím. Místo vzpomínkových vizí však bylo odpovědí prázdno. "Pak jsem usnula a probudila se tady. Nepamatuji si, kde je les ani kde je moje Dolly." Když ses jí zeptala, pohlédla na tebe laskavýma očima. "Myslím, že ne. Musím si vzpomenout sama, pak bude hledání jednodušší." Zněla vyspěleji než na desetileté dítě, ale v duši jí stále byla.

7 Ino Ino | 11. července 2017 v 10:26 | Reagovat

"Nebyla jsi tím, co jsi teď? Takže jsi byla... Člověk?" Zamumlala jsem tiše a optala se jí. Naslouchala jsem celému jejímu příběhu a když skončila, povzdechla jsem si. "To chápu. Pokud ti chybí panenka, kterou potřebuješ obejmout, můžeš místo ní obejmout mě." Pokrčila jsem rameny, trošku se pousmála a pokusila se tuto smutnou situaci trochu odlehčit.

8 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 10:47 | Reagovat

[7]: Lily opatrně přikývla. "Byla jsem. Zní to divně, já vím, ale... mám pocit, že mi ten les řekl, ať tu panenku jdu hledat dál. Něco se stalo a já si nemůžu u všech Arceusových prstenců vzpomenout co," řekla a mírně se nad tím usmála.
Na tvou nabídku zaregovala drobným úsměvem. "Děkuji... ona nebyla obyčejná, dostala jsem ji od tatínka," pověděla a zahleděla se na oblohu.

9 Ino Ino | 11. července 2017 v 10:56 | Reagovat

"Zkusila jsi nad tím někdy přemýšlet naprosto klidně? Prostě se posadit, nadechnout se a začít pomalinku, opravdu velmi pomalu ale jistě proplétat své myšlenky, hledat, pátrat v těch nejužších skulinkách tvé mysli?" Posadila jsem se proti ní do tureckého sedu a ruce dala na stehna. "Vím, že na tu panenku určitě velice myslíš." Dodala jsem, když začala mluvit o svém taťkovi. "Víš, mám pokémona, který ztratil právě svého taťku, Noibat, jmenuje se Yuuichi a rozhodl se, že bude silnějším a pak svého taťku najde. Zkus posilnit svou mysl a nebýt moc smutná, protože tě to akorát oslabuje." Snažila jsem se mluvit co nejklidněji, rozhodně jsem ji nechtěla jakkoliv rozrušit, či něco podobného. "Jestli chceš, můžeme zkusit zapátrat po nějakých tvých zapomenutých myšlenkách, co říkáš?" Navrhla jsem nakonec zaujatě. "Nebo se o to alespoň pokusit." Uculila jsem se poté.

10 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 11:17 | Reagovat

[9]: Phantump se zarazila. Když si tak zpětně vzpomínala na své první dny v nové podobě, nikdy si pořádně zatím nesedla. Vždycky se jen hnala za každou cenu za hledáním svéh pokladu. Povzdechla si. "Zkusím to..." Poslouchala se zájmem tvé vyprávění o Noibatovi. "A už je silný?" zeptala se, přímo s dětským hlasem. "Byla bych vděčná, děkuji. Mám pocit, že je to jako bariéra, která mi nedovoluje vzpomenout si... na minulý život."

11 Ino Ino | 11. července 2017 v 11:29 | Reagovat

Radostně jsem přikývla. "Pracujeme na tom... Společně. Společně se poznáváme a zanedlouho půjdeme pořádně trénovat. Ale psychicky je rozhodně silnější. Je to sice ještě dítě, ale vyrovnává se s tím a i přes to, že je bez taťky, je schopný jít dál, ale věří, že ho jednou najde. A to je důležité, dostat se přes to, ale věřit." Pověděla jsem jí. "Zavři očka a naprosto se uvolni. Představ si, jsi malinkatý kořínek, který se proplétá půdou, naráží na všemožné události, které se ti staly v životě. Koukni do očí svého taťky, na jeho úsměv, podávajíc ti tvou panenku, co poté děláš? Kampak a proč tam jdeš? Jdeš se podívat za dobrodružstvím? Poznáním, či jen se projít?" Přivřela jsem oči a mluvila velice klidně. "Je důležité být opravdu naprosto uvolněná a soustředit se na to, co chceš najít." Zašeptala jsem a nechala ji chvíli přemýšlet.

12 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 11:43 | Reagovat

[11]: "... a to ho taťka opustil nebo se ztratil?" zeptala se klidnějším tónem. Možná jí vyptávání se na osudy jiných pomůže vzpomenout si na ten její vlastní.
Poslouchala tvá slova a zavřela oči. Pokoušela si vzpomenout si, ale bylo to těžké. "J-já... já nevím, jak vypadá. Nevím, jakou barvu očí měl," pověděla potichu.

13 Ino Ino | 11. července 2017 v 11:49 | Reagovat

"Taťka ho neopustil, to by nikdy neudělal, ale prostě se ztratil. Pokoušeli jsme se ho najít a on byl tolik uplakaný, že jsem mu nabídla, že může jít s nám. Určitě ho jednou najde, jako ty tvou panenku. Neboj se." Dodala jsem usměvavě.
"Vím, že je to strašně těžké a Phantump, jestli ti někdo řekne, že to bude lehké, je to sprostý lhář. Musíš se smířit s tou skutečností, že to nebude procházka sadem růží. Musíš vytrvat a zkoušet to dál a dál. Opravdu prohledávat každou část tvé minulosti, někde to tam přeci musí být. Ani nevíš, kolik informací si denně pamatujeme, jen je nevnímáme, ale uvnitř jsou. Vnímej každý, každičký, byť malinký detail, na který si vzpomeneš. Už tak to bude pokrok. Já ti věřím." Špitla jsem a přivřela očka.

14 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 11:53 | Reagovat

[13]: Jakmile jsi řekla, že se ztratil, Phantump se zarazila. "Myslím..." zamumlala. "Myslím, že jsem se taky ztratila. Hledala jsem Dolly a ztratila jsem se," pověděla potichu. První pokroky jsou tady! "B-byla jsem v lese... a ztratila jsem se. Byla noc, myslím... nejsem si jistá."

15 Ino Ino | 11. července 2017 v 12:00 | Reagovat

Oh, ona si.. Vzpomněla, malinko! "Šikovná!" Vydechla jsem nadšeně. "Pokud tě to napadlo jako první, dej na instinkt. Ten je ve většině případů správný." Usmála jsem se na ní. "Pokud by nebyla noc, našla bys cestu zpět. Nejspíš byla no, maličká." Dodala jsem tiše. "Co se ti stalo poté, pamatuješ si ještě něco malinko?" Optala jsem se znovu. "Opravdu cokoliv, místo, kde ses nacházela, objevila se, jaký-koliv poznatek, divně vypadající strom, vše může pomoci."

16 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 14:15 | Reagovat

[15]: Lily přikývla. "Je to... unavné," uchechtla si. "Myslím, že mi otec neříkal, kam jdeme. Budu to muset cítit na vlastní tělo, až tam někdy budu," usmála se Lily mile a zase se začala vznášet.

17 Ino Ino | 11. července 2017 v 16:53 | Reagovat

"To chápu." Koukla jsem na ní s pochopením v očích. "Pokud tě tu mám nechat klidně odpočívat, pověz mi to. Nerada bych tě nějak rušila, můžu se za tebou přijít podívat kdykoliv." Usmála jsem se na ni, ačkoliv by to znamenalo, že bych přišla nejspíš až za dlouho. Nebylo ale v mých silách ji nutit, aby si vzpomenula. "Máme naplánováno tolik cest, budeš u nás mít vždy místo, kdybys chtěla." Dodala jsem ještě usměvavě, jako bych jí otvírala svou náruč.

18 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 17:33 | Reagovat

[17]: "Ne, to je v pohodě," usmála se sladce. "Je milé mít společnost, která mi rozumí," pověděla klidně. Na tvou nabídku se uculila. "Děkuji mnohokrát za nabídku, ale... mám pocit, že ještě nejsem na svět venku připravená."

19 Ino Ino | 12. července 2017 v 11:00 | Reagovat

"Dobře dobře. Ráda tu s tebou pobudu jak to bude třeba, či jak to budeš vyžadovat." Oplatila jsem jí milým úsměvem a lehla si na trávu. "To chápu. Občas nevíme, jestli jsme na něco připravení. Myslím, že ti jaký-si vnitřní pocit dá jistě vědět, že už jsi dospěla. Chce to čas..." Zašeptala jsem.
"Co tu v útulku vlastně obyčejně děláte... Hrajete nějaké hry? Seznámila ses tu s někým? Trenérem, či jiným, nebo místním pokémonem?" Zamumlala jsem s očima na obloze.

20 [A] Enwy [A] Enwy | 12. července 2017 v 12:32 | Reagovat

[19]: "Se mnou moc lidí nemluví, takže si moc nehraji," odpověděla. "Jsi první od doby, co jsem se sem dostala. Jinak jídlo tu mají skvělé!" řekla a zazubila se.

21 Ino Ino | 14. července 2017 v 11:17 | Reagovat

"Jídlo tu mají skvělé? Měla jsi někdy... Bobule?" Mrkla jsem na ní šibalsky a zašmátrala v batohu. Vytáhla jsem jednu Oran berry a nabídla jí, ať si ji vezme. "Mimo jiné, máš nějaké jméno Phantump?" Mile jsem se pousmála.

22 [A] Enwy [A] Enwy | 14. července 2017 v 11:24 | Reagovat

[21]: "Bobule? C-co je to?" zamrkala a dívala se, co vytahuješ. "To je moc hezký modrý míček," usmála se. Ohledně jména se jen uculila. "Lily. Číkej mi Lily."

23 Ino Ino | 14. července 2017 v 12:41 | Reagovat

Ušklíbla jsem se. "Není to modrý míček, jmenuje se to Oran berry a je to opravdu chutné, vezmi si to." Podala jsem jí bobulku. "Mimo jiné, Lily je hezké jméno." Dodala jsem a koukla na noční oblohu. "Co tu vlastně děláš ve dne, po nocích?" Zamumlala jsem tiše.

24 [A] Enwy [A] Enwy | 14. července 2017 v 13:31 | Reagovat

[23]: "Oh.. tak, děkuji," usmála se Lily a vzala si berry. "Whoa! Je výborná! Děkuji," usmála se. Na pochvalu jejího jména se jen pousmála.
"Zatím jsem se vždycky ptala pokémonů noci, zda náhodou neviděli mou panenku. Většinou se pak dívám na hvězdy," odpověděla.

25 Ino Ino | 16. července 2017 v 14:17 | Reagovat

"Sbíráme je pravidelně na posvátném Berry kopci." Uculila jsem se na ní. "Víš, přemýšlela jsi někdy, že by ses chtěla vrátit? Myslím tím... Jestli sis zvykla na své pokémoní tělo, sílu, táhne tě něco třeba k zápasům? Nebo jsi nad tím nepřemýšlela a jen hledala svou panenku." Usměvavě jsem na ní pohlédla. Chtěla jsem vědět, jestli si vůbec pořádně uvědomuje, že je pokémonem...
"Pozorovat hvězdy je krásné, mimojiné." Pozvedla jsem ruku. "Podívej, támhleto vypadá jako souhvězdí Arceuse..." Ukázala jsem rukou na záchytné body svítících teček.

26 [A] Enwy [A] Enwy | 16. července 2017 v 14:56 | Reagovat

[25]: Phantump pomalu a vzorně poslouchala tvá slova. "V-vrátit?" řekla nejistě. Zakroutila hlavou. "Zápasit... to asi ne. Být pokémon je najednou zvláštní pocit. S tímhle tělem můžu létat a dostat se výše, ale... lidské tělo mi připadalo přirozenější. Nevím, nejsem si jistá, zda jsem ještě úplně zvyklá na takovou změnu. Nevím, čeho všeho jsem schopná," odpověděla.
Podívala se do hvězd, když jsi zmínila Arceuse. Zamračila se. "Uhm... mě to připadá jako Sableye," zazubila se.

27 [A] Enwy [A] Enwy | 6. srpna 2017 v 16:47 | Reagovat

[26]: Přemlouvání bylo ukončeno z důvodu dlouhé neaktivity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."