Rekreační středisko

10. července 2017 v 16:50 | Enwy

Uvidíš velký areál a rozhodneš se tam zamířit. Jak si tam tak jdeš, všimneš si Ponyt a Rapidashů, kteří se pasou v ohradě. Jedna Ponyta zvědavě zvedne hlavu a vydá se k tobě. Vypadá celkem přátelsky a tak ji neváháš pohladit. Opravdu - je velmi přátelská. Nedáváš na okolí moc pozor a tak než stihneš zaregistrovat zvuk kopyt, málem tě srazí dívka na Ponytě. "Pr, no tak!" pokusila se modrovlasá dívka zastavit běsnící Ponytu. Po chvilce vzpírání se ohnivá kobyla uhlidní a dívka na tebe upře zrak. Na první pohled nevypadala moc přátelsky, ale když se usmála, vypadala jako samotný dívčí amorek. "Ahoj. Jsi začátečník?" Přikývneš. Dívka se usmála ještě vřeleji. "Tak to dovol, abych tě tu přivítala. Mé jméno je Lara a jsem tu jako průvodkyně," odvětila a sesedla z Ponyty, která zaržála. Společně jste zamířili k hlavní centrální budově.


"Toto je rekreační středisko. Je tu jezdecký klub. Jak je vidět, chováme tu Ponyty a Rapidashe a pak s nimi vyhráváme závody. Já tu vyrůstám a zatím jsme skoro všechny závody vyhráli. Závody se konají většinou v létě a na podzim, na jaře a v zimě necháváme pokémony odpočívat," vysvětluje ti Lara a přitom hladí Ponytu po krku. "Jestli chceš, můžeš se na takové závody jít podívat. V tu dobu je otevřená loterie, kdy můžeš vyhrát skvělé ceny. Ale nejen to. Pokud máš rychlého pokémona, o kterém si myslíš, že by mohl závody vyhrát, můžeš ho zaregistrovat," povídá dál. "Ale nemysli si, že vyhraješ," dodala rychle a vyplázla jazyk. "My neprohráváme." Ponyta si odfrkne, aby ti to potrvdila.

Pokračujete dál a cestou uvidíš ještě dál zajimavých míst, jako je například krytý bazén, lázně nebo jezero s pláží. Jak je vidět, tady se člověk nenudí.
"No, a nebo pokud nechceš, tak si můžeš jít zaplavat nebo si prostě jen hrát s pokémony. Na dělání je tu dost věci," pokrčí Lara rameny, jako kdyby ti četla myšlenky.
1. S kterými pokémony
2. Co chceš dělat
3. Průběh děje
ZÁVODY, KTERÉ SE JIŽ KONALY
N/A
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lynnon Lynnon | Pátek v 12:27 | Reagovat

1/ Lynnon
2/ Piknik, opalování, plavání v jezeře (heh, brzo…) se Samurottem, Petilil, Vivillonem, Sneasel a Swablu
3/ Níže.

Už delší dobu jsem uvažoval nad tím, kam jít na výlet. Tým potřeboval nějaké odreagování, společné seznámení a podobné formality, které pro mě osobně neměly moc význam. Ovšem jsem věděl, že z dobře vyzařujícího přátelství a vztahu vzejde dobrá spolupráce, nejen při trénincích a to jsem oceňoval. Doufal jsem, že by mé plány mohly býti tajemstvím a tak jsem si výběr výletové destinace nechal pro sebe. Na poslední okamžik jsem rozhodl dle citů, nikdy jsem nebyl dobrý v dělání různých rozhodnutí.
Vyhledal jsem podle mapky ono místo. Zastavil jsem se. Shledal jsem dnešní počasí krásným. Hodlal jsem využít toho, že ještě není zcela zima. Koupání jsem měl vymyslet během léta, ovšem to bych nebyl já, kdybych nedělal vše opačně. Vyhodil jsem u ohrady Ponyt všechny bally prvního týmu. “Yo, drazí přátelé,” uvítal jsem je. Jediné, co jsem z jejich pohledu dokázal přečíst, byl údiv, překvapení a pak otázka. “Dneska se budeme opalovat, piknikovat a užívat si sychravého podzimního dne!” Petilil protočila oči v sloup.
“Super, chytrolíne. Proč jsi tohle nevymyslel už v létě? Já nikam nejdu, je tu kosa horší než -” Nemohla najít slovní přirovnání. Nakonec pouze pokrčila rameny. Nic víc jsem nestihl, neboť se k nám přiřítila Ponyta, drkla do ohrady a začala nás sledovat. Tak se mi špatně mluvilo, vynechal jsem dlouhý nudný proslov o tom, jak jsou společenské vědy přesné, že je třeba otužovat vztahy mezi lidmi a pokémony a podobné kecy, na které jsem ani sám nebyl zvědav. Rychle jsem zamával rukama a ukázal dovnitř. “Cíl je pláž. Rozejděte se, parto,” řekl jsem. Samurott vykročil a Petilil s Vivillonem ho trochu nuceně následovali. Yoru, jenž seděl na plotě, můj povel neuslyšel a místo toho si hrál s Ponytou. Sneasel stála na místě a nechápavě se dívala na vzdalující se zadek Samurottův, než si neuvědomila, že má jít také. Rozeběhla se s ostýchavým úsměvem a připojila se ke skupince.
“Yoru, půjdeme? Chceš se zdržet?” Ozval jsem se. Yoruichi otočil hlavu a přiletěl, uvelebil se na mé hlavě. “Jdeme, Lynn.” S kývnutím, jemným, abych ptáčka z hlavy neskolil k zemi, jsem se vydal na svými pokémony.

Usadili jsme se pod mohutným stromem. Jeho stín by byl v letních dnech příjemný, akorát vrhal na trávu dostatečně velkou plochu, aby se tam pozastavilo na přestávku i menší družstvo. Na podzim ovšem stín nebyl třeba, proto jsme si místo zvolil jen proto, že k dalšímu stromu by to bylo daleko. “Jsme tady!" Řekl jsem a sedl si na pěkném rovném plácku. “První bude piknik. Mám tu pár jídel a jelikož se pomalu blíží čas na oběd, můžeme začít tím." Usmál jsem se a vytahoval svačinový box i sáček s čokoládovými sušenkami. Petilil seděla mrzutě mezi zčásti nadšeným Vivillonem a podobně se tvářila i Sneasel, byť nebyl jsem si jist, zda to pouze nebylo nuceně. “Proč se šklebíš, má hime?”
“Protože jsi idiot a tohle jsi nemohl vymyslet dřív. Nebýt tebe, jsem na podzim opálená.”
Samurott se do konverzace vložil. “Nemůžeš si opálit listy, to je nemožné.”
“Mám pocit, že to je možné, Shiro.” Zahájil i Vivillon svou řeč.
“Aha, tak to je hustý!”
“Nevíte někdo, kdy Swabluům rostou vousy?” Zeptal se mimoděk Yoru, úplně mimo téma. Nikdo ho kromě Sneasel neslyšel a tak začal horlivě vést s ledovou rozhovor o tom, jak úžasně mužné jsou vousy. Byl jsem tak trochu přehlídnut, ne že by mi to vadilo. Otevřel jsem svačinový box a položil ho na zem. Vedle něj jsem položil sáček se sušenkami. Pohlédl jsem na svůj tým a když viděl, že jsou víceméně rozdělení do skupin, zakroutil jsem velice pomalu hlavou. Nejprve jsem si odkašlal, abych si získal pozornost. Když to nezabralo, tleskal jsem. Chvilku trvalo, než si mě konverzující Swablu a Sneasel všimli. “Drazí přátelé." Začal jsem s vážným pohledem. “Jsme tady, abychom se seznámili jako tým, nikoliv pokecali s těmi, se kterými se už znáte…”
“Jo, je pravda, že jsem tu divnou holku ještě neviděla. Lynne, nechceš mi něco říct…?”
“Ne, hime, počkej, než domluvím.” Zarazil jsem ostře, ovšem ne hrubě, Petilil. Ztichla, jak jsem očekával. “Se mnou se znáte všichni…”
“Heh. Kdo že jsi?”
“Dobrý vtip, Rotte,” utrousil jsem. “Navzájem asi ne. Mohli bychom se představit.” Yoru vystřelil jako první. “Yo, jsem Swablu Yoruichi, pro přátele pouze Yoru!” Zacukaly mi koutky. Zněl jako má přesná nepřesná imitace. Vždyť… byl modrý, no ne?
“Yo, já jsem Samurott! Přátelé mi říkají Shiro, ostatní Toshiro!”
“YO, já jsem hime, Orihime.”
“Y-yo..!” Vivillon se zamyslel. “Není trochu nefér, brát Lynnovi jeho pozdrav?” Všichni se zamysleli a pak přikývli. Ulevilo se mi, že mám tak srdečného a citlivého motýlího pokémona. Vivillon kývl. “Chci říct: Yo! Jsem Vivillon, bezejmenný!” Plácl jsem se do čela.
Nadějně jsem pohlédl na Sneasel, jako většina týmů na ni upřel oči. Sneasel nám pohledy oplatila, po každém přejela očima. Až se poté zastavila u mě a zadívala se. Pak zamrkala. “Jo, aha, teď se mám představit já…” Hurá! Sláva, došlo jí to samo! Dobrý pokrok, musel jsem uznat. “Ééééé…”
“Pst, začni slovem ‘Yo’, Sneasel!”
“Jo, aha. A to musím?”
Šance! Vložil jsem se do konverzace. “Vlastně nemusíš, Sneasel! Představ se tak, jak ti to sedí. Pozdrav dělá člověka. Já třeba říkám: ‘Yo, jsem Lynnon, pro přátelé pouze Lynn’. Můžeš to zkusit.”
Sneasel kývla. “Yo! Jsem Lynnon… argh, chci říct Sneasel a pro přátelé pouze… já nevím. Doufám, že k vám budu zapadat!”
Můj jediný plamínek naděje byl uhašen. “Jo, rozhodně zapadáš…”
“Lynn, buď šťastný! Jaký trenér, takoví pokémoni!” Vyhrkl Swablu. To mě utěšilo… trochu.
Když už jsme měli formality za sebou, mohli jsme se vrhnout na jídlo. Každý druhý se vrhl na čokoládovou sušenku. Natáhl jsem ruce jako bariéru. “Počkat!” Zahulákal jsem. Celý tým si mě nechápavě prohlížel. “Než sníte čokoládové sušenky, rád bych vám ukázal další dobrotu.” Vytáhl jsem tašku na bobule a zatrumfoval jedinými, kterými jsem měl. Modrými, Oran berry se prý jmenovali. Samurottovi se začaly sbíhat sliny. “Kdo chce ochutnat?” Všech pět pokémonů si vzalo a já vesele sledoval, jak se rozplývají.
“Ty si nedáš?” Zeptal se nejistě Samurott. Zakroutil jsem hlavou.
“Ne, ještě nemám hlad.”
“Že to bylo otrávený!!” Křičela Petilil. “Pomalu nás to zabíjí!!”
“Nezabíjí!”
“Umírám!”
“Ne, neopouštěj nás, Yoru!”
Díky tomu klišé vtipu o umírajícím Swabluovi jsme se hromadně zasmáli. A já si uvědomil, že jsme se konečně dali dohromady.

„Pláž!“ Zavyl jsem. Hned jsem litoval, lidi se na mě divně dívali. Nenuceně jsem se usmál a pokrčil rameny, aby měli jasno, že se mají vrátit ke své aktivitě a mě ignorovat.  “Je to jezero, Lynn.”
“To nevadí. Vypadá to jako pláž. Budeme tomu říkat pláž, protože v Unově je pláž moc daleko.” Na pláži už tak rušno nebylo. Sluníčko se už dávno schovávalo za hustými obračny a teplota už nebyla na koupání. Nepotřeboval jsem do nějaké kabinky. Začal jsem rozebínat kabát, přehodil ho přes lehátko. Odepínal jsem pásky, všelijaké vymoženosti mé výbavy. Petilil a Yoru na mě koukali jako diví, co vyvádím. Odhodil jsem stranou těžké kované boty. “Lynn, nemůžeš se tu jen tak svléknout.” To už jsem si sundaval poslední kus horního oděvu a následně poté kalhoty. Vivillon a Yoru si okamžitě zakryly oči, to jsem je ale mile upozornil na to, že to není žádný pohled pro dospěláky. Byl jsem připravený - měl jsem už předem pánské plavky pod kalhoty. Zabral jsem si lehátko a dal si černé brýle na nos. “Jsem pán léta.”
“Je podzim…”
Swablu se rozlétl a začal stavět hrady z písku. Spatřila ho Sneasel velmi rychle a připojila se, ovšem spíše do písku hrabala díry než aby pomáhala v budování. Klidně jsem ležel, zcela si nevšímal chladu a studeného větru, jak přirozené to pro mě bylo jste si mohli domyslet. Mohl jsem se spolehnout na plavčíka Samurotta, že mláďata pohlídá. Ještě chyběla epická scénka, jak běží po pláži a mává s kruhem… jo, ten běh bylo to jediné, co mě na tom seriálu bavilo. Petilil seděla celou dobu zamračená v písku a Vivillon jí řečnil o tom, jak nenásilné hraní si na pláži je. Následně, co se Yoru se Sneasel pochlubili svým hradem, rozhodli jsme se hrát volejbal.

“Podávám!“ Křikl jsem. Týmy jsme neměli, nerovnoměrně jsme se rozestavěli na obou stranách pole. Nebyl to zápas, jen nevinná dětská hra na pobavení. Toshiro smekl v písku a odrazil míč svým švihem ocasu kupředu na Petilil, která se konečně připojila do aktivit. Ta vypálila energetickou kouli, čímž změnila trajektorii míče a následně přes síť. Nestihl jsem vrátit a kulatý předmět se zabořil do hladkého písku. Body fiktivně přibývaly na obou stranách.
“Jsem znaven, můžeme domů?” Řekl jsem. Moje výmluva nebyla tak důvěryhodná, jak se mohlo zdát a tak jsem nakonec sehrál dokonalé divadlo. “Ne, dělám si srandu. Je mi děsná zima, brr! Pro lidského smrtelníka jako jsem já je těžké stát bez oděvu na vzduchu. Jestli onemocním, budete trčet celý den v pokéballech, protože já budu trčet u sestry Joy.”
To rozhodlo. Ovšem na mé tváři se mihl blažený pohled. I když, to by nemusel být špatný nápad, pomyslel jsem si a šrotoval v myšlenkách plán. Toshiro to poznal.
“Zapomeň, úchyle.”
“To jsem byl tak průhledný…?”

Samurott, Vivillon, Sneasel, Petilil, Swablu - 1x Oran berry

2 [A] Enwy [A] Enwy | Pátek v 17:32 | Reagovat

[1]: Tví pokémoni si pozdní výlet užili a více se sblížili.
Samurott - 9% lásky, 16% sehranosti (5% Oran berry)
Petilil - 9% lásky, 16% sehranosti (5% Oran berry)
Vivillon - 9% lásky, 16% sehranosti (5% Oran berry)
Sneasel - 9% lásky, 16% sehranosti (5% Oran berry)
Swablu - 9% lásky, 16% sehranosti (5% Oran berry)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."