RCH: Sinnoh - Pevnost v Snowpointu

1. července 2017 v 8:10 | Enwy
Výsledek obrázku pro regigigas

Pevnost v Snowpointu se nachází severně od města Snowpoint v Sinnoh. Je to věčně zasněžená a zmrzlá krajina. Můžete sem vstoupit, jen pokud máte minimálně tři odznaky nebo dvě stuhy. Pokud přinesete sochy Regice, Regirock a Registeel, můžete se pokusit probudit Regigigase.

Golbat
Sneasel
Onix
Graveler
Steelix
Smoochum
Jynx
Starly
Bidoof
Kricketot
Nidoran (F)
Nidoran (M)
Growlithe
Doduo
Turtwig
Chimchar
Piplup

Věci, které se tu dají nalézt:
Timer Ball, Dusk Ball, Quickball, Recept na sněžný koláček, Lano, Ultra Ball, Rare Candy
Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
Hledat věci můžete každý měsíc třikrát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Drobeček Drobeček | 1. července 2017 v 21:19 | Reagovat

Hledám 3x věci.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 2. července 2017 v 7:41 | Reagovat

[1]: Dusk Ball, Lano, Rare Candy

3 Drobeček Drobeček | 14. července 2017 v 22:46 | Reagovat

1) Steelix
2) Torterra
3) Healball ↓

___________
PŘEDMLUVA
¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯
Můj původní plán byl zajít do města, ale když jsem na jednom rozcestníku viděl 'Shelter Town', ovládla mě nostalgie a vydal jsem se tím směrem. Po několika dlouhých hodinách cesty jsem došel k dalšímu rozcestníku a začal pochybovat o tom, jestli se chci domů vůbec vracet. Nakonec jsem zabočil na cestu, která vedla do města Snowpoint. Po další hodině jsem sešel z cesty a za pár desítek minut jsem nevědomky obešel Snowpoint a pod horu, na jejímž vrcholu jsem viděl pevnost. Nakonec jsem se rozhodl vylézt na horu ."Proč ne, alespoň využiju svůj horolezecký oblek a rozhlédnu se kolem," pokrčil jsem rameny a oblékl si svůj oranžový oblek. "Shedinjo, pojď ven, budeš mě krýt," zvolal jsem a pustil hmyzáka ven. "Chystám se vylézt na tuhle horu. Pamatuješ, jak jsme tu byli posledně, ne? Našli jsme pár super věciček, tak třeba jich nahoře bude víc," zazubil jsem se.
Shedinja přikývl a sledoval, jak pomalu šplhám do pár prvních metrů. "Taky mi můžeš fandit..." zamumlal jsem roztřeseným hlasem, protože jsem po pravdě vůbec netušil, jak se horolezení provozuje. Ještě pár metrů jsem se vyškrábal nahoru, pak jsem našel jeden výklenek, který byl dost velký na to, abych se na něm postavil. Zatloukl jsem zde první skobu, přivázal k ní jistící lano a šplhal dál.
Po pátě skobě jsem se nalézal ve výšce asi dvacet metrů a zatím jsem spadl jen jednou, skoba mě samozřejmě zachytila, i tak jsem měl ale pocit, že po tom všem budu potřebovat výměnu kalhot.
Zatloukal jsem zrovna šestou skobu, když jsem ucítil otřes. "Co to bylo?" polekal jsem se a podíval se na hmyzáka.
"Míří k nám nějaký pokemon!" varoval mě Shedinja. "Vypadá to, jako kdyby az pomoci dig, dalo by se říct, plaval po hoře!" vykřikl zděšeně. "Spusť se dolů!"
Ihned jsem poslechl a začal se co nejrychleji spouštět na zem. Když jsem byl už jen pár metrů nad zemí, Steelix, pokemon, který nás pronásledoval, vyrazil poslední skobu ze skály a já se zřítil, naštěstí jen asi ze tří metrů a dopadl jsem do měkkého sněhu. Steelix zatím přistál kus ode mě a vyzývavě na mě hleděl.
______________________
CHYTÁNÍ ZÁPASEM
¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯
"Tady někdo chce nakopat zadek..." zavrčel jsem, když jsem se škrábal zpět na nohy. Shedinja zaujal bojový postoj. "Nakopat pořádným zemětřesením," pokračoval jsem ve vrčení a povolal s omluvným výrazem Shedinju. "Torterro, jde se nakopávat zadky!" vykřikl jsem a pustil ven želváka.
"Nikdo nebude schazovat Drobečka, když zrovna horolezí..." cenil jsem na Steelixe zuby. "Torterro, zemětřesení!" zařval jsem a želvák mě trošku poplašený poslechl. Steelix bojoval s otřesy a pomalu se sunul k Torterrovi. Když byl dostatečně blízko, použil dračí dech, želvákovi to ale nic moc neudělalo. "Mega drain!" zvolal jsem a Torterra si spokojeně vzal zpět energii, kterou mu oponent při svém útoku ubral. Steelix se zavrtal pod zem. "Tam se neschováš! Zemětřesení!" ječel jsem s maniackým výrazem. Torterra poslechl a za chvilku z té samé díry, ve které Steelix zmizel, zase vyletěl, na tváři měl vidět bolest. To mě vrátilo zpět k smyslům. "Oh, nechal jsem se unést, pardon..." zamumlal jsem.
"Máš už dost?" zavolal jsem na Steelixe. "Promiň, trošku jsem to přehnal, ale shazovat horolezce fakt není normální!" volal jsem na něj. Steelix se pracně zvedl. Zem kolem Torterry se začala třást. "Co to-!?" lekl jsem se, když se ze země vytrhlo několik velkých kusů kamene, vyletělo nad želváka a pak se na něj spustilo. "Kamenný hrob!" vykřikl jsem s údivem. Kameny zasypaly Torterru, za chvilku se zvedly a vrátily se na své místo do země. "Víš, želvák je travní typ, na ty moc kamenné útoky neplatí..." zašklebil jsem se na Steelixe. "Zato zemní útoky jako zemětřesení jsou superefektivní proti železu!" vykřikl jsem a dal tím želvákovi povel k dalšímu útoku. Torterra se zvedl na zadní, pak prudce dupl a vyvolal silné zemětřesení. Steelix opět utrpěl velká zranění, stále se ale držel. Pohlédl nad nás a jeho nemizící úšklebek se ještě rozšířil. Zadíval jsem se tím směrem a spatřil, jak se na nás řítí lavina, pravděpodobně vyvolaná zemětřesením.
"Milé děti, nikdy nevyvolávejte zemětřesení v horách!" zaječel jsem a dal se na útěk, co nejdál od míst, kam jsem tušil, že lavina dopadne. Torterra vyvinul ohromnou rychlost a následoval mě, Steelix nám byl hned v patách. Když zbytky laviny těsně za námi opadaly, zhluboka jsem se oddechl.
"Když ti jde o život nebo jídlo, běháš fakt skvěle!" zazubil jsem se na želváka, pak jsem se ale s vážným výrazem zadíval na Steelixe. "Ty si říkáš o tom, abych tě chytil a prodal, ať z tohohle srazu něco mám!" vykřikl jsem na něj.
"Zkus si to!" zařechtal se Steelix a napadl ne Torterru, ale mě, dračím dechem.
"Hej! Na lidi se neútočí!" vyjekl jsem a odkutálel se stranou. "Neznáš pravidla ligy!? Torterro, zemět-!" zarazil jsem se. "To radši ne, použij mega drain!" vykřikl jsem.
Želvák přivřel oči a střelil po Steelixovi tři světle zelené paprsky. Steelix se ve vzduchu roztočil, uhnul dvěma paprskům a třetí přijal, jako by to nic nebylo. Pak se zahrabal do země. "Dig?" podivil jsem se. "Ajo, nemůžem použít zemětřesení, chápu chápu..." mumlal jsem. "Dalo by se říct, že se po něm slehla zem, co?" zazubil jsem se hloupému žertíku. "Sleduj místo, kde se bude propadat sníh, tam je!" poradil jsem Torterrovi, takže když se Steelix vyhrabával ven, aby nás překvapil, už dávno jsme znali jeho pozici. "Mega drain!" zavelel jsem a Torterra na místo vyslal tři zelené paprsky. Steelix vyletěl ze země pár metrů od Torterry a rovnou byl zasažen naším útokem. "A pokračujem další salvou mega drain!" volal jsem. Steelix vyskočil do vzduchu, což většinou předcházelo jeho zahrabání se. "Nedovol mu to! Tackle!" vykřikl jsem a Torterra se rozeběhl proti obřímu železnému hadovi. Vyskočil, vrazil do něj hlavou a nehledě na bolest způsobenou nárazem Steelixe ohodil do lesa, kde se pokemon po pokácení dvou stromů zastavil. "Whoa, ničení přírody ve velkém," zasmál jsem se. "Kam jsme to dopracovali?" zeptal jsem se se smíchem želváka a vydal se k místu, kde jsem viděl Steelixe dopadnout.
Steelix ležel přehozený jak ručník přes kmen povaleného stromu. Vypadal celkem vysíleně, možná by ještě chtěl zápasit, já už na to ale zaprvé neměl srdce, zadruhé mému tělu začínalo docházet, že je tu celkem zima. Hodil jsem po obřím hadovi nedbale healball. "Uzdraví tě to a připraví na prodej někomu, kdo tě naučí neshazovat trenéry z hory," zabručel jsem a čekal, jestli se pokemon chytí.

4 [A] Enwy [A] Enwy | 15. července 2017 v 8:34 | Reagovat

[3]: Steelix se chytil. Gratuluji, chytil jsi Steelixe.

5 Ino Ino | 20. července 2017 v 15:31 | Reagovat

Hledám 3x ^^

6 [A] Enwy [A] Enwy | 20. července 2017 v 15:37 | Reagovat

[5]: Timer ball, dusk ball, lano

7 Ino Ino | 7. srpna 2017 v 21:38 | Reagovat

Po tom, co jsem u jezera vrátila pokémony do pokéballu a šlapala pár kiláků od vody, již z dálky jsem viděla vrcholky hor, které vypadaly značně zasněženě. Tedy, bíle, bůh ví, zda to byl sníh... Pomalu jsem k nim zamířila, co nejblíže to šlo a když jsem viděla, že už jsme kousínek od začátku stoupání, vytáhla jsem pokéball s Yuuichim a Rogerem. Vyvolala jsem oba a vítězně dala ruce v bok. "Jde se na vrchol hory!" Zasmála jsem se. "Doufám, že mátě oba dostatek energie." Šibalsky jsem mrkla na Rogera.

8 [A] Enwy [A] Enwy | 7. srpna 2017 v 21:45 | Reagovat

[7]: Mudbray měl elánu dost. Ihned vyhodil Noibata na záda. "Já tam budu první!" zasmál se a už pelášil po cestě nahoru.

9 Ino Ino | 10. srpna 2017 v 7:04 | Reagovat

Když jsem uviděla jeho elán, nedovolilo mi to nic jiného, než se mile pousmát. "Tak vzhůru!" Zvolala jsem za nimi a rozeběhla se v jejich stopách, ačkoliv jsem byla o dosti pomalejší... Ehm, řekněme, že toho v batohu opravdu nemám tolik? Ty dva kameny a oblečení? Možná by bylo na čase trošku up-gradovat batoh... Každopádně jsme se rychle a jistě blížili k vrcholku hory. No, ne rychle, ale po nějaké době tam přeci musíme dojít, ne?

10 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 19:23 | Reagovat

[9]: Roger měl dobrou výdrž, avšak v polovině už byl celkem zlámaný. Nevzdával se a funěl, snažíc se vyjít na vrchol. Když se zastavil a rozhlédl se, vyrazilo mu to dech. "Ten výhled je boží! A to ještě nejsme ani na vrcholu!" zasmál se nadšeně a oči mu zářily štěstím. Právě se mu totiž plnil jeho největší sen...

11 Ino Ino | 12. srpna 2017 v 19:36 | Reagovat

[10]:
Šla jsem za nimi již mírným krokem, jelikož jsem si začala všímat spíše všeho ostatního okolo. Nebyli jsme zrovna nejníž a když jsem se podívala dolů, chvílema se mi až udělalo zle. Ne že bych se bála výšek, ale pořád, spadnout na skály by nebyl nejpříjemnější pocit. "Už jdu!" Křikla jsem na ně s úsměvem a mávla, když Roger promlouval. Vypadal šťastný, proto jsem sem také šla tak rychle. K jezerům se můžeme vrátit kdykoliv. Doběhla jsem za nimi a šla po jejich boku. Pohladila jsem Yuuichiho i Rogera po hlavě a usmála se. "jednou bych takhle s vámi chtěla jít, možná i jet na tobě, jako na koni a pozorovat vše kolem, přírodu..." Zasnila jsem se tiše.  Bylo by to opravdu ideální. Navíc jsem za úkol z mafie dostala nějaký kufr, který jsem chtěla otevřít až na vrcholku hory, abych se podívala, co v něm je.

12 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 20:51 | Reagovat

[11]: "Tak to už se těším, až vyrostu," ušklíbl se Roger. "Možná bych měl i víc posilovat..." zamyslel se. Poté se usmál. "Tak... pokračujeme?"
Zanedlouho jste se ocitli na vrcholu hory. Foukal pořádný vítr a nebe bylo mírně zatažené mraky, výhled dolů to byl však slušný.

13 Ino Ino | 12. srpna 2017 v 22:07 | Reagovat

Na jeho oodpověď jsem trošku přikývla a uculila se. Také jsem se opravdu moc, moc těšila, až si pořádně zatrénujeme, konec konců, vůh ví jaké výhody může mít policie, sami jsme viděli jejich auta, bylo by perfektní mít alespoň koně. Mávla jsem nad tím rukou a šla dál. Začalo foukat, nebylo to už moc teplé počasí, ale za ten výhled nám to opravdu, ale opravdu stálo. Na vrcholcích se objevil i nějaký sníh, který jsem s obdivem pozorovala. Skrčila jsem se k nim a položila batoh na zem. Vytáhla jsem z něj těžší kufr a otevřela jej. To, co z něj pro mé oči začalo zářit mi doslova vzalo dech. Byl to naprosto krásný oblek, temný, jako hvězdy v noci, jemný na dotek. Ihned jsem si jej přivinula k hrudi a zabořila do něj svou tvář. "Podívejte na to... Ten je nádherný... Musím Claře poděkovat. Na horší časy... jsem zvědavá, co to znamená, ale okamžitě si ho musím vzít... Mohli byste se... Umm..." Zašeptala jsem a ukázala rukou, aby se oba otočili. Páni, fouká vítr, zatažená mračna a Ino si obléká oblek na vrcholku hory... Kdo to kdy viděl. Ačkoliv, když jsem si jej oblékla a nandala si ještě rukavice k němu, cítila jsem se naprosto božsky... Temně... Záporně, ale  i přes to jsem byla v duši naprosto čistá a věděla, co je správné, či co ne. Bylo také fajn, že to nebyly šaty, protože jsem měla ráda kalhoty+sukně styl, tohle bylo jednoduše, dokonalé. Ta vystihující barva a má zahalená tvář límcem, či cosi, kdybych si přála, no zkrátka, nemohla jsem si to vynachválit.
"Tak co myslíte, padne mi?" Koukla jsem na ně a zatočila se dokola. Vytáhla jsem z batohu pistol a zkusila udělat... Nějakou pózu. Vlastně jsem tu pistol akorát mohla schovat do oného obleku, což jsem také udělala. Za pásek pod oblečení.
"Budu ta nejlepší a nejsprávnější mafiánka pod sluncem, nechť jsou mi tyto zamračené mraky, obloha a vy svědkem!" Zvolala jsem radostně a ukázala do nebe.

14 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 22:20 | Reagovat

[13]: Roger se rozzářil podruhé. "Whoa! To je jako vidět nebe, ale dvakrát!" zasmál se. Když jsi mu pokynula, automaticky se otočil - možná to byl něco jako mužský instinkt.
"Je to... hustý! Možná se mi to jen zdá, ale hned je kolem tebe tajemnější, temnější aura," podotkl Roger. Popravdě někde hluboko byl vystrašený bez sebe, ale věděl, že to byla stále Ino. Zarazil se, když jsi odhalila pistoli. "Ty... ty máš zbraň?!" vyjekl, trochu překvapeně.
"Já ti jsem rád svědkem a myslím, že když tě nebe vidělo převlíkat se nahoře na hoře, už vidělo všechno," zasmál se Roger.

15 Ino Ino | 12. srpna 2017 v 22:35 | Reagovat

[14]:
"T-temná aura?" Zamumlala jsem a natočila hlavu na stranu. "Cožpak ten oblek něco takového dělá? Každopádně, alespoň od sebe odradím lidi. Nechci Vás děsit, víte, že jsem pořád hodná Ino, která by Vám neublížila." Ušklíbla jsem se, ale poté se upřímně usmála. Ten oblek byl zvláštní, ale i přes to jsem se v něm cítila velmi dobře. Napadlo mě, že vlastně nebude zas tak zlé od sebe odhánět lidi. Ti, kteří mě znají, mě znají jako hodnou, tudíž budou přehlížet mé oblečení. I přes toto všechno jsem stále myslívala na Lexiona. Bylo by docela vtipné ho potkat na nějaké Mafia misi s tímto oblekem, zajímalo by mne, zda si na mě někdy vzpomene.  Ale to byly moc pesimistické představy, nejspíš způsobené tím, že jsem jej déle neviděla. Ale tak už to bývalo.
"No, víš..." Podrbala jsem se na zátylku a zasmála se. "Vysloužila jsem si jí v jedné misi, avšak, zacházím s ní naprosto čestně, je docela dobré mít něco, s čím máš jistotu se ubránit. Né vždy se dá bojovat hrubou sílou a bohužel né vždy se dá vyhrát slovy, pohrozit tímhle by mi mohlo několikrát zachránit krk, myslím-li si dobře. Proto jsem si vzala právě toto. Dlužím Claře velký vděk, doufám, že budu součástí mafie brzo." Byla jsem naprosto namotivovaná. Vlastně jsem opravdu moc chtěla být členem mafie, už jen pro ten pocit.
"Jen jsem... Si brala nové oblečení..." Nafoukla jsem tváře a koukla do nebe. "I kdyby mě nebe vidělo, nevadí mi to." Pousmála jsem se následovně. Trošku jsem se bála, že začne pršet, či bude bouřka a my se nebudeme mít kam schovat. Cesta dolů by trvala o to déle. "Možná bychom mohli jít dál po vrcholku hory, třeba něco najdeme, popřípadě sestoupit na nějaký výklenek, či prohloubeninu ve skále, menší jeskyňku, kde bychom se schovali, pokud bude nepříznivé počasí..." Povzdechla jsem si s menší obavou.

16 [A] Enwy [A] Enwy | Neděle v 6:51 | Reagovat

[15]: Roger naklonil hlavu mírně na stranu a zamračil se, aby snad neviděl špatně. Poté pomalu přikývl. "Jo, myslím, že jo. Je to jen takový... cit. Neříkám tím, že je to špatně nebo dobře. Jenom říkám, že je to tajemné," zasmál se, aby sis nemyslela, že ho odpuzuješ svou vlastní aurou nebo tak nějak.
Vyslechl si tě a pak se zasmál. Jeho smích byl celkem pobavený. "A i kdyby nečestně, vadilo by to? Jsi přece mafie," ušklíbl se. "Jaká je mafie? Myslím... je taková, jak se o ní povídá? Krutá, nemilosrdná... nezákonná?" zeptal se Roger.
Mudbray přikývl. "Dobře. Tak já půjdu tud-" O něco zakopl. "Au!" ozvalo se. "Umm, pardon, nechtěl jsem vás sledovat!" vypískl ten tvor. Hlavou připomínal modrou bowlingovou kouli... kdo jiný než Piplup, sám osobně.

17 Ino Ino | Neděle v 15:39 | Reagovat

"Jaká je mafie? Můžu ti to povědět, jen se teď musíme jít kousíček schovat." Mile jsem se na něj pousmála a pobrala si všechny věci. Vzala jsem Yuuichiho k sobě a přivinula jej k hrudi. Pohladila jsem ho po hlavince a ohlédla se znovu kolem sebe. A pak si všimla jaké-si modré věci na zemi, o kterou Roger zakopl. Byl to Piplup. Donutilo mě to se tiše zasmát. "V pořádku?" Koukla jsem na něj a natáhla k němu ruku. "Ty budeš Piplup, jsem Ino, půjdeš se s námi schovat? Nechceš tu přeci zmoknout." Mrkla jsem na něj mile a pobídla i Rogera, aby se dal do chůze. Šli jsme jen kousek doufajíc, že jde malý Piplup s námi a díky našemu štěstí jsme zanedlouho uviděli o kousek níže prostor, do kterého se dalo dobře schovat. Posadila jsem se na zem, nohy dala k sobě a přitáhla je k hrudníku. Pokud se k nám chtěl Piplup přidat, neměli jsme nikdo určitě problém.
"Ptal ses na mafii, že? Víš, vlastně, když jsem plnila jeden úkol, poznala jsem, že Clara, vedoucí clubu Crow, nebude zlý člověk. Přijde mi vlastně jako moc hodná. Jedna z jejích pravých rukou, Delie, mi pověděla, že jsou vlastně jako rodina, který drží pospolu. Samozřejmě, že jsou v některých ohledech krutí, vždycky jsem byla na té dobré straně, chtěla jsem změnu, prahnu po dobrodružství, nechci být zlá, ale každý má v sobě kousek něčeho jako je jeho... Temné já. Vždycky budu stejná, jen jsem v sobě proudila trošku více zájmu jít proti zákonu, avšak čistě zákoně. Pokud mi rozumíš. A taky... Mám větší šanci setkat se s Lexionem..." Při mé poslední větě se mi rozzářila očka. Ale, řekla jsem jí díkybohu velmi tiše. Opravdu velmi velmi tiše, jelikož mi následně zrudly tváře. Jak jsem tu větu mohla vůbec vypustit z úst nahlas.
"Podívejte... Nevypadá to na bouřku?" Povzdechla jsem si. "A nemáte hlad?" Dodala jsem usměvavě a batoh dala na stehna. Byl tu vůbec Piplup? Šel za námi? A pak se objevila jeho hlavička zpoza výklenku. "Pojď se posadit k nám." Zazubila jsem se na něj a mávla rukou. Vytáhla jsem z batohu svačinový box a začala vybalovat věci. Snad jsem ho moc neodrazovala tím oblekem. "Dá si někdo sušenku? Sendvič, donut, či vodu? Je toho hodně, stačí si vybrat." Uculila jsem se mile. Malý Yuu se neostýchal a natáhl se pro čokoládový donut. Já si vzala sendvič a otevřela jednu sodu.
/Yuu - Donut, já - voda a sendvič

18 [A] Enwy [A] Enwy | Neděle v 16:15 | Reagovat

[17]: "Páni," vydechl Roger. "To se mi nechce věřit, že se mafie považuje za rodinu," zasmál se. Vstřebával tvá slova a tím si dělal úplně jiný obrázek o té nelegální společnosti. "Kdo je Lexion? Už ho zmiňuješ podruhé, mám pocit," zasmál se Roger. Tak nějak tušil, že v tom budou hrát city, viděl ti to ve tváři.
Z přemýšlení ho odtrhla až tvá slova o bouřce. "A jej, to bude zase kluzká cesta. Sestup bude těžší," pověděl Roger trochu starostlivě. "Já sendvič, prosím," usmál se Roger a vzal si sendvič.
Piplup vás celou dobu nečinně sledoval a přihlížel té konverzaci. Jeho pohled byl docela prázdný. Když jsi nabízela jídlo, ukázal na vodu s tázavým pohledem.
Noibat - 1% sehranosti, 4% lásky
Roger - 3% sehranosti, 4% lásky

19 Ino Ino | Neděle v 16:27 | Reagovat

[18]:
"L-Lexion?" Podrbala jsem se trošku za uchem. "No, to je... Mám ho prostě ráda..." Povzdechla jsem si a položila hlavu na kolena. Nebylo co tajit, asi to na mém výrazu tváře mohli poznat. "Potkala jsem ho na bále, maškarním, byli jsme spolu ubytováni v nádherném apartmá. Seznámili jsme se, když jsme spolu na bále ovšem tančili strhnula se pohroma, vlastně, ani nevím, jestli to byla pohroma. Tým Plasma, nejspíš nynější největší záporáci, unesl dívku, dost věcí rozbili, už si na to vzpomínám matně..." Pokrčila jsem rameny a klesla pohledem k zemi. "Pak jsem ho delší dobu neviděla a opět jsem ho zahlédla při týmových bitvách, to bylo snad naposled." Zašmátrala jsem v paměti. To, jak jsem ho potkala ve věži, v zahradě vzpomínek, moc jsem se k tomu nevyjadřovala. Byla to zajímavá zkušenost a zajímavé zavzpomínat si na spoustu věcí, kterými jsem prošla, včetně toho, jak by mohla vypadat má budoucnost, kdybych se rozhodla jakkoliv jinak.
"Kluzká cesta? Nemusíme jít rychle, nikam nespěcháme. Půjdeme opatrně." Na tváři se mi opět objevil úsměv. "Samozřejmě, nech si chutnat." Nabídla jsem mu sendvič a pak se zahleděla na Piplupa, který ukazoval na vodu. "Oh, samozřejmě." přikývla jsem, otevřela ji a pošoupla jí k němu, stejně jako jednu čokoládovou sušenku. "Nech si chutnat i ty." Uculila jsem se na něj. "Pověz nám, copak tu děláš?" Rozhodla jsem se s ním rozvést konverzaci.
/-čokoládová sušenka a voda

20 [A] Enwy [A] Enwy | Neděle v 17:18 | Reagovat

[19]: Roger chápavě přikývl. "Oh... tak to jo," zasmál se. Poznal, že je to citlivé téma. "Doufám, že ho ještě brzy potkáš." Sám chtěl potkat ještě své kamarády, třeba ještě jedinkrát, aby si s nimi mohl vyříkat, co všechno se událo od té doby, co se ocitl u překupníka, avšak věděl, že je to téměř nemožné.
"Můžeme tu přenocovat? Pokud bude obloha vyčištěná, pohled na hvězdy musí být vážně něco," zasnil se Roger.
Piplup čokoládovou sušenku mile a velmi slušně odmítl, pouze se napil vody. "Já jsem tu... pozorovatel," pověděl. "A je mi zima. Trochu," dodal.

21 Ino Ino | Neděle v 18:03 | Reagovat

Byla jsem moc ráda, že se více neptal. "Také doufám..." Zasnila jsem se trošku a pak přikývla hlavou. "Myslím, že by ses mě také seznámit ještě s někým z naší... Rodiny, se kterým se zatím znám." Pověděla jsem a vytáhla pokéball Gurena. "Tohle je Guren, je to můj mafiánský ochránce, Yuu k němu hodně vzhlíží..." Ušklíbla jsem se, zatímco maličký na něm mohl oči nechat a žasl. Poté přišla Dedenne. "Dedenne, koulička moje, je z ostrova Sun, někdy ti může povyprávět." Dedenne se na něj podívala, natočila hlavu na stranu a mávla rukou. "Hoi Yuu, Gurene." Pozdravila je usměvavě. Guren jen přihlížel a malinko se na Rogera pousmál, stejně jako na ostatní. "V neposlední řadě je tu sneasel, který se mnou putuje krátce... Mimojiné, promiň, že jsi byl v tom pokéballu, já si neuvědomila, že ty nerad." Podrbala jsem Sneasela na hlavě a úplně na samotný konec jsem vyvolala ještě Kevina. "Kevin, můj starter, další ochránce. Ukecaný ptáček, ale pořád můj maličký..." Přitulila jsem ho k sobě a on se ode mě okatě odsunul a kývl hlavou. Už přeci nebyl malý, už vyrostl, ale pro mě byl vždycky malý a roztomilý Kevin.
"Tak, to je můj team, rodina, miluju je nade vše." Koukla jsem se na ně a rozplývala se, přeci jen, dlouho jsem je neviděla takhle pohromadě. "Můžete si popovídat." Uculila jsem se a Dedenne mile přikývla s poděkováním za vyvoláni. "Přenocovat tu samozřejmě můžeme, mimojiné, tohle je Roger, náš nový člen! Dnes tu zůstaneme." Představila jsem jej nakonec a nechala je ať se seznámí. Dedenne se začala točit okolo Sneasela, se kterým se zapovídala a Guren se posadil tiše a mlčky ke koníkovi, jako by si snad chtěl povídat, pokud by měl i on zájem.
Pohledem jsem zabrousila na maličkého, který odmítl sušenku. "To nevadí." Kývla jsem nakonec hlavou. "Copak tu pozoruješ?" Podivila jsem se a sedla si proti němu. Při jeho další větě jsem k sobě dotáhla batoh a vytáhla z něj černou kápi, která nyní nebyla již potřeba. Opatrně jsem se natáhla k drobečkovi (piplupovi :D) maličkému a dala mu kápi přes záda. Byla sice obrovská, ale mohl se do ní lehce zachumlat. Z malé kapsičky jsem vytáhla Ohnivý orb. "Pozor..." Zamumlala jsem tiše a dala opatrně ruku před jeho obličej, aby mu něco nevlétlo do očí. Bouchla jsem s orbem  do země, kde se rozhořel a začalo z něj jít krásné teplo. Vzhledem k tomu, že nemělo co chytnout, plamínek byl slabý, ale i přes to mohl malého tvorečka spolehlivě zahřát.
/- ohnivý orb

22 [A] Enwy [A] Enwy | Neděle v 18:56 | Reagovat

[21]: Roger byl z Gliscora celkem mimo, protože byl takový... no, momentálně se jeho aura a atmosféra, kterou sám tvořil na malou vzdálenost, nelišila od té, která vycházela z Ino. Jeho náladu však opravila Dedenne, která vypadala jako roztomilá dětská koule. "T-těší mě!" vykoktal okamžitě, jakmile jsi ho představila. Sneasela si málem ani nevšiml, kdyby si s ním nezačala povídat a Sneasel by nezačal s jeho dramatickým tónem hlasu. Nezřetelně ucukl, když se vedle něj Gliscor posadil. "T-takže... co obnáší být mafiánský ochránce?" zeptal se nejistě Roger.
Piplup to celé sledoval a pak mírně posmutněl. Překvapeně na tebe pohlédl, když mu na těle skončila kápě. "Je.. teplá," pověděl a upřel na tebe pohled. "Děkuju." Když však uviděl oheň, zachumlal se do kápě, jako kdyby se ohně bál.

23 Ino Ino | Neděle v 19:17 | Reagovat

Guren na něj chvíli hleděl a pak se opět zahleděl do prázdna. Pak na jídlo, polemizoval o tom, zda si něco dát, či ne... Stejně se zahleděl na Rogera. "Nejsem ochránce... Možná na ní jen trošku dohlížím... Prošel jsem s ní hodně mafiánských úkolů, pořídila mi kvůli tomu i útok, trénoval jsem s ní přesnost pistole..." Pousmál se maličko a pak koukl na ostatní pokémony, kteří se bavili."Vítej mezi námi." Kývl na něj nakonec přátelsky, nechtěl ho jakkoliv vystrašit, prostě se chtěl jen dozvědět něco nového o novém členovi. "Pokud se ti chce říkat, odkud jsi, rád si to poslechnu." Zamrkal spokojeně Guren a sáhl klepetem po sendviči. Musel mít po tom všem v pokéballu pořádný hlad.
Když jsem viděla Piplupův smutný výraz, podivila jsem se. "Poslyš, copak se stalo, víš, můžeš mi říct cokoliv, co tě trápí, budu pro tebe jedno velké ucho. Pomůže ti se svěřit, věř mi." Pověděla jsem mu a hezky mu urovnala kápi, aby ho hřála. Když jsem ale rozpálila ohnivý orb, zdálo se mi, že se ho spíš bojí. "Bojíš se ohně? Stalo se ti něco špatného ohledně něj?" Optala jsem se ho. "Tady jsi v bezpečí, neublíží ti za žádnou cenu, za chvíli dohoří..." Vysvětlila jsem následovně s menším úsměvem.

24 [A] Enwy [A] Enwy | Neděle v 19:44 | Reagovat

[23]: "Umm... aha. Já jenom... ona tě nazvala ochráncem, takže..." Nejradši by se za to plácl pořádně do čela, kdyby neměl kopyta. "D-děkuju," řekl, aby to zakecal. "Jsem z dětské pouti, nijak vznešené místo. Ta pouť poté zkrachovala a tak pocházím tedy oficiálně z doupěte nějakého Překupníka," vyprávěl ve zkratce Gurenovi.
Piplup na na tebe pohlédl. "Oheň je špatný," řekl Piplup. "Všichni mají rádi oheň a zapomínají na vodu. Já nechci být zapomenutý znovu, prosím," pověděl.

25 Ino Ino | Pondělí v 13:15 | Reagovat

"Myslím, že netřeba se stydět. Vlastně to tak na jednu stranu i je. Dohlížím na ní." Usmál se trochu Guren a pak poslouchal Rogera dál. Chvilkama přikyvoval a pak přemýšlel. "Překupníka, ach tak. Na pouti jsem nikdy nebyl. Musela to být zajímavá zkušenost." Zakončil nakonec jeho větu a položil své tělo celé na zem. Vlastně si jakoby lehnul a hlavu opřel o klepeta.
Podiveně jsem se koukla na Piplupa. "Zapomenut? Cožpak tě někdo... Někde zapomenul, či jsi byl vyměněný?" Opatrně jsem se optala, aby to nepůsobilo ovšem nějak špatně. Nechtěla jsem tomu prckovi nějak ublížit. "Myslím, že pokud jsi s námi, nikdy nebude zapomenut." Dodala jsem následně milý úsměv. "A oheň není špatný, je to otázka priorit, nevybereš si, co je ti od základu příjemnější. Panuje tu rovnováha, pokud jsi potkal takové lidi, nejspíš jsi ještě nenarazil na milovníky vody. Věř mi." Mrkla jsem na něj.

26 [A] Enwy [A] Enwy | Pondělí v 16:28 | Reagovat

[25]: Piplup přikývl, téměř neznatelně. "Vyměněný a opuštěný," pověděl stručně a zachumlal se. Poslouchal tě a pak se zadíval na plameny.
"Milovníky... vody? Voda je dobrá?" zeptal se.

27 Ino Ino | Pondělí v 17:01 | Reagovat

[26]:
"To je mi moc líto." Povzdechla jsem si a koukla na něj. "Nikdo by se tak neměl cítit." Dodala jsem tiše a opatrně pohladila Piplupa po hlavince.
"Voda? Samozřejmě, proč by nebyla dobrá. Všechny elementy si najdou své lidi, kteří k nim vzhlíží. Žádný element není špatný, i temnota je pro něco dobrá." Usmála jsem se nakonec.

28 [A] Enwy [A] Enwy | Pondělí v 17:17 | Reagovat

[27]: Piplup přikývl, až jeho hlava vypadala ještě více jako bowlingová koule.
"A tvůj element je voda?" zeptal se Piplup a oči se mu zaleskly. "Temnota mi nevadí. Nemá červené barvy," řekl Piplup a konečně se mu na tváři objevil mírný náznak úsměvu.

29 Ino Ino | Středa v 2:41 | Reagovat

[28]:
Zamyslela jsem se a pak na něj pohlédla. "Nemám přímo svůj... Element..." Usmála jsem se na něj. "Ale mám moc ráda létající pokémony, ve zkratce, pokémony s křídly. Ačkoliv, vodními také nepohrdnu." Mrkla jsem na maličkého tvora. "Chápu, že máš možná k... Červené, ohni a celkově červenému všemu záporný vztah, ale pokud chceš být více chytrý a být... Nad věcí, povznes se nad to, co nemáš rád a nech to být. Pokud tě něco moc zabolelo, dej tomu čas, vždycky se najde někdo, kdo bude mít lepenku a slepí ti tu ránu k sobě." Uculila jsem se na něj. "Pokud bys potřeboval přátele, budeme tu pro tebe vždy třeba my!" Ukázala jsem na partu pokémonů, kteří se vesele bavili mezi sebou.

30 [A] Enwy [A] Enwy | Středa v 9:44 | Reagovat

[29]: Piplup se pousmál a kývl. "Dobře. Pokusím se," usmál se. Nechápal, zda tvá slova neznamenala uvítání do týmu... zatím zůstal potichu sedět.

31 Ino Ino | Dnes v 17:30 | Reagovat

"Tím.. Tím jsem chtěla říct, že pokud by ses k nám chtěl připojit, máš tu místo." Mrkla jsem na něj usměvavě a pohladila ho po jeho boulingové kouli v podobě jeho hlavy a čekala, co mi poví. Kdyby se náhodou rozhodl pro ano, položila jsem před něj pokéball.

32 [A] Enwy [A] Enwy | Před 49 minutami | Reagovat

[31]: "A... pokud bych chtěl, přijala bys mě?" zeptal se Piplup a nadějně se mu zaleskly oči.

33 Ino Ino | Před 44 minutami | Reagovat

"Samozřejmě." Mile jsem se na něj usmála a pokývala hlavou. "Byl bys součástí naší rodiny, stejně jako... Všichni tihle... Rádi tě přivítáme." Ukázala jsem na povídající pokémony a pak opětovala pohled jemu.

34 [A] Enwy [A] Enwy | Před 36 minutami | Reagovat

[33]: "Tak..." zamyslel se Piplup. "Tak jo!" řekl nakonec.

35 Ino Ino | Před 26 minutami | Reagovat

V očích se mi zaleskla radostná jiskřička. Po jeho rozhodnutí jsem tedy ťukla pokéballem o jeho hlavinku a čekala, až v něm zmizí. Otočila jsem se na všechny kolem a usmála se. Možná by byl pomalu čas si jít ustlat a jít na kutě.

36 [A] Enwy [A] Enwy | Před 16 minutami | Reagovat

[35]: Piplup se nechal chytit. Po chvilce zmizel v pokéballu a na zemi zůstala jen prázdná kápě.
Gratuluji, chytila jsi Piplupa.

Na to Mudbray zívl a posadil se/lehl si, jak většinou leží/sedí poníci. "Bude někdo vyprávět pohádku na dobrou noc nebo všichni usneme po svém?" zeptal se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."