Posvátný altánek

10. července 2017 v 16:50 | Enwy
Související obrázek

Posvátný altánek je místo, kam trenéři a trenérky chodí před velkými událostmi. Říká se, že pokud budete mít štěstí, vyslechne vás Arceus a splní vám přání nebo vás požehná. Každý měsíc může trenér požehnat jenom jednoho ze svých pokémonů a každé roční období dává různé druhy požehnání. Pamatujte, že požehnání můžete mít pokémon jen jedno a proto, jakmile další měsíc dostane ten samý pokémon další požehnání, první zmizí. Požehnání jsou vybraná náhodně, pouze u některých si lze zvolit.
- Zlatý amulet, jaro: Přidává šanci na chycení pokémona 20%
- Očišťující talisman, podzim: Talisman chrání proti zlým duchům, proto pokémon nemůže být nemocný
- Ariadnina niť, léto: Lepší podmínky na dobrodružných chytkách, ve Věži a v dungeonech
- Modré peří, zima: Značí svobodu, pokémon může sám vyskakovat z pokéballu
- Modrý amulet: Zesílí útoky (platí pouze v případě akcí a text. zápasů)

To byly náhodné talismany. Poté, kněžka Nayu, která pracuje v nedalekém chrámu, nabízí na jaře a na podzim speciální požehnání a rituály. Tyto rituály už si může trenér vybírat, avšak potřebuje k tomu souhlas pokémona a samozřejmě služba není zadarmo. Platí se buď penězi nebo různými podivnými předměty, jako je Reveal Mirror, hvězdný prach, klíče a podobně. Kněžka odmítá brát obyčejné věci, které se dají koupit v obchodě, fosílie, evoluční předměty a další... řekněme "obyčejné" předměty.

ZMĚNY POKÉMONA
- Požehnaný pergamen-IS.png Rituál požehnání pergamenu, 1700 Yenů: umožní změnu pokémona z obyčejné formy do Shiny
- Mramor požehnání-IS.png Rituál navrácení, 700 Yenů: umožní změnu pokémona z jakékoliv formy do obyčejné
- Krvavý kámen-IS.png Rituál krvavého kamene, 1500 Yenů: umožní pokémona změnit do Alola formy

MANŽELSKÁ POŽEHNÁNÍ
Všechny tyto rituály končí zásnubami a pokémoni obdrží Snubní prsten Ariyoung.png Snubní prsten. Mějte na paměti, že toto nelze prozatím vrátit zpět. Vyžaduje souhlas obou pokémonů. Jaké to má výhody? Můžete využít pářecího střediska i přesto, že nejste chovatel, samozřejmě stále s poplatkem.

- Náramek lásky-IS.png Rituál milenců, 1400 Yenů: Pokémon mužského pohlaví a ženského pohlaví se zasnoubí
- Peříčko milenců-IS.png Rituál harmonie, 1700 Yenů: Pokémon mužského pohlaví a ženského pohlaví se zasnoubí; pokud budou ve své blízkosti, zvyšuje se šance na naučení útoku o 30%, o nalezení předmětu na 50% a na chycení pokémona 20%.

POKUD NECHCETE ŽÁDNÁ POŽEHNÁNÍ?

Oblast kolem posvátného altánku je mírumilovná neutrální oblast. Země se nesmí dotknout žádná kapka krve, jinak bude znesvěcená. Panuje tu jakýsi klid, který působí na myšlení pokémonů relaxačním dojmem. Pokud jste se zrovna vrátili z požehnání nebo jednoduše nemáte žádný plán na výlet, můžete toto místo navštívit.

1. S kterými pokémony
2. Průběh odpočinku

(Pokud předtím ještě žádáte požehnání, napište do buď nahoru zvlášť nebo dolů. Může dojít k nedorozumněním, protože někteří se třeba přichází jenom pomodlit před bouří a není to počítané jako požehnání. Je povoleno nechávat zde obětní dary pro zvýšení efektivity modlení.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enwy Enwy | 15. července 2017 v 17:40 | Reagovat

1. Charizard (Garlandolf), Gardevoir (Raviel), Zubat (Armytile), Cutiefly (Chibi), Skarmory
2. Část 1/2
Konečně jsem dorazila na to posvátné místo a nadechla se čerstvého vzduchu. O tomto místě jsem doteď nevěděla a když jsem už konečně tady, přišlo mi to jako kouzelné místo. "Týme, ven!" řekla jsem a vypustila celý tým ven. Byla jsem ráda, když jsem je mohla konečně vidět všechny pohromadě. Moje rodina se tak rozrostla... "Jsme tady!" oznámila jsem s úsměvem. Za mnou stál chrám a všichni udiveně vykulily oči. "Tohle je posvátná půda svat-" - "Žádám si odvetu! Přemýšlela jsem nad tím a teď už tě můžu porazit!!" křikla Armytile a vrhla se na Garlana. Ten se začal krýt křídlem. "Oi, jsi fakt otravná? Nechceš už přestat, jsi jako malé dítě!" křikl Garlan panicky a začal couval. Povzdechla jsem si. "Ne, počkejte! Nesmíte tady mít spory," pověděla jsem. Armytile to očividně nepochopila. Chibi mě chvilku sledoval a pak k oběma přišel. Zubat od Charizarda odtrhl a oba je náležitě pokáral za neslušné chování na veřejnosti. "Ano, Chibi-senpai!" zvolali oba dva a uklonili se. Chibi se mírně začervenal a zamával rukama. "T-to nic není. Vážně," usmál se a přiletěl ke mě. Věnovala jsem mu vděčný pohled. "Nacházíme se před svatyní. Plán dneška je následující – skočíme dovnitř se pomodlit, když už jsme tady. Pak můžeme tam na trávník, je velmi hezky a tam něco sníme a zahrajeme si. Platí?" usmála jsem se a dala ruce v bok. Garlan si utřel imaginární slzu. "E-Enwyyy," řekl a opřel se Ravielovi o rameno. Začal předstírat, že brečí. "Tak rychle rosteeeš," pověděl a mně se do tváře vlila nachová. "C-co?! Plácáš nesmysly, nejez houbičky. Garlane!"
Pomalu jsme jako trochu civilizovaná skupina mířili do svatyně. Vevnitř bylo ticho. Skarmoryny drápy zacinkaly o kamennou podlahu. "Je to tady nějaké... tiché," poznamenal Raviel. Tahle atmosféra se mu líbila. Přikývla jsem a došla k jednomu z koberečků, na který jsem poklekla. "Modlím se nyní k nejvyššmu bohovi, Císaři Arceusi, vyslyš mě," zašeptala jsem. Raviel a Chibi pochopili, co mají udělat. Taktéž si přiklekli. Kdysi mi někdo řekl, že když se přání vyžvaní, nesplní se. V duchu jsem si přála úspěch celému týmu, ať se jim vyplní jejich přání za každou cenu a hlavně to, ať spolu vydržíme napořád, i když jsme každý jiný. Po skončení jsem poděkovala a zvedla se na nohy. Všichni kromě Skarmory vypadaly jaksi uvolněně. Dala jsem železnému ptákovi ruku na křídlo a pousmála se. "Seznámím tě s nimi potom," usmála jsem se a Skarmory radostně souhlasila. Otočila jsem se a pohlédla na svého parťáka. "Garlane? Co sis přál?" zeptala jsem se potichu. Chibi a Zubat se ke mně nahrnuli, aby slyšeli lépe. Garlan se začal cítit nesvůj. Díky bohům včas zakročila Zubat samotná. "Ha? To byste rádi věděli, co?" promluvila, jako kdyby jsme se všichni ptali jí. Upřela jsem na ní pohled. To mě zajímalo, samozřejmě. Ráda jsem slyšela cíle a priority svých pokémonů. "Já bych ráda... porazila svého největšího rivala!" vyslovila triumfálně a ukázala na Garlana. Charizard se zazubil. "Ha! Řekla jsi to, takže se ti to nesplní!" zasmál se Charizard a Zubat se naštvala. "No ty ještě počkej! Alespoň mám lepší přání než ty, náfuko!" zařvala. Její hlas se ozval halou svatyně a všichni zaměstnanci na nás upřeli pohled. "Pššt!" napomenul je Chibi. Oba utichli. "Já si přál být tak silný, abych mohl všechno zničit! To je myslím... šlechetnější a nesobecké přání, narozdíl od toho tvého," zašeptal Charizard a vyplázl jazyk. Zubat na něj zavrčela. "Ne, myslím, že já mám nejšlechejnější přání. Chci umět ty nejsilnější psychické útoky," pověděl Raviel. Chytila jsem se za hlavu. Nikdy se to nevyplní, když to všichni řeknete! Přes rameno jsem ucítila něčí dech. Byla do Skarmory. "Já s vámi chci zůstat napořád a nechci, abyste nikam odcházeli, i když vás vůbec neznám," pověděla s úsměvem. Jak já, tak Chibi, jsme se zarazili. "Dost!" vyjekli jsme jednohlasně a pak na sebe divně koukali. Odkašlala jsem si. "Chci říct... pokud to všechno řeknete nahlas, je šance, že se to nevyplní," usmála jsem se mile a zazubila se. Raviel na mě pohlédl. "A co sis přála?" - "Neřeknu. Jsem teď vaše jediná naděje."
Rozeběhli jsme se pak na trávník za altánkem. Lehla jsem si do trávy a podívala se na nebe. "Je nádherné počasí," usmála jsem se a protáhla své tělo. Skarmory se posadila vedle mě a když jsem se posadila, položila mi hlavu do klína. Očividně se z toho stal nějaký zvyk. Usmála jsem se a vyndala jídlo a pití. "Mám tu... lávové koláčky!" výskla jsem a jednu dala do pusy. "Tak už jen jeden," zazubila jsem se. Vyndala jsem sody a vodu, opatrně i koláč. "To je koláč s hojivými účinky. Zubat, ty jsi jistě zraněná z tréninku od Garlanového ohně. Charizarde, ty se musíš zotavit, byl jsi přitížený. A Skarmory," usmála jsem se a pohlédla na milého přívětivého pokémona, který měl hlavu v mém klíně. Když Skarmory uslyšela své jméno, zvedla hlavu. "Skarmory, tohle je můj tým. Mé jméno je Enwy, jsem trenérka a idol na volné noze," představila jsem se a odložila koláč. "Tohle je Charizard, můj starter. Začínala jsem s ním už když byl Charmander," řekla jsem a ukázala na oranžového kolose. Garlan se nesměle představil. "Můžeš mi říkat Král destrukce Garlandolf, zkráceně Garlan. Mám vyšší postavení než tady někdo," řekl a dal důraz na slovo někdo. Zubat si ho nenávistně propálila pohledem. Skarmory přikývla. Pokračovala jsem. "Tohle je Cutiefly, Chibi-san. Je z ostrova Sun, je něco jako kouč," pověděla jsem. Cutiefly nesměle zvedl ruku na pozdrav a aby nemusel nic říkat, vzal si čokoládovou sušenku. "A tady Gardevoir, Raviel. Znám ho už když byl Ralts a protože utíkal a dodnes utíká z pokéballu, má titul Lorda fantomů." Skarmory se mírně ušklíbla a kývla hlavou na pozdrav. Pohlédla jsem na Zubat. "A tohle je Zubat, nově Fantom Chaosu, Armytile. Je silná, ale nedává to najevo. Že?" zazubila jsem se a Zubat se malinko zavrtěla. "S-samozřejmě!" přivětila. Raviel se nenápadně natáhl pro sendvič, který strčil do pusy. Salát ladil k barvám jeho vlasů. "Všichni máte... tituly," usmála se Skarmory a pohlédla na mě. Uculila jsem se. "Máš nějaké jméno, Skarmory?" zeptal se Chibi a přiletěl blíže. Skarmory zakroutila hlavou. Garlan se ušklíbl. "Musíš mít titul a jméno! Jinak mě nikdy nestihneš dohonit," zazubil se Charizard. Strčil do pusy druhý lávový koláček. Skarmory se zmateně rozhlédla kolem sebe. "Není tu nikdo, kdo by neměl jméno..." pověděla potichu. Zvedla jsem ruku. "Já," ozvala jsem se. "Já nemám žádný titul," promluvila jsem s úsměvem. Když si to moji pokémoni uvědomili, pohlédli na mě. "A jo! Enwy, ta, která dává jména, samotná jméno nemá!" vyjekl Raviel. Chytil Charizarda kolem ramen a začali se domlouvat na mém jméně. "A-ale... kluci. Já žádné jméno nechci," zasmála jsem se šťastně. Chvilku nic. Ticho. Zubat se přidala. "Huuh?! To jméno je trapný! Vůbec se to k ní nehodí!" bylo slyšet najednou. A pak zase ticho. Natáhla jsem se pro sendvič, který jsem začala užužlávat. "Chceš Oran berry, Skarmory?" nabídla jsem železné s úsměvem a Skarmory přikývla. Po pár minutách se kluci otočili. "Máme to!" zvolal vítězně Raviel. Charizard se smrtelně vážně usadil a na jeho hlavě se usadila Zubat. Vypadali v kombinaci jako nějaká hodně směšná socha indiánů impa-lumpa. "Budeš... ééé, jak to bylo?" zeptal se Raviel a pohlédl na Charizarda. Charizard si povzdechl. "Svatá Enwy." - "To zní, jako kdybych už umřela a to mučednickou smrtí." - "Neživá Enwy." - "To je jako kdybych vstala z mrtvých." - "Ehm... super-absolute-ultimate-cute Enwy." - "... to zní, jak kdybych byla nějaký robot, který střílí třpytky." - "Vždyť jsi idol! To je to samé!" Všichni tři si povzdechli. "Máš... nepojmenovatelné jméno, Enwy." Mírně jsem se zazubila. "Já vím...."
Zpět jsem se zamířila na Skamory. "Chtěla bys nějaké jméno, tedy?" usmála jsem se. Skarmory chvilku uvažovala a pak přikývla. Garlan se ke mě nasoukal. "Musí to být více epické než má Zubat!" Zubat se ke mě nahrnula, až se Chibi začal takové situaci smát. "Musí to být epičtější jméno než má Charizard!" Oba jsem od tebe jemně odstrčila. Nadechla jsem se. "Vylon-Omega," promluvila jsem. Garlan a Zubat na mě nechápavě pohlédli. "Mně se to líbí," pokrčil Raviel rameny a vzal si další sendvič. "C-co? Nemá to nějaký jiný titul nebo-"

2 Enwy Enwy | 15. července 2017 v 17:46 | Reagovat

[1]: Část 2/2
"Královna Armageddonu," doplnila jsem. Jakmile to uslyšeli, oba dva se sesypali k zemi. "T-t-" vykoktal Garlan. "To je mega epický jménoo!" Skarmory se poprvé zasmála. Její smích byl tak vzácný, že mi připadal jako libová harmonie pro mé uši. Chibi se rozhodl jíst nezdravě a vzal si marcipánku. "Tak? Skarmory, líbí se ti to?" usmála jsem se. Železný pták přikývl. "Je to pěkné, díky." Začali jsme se plně věnovat jídlu. Kvůli horku jsem každému podala flašku, buď se sodou nebo se studenou vodou. Zubat si vzala sendvič a s kýváním hlavy uznala, že je celkem chutný. Povinně jsem Garlanovi podstrčila Lum berry, aby se mu rychleji obnovovaly síly, stejně jako Skarmory jsem dala Sitrus berry. Jídlo, které bylo populární, zmizelo celkem rychle. Sbalila jsem a pak si lehla do trávy. Byla měkká a kdybych byla unavená, určitě by se mi bez problémů podařilo usnout. Ani jsem si už pomalu nemohla vzpomenout, jaké to bylo ležet v posteli. "Dobře. Co budeme dělat teď?" zeptala jsem se. Nastalo malé zemětřesení, když si Garlan lehl do trávy taky. Všichni jsme tu poléhávali a zabrali polovinu volného místa na trávě. "Nechcete hrát nějakou hru?" navrhla jsem a založila si ruce za hlavu. Garlan něco zamrmlal a přetočil se na bok, aby mu nepřekážely křídla. Když jsem ten předmět uviděla, přepadla mě geniální nálada.
"Oi, víte, co jsem si uvědomila?" začala jsem s geniálním tónem hlasu. Garlan se zase ozval jako první. Skarmory zvedla hlavu. Chibi se dostal do mého zorného pole. Zubat vydala jakýsi otrávený zvuk. "Co sis uvědomila?" zeptal se Raviel. Posadila jsem se. "Všichni už můžeme létat. Co takhle uspořádat závody?" navrhla jsem. Jakmile Zubat uslyšela, že bude příležitost ukázat Garlanovi, že je lepší, souhlasila na plné čáře. Raviel pokrčil rameny. "Nemůžu spíše běhat? Létání mi moc nejde," zazubil se. Zavrtěla jsem hlavou. "Ne-e, buď lítáš nebo nehraješ," zasmála jsem se a vyplázla jazyk. Raviel si povzdechl. "A... nemůžu s Chibim dělat rozhodčího?" zeptal se opatrně. Chibi se pousmál. "Tentokrát hraji taky, Ravieli," promluvil a Raviel se podivil. Ucukl. "Huh? Vy... tak milý tvor, se ženete do těchto nelítostných Air-force, senpai?" řekl překvapeně. Skarmory posmutněla. "Já... nechci létat sama," zašeptala. Poplácala jsem jí po křídle a postavila se na nohy. "Neboj, Vylon. Poletíš se mnou, dobře?" usmála jsem se. Když Skarmory spatřila tu nadšenou záři v mých očích, souhlasila přikývnutím. Raviel se zvedl a oprášil se. "Dobře. Jdu vykreslit trajektorii závodu," pověděl a už běžel ke svatyni. Vzdálenost od svatyně až sem na trávník byla dost velká a navíc byla i vzdušně prázdná, takže by Gardevoirovi nemělo vadit nás kontrolovat a určit poté vítěze.
"Dobrá. Na start!" Oznámila jsem. Skarmory se skrčila a já nadšeně vylezla na její hřbet. Málem jsem sklouzla, jak byl její hřbet kluzký a lesklý. Podařilo se mi však úspěšně zaháknout se jejího brnění. "Dobrá, můžeme?" zeptala jsem se. Garlan vyfoukl obláček páry a Zubat zaskřípala zubama. Byl to přímo strašidelný zvuk. Gardevoir zvedl ruku do vzduchu. "Připravit..." Cítila jsem, jak se Skarmory zapřela nohama do země a jak její křídla se chystají mohutně máchnout. "Pooozooor!" Zubat si nemohla nechat líbit klid v Garlanových očích. "Koukej, králíčku, jak tě rozmáznu ve vzduchu," vysmívala se mu. Garlan jen něco zamumlal, to však zmizelo v Ravielovém: "Teď!" Všichni čtyři jsme se vznesli do vzduchu. Garlandolf se dostal se smíchem do vedení. Cutiefly, jako zkušený a navíc velmi lehký letec, mu téměř u ocasu. Za ním jsme letěli já se Skarmory a jako poslední křičela Zubat, ať čekáme nebo pohneme a že nás všechny rozpráší na popel, jestli Garlan vyhraje. "Jak se ti líbí létání?" zeptala se Skarmory a já se zasmála, jak to jen šlo. Vítr mi fučel ve vlasech a já cítila náhlý nával adrenalinu a nějakého příjemného pocitu do těla. Cutiefly zpomalil a dostal se na naši úroveň. "Garlandolf to bere vážně!" křikl Chibi a zasmál se. Jen jsem se při pohledu na mohutně mávajícího Charizarda zasmála.
Ucítila jsem za svými zády mírné vibrace. Otočila jsem se, když mě srazila nějaká neviditelná vlna. Bylo to, jako když stojíte blízko repráku, běží nějaký drop a najednou se objeví obrovský beat. Chytila jsem se za ramena a tím pádem sklouzla z Vyloniného hřbetu. "Enwy!" uslyšela jsem nad tebou. Díky bohům jsme letěli dost vysoko, takže jsem měla čas reagovat. Viděla jsem, jak nade mnou letí Skarmory a jak se Garlan vrací zpět, aby mě dostihl. Byla to Zubat, kdo mě shodil. Chtěla vyhrát a tak jediná šance, jak donutit Garlana zpomalit bylo, aby se vrátil. Byla jsem to, co by donutilo Garlana se vrátit. Pousmála jsem se. Zubat byla geniální. Zapomněla však na jednu věc. Drobnost, kterou jsem skrývala. "Garlane! Leť a vyhraj to!" křikla jsem. Zapomněla, že Skarmory by mě spadnout nenechala. Garlan mě pochopil a když poznal, že mě nemá šanci stihnout, otočil se. Bylo to trochu bolestné vidět, jak se otáčí, ale... bylo to z mé vůle! Natáhla jsem se. "A-ar-Armageddon!" křikla jsem. Chytila jsem se Skarmory a zapřela nohy o její železné pláty, jako kdybych to dělala už od narození. "A nahoru, Vylon," rozhodla jsem a Skarmory vítězně zaštěbetala. Těsně jsme minuli zem a stočili jsme se nahoru. Byli jsme poslední, ale viděla jsem, jak Garlan prolétá vítěznou čarou. I přesto, že byl zastaven, nikdy by si nedovolil prohrát proti Zubat. "Dobrá práce, Vylon. Děkuji mnohokrát," usmála jsem se a poplácala Skarmory po železném plátu. Kupodivu jsme nebyla roztřesená. Snad proto, že jsem jí věřila? Skarmory se zvedla zpět k nebesům.
"Nee! To není fér! Jsi.. větší!" uslyšela jsem Armytile a její vřískot. Nemohla jsem se ubránit smíchu. "Vylon, poprosím tam dolů. Tam, kde stojí Raviel," pověděla jsem, stále s polovičním smíchem. Dole stála Zubat, která si mumlala něco jako "To není fér. Já jsem nejmocnější tvor na zemi, Armytile, fantom chaosu a vyvolám ve vás chaos, já jsem-" Přišla jsem k Garlanovi a ten vypadal, že mě velmi rád vidí. "Dobrá práce. Nenechal sis vzít titul nejdestruktivnějšího tvora." Garlan se zasmál. "Samozřejmě, že ne. I přes jisté podvody," řekl a odkašlal si. Zubat se nesměle zasmála. "Nevadí, Armytile. Kdyby se mi náhodou něco stalo, Garlan bude dělat vdovce," zasmála jsem se a schytala jsem v tu ránu šlehnutí do ruky ocasem. "Ch-chraň tě Arceus, proboha!"
- Aplikovat jméno: Vylon-Omega (Skarmory)
- Použito 2x lávový koláček (1x Charizard/Garlandolf, 1x já), 1x čokoládová sušenka (1x Cutiefly/Chibi), 4x sendvič (2x Gardevoir/Raviel, já, 1x Zubat/Armytile), 1x Oran berry (1x Skarmory), 1x stará marcipánka (1x Cutiefly/Chibi), 3x soda (Gardevoir/Raviel, Zubat/Armytile, Charizard/Garlan), 3x studená voda (Cutiefly/Chibi, Skarmory, já), koláč s hojivými účinky (všichni tak nějak cik-cak), 1x Lum berry (Garlandolf), 1x Sitrus berry (Skarmory)

------------- Procenta z jídla:
Charizard – 6% sehranosti, 7% lásky + Lum berry (odolnost vůči nemoci)
Cutiefly – 4% sehranosti, 7% lásky
Raviel – 7% sehranosti, 7% lásky
Zubat – 4% sehranosti, 7% lásky
Skarmory – 5%, 7% lásky + Sitrus berry (rychlejí obnova zdraví)

3 [A] Drobeček [A] Drobeček | 15. července 2017 v 18:07 | Reagovat

[1]: [2]: Všichni si to moc užili, Skarmory s radostí přijala nové jméno.
Charizard – [6% sehranosti, 7% lásky + Lum berry (odolnost vůči nemoci)], +17% lásky k trenérovi, +21% štěstí
Cutiefly – [4% sehranosti, 7% lásky] +15% lásky, +17% štěstí
Raviel – [7% sehranosti, 7% lásky] +16% lásky, +14% štěstí
Zubat – [4% sehranosti, 7% lásky] +11% lásky, +9% štěstí
Skarmory – [5%, 7% lásky + Sitrus berry (rychlejí obnova zdraví)] +21% lásky, +23% štěstí

4 Rory Rory | 8. prosince 2017 v 18:54 | Reagovat

1. Incineroar Lilith, Pidgeot Ace, Amaura, Glaceon Joker
2. „A kedy tam už budeme?“ ... „Už sme tam, že?“ ... „Roryyyy! Hovorila si, že to je kúsok!“ ... „A kam to vlastne ideme?“ Poznámka do budúcna – nikdy nebrať Lilith na výlety. Nikdy. Je horšia ako malé dieťa. To ale neznamenalo, že som sa bohovsky nebavila. Vedela som, že Lilith to robí naschvál – rovnako ako som jej naschvál nepovedala, kam presne to ideme. Predierali sme sa snehom (teda, Lilith nám roztápala cestičku) a doťahovali sme sa. „Ale no tááák, Roryyyy... sľubujem, že sa už nebudem na nič nikdy-nikdy pýtať!“ Pochybovačne som na ňu pozrela a Lilith prevrátila oči. „No... tak možno len najbližších desať minút, alebo tak... povieš mi to?“ Len som sa zazubila a potriasla hlavou. „Ne-e! Musíš počkať, je to prekvapenie!“ Lilith urazene zmĺkla a zvyšok cesty urazene mlčala. „A sme tu... môžeš sa prestať hrať na urazenú, ináč ťa vrátim do pokéballu. Sme na posvätnom mieste, negatívne emócie tu nesmú byť!“ dobre, toto som si vymyslela, ale tak znelo to logicky, nie? A Lilith sa prestala tváriť urazene, takže to bolo vpohode. „Posvätné... miesto?“ zopakovala opatrne a potom na mňa zhrozene pozrela. „Moment, nechceš požiadať Arceusa, aby ťa premenil na Zoruu, že? Ako ťa potom mám dať dokopy s Calasom?“ keď si uvedomila, čo povedala, zakryla si ústa rukou. „Uh... to si nepočula!“ vyhŕkla rýchlo a znovu si zakryla ústa. Ja som na ňu ale pokračovala zazerať. „No tááák, musíš uznať, že... dobre, dobre, už som ticho... takže prečo sme sem prišli? Chceš sa dať premeniť na Zoruu? Nebudem ti brániť fakt nie...“ začala triasť hlavou a ja som sa len pousmiala. „Nie, zatiaľ sa ešte necítim na to, stať sa Zoruou. Dnes sme tu z trochu iného dôvodu...“ – „Ideš Arceusa požiadať do doživotnú zásobu donutov?“ Rozosmiala som sa. „To nie, ale tiež to nieje zlý nápad...“ zazubila som sa. „Dnes tu sme ale kvôli tebe, prevažne. Ako som hovorila, toto miesto je posvätné a vraj ak máme šťastie, vypočuje nás Arceus... a tiež vraj niekedy rozdáva požehnania...“ – „Wooha! To dostanem nejakú super-štýlovú Arceusovu značku a budem niečo ako žijúci nástupca Arceusa?“ vyhŕkla Lilith nadšene. „Ee... to asi nie...“ zamrmlala som a Lilith spľasla. „Pfff, tak čo je na tých požehnaniach také zaujímavé?“ spýtala sa otrávene. Nadvihla som obočie. „Ak ho nechceš, stále mám len pri sebe ďalších piatich pokémonov, ktorí by ho určite prijali...“ – „Nie, nie, vpohode! Veľmi rada prijmem požehanie...“ Len som sa zaškľabila. „Fááánj... ale teraz by som ti niekoho rada predstavila... a vlastne aj Aceovi. Vytiahla som všetky pokébally, čo som mala pri sebe, až na ten Feebasov. Pochybovala som totiž, že by si užil výlet na súši... Predomnou sa následne zjavili Amaura, Glaceon a Ace. Amaure sa pri pohľade na kopy snehu rozžiarili oči. Glaceon si nás poobzeral a pohľadom zastavil na Lilith. „Naozaj nepotrebuje masku...“ zamrmlal ohromene a potom sa šibalsky zasmial. „Ahoj, som Glaceon... teda, vlastne už Joker. Ty budeš Lilith, že?“ natiahol sladko a potom sa otočil k Pidgeotovi. „A vy budete Eso, že? Eh, Ace, ak sa nemýlim...“ Vybavila sa mi debata na tému kartičiek a potichu som sa rozosmiala. Tiež som ale dúfala, že nespomenie – „Páni, vy máte mená ako karty! Ale... ako sa volajú ostatné? Tieto dve sú jediné, ktoré poznám... čo keby sme spravili celý tím pomenovaný po kartách? Rory, je nejaká karta čo sa volá Lilith?“ Potriasla som hlavou. „Nemyslím si... ale vymyslíme nejakú špeciálne pre teba, neboj sa!“ Lilith sa zazubila. „Supeeer...  RORY! A kto je toto?“ ukázala na Amauru. Amaura hanblivo sklopila zrak a prešľapla. „Toto je Amaura, banda. Amaura, toto sú Incineroar Lilith,“ Lilith nadšene zamávala, „Pidgeot Ace,“ Ace je kývol o niečo dôstojnejšie, „a Glaceon Joker!“ Joker k nej hneď priskočil. „Dáš si bonbón?“ spýtal sa lišiacky a ja som zmrzla. „Hej-hej-hej, žiadne sladké! Až keď sa poriadne najete!“ zastavila som ho a Joker s úsmevom pokrčil plecami. „A čo bude na jedenie?“ Zazubila som sa a začala som z ruksasku vyťahovať pizzu, na ktorú som na už nejakú dobu dosť tešila. „No... mám tu dve celé... a sú podelené na štvrťky. Kto si dá?“ Lilith sa hneď nadšene vrhla rozbaľovať ju a keď jej došlo, že už nieje teplá, začala okolo nej vyšľahovať plamene, aby ju zohriala. A potom ju začala deliť. „Najskôr si dá každý len jeden kúsok!“ nedávajúc priestor protestom pizzu rozdelila. Nakoniec to skončilo rozdelené dosť nerovnomerne, takže kým všetci dostali po jednom, ja po dvoch, Lilith zhltla rovno tri kusy. Ale tak čo sa dalo čakať. Potom som každému dala donut (až na Lilith, ktorá bola už úplne najedená). Po jedle sme začali rozmýšľať, čo budeme robiť teraz. „No... poďme si postaviť sneho-Inconeroara!“- „Snežného Glaceona!“ Joker a Lilith sa začali doťahovať, koho snehovú figurínu postavíme. „Uhm... a čo tak snežnú Amauru?“ navrhol Ace milo a usmial sa na Amauru. „To by bolo super!“ zasmiala sa Amaura. „Ty si... Ace, že?“ Ace prikývol a vzlietol. Párkrát mávol krídlami a navial sneh na kopu. „A ideme na to!“ zvýskla som nadšene a vrhla sa do utľapkávania snehu. Amaura sa ku mne rýchlo pridala a Ace pri nás zosadol tiež a začal nám pomáhať. Joker a Lilith... tí si každý začali stavať svoju vlastnú snehovú sochu. A nutno podotknúť, že nikto z nás by sochár nebol... Naša „Amaura“ vyzerala skôr ako Donphan a Incineroar a Glaceon sa ani nepodarili. „Dáš si bonbónik?“ pribehol po chvíli k Aceovi Joker a Ace si jeden s úsmevom zobral – len aby prudko odskočil s vypleštenými očami. Amaura aj Lilith naňho len vydesene pozerali, my s Jokerom sme sa len zubili. „Kľúúúd, Ace....“ vysvetlila som, o čo išlo, a Ace sa naozaj upokojil... ale stále na Jokera hádzal podozrievavé pohľady. „Uhm.. Rory?“ Otočila som sa za Amaurou, ktorá vyzerala zamyslene. „Prečo majú všetci nejaké mená?“ Vtedy mi došlo, že z celého toho nadšenia som sa jej na meno zabudla spýtať... „No... meno ich odlišuje od ostatných pokémonov svojho druhu. Niežeby aj tak neboli špeciálni, ale... neviem, príde mi to, že pokémoni tak nejako vyniknú...“ pokrčila som plecami a Amaura len prikývla. „Nechcela by si aj ty nejaké?“ Amaura vyzerala mierne stratene. „Ale... aké?“ Len som sa zazubila. „Daj mi moment, nejaké skúsim vymyslieť... no... čo tak Aurea? Je to zmes dvoch iných mien, Aura,“ mrkla som na ňu, „a Aurelia. Aurelia znamená niečo so zlatom, takže si myslím, že by ti Aurea sedela... čo ty na to?“ Amaure sa rozžiarili očká. „To znie... roztomilo,“ zasmiala sa šťastne. „Roryyyy! Aha, aha!“ prudko som sa zvrtla tam, kam Lilith ukazovala. Ani som si nevšimla, že sa pomaly zotmelo, pretože všade bolo ešte kopec svetla... a to vďaka polárnej žiare, ktorá celý kopec osvetľovala. „Páni...“ zamrmlala som ohromene. „To je... nádherné...“ vzdychol vedľa mňa Joker. „To je tá polárna žiara?“ otočila som sa k Amaure, aby som sa uistila, a ona neisto prikývla. Zazubila som sa. „Je nádherná...“ Lilith vedľa mňa len prikývla. „Myslím... že teraz môžeme ísť na to požehnanie či čo to je...“ zamrmlala a ja som sa na ňu usmiala. „Je to len na tebe. Banda,“ nejako inštinktívne sa otočili všetci, dokonca aj Joker a Aurea, „počkáte tu chvíľu? Len si s Lilith odbehneme dovnútra, hneď budeme späť...“ všetci prikývli a hneď sa vrátili k pozorovaniu polárnej žiary. „Ideme?“ ukázala som k vchodu do altánku a Lilith odhodlane prikývla predtým, ako vykročila. „Hlavne nezabudni dýchať,“ zazubila som sa na ňu predtým, ako sme vošli dovnútra.

DÁVAM LILITH POŽEHNAŤ :3

// poprosím aplikovať:
Rory – 2 štvrtiny pizze,
Incineroar –  3štvrtiny pizze
Pidgeot –   štvrť pizze, čoko. donut,
Glaceon –  štvrť pizze, čoko. donut,
Amaura –  štvrť pizze, čoko. donut, + meno Aurea

5 [A] Enwy [A] Enwy | 9. prosince 2017 v 12:19 | Reagovat

[4]: Incineroar vešla dovnitř. Vevnitř voněly svíčky či možná indické kadidlo, to jeden nevěděl nikdy přesně. Kněžka seděla na koberci, který nesl vzory, útržky z legend - Arceus, Dialga, Palkia...
"Posaď se, mládě," pověděla Nayu a bylo jasné, že se Incineroar má posadit na kobereček s ohnivými vzory před ni. Lilith se posadila a nervózně se rozhlížela na všechny strany. Ve svatyni kněžky bylo spoustu podivných věcí, drahých kamenů z dalekých krajin, kusy látek nebo další cetky.
"Modrá je kontrastem červené. Modrá je voda, kontrast ohně," pravila tiše a postavila se. Incineroar se musela sklonit, protože byla i v sedu na Nayu přilíš vysoká. Kněžka jí kolem krku dala modré pírko na bavlně. "Ve jméně velkého Arceuse, jeho Císařovny i jiných legend, žehnám ti, buď svobodna, pomáhej známým i neznámým, trestej hříšné. Spojuj dohromady to, co bylo odtrženo, opravuj to, co bylo zničeno, zachraňuj to, co bylo ztraceno," promluvila tajemným hlasem. Modré pírko jako kdyby se zalesklo.
Rituál je u konce.

Incineroar, Pidgeot, Amaura i Glaceon si výlet užili a seznámili se. Amaura jméno ráda přijala.
Incineroar - 20% lásky k trenérovi (5% Rory's 2/4 pizza, 8% lásky 3/4 pizza), 9% štěstí
Pidgeot - 1% sehranosti (donut), 14% lásky k trenérovi (5% Rory's 2/4 pizza, 3% 1/4 pizza), 10% štěstí
Amaura - 1% sehranosti (donut), 15% lásky k trenérovi (5% Rory's 2/4 pizza, 3% 1/4 pizza), 9% štěstí
Glaceon - 1% sehranosti (donut), 14% lásky k trenérovi (5% Rory's 2/4 pizza, 3% 1/4 pizza), 10% štěstí

6 Enwy Enwy | E-mail | Web | 17. února 2018 v 21:22 | Reagovat

(Tento děj se odehrává před týmovými bitvami ledna 2018)

Dlouho jsem uvažovala nad místem výletu, jelikož byla zima a tak většina ploch nepřišla vhod, speciálně pokud jste měli s sebou nové dračí mimino. Proto jsem přemýšlela, o kterých výletních destinacích vím a napadlo mě jediné místo, na kterém panoval klid a relaxační atmosféra. Primarinu jsem cestou odvolala a dračice mi seděla na rameni takovým triumfálním způsobem, že jsem si připadala jako dračí cvičitel. Druddigon se rozhlížela na všechny strany s neutrálním výrazem a žužlala sendvič, který jsem jí cestou dala. Připadala jsem si trochu usamoceně, protože povětšinou jsem slyšela hluk svých pokémonů a časem si na to zvykla. Procházka lesem byla uklidňující a najednou jsem si pomyslela, co asi dělají moji rodiče. Slíbila jsem, že se domů vrátím jako legenda a tak jsem tomu nechtěla přestat věřit. Pochybnosti se ve mě už nahromadily, jen jsem je příliš necítila. Jako například, co udělám, až selžu? Co udělám, až svůj úděl splním? Všechno co kdyby znělo najednou trochu strašidelně, hlavně když přede mnou stála jedna z velkých výzev – týmové bitvy.
Do této chvíle jsem tak nějak netušila, že jsem členem nějakého společenství, které si mě jednoho dne zavolá. Alespoň jsem k němu necítila žádnou spojitost, přeci jen chodit se dívat, jak oficiální členové zápasí, až tak velká čest není. Napadlo mě tedy jen jediné místo, kam v takové situaci, před velkým dnem, zajít. "Není trochu moc flákačské, když ostatní budou určitě trénovat a já se tu půjdu jen modlit?" zasmála jsem se směrem k Druddigon, která jen zvedla hlavu a něco příjemně zavrčela. Vešla jsem na posvátnou půdu a najednou si začala připadat nějaká... vyvolená. Kek. Liduprázdno, jako téměř vždy, když byla zima a foukal vítr. Nezdráhala jsem se přistoupit blíž k altánku a vejít dovnitř. Vonělo to tu neznámou aromatickou látkou, která byla příjemně sladěná s prostorem. "Druddigon, buď potichu, jo?" napomenula jsem dračici, když dojedla sendvič a teď se snažila přelézt z jednoho ramene na druhý. Poklekla jsem na polštář a stiskla ruce k sobě.
Ať už jsi Arceus nebo Ars, vyslyš mě, prosím. Ať už jsi jakkoliv daleko a ať už ve mně má moje rodina tolik důvěry chce, nikdy nezapomeň na to, že je musíš ochránit za každou cenu. Hlavně mého tátu, který je mým vzorem a mého dědečka, který byl vzorem pro mého otce a tak dále. Pokud to neuděláš, přísahám ti, že si tě najdu a začnu se tě ptát na otázky, kterou budou ještě víc otravné než ty, na které jsem se tě ptala doposud. A pokud tohle bereš jako vyhrožování bohovi, věř, že to není tak, jak to zní. Mnohokrát ti děkuji.
Zamrkala jsem, když si Druddigon nahlas krkla a sama se svému krknutí zasmála. "Fuj. Tohle holky nedělají, Slifer," napomenula jsem ji a postavila se. Věnovala jsem oltáři poslední pohled a věděla, že mě Arceus vyslyšel. "Kam teď?" zeptala jsem se, spíše sebe než dračího pokémona. Druddigon nahlas očuchala stranu mé hlavy a pak zavrčela. Kousla mě do ramene, načež jsem vyjekla, více překvapením než bolestí. "Au...? Tohle se nedělá!" zvolala jsem ublíženě. Druddigon jen naklonila hlavu na stranu a zazubila se.
Odcházet se mi ještě nechtělo. Našla jsem si zelený plac blízko altánku a tam se usadila. Druddigon seskočila z mého ramene, odrazila se o mou ruku a dopadla na zem. Objala jsem vlastní batoh a upřela na dračici pohled. "Jsi drak, který neumí létat," zamumlala jsem. "A přesto nebeský. S tvým jménem se budeš moct dotknout nebe kdykoliv budeš chtít," zazubila jsem se. Druddigon nevypadala, že mým slovům porozumněla. Začala pátrat po něčem, o čem jsem nevěděla ani já a čmuchat můj batoh. Sama jsem si tento děj odvodila jako hlad a batoh otevřela.
"Takže, co bys ráda?" řekla jsem a vyložila malou zásobu jídla před dráče. Granule a sendvič. Lehce jsem se zamračila nad sušenkou a čokoládovým srdcem. Nepamatovala jsem si, že jsem něco takového dostala. Svitlo mi ve správný moment. Potutelně jsem se usmála a lehce zakroutila hlavou.
"... tehdy jsem ti odmítla nudle," zamumlala jsem sama k sobě. Druddigon si myslela, že mluvím k ní a tak se nasoukala blíže. Strčila jsem ji jemně do hlavy a zazubila se. "To nebylo k tobě, Slifer," zasmála jsem se. "Takže? Granule nebo sendvič?" nabídla jsem dračici. Druddigon začala vrčet, když jsem schovala sušenky a čokoládové srdce. "Tohle není... pro malé děti. Rezervováno Chibimu. To je týmový kouč, víš?" poučovala jsem Slifer, zatímco ta jen civěla a mrkala. "A sušenka bude pro Crobat, Armytile. Je uječená, ale leccos jí dlužím," zasmála jsem se. Dračí pokémon se zavrtěl a přestal věnovat pozornost. Zaměřil se na sendvič a malými zoubky začal žužlat chlebovou část. Usmála jsem se a nechala Slifer, aby se se sendvičem poprala sama. Překvapením pro mě bylo, když se vážně dostala divoce přes chlebovou část a začala chroupat salát.
"Draci," zasmála jsem se a sama si jeden sendvič dala. "Strýček Raviel má moc rád sendviče," zamumlala jsem s plnou pusou. Nakonec jsem shledala povídání s Druddigon bezcenné, jelikož nedávala pozor a byla plně soustředěná na jezení sendviče.
Jak jsem očekávala, snědla jsem sendvič rychleji než dráče. Začala jsem se pracně hrabat v pokédexu a čekala, než Slifer své jídlo nedokončí. Stačilo jen chvilku nedávat pozor... chvilku, malichernou chvilku.
Slifer zmizela. Zvedla jsem zrak a dračí mimino zmizelo. "Néé," vyjekla jsem a vyskočila na nohy. Divila jsem se, jak může tak nepohyblivé dráče někam tak rychle zmizet, ale nemohla jsem spoléhat na Sliferinu nepohyblivost. Možná jsem ji silně podceňovala. "Slifer! Druddigon!" volala jsem a rozhlížela se po čemkoliv hlasitém, barbarském a modro-červeném. Druddigon nikde. Začala jsem panikařit a hledala v kapse pokéball s Ravielem, protože ten byl přirozeně ve hledání věcí dobrý. Naneštěstí jsem si pozdě uvědomila, že zůstal u profesora.
"Slifer? Druddigon, kde jsi?!" zoufale jsem vytáhla sendvič ve snaze dráče nalákat na jídlo. Vytáhla jsem perníček a zamávala s ním ve vzduchu. "Jííídlooo!" křikla jsem. Znenadání, bylo to nejrychlejší zjevení, které jsem kdy viděla. Druddigon se mi přilepila na nohu jako balvan a nadšeně vrčela na perníček. V tu chvilku jsem ale nebyla schopna se na tvora zlobit. Zvedla jsem Slifer do náruče a strčila jí perníček do pusy, aby přestala prskat a vrčet.
"Jdeme. Kdyby ses ztratila ještě jednou, nezbyde mi jídlo na Sealealeo," zasmála jsem se a se Slifer opustila posvátnou plochu.

Použito: 3x sendvič (2x Druddigon, 1x Enwy - já), 1x perníček (Druddigon)

7 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. února 2018 v 12:08 | Reagovat

[6]: Druddigon si obědvání na posvátném místě užila.

Druddigon +6% sehranosti (2x sendvič), +15% štěstí (3% perníček), +12% lásky (3% sendvič - Enwy)

8 Slaanesh Slaanesh | 2. listopadu 2018 v 13:32 | Reagovat

Výlet k Altánku

Gengar "Autari", phantump, Minccino "Ikita", Mimikyu "Yukiko", Sableye, Misdreavus "Ethril"

"tak už jsme tady." řeknu a položím nadšenou Ikit na zem. "Už, už." řekne nadšeně Ikit a se zájmem se začne rozhlížet okolí. Ne, že by naše součastné okolí nepozorovala již předtím, ze své vyhlídky v mé náručí a tak jej již neznala. "Taky, tady bude náš výlet?" Zeptá se Ikit nadšeně. "Ano, tady. Přesněji v této lokalitě, protože uvidíme, jestli se průběžně nebudeme ještě posunovat." Ikit přikývne a ještě chvilku se rozhlíží, než se otočí zpátky ke mně a zeptá se. "Takže přivoláš Mimikyu?" Souhlasně pokýv u hlavou. "Jak jsem říkal, hned jak dojdeme." řeknu a sáhnu po pokébalu, dřív než ale stihnu přivolat Mimikyu, tak se o pozornost přihlásí jiný pok& eacute;mon. "Ó, tak tohle je to místo na výlet jak jsi o něm mluvil?" zeptá se Gengar, když se zhmotní za mnou. "Jojo, tady teď strávíme výkend. Přece jenom nikomu z nás neuškodí, když si dáme chvilku pauzu. A ty Autari aspoň budeš mít čas na to seznámit se s novými pokémony." "Novými?" zeptám se zvědavě Minccino. "Ano, kromě Misdreavus, kterou jsi už mělo možnost potkat, je to nedávno vylíhnutí  Sableye. A potom, ještě jsem dostal dárek od Rory, která mi chytila dalšího ducha Phantumpa." oznámím kdo další se ještě zůčastní našeho odpočinkového výletu. "Dárek, ty jsi měl narozeniny?" zeptá se překvapeně Ikit. "Mohl jsi nám říct, že budeme dělat narozeninovou oslavu." dodá trochu posmutněle, jelikož jsem vynechal z toho. "Ne, tak to není Ikit. Já jsem neměl narozeniny." řeknu& nbsp; a pohladím ji po vlasech. "Pravda, myslím že jsi říkal, že máš narozeniny...ehm...n   kdy v září, že jo?" Překvapeně zamrkám. "Jo, prvního září. Překvapuje mně, že si to pamatuješ." řeknu na což se Gengar zazubí a jen pokrčí rameny. "Některé věci mi v hlavě prostě utkví." odpoví a pak se podívá na mou ruku v kapsy. "Takže, kdy vyvoláš ostatní pokémony?" zeptá se Gengar, aby mně pobídl k tomu, k čemu jsem se již ostatně sám chystal. "Už, jdu na to, už jdu." řeknu a poté co vytáhnu pokéball do kapsy sáhne gengar a vytáhne další dva pokébali a dřív než stihnu něco říct se zde objeví najednou tři pokémoni místo jednoho. Mimikyu, Phantump a Misdreavus. „To je super pocit, moc někoho takhle přivolávat.“ Zasměje se Autari a ani se nesnaží mi zabránit v tom, abych si vzal zpátky své dva pokébally. „Nechceš mi sehnat nějakýho pokémona? Třeba takový  Doublade, by byl super. Vypadal bych s ním jako nějak& yacute; dávný rytíř.“ Řekne Autari a pobaveně mávne rukou ke mně, jako by se mně snažil seknout neviditelným me čem. Slabě protočím očima a mávnu rukou, abych imaginární meč srazil stranou. „To je, ale škoda, že něco takového není možné.“ Pronesu s cela očividnou ironií hlase. „Není, to možné? Jak to?“ vystřelí otázku nyní již zorientovaný Phantump, rychleji než se stihne Mimikyu s Minccinou stáhnou z doslechu. „No jde o to způsob jakým fungují pokébally, kdyby se náhodou dostal jeden do druhého, tak bys se patrně oba dva poškodili.“ „Takže Gengar nebude mít Doublada?“ pokračuje Phantump v otázkách. „Přesně tak, kvůli tomu nebude mít Autari Doublada.“ Teď se již do rozhovoru p   ipojí i Ethril. „Jak dlouho tu plánuješ nechat nás nepředstavené?“ „Promiň, promiň , už se k tomu dostávám.“ „No nevypadalo to tak.“ Rýpne si Ethril. „Takže, tohle je Autari, Autari tohle je Ethril.“ Řeknu, ignorujíc její poznámku. „Ethril, Autari tohle je Phantump, Phantumpe tohle jsou Ethril a Autari.“ Dokončím jejich vzájemné představování a slabě se pousměji, když Autari udělá chybu a řekne. „Nejsilnější duch v týmu, těší mně.“ Což pochopitelně upoutá Phantumpovu pozornost a stočí na něj jeho otázky. „Opravdu jsi nejsilnější duch?“ Já se mezitím začnu nenápadně stahovat, aby Autari zase nestočil debatu ke mně.
„To není zrovna nejlepší způsob jak přesvědčit dámu, že nejsi zvrhlík, když se s ní objevíš na zcela neznámém místě?“ ozve se najednou vedle mě od Ethril. Povzdechnu si a protočím očima. „Nějak pochybuji, že zrovna ty by ses chtěla nechat přesvědčit.“ Ethril se přetočí na záda a trochu popoletí dopředu. „To není dobré mít takový poraženecký přístup. Jeden by řekl, že něco takového se u člověka, který má svůj vlastní harém vyskytovat nebude.“ Střelím po ní podráždění pohled, jelikož tohle neby la zrovna jedna věcí, které jsem chtěl, aby slyšela Mimikyu. Misdreavus si z toho pochopitelně nic nedělá a jen se pobaveně ušklíbne. „Kdo byl ten pomalovaný pytel? Ten jak se vytratil s tou malou, jak že se jmenovala? No však víš koho myslím.“ Pokračuje svým lhostejným hlasem, kterým mně tak ráda prudila. „Je, to…“ její další věta ji odumře na rtech, když uvidí tentokrát naštvaný pohled. „Je to Yukiko, For-tu-no.“ Odsekávám jednotlivé slabiky z jejího jména, abych tak zdůraznil jak mně naštvala. „Hej, říkal jsi, že mi tak nebudeš říkat.“ Ohradí se Ethril poté co se dostane ze šoku, který ji způsobil, její pravé jméno. „Očividně se jedná o dobrý způsob jak udržet v harému pořádek.“ Odpovím a pokrčím rameny. „Přiznal jsi to, přiznal.“ Začne se pobaveně smát Ethril, očividně problém s jménem již zapomenut. Nechápavě nakloním hlavu na stranu. „Konečně jsi přiznal, že máš harém. Už si to nijak neodpářeš.“ Vysvětlí ochotně Ethril. V duchu si projedu svou větu a protočím očima. „A,…hm zdá se.“ Připustím nakonec, jelikož mně nenapadne, jak se z toho vykecat. „Víš, je dobré, že ses tomu konečně poddal. Ono, není dobré, když si člověk hraje na něco jiného než co je.“ Dodá Ethril a spokojeně si založí ruce za hlavou a dodá. „Vytvářelo by to v tobě takové špatné pnutí a kdo ví co by to udělalo s tvým harémem. Přece nechceme, aby se mu něco stalo, no ne?“ „No to určitě nechceme.“ Přitakám ironicky. „Ta Yukiko, je holka a nebo je to další chudák, který se stal obětí tvých zvláštních choutek?“ Přestože si Ethril zachovala svůj typický arogantní styl, tak zřejmě pochopila mé varování a minimálně co se týče Yukiko, tak se nevyjadřuje příliš agresivně. „Je to holka, která se vylíhla z vajíčka, které jsem dostal na starost.“ Odpovím klidně. „Takže ty sis začal vychovávat členky od vajíčka?“ zeptá se Ethril. „Očekává se, že jako chovatel se o něco takového budu starat. Řekl bych stejně tak se očekávalo od   šlechticů, že se budou chovat slušně.“ Ethril se zasměje. „Očekávání jsou častou daleko od skutečnosti.“ „No vidím.“ Řeknu a podívám se na ni. „Nebo by ses mohl podívat do zrcadla, že málokdo by očekával, že si z nich budeš dělat harém.“ Povzdechnu si a odpovím. „Doufám, že až jednou dospěješ, tak z tohoto vyrosteš.“ „Já jsem mrtvá, já už nemůžu jako duch vyrůst.“ Slabě se zasměji a zavrtím hlavou. „Ale to víš, že můžeš.“ Řeknu a zároveň sáhnou do kapsy a vytáhnu Dusk stone. „Tímto se můžeš vyvinout Mismagiuse. Popřemýšlej nad tím.“ Řeknu, a pohodím si kámen a poté co jej chytím. „Přece jenom zp átky to nejde a ztratila bys tak kousek ze své roztomilosti.“ Neodpustím si rýpnutí a pak se pomalu rozejdu podívat se po Mimikyu a Minccino. Ethril chvíli zůstane pozadu, jak se sama rozhoduje, zda do něčeho takového jít nebo nikoliv. Ale pak mně doletí s tím, že na tohle si najde čas, až bude zase v pokébalu odpočívat. „No co budeme dělat teď?“ zeptá se stále ještě zamyšleně. „No, asi se seznamovat.“ Odpovím a po chvíli dodám. „Přece jenom se z tohoto výletu stal jistým způsobem seznamovací. Takže zkontroluji Mimikyu a Minccino a následně pak se podívám, kam se ztratil Autari a pak už předpokládám, že bude čas na jídlo, takže to nějak seženeme dokupy a následně jídlo během, kterého v&aa cute;s seznámím s posledním přírůstkem našeho týmu.“ Nadnesu jí svůj plán na to, jak by mohl probíhat náš výlet. „Ó jídlo, jo? Doufám, že jsme ti aspoň stáli za to, abys ho pro nás udělal sám.“ „Možná tě to překvapí, ale stáli jsem mi za to.“ Poznamenám se slabě se ušklíbnu, když ji tahle odpověď na okamžik zarazí, nečekám než se vzpamatuje a rovnou vyrazím dál, abych našel Mimikyu a Minccino.

9 Slaanesh Slaanesh | 2. listopadu 2018 v 13:32 | Reagovat

[8]:Minccino sice chtěla počkat a seznámit se s Phantumpem, kterého neznala a upřímně doufala, že se bude chovat lépe než Misdreavus, která na ni posledně byla vyloženě hnusná, ale když Mimikyu zatáhla za ruku, aby se nenápadně vytratili, tak jen slabě přikývla a následovala Mimikyu za houštinu, která je skryla z dohledu. „Nebude to strejdovy vadit?“ zeptá se, když Mimikyu na chvíli zastaví, aby se rozhlédla po okolí a určila kam dál půjdou. Mimikyu se otočí hlavička a mlčky se podívá na Ikit. Pak jen zavrtí hlavou a opět se rozejde. „nemyslím si.“ řekne b ěhem cesty, po chvíli dorazí k potůčku, kde se na chvíli zastaví a Ikit si kounečně všimne, že Mimikyu si k sobě tiskne plyšáká. „Hm, Yukiko, co to máš za plyšáka?“ Mimikyu se zastaví od připravovaného skoku a podívá se na plyšáka. „Podívej.“ Řekne a ukáže jej Shendinji. „Pěkná, kde jsi ji dostala?“ zeptá se Ikit, když se dostatečně vynadívá. „Na festivalu.“ Ikit chápavě přikývne a opět se zadívá na plyšáka, jelikož si nebyla jistá jak dál vést rozhovor. Mimikyu ještě chvíli počká než, následně se opět otočí a přeskočí potok a rozejde se za kopec. Ikit ji o okamžik později následuje.  „Kam jdeme?“ zept á se v půlce kopce Ikit, trochu znejistěná tím, že o tom Mimikyu během cesty nic neřekla. „Najít nějaké pěkné místo.“ Odpoví Mimikyu bez toho, aby se zastavila. „Tam to, bylo taky pěkné, ne?“ zeptá se Ikit, když dožene a srovná krok s Mimikyu. „Hm,…“ vydá Mimikyu a skloní trochu pohled. „Nebude lepší, když budeme spíš sami?“ odpoví nakonec Mimikyu otázkou. „Mně, to rozhodně nevadí.“ Odpoví Ikit a když se na ni Mimikyu podívá, tak se povzbudivě usměje. Mimikyu slabě přikývne a následně ji nabídne pařátek a pak již v tichosti dorazí až navrchol kopce. Pod níž najdou krásně rozkvetlou louku. „Jé tady, krásně. Tys to věděla?“ zeptá se Ikit a popoběhne trochu níž z kopce, aby se mohla lépe vychutnat dioráma, které se pod ní nachází.

„Nevěděla, líbí se ti tady?“ zeptá se Mimikyu, přičemž si dojde vedle Ikit. „Je to tady nádherné, zahrajeme si hledání kytek?“ vyhrkne dřív než se nad tím stihne zamyslet. Mimikyu nakloní hlavu na stranu v podobném úhlu jako já, když chci navodit tázavý postoj. „No, je to taková hra, kterou jsme hrávali doma,…a je to o tom, že hledáš nejpěknější květinu a pak ji porovnáváš s ostatními.“ Mimikyu chápavě pokýve hlavou a následně odpoví. „Můžeme to zkusit zahrát, mohla by to být z ábava.“ Odpoví a následně se rozhlédne po louce důkladněji, jak se pokouší najít něco, co by mohla ukazovat na nějakou pěknou kytku. „Začneme tedy?“ zeptá se Ikit a po odsouhlasení, ze strany Mimikyu ji pustí a rozběhne se do louky hledat. Mimikyu se jen chvilku dívá na osiřený pařátek a následně se vydá hledat kvítko, které jí bude připadat nejpěknější. Po chvíli najde jednu, opatrně ji pařátkem utrhne a vyrazí hledat Ikit. To ovšem nějakou chvíli trvá, protože ani jedna z nich není největší a tak se najdou až po patnácti dlouhých minutách hledání. „Podívej jakou jsem našla já.“ Oznámí Minccino a ukáže jí svou utrhlou kytičku. Jedná se o malou kytičku se žlutočervenými okvětnými lístky. „Pěkná, očividně jsi vyhrála.“ Oznámí Mimikyu a slabě pokýve hlavou. „A co jsi našla ty?“ pobídne Ikit Mimikyu, která se do toho očividně zrovna neměla. „No takovouto kytičku.“ Řekne trochu nejistě a ukáže ji Pomněnku. „Ale vždyť je to taky pěkná kytka, tak proč jsi ji nechtěla ukázat?“ zeptá se Ikit, dřív než ale stihne Mimikyu odpovědět, tak je vyruší mé volání. „Tadý, tady jsme.“ Začne odpovídat Ikit a zároveň vyskakovat do vzduchu a mávat packou, aby tak na sebe upozornila. „Tam jsou.“ Zamumlám a vyrazím společně s Ethril k Mimikyu a Minccino. Když dojdeme, tak Mimikyu skloní hlavu a začne se dívat do země. „Ahojte tak jak se vám tady líbí?“ „Je to tady pěkné, viděla jsem tady spoustu pěkných kytiček.“ Odpoví okamžitě Ikit a následně se podívá na Mimikyu, která jenom pokýve souhlasně hlavou. „To jsem r&aa cute;d, každopádně když jste se vytratili, tak jsem Mimikyu nestihl představit tady Misdreavus.“ Odmlčím se a následně ukážu na Ethril. „Tohle je Ethril, Ethril tohle je Yukiko.“ Představím je a následně se pozorně zahledím na Misdreavus, ta ale tentokrát se nenechá nést svojí povahou a zachová se jak by se slušelo na dáma. „Ráda tě poznávám Yukiko.“ Řekne a popoletí blíž k ní a nabídne jí ruku. Mimikyu zvedne hlavu a přijme její ruku. „Ahoj.“ Řekne jen a následně zase schová svůj pařátek. Ikit, která si stále ještě dobře pamatovala to, jak ošklivě se k ní Ethril prvně zachovala, to jen mlčky v šoku sleduje. „Za chvíli budeme jíst, takže tak do půl hodiny se pros ím dostavte do naše tábora, ať společně pojíme, dobře? My zatím půjdeme najít Autariho.“ Ikit s Mimikyu souhlasně přikývnou a já se na ně ještě pod maskou usměji a pak společně s Ethril vyrazíme dál. Ikit s Mimikyu chvilku mlčky stojí a pozorují nás. „Takže to je tvá oblíbenkyně?“ začne o kus dál Ethril, přesto ale mluví stále dost hlasitě, aby jej slyšela jak Mimikyu, tak Ikit. „To nezakryješ, je to zcela očividné.“ Ozve se ještě jednou Ethril a následně se zasměje. Pokračování debaty, už ale neuslyší, protože Ethril se přece jenom nakonec rozhodne ztišit.

10 Slaanesh Slaanesh | 2. listopadu 2018 v 13:34 | Reagovat

[9]:„Yukiko?“ zeptá se Minccino a následně se podívá na Mimikyu, která se stále ještě dívá do země. „Je mi zima.“ Zamumlá zničeho nic Mimikyu a nechá se Ikit k ní přitisknout. „Když ho vidím, je mi větší zima.“ Zamumlá smutně a opře si hlavu o Ikit, ta chvilku jej nejistě stojí na místě, načež se tiše zeptá. „ty ho…“ začne nejistě Minccino a pro jistotu to radši ani nedořekne a nechá Mimikyu, ať si tam doplní to co bude chtít sama. „mám ho ráda, ale je mi u něj zima.“ Zamumlá Mimikyu a skloní pohled na zem. Minccino nechápavě nakloní hlavu na stranu, ale na nic se neptá, jelikož nechce nutit Mimikyu do vysvětlování. "Změní se to?" optá se po chvíli Mimikyu. "Podle mně jo." přitaká Ikit, i když v jejím hlase jde poznat, že si není pořádně jistá ohledně toho co by se mělo měnit. Mimikyu se podívá na Ikit a souhlasně přikývne. "Zřejmě máš pravdu." "Co najít nějakou květinu, která by jej připomínala?" navrhne Ikit a rozhlédne se po louce. "Můžem." přitaká Mimikyu a opět se vrátí do louky, tentokrát ale hledají společně.
"A opravdu jsi nejsilnější jeho pokémon?" zeptá se Phantump, čímž se pro teď zase dostane k tématu, o kterém se má Autari celkem zájem bavit. "Ano, ono je to celkem pochopitelné, ne? Vždyť jsem s ním prakticky od začátku." "Ó, opravdu? A jak dlouho to je?" Gengar se poškrábe na hlavě a nejistě se zasměje. "No, dlouho...Ono se to těžko určuje, když nejsi venku každý den, noc." Phantump chápavě pokýve hlavou. "Jistě a jaké útoky ses naučil?" "Různé, ale nějak si nemyslím, že by měl radost, kdybych ti je teď ukazoval." Phantump překvapeně zamrká a hned ze sebe vychrlí další otázku. "Proč by nechtěl, abys mi je ukazoval? Vždyť není to jeden ze způsobů jak se zlepšovat, navzájem si předvádět útoky, aby ten druhý mohl poukázat na tom kde děláš chybu?" Gengar se zasměje a slabě zavrtí hlavou. "No možná jo, často to dělá podobným způsobem, ale tady jde spíš o tohle místo." řekne a podívá se na Phantumpa. "Cítíš to ne?" Phantump souhlasně pokýve hlavou. "Jistě, že to cítím, proč bych to necítil, že jo? Ale nemusíme o tom mluvit, takto nespecificky." Gengar jen souhlasně pokýve hlavou. "Pravda, tak bys s tím mohl začít." Pronese Autari a zaujatě sleduje Phantumpa, jelikož je mu jasné, že nemá tušení o čem mluví. "Copak nevíš jak to popsat?" odpoví téměř bez zaváhání jeho kolega. "No asi to tak bude, každopádně tohle místo je dosti posvátné. Takže si myslím, tak proto si myslím, že by nebylo moudré ukazovat některé z útoků, zvlášť když některé jsou docela destruktivní povahy." "A máš i nějaké nedestruktivní?" Zeptá se Phantump, jelikož zřejmě vytušil, že tímto způsobem se spíš dostane k nějaké ukázce útoku. "Nějaké ano, ale nevím, jestli je hypnoza zrovna nejlepší útok na ukázku." Gengar se napůl vnoří do stínu stromu a spokojeně se opře o kmen. "Totiž hypnoza je útok, který svého protivníka uspíš, takže jelikož jsi tady jediný, tak abych to mohl předvést musel bych uspat tebe a to by nebyl zrovna nejlepší způsob, když bys po tom usnul." Vysvětlí Gengar a spokojeně zavře oči.

"Jak si můžeš být jistý, že bude tady?" ozve se najednou zpoza kopce. "Prostě to cítím." "Pff, no jasně, to bude určitě nějak souviset s tvou zvláštní úchylkou na chlapce, co?" Povzdechnu si a zavrtím hlavou. "Ne prostě kolem Autariho je větší zima a podle ní se řídím." odpovím a následně se zaposlouchám do smíchu, který spustí Gengar poté co uslyší Misdreavus. "No a teď, už ho taky slyším." Dodám a za chvíli se spolu s Ethril objevím na dohled. "Tak jak si to tu užíváš parťáku?" Zeptám se zatím co se Gengar. "Takže ty se tím ani netajíš, jo?" Rýpne si opět Ethril. "A proč by měl, není nic špatného na tom, když někdo má parťáka, který mu pomáhá s holkama." Odpoví Gengar a otevře oči. V duchu zaúpím, jelikož hádka mezi těmato dvěma by rozhodně nedopadla tak, abych z toho já osobně vyšel s neposkvrněnou ctí. "Jo je to tu dobré, krásný klid kámo." odpoví na mou otázku. "O tak snad ti nebude vadit, kdybychom vás vyrušili z odpočinku a šli spolu pojíst?" zeptám se ho, dřív než se stihne do hádky opět zapojit Misdreavus. "Jasně, nevidím v tom problém." přitaká Gengar a vyleze ze svého jezírka ve stromě, jen aby se přesunul do mého stína, do kterého zabředne ještě o něco hlouběji. Slabě přikývnu a rozejdu se zpátky do tábora. „Tobě to nevadí? Že je v tvém stínu?“ „Ano, je to takové hodně osobní, jako kdyby mezi vámi bylo něco víc než přátelství.“ Slabě si povzdechnu a ve snaze ignorovat jejich debatu, tak se odpovím Phantumpovi. „Už jsem si na to zvykl a ono stejně bych ho z něj nedostal.“ „Ale tak, kdybys mně požádal nebo mi řekl, že ti to vadí.“ Ohradí se trochu na oko uraženě Gengar. Jen se nad tím uchechtnu a pokračuji v cestě. „A jak jste se seznámili vy dva?“ zeptá se Phantump a ukáže na mně a Misdreavus. Pootočím se a následně se podívám na Ethril. „Můžu nechat tuhle otázku na tobě?“ „Jistě, bylo to již velice dávno tehdy jsem byla ještě malá holčička.“ Začne Ethril své vyprávění. Samozřejmě mi bylo jasné, že to vyprávění upraví a v tuto chvíli jsem ztratil jistotu, že dokážu vydržet celé toto poslouchání. „Tu pravdivou verzi.“ „Tss, to myslíš, že bych mu lhala?“ zeptá se uraženě Ethril. „To mně ranilo, že máš o mně tak nízké mínění.“ Podívám se jí do očí, které se i zalesknou, jako by po ní stekla slza. Spolknu prvotní odpověď, kterou bych jí věnoval, kdybychom byli sami, takto jí, ale nakonec odpovím. „Promiň. Nechtěl jsem tě ranit.“ Řeknu a následně sleduji, jak Misdreavus několikrát raněně zavrtí hlavou rukou si protře oči a pokračuje. „No, kde jsem to bylo, ach ano…začalo to když jsem byla ještě malá holčička.“ Pokračuje ve svém vyprávění a když se na chvilku odmlčí, tak se podívá na mně, jestli ji plánuji přerušit. „Tehdy jsem měla nádherný život, tak dobrý, jak si člověk jen dokáže představit. Bohužel to, ale netrvalo věčně. A nakonec se stalo něco co mně o ten život připravilo. Byl to muž v masce.“ Ethril se odmlčí, jako by bojovala s nějakou nepříjemnou myšlenkou, o kterou by nevěděla zda se má podělit. Ve skutečnosti, ale jen vyčkávala na Phantumpovu otázku, o které věděla, že když si chvíli počká, tak se jí dočká. „A on tě odnesl z domu?“ Ethril sklopí hlavu, ale i přes její snahu zaregistruji spokojený úšklebek, který se ji na chvíli objeví na tváři. Ethril se zhluboka nedechne a pak pomalu zavrtí hlavou. „Nikoliv udělal něco jiného. Něco mnohem horšího. Zajistil mou smrt, že ano drahý?“ zeptám se a vykulí na mně oči. Dřív než, stihnu nějak zareagovat, tak nás vyruší Phantump.

„Takže ty nejsi jenom únosce, ty jsi ještě vrah. To, to to znamená, že jsi fakt velký zločinec.“ Prohlásí napůl zděšeně, napůl obdivně. „A ještě pasák.“ Dodá Misdreavus, aby se toho Phantump chytil. „Jo a ještě pasák, a…a…a co je to pasák?“ zeptá se nechápavě Phantump a tázavě se podívá na Ethril. „No to je…“ začne vysvětlovat, ale zbytek se ztratí ve smíchu mém a Gengara. „Myslím, že tímto bys ho ještě neměla zatěžovat.“ Řeknu, když se tak trochu uklidním. „Každopádně měli bychom si trochu pospíšit, ať na nás Mimikyu s Ikit nečekají.“ Řeknu a přidám do kroku, což ani jednomu z duchů nečiní sebemenší problém, jelikož oba dva létají a tomu třetímu to vadí ještě míň jelikož se nese v mém stínu. Nakonec přece jenom dorazíme včas a dokonce i chvíli před příchodem Mimikyu s Ikit. Ty přijdou téměř nepostřehnuté, jelikož já se věnuji přípravě jídla. „Ahoj.“ Zamává Minccino  Phantumpovi a přesune se k němu, aby se lépe seznámili a nechá tak Mimikyu, aby za mnou šla sama. Ta se sice na Minccino dívá chvilku prosebně, ale jelikož je k ní otočená zády, tak ji nevidí a zavolat na ní nechce, jelikož ji nechce vyrušovat před ostatními a tak se jen doplíží ke mně a pařátkem mně zatahá za oblečení.  „Ehm, je ahoj Mimikyu. Copak?“ zeptám se a pod maskou se usměji. Mimikyu se podívá za sebe a následně mi podá fialově bílou kytičku. „Děkuji Mimikyu.“ Řeknu a vezmu si ji do ruky a přičichnu si k ní. „Je pěkná.“ Přitakám a podívám se na Mimikyu, která nyní pařátkem ukazuje na mně. „Je stejná jako ty.“ Zamumlá tiše Mimikyu a já se na ni opět podívám. „Fialová jako a bílá…maska?“ řeknu trochu nejistě a Mimikyu souhlasně přikývnu. „Děkuji ti Mimikyu. Je opravdu pěkná, máš hlad?“ zeptám se ji a trochu se posunu, abych jí uvolnil místo vedle sebe a pak dál pokračuji v připravování jídla. Mimikyu přikývne a posadí se vedle mě společně se svým plyšákem. „Tak dobrou chuť.“ Řeknu, čímž ukončím debatu a zahájím škatulata, během kterých se pokémoni přesunují do kruhu, tak aby seděli vedle toho koho si vybrali. Autari skončí mezi Ethril a Phantumpem, ten zase vedle Ikit, která sedí hned u plyšáka. Ozve se několik popřání dobré chutě, někteří jen přikývnou a nakonec plyšák nedělá překvapivě nic. Pak už se všichni pustí do jídla.

11 Slaanesh Slaanesh | 2. listopadu 2018 v 13:34 | Reagovat

[10]:Jídlo probíhá v krásném klidu, který je v ostrém kontrastu s debatou, kterou předtím vedla většina pokémonů. Když konečně dojíme, tak ještě než se rozhoří další hovor a případné popichování na můj úrok, se zvednu a řeknu. „Tak ještě bych vám chtěl představit jednoho pokémona, sice si s ním asi moc nepromluvíte, ale i tak si myslím, že je správný okamžik vám ho představit. Tak pojď se nám ukázat Sableye.“ Řeknu a přivolám před nás mého nejnovějšího pokémona, který zde zatím ještě není přítomen. „No, pozdravte Sableya.“ Řeknu a podívám se na Sableye, který se jen s lehkým zaujetím dívá po okolí. „Ahoj.“ Odhodlá se jako první Minccino a vyrazí k Sableyovi následována Phantumpem. Sableye, ale místo odpovědi jen zamrká a mlčky se na ty dva dívá. „Ty nemluvíš?“ Zeptá se Ikit Sableye a následně stejnou otázku položí Phantump mně. „Skutečně nemluví, ale řekl bych že jde o jiný důvod než, že by nechtěl nebo to ještě neuměl.“ „Jak to myslíš?“ Nejistě pokrčím rameny. „Nevím, jak to vysvětlit, nebo jestli je moje teorie vůbec správná na to jsem s ním strávil zatím příliš málo času, abych si to mohl nějak ověřit. Předpokládám, ale že jde o nějakou,… nemoc, asi?“ odmlčím se a nejistě pokrčím rameny. „Podle má nějak zablokovanou možnost mluvit a tak se snaží komunikovat pomocí…vibrací.“ Během poslední věty se rozejdu k němu a opět mu položím ruku na hlavu a opět ucítím vibrace, tentokrát je to ovšem jiná píseň, která mně osobně přišla, že by mohla vyjadřovat neklid. „A myslíš, že se z toho někdy dostane?“ zeptá se Minccino a zatahá mi za nohavici, aby na sebe upozornila. „Pevně doufám, že ano. Takto by komunikace s ním byla dosti obtížná.“ Odpovím a zvednu Ikit, aby si mohla taky sáhnout. „Jé, no opravdu. Co je to za píseň?“ Zeptá se Ikit a já opět jen nejistě pokrčím rameny. „Netuším.“ „A máš nápad jak mu s tím pomoc?“ Nesouhlasně zavrtím hlavou. „Bohužel zatím mně nic nenapadá. Patrně  budu muset vymyslet, zjistit jak se prvně s ním dorozumívat. A až poté budu moct přemýšlet, jak to nějak změnit. Ale neboj, pokud budu potřebovat s něčím pomoc, tak ti řeknu.“ „Dobře, snad to zjistíš co nejdřív. Nemyslím si, že by to byl nějak pěkný život. Nemoc si s nikým povídat a tak.“ Řeknu Minccino a následně se nechá sundat dolů na zem a vrátí se k Mimikyu. „Takže on bude jen tak stán a nebude nic dělat?“ zeptá se Phantump. „No to zase ne, jsou věci, na které třeba reaguje opravdu dobře.“ Odpovím a vrátím se k batohu a následně z něj vytáhnu misku s nakrájenými oran berry. Hned poté co ji otevřu a nastavím ji tak, aby ji viděl, se Sableye rozejde a začne pojídat berry. Poté co Sableye vyjí celou misku, tak si utře rukou ústa od šťávy a následně si sedne a tázavě se podívá na ostatní. Ty mu pohled chvíli opětují a následně jej přesunou společně se Sableye k mně. „Snad si nemyslíte, že bych na vás ostatní zapomněl?“ zeptám se začnu ostatním rozdávat další berry k jídlu.
Všichni v klidu jí svou porci pod dozorem Sableya, který se rozhlíží po nějakém nechráněném Berry, které by mohl sníst. Nikdo mu ale, nenabídne část berry. Když Gengar dojí svou misku, tak se nakloní k Ethril a něco ji řekne. Ta se podívá na svou poslední část berry a chvilku nejistě přemýšlí zda s plánem Autariho má souhlasit, nakonec ale souhlasně přikývne a vezme si poslední kousek do ruky, ale nezačne jej jíst. Gengar se mezitím dostane za mně a kývne na Misdreavus. „Drahý nedáš si kousek?“ Obezřetně se na ni podívám a slabě zavrtím hlavou. „Ne, jen si na něm pochutnej sama.“ Odpovím a trochu mně uklidní, když si všimnu, že jenom souhlasně přikývne, jelikož to považuji za konec této části, bohužel Autari to tak neviděl. Přiletí ke mně zezadu a povolí přezku, která drží masku, dál už nedělá nic a nechá to na gravitaci. Jedna ruka mi téměř automaticky vystřelí k masce, aby zabránila jejímu spadnutí na zem a druhá se pohne dozadu, jak odhání Gengára, který tam už není. Ethril, která přesně na tohle čekala vyletí a vhodí svůj poslední kousek berry do mezery, kterou se dostane až do mích úst. „Skóruji. Jedna nula.“ Zavolá Ethril a stáhne se z dosahu za smíchu Gengara. Jelikož mi ten kousek zaskočí, tak se rozkašlu a což má za následek, že se Mimikyu odhodlaně postaví přede mně, aby se postarala, že se Ethril o něco podobného již nepokusí. „Jsem v pořádku Mimikyu. Nemusíš se bát.“ Zamumlám, když se uklidním a opět si připnu masku.

Já: 1x soda, 1x čokoládový donut, 1x sendvič
Mimikyu: 1x spec. Granule, 1x oran berry, 1x čokoládový donut
Minccino: 1x spec. Granule, 1x oran berry, 1x čokoládový donut
Gengar: 1x spec. Granule, 1x oran berry, 1x čokoládový donut
Phantump: 1x spec. Granule, 1x oran berry, 1x čokoládový donut
Misdreavus: 1x spec. Granule, 1x oran berry, 1x čokoládový donut
Sableye: 1x oran berry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."