Les táborníků

13. července 2017 v 9:29 | Enwy

Související obrázek
Tomuto lesu se říká Les táborníků.
Jistě víte, pokud jste si četli fakta a reálie, že vás matka vykopla ven z baráku, abyste se stali silnou nezávislou ženou nebo odolným chlapcem. Zkrátka - legendou. Jako legenda musíte někde žít a spacák, pokud pro vás není ideální, je tu toto místo. Jedná se o louku, na které můžete volně stanovat. Stany jsou tady k pronájmu, takže si ho nemusíte kupovat a v případě, že odejdete, nic se neděje. Tento poplatek je imaginární.

Les samozřejmě není jediné místo, které stanování poskytuje. Spíše než les je to tedy nějaké zálesácké středisko. Konají se tu táboráky.
V těchto lesích se nachází všechny apricorny, které existují: , díky kterým si pak můžete vyrobit vlastní pokéball v dílně na pokébally v řemeslnické dílně. Na apricorny narážíte náhodně, většinou po nějaké aktivitě.

MÍSTA V PŘÍRODĚ

Toto je táborový prostor.
Zde máte právo si pronájmout stan a udělat si vlastní kempící prostor. Není povoleno zakládat si vlastní oheň. Táborový prostor se nachází především na louce, avšak zčásti vybočuje i do divokého lesa kolem Route 7. Nachází se zde i táborák.

Je to poklidné místo plné ostatních lidí. Je bezpečné tu zůstávat i přes noc, protože jsou tu hlídky, které vás případně včas ohlásí před nebezpečím nebo požárem.
Les, ve kterém žijí divocí pokémoni.
Je povoleno si nějaké z nich chytit, avšak jsou tu slabší než kde jinde, protože se často nedostávají do přítomnosti zápasu nebo boje.
Často tu potkáte Silcoon nebo Venipede, příležitostně i Kricketune nebo Joltika. V dobách hezkého počasí je ke spatření Butterfree. Ven ráno vylézá i Weedle a Caterpie.

Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem


Rybaření v oblasti je také povoleno.
K chycení jsou jen Magikarpové, čili stačí jen Old Rod. Zde platí rybaření trochu jiné než jinde. Napíšete dolů "Nahazuji prut" a admini odepisují, kdo se vám chytil. Je zde 5% šance, že narazíte na Gyaradose nebo na Shiny Magikarpa.

V případě, že nechcete rybařit, můžete si skočit jen tak do vody, ochladit se během horkých letních dní.
A nakonec jsou tu stáje, ohrady.
Nachází se tu velkochov Mareepů a Miltank. Pokud si nějakého chceš ochočit, můžeš. Platí to pouze přátelstvím.
Získat si pokémony zápasem můžete s Taurosy a Ponytami.

V případě, že chcete ochočovat nebo chytat, napište:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
nebo
1. Kteří pokémoni se přemlouvání zúčastňují
2. Kterého chytáš
3. Průběh chytání

V případě, že děláte něco jiného:
1. Co budete dělat
2. S kým si jdeš
3. Průběh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lorelei Lorelei | 21. července 2017 v 19:42 | Reagovat

1. Získavanie mlieka od Miltanka
2. S Carol (Snivy)
3. S taškou na berry plnou malých bobúľ sa Carol vydala cez les. Mala v pláne niekde získať poslednú prísadu do poffinov - mlieko z Miltanka. V lese narazila na stanovú osadu s ohniskom. Našťastie tam veľa trénerov nebolo. S Carol za pätami sa prebrodila cez malý potok a zazrela ohradu, v ktorej bolo niekoľko Mareepov a Miltankov. Mala šťastie. Ignorujúc všetko ostatné, prišla k Miltankovi, ktorý flegmaticky prežúval trávu. Lorelei rýchlo vytiahla z batoha nádobu na mlieko Miltanka a podala ju rohatému Pokémonovi, ktorý však nevyzeral, že by ju bral na vedomie. Mierne sa zamračila. "Bral si od tohoto Miltanka niekedy niekto mlieko? Vie ten Pokémon vôbec, čo má robiť?" Carol si odkašľala. "Otázne je, či my dve vieme, čo máme robiť." Lorelei ju prebodla pohľadom. Carol si povzdychla. "Skúsim sa s ním porozprávať," povedala a podišla k Miltankovi bližšie. V reči Pokémonov sa s ním začala rozprávať. Miltank sa na ňu len trochu prihlúplo díval a Carol si hlasno povzdychla a jeden z Mareepov to začul. "Um, ten Miltank je trochu spomalený," vysvetlil nám Mareep. "Ale nebojte, ja viem, ako na neho. Len mu dajte tú nádobu na mlieko a už to nechajte na mňa," ponúkol sa Pokémon s vlnou. Lorelei rozhodne podala Miltankovi do ruky nádobu na mlieko. Mareep dal Miltankovi slabý elektrošok a to Miltanka konečne rozhýbalo. Mareep ho pomocou elektrošokov nasmeroval do drevenej budovy, na ktorej bol obrázok pohára s  mliekom a Miltanka. "To je zrejme budova, kde od nich to mlieko získavajú," podotkla Lorelei. "Asi musíme len počkať, kým sa ten Miltank nevráti i s mliekom..." vyslovila Carol, trochu podozrievavo sledujúc dvere do budovy, kam vošiel Miltank.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 21. července 2017 v 20:48 | Reagovat

[1]: Miltank ti dala své mléko. Z prázdné skleničky máš nyní skleničku s plným moomoo mlékem.
Podařilo se!

3 Oumi Oumi | 1. srpna 2017 v 22:07 | Reagovat

1/2

1) Přespání a hraní si v divočině, táboráček
2) Celý Team Allstars
3) Dlouho už jsme nikde nebyli všichni společně a to bylo na čase napravit. Po nákupu ve městě jsem nabalila věci do batohu a vydala se podle mapy v průvodci k lesu, kde se měl nacházet tábor. Cestu jsem si užívala sama, ale v lese jsem se trochu bála, tak jsem všechny vypustila ven. „Ahojte všichni, doufám, že se ještě poznáte, když jste se tak změnili,“ usmála jsem se na ně a sledovala, jak se navzájem prohlížejí. Největší pozornost strhl samozřejmě Army, který vyrostl nejvíce, a Chae, jakožto nováček. Zprvu se trošinku ostýchala a držela se mě za nohu, ale brzy si na pozornost zvykla a nevadilo jí bavit se. Avšak ani Juuzou nebyl přehlížen – vzhledem k tomu, jak se všem chlubil svými nalakovanými drápky. Len a Ahadi také sklidily gratulace a poté, co se všichni přivítali a prohodili pár slov, jsme se vydali společně na cestu. „Co tady vlastně děláme?“ Zeptala se Len, která si užívala přírody a světla všude kolem. „Hledáme tábor, kde dneska přespíme. Uděláme si něco dobrého k jídlu, zazpíváme si u táboráku a užijeme si spolu trochu srandy, co vy na to týme?“ Měla jsem pozornost všech kolem, snad kromě weavila, jenž zrovna procvičoval své stromolezecké schopnosti. Jednohlasně souhlasili, že by to mohlo být fajn. „Hlavně ať je toho jídla hodně,“ rozplývala se Ahadi. „Neboj se, bude.“ Ujistila jsem jí. Pokračovali jsme dále v cestě a všichni si povídali, dělali blbiny nebo prozkoumávali okolí. Juuzou samozřejmě skákal ze stromu na stromu a Len se bavila tím, že se ho snažila shodit úponky. Ahadi se snažila také vyškrábat nahoru, ale když se jí to podařilo, nešlo jí vůbec přeskakovat a tak žárlivě koukala na elegantního akrobata Juuzoua. Army nesl na zádech Chaerin a šel po mém boku společně s Aerem a bavili jsme se o tom, co jsem zažila ve věži a o mém dobrodružství s Arbokem. Malá dračice nadšeně poslouchala, jako bych vyprávěla pohádku. A dokonce se ani nebála, když jsem jí vyprávěla o shledáních s tou holkou a Banette! Má teda větší kuráž než já, protože i vzpomínka na to mi způsobovala husí kůži.
Nakonec jsme bezpečně došli k táboru a já nám na noc pronajala stan. Uložila jsem tam věci a s sebou vzala jen to nejnutnější – tedy láhev na vodu, už potřebovala naplnit. Zeptala jsem se vedoucího a ten nás nasměroval k blízkému potoku. Cesta tam byla překvapivě poklidná, protože Len a Ahadi si pro sebe ukradly Juuzoua a probíraly s ním tréninky a zápasení, takže neměl čas ztratit se a dělat problémy obyvatelům lesa. Očividně mu ženská pozornost dělala dobře, až jsem se tomu musela zasmát. Armandi mezitím zaujal roli otce a povídal si s Chaerin, aby jí rozšířil slovní zásobu. Aer jim vypomáhal a radil nám, na co si dát v lese pozor. Byla jsem hrozně vděčná, že tady má aspoň někdo zkušenosti s přežitím v divočině. U potoka jsme se ocitla raz dva a jen co jsem nám nabrala vodu, se všichni šli napít, umýt se a máchat. Také jsem se k nim přidala – takticky jsem si před odchodem oblékla pod šaty plavky, mwehehe – a udělali jsme si tady z toho malé lázně. Voda sice byla studená, ale vyrovnávala spalující vedro, kterým nás smažilo slunce. Všichni si umyli kožíšky, šupiny, kůži a všechno a zase jsme vypadali jako okouzlující parta tuláků. A brzy už jsme po sobě cákali vodu – v případě mě, Lenory, Ahadi a Juuzoua s Chaerin, usadili se na vyvýšené skalce a nechali si srst čechrat větrem v případě Aera nebo se slunili a relaxovali jako Army. Naše hrací skupinka byla bezpochyby nejhlučnější, až nás přišel seřvat nějaký rybář, že mu plašíme magikarpy. Juuzou na něj začal vystrkovat pozadí – na což si chlapík vytáhl rukávy a odhalil obří bicáky, tak jsem rychle vzala věci a všichni jsme vodou utíkali pryč. Zastavily nás až malé peřeje, kde jsme si udělali náhradní stanoviště a pokračovali v předchozích aktivitách. Teda až do doby, kdy se Chae chtěla unášet vodou. Bohužel mi nedošlo, jak dobře jí její šupiny umožňují klouzat vodou a tak nám raketovou rychlostí mizela po proudu, směřujíc k peřejím. „Len, rychle ji chyť úponky!“ Vykřikla jsem a ona samozřejmě pomohla, ale malá dračice byla příliš těžká, než aby ji dokázala udržet. Navíc jí odporovala i voda přetékající Chaer přes hlavu. „Juuzou, pomoz jí trochu,“ strčila jsem ho dopředu. Hbitě skočil mezi kameny, kde se zasekl svými ostrými modrými drápy a pomohl Chae vytáhnout nahoru. „Děkuji vám oběma,“ oddechla jsem si, když jsem prcka zase mohla pohladit po hlavičce. „Už takhle neutíkej, jo?“ Usmála se na ni Len. „Neboj se,“ řekla trochu vyplašeně, ale když na ni Ahadi cákla vodu, hned na předchozí událost zapomněla. Ještě chvilku jsme si hráli a pak jsem rozkázala, že se jdeme slunit, abychom uschli, protože jeden ručník by na nás všechny nestačil. Lehli jsme si vedle Armandiho – nejdříve jsme ho pochopitelně trochu pocákali, ať se nám nepřipeče. Nebyl nadšený, ovšem když se začal mračit a Chae ho začala napodobovat, tak to nevydržel a začal se smát. Lehli jsme si na kamenitý břeh a opalovali se. Obzvláště Servine se celou dobu spokojeně usmívala. Nicméně Juuzou nevydržel dlouho v klidu, a tak jsme se opět dali na cestu. Ne však zpátky k táboru, vydali jsme se malebnou stezkou, která vedla podél lesa a luk. Gible dále praktikovala svůj koníček okusování větví a kamínků a nebyl by to Juuzou, kdyby toho nevyužil k nějaké nekalosti. Ujistil se, že na něj prcek vidí a jemně kousl poklidně vykračujícího Armyho. „Hej!“ Zažehl si ohnivý límec na krku, avšak weavile se smíchem uskočil. Nerada to uznávám, ale jeho plán vyšel, protože Chaerin se toho chytila a začala okusovat i zbytek týmu. Aspoň dokud nedostala úponkem přes zadek. „Není hezké tohle ostatním dělat, omluv se,“ řekla jsem jí s přísným zamračením se. „Promiňte,“ zamrmlala zahanbeně za Juuzouova smutného povzdechnutí si. Došli jsme takhle až k ohradám, za kterými se mírumilovně pásli miltankové a mareepové. Luxio se lišácky zazubila a vtrhla přímo mezi ně a začala je nahánět. Pochopitelně se brzy přidal i druhý z našich potížistů plus malá Chaerin, která si prostě jen chtěla hrát. Za plotem jsme si tak s ostatními sedli a rozhodli se zabít čas povídáním si. „Musím říct, že mě překvapilo, jak ses zvětšil,“ podotkla Len směrem k Armymu. Ten se hrdě vyprsil a zažehl si oheň na krku. „Děkuji, teď už si na mě určitě nikdo netroufne!“ Zasmál se a složil podobnou rádoby poklonu Servine. „No jo, musím si to užít, dokud můžu. Pak si budu muset zvykat na velké změny,“ pousmála se nervózně. Aer se do toho ovšem vložil, než mohla začít případně panikařit. „Viděl jsem pár jedinců tvého druhu při této přeměně a můžu ti říct, že si určitě zvykneš. Sice si budeš muset zvyknout na jiný styl útoků, ale pohyb ostatním šel celkem sám od sebe.“ Podělil se s námi o své zkušenosti, a když mu Len chtěla poděkovat, ozval se přes celou louku vyplašený křik. Otočili jsme se, avšak ještě nebylo nic vidět. Po chvilce se k nám ovšem začala přibližovat jakási tmavá kulička. Kutálela se k nám velkou rychlostí, začali jsme ihned vymýšlet, jak jí zastavit bez toho, abychom přišli k úrazu. Čas nám však bohužel vypršel příliš brzy, naštěstí to dopadlo dobře. Celkem. Chae prorazila jednu dřevěnou zátarasu a to bylo dost, aby ji to po pár dalších kotrmelcích zastavilo. „Jsi v pořádku, mrňousi?!“ Ptala jsem se jí vyplašeně a ona nemotorně zvedla paleček na jedné tlapičce, než si lehla na zem. Téměř jsem viděla spirálky v jejích očích, jak se jí asi musela motat hlava. S úsměvem jsem si povzdechla. Kde ale jsou Juuzou a Ahadi? Nemusela jsem čekat dlouho. Křik Luxio a maniakální smích jejího parťáka byl slyšet v další vteřině. Běželi skrz louku a za nimi se hnala rozzuřená Ponyta frkající oheň. Začali jsme utíkat taky, teda Chae se opět vezla Armymu na zádech. Ti dva nás dohonili a společně jsme zahnuli do lesa, kam na nás už zuřící ohnivka nemohla. „Co jste to vy dva vyváděli?!“ Ptala jsem se jich naštvaně, jen co jsem chytla dech. Koukli se na sebe a začali se chechtat jako malé děti. Nakonec to byl weavile, který se přiznal. „My jsme se jí jen ptali, jestli se jí nezapalují prdíky,“ hihňal se a Ahadi to vzdala a válela se smíchy po zemi. Len sice vyprskla smíchy, ale měla aspoň dost slušnosti, aby se zastyděla. Povzdechla jsem si a mávla rukou. „Pojďte, vrátíme se do tábora, stejně se už stmívá.“ Usmála jsem se na ně a pak luskla prsty. „Jo! A prosím, kdo je toho schopný, nasbíráme nějaké dřevo na táborák, okay?“ „Jasný!“ Ozvala se nadšená odpověď. Společně jsme sbírali kdejaké klacíky a spadlé větve, až jsme všichni v náručí měli slušnou zásobu na podpal. Tahle cesta probíhala v klidu a nikdo nepřišel k úrazu. A gible, která se už vzpamatovala, si celou cestu snažila zpívat pomocí náhodných slov a pazvuků, mi vnukla geniální nápad.

4 Oumi Oumi | 1. srpna 2017 v 22:08 | Reagovat

2/2

Došli jsme zpátky do tábořiště, kde jsem všechny poslala k ohni. Momentálně tam zázrakem nikdo nebyl, aby nás rušil. Vzala jsem nám z batohu jídlo a nanosila ho tam. Army mezitím už zapálil část našich zásob a všichni poklidně seděli u ohně a povídali si. Já se k nim brzy přidala a za jejich pomoci rozdělila potraviny a vodu. Všichni dostali bohatou porci, aby doplnili energii vybitou po hodinách dovádění. Po jídle jsme chvilku seděli v klidu a užívali si plného břicha. Začala jsem do dřeva bubnovat rytmus a brzy se přidali i ostatní – kromě Aera, který vznešeně seděl a poslouchal naše dílo. „Co kdybychom si zazpívali?“ Zeptala jsem se osazenstva a všichni souhlasili. S úsměvem jsem přikývla a odkašlala si, abych mohla začít.
„You had your maps drawn
You had other plans
To hang your hopes on
Every road they let you down felt so wrong
So you found another way,“ byla první sloka, kterou jsem započala naši hudební chvilku.
„You've got a big heart
The way you see the world
It got you this far
You might have some bruises
And a few scars
But you know you're gonna be okay
Even though you're scared
You're stronger than you know,“ chopil se toho Army svým jemným a přitom mužným hlasem. Vypadal tak silně a krásně, byla jsem na svého startéra opět tak hrdá, jako když se poprvé vyvinul.
„If you're lost out where the lights are blinding
Caught in all, the stars are hiding
That's when something wild calls you home, home
If you face the fear that keeps you frozen
Chase the sky into the ocean
That's when something wild calls you home, home,“ opřela se do toho Ahadi prudčeji než předtím – jak by také ne, když to byl refrén. My zase na oplátku bubnovali do dřeva, na němž jsme seděli rychleji a hlasitěji.
„Sometimes the past can
Make the ground beneath you feel like quicksand
You don't have to worry
You reach for my hand
And I know you're gonna be okay
You're gonna be okay,“ ujala se toho opět v klidnějším rytmu Lenora a u toho dále bubnovala úponky.
„Even though you're scared
You're stronger than you know,“ dokončil za ni sloku Aer a jeho hluboký hlas byl velkým přínosem do krásy naší hudby.
„If you're lost out where the lights are blinding
Caught in all, the stars are hiding
That's when something wild calls you home, home
If you face the fear that keeps you frozen
Chase the sky into the ocean
That's when something wild calls you home, home,“ notoval Juuzou v další rychlejší pasáži a vesele u toho poskakoval – skoro tančil – na volném kousku lavičky. Píseň už ovšem byla téměř u konce a tak jsme ihned navázali s posledními slokami všichni, včetně Chaerin, která už si také zapamatovala text.
„If you're lost out where the lights are blinding
Caught in all, the stars are hiding
That's when something wild calls you home...

If you're lost out where the lights are blinding
Caught in all, the stars are hiding
That's when something wild calls you home, home
If you face the fear that keeps you frozen
Chase the sky into the ocean
That's when something wild calls you home, home.“ Dozpívali jsme a ještě chvilku nechávali doznít své bubnování. Pak jsme si všichni zatleskali a dali si jedno velké týmové objetí. Byla to, aspoň pro mě, dojemná chvíle tady takhle se všemi sedět a v klidu si jen užívat jejich přítomnosti. Ještě jsme si nějakou dobu povídali, ovšem bylo už pozdě v noci a malá Chaerin už začala pomalu usínat. Ani ostatní už nebyli při plné síle a tak jsme se odebrali do stanu, kde jsme si všichni lehli na jednu velkou hromadu. „Dobrou noc všichni,“ zašeptala jsem šťastně a všichni jsme postupně usnuli poblíž jeden druhého.

//Aplikovat:
- Typhlosion: Lávový koláček, granule, voda, 3x Oran Berry
- Ostatní: Sendvič, granule, 3x Oran Berry
- Hráčka: 2x Sendvič, voda
- A odebrat ještě resty z minulých dob: Wacan berry, 2x Rare candy :D

5 [A] Drobeček [A] Drobeček | 1. srpna 2017 v 22:37 | Reagovat

[3]: [4]: Všichni si výlet užili, navzájem se víc sblížili.
+3% přežití

Typhlosion +33% sehranosti (5% koláček, 1% granule, 1% voda, 15% 3x oran berry)
Všichni +29% sehranosti (15% 3x oran berry, 1% granule, 3% sendviče), +7% lásky (Oumi 2x sendvič, voda)

6 Felawën Felawën | 11. srpna 2017 v 14:18 | Reagovat

PŘESVĚDČOVÁNÍ MAREEP K NÁSLEDOVÁNÍ (CHYCENÍ)

1. Squirtle Laky
2. Mareep

Díky nákupu vybavení pro táboření a sedvičů pro hladovce jsem se mohla s Lakym vydat na táboření do lesa. Pro začátek jsem zvolila méně extrémní způsob tím, že jsme se vydali do Lesa táborníků. Bylo tu dost lidí, a tak po rychlém zamluvení stanu, jsme se vydali k místním ohradám, kde už bylo o lidské duše méně. Laky si ťapkal vedle mě. Neměli jsme kam chvátat. Většinu cesty jsme šli tiše, ale když jsem v dálce už spatřila ohradníky, nedalo mi to, abych se nerozmluvila. "Při svém posledním tréninku sis vedl velmi dobře." Pochválila jsem ho při vzpomínce na trénování uměleckého bublinkového útoku u jezírka. "Nicméně si říkám, jestli bys nechtěl nějakého kamaráda či kamarádku. Ve dvou by se trénovalo lépe..." Začala jsem, načež drobek ke mě zdvihl hlavinku. Nepromluvil, ale i tak jsem na něm viděla, že váhá. Přece jen...teprve čerstvě jsme se spolu tak nějak sžili a už mu přivádět do jeho malého světa novou duši? "Neboj se. Uvažovala jsem o Mareep. Mareep jsou přátelské a hodné duše." Konejšila jsem a na chivlku si k němu přidřepla. Jako koordinátorka nemohu pracovat pouze s jedním pokémonem. Ráda bych měla pokémonů víc, ale všechny jako přátele, a proto bych byla ráda, abyste se měli rádi i vy mezi sebou." Pousmála jsem se slabě, přičemž jsem ho hladila po kulaťoučké tvářičce. "Nezapoměl jsem na svá slova. Rád pomůžu, Fel." Zavrkal oddaně. "Jsi úžasný, Laky." Pochválila jsem malého želváčka, který nakonec místo svých temných pocitů zvolil oddanost a principy řádu světa koordinátorů. "Pomůžeš mi přesvědčit Mareep?" Vyzvídala jsem se zvědavým pohledem. Želváček odhodlaně přikývl hlavinkou. "Pokusím se." Rozzářil se a mě jeho úsměv zahřál u srdce. Přece je jsem mu důvěřovala už od prvního seznámení. Nebyl člověk a proto byl někým lepším.

Brzy jsme došli k ohradě plné Mareep a Miltanků. Spokojeně se procházeli po pastvinách a sem tam se pustili do lahodné trávy. Chvíli jsme tam jen tak stáli a sledovali je. "Tady je ale Mareep." Vydechl Laky ohromeně. "Kterou tu máme přesvědčovat?" Pronesl vzápětí ustaraně, div ne plačtivě. Vypadalo to, že maličký také nemá rád davy. "Neboj se. Uvidíme, která si nás všimne a kterou zaujmeme. Když k nám některá přijde, tak proč se nedat do rozhovoru." Chlácholila jsem maličkého, než jsem přišla s doznáním. "Také nemám ráda davy. Takhle to bude pro nás všechny příjemnější. Věřím, že i pro Mareep." Odvětila jsem a posadila se vedle Lakyho do trávi a jen jsme pohlíželi na Mareep. Jako stádo vypadali úžasně. Jemné nadýchané obláčky sestoupily z nebe, které nechaly azurově modré, a sestoupily na zem, aby se mohly napást místní zeleně. Sledovali jsme je a zároveň si všímali, které z nich po nás pokradmu pokukují. Poté jsme se s Lakym sázeli, která Mareep nás nakonec navšíví. Bylo to příjemné líně utíkající odpoledne.

Nakonec se jedna Mareep k nám odhodlala přijít. Překvapivě to nebyla žádná z těch, co po nás házely prve očkem. "Mareep" zaznělo jí z úst jako pozdrav. "Zdravím, obláčku." Pozdravila jsem mile a kupodivu bez studu. Lakyho přítomnost mě změnila alespoň v plachém přístupu k pokémonům. "Jmenuji se Felawën, ale můžeš mi říkat Wën a nebo Fela, jak mi říká tady Laky." Ukázala jsem na svého želváčka přičemž jsem nás představila. Tato Mareep přišla ze samotného středu stáda, takže těžko říci, zda nás přišla zahnat a nebo zda nás sledovala celou dobu, aniž bychom jí při tom odhalili. "Ahoj Mareep, toto je má koordinátorka a... a přišli jsme ti přinést nabídku, zda se k nám nechceš připojit." Začal Laky s červení, jak se horlivě snažil splnit svůj příslib pokusu o přesvědčení Mareep. "Jako koordinátorka scháním roztomilé a schopné pokémony, kteří by se rádi stali mými přáteli i přáteli mých pokémonů." Přispěchala jsem Lakymu na pomoc, načež se Laky ujal slova: "Svět koordinátorů je velice zajímavý." Pokračoval ve vábení, ale bylo na něm vidět, že nemá tušení, jak přesvědčovat někoho. Očividně jsme v tom byli oba začátečníci. "Vím, že patříš mezi mírumilovné tvory, ale věřím, že by tě život po boku koordinátorky mohl zaujmout. Koordinátoři a jejich pokémoni mezi sebou nebojují pouze silou, ale také krásou, roztomilostí a intelektem." Snažila jsem se Mareep alespoň tedy vysvětlit, s čím by se v mé a Lakyho společnosti setkala. "Můžeš tak zároveň poznávat spoustu cizích pokémonů i míst. Získat nové přátele jiného druhu a přijít na chuť dobrodružství, které v místní ohradě nemůžeš nikdy zakusit." Pokračovala jsem dál se slabým úsměvem a rostoucími rozpaky. Jak také správně přesvědčit pokémona, aby s vámi šel? Byla to pro mě naprostá novinka a připadalo mi, jako bych se čím dál víc topila v bahně. "Fela je skvělá koordinátorka. Má zajímavé nápady a spoustu toho ví." Snažil se napomoci Laky, ale těžko říct, zda naše argumenty mohly odvážnou Mareep přesvědčit.

7 [A] Enwy [A] Enwy | 11. srpna 2017 v 15:58 | Reagovat

[6]: Mareep moc nestačí, že je koordinátorská cesta zajímavá, protože o tom zatím nikdy předtím neslyšela ani neviděla. Chtěla by tě lépe poznat, proto navrhnuje nějakou seznamovací hru. Zahraješ si?

8 Felawën Felawën | 11. srpna 2017 v 17:28 | Reagovat

[7]: "Jistěže, ráda." Souhlasila jsem s lehce úlevným úsměvem, že nás zcela neodmítla. "Copak by sis ráda zahrála? Může hrát i Laky?" Optala jsem se pro jistotu, protože hru nabízela přímo mně a já bych byla radši, aby si Laky nepřipadal odvrhnut.

9 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 8:46 | Reagovat

[8]: Mareep říká, že by si ráda zahrála na schovávanou, Laky hrát může.

10 Felawën Felawën | 12. srpna 2017 v 9:58 | Reagovat

[9]: "Rádi si zahrajeme." Promluvím k ovečce s úsměvem, kdy mírně nervózního Lakyho pohladím po hlavince. Nedivím se, že je nervózní, když je tu tolik Mareep a jak se nám ukázalo, ani jeden z nás nemusí mít kolem sebe přílišné množství tvorů vlastního druhu. "Jen, chtěla bys hrát tady a nebo spíš využijeme prostor a schovky v lese?" Otázala jsem se rozpačitě, abych se pokusila nás oba zachránit od prolézání stáda Mareep.

11 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 9:59 | Reagovat

[10]: Mareep říká, že les je zajímavé místo, kam by chtěla jít, takže s tím souhlasí.

12 Felawën Felawën | 12. srpna 2017 v 10:50 | Reagovat

[11]: Jen jsme na její slova ochotně s nadšením přikývli. Přece jen se nám splnil náš sen, nebo spíš se nesplnila naše noční můra, hledání jedné Mareep ve stádu Mareep, to by bylo asi téměř nemožné. Navíc být umačkán ostatními Mareep nebo jimi být napadnut se nelíbilo ani mě, ani Lakymu.

Tak jsem vstala a vzala Lakyho do náručí. Vypadalo to, že si na to už zvykl. Nepůsobil nervózně. Spíš bych řekla, že se mu to zamlouvalo. Nabídla jsem pomoc přes ohradník i Mareep. Jestli nakonec souhlasila, pokusila jsem se jí pomoci co nejkomfortněji, popřípadě jestli byla na mé tělo příliš těžká, najít jinou cestu, kudy by mohla prolézt. Pak už nám nebránilo nic v krátké cestě k lesu. Já i Laky jsme byli spokojení a tiší. Jen jsem doufala, že naše tichost není Mareep nepohodlná. Kdyžby měla po cestě otázky, byli jsme přeochotní na ně odpovědět s Lakym, ale jinak jsme neshledávali nic špatného na mlčení. Nakonec jsme došli k okraji lesa. "Tak navrhuji si označit území, na kterém se budeme schovávat a pykat." Začala jsem připravovat terén pro hru. Laky hnedle přikývl, možná proto, že se nechtěl ztratit sám zrovna v lese. U vody by mu to možná bylo příjemnější myšlenka, ale tady?! Samá zeleň a kámen?! Ne, to nikdy!! Podívala jsem se na Mareep. Jestliže téže souhlasila, vyndala jsem z batohu kus nepotřebného již malého oblečení a začala trhat proužky látky. Jeden větší jsem omotala na větev stromu, který byl hned u nás. "Toto bude pikačka." Objasnila jsem a položila si u nohou jeho kmene svůj batoh, aby to bylo zřetelnější. "Chcete jít se mnou na obhlídku herního území?" Zeptala jsem se, přece jen jsem je nenutila, aby se ucapali dříve, než vůbec hra začne. Laky chtěl, jestli Mareep, tak to bylo na ní. Nebo mohla čekat u pykačky. Postupně jsem tvořila území kousky látky. Pokaždé bylo z daného stanoviště vidět po obou stranách další značku hranice. Takto jsem se postupně vrátila až k pykačce. Herní hřiště nebylo malé. Byl tu skvělý prostor a spousta schovek. "Tak, na rozehranou bych začala pykat já. Budu počítat do pětiset po desítkách." Nadhodila jsem a oba pokémoni přikývli. Přece jen na schovce bylo nejzábavnější právě to schovávání... "Tak se připravteeee... deset, dvacet, třicet, čtyřicet..." Otočená čelem ke stromu jsem zahájila odpočet.
------------------
Jakmile Fela zahájila odpočítávání, vyrazil jsem jak nejrychleji jsem mohl ke své, po cestě vyhlídnuté, schovce. Sice jsem moc netušil, co je to těch pětset, ale to mi nevadilo. Důležité bylo se schovat. Chvilku jsem běžel vedle hledané Mareep a v rozpacích se na ni pousmál. Takhle jsem si se svou koordinátorkou hrál prvě. Brzy jsme se ale rozdělili a já našel to, co jsem hledal. Velký dutý kmen stromu... přesněji řečeno mrtvého stromu, kmen, co ležel na zemi a z jedné strany byl vchod kryt zeleným porostem. Urychleně jsem do něj vklouzl, schoulil se do klubíčka a ostražitě vyčkával. Jestli jsem správně chápal, jestli mě Fela najde, a já nestihnu před ní doběhnout ke stromu a zapykat ji, prohraji. Po nějakém čase jsem slyšel, jak kolem mě prochází Fela. Musel jsem se sám pro sebe tiše usmívat. Protože už před nějakou chvílí jsem slyšel Dusání Mareep jak sprintovala ke stromu. K její smůle,ale výkřik: "Deset, dvacet, Mareep." Jasně označoval, kdo běh vyhrál. Feliny kroky mě minuly a směřovaly dál do herního území. Do byla má příležitost. Pomalu jsem se vykradl a potichoučku se plýžil k pikačce. "DESET, DVACET FELA!!!" Vykřikl jsem z plných plic, aby mě bylo slyšet.
----------------
Hledání pokémonů bylo pro mě zajímavé. Čekala jsem, že Lakyho najdu hned, ale překvapivě ne a ne ho najít. Místo toho, jsem zpoza menšího keře viděla vykukovat Mareepin drobný chomáč srsti, a tak jsem letěla k pykačce s Mareep v zádech. Tu se mi povedlo zapykat, ale problémem byl stále Laky. Pečlivě jsem prohledávala blízké okolí stromu. Nevěřila jsem totiž, že by se na svých nožkách dokázal tak rychle dostat hluboko do herního hřiště. Mé podceňování mě ale doběhlo. Byl hlouběji než jsem čekala a ještě jsem mu s přehledem dala šanci mě zapykat a to už v době, co jsem stála na druhé straně hřiště a chtěla na něj začít volat, jestli se mi náhodou nezatoulal. Můj strach byl umlčen Lakyho slabým hláskem od pykačky. Popravdě? Byla jsem šokovaná. Ale rozhodně mě přepadla úleva. "I ty uličníku." Vydechla jsem zadýchaně, když jsem doběhla ke stromu. Má úleva z nalezení Lakyho mi byla vepsaná ve tváři a jeho to očividně dostalo do rozpaků. "Takhle se mi schovávat." Zasmála jsem se nakřáplým hlasem, jak byl ještě zbarven emocemi. Nicméně, hráli jsme na schovku. Výsledek byl jasný. Znovu jsem byla na řadě s pykáním, a tak jsem se dala do toho. Tentokrát musím být opatrnější v hledání.

Druhé kolo bylo náročnější, jak pro mě, protože se Mareep poučila ze své chyby, tak i pro Lakyho, protože jsem ztratila již svou zaslepenost a podceňování. Přesto ani tentokrát jsem nevyhrála. Spíš úmyslně, aby měli pokémoni radost ze hry. Když jsem je našla, dala jsem jim náskok, aby mě mohli zapykat. Byl na ně krásný pohled, jak se snaží a běží o pár kroků přede mnou.

U třetího kola jsem ale nakonec zapykala již oba, aby si každý vyzkoušel jiné role. První jsem našla Mareep, a tak byla na řadě s pykáním ona. Já se schovala do koruny jednoho nižšího stromku hustého a plného listí. Nepohodlně to píchalo, ale byla to sranda vidět skrz listy, jak se Mareep snaží hledat. Lakyho objevila v tom drobném keříku, kde jsem jí objevila při první hře. Nemohla jsem uvěřit, že mu ty drobné větvičky, pichlavé a trnité nevadily. Později, když mě Mareep objevila a zapykala jsem se dozvěděla, že ten jeho krunýř je vážně tvrdý a on je tak v bezpečí. Dobrý poznatek pro další hru.

Tentokrát pykal tedy Laky. Samozřejmě pykání pokémonů nespočívalo v počítání do pětiset po desítkách, ale po oblíbených věcech a jídlech. Takže jsme se my ostatní, co se schovávali, museli schovávat opravdu rychle. Našla jsem si vykotlaný strom. Mareep nešťastnou náhodou objevila nějaký brloh pod kameny. Naštěstí se jí nic nestalo a navíc byla schopná se z něj i vyhrabat, takže si tuto schovku pro tuto hru ponechala. Jakže to vím? Bylo to kousek od mé schovky, tak jsem se jí tiše ptala. Maximálně si mohla narazit vlnu.

Laky objevil akorát mě, Mareep nikoliv, tak musel pykat znovu. Hráli jsme takto dokud to mé pokémoní přátele bavilo. Poté, když už měli všichni dost, zahlásila jsem konec. Nalila jsem těm dvěma drobkům do plechovky vodu. Museli se podělit a zatímco odpočívali, já šla uklidit fáborky, aby po nás nezůstal v lese binec. Doufala jsem, že si to oba parádně užili. Byla by škoda, kdyby ne. Přece jen schovka patří i mezi dětmi mezi nejoblíbenější hry. Zvláště, když je tak dobrý terén jako tady v lese.

13 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 11:11 | Reagovat

[12]: Mareep si hru velmi užil a ptá se tě, zda stále trváš na tom, aby se připojil do tvého týmu, protože by milerád - připadáš mu jako dobrá holka.

14 Felawën Felawën | 12. srpna 2017 v 11:17 | Reagovat

[13]: "To ráda slyším. Nicméně netrvám, protože by tě mé trvání mohlo jako svobodného tvora odradit. Trvání znamená požadavek, který neuznává ne, jako odpověď. Budu velice ráda, když mně i Lakymu budeš dělat společnost jako přítel i pomocník při koordinování z vlastní vůle." Pousmála jsem se na Mareep a nabídla jí vlastní pokéball.

15 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 11:21 | Reagovat

[14]: Mareep vesele skočil do pokéballu. Gratuluji, povedlo se ti přemluvit Mareepa.

16 Felawën Felawën | 12. srpna 2017 v 13:14 | Reagovat

1. Táboření
2. Jdu s Mareep a Lakym

+ užití dvou sendvičů
+ zkusit najít Mareep jméno, které by se mu líbilo

Po přesvědčení Mareep jsem i Lakyho vzala do pokéballu, aby si na chvilku odpočinul. Přece jen jsme si hráli téměř do roztrhání těla. Po cestě jsem doplnila vodu a natrhala nějaké bylinky s tím, že se pokusím alespoň o slabý přírodní čaj. Těžko říci, jestli to bude pitelné, ale poživatelné to bude určitě. Jednalo se o pro mě známé jedlé rostliny. Když jsem se vrátila ke stanu, bylo na čase opět zavolat pokémony. Přece jen samota mi začínala být pomalu nepříjemná. Zvykla jsem si na Lakyho, a pokud byl v náladě a při síle, ráda jsem ho pouštěla z pokéballu, aby mi dělal společnost.

"Hojky, doufám, že vám nevadí, že jsem vás povolala tak brzo z pokéballu." Pousmála jsem se na ty dva čumáčky. "Nebojte, nechci po vás nic namáhavého. Jen jsem bažila po vaší společnosti." Zasmála jsem se. "Jestli chcete, chviličku mi tu počkejte. Skočím k řece pro nějaké kameny na ohraničení ohniště a poté ještě pro dříví. Nicméně jestli máte sil dost..." Nechala jsem větu otevřenou. Přece jen alternativa byla jasná. Přesto se mi zdálo, že se ani jednomu nechtělo zůstávat jen tak v tábořišti a pomalá chůze by je také nemusela tolik vyčerpat, když poté  budou odpočívat u ohně.

"Jinak jak se vám zamlouvala hra?" Otázala jsem se cestou k řece. Bylo příjemné poslouchat Mareep, že ho opravdu bavila. Laky možná trošku unavenější než Mareep pouze přitakával a snažil se svou únavu schovávat. Nedivila jsem se mu. Měl jen dvě drobné nožky, které musely nést celé želví tělíčko a dlouhý ocásek asi při pohybu v lese také ne vždy pomáhal. Jak jsem sledovala včera při tréninku, dokázal někdy napáchat pěkné nepříjemnosti.

Když jsme stáli ale u vody, najednou mi Laky ožil. Zatímco jsem na břehu hledala vhodné kameny, Laky už byl u řeky a cachtal se v ní, zatímco si užíval pohledu na vodní hladinu. "Baví ho to." Zasmála jsem se při pohledu na něj, načež jsem stočila pohled k Mareep. "Acopak nejvíc baví tebe?" Otázala jsem se ho, načež jsem pokračovala ve sbírání. "Hry." Vyhrkl nadšeně přičemž nadšením máchal ocáskem  na všechny strany. "Koukám, že ta myšlenka na hry tě opravdu rozpaluje." Zasmála jsem se jeho horlivé a náruživé reakci. Laky mezitím vklouzl hlouběji do vody, kde byl ve svém živlu. Schovával se do krunýře a hnedle vylézal a smál se, jak se mu všude valí voda. Bylo to příjemné sledovat, a tak jsem se i s úlovky na chvíli posadila na břeh a jen to sledovala. "Tak mě napadá, nechtěl by jsi také nějaké hezké jméno?" Navrhla jsem zvědavě. "Nějaké, které by se ti líbilo, ze kterého bys měl radost a byl na něj hrdý." Pokračovala jsem dále. "Dá se přijít na spoustu jmen." Pronesla jsem. "Jen volba toho pravého je horší." Zasmála jsem se. "Myslím si, že jméno, co by k tobě šlo je třeba Wally. Je to odvozenina cizího slova Wool, vlna. Třeba Laky je ze stejného jazyka odvozenina od slova Lake, jezero." Vysvětlovala jsem zamyšleně. "Nebo třeba mě osobně se líbí jméno Leo. Znějící obdobně jako v různých jazycích, velkého tvora s ostrými drápy, pískovcové barvy a hustou hřívou." Pronášela jsem akorát, když se k nám blížil Laky. "O čempak se bavíte?" Otázal se pomalu a nejistě, jakoby stydlivě. Zajímalo by mě proč. Copak se nás bál vyrušit? Rozverně jsem ho podrbala na želví hlavičce. "Bavíme se o jménech." Zasmála jsem se a zvedla se na nohy. "Copak? Napadají tě nějaká, která by se Mareep mohla líbit?" Otázala jsem se želvíka, zatímco jsem si nabírala kameny do rukou načež jsme vyrazili směrem k tábořišti. "Nooo..." Protáhl váhavě můj rozpačitý želváček. "Jen se neboj. Nikdo tě tu neukousne." Mrkla jsem na něj rozpustile, zatímco si Laky prohlížel nohy, po kterých stékala od krunýře voda. Vypadalo to, že jsem ho přistihla při činnu a on se teď ještě více stydí. "Mě by se mu líbilo říkat Reep." Začal, když jsme se rozešli. "Nebo Rubín, kvůli tomu kamínku na ocase." Vysvětloval a trošku provinile se koukl na Mareepa, ten jen ale vesele pohodil ocáskem, jako že mu ty nápady nevadí, ale zatím se ohledně svého jména nevyjádřil. "Nebo Růžek... Proužek..." Mezitím co jsme šli k našemu stanu, kde jsme položili kameny a šli pro dříví stačil modroučký Laky vymyslet spoustu různých jmen a názvů, které vystihovaly Mareepa. Těžko ale říct, zda se mu všechny zamlouvaly, nicméně to vypadalo, že se mu líbí mít plnou Lakyho pozornost. Mezitím, co Laky brebentil další a další názvy, já nasbírala dostatek dříví na to, abychom se už mohli vrátit. Přičemž jsme si nakonec vyslechli želváčkovo plaché přiznání, že už bohužel nic dalšího nevymyslí. Popravdě? Smáli jsme se všichni. Taková záplava slov byla od Lakyho neobvyklá. Opravdu se snažil s vypětím všech sil splnit každý úkol, který byl před ním postaven a jen těžko přiznával své nedostatky. "To nevadí. Věřím, že má Mareep z čeho vybírat." Usmála jsem se a podrbala ho. Načež jsem z kamennů utvořila kruh, do kterého jsem vyskládala dříví, které jsem se snažila podpálit. Premiéra nebyla slavná. Ne a ne to chytit a seno se tu bude hledat těžko... "Chtělo by to alespoň jednoho ohnivého pokémona." Zasmála jsem se nervózně. Už jsem s tím zápasila dost dlouho, ale nechtělo se mi žádat o pomoc někoho cizího. Po chvilce jsem se začala přehrabovat v batohu, zda nenajdu alespoň nějaké zbytečné papíry. Pár účtenek se našlo... Poté jsem za pomoci tření se snažila rozdmíchat alespoň slaboučký plamínek, abych k němu mohla ihned přiložit papír, které bych vhodila na tenké větévky v ohništi. Byl to tedy boj, ale zhruba po půl hodině se podařilo a já konečně rozžala oheň. Ještěže tu nebyl vítr. Hádám, že ten bych asi nepřeprala. Misto toho jsem postupně zvětšovala oheň tak, aby se na něm dal připravit alespoň ten čaj. Těšila jsem se alespoň na něco teplého do žaludku. "Jinak kdyby tě napadlo Mareep jméno, které tu z nás nikdo neřekl, a tobě by se líbilo, klidně nám ho řekni. Rádi ti tak budeme říkat." Pousmála jsem se na ovečku, když největší fuška byla za mnou. "Kdyby sis ale zatím vybírat taky nechtěl, nic se neděje. Třeba časem narazíš na nějaké jméno, které tě doopravdy osloví." Mrkla jsem na něj a jelikož byl blízko, poplácala jsem ho konejšivě pohlavince. Pak už jsem stavěla plechovku na oheň a nalila do ní vodu, aby se začala vařit. Mezitím jsem svým přátelům dala stravu pro pokémony, kterou jsem dostala od Profesora. Sama jsem si sedla vedle nich a vyndala první sendvič, do kterého jsem se s chutí pustila. Také jsem měla hlad jako vlk. Při pohledu na své pokémony jsem očividně v tom nebyla sama. Nakonec jsme v tichu všichni sledovali kroutící se plameny, jak olizují plechovku s vodou a jak onu tekutinu pomalu přivádějí k varu. Jakmile se tak stalo, vzala jsem natrhané lístečky bylinek a vhodila je do ní. Bylo potřeba je nechat nějakou dobu louhovat. Při tom jsem plechovku odstavila od ohně. "Copak to je?" Otázal se mě zvědavě Mareep a naklonil k tomu svou tvář, aby začuchal až mi to přišlo, že se chce i napít. "Měl by to být čaj." Vysvětlila jsem a sledovala jeho opravdový zájem. "Ale nepij to, je to horké!" Rychle jsem varovala, načež Mareep poplašeně hlavinku mírně odtáhl, ale i tak to dál se zájmem pozoroval jako Laky, kterému se spíše líbilo, jak se lístky točí po vodní hladině a sem tam potápějí ke dnu, aby následně opět vyplavaly vzhůru. "A copak se s tím dělá? K čemu to je?" Vyptával se dál dosud čaje neznalý Mareep. "Slouží to jako nápoj, máš růzdné druhy čaje a ty ti poskytují různé chutě. Sama jsem zvědavá, co vyjde z tohoto." Přiznala jsem své hokusy pokusy a spíš sledovala ty dva, než louhující se čaj. Ani jsem si neuvědomila, že mezitím už slisovávám druhý sendvič mezi zuby. Vážně jsem měla velký hlad.

"Možná už to bude pitelné." Podotkla jsem po chvíli, kdy příjemná vůně začala plnit mé chřípí i chřípí pokémonů. Zabalila jsem si ruku do kousků látky a opatrně zvedla plechovku ke rtům. Jak byla dál od ohně, už tolik nepálila a i čaj byl pro mé rty i jazyk bezpečný. Opatrně jsem usrkla. Vzápětí se rozkašlala. "Moc silný." Zachroptěla jsem, protože jsem takové grády nečekala. Asi jsem ty bylinky nechala ve vodě louhovat příliš dlouho. Těžko se mi pak lovily z kalíšku poté ven, ale šlo to. Vyndala jsem mističku a trošku jim do ní nalila. "Jestli chcete ochutnat, zkuste to, ale jestli vás to odpuzuje, tak to raději nepijte." Varovala jsem je, přičemž jsem jejich pozorování bedlivě sledovala. Lakymu čaj voněl, tak ho i okusil, tedy ale až po Mareep, který byl zvědavý na chuť, a také protože se přece jen Laky upejpal.

To už ale byl již čas uhasit oheň a jít spát. Venku bylo už jen pár posledních bdících duší. Zatímco při jejich hře se odpoledne snadno přelilo ve večer, večer zase při jejich táboření se rychle stal nocí. "Tak kluci. Je čas jít na kutě." Pronesla jsem a s úsměvem jsem sledovala, jak Mareep žasl nad tmou kolem nás. Dokud měl o čem přemýšlet, vůbec nevnímal, co se děje kolem. Jen jsem se tomu jeho výrazu zasmála. "Tak hop, a dobrou noc." Pronesla jsem a nastavila jsem jim jejich pokébally. S přáním také dobré noci mi nakonec zmizeli před očima a schoulili se ve svých kulatých domečcích. Já poté už došla křece pro další vodu na uhašení dohasínajících plamenů a schovala se i s batohem, ve kterém hnízdili nyní i kluci, do stanu a spokojeně usnula a spala až do dalšího rána.

17 [A] Drobeček [A] Drobeček | 12. srpna 2017 v 13:33 | Reagovat

[16]: Oba pokemoni si táboření užili, Mareep se nedokáže sám rozhodnout, které jméno si vybrat, všechny se mu líbí.

+7% přežití

Squirtle +9% sehranosti, +6% lásky (2x sendvič - Felawën)
Mareep +10% sehranosti, +6% lásky (2x sendvič - Felawën)

18 Lynnon Lynnon | 31. srpna 2017 v 16:04 | Reagovat

[Přemlouvání Mareep]
Ani jsem netušil, kde jsem to opět skončil. Procházel jsem se lesem a po mém boku poletoval Vivillon. Prve jsem se kochal jeho krásou. Netušil jsem, že mi vyjde tak nádherný tvor. Byl jsem nicméně šťastný, možná onen vývin zvedl krasavci sebevědomí.
Dorazil jsem na nějaké místo s ohradou, sám jsem si odvodil, že jsem na nějaké farmě. Přímo přede mnou proběhla Mareep a byla to okamžitě láska na první pohled. Hned jsem se za ní ohlédl, jenže už byla pryč. Povzdechl jsem si. Bylo tu tolik Mareepů, ale já cítil ono magické pouto jen s tím rychlíkem. Najednou něco přeskočilo plot a řítilo se to do lesa. Vyměnil jsem pohled s kapitánem Vivillonem a řítil se za ním.
Les byl ohromně velké místo. Udýchaně jsem se opřel o kolena a sehnul se k zemi. Jak Mareepa na takovém místě najdu, jsem neměl ponětí. Štěstí bylo však na mé straně. Jedno z křoví na straně cesty, kam Mareep odběhla, zašustilo. Vivillon vzhlédl od, s nejvyšší pravděpodobností zajímavé, země cesty a chvíli keř pozoroval. Poté do něj po hlavě vlétl, jelikož ho zajímalo, co to bylo. Vylezla odtamtud Mareep a prskala na Vivillona, jak jsem viděl, vyděsil ji. Pobaveně jsem povytáhl obočí. “Pojď si dát závod!” Navrhl jí přátelsky, když také vylezl ven na cestu. Uraženě otočila hlavu. Vivillon se zatvářil zklamaně a vrhl na mě prosebný pohled. Lehce jsem přikývl a sklonil se k Mareep.

“Yo, sorry, že jsme tě vyděsili, to rozhodně nebylo v plánu. Když už jsme se potkali, nechceš si s ním zazávodit? Je docela rychlý, určitě na tebe stačí, jsi rychlá,“ Promluvil jsem k ní a klekl si, abych ukázal, že nemám nekalé úmysly. Mareep si mne prohlédla, poté střelila pohledem po metrovém motýlovi a rozhodovala se. Chvíli to vypadalo, že odmítne a uteče. Což taky nejdřív udělala, ale pak, v nestřeženou chvíli, se vrhla na Vivillona. Toho to překvapilo a spadl na zem. Mareep odcupitala kousek dál. „Tak fajn!“ Vivillon se ušklíbl a ukázal na strom kus od nich. Kývla. Poznal jsem, že se domlouvají na jejich cíli. Jenže jsem netušil, co se na mě chystá. Vivillon vzlétl a Mareep se rozeběhla, bylo to vyrovnané, ani jeden nebyl rychlejší než ten druhý. Oběhli strom a zamířili zpátky. Myslel jsem si, že se u mě zastaví, jenže oni zároveň vyskočili a dopadli přímo na mě. Lekl jsem se a spadl přímo na zadek. Přitom jsem se však rozesmál a oba dva uličníky pohladil po hlavách a zádech. Mareep spokojeně zavrněla a slezla ze mě. Vivillon nakonec také, ale nemohl si odpustit ten stydlivý výraz, jež na tváři schovával.
“Co byste vy dva říkali na malou svačinku?“ Zeptal jsem se jich. Souhlasili, tak jsem vytáhl tašku s čokoládovými sušenkami a sedl si u cesty do trávy. Pozoroval jsem, že se mi již tenčí zásoby. Celkově jsem si vlastně uvědomil, že jsem nekupoval téměř nic jiného a žil na sladkém. Divil jsem se, že ještě žiji, neboť nevím, zda by mě přílišné množství soli v budoucnu nemohlo zabít na šok, záchvat. Mohl jsem jen věřit, že si mé tělo na cukr nezvyklo příliš. Odtáhl jsem své myšlenky trochu na jinou úroveň, pohlédl na Mareep. Bylo by fajn, kdyby šla s námi, ale chtěla by vůbec? Při pomyšlení na to, že bych se jí měl teď ptát, jestli by se k nám nepřidala, se mi vnitřnosti mírně stáhly nervozitou. Co kdyby odmítla?
Sledoval jsem, jak jí čoko sušenky a usmál jsem se. “Dá si někdo na schovávanou?“ Navrhl jsem a rozhlédl se. „Ty taky, Lynn!“ Odpověděl vesele Vivillon a Mareep na mě s úsměvem kývla. „Ve více hráčích je větší zábava!“ Pokrčil jsem rameny a uchechtl se. „Tak fajn, schovejte se, počítám do dvaceti,“ Oznámila jsem, vyskočil na nohy a opřel jsem se čelem o strom. Oči jsem si ze stran zakryl dlaněmi a nahlas počítal.
„Už jdu!“ Křikl jsem, aby o tom věděli. Vydal jsem se je hledat. Na první pohled nikde nikdo, ale na kůře stromu kousek dál jsem spatřil malé škrábance. Mohly být od kohokoliv jiného, ale i tak jsem se raději podíval. A opravdu. Mareep tam líně ležela na jedné z větví a lehce mávala ocasem. “Mám tě!“ Řekl jsem s širokým úsměvem a nastavil náruč. “Skoč dolů, neboj se, chytím tě,“ Ujistila jsem ji přátelsky. Chvíli váhala a přešlapovala, ale nakonec se rozhodla, že mi bude věřit. Seskočila dolů přímo ke mně do náruče. “Hodná,“ Pohladil jsem ji po hlavě a položil ji na zem. „Teď musíme najít Vivillona,“ Utrousil jsem. „Nech to na mě!“ Požádala mě. Přikývl jsem a ona se rozběhla ke keřům. Několik jich prozkoumala, až z jednoho vyletěl Vivillon.
“Nechtěla by ses k nám přidat?“ Otočil se na Mareep. Trochu překvapeně jsem se na Vivillona podíval, ale neprotestoval jsem. “Pokud bys chtěla, můžeš, ale nutit tě samozřejmě nebudeme,“ Doplnil jsem jeho otázku a vrhl na Vivillona varovný pohled, kdyby náhodou měl v úmyslu do toho Mareepa tlačit. To samozřejmě stydlivý Vivillon v úmyslu neměl, tudíž byly moje obavy zbytečné. “Jste dobrá dvojka a byl bych opravdu moc rád, kdybys byla jeho kamarádkou,“ Pronesla jsem a sedl si do trávy do tureckého sedu. Vytáhla jsem ball a ukázal jí ho. Čekal jsem na její odpověď.

Vivillon - 1x Čoko. sušenka, Mareep - 1x Čoko. sušenka

19 Enwy Enwy | 31. srpna 2017 v 17:15 | Reagovat

[18]: Mareep nadšeně vlezla do pokéballu. Gratuluji, přemluvil jsi Mareep.

20 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 1. září 2017 v 16:32 | Reagovat

1) Hazuki Rin
2) nepoužívám žádného pokemona
3) DOJÍM MILTANKA
Rin se rozhodla obhlédnout oblasti, o kterých slyšela, ale nikdy v nich nebyla. /Hm, tady někde se potulují ti Miltanci ne? Nějaká farma nebo ta,/ přemýšlela a šla po lesní cestičce dál a dál. Potřebovala Miltančí mléko, aby si mohla vyrobit nějakou pochutiny v řemeslnické oblasti, proto se rozhodla, že ty Miltanky najde.
Po nějaké chvíli opravdu dorazila na místo, kde byly veliké stáje a ohrady. Ohrady byly dřevěné, trošku steřelé, ale to ji zrovna teď nezajímalo. Hlavní bylo to, co uviděla v těch ohradách. Byli to nečekaně Miltankové s Mareep, no, Rin byla opravdu od srdce nadšená, že toho Miltanka nemusela hledat tak dlouho. Ohradu obešla a vlezla někam, kde bylo psáno na ceduli: „soukromý pozemek“. Pomalu se tu potulovala a u toho se rozhlížela, „haló?“ zakřičela. Nikdo se jí neozval, ona však dál hledala. Měla v úmyslu najít někoho, komu to tu patří a zeptat se ho, jestli by si mohla podojit nějakého Miltanka, který je v ohradě. „Haló!“ zavolala znova. Zpoza balíku slámy se opravdu objevila starší žena se slaměným kloboukem na hlavě. „Hu? Copak?“ zavolala na Rin. Ta k ženě přiběhla a celá zadýchaná s úsměvem na tváři se jí jemně uklonila na pozdrav. „Těší mě! Jsem Hazuki Rin!“ Pověděla ženě své jméno. „Huh, no pěkné jméno, ale tady nemusíš být tak formální, tady si na formalitách nepotrpíme...“ pověděla žena a dál čistila stáj. Rin jí nabídla, že jí pomůže, ale žena odmítla. „Tohle je moje práce, holka zlatá. Dělám to ráda. No, a co tu vlastně pohledáváš?“ zeptala se jí. Rin se rozhlédla po okolí. „No, chtěla jsem se vás zeptat, jestli bych si nemohla načepovat to skvělé Miltančí mléko do mé sklenice. Bylo by to možné?“ Zeptala se skromně a zašourala nohou po zemi. Ruce měla chycené za zády a vypadala, že se trochu stydí, když žádá o něco takového. Ženě se však na tváři objevil široký úsměv. „To víš, že můžeš! Ale ne u těch Miltanků v ohradě, ti k sobě moc lidí nepustí. Když ale půjdeš za stáj, je tam menší ohrada, kde jsou Miltanci na dojení. Posluž si, ale nic jim neudělej!“ Pověděla jí žena a u toho slovíčka „neudělej“ jí pohrozila prstem. Rin slíbila, že bude velmi opatrná a vydala se podél stájí někam dozadu, kde měla být ta ohrada.
Po chvíli bloudění tu ohradu našla, plácala se přitom do čela, jak mohla tak velkou ohradu přehlédnout. No, stáje byly opravdu velké, takže se vlastně nebylo čemu divit. Koukala se chvíli za ohradou na Miltanky a přemýšlela, jak se takový Miltank vlastně dojí. Nakonec otevřela dvířka od ohrady, vešla tam a zase je za sebou zavřela. Stála jen tak na kraji a rozhlížela se. „Miltanku?“ Oslovila jednoho, co byl poblíž a spásal trávu. Najednou ale zvedl hlavu a s úsměvem k ní přiklusal. Začal se lísat, očividně to byl hodně přátelský Miltank. „Ahoj! Co takhle nějakou dobrotu?“ Miltank do ní začal šťouchat nadšeně čumákem, Rin pak vytáhla jednu granulku ze svých zásob a Miltankovi ji nabídla. „Je to dobré?“...“No to si piš!“ Zahuhlal Miltank s plnou pusou. Rin ale neotálela a rozhodla se mu svěřit. „Miltanku, potřebovala bych od tebe něco,“ začala opatrně, ale Miltank přikývl. „Přišla sis pro mléko, viď? Je mi to jasné, však my jsme tady od toho, abychom lidem dávali mléko...Jen si nadoj,“ mrkl na ni a otočil se k ní zadkem. U toho zase začal žrát, byl nenažraný. Rin byla hodně překvapená, že jí to ten Miltank tak rychle a snadno dovolil, no, asi na to byl opravdu zvyklý. Poklekla tedy k němu, vytáhla si sklenici a pak přemýšlela, jak se to vlastně dělá. „Musíš mě chytit za cecíky! Za cecíky!“ nabádal ji a sledoval ji při této činnosti. Rin ho tedy chytila a zvědavě za jeden zatáhla. Nečekaně se vůbec nic nestalo. Rin zmateně koukla na Miltanka, který se jí začal zubit. „Ale když taháš, musíš to i stisknout!“ přikývl, aby ji utvrdil, že to myslí vážně. Rin se zasmála, „ah, jasně. Promiň, nikdy jsem nedojila!“ Zazubila se. Pak jej teda za cecík chytila, stiskla ho a udělala pohyb směrem dolů. Do její skleněné láhve vyteklo prvních pár kapek. Rin zazářila, tohle bylo poprvé, co dojila! „Tyjo!“ byla fascinovaná tím, jak jí to najednou jde. Očka se jí leskla nadšením. Nadojila si takto plnou sklenici a pak se Miltankovi jemně uklonila. „Děkuju ti, moc si mi pomohl. Jsem ti moc vděčná, Miltanku.“ Pohladila ho jemně po zádech. Sklenici si uklidila zpět do batohu, batoh byl teď o dost těžší, než s prázdnou sklenicí. Věřila však, že to nebude trvat dlouho, než mléko na něco použije. „Tak se měj!“ pozdravila ho a rozběhla se pryč. Ještě se na něj však otočila, aby mu mohla zamávat.

21 [A] Enwy [A] Enwy | 2. září 2017 v 20:05 | Reagovat

[20]: Dojení bylo úspěšné. Miltank ti dala své mléko. Z prázdné skleničky máš nyní skleničku s plným moomoo mlékem.
Podařilo se!

22 Lynnon Lynnon | 30. září 2017 v 19:33 | Reagovat

2/ Bez pomoci, bez společnosti
3/ Dojím Mámu

Zabloudil jsem na farmu. Zdálo se mi, že už bloudění po světě může být moje druhé hobby. U ohrady jsem spatřil Miltank, bolestně, možná unaveně, vypadající. Zareagoval můj zvyk flirtovat s každou ženou, bez ohledu na to, zda je pokémon či ne. “Ehm… madam, můžu vám pomoct?” Zeptal jsem se. Vlastně to nebyl flirt, abyste si nemysleli, že jsem krávomil. Jen potřeba někomu pomoci. “Dojíte mléko? Oh, dojíte mléko!” vydal jsem ze sebe. Když jsem si to uvědomil, uhnul jsem pohledem. “Vlastně tohle jsem nechtěl říct,” řekl jsem rozpačitě. Miltank se usmála. “Vlastně bych trochu pomoct potřebovala…” Když jsem ji uslyšel, otočil jsem se s rudým odstínem na tváři. “V-vážně? Ode mě? Nemám někoho zavolat?” Zeptal jsem se, naprosto mimo duši. Zakryl jsem si nos, abych zastavil náhlý nosebleed, který mě popadl. “Mohl bych?”
“Posluš si.” Opatrně jsem natáhl ruce k jejím bujným ňadrům a při jejich doteku jsem sebou škubl. “Možná bez rukavic by to bylo lepší.” Poznamenala s úsměvem.
“Skvěle. To byla dobrá poznámka. Nebolí vás to přitom nebo?”
“Ne, je to zvláštní pocit, ale není to nepříjemné.”
“Já totiž… ne že bych se o to někdy zajímal nebo to zažil,” rozesmál jsem se. “Slyšel jsem, že to prý bolí, tak jsem se chtěl ujistit, zda-”
“Jsi něžný. To bude v pořádku. Pokračuj.” Pomocí zubů jsem zakousl rukavici a sejmul ji z rukou. Opatrně jsem… argh, tohle je divný popisovat! Přeskočíme tento exorcismus a satanismus (jaká ironie, že to říkám právě já) a přejdeme k té méně +18 popis scéně.
“Hotovo,” hlesl jsem, naprosto spokojený se svým dílem. Bylo to dlouho, co jsem se dotýkal tak vyvinutých ňader. “Poslyš, Miltank… můžu ti říkat Mámo? Aby to nebylo divný, že tě dojím, víš co…” Miltank unaveně vydechla. “Máš dost podivné dotazy…”
“Sorry, nemyslel jsem to tak. Myslel jsem Mámu s velkým M, ne jako mámu mámu…”
Miltank mávla rukou. “Dělej, jak myslíš. Neznáme se nebo ano?”
“Jsem Lynnon. Zpíval jsem Hey Mama v jedné dětské soutěži. Ve skutečnosti je mi přes sedm set let, nejsem už žádný chlapec.” Plácl jsem se do čela a nezvykle to mlasklo, hlavně proto, že jsem se zasáhl holou kůží, nechráněnou rukavicí.
“Aha. To je zajímavé.”
“Že ano! Všem to říkám, i jen tak na potkání!” Čím víc jsem nad dějem uvažoval, tím jsem psal větší a větší pitomosti, blbosti, ptákoviny či by se možná hodilo více krávoviny, když jsem přec byl na farmě.
“Mohl bych dostat taky? Mléko, ne cecky. Mám láhev, mám v týmu dítě.” Dítě s vousama, vlastně dva, pomyslel jsem si pro sebe. Představa Vivillona, Sneasel a nakonec i Petilil s humáčem vousů byl uspokojivý. Neměl jsem úchylku na vousy, bacha na to!
Mil-Máma nakonec svolila a tak jsem se dal do práce. Zda se podařilo či ne záleží na Osudu samotném.

23 Kami Kamai Kami Kamai | 30. září 2017 v 19:36 | Reagovat

1. Ponyta
2. Squirtle, Sui
3. Pokéball
Rozhodla jsem se, že ještě chytím jednoho pokémona a poté se budu věnovat jejich tréninku, aby se zlepšili a tak jsem se vydala na jiné místo. Došla jsem k lesu táborníků. Když jsem k ním prošla, tak jsem se objevila u ohrad. Najednou mi do oka padl krásný kůň s ohnivou hřívou a ocasem. Vzala jsem si do ruky Pokédex a zjistila jsem, že se jedná o Ponytu. 'Toho chci získat, no každopádně to aspoň zkusím.' řeknu si pro sebe.
Následně vytáhnu Pokéball se Sui a pak ještě prázdný Pokéball na případného nového Pokémona. Hodím Pokéball se Sui před sebe. Sui se objeví a podívá se okolo. „Ahoj Kami, kdepak to jsme,“ zeptá se a mile se usměje. „Ahoj Sui, jsme v Lese táborníků u ohrad a zkusíme chytnou Ponytu, jo Sui,“ zeptám se jí a usměju se na ni. „Jo můžeme to zkusit, jsem připravena,“ řekne Squirtle a postaví se.
V ohradě bylo několik Ponyt, takže jsem se chvíli dívala, kterou vybereme. Po chvíli jsem si v rohu všimla osamoceného menšího koníka. Vypadalo to, že ještě nebyl moc starý, takže by se mohl dát celkem jednoduše chytit.
Sui se přiblížila k ohradě a dostala se dovnitř. Ponyta si jí vůbec nevšimla a tak Sui použila Bubble a zasáhla Pokémona. Pokémon se vyděsil a použil Growl a zařval. Sui jen překvapeně zamrkala, ale nenechala se vyvést řevem z míry. „Dobře Sui, teď water gun,“ zavolám na ní. Sui použije water gun a Ponytu zasáhne jen částečně, protože on to vyblokuje ocasem a následně ještě švihne ocasem po Sui, ta kus odletí a zastaví se až o ohradu. „Sui jdu v pořádku,“ zakřičím na ní a rozběhnu se za ní. „Jsem v pořádku, budu pokračovat,“ řekne želvička, ale to už ne ní běží Ponyta. „Sui vyhni se tomu a pak použij Bubble,“ zavolám na ni. Sui se vše povede a zasáhne koně z boku. Ponyta s řevem odběhne pryč z útoku.
Sui najednou použije water gun a zasáhne do boku. Ponyta se snaží zvednou, ale po posledním útoku se jí to moc nedaří. Já následně vezmu Pokéball, který jsem už měla nachystaný v kapse, tak jsem ho vytáhla a hodila jsem ho po Ponytě a doufala jsem, že se mi ho podaří chytit. „Dobrá práce Sui a teď si pořádně odpočiň,“řeknu jí a usměju se.

24 [A] Enwy [A] Enwy | 30. září 2017 v 19:59 | Reagovat

[22]: Dojení se zdařilo. Miltank ti dala své mléko. Z prázdné skleničky máš nyní skleničku s plným moomoo mlékem.
Podařilo se!

[23]: Ponyta se chytila. Gratuluji, chytila jsi Ponytu.

25 Kami Kamai Kami Kamai | 3. října 2017 v 20:00 | Reagovat

1. Caterpie
2. Squirtle, Sui
3. Pokéball
Jen tak jsem se procházela lesem, abych byla nějakou chvíli jen tak v přírodě, v tichu, na místě, kde aktuálně nebyl řádný člověk a bylo taky pravdou, že jsem se byla podívat po nějakém pokémonovi. Procházela jsem mezi stromy a dívala jsem se na květiny a keře, které tam rostly, když jsem v dálce uviděla nějakou housenku. Potichu jsem se k ní přiblížila a namířila jsem na ni Pokédex, abych zjistila, o jakého pokémona se to vlastně jedná, ukázalo se, že je to Caterpie.
'Tu bych moc chtěla, tak to zkusím, jestli se nám jí povede chytit,' řeknu si pro sebe a lehce se usměju. Následně z batohu vytáhnu Pokéball se Sui a následně ještě jeden prázdný Ball, který si prozatím schovám do kapsy.
Následně před sebe hodím Ball se Sui. Squirtle se objeví přede mnou s velmi dobrou náladou. „Ahoj Kami, jak se máš? Jee my jsme v lese,“ řekne a začne se dívat okolo. Já se na ní jen usměju. „Ahoj Sui, já se mám dobře a ty,“ zeptám se jí a pohladím jí po hlavě. „Ale jo dobře. Copak budeme dělat,“ zeptá se Sui zvědavě. „Chytneme si Caterpie,“ dodám a následně ukážu před nás. Želvička jen kývne hlavou a připraví se na souboj.
Sui se potichu začne přibližovat k Caterpie a celou dobu se jí snaží sledovat. Já jdu pomalu a potichu za ní. Caterpie se spokojeně pase na nějakém listu a nevnímá okolí. Sui je celkem dost blízko u housenky, tak použije Bubble. Housenka útok schytá a překvapeně se podívala na Sui. Housenka se rozčíleně podívá na Sui a následně na ní zaptočí pomocí Tackle. Sui se podaří útok vyblokovat krunýřem, ani ona sama nevěděla, jak se tomu vyhnula a tak překvapeně zamrkala.
Následně Caterpie použije String Shot a na Sui se začne řítit nějaké hustá látka, ale ta zachová klid a proto tomuto úkoku použije svůj útok a to water gun. Caterie dokonce trochu vody zasáhlo, protože Suina technika byla o dost lepší jež její. Caterpie se nechápavě podívá na Sui, ale ta už se chystá na její oblíbený útok Bubble. Caterpie se rozčíleně podívá na Sui a použije na ní String Shot. Trochu se jí podaří do tohoto útoku chytit Sui, ale jen jednu nohu a kousek krunýře, protože se toho Sui vyhne.
Poté Sui použije ze své skrýše water gun a zaútočí na boj housenky. Caterpie bolestivě zařve a spadne na bok. Já rychle vytáhnu Pokéball a hodím ho po Caterpie. A doufám, že se mi jí podaří chytit.

26 [A] Drobeček [A] Drobeček | 3. října 2017 v 20:07 | Reagovat

[25]: Pokeball se zakýval, potom se ale s třesknutím otevřel. Caterpie se dala na útěk, chytání se nezdařilo.

27 Rory Rory | 6. října 2017 v 18:56 | Reagovat

1. Ideme získať Moomoo mlieko
2. S Togepinou asistenciou
3. Farma bola od Vivillonej dosť odlišná, no aj táto v sebe mala isté čaro, ktorému som rýchlo podľahla. Chvíľu som tam len stála s otvorenými ústami a obzerala sa. Les, a ten potok, obrovské ohrady s Mareepmi, Taurosmi, Ponytami a  Miltankmi... to bude asi miesto, kam som mala zamieriť. Znovu som teda vyhodila do vzduchu Togepin pokéball a vypustila som ju tak, aby mi padla priamo do náruče. Keby išla pešo, bola by to... povedzme, že celkom dlhá cesta, a ja som začínala mať na poffiny už fakt chuť. „Togepi, ideš. Pôjdeme nájsť nejakú milú Miltank, ktorá by nám dala mlieko...“ zazubila som sa a Togepi prikývla. „Nechaj to na mňa!“ zasalutovala so smiechom a tak som zamierila k plotu. Preliezla som ho a ocitla sa vo vnútri, v tom momente mi ale došlo, že som v ohrade plnej divokých pokémonov. „Eeeh, Togepi? Máš tiež taký pocit, že sme vliezli niekam, kde to nemusí byť zrovna bezpečné?“ O kopanec do brucha som nestála, ďakujem pekne. Togepi pokyvkala hlavou a poobzerala sa. „No... máš pri sebe Lilith, nie? Tá by si rozháňanie stáda určite užila...“ zamrmlala nakoniec. Neisto som prikývla. „To určite. Ale ona by ich tak vystrašila, že by sa im ešte zrazilo mlieko,“ zabrblala som s úškrnkom a potom som zvážnela. „Neviem, či by sme s Lilith mali proti takej presile šancu. Asi by som skôr využila Ace a úte-ehm, taktický ústup!“ rýchlo som sa opravila a Togepi sa zasmiala. „No, ak by nás napadli, tak si viem predstaviť, ako ich Lilith bude chcieť všetkých podpáliť!“ Potriasla som hlavou v náhlej potrebe zastať sa svojej štartérky. „Ale no, taká Lilith nieje, veď tá by neublížila ani malej Combee...“ potom mi ale došlo, že sme s Lilith Combee chytili a Lilithina povaha tiež nebola úplne anjelikovská... „Dobre, dobre, uznávam. Asi by sa vrcholne zabávala. Ale je v pokéballe a tak to aj zostane, pretože my potrebujeme Moomoo mlieko a nie Moomoo steaky...“ mrkla som na ňu. „Potrebujete mlieko?“ ozvalo sa za mnou a ja som s vyjaknutím mykla. Pomaly, pomaličky som sa otočila a pozrela sa do tváre usmievavej Miltank. „Prepáčte, nechcela som vás vystrašiť... tak chcete to mlieko, alebo nie?“  usmiala sa priateľsky. To ružové stvorenie som si okamžite zamilovala. „Áno, prosím...“ prikývla som. Miltank  pohodila hlavou k stodole... tú som si dovtedy ani nevšimla. „Tak poďte...“ vybrala sa k nej a pokyvkávala si hlavou. „A načo to mlieko vlastne chcete použiť? Dúfam, že na niečo dobré,“ šibalsky na nás zamrkala. „Poffiny!“ vyhŕkla hneď Togepi. „Chceme ísť robiť poffiny. Už raz sme ich robili, my dve a ešte Zorua Desmond...“ začala jej popisovať, ako sme minule piekli a ja som na chvíľu vypla. Prebrala ma až Miltank, ktorá ma veselo švihla chvostom. „Vstávaj, drahá, potrebujem niečo, do čoho ti to mlieko môžem dať,“ vysvetlila a ja som si uvedomila, že sem pri stodole. Rýchlo som položila Togepi na zem a začala sa hrabať v ruksaku. „Moment...“ Miltank sa len zasmiala. „Samozrejme, drahá, máš čas. Bola si nejaká zasnívaná...“ sprisahanecky na mňa mrkla a jej výraz sa až moc podobal Lilithinmu. „Povedz, drahá, je to preto, že si zamilovaná?“ Z doťahovania s Lilith som vedela, že nech poviem čokoľvek, nepresvedčím ju a tak som len pokrčila plecami a strčila jej do rúk dve fľaštičky. „Potrebovala by som ich naplniť obidve... nieje to moc?“ zmenila som rýchlo tému a Togepi len medzi nami preskakovala pohľadom... dúfala som, že sa neplánuje pridať do Liltihinho klubu a podporovať ju v tých jej zaláskovaných blbostiach. Miltank sa zasmiala. „Samozrejme, že nie, drahá... počkajte tu chvíľu, áno? Hneď som späť!“ zanôtila a vošla dovnútra.

28 [A] Drobeček [A] Drobeček | 6. října 2017 v 19:45 | Reagovat

[27]: Miltank ti obě sklenice naplnila. Z prázdných sklenic máš nyní sklenice plné moomoo mléka.
Podařilo se!

29 Hazuki Rin Hazuki Rin | 12. října 2017 v 23:50 | Reagovat

1) Jdu dojit Miltanka
2) ------
3)
Rin si byla vědoma toho, že vynikající Pika sušenky nemohou existovat bez Moomoo mléka, které kdysi nadojila, a ze kterého ty sušenky upekla. Pamatovala si i to, jak jí tehdy to dojení nešlo, ty kravské cecíky byly nepoddajné. Tak si tak kráčela přírodou, kochala se barevnými listy na stromech a pomalu se blížila k farmě, kde byli ti úžasní Miltanci. Samozřejmě se nesmí zapomenout ani na úžasné a heboučké Mareep, kterých je tu v ohradách požehnaně.
Čím víc se Rin blížila ke stájím, tím více ohrad tu bylo. Tedy spíše velké pastviny, kde tu bečeli ti Mareepové. Byli velmi přátelští, vždy si přišli pro podrbání a pohlazení. Rin se strašně líbilo, jak mají tak měkkou a nadýchanou vlnu. Ráda do ní sahala. Nicméně byla tu přeci kvůli mléku! Zamířila tedy rovnou k ohradě, ve které byla minule. Byla si jistá, že je to ta správná ohrada, protože si pamatovala, jak ji k ní zavedla ta postarší paní, která tu pracovala. Z batohu tedy vytáhla tu sklenici a rozhlížela se po Miltancích. Který to asi byl, co jí minule tak hezky dal to mléko a byl tak přátelský? „Miltanku?“ Zavolala Rin a chvíli čekala. Když se nic nedělo, vyrazila napříč loukou a pečlivě Miltanky pozorovala. Snažila se na sebe upozorňovat voláním, doufala totiž, že ji ten Miltank pozná a ozve se. No, její doufání bylo správné. Zanedlouho se ten Miltank opravdu ozval, zabučel a začal k ní klusat. Rin zůstala stát na místě a zubila se od ucha k uchu. „Miltanku!“ Oslovila ho přátelsky a natáhla k němu ruku, aby ho mohla pohladit pod bradou. Miltank spokojeně hlavičku nadzvedl do vzduchu a nechal se podrbat. „Jdeš si pro mléko?“ Zeptal se vesele. Rin přikývla. „Ano, moc ráda bych zase zkusila upéct Pika sušenky, které jsem tehdy zkoušela. Byly vynikající, ale potřebuji na to těsto tvoje Moomoo mléko, myslíš, že bych si ho mohla nadojit? Víš, bez toho mléka by to těsto nebylo tak dobrý. Nemělo by tu správnou konzistenci,“ zazubila se a zároveň mu tímto i položila otázku, zda si od něj mléko může vzít. Miltank neváhal a přikývl. Byl to opravdu přátelský tvor, RIn mu byla moc vděčná. Usnadňoval jí tímto totiž veškerou práci. Nemusela přemlouvat žádného jiného Miltanka a navíc se naučila i dojit! Podřepla k němu, sklenici otevřela a položila ji pod jeho cecíky. Ty opatrně vtiskla mezi své prsty a začala s nimi táhnout směrem dolů. Chvíli to nešlo, ale díky radám, které od Miltanka znovu dostala, začalo mléko téct. Někdy teklo více, někdy méně...Podle toho, jak se RIn zrovna podařilo zabrat.
Netrvalo dlouho, a sklenice byla plná krásného, bílého mléka. „Miltanku, děkuju ti!“ zdvořile se mu Rin poklonila a sklenici zašroubovala, aby vzácné mléko nevybryndala. Pak ji schovala do batohu (ten byl najednou pořádně těžký). „Není zač, jsem rád, že mohu pomoci. Klidně ještě někdy přijď, mléka mám dost,“ zasmál se, ohnal se po otravném hmyzu ocasem a na Rin jedním očkem přátelsky mrkl. Ta se spokojeně usmála, přikývla a vydala se směrem k městu. „Ještě jednou díky!“ zavolala, když se za ním naposledy ohlédla. Nezapomněla mu ani pořádně zamávat. Teď už jen spěchala do kuchyňky, aby mohla znovu ukuchtit ty Pika sušenky. Nyní i za pomoci Mightyeny a ostatních! Moc se těšila.

30 [A] Enwy [A] Enwy | 13. října 2017 v 15:43 | Reagovat

[29]: Dojení bylo úspěšné. Miltank ti dala své mléko. Z prázdné skleničky máš nyní skleničku s plným moomoo mlékem.
Podařilo se!

31 Rory Rory | 22. října 2017 v 12:25 | Reagovat

1. Táborenie a psychologická dohra zápasov pre Lilith xD
2. Incineroar Lilith, Pidgeot Ace, Togepi, Jangmo-o Ryu
3. Nevedela som, čo od tímu čakať. Lilith a Ace budú určite sklamaní a zvyšok... no, dúfala som, že si to nebudú brať moc k srdcu. Rozhodla som sa ich stretnúť postupne, Togepi bola istota, ktorá bola na prvom mieste. Keď nezápasila, bola usalašená v mojom náručí a usilovne povzbudzovala. Kaden a Ariados, s ktorými som sa porozprávala hneď po odchode zo štadióna boli s výsledkom zmierení. Castiel ho dokonca zjave očakával. „Vedel som, že prehráme!“ zahlásil hneď úplne pokojne a venoval sa lešteniu lyžičiek. „Nieje to tak, že by sme prehrali, skôr sme to... nevyhrali...“ snažila som sa ho rýchlo opraviť, ale zistila som, že s Casom sa neoplatí hádať, nikdy. Tak som ich potom poslala k profesorovi na zaslúžený odpočinok a rozhodla som sa venovať nováčikom. A Lilith, pri ktorej som uvažovala, že jej zaplatím psychológa... Nutno podotknúť, že prvá hodina bola peklo. Lilith bola urazená, neviem či na mňa alebo na koho, ale pomohla nám spraviť oheň, sadla si k nemu a ignorovala nás. Ace vyzeral byť stratený v myšlienkach, ale aspoň odpovedal. Ja som nervózne chrumkala donuty a po chvíli mi praskli nervy. Vyvolala som Ryua, čo znamenalo okamžitú zmenu náladu. „Ouuu! Zápas! Zápas! Zápas! Zápas!“ skandoval a obiehal koliečka okolo ohňa. Ace sa začal usmievať a Togepi mi zoskočila z náručia a preťapkala k Ryuovi, ktorý pred ňou zastavil. „Videla si to? Zápas! Zápas! Zápas! Yaaay!“  vychŕlil a divoko triasol chvostíkom. Togepi sa zasmiala. „Bol si super, Ryu!“ potľapkala ho po hlavičke a Ryu sa hrdo zazubil. „Že? Použil som útok! Uhm... ta... takl... uugh, narazenieee!“ vypískol nadšene. „Chcem nový útok! A budem Všemocný Ryu, a budem mať veeeľa princezien a – hej, ty máš korunku! Že si sa zmenila na princeznú?“ vyhŕkol a v momente som ho mala zakusnutého v nohe. „Au...“ odtlačila som ho a Ryu ma bez problémov pustil. „Fujky, stále chutíš rovnako zle....“ brblal a hádzal znechutené ksichty. Pobavene som si založila ruky. „Tak to ti veľmi pekne ďakujem!“ Ryu na mňa hodil rýchly pohľad a otriasol sa. „Nemáš za čo,“ zahlásil úplne pokojne, čo vytrhlo Lilith z jej urazenosti a hlasno sa rozosmiala. „Ten malý je dokonalý!“ utierala si slzy, keď sa trochu upokojila a ja som prevrátila oči. „Lilith....“ zamrmlala som káravo a čupla si k drobcovi. „Ryu, to som myslela sarkasticky...“ – „Sakrasticky! Áno, áno! Uh... čo to je?“ Lilith sa znovu rozosmiala, na pomoc mi prišla Togepi. „To je keď niečo nemyslíš vážne...“ Ryu sa zarazil. „Takže si klamala?“ Togepi potriasla hlavou. „Nie úplne. Sarkazmus je ako irónia („Inóri... ironía.. inrónia!“ skúšal poticu vyslovovať Ryu), Rory tým chcela povedať, že nieje pekné hovoriť niekomu, že chutí zle...“ Ryu na ňu cvíľu bez slova pozeral a potom potriasol hlavou. „Dospelí sú zložití... prečo to rovno nepovedala?“ zamrmlal nechápavo a išiel si ľahnúť k ohňu. Postavila som sa a ponaťahovala sa. Už bola celkom tma, ale to nutne neznamenalo, že už je neskoro. Zima mi úplne kazila moju časovú orientáciu... „Lilith, prejdeme sa?“ prihovorila som sa jej a Lilith prekvapene prikývla. Acea a Togepi som nechala strážiť malého Ryu a tábor, a s Lilith sme zamierili do lesa, aby sme sa mohli nerušene porozprávať. Lilith začala prvá. „To je nefér! Oni podvádzali!“ vyhŕkla a mne pripomenula malé dieťa, ktorému zničili pieskový hrad. Čo bolo v Lilithinom podaní nebezpečné. Vzdychla som si. „Ako podvádzali, Lil?“ naozaj som bola zvedavá, akú výhovorku použije, ale to, čo z nej vyšlo som nečakala. „Boli moc silní! To je nefér!“ brblala a ja som prevrátila oči. „Ale no táák, Lil, nebuď taká. Jednoducho tam boli silnejší tréneri, to nieje koniec sveta!“ potľapkala som ju po ruke a ona sa zamračila. „Ale keď-“ – „Donut ti zlepší náladu?“ Lilith sa rozžiarila. „Kedy mi ju nezlepšil?“ zasmiala sa a ja som sa usmiala. „Dobre, v tábore ti nejaký nájdem... takže už si vpohode?“ Lilith sa krátko zamyslela. „Som si istá, že moje ego to zvládne. Ale musíme veeeľa trénovať. A vieš, dosť by mi pomohlo, ak by si mi povedala, že si tam stretla Calasa a dali ste sa.. veď vieš... dokopy...!“ zazubila sa a ja som sa prudko zvrtla smerom k táboru. „A za toto donut nedostaneš!“ Lilith na chvíľu zamrzla, no potom sa za mnou rozbehla. „Nie, nie, nie, to nemôžeš!“
Nakoniec som jej samozrejme donut dala. Keď sme sa do tábora vrátili, Ryu už skoro spal, ale pri šušťaní sáčku s donutmi rýchlo vstal. Ukoristil si tentokrát malinový a ja som začala mať pocit, že do môjho donutového tímu úžasne zapadá. „Ale teraz už spať!“ zavelila som a Ryu sa spokojne usalašil medzi Lilith a Togepi. „Dobrú noc... to sa hovorí, keď ideme spať, že?“ Prikývla som a Ryu sa hrdo zazubil. „Tak dobrú noc...“ Lilith si ich obidvoch presunula k ohnivému pásu. „Tak pekné sny o princeznách, krpec,“ zazubila sa a Ryu sa len usalašil a privrel oči. Nutno podotknúť, že rozprávať sa  Lilith a Aceom až do.... oh, Arceus vie dokedy sme to vlastne boli hore... a ponaučenie, ktoré som si odniesla bolo, že zaspať opretá medzi Incineroar a Pidgeotom je rozhodne zlý, zlý nápad.
// Rory – 2x čoko donut
Jangmo-o – malinový donut

32 [A] Enwy [A] Enwy | 22. října 2017 v 13:59 | Reagovat

[31]: Všichni si táboření užili.
Incineroar, Pidgeot, Togepi - 6% sehranosti, 2% lásky
Jangmo-o - 6% sehranosti, 3% štěstí
Přežití - 4
Našla jsi červený apricorn.

33 Dail Dail | 1. listopadu 2017 v 23:13 | Reagovat

1.Caterpie

2. Piplup

3. Pokéball
Prechádzam sa  po lese a dívam sa okolo, čí náhodou nenájdem prvého Pokémona, ktorého by som si mohla chytiť. Nejakú dobu idem a na žiadneho Pokémona nemôžem naraziť. Po nejakej chvíli započujem šuchotať trávu, a tak sa potichu vydám tým smerom. Vezmem Pokédex a namierim ho na húsenicu, ktorá sedela v tráve. Potom zistím, že sa jedná o Caterpie. „Tak tu musím mať,“ Poviem si s úsmevom a vezmem Pokéball s Piplupem a privolám ho. „Zdravím Piplupe, dneska si chytíme nového Pokémona a to Caterpie,“ Poviem mu a pozriem se naň ho . Piplup prikývne a pripraví sa na súboj.
„Choď na ňu Piplupe,“ Poviem mu, Piplup len súhlasne kývne hlavou a potom sa nenápadne a pomaly vydá k smerom k Caterpie, ktorá spokojne hodovala na nejakom zelenom liste a vôbec nevnímala okolie. „Piplupe Bubble,“ zavolám na neho. Piplup použije Bubble na Caterpie, ktorá si toho vôbec nevšimla a tak schytala celý útok. Potom sa Caterpie postavila a naštvane sa pozrela na Piplupa. Zrazu sa rozbehla, ako len taká húsenica dokáže na svojho nepriateľa s úmyslom použiť Tackle. Piplup to vôbec nečakal, a tak schytal útok, ale nebolo to tak vážne, aby nemohol pokračovať, od teraz už vie, že na neho ostatný môžu, tiež zaútočiť. Zrazu sa postaví zo zeme a použije na Caterpie Bubble, tá sa nestihne všetkému vyhnúť, a tak schytá zásah asi polovicou útoku. Catepie se rozčúlene pozrela na Piplupa a opäť sa na neho rozbehla a chcela použiť Tackle. Piplup sa tomu vyhne a potom sa rýchlo otočí a použije opäť Bubble a uštedrí Caterpie ďalšie zranenie. Tá len zareve, ako len taká húsenica vie. Potom skončí na zemi, ale hneď sa začne zdvíhať a opäť sa pokúsi zaútočiť na svojho nepriateľa a zle sa na neho díva. Piplup sa jej vyhne a opäť použije Bubble na malou Caterpie, ktorá schytá ďalší útok a potom dopadne na zem. Caterpie sa snaží zdvihnúť zo zeme, ale už sa jej to nedarí. Já rýchlo vytiahnem prázdny Pokéball a hodím ho po Caterpie a sledujem jej rozčúlený pohľad, keď vidí, že na ňu letí Pokéball. Ja len dúfam, že sa mi podarí chytiť môjho prvého Pokémona a že mi neutečie, i keď u mňa nikto nikdy nevie. Piplup stojí kúsok od Caterpie a sleduje ju.

34 [A] Enwy [A] Enwy | 3. listopadu 2017 v 15:01 | Reagovat

[33]: Caterpie se chytila. Gratuluji, chytila jsi Caterpie.

35 Dail Dail | 13. listopadu 2017 v 12:59 | Reagovat

1. Weedle

2. Piplup

3. Pokéball
Prechádzala som sa lesom a dívala som sa okolo, či náhodou neuvidím nejakého Pokémona, ktorého by som si mohla chytiť. Ako som sa, tak dívala po lese, tak som pozorne sledovala  každý krík, strom a zem, kde by se niečo mohlo nachádzať. Po chvíli som si všimla nejakého malého stvorenia, ktoré liezlo po zemi div sa nepretrhlo. Následne som vytiahla svoj Pokédex a namierila som ho na húsenicu. Zistila som, že sa jedná o Weedla. „To je super, už mám Caterpie, tak si ešte chytím Weedla,“ poviem si a následne vytiahnem jeden prázdny Pokéball a Pokéball s Pupllupem. Potom vezmem Pokéball s Pipllupem a hodím ho pred seba. „Ahoj Pipllupe, dneska si chytíme Weedla,“ poviem mu a ukážu na húsenicu, ktorá bola kúsok pred nami. Pipllup sa len radostne zatváril a rozbehol sa na Weedla.
Keď sa Pipllup dostal bližšie k Weedlovi, tak som sa na neho podívala a zavolala som na neho: „Použi Bubble na Weedla.“ Pipllup len kývol hlavou a potom použil Bubble na húsenicu, ktorá sa pred ním snažila utiecť a vyzerala, že nemala náladu bojovať, alebo  sa bála, to neviem. Každopádne ju Bubble zasiahlo, a tak sa otočila, aby sa podívala, kto to na ňu vôbec útočí. Potom se Weedle rozbehla na Piplupa a rozhodla sa na neho použiť Poison Sting. „Pipllupe vyhni sa tomu útoku, ten osteň je jedovatý, ak ťa  ním zasiahne, tak je s tebou koniec,“ zavolám na Pipllupa. Jeho nepriateľ na neho bežal. Pipllup sa na poslednú chvíľu uhol útoku a potom sa otočil, aby nestratil prehľad o svojom nepriateľovi. Weedle sa zastavila kúsok za Pipllupem a opäť sa na neho rozbehla, aby znovu skúsila ten istý útok. Pipllup ani na chvíli nezaváhal a použil na ňu Bubble. Weedle tento útok vôbec nečakala, a tak schytala útok plnou silou. Potom spadla na zem a začala sa hneď zdvíhať zo zeme a potom použila String Shot na svojho nepriateľa. Pipllup sa útoku nestihol vyhnúť, takže ho útok zasiahol. Chvíli mu trvalo, než zo seba otrepal všetky  vlákna,  ktoré na ňom boli a toho Weedle využila a rozbehla se na Pipllupa.
Bolo jasné, že sa tomu Pipllup nebude môcť vyhnúť, a tak tento útok schytal. Weedle se spokojne usmiala a potom sa rozhodla, že  od tadiaľto zmizne, ale Pipllup sa nechcel len tak vzdať, a tak na Weedle opäť použil Bubble. Weedle bola otočená chrbtom k svojmu nepriateľovi, a tak útok schytala a dostala opäť zásah plnou silou. Weedle chvíľu ležala na zemi, ale po chvíli sa opäť začala zdvíhať a vypadalo to, že sa len, tak nevzdá a že chce ešte pokračovať v zápase a opäť sa chystala použiť String Shot na Pipllupa. Pipllup už o tomto útoku vedel, vedel, ako funguje, a tak sa mu dokázal vyhnúť, čo Weedle celkom prekvapilo. Potom Pipllup opäť použil Bubble, ale Weedle sa podarilo technike aspoň čiastočne vyhnúť.
Weedle chcela ešte znovu zaútočiť na Pipllupa pomocou Poison Sting, ale už bola moc unavená, takže šla celkom dosť pomaly a Pipllup sa dokázal útoku s kľudom vyhnúť. Potom ešte použil Bubble na už skoro mŕtvu Weedla a tá schytala útok a odletela o kus ďalej a zastavila sa až o strom, ktorý bol asi dva metri od nej. Potom sa zosunula k zemi a zostala tam nehybne ležať.
Na tú chvíľu som čakala, kedy Weedle zostane ležať na zemi a už sa ani nepohne, tak som vzala prázdny Pokéball a hodila som ho po Weedle a dúfala som, že sa mi podarí Weedle chytiť

36 [A] Enwy [A] Enwy | Úterý v 17:25 | Reagovat

[35]: Piplupa v nejméně očekávané chvíly obalil další Sting Shot.
Souboj pokračuje.

37 Rory Rory | Úterý v 18:34 | Reagovat

(SÚŤAŽNÉ CHYTANIE)
1. Butterfree
2. Pidgeot Ace
3. (pokéball) Prelietavali sme ponad les, keď spopod nás vyletel kŕdeľ Butterfree. Hneď ma zase napadla súťaž, a oh-tie-donuty a vedela som, že jedného z nich musím chytiť. Vo vrecku som si nahmatala prázdny pokéball a sklonila sa k Aceovi. „Pomôžeš mi jedného chytiť?“ Ace vyzeral trochu zmätene. „Chceš ďalšieho motýliaka? Veď máme Kadena... a Butterfree a Vivillon spolu...“ Len som sa zasmiala. „Neboj sa, nenechávam si ho. Vlastne tu ide skôr o biznis, dá sa povedať... súťaž v chytaní hmyzu,“ vysvetlila som mu a Ace chápavo prikývol. „Jasné... takže, ktorého?“ Len som ho potľapkala po pleci. „Výber je na tebe! Vyber nejakého slabšieho, nech s ním nemáš veľa práce!“ Ani som nestihla dopovedať a Ace už letel rýchlosťou svetla na kŕdeľ. Butterfree sa rýchlosti Pidgeota vyrovnať nedokázali a preto nebolo prekvapenie, keď Ace jedného schňapol do pazúrov a pokračoval v lete, aj keď sa Butterfree metal ako divý. Ostatní Butterfree sa ho ani nesnažili zachrániť, pff, milí to kamaráti. Ale nesťažovala som sa, aspoň sme to mali o trochu jednoduchšie. A nechcela som, aby po mne išlo Butterfree vojsko, nie, nie, nie... Ace prudko pribrzdil a Butterfreeho pustil. Toho vystrelilo do vzduchu a chvíľu to vyzeralo, že padne – potom ale začal mávať krídlami, takže to bolo ok. Nabrúsene k nám vyletel a zazrel na nás. Potom začal používať supersonic, čo nebolo ani trochu príjemné. Pritlačila som sa k Aceovi, no nepríjemný tlak nie a nie prestať. „Air... Slash...“ precedila som a Ace pár krát prudko mávol krídlami. Útok Butterfreeho zasiahol a donútil ho aspoň  na chvíľu prestať útočiť. Rýchlo sa ale spamätal a zaútočenie nám oplatil – a ja som sa rozhodla, že silver wind nemám rada. A pocítiť ho na vlastnej koži už dvojnásobne nie. „Aeria-“ nestihla som dopovedať a Ace už zrýchľoval a do Butterfreeho prudko vrazil. „A Air Slash!“ Ako odlietal od Butterfreeho, zvrtol sa a prudko mávol krídlami. Butterfree dostal zásah do chrbta a letel, alebo skôr padal k zemi. „Chyť ho!“ vyjakla som panicky, ak by padol do lesa, už by sme ho nenašli. Ace Butterfreeho zachytil na poslednú chvíľu a pevne doňho zaryl pazúre. Auč. Butterfree sa po chvíli prebral a vyšmykol sa mu, aj za cenu nepekného poškriabania. Potom sa dal na úte... úlet. „Za ním, Ace, ale nie moc rýchlo, skôr ho unav... a skús ho nenápadne zahnať k zemi!“ zašepkala som a Ace sa za ním okamžite vydal. Ja som sa zatiaľ dotkla kamienku v mega korunke a spustila tak Aceovu mega evolúciu. Jeho telo sa zväčšilo a aj keď tým určite získal aj väčšiu rýchlosť, nezrýchľoval, presne ako som ho požiadala. Chvíľu sa naháňali a Ace ho po chvíli šikovne donútil klesnúť. „Air slash!“ Butterfree dostal ďalší zásah od chrbta a prestal sa snažiť uniknúť. Namiesto toho sa na nás otočil a začal vypúšťať peľ. S podobnými útokmi som dobrú skúsenosť nemala a Ace si to uvedomoval. Pár krát mávol krídlami a peľ poslal späť na Butterfreeho, pre istotu aj preletel kúsok vedľa. Peľ Butterfreeho z časti paralyzoval a ja som sa zazubila. „Skončíme to, áno? Hurricane!“ Ace vyletel kúsok vyššie a začal mohutne mávať krídlami. Hurikán Butterfreeho zmiatol a aj ja som sa musela Acea pevnejšie prichytiť, aby som nezletela kvôli silnému vetru. Nakoniec ale Butterfree klesol k zemi a Aceom sme si vymenili pohľady a ja som bola pripravená hodiť pokéball, Butterfree ale vyletel do vzduchu. „Takže pokračujeme...“ vzdychol si Ace a ja som prikývla. „To dáš...“ zašepkala som mu. „Aerial ace! Už je unavený, stačí len chvíľu vytrvať!“ Ace do Butterfreeho narazil a odhodil ho späť na zem. „A Air slash!“ Ace spravil majstrovskú otočku, pri ktorej som skoro zletela, a vyslal na Butterffreeho vzdušné poryvy. Ten sa im nestihol včas vyhnúť a dostal plný zásah. „A ešte Hurricane, na koniec!“ zazubila som sa nadšene a Ace trochu vyletel do vzduchu. Potom znovu vytvoril tornádo a ja som začala uvažovať, že sa naňho budem musieť priviazať... potom už ale útok zasiahol Butterfreeho a ja som vytiahla pokéball. Butterfree klesol k zemi a párkrát na nás unavene zamrkal. Už som ale nečakala, či sa znovu zozbiera, rovno som po ňom hodila pokéball.

38 Rory Rory | Úterý v 19:37 | Reagovat

(SÚŤAŽNÉ CHYTANIE)
1. Caterpie
2. Incineroar Lilith
3. (pokéball) Po lese som pokračovala peši, s Lilith vedľa seba. Aceovi som chcela nechať nejaký čas pauzu. Lilith, ktorá si niečo o porážačovi hmyzu, donutoh a Arceus vie o čom ešte, sa každú chvíľu zastavovala a pri každom pohybe kríkov čakala, že odtiaľ vybehne nejaký hmyzí pokémon, ktorého môže spopolniť, ako mi nadšene vysvetľovala. "Aha, aha, Caterpie!" vyjakla nakoniec a ja som sa zvrtla. Naozaj pri kríku vykúkala cateprie. "Tak ideme na ňu, nie? Ale žiadne spopolňovanie, ináč ťa donútim vykúpať sa!“ pohrozila som jej a ona sa len striasla. „Plamenomet!" Lilith okamžite na maličkú Caterpie vypália plamenomet. Caterpie začal horieť vršok hlavy, na čo zareagovala divokým pobehovaním. Po chvíli jej hlava zhasla a Lilith sa zazubila. Natiahla sa po ňu a hodila ju o blízky strom. "Ha!" zasmiala sa a ja som na ňu zazrela. "Lilith..." vzdychla som a ona sa zazubila. "Čo?" - "Prestaň byť taká škodoradostná..." - "Jediná radosť, ktorú cítim, je pri pomyslení na tie donuty..." Odtlačila som myšlienky na donuty. "Scratch!" Lilith si predĺžila pazúry a pomocou nich Caterpie odrazila do strany. Aspoň sa o to pokúsila. Caterpie sa jej uhla a potom jej plnou silou vážila do brucha. S Lilith to nič moc nespravilo, a Caterpie len spätná sila nárazu odrazila preč. Caterpie sa stále nevzdávala a s bojovým zapišťaním sa Lilith zahryzla do ruky. Lilith sa na jej smolu ale len rozchehtala a chytila ju do ruky. "To bolo zlaté..." zazubila sa a potriasla ňou. "Ale hrýzť má nieje pekné..." potriasla tentoraz hlavou a hrane si vzdychla. Potom sa ale len diabolsky zazubila a vypálila plamenomet. Caterpie odletela na zem a pár metrov sa po nej ešte kĺzala. Auč. To už ale pri nej zase Lilith bola a vyhodila ju vysoko do vzduchu, kde ju zostrelila plamenometom. „Doslova hra na mačku a my-eeeh, alebo také niečo...“ zamrmlala som a sledovala Caterpie znovu dopadnúť na zem. „Lilith, nehraj sa s ňou. Ber to vážne!“ predniesla som potom ľadovo a Lilith len prikývla. „Jasné, jasné, už to beriem vážne...“ zašomrala a počkala, kým sa Caterpie postaví. Húsenička začala vystreľovať string shot a účinne Lilith zaleila nohy k zemi. Ja som sa neovládla a vybuchla som v záchvate smiechu. „To bolo úžasné, drobec, len tak ďalej!“ – „RORYY! NA KOHO SI STRANE?“ Len som mykla plecami. „Ja rozhodne fandím obidvom stranám...“ – „Donuty, Rory, mysli na donuty!“ V momente som bola zase koncentrovaná. „Lilith, pretrhni to... tss, pri Arceusovi, to ti to musím hovoriť?“ potriasla som pobavene hlavou. Lilith si len odfrkla a prudko mykla nohou, trhajúc lepivé vlákna a oslobodzujúc sa. „Koniec hrania, hm?“ uškrnula sa potom na mňa a ja som súhlasne prikývla. „Rýchlo a čisto, Lil! Plamenomet!“ Lilith sa zaprela do zeme a bolo vidno, že do plamenometu dáva všetko. Mohutný plameň obalil húseničku, až som sa zľakla, že ju spáli... „A scratch!“ – „Čistý rez?“ zazubila sa Lilith a prudko Caterpie poškriabala. Potom zavrčala, chňapla po nej a pre istotu ju hodila o zem – aj keď som ju podozrievala, že jej išlo len o efekt. Cateprie už aj tak bola dosť mimo. Lilith si ale ešte neodpustila drobný plamenomet pred tým ako ustúpila s extrémne spokojným úsmevom. „Ta-dá!“ ukázala na Cateprie. Kým sa tá stihla znovu postaviť, hodila som po nej pokéball a čakala, či sa chytí.

39 Dail Dail | Středa v 11:12 | Reagovat

Než som stihla vykríknuť, aby si Pipllup dal pozor, tak už bolo neskoro. Pipplup bol znova obalený. Vzdychnem si, ale videla som, že Pipllupa to už hnevalo a snažil sa čo najrýchlejšie s toho dostať. „Pipllup nevzdávaj sa. Ja viem že to dokážeš.“ Zavolám na neho a on sa ešte vyše snažil dostať s toho. Weedle sa rozbehla proti nemu. Pipllup sa v poslednej chvíli dostal s toho a odskočil na stranu. Keď bol dostatočne vzdialený od nej, tak som na neho zavolala. „Použi čo najsilnejší Bubble.“ Zavolám na neho a on prikývne a pripraví sa. Potom použil, tak silný Bubble aký len vedel. Bubble zasiahlo Weedle, ktorá odletela niekoľko metrov od nás a ostala ležať na zemi. Videla som, že Pipllup je už unavený a bola som pripravená ho povolať späť ak bude Weedle nevládna. Ale ona sa s posledných síl postavil a bolo vidno, že aj ona má toho plné zuby. „Pipllup viem, že si unavený, ale použi posledný Bubble.“ Poviem a Pipllup len prikývol a rozbehol sa k nej a použil Bubble. Weedle na toto nestihla zareagovať, a tak dostala plný zásah. Potom už Weedle ostala nehybne ležať na zemi. Znova po nej hodím pokéball a dúfam že tento krát sa už chytí.

40 [A] Enwy [A] Enwy | Středa v 16:47 | Reagovat

[37]: Butterfree se chytil. Chytání úspěšné.

[38]: Caterpie se chytila. Caterpie měla štěstí, že z ní vůbec něco zůstalo *odkašlání*. Chytání úspěšné.

[39]: Weedle se chytil. Chycení úspěšné.

41 Slaanesh Slaanesh | Čtvrtek v 20:20 | Reagovat

1)weedle
2)přátelské chytání
3)Už uběhla nějaká doba co jsem se mohl naposledy takto procházet. V klidu lesem, bez toho abych se dusil horkem jako v džungli, kam mně jednou vylákal Autari. Nebo třeba třásl zimou, kde by mi maska patrně přimrzla k obličeji a já bych ji pak musel velice bolestně sundávat. Naštěstí zde v lese táborníků mi nic takového nehrozilo. Jednalo se o velice klidné místo, kde jsem mohl bez obav a potíží odpočívat nebo se jen procházet.
Spokojeně se rozhlédnu po okolí a podívám se do lesa, který se rozprostírá přede mnou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by dneska mohl být další den, kdy  získám svého třetího pokémona. A přesto stejně jako každý jiný den tu ta šance byla, stačilo ji jen využít. Pomalu se rozejdu do lesa a prohlížím si krásy okolí.
Nějakou dobu jsem se jen tak procházel, než v okolí uslyším bzučení Beedlirů. No radši bych se měl někam ztratit, protože rozhodně nechci dostat žihadlo nebo spíše žihadla, když vezmu jak rychle se dokáží pohybovat a v kolikati se většinou pohybují. Pomyslím si a vyrazím na opačnou stranu od bzukotu. Dávat si pozor na Beedrily, to byla rada, kterou jsem slýchával často, a dokonce to byla tak známá věc, že mi ji řekla i matka než jsem vyrazil na svou cestu.
A já jsem byl dost rozumný na to, abych se o správnosti této rady nepřel a nezkusil pravý opak. A jestli jo, tak ať se soustředím jen na chytání dušších pokémonů. Řeknu si v duchu svou malou přísahu.
Ohlédnu se za sebe, jelikož uslyším, jak něco dosedne na větev, ale ukáže se, že to byl jen neškodný Pidgey, který mi chvilku opětoval pohled než sizačal čistit křídla, jelikož to byla očividně zajímavější činnost, než mně sledovat. Kdyby ale věděl, co se stane v následujících vteřinách, tak by se na to patrně díval trochu jinak. Otočím se zpátky a v tu chvíli ucítím, jak na mně něco dopadne. Vyděšeně sebou škubnu a poskočím dozadu, jak chci mezi tím co spadlo a mnou vytvořit co největší mezeru. Což byl samozřejmě reflex a samozřejmě to vzdálenost nijak nezmenšilo, jelikož mi to přistálo na hlavě. Když mi to docvakne, tak zatřesu hlavou abych to shodil dolů a to se slabým"skříp." skutečně povede. Něco hneděho mi proletí před očima a plácne sebou o mou hruď. Zděšeně škubnu rukama a weedle mně přetáhne po hlavě. "Už toho prosím nech, vzdávám se." řekne, poté co znovu sklouzne na mou hruď, jelikož jeho bodec na ocasu se zabodl do mé masky a uvízl v ní. "Dobře, dobře." řeknu, i když to má hlavně uklidnit mně, jelikož jen kousek mně dělí od jedového bodce v mé puse. Což rozhodně není představa, kterou bych si chtěl zkusit. "Vyprostím tě z mé masky a pak si každý vyrazíme svou cestou dobře?" navrhnu a poté co ucítím jeho přikývnutí, které cítím hlavně díky rohu na jeho hlavě, tak pomalu zvednu ruce a odepnu si masku. Sice jsem pod ní měl ještě kus látky, který jsem donedávna nenosil, ale začal jsem s tím kvůli Gastlymu, a opatrně položím Weedla na zem. "Pozor teď zkusím uvolnit tvůj ocas." varuji a následně jednou rukou chytnu jeho ocas a pak trhnu. Ocas se dostane ven a po masce se rozběhne několik prasklyn. Viditělně s bolestným výrazem se na ně podívám, pak ji pohladím a následně nasadím opět na tvář. Pak se otočím s očividným cílem co nejrychleji zmizet.
"Ehm, můžeš mi pomoc?" zeptá se weedle a já si povzdechnu. "Co?" zeptám se a podívám se na něj. "Potřeboval bych hodit do..." "Ne." řeknu rozhodně a opět se rozejdu. "Ale ty mi to dlužíš, protože kvůli tobě jsem spadl." Opět zastavím a tentokrát se otočím celý ne jen hlavu. "Co tím myslíš?" "No byl jsi první člověk, kterého jsem od vylíhnutí potkal a tak jsem se chtěl podívat pozorněji a pak už jsem spadl." "A to chceš svést na mně, jo? Že jsi nedokázal odolat své zvědavosti je moje chyba?" "Jo." řekne rozhodně a já si jen povzdechnu.
"A navíc, pokud půjdeš tama tak narazíš na dospěláky." řekne a posune se blíž ke mně. "Ale pokud mně kousek poneseš, tak mně pomůžeš a sobě zajistíš, že tě nenajdou." řekne a já si jen opět povzdechnu. Povolat Autariho by patrně přineslo víc potíží než užitku, jelikož by se víc zajímal o poničenou masku než o to, aby mně nepobodali beedrilové. "Dobře." řeknu po krátké úvaze. Následně dojdu k němu a zvednu ho do náruče. Pak už vyrazím. Weedle mně chvíli navyguje, než se přesune a obtočí se mi kolem krku, kde ho nechám jenom proto, že jeho bodec se dotýká mého ohryzku.
Takto ho nesu ještě deset minut, než se dostaneme k hnízdu, které je, ale k mé velké úlevě opuštěné. "Ale vždyť ráno tu ještě byli, tak kde jsou?" zamumlá weedle. "Slyšel jsem jak velká skupina letí někam na západ. "Takže oni mně tu nechali samotného?" zamumlá smutně weedle. "co budu teď dělat." No když už jsem porušil, to že se nebudu zahrávat s beedrilama, tak bych mu možná. "Půjdu s tebou." Překvapeně zamrkám. "Počkat, cože?" vydám ze sebe a pak druhým dechem dodám. "Půjdeš se mnou?"
4)obyčejný pokéball

42 [A] Enwy [A] Enwy | Pátek v 14:28 | Reagovat

[41]: Weedle souhlasila, že s tebou půjde. Gratuluji, chytil jsi Weedle.

43 Rory Rory | Sobota v 21:04 | Reagovat

(SÚŤAŽNÉ CHYTANIE)
1. Caterpie
2. Bayleef Nike, Incineroar Lilith – chytám priateľstvom
3. (pokéball) Ďalšia húsenička sa mi vplietla do cesty a ja som sa rozhodla, že keď už, tak do súťaže pôjdem naplno. Toľko k tomu, že pôjdeme rovno späť do mesta a na donuty. V momente ako sa Caterpie na ceste ukázala som mala v ruke jeden prázdny pokéball a jeden s Nike. „Dobre, Bayleef moja jediná, poď sa predviesť!“ Nike na mňa nechápavo zamrkala. „Bayleef tvoja jediná?“ Len som pokrčila plecami. „Pff, si moja jediná Bayleef! Prisahám, inú nemám!“ zazubila som sa. „A predviesť sa snáď ideš... máme tu Caterpie, ktorú potrebujeme chytiť!“ začala som divoko gestikulovať a Nike sa zasmiala. „Jasné! A potom si dám zápas proti Lilith!“ obehla kolečko najskôr okolo mňa a potom aj okolo Caterpie. Tá po nej hneď vystrelila string shot, no vďaka Nikinej rýchlosti sa netrafila. Spokojne som sa zazubila. „Super, len tak ďalej, Nike!“ zajasala som. Nike sa zazubila a ešte obehla kolečko. „To je srandaaa!“ Caterpie ju chcela chvíľu sledovať, no potom sa jej zatočila hlava, potkla sa o vlastné nohy a zletela na zem. Nike sa zastavila. „Heej, si vporiaku? Máme zápasiť, vieš?“ natiahla lianky a znovu Caterpie zdvihla na nohy. Potom ju potľapkala po hlave. „Si zlatá... tak do toho daj všetko, áno?“ Caterpie sa začala triasť. „Nie... nemôžeme to vyriešiť aj ináč ako zápasom? Naozaj-naozaj nechcem zápasiť...“ Nike sa zarazila. „...fakt? A-a-ale...“ vyzerala úplne zronene, dokonca prestala pobehovať. Caterpie sebou mykla. „No... počula som, že... že je tu taký iný spôsob chytania pokémonov... že sa s nimi tréneri skamarátia... a potom im ponúknu miesto v tíme... takže... nechcete radšej na mňa spraviť... veď vieš... dobrý dojem a tak?“ Prešla som medzi ne. „Vieš, Caterpie, my ťa vlastne nechytáme do nášho tímu... je tu taká súťaž, v chytaní hmyzu... takže všetkých pokémonov, čo som za ten čas nachytala potom odovzdám...“ Caterpie vypúlila oči. „Takže to znamená... že nebudem mať trénera?“ spýtala sa potichu, až nádejne. Pokrčila som plecami. „Počula som, že tých pokémonov potom púšťajú... alebo ich dávajú do rezervácie... a že niektorých dajú trénerom... alebo ich dajú na farmy... určite nespravia nič, čo by pokémonom škodilo.Vraj ich nechajú vybrať si...“ Caterpie na mňa zamyslene pozerala a Nike ma ťapla po hlave liankou a zasmiala sa. „Ale tak organizuje to Liga, nebola by som prekvapená, ak by tých pokémonov ubytovali v zámku, kde môžu každý deň trénovať a zápasiť...“ zasnívala sa a potom sa na mňa otočila. „Hej, Rory, aj my pôjdeme do ligy, že? Uh, uh, prečo sme ešte nezápasili na štadióne? Viem že máš tu ohnivú bojovníčku ale vieš, aj ja som celkom doosť užitočná! Naozaj!“ prikyvovala bláznivo a už aj zabudla, že je sklamaná, že nebude zápas. Zato ja som sa zarazila. „No... vieš, ja tak trochu... nechodím zápasiť po štadiónoch...“ zamrmlala som a Nike sa zarazila. „Nie? A čo robíš celé dni? Nie, počkaj, ja viem! Ty určite trénuješ aby si potom všetky odznaky získala v jeden deň a vyhrala celú ligu, že? Že?“ Chvíľu som len vydesene mrkala a potom som vyhodila pokéball s Lilith. „Lil, buď taká dobrá a vysvetli prosím Nike, ako je na tom náš tím so zápasením, áno?“ Lilith sa zarazila, pozrela na mňa, na premotivovanú Nike, späť na mňa... „Okeeej, bavte sa!“ chytila ju pod pazuchu a odvliekla ju mimo dosluchu, kde jej  začala niečo vysvetľovať. „Eee, pardón za toto. Nike nieje v našom tíme tak dlho a ešte sa moc nepoznáme... pravda je, že som chovateľka, takže sa na zápasy moc nezameriavam... ale ako som už povedala, práve teraz sa zúčastňujeme súťaže v chytaní hmyzích pokémonov... a keď si hovorila, že nechceš zápasiť, tak... rada by som sa ťa spýtala, či by si nám v tej súťaži nepomohla,“ pousmiala som sa. „Ak by si súhlasila, teraz by som ťa chytila a až do konca súťaže by si bola v bezpečí pred inými trénermi, čo tu pobehujú... a potom by si sa mohla vrátiť späť domov...“ navrhla som. Caterpie sa zamyslela. „No... je pravda, že zápasenie nemám rada... a vždy som chcela spoznať aj niečo iné ako tento les... hovoríš, že sa tam budem mať dobre?“ Prikývla som, tým som si bola istá. „Určite dostanete na výber, či chcete zostať alebo odísť...“ – „A ak nie, tak nám vždy môžeš dať echo a môžeme tam napochodovať a celé to vypáliť! Budeme na čele hmyzej revolúcie, prepíšeme dejiny pokémonstva!“ vložila sa do toho Lilith, Nike len prikyvovala a Caterpie sa rozosmiala. „Tak čo, pomôžeš nám?“ spýtala som sa a prisunula som k nej pokéball.

44 [A] Drobeček [A] Drobeček | Včera v 16:16 | Reagovat

[43]: Caterpie se chytila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."