Les táborníků

13. července 2017 v 9:29 | Enwy

Související obrázek
Tomuto lesu se říká Les táborníků.
Jistě víte, pokud jste si četli fakta a reálie, že vás matka vykopla ven z baráku, abyste se stali silnou nezávislou ženou nebo odolným chlapcem. Zkrátka - legendou. Jako legenda musíte někde žít a spacák, pokud pro vás není ideální, je tu toto místo. Jedná se o louku, na které můžete volně stanovat. Stany jsou tady k pronájmu, takže si ho nemusíte kupovat a v případě, že odejdete, nic se neděje. Tento poplatek je imaginární.

Les samozřejmě není jediné místo, které stanování poskytuje. Spíše než les je to tedy nějaké zálesácké středisko. Konají se tu táboráky.
V těchto lesích se nachází všechny apricorny, které existují: , díky kterým si pak můžete vyrobit vlastní pokéball v dílně na pokébally v řemeslnické dílně. Na apricorny narážíte náhodně, většinou po nějaké aktivitě.

MÍSTA V PŘÍRODĚ

Toto je táborový prostor.
Zde máte právo si pronájmout stan a udělat si vlastní kempící prostor. Není povoleno zakládat si vlastní oheň. Táborový prostor se nachází především na louce, avšak zčásti vybočuje i do divokého lesa kolem Route 7. Nachází se zde i táborák.

Je to poklidné místo plné ostatních lidí. Je bezpečné tu zůstávat i přes noc, protože jsou tu hlídky, které vás případně včas ohlásí před nebezpečím nebo požárem.
Les, ve kterém žijí divocí pokémoni.
Je povoleno si nějaké z nich chytit, avšak jsou tu slabší než kde jinde, protože se často nedostávají do přítomnosti zápasu nebo boje.
Často tu potkáte Silcoon nebo Venipede, příležitostně i Kricketune nebo Joltika. V dobách hezkého počasí je ke spatření Butterfree. Ven ráno vylézá i Weedle a Caterpie.

Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem


Rybaření v oblasti je také povoleno.
K chycení jsou jen Magikarpové, čili stačí jen Old Rod. Zde platí rybaření trochu jiné než jinde. Napíšete dolů "Nahazuji prut" a admini odepisují, kdo se vám chytil. Je zde 5% šance, že narazíte na Gyaradose nebo na Shiny Magikarpa.

V případě, že nechcete rybařit, můžete si skočit jen tak do vody, ochladit se během horkých letních dní.
A nakonec jsou tu stáje, ohrady.
Nachází se tu velkochov Mareepů a Miltank. Pokud si nějakého chceš ochočit, můžeš. Platí to pouze přátelstvím.
Získat si pokémony zápasem můžete s Taurosy a Ponytami.

V případě, že chcete ochočovat nebo chytat, napište:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
nebo
1. Kteří pokémoni se přemlouvání zúčastňují
2. Kterého chytáš
3. Průběh chytání

V případě, že děláte něco jiného:
1. Co budete dělat
2. S kým si jdeš
3. Průběh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (110)
Zobrazit starší komentáře

101 Drobeček Drobeček | 17. dubna 2018 v 20:37 | Reagovat

1) Dojení Miltank - 2 lahve
2) Forever alone
3)

A znovu nastal čas zajít za miltank pro mléko. Do lesa jsem trefil snadno, dokonce i hledání miltank bylo snadné - všechny byly nahnané na mýtince, kde se poklidně pásly. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy přišlo na téma dojení.
"Takže vy už nemáte mléko?" zeptal jsem se s podezřením Miltank, která mi onu zprávu sdělila.
"Přesně tak, je mi líto," přikývla. "Poslední týden jsme měly perný. Trenéři kam se podíváš, a všichni chtěli mléko! Ne že by si přišli třeba popovídat, to né. Oni prostě přišli jen a jen pro mléko!"
"Ehm," odkašlal jsem si a snažil se tvářit, že tu nejsem ze stejného důvodu. "Takže vážně nikdo nemá mléko? Co třeba z každé dostat trošku, nenaplnilo by to celou lahev?"
Miltank se na mě pohoršeně podívala. "Takhle kazit mléko, ts! Potřebuješ to na vaření, co? Jak by se ti líbilo, kdyby jsi v jídle měl mléko, které má dvanáct příchutí najednou?"
"Nechápu, kam tím míříte," zakroutil jsem hlavou.
"Každá miltank má mléko trošku jiné," vysvětlila. "Ale jestli vážně akutně potřebuješ mléko..."
"Ano?" rozzářil jsem se. "Udělám cokoli!"
"Je tu jedna miltank, která má mléka až až," kývla růžová kráva hlavou ke koutu ohrady. Opravdu, povalovala se tam obří miltank. Všiml jsem si, že ostatní se od ní drží v uctivém odstupu deseti metrů.
"Vypadá, jako by jí nikdo měsíce nedojil," uchechtl jsem se.
Miltank vykulila oči. "Aha, tak ty už o tom víš! No, každopádně, takové miltank jsou pak docela... nepříjemné, řekněme. I naši chovatelé neví, co s ní. Jestli potřebuješ mléko a nebojíš se rozmašírovaného obličeje, hurá k ní!"
Otřásl jsem se. "Nejsou tu nějací profesionální dojiči? Posledně tu byl jeden pán s kyblíkem..."
"Kdepak," zasmála se Miltank."Všichni to pro dnešek vzdali. Asi nepočítali s tím, že bude chtít někdo mléko zrovna od ní."
Povzdechl jsem si. Co se dá dělat, risknu to. Mléko potřebuju na vaření, bez něj by přece pizza nebyla... no, co já vím, proč se tam vlastně mléko dává. Vždy věřte receptům, ne?
"Oke, uvidím, co se dá dělat," přikývl jsem. "Nějaký kyblík by jste neměly?"
Miltank kývla hlavou tentokárt k malé boudě na opačném konci ohrady. "Půjč si ho, nikomu to vadit nebude."
"Díky," přikývl jsem a vydal se k chatrči.
"Hodně štěstí a pevných kostí!" zamávala mi ještě na rozloučenou a vesele pokračovala v pojídání trávy.

Jak jsem se tak pomalu blížil k napasené Miltank, začínal jsem pochybovat o svém rozhodnutí. Třeba by šla pizza bez mléka? Nebo... nebo bych jí taky vůbec nemusel dělat, ne? Ne, kdepak. Když už jsem kvůli tomu nakupoval berry, půjdu do toho. Snad mě to bude stát v nejhorším jen pár modřín...
... a zlámaných kostí a žeber a vůbec všeho. Když jsem od krávy stál na dva metry, začala vrčet.
"Moje... moje mléko!" sípala. "Nikomu... nikomu ani kapku nedám!"
"Pročpak?" podivil jsem se. Všiml jsem si, že nebýt její nadpřirozené velikosti, vypadala Miltank oproti ostatním celkem mladě.
"P-prý to... bolí!" huhňala.
Aha. Že by ještě v životě nedojila? "Copak bolí?"
"D-doje... dojení!"
No jasně. "Poslyš, co já vím, tak to miltank moc nevadí. Vlastně naopak, pomáhá jim to. Ve škole nás učily, že by mámy měly kojit, jinak je můžou bolet... no, prostě je to pro ně ještě víc nepříjemný."
"Miltank nejsou mámy," odfrkla Miltank. "Než začneš mluvit... nauč se něco o tom, co... říkáš!"
"He?" podivl jsem se. "Myslel jsem, že se vám mléko vyrábí v reakci na porod malé kravičky?"
Miltank se pokusila o smích, proměnil se ale v bolestivé skučení. "Tupec jeden... My dáváme mléko po celý život, s dítětem... nebo bez! Pche, představ si to, každý... každý den se nechávat ždímat!"
"No, jak říkám, pořád lepší, než přetékat, ne?"
Miltank něco nespokojeně zabručela. "Běž pryč," zamávala na mě kopýtkem.
"Víš, já ale potřebuju mléko a ty jsi poslední miltank, která ho má," začal jsem opatrně. "Co takhle udělat obchod? Checš Yeny? Jídlo...? Poslyš, jak dlouho tu vlastně jsi? Jídlo by se ti hodilo, ne?"
"N-nikdy!" vyprskla Mitank, při slově 'jídlo' se jí ale nepatrně zaleskly oči. "Jsem tu... tři dny. A klidně budu i déle, dokud... dokud mě to nepřejde!"
"Tři dny?" zhrozil jsem se. "Hele, já si nemyslím, že přebytek mléka tě může jen tak přejít, jako by to byla nemoc. Dojení prostě k miltank patří."
"Blablabla," vyplázla Miltank jazyk. "Kdyby jsi mléko nepotřeboval, tak... by jsi takové žvásty... neříkal!"
Jak jsem tak přemýšlel nad novým argumentem, ozvalo se z Miltank hlasité zakručení. Shodil jsem ze zad batoh a zahrabal v něm.
"Miltank jí granule, ne?" ujistil jsem se, otevřel krabičku a přisunul jí do bezpečné vzdálenosti od Miltank. "Dej si."
"Mě nenapálíš! Jen co se pustím do jídla, pokusíš... pokusíš se mě podojit!"
"Ani ve snu by mě taková zlotřilost nenapadla," zasmál jsem se, nasadil si batoh a ustoupil o dva metry dozadu. "Šup, najez se, ať tě nebolí z hladu břicho... I když si myslím, že je to spíš z přebytku mléka." Poslední větu jsem zamumlal potichu, aby to Miltank neslyšela.
Kráva na mě chvilku s podezřením hleděla, pak se pomalu začala sunout ke krabičce. Trvalo jí to dlouho, napadlo mě tedy, že jí pomůžu.
"Když mi slíbíš, že mě nekopneš, přiblížím ti krabičku," navrhl jsem.
"Tak ty takhle!" zvolala Miltank. "Jen co jsem pryč... z bezpečného kouta, už by sis chtěl vzít granule... zpět!"
Zamával jsem rukama v obranném gestu. "Slibuji, že ne."
Bez čekání na odpověď jsem se vydal ke krabičce. Když už jsem na ní měl ruku, Miltank znovu zavrčela. Pohlédl jsem na ní a spatřil, jak se kutálí mým směrem. Oh.
Ozvala se rána následovaná žuchnutím, to jsem odletěl nárazem dozadu. Kráva kopýtkem zakryla krabičku, kterou jsem upustil, a zle se na mě podívala. "Moje!"
"To byl rollout, co?" podivil jsem se, zatímco jsem se seškrabával ze země. "Měla jsi říct hned, že ho umíš."
Miltank se pustila zběsile do jídla. "Fo je mofe kvabifka!" huhňala s plnou tlamou. Svého okolí si přestala všímat.
Spatřil jsem v tom skvělou příležitost. Mléko potřebuju, určitě by stačilo jen přiložit kýbl a párkrát zatahat...
Doplížil jsem se až za Miltank, opatrně položil kyblík a natáhl ruku. V tu chvíli se hlava Miltank s hrozivým výrazem otočila. "O co se pokoušíš?!" vyjekla a uštědřila jeden kopanec mně, druhý kyblíku.
Mohla by být skvělý fotbalista. Kýbl se vznesl a ještě ve vzduchu se střetl s mojí hlavou. Asi usoudil, že od teď je z něj klobouk, protože se okamžitě pohodlně na hlavě usadil.
Po tvrdém přistání jsem popadl kyblík a párkrát za něj zběsile zatahal. Nešel dolů, zasekl se o uši.
"Kdo vymýšlel takhle de... degenerovaný tvar kýblu!" zahuhňal jsem rozhořčeně a zkoušel podle zvuků chroupání zjistit, kde je Miltank. Ještě chvíli jsem se svým novým kloboukem zápolil, pak mě něco napadlo.
No jo, napadlo. Jenže můj nápad se nedal realizovat s kýblem na hlavě. Znovu jsem ho popadl a zoufale zatáhl, klobouk ale dolů nechtěl.
"Ehm, nemohla by jsi mi pomoci?" škemral jsem směrem, kde jsem tušil Miltank.
"Pomoz si sám," zasmála se kráva.
"No já jen, že mě napadlo, jak tě zbavit bolesti i bez dojení," pokrčil jsem rameny.
Miltank zamyšleně zafuněla. Pak jsem zaslechl blížící se klapot kopýtek.
"Slibuješ, že... bez dojení?“ ujistila se. Přikývl jsem a Miltank spokojeně zabučela.
"Nehýbej se," varovala mě. Něco zasvištělo vzduchem a kyblík se vznesl, bez mojí hlavy, do vzduchu. Miltank ho ukopla kopytem a znovu tím potvrdila svůj potenciál jakožto fotbalista.
Hned na to se odsunula do bezpečné vzdálenosti. "Vyklop svůj nápad!"
Odkašlal jsem si. "No, napadlo mě, že bys že sebe to mléko mohla jednoduše vycvičit. Dělat sedlehy nebo tak něco..."
"No tak to promiň, ale... Miltank sedlehy... nedokážou," zavrtěla hlavou.
"Hm," poškrábal jsem se zamyšleně na hlavě. "Co třeba rollout?"
"A k čemu... k čemu že mi to vlastně bude?" zajímala se kráva.
Zamyslel jsem se. "No... Nejsem si jistý, jak miltank fungují, ale třeba ti to nějak uvolní mléko i bez dojení."
"A tobě to... bude k čemu?" zeptala se s podezřením Miltank.
"Rád dělám dobré skutky," zasmál jsem se. V duchu jsem však doufal, že mi za to alespoň trochu mléka dá.
Miltank to asi uznala za dostatečný argument, schoulila se totiž do klubíčka a začala jezdit sem a tam. Chvíli se nic nedělo, pak se ale ozvalo tiché "plop" a z valící se koule začalo tryskat mléko.
Ze začátku jsem kolem pobíhal s kyblíkem a snažil se mléko chytat, vzdal jsem to ale, když mi jedna dávka přistála rovnou do očí. Nechal jsem tedy toho a jen pozoroval, jak se koule zmenšuje a zmenšuje...
Za několik dlouhých minut přede mnou stála dvakrát menší Miltank, jako by byla z poloviny vyfouknutý balónek. Zubila se od ucha k uchu a pozorovala louže mléka kolem.
"Fungovalo to!" radovala se.
Oddechl jsem si. Jop, můj nesmyslný plán fungoval. A teď k tomu, pro co jsem přišel...
"No, teď, když vidíš, že ztráta mléka nijak nebolí," začal jsem opatrně, "co takhle mi ho trošku věnovat? Stačily by mi dvě lahvičky. Jestli tolik mléka nedáš, i jedna bude dost! Samozřejmě chápu, kdybys nechtěla, poradím si jinde..."

Spotřebováno:
1x granule - Miltank

102 [A] Enwy [A] Enwy | 19. dubna 2018 v 17:29 | Reagovat

[101]: Podařilo se ti naplnit obě sklenice mlékem.

103 Drobeček Drobeček | 30. dubna 2018 v 11:29 | Reagovat

(Nahazuji prut)

Dnes jsem si zašel do Lesa táborníků, ne však kvůli dojení. Posadil jsem se u řeky, z batohu vytáhl old rod, složil ho a připravil návnadu.
"Jak že se to nahazuje...?" mumlal jsem si pro sebe. Po několika neúspěšných pokusech (při jednom jsem málem hodil do řeky sám sebe) se mi konečně podařilo hodit prut pár metrů do řeky... Ano, celý prut.
Když se mi ho povedlo vylovit, zkusil jsem to znovu, a ejhle, konečně se zdařilo a návnada vesele poskakovala po hladině. Upevnil jsem prut na stojánek, natáhl se do trávy a čekal...

104 Rory Rory | 5. května 2018 v 6:46 | Reagovat

1. Strávenie noci v lese za účelom bližšieho spoznania s Eevee a Pidovem... vymýšľanie mena pre Eevee (Cordelia)
2. Eevee (samička), Pidove
3. 1/2
„Nerada to priznávam, ale myslím... že sme sa stratili!“ zamrmlala som do ticha lesa. A až keď mi nikto neodpovedal mi došlo, že som vlastne sama. S vybitým pokédexom. Acea som po náročných bitkách nechala odpočívať v pokécentre, Lilith išla do bojového klubu... a tak som zostala len s Feebasom, ktorý mi uprostred lesa, na suchu, bude na dve veci, Pidovem, ktorý k najmúdrejším zjavne nepatril, Eeveem, ktorý ma zjavne neznáša, a neznámym pokémonom. Rozhodla som sa teda pre ten. „Oh, pri Arceusovi, ty si Eevee!“ vykvikla som nadšene a znovu som sa po ňom vrhla, rovnako ako s prvým Eeveem. Tento ale nevyzeral, že by mu moje zaobchádzanie vadilo. „Uiiiii!“ zapískal slabučko a nadšene privrel oči, ako som sa s ním točila. Ten bol tááák roztomilý... Keď som sa trochu ukľudnila, zložila som Eeveeho na zem. „Som Rory!“ zazubila som si a čupla som si, naťahujúc k nemu ruku. Eevee nadšene zavrtel chvostíkom. „Ahoj Rory! Ja som Eevee! Veľmi ma teší!“ ozval sa... dievčenský? hlas a Eevee spravil, alebo vlastne skôr spravila, krok dopredu. Zdvihla packu a pokúsila sa mi ju položiť na ruku, pri tom ale stratila rovnováhu a zaryla ňufáčikom do zeme. „Auč!“ ozvalo sa tlmene a vzápätí to huňaté klbko bolo znovu na nohách. „Pardón,“ zahuhňala zahanbene. Len som ju pobavene poťapkala po hlave. „Vporiadku. Neublížila si si?“ Eevee usilovne potriasla hlavičkou a ja som usúdila, že keď ma neopravila, bude to naozaj samička. Eevee znovu zdvihla packu v snahe mi ju podať, a ja som ju rýchlo chytila, by snáď znovu nepadla. „Aj mňa veľmi teší, Eevee. Teraz ale... nepoznáš náhodou tento les? Podarilo sa mi stratiť a nemám so sebou svojich zvyčajných pokémonov, takže...“ jemne som pokrčila plecami. „Tak trochu neviem, čo teraz robiť...“ Eevee sa len mierne zarazila. „No... nie. Ale môžem ti pomôcť nájsť cestu!“ ponúkala sa hneď nadšene. „Nikdy som nebola stratená! Teraz zistím, aké to je!“ vrtela chvostom nadšene. Oh, tak zlatá... „Nemyslím si, že sa ti to bude moc páčiť. Znamená to, že spíme vonku, bez poriadnych zásob, bez záchodu, sprchy....“ v skratke, mala som svoj dôvod, prečo som skoro stále prespávala v pokécentrách. Eevee sa ale len zasmiala. „To nič, aspoň bude sranda! Skúšala si opýtať sa divokých pokémonov? Možno si nájdeme nových kamarátov!“ rýchlosť jej chvosta sa ešte zvýšila. A ja som sa musela len rozosmiať. Divokým pokémonom by som sa radšej vyhýbala, keď pri sebe nemám ani Acea ani Lilith, no jej nadšenie bolo úžasné. „No poď, princezná, pôjdeme nájsť cestu...“ vstala som a Eevee len nadskočila. „Ánooo!“ zajasala a rozbehla sa, po pár krokoch sa jej však zamotali nohy a ona zase skončila na zemi. „Ou-ou...“ fňukla, keď sa stavala.  S povzdychom som ju zobrala na ruky. „Pôjdeme takto, dobre? Ty budeš navigovať!“ Eevee len nadšene prikývla. Cestu von sme ale nájsť nevedeli nech sme sa snažili ako sme chceli. Nakoniec mi nezostalo nič iné ako vyvolať Pidoveho. „Zdar, Agent 000!“ zasalutovala som jemne. Pidove zletel na zem a uprel pohľad na Eevee v mojich rukách. „Zdar!“ zavŕkal veselo a načechral si perie. „Pidove, toto je Eevee! Eevee, toto je Pidg-Pidove!“ – „Ahoj Pidg-Pidove!“ zasmiala sa hneď Eevee a keby som ju nemala na rukách, asi predvediem majstrovský facepalm. „Eevee, to on je Pidove. To Pidgey som sa pomýlila...“ Eevee chápavo prikývla. „Oh!“ zamrmlala. „Ahoj Pidove!“ Pidove zatrepotal krídlami. „Ale môžeš mi hovoriť Agent 000!“ Eevee sa rozchichotala. „Ahoj Agent!“ zanôtila znovu a zoskočila na zem. A samozrejme, že dopadla na zadok s úplne šokovaným výrazom. „Auu!“ bleskovo vyskočila a začala si fúkať chvostík. „Oh, Evie, dávaj si pozor...“ zamrmlala som a Eevee na mňa uprene pozrela. „Evie?“ Pokrčila som plecami. „Prepáč, znelo to tak kjutovo, podobne ako Eevee. Ale tak viac... jemnejšie...“ Eevee sa rozžiarila. „Roury!“ zasmiala sa a obehla kolečko, len-len udržala rovnováhu. „Môžem ti dať prezývku? Môžešm ťa volať Roury?“ začala na mňa skákať a ja by som prisahala, že Pidove sa za nami zasmial. Ale keď som naňho pozrela, typický priblblý pohľad bolo jediné, čo som na ňom videla. „Môžeš,“ prikývla som, „ale Rory je už samo o sebe prezývka. Celým menom som Aurora,“ jemne som sa poklonila. Eevee sa rozšírili oči. „Óóó, ako princezná! Prečo si mi potom hovorila princezná? Ty si princezná, že? Môžem mať aj ja nejaké elegantné meno?“ Prikývla som. „Jasné... niečo po ceste vymyslíme, dobre? Ale teraz by sme sa mali dostať von. Bez svojej Incineroar neviem spraviť oheň...“ Eevee len mykla uchom. „To nevadí! Už je teplo, oheň nepotrebujeme! A môžeme sa na cestu spýtať divokých pokémonov!“ Vzdychla som si. „Pidove... vedel by si vyletieť hore a pozrieť nám, kde sme?“ Pidove rázne prikývol a vyletel do vzduchu. Po chvíli sa k nám vrátil. „Sme v lese,“ zahlásil veľmi inteligentne a ja som nešťastne zavrčala. „A nevidel si niekde koniec lesa? Nejakú farmu? Mala by tu blízko byť...“ Pidove len potriasol hlavou. „Ale videl som stádo Ponýt v ohrade. Bolo to veľmi nápadné!“ prikyvoval dôrazne a Eevee nadšene vypískla. „Poďme tam!“ znovu skoro zletela na zem, takže som ju radšej zase zobrala na ruky. „Pidove, budeš nás navigovať?“ Pidove len razantne prikývol a vzlietol. Letel asi tak meter pred nami a robil ostré zatáčky medzi stromami... a v konečnom dôsledku mi bolo jasné, že netuší, kam ideme. Vzdychla som a zastala. „Toto nemá zmysel... za chvíľu bude tma. Poďme vymyslieť, čo spravíme v noci, a do mesta sa skúsime dostať ráno...
Eevee ani Pidove moc pomoc neboli, to treba povedať hneď na začiatku. Kým sme zháňali drevo, Eevee štyrikrát zakopla o vlastné nohy, a Pidove... no, ten začal jedno drievko ožúvať, takže som ich obidvoch donútila zostať v našom provizórnom tábore. Ten sa skladal z kopy dreva a môjho prepchatého ruksaku, takže tiež nič moc. Už len zostávalo zistiť, ako zapáliť oheň. „To viem! Priskočila hneď nadšená Eevee a priniesla v papuľke drievko, ktoré oprela o väčšie drevo. „Teraz to musíš rýchlo šúchať a vznikne oheň!“ – „Alebo použi kamene!“ radil aj Pidove a ja som na nich obidvoch zazrela. „Nechcem vám dvom kaziť ilúzie, ale toto funguje len vo filmoch!“ Eevee len triasla hlavou. „Niee, naozaj to funguje! Skús to!“ Prekvapivo, nepodarilo sa mi to. „Nejaký iný nápad?“ Obidvaja zmĺkli, zabratí do myšlienok. Potriasla som hlavou. „No nič, idem pozrieť, či tu nie je niekde voda... bez ohňa prežijeme, ale voda je fakt dôležitá...“ hlavne, keď mám so sebou asi len dve fľašky. „Zostaňte. Tu.“ Obidvaja prikývli a ja som sa vydala skúmať okolie... a za chvíľu som za sebou počula zapraskanie a tiché „Auuu!“ Prevrátila som oči. „Eevee?“ – „Rory! Ahooj!“ obtrela sa mi tá chlpatá gulička okolo nôh a nevinne na mňa pozrela. „Prepáč, moc som sa nudila. Agent 000 spí, tak som išla za tebou!“ zamrkala roztomilo a ja som nešťastne vzdychla. „Eevee... musíš ma trochu počúvať, áno? Ak ti niečo prikážem, nehovorím to preto, že ti chcem rozkazovať, ale pre to, že to má nejaký dôvod. Má ti to nejako pomôcť. Väčšinou. Chápeš?“ Eevee prikývla, no stále mala ten naivno-nevinný výraz. „Poďme späť,“ vzdychla som si nakoniec. Nechávať Pidoveho samého...
Prekvapením bolo, že keď sme sa vrátili do nášho takzvaného tábora, oheň horel. „Yaaay!“ vypískla nadšene Eevee a prebehla k nemu, ja som ju ale rýchlo odtiahla preč. Ešte by doňho spadla. Pidove spal na blízkom strome a nikde v okolí som nikoho nevidela, netušila som teda, odkiaľ sa oheň zobral. No kým tam bol, nebudem sa sťažovať, nie? Postupne sa zotmelo a ja som pozbierala ešte nejaké drevo, nechcela som, aby nám oheň vyhasol moc skoro. „Pidove, Eevee, nie ste hladní?“ Eevee sa na mňa okamžite vrhla s prosebným pohľadom a Pidove vyzeral podobne. „No... nemáme nič moc. Mám tu nejaké perníky, sušienky a palacinky... oh, donut! ... a nejaké pitia a berry. Dobre, dnes to budú perníčky a sušienky, zajtra ráno nájdeme vodu, dáme si berry a palacinky a pôjdeme do mesta!“ rozhodla som nakoniec a potriedila som medzi nás sušienky aj perníčky, a potom aj pitia. Pidove si sušienky obzvlášť užíval, neskutočne dlho ju chrumkal, s blaženým výrazom. S úsmevom som ho sledovala a potom mu z uteráku pomohla vytvoriť provizórne hniezdo. Eevee sa rozhodla noc stráviť v Magikarp čiapke a stočila sa do nej tak roztomilo, že som si nemohla pomôcť a musela som ju odfotiť. „Cordelia!“ povedala som po chvíli, keď už Pidove znovu spal. Eevee mykla uchom. „Kto?“ Usmiala som sa. „Cordelia. Skrátene Deli. Čo povieš?“ Eevee len zmätene mrkala. „No, to meno. Chcela si, aby som ti nejaké vymyslela...“ Eevee chápavo prikývla. „Deli znie roztomilučko... dobre, budem Cordelia... Cordelinka...“ mrmlala, ako zaspávala, až kým úplne nezalomila. Krátko nato som sa rozhodla pospať si aj ja, aj keď predstava, že som bez ochrany v lese, ma celkom desila.

105 Rory Rory | 5. května 2018 v 6:46 | Reagovat

[104]: 2/2
Uprostred noci som sa pár krát strhla na rôzne zvuky, no keď ich moja rozospatá myse vyhodnotila ako neškodné, znovu som sa vrátila na svoje teplučné miestečko a znovu som zaspala. Aké bolo ráno moje prekvapenie, keď som sa zobudila obtočená... niečím. A slušne som spanikárila. Na pár sekúnd, kým som to ´niečo´ nespoznala. Aceove perie som poznala viac ako dobre, a to bolo to jediné, čo mi zabránilo jačať. „Ace!“ vydýchla som nadšene a pritúlila som sa bližšie. Netušila som, ako nás našiel, no bola som rada. Chvíľu som ešte zostala v objatí jeho krídla a potom som opatrne vyliezla. Ace stále spal, rovnako ako Pidove a Eevee, teraz už Cordelia. Oheň už dávno nehorel a vedľa ohniska boli vzorne poskladané rôzne berry a ovocie. Takisto tam stála moja plechovka plná vody a prikrytá listom, aby vodu nič nezašpinilo, a tiež tam bol otvorený aj môj Sprievodca. Bola otvorená nejaká mapa, Zlatým nugetom tam bolo označené jedno miesto, a vedľa knižky bol nakreslený kompas, ktorý jasne ukazoval, kde je sever. Len som zízala s otvorenými očami. „Ace... to si spravil ty?“ zobudila som ho rýchlo. Ace, keď sa dostatočne prebral, len potriasol hlavou. Pokrčila som plecami. „No, nech to bol ktokoľvek... postaral sa nám o raňajky. Bola by škoda nechať to tu. Nie si hladný?“ Ace sa zasmial a rýchlo sa obslúžil. „Čo tu vlastne robíš?“ spýtala som sa ho s plnými ústami. „No... nevrátila si sa do strediska. Bál som sa o vás, tak som išiel sem... hovorila si, že chceš ísť na farmu, a tam mi povedali, že si sa rozhodla ísť na chvíľu do lesa. A bolo mi jasné, že bezomňa a Lilith si stratená. Nečakal som ale, že sa ti aj vybije pokédex...“ prevrátil oči a ja som nespokojne našpúlila pery. „Ale prosím ťa, my sme úplne vpohode. Som už veľké dievča, Ace, viem sa o seba postarať!“ Aceova odpoveď, smiech, mi moc na sebavedomí nepomohol. „Oh, kušuj. Počkáme, kým sa Cordelia a Pidove zobudia  a pôjdeme... ani jedného si ešte nestretol, že? Cordelia, to je Eevee. Je to strašné zlatíčko, ale trochu nešikovná...“  
(A ani jeden z nich si nevšimol samoľúby výraz istého Pidoveho,  ktorý pracne predstieral, že spí...)
//
Rory - 1x Perníček, 1x špeciálna Lii´s sušienka, Sprinklotad nápoj
Eevee - 1x Perníček, 1x špeciálna Lii´s sušienka, Moomoo mlieko
Pidove - 1x Perníček, 1x špeciálna Lii´s sušienka, Psyduck nápoj

106 [A] Enwy [A] Enwy | 6. května 2018 v 14:49 | Reagovat

[103]: Áááá jeee tooo... Magikarp (Lv. 13, samec)! Chyť či nech odšplouchnout do hlubin řeky.

[104]: Eevee své jméno přijala, zní jí vezmi exoticky. Oba dva si noc užili.
Eevee - 6% sehranosti, 3% lásky (Rory's perníček), 3% štěstí (perníček), 3% zk. v boj. (Lii's spec. suš.)
Pidove - 7% sehranosti, 3% štěstí (perníček), 3% zk. v boj. (Lii's spec. suš.)
Přežití - 9% (3% Lii's spec. sušenka)

107 Rory Rory | 26. května 2018 v 9:18 | Reagovat

1. Výlet s Gengarom
2.  Incineroar, Pidgeot, Eevee (Cordelia), Eevee (Hádes), Gengar, Bayleef
3. 1/2
„Taaak, a sme tu!“ zazubila som sa, keď som vo výmennom stredisku vyzdvihla Gengara a našla som v lese miesto vhodné na kemping. Okrem nás tam široko-ďaleko nebol nikto, možno tak divokí pokémoni, a vďaka prítomnosti Lilith, Acea a prekvapivo aj Gengara som očakávala pokojnú noc, bez nečakaných útokov. Gengara som síce vôbec nepoznala, ale z toho, čo som videla na tímových, mi bolo jasné, že väčšine mojich pokémonov by s prehľadom nakopal zadok, takže...  v prípade, že by Lilith vyprovokovala Tretiu Caterpie Vojnu, mám celkom dobrú šancu, že to prežijem. Na víťaznej strane. Povyvolávala som celý tím z pokéballov a v tom momente nastal chaos s veľkým CH. Alebo len C? No, každopádne, chaos to bol poriadny. Prvé, čo som si uvedomila, bola náhla zima. Na tú reagovala Lilith a v momente, ako som sa otriasla, sa ku mne pritlačila a začala na Gengara, ktorý sa o náhlu zimu postaral, desivo vrčať. S Gengarom to ale ani nepohlo, len na mňa nepokryte zízal, niečo si potichu mumlal a úplne Lilith ignoroval. Cordelia, to najkutovejšie zlatíčko z mojej súčasnej bandy, sa ale pri Lilithinom vrčaní rozklepala, začala vydesene mrnčať a prebehla sa schovať za druhého Eeveeho, Hádesa, ktorý pre zmenu vrčal a zazeral na Acea, div že sa naňho hneď nevrhol. Ace začal klapotať krídlami, ako sa snažil trochu zahriať, čo spolu s dvojnásobným vrčaním znelo desivo. A Nike to celé zaklincovala tým, že najskôr začala vyzývať Lilith, potom Acea, a keď si všimla Gengara, začala okolo neho pobehovať a vyzývať na zápas jeho. A ja som tam len stála, polka tela mi mrzla a druhá sa išla uvariť, a uvažovala som, že vyvolať ich všetkých naraz asi nebol najlepší nápad. „Eeeh, prosím... mohli by ste sa všetci upokojiť?“ ozvala som sa neisto, no až na Acea ma ignorovali. Ten prestal klapotať krídlami a keď mu došlo, akí sú pokémoni okolo vystresovaní, vzlietol, vytrhol ma z Lilitinho zovretia, vyhodil si ma na chrbát, potom zdvihol Cordeliu a vyhodil mi ju na ruky. A vyletel hore, preč od toho chaosu. „Deli, ššš, to nič...“ hladkala som ju po chrbte a ona po mne vydesene mrkla. „Prečo tak kričia?“ Jemne som pokrčila plecami. „To neviem, ale...nemusíš sa ich báť, áno?“ Cordelia zastrihala uškami. „Ale... ten Gengar vyzeral strašidelne.. aj Lilith, trošičku,“ striasla sa a potom sa postavila. Jemne sa naklonila, aby videla na zem. „Ohh, tam je Eevee!“ rozžiarila sa nadšene. „Myslíš, že budeme kamaráti?“ Ace vydal kašľavý smiech a ja som ho jemne pleskla po krídle. „Určite, Deli. Ozaj, ešte som vás nepredstavila, že? Deli, toto je Ace, môj Pid-“ – „Mega pokémona!“ vopchal sa do rozhovoru Ace a ja som prevrátila oči. „Áno, to tiež. Ace, toto je Cordelia, skrátene Deli!“ Ace Deli zatiahol do rozhovoru, v ktorom jej približoval zvyšok tímu, aj pokémonov, ktorí boli momentálne u profesora, a ja som sledovala, ako sa situácia na zemi upokojila. „Uh, Ace...“ začala som po chvíli mierne panikáriť, „prosím, povedz mi, že vidíš Gengara?“ Ace mrkol na zem. „...mám povolené klamať?“ spýtal sa neisto a ja som len zavrčala. Gengar s ostatnými pokémonmi na zemi nebol. „Ale no taaak... Nemôžem stratiť pokémona, ktorý ani nie je môj! Zajtra sa vracia k Enwy!“ Deli medzitým preťapkala k Aceovmu chovostu a odrazu vypískla. „Tu jee!“ rozosmiala sa, jej veselá nálada zjavne bola späť. Zvrtla som sa a naozaj, Gengar levitoval pred Deli a myl výraz, ktorý mal byť zjavne desivý, no mne prišiel skôr roztomilý. Vzdychla som. „Gengar sa našiel, môžeme ísť jesť!“ Gengar nespokojne zatskal. „Ja som Šampión Yubel, ultimátna nočná mora!“ predniesol slávnostne, „ale môžeš mi hovoriť Yubel!“ dodal po chvíli ticha. Deli nadšene zastrihala ušami a skočila mu na hlavu. „Ja som Cordelinka, ale môžeš mi hovoriť Deli!“ vypískla veselo. Gengarov, teda Yubelov, šokovaný výraz bol naozaj niečo. „Eeeh.... no... hovorila si niečo o jedení?“ uprel na mňa až prosebne pozrel. S povzdychom som Acea nasmerovala na zem. „Yubel, prosím, daj pozor, aby Deli nespadla...“
S Lilithinou pomocou sme mali oheň a potom sme okolo neho len mlčky sedeli a pozerali na seba. Bolo to naozaj nepríjemné, no všetky moje, Nikine a Deline snahy o rozprúdenie konverzácie boli neúspešné.  Potom ale Lilith hlasno zaškvŕkalo v bruchu. Hovorí sa, že láska ide cez žalúdok, a mňa napadlo, či by nám práve jedlo nemohlo pomôcť... a ak nie, aspoň nebudeme hladní, pfff... „Nie ste hladní?“ spýtala som sa s prehnanou veselosťou. Hádesovi myklo uchom a Yubelovi sa mierne rozžiarili oči, brala som to, že obidvaja by jedlo privítali. Na ostatných som ani nemusela pozerať. „No, aj ja. Ale tak trochu som nechala svoj vak s jedlom vo výmennom stredisku... takže budeme musieť improvizovať. Pôjdeme pohľadať nejaké berry, áno?“ Všetci pokémoni sa zdvihli naraz. Zlaté. Nike začala o niečom veselo trkotať s Deli a po chvíli zmizli medzi stromami, verila som ale, že cestu späť nájdu. Lilith aj Yubel sa držali pri mne a stále po sebe hádzali divné pohľady, ktoré som pracne ignorovala. Keď Ace videl, že Hádesovi, ktorý sa mi motal okolo nôh, jeho spoločnosť vadí, odletel nájsť Nike a Deli. „No, Yubel, myslím, že sme sa ešte oficiálne nezoznámili. Som Rory,“ vystrčila som k nemu ruku, no Gengar ju okato odignoroval. Pokračoval však v levitácii vedľa mňa. „Yubel, ako už vieš!“ Lilith si odfrkla. „Ty si pokémon tej super baby s Charizardom?“ Gengar sa napaprčil. „Len aby bolo jasné, ja som oveľa lepší! Porazil by som ho aj so zavretými očami a zviazanými nožkami!“ zamával nimi a zazubil sa. „Za čo mimochodom ďakujem. Ak by sme proti vám s Enwy niekedy zápasili, skúsim jej povedať, aby ťa moc nedrtila, lebo si jej pomohla dať mi nožky!“ urobil vo vzduchu salto a zachechtal sa. Lilith si znovu odfrkla. „Teraz kecáš! Nie si tak dobrý! Porazím ťa so zaviazanými očami, rukami aj nohami!“ Yubel nafúkol líčka, napriahol sa a kopol Lilith do holene. „To ani omylom! Som najsilnejší!“ Lilith sa rozosmiala. „To ťa musím sklamať, ale najsilnejšia som tu ja. A nemôžu byť dvaja najsilnejší!“ – „To teda nie si!“ Veľmi nenápadne som sa od nich odsunula a nechala ich doťahovať sa o tom, kto je lepší, silnejší a Arceus vie čo ešte. „No, Hádes... čo povieš na tím?“ Hádes neisto zastrihal ušami. „Prežijem!“ zamrmlal. „Nehovorila si, že máš aj iných Eevee...“ dodal mierne vyčítavo. Neisto som sa usmiala. „No... mám. Táto sa volá Cordelia a potom mám ešte Glaceona, Jokera!“ Hádes prižmúril oči. „Chceš si robiť Eevee tím?“ Zarazila som sa, nopotom som naňho roztopašne mrkla. „Čo ty vieš?“ Eevee len potriasol hlavou. „Berry!“ povedal bez náznaku emócie a ukázal pred seba. „Óóó, berry! Neumrieme od hladu!“ rozbehla som sa ku kríčku nadšene a začala trhať všetko, čo mi prišlo pod ruku. „Incineroar a Gengar zmizli!“ ozval sa po chvíli znovu Hádes a ja som sa poobzerala. „Tí sa zase nájdu...“ zamrmlala som. Keď som mala vrecká plné, napriamila som sa. „Poďme späť, fakt už začínam byť hladná...“ Eevee prikývol a nasledoval ma späť do tábora.

108 Rory Rory | 26. května 2018 v 9:18 | Reagovat

[107]: 2/2
Tam nás už čakali Nike, Deli a Ace, spolu s kôpkou lákavo vyzerajúceho... uh, bolo to ovocie? Alebo berry? Pokrčila som plecami a pridala som našu časť. „A teraz pôjdeme jesť?“ Nike celá žiarila a ja som prikývla. „Určite...“ – „Poďme si to opiecť! Ako na skutočnej opekačke!“ navrhovala ďalej. „Tak to je dobre, že sme doniesli toto, že?“ ozvala sa za mnou Liltih a keď som a otočila, videla som, ako jej Gengar tresol palicou po hlave. Zjavne mysleli na opekanie a pripravili palice. „A za toto nedostaneš nič z toho boxíku!“ zavrčala naňho Lilith a prebehla ku mne. Po nos mi strčila krabičku. „Pozri, čo sme dostali! Stretli sme takého milého tučného týpka a veľmi pekne sme ho poprosili a-a-a-a on nám dal jedlo!“ otvorila ju a ja som začala slintať. „Do-nut....“ Lilith mi ho s úškrnkom hneď strčila do úst. „Papkaj... kto je moc hladný a nevydrží na opečené berry?“ Samozrejme, že sa k nej prihrnuli všetci. „Hm... máme tu koláč. Kto chce koláč?“ Yubel bol najrýchlejší a rýchlo aj s korisťou vyletel vysoko na strom, kde koláč začal spokojne ládovať. Liltih po ňom vyšľahla plamenomet, no len taký slabý, ktorý sa zastavil skôr ako dosiahol strom. Nechcela podpáliť celý les, a keď sme nemali žiadneho vodného pokémona... Deli si vyprosíkala marcipánky, jednu si nechala ona a ostatné (s veľkou dávkou červenania) posunula Hádesovi. „Wooha, čo je toto? Je to tak žiarivé...“ obdivovala Nike modrý cukrík a bez toho, aby počkala na odpoveď, ho prehltla. „To je Rare Candy... pridáva ti silu...“ zamrmlal Ace sucho. „Vážne? Pááni, nemáme ešte nejaké? Potrebujem zosilnieť! Lilith, Liltih, dáme si teraz ten zápas?“ – „NIE!“ zarazila som ju. „Dnes oddychujeme. Máme tu Yubela, nebudeme ho zaťažovať zápasmi!“ Lilith vážne prikývla. „Nemôžeme predsa ukázať nepriateľovi všetky naše tajné taktiky!“ – „Nepriateľovi? Lilith, aj ja aj Enwy sme v rovnakom tíme. To znamená, že sme skôr spojenci...“ zamrmlala som nešťastne. „Ak sa nerozhodneš stať trénerkou a zápasiť na štadiónoch. To by sme ich potom museli poraziť v Lige!“ – „Nejdem sa stať trénerkou, Lil...“ – „Alebo sa tá... Enwy, hovorila si? No, tak ona sa ešte môže pridať k tomu neštýlovému tímu, ktorý útočil na plese...“ zamračila sa Lilith. „Hej! Je to moja trénerka! K neštýlovým tímom sa nepridáva!“ vykríkol Yubel. „Lilith, to nebolo pekné,“ pokarhala som ju a Lilith si odfrkla. „Veď som len dávala príklady, ako by sa mohli stať nepriateľmi... ale... hovoríš, že teraz sme spojenci?“ Neisto som pokrčila plecami a prikývla. „Super! Takže mi môže ten suprový Charizard dať pár tipov?“ To už som sa neovládla a rozosmiala som sa. „Dobre, dobre, stačilo. Čo takto sa najesť?“ ukázala som na bobule, ktoré Ace opiekol, kým sme sa doťahovali. „Aj ja chceem!“ priletel k nám Yubel a opatrne sa zložil na drevo, tak, aby nohami nešuchol o zem. Keď ale pozrel na berry, ohrnul nosom. „Keď ja... toto vlastne moc nemusím... a už som plný...“ zahabkal a znovu odletel na strom, nezabudol pri tom jemne nakopnúť Lilith a smiať sa pritom ako blázon. Lilith si odfrkla. „Daj to sem!“ chňapla po Leppa berry a keď ich ochutnala, rozžiarila sa. „Mňamka... Ace, daj si! Sú super!“ ponúkla Pidgeotovi, ktorému tiež celkom zachutili a pomohol jej dojesť ich. Ja som sa natiahla po Oran berry, a vtedy sa ku mne primotali Deli a Nike. „Čo to máš?“ Pousmiala som sa prehltla som prvú berry. „Oran. Dáte si? Sú dobré...“ obidve prikývli a každá prehltli po jednej. Ja som medzitým zjedla aj zvyšné dve a zdvihla som sa. „Neviem ako vy, ale ja už som celkom unavená... pôjdem si ľahnúť, prosím, nezostávajte moc dlho hore, zajtra sa musíme vrátiť, aby sme stihli poslať Yubela späť Enwy...“ Gengar ku mne, celý rozžiarený, priletel. „fakt? Pôjdem domov? Konečne, už som sa bál, že tu zostanem na vždy!“ Lilith ho postrapatila... teda, pokúsia sa o to, Gengar však nemal vlasy. „Chýba ti domov?“ zašušlala mierne posmešne. „Som si istá, že náš Feebas to tam zvláda oveľa lepšie! Nie ako ty, pfff,“ potriasala hlavou a s bláznivým smeichom sa rozbehla preč, aby utiekla Yubelovi, ktorý po nej vyštartoval. S prevrátením očí som povyberala všetky veci, ktoré by tím mohol potrebovať na noc. Deli hneď vyštartovala po Magikarp čiapke a usalašila sa v nej, pričom sa veselo bavila s Nike. Prešla som k Aceovi, vedľa ktorého som si ľahla a on ma zakryl krídlom. „...mám lepšie nohy ako ty! Ha!“ – „To teda nemáš! Ja mám tie najkrajšie, najlepšie a najsilnejšie nohy v celom regióne!“ – „Tak to si zjavne z iného regiónu, lebo v tomto sú moje nohy tie najlepšie!“ Ace vedľa mňa sa rozosmial. „Bolo by zábavné sledovať ich zápasiť... myslíš, že by sme si mohli dať tréning? Už dlho sme netrénovali... chcel by som sa trochu natiahnuť... a ten Eevee vyzerá, že je celkom nahnevaný, kvôli tomu zápasu, pri ktorom sme ho chytili...“ Jemne som prikývla. „Jasné. Ty si dáš odvetný zápas s Hádesom, Nike s Lilith....“ ponaťahovala som sa potom som privrela oči. „Dáš na nich pozor? Nech to tu nepodpália, alebo také niečo....“ Ace len prikývol, čo  som síce nevidela, no cítila som ho, ako sa pohol, a ja som pokojne zaspala.
Ráno som sa zobudila prvá. Vymotala som sa spod Aeovho krídla a prezrela som si tábor. Všetci živí, nič nespálené... normálne som na nich bola hrdá. Lilith spala rozvalená pri zhasnutom ohnisku a čo ma pobavilo bol Yubel, ktorý bol rozvalený na nej. Rýchlo som vytiahla foťák a ten moment som zvečnila, obidvaja tam vyzerali až roztomilo. To ale aj obaja Eevee, ktorí spolu spali v Magikarp čiapke, a Nike, ktorá bola stočená vedľa nich. Ace pomaly otvoril oči a ja som mu zamávala. Kývol mi na pozdrav a začal sa stavať. Všetky veci boli pobalené, takže som len vytiahla pokébally a Gengara, Lilith aj Nike som odvolala do pokéballov. Hádesa aj Deli som zobrala na ruky a vyliezla som Aceovi na chrbát. „Do výmenného strediska, prosím...“ Ace prikývol a vzlietol.
// používam :
Lucky svačinový box – čokoládový donut (Rory), Rare Candy (Bayleef), 3x stará marcipánka (1x Eevee Cordelia, 2x Eevee Hádes), Koláč s Grepa berry (Gengar)
4x Leppa Berry (2x Lillith, 2x Ace)
5x Oran berry (3x Rory, 1x Eevee Cordelia, 1x Bayleef)

109 [A] Enwy [A] Enwy | 27. května 2018 v 11:44 | Reagovat

[107]:[108]: Všichni si výlet užili a výměnný pobyt se Gengarovi líbil.
Incineroar - 9% sehranosti, 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran), 6% štěstí (2x Leppa)
Eevee (Cordelia) - 10% sehranosti (3% marcipánka), 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Eevee (Hádes) - 15% sehranosti (2x 3% marcipánka), 16% lásky  (1% Rory's donut, 15% oran)
Gengar - 8% sehranosti, 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Bayleef - 1 level (Rare Candy), 9% sehranosti, 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Pidgeot - 9% sehranosti, 6% štěstí (2x Leppa), 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Přežití - 7%

110 [A] Enwy [A] Enwy | 27. května 2018 v 11:48 | Reagovat

[109]: EDIT:
Bayleef - +5% sehranosti
Eevee (Cordelia) - +5% sehranosti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."