Les táborníků

13. července 2017 v 9:29 | Enwy

Související obrázek
Tomuto lesu se říká Les táborníků.
Jistě víte, pokud jste si četli fakta a reálie, že vás matka vykopla ven z baráku, abyste se stali silnou nezávislou ženou nebo odolným chlapcem. Zkrátka - legendou. Jako legenda musíte někde žít a spacák, pokud pro vás není ideální, je tu toto místo. Jedná se o louku, na které můžete volně stanovat. Stany jsou tady k pronájmu, takže si ho nemusíte kupovat a v případě, že odejdete, nic se neděje. Tento poplatek je imaginární.

Les samozřejmě není jediné místo, které stanování poskytuje. Spíše než les je to tedy nějaké zálesácké středisko. Konají se tu táboráky.
V těchto lesích se nachází všechny apricorny, které existují: , díky kterým si pak můžete vyrobit vlastní pokéball v dílně na pokébally v řemeslnické dílně. Na apricorny narážíte náhodně, většinou po nějaké aktivitě.

MÍSTA V PŘÍRODĚ

Toto je táborový prostor.
Zde máte právo si pronájmout stan a udělat si vlastní kempící prostor. Není povoleno zakládat si vlastní oheň. Táborový prostor se nachází především na louce, avšak zčásti vybočuje i do divokého lesa kolem Route 7. Nachází se zde i táborák.

Je to poklidné místo plné ostatních lidí. Je bezpečné tu zůstávat i přes noc, protože jsou tu hlídky, které vás případně včas ohlásí před nebezpečím nebo požárem.
Les, ve kterém žijí divocí pokémoni.
Je povoleno si nějaké z nich chytit, avšak jsou tu slabší než kde jinde, protože se často nedostávají do přítomnosti zápasu nebo boje.
Často tu potkáte Silcoon nebo Venipede, příležitostně i Kricketune nebo Joltika. V dobách hezkého počasí je ke spatření Butterfree. Ven ráno vylézá i Weedle a Caterpie.

Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem


Rybaření v oblasti je také povoleno.
K chycení jsou jen Magikarpové, čili stačí jen Old Rod. Zde platí rybaření trochu jiné než jinde. Napíšete dolů "Nahazuji prut" a admini odepisují, kdo se vám chytil. Je zde 5% šance, že narazíte na Gyaradose nebo na Shiny Magikarpa.

V případě, že nechcete rybařit, můžete si skočit jen tak do vody, ochladit se během horkých letních dní.
A nakonec jsou tu stáje, ohrady.
Nachází se tu velkochov Mareepů a Miltank. Pokud si nějakého chceš ochočit, můžeš. Platí to pouze přátelstvím.
Získat si pokémony zápasem můžete s Taurosy a Ponytami.

V případě, že chcete ochočovat nebo chytat, napište:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
nebo
1. Kteří pokémoni se přemlouvání zúčastňují
2. Kterého chytáš
3. Průběh chytání

V případě, že děláte něco jiného:
1. Co budete dělat
2. S kým si jdeš
3. Průběh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (123)
Zobrazit starší komentáře

101 Drobeček Drobeček | 17. dubna 2018 v 20:37 | Reagovat

1) Dojení Miltank - 2 lahve
2) Forever alone
3)

A znovu nastal čas zajít za miltank pro mléko. Do lesa jsem trefil snadno, dokonce i hledání miltank bylo snadné - všechny byly nahnané na mýtince, kde se poklidně pásly. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy přišlo na téma dojení.
"Takže vy už nemáte mléko?" zeptal jsem se s podezřením Miltank, která mi onu zprávu sdělila.
"Přesně tak, je mi líto," přikývla. "Poslední týden jsme měly perný. Trenéři kam se podíváš, a všichni chtěli mléko! Ne že by si přišli třeba popovídat, to né. Oni prostě přišli jen a jen pro mléko!"
"Ehm," odkašlal jsem si a snažil se tvářit, že tu nejsem ze stejného důvodu. "Takže vážně nikdo nemá mléko? Co třeba z každé dostat trošku, nenaplnilo by to celou lahev?"
Miltank se na mě pohoršeně podívala. "Takhle kazit mléko, ts! Potřebuješ to na vaření, co? Jak by se ti líbilo, kdyby jsi v jídle měl mléko, které má dvanáct příchutí najednou?"
"Nechápu, kam tím míříte," zakroutil jsem hlavou.
"Každá miltank má mléko trošku jiné," vysvětlila. "Ale jestli vážně akutně potřebuješ mléko..."
"Ano?" rozzářil jsem se. "Udělám cokoli!"
"Je tu jedna miltank, která má mléka až až," kývla růžová kráva hlavou ke koutu ohrady. Opravdu, povalovala se tam obří miltank. Všiml jsem si, že ostatní se od ní drží v uctivém odstupu deseti metrů.
"Vypadá, jako by jí nikdo měsíce nedojil," uchechtl jsem se.
Miltank vykulila oči. "Aha, tak ty už o tom víš! No, každopádně, takové miltank jsou pak docela... nepříjemné, řekněme. I naši chovatelé neví, co s ní. Jestli potřebuješ mléko a nebojíš se rozmašírovaného obličeje, hurá k ní!"
Otřásl jsem se. "Nejsou tu nějací profesionální dojiči? Posledně tu byl jeden pán s kyblíkem..."
"Kdepak," zasmála se Miltank."Všichni to pro dnešek vzdali. Asi nepočítali s tím, že bude chtít někdo mléko zrovna od ní."
Povzdechl jsem si. Co se dá dělat, risknu to. Mléko potřebuju na vaření, bez něj by přece pizza nebyla... no, co já vím, proč se tam vlastně mléko dává. Vždy věřte receptům, ne?
"Oke, uvidím, co se dá dělat," přikývl jsem. "Nějaký kyblík by jste neměly?"
Miltank kývla hlavou tentokárt k malé boudě na opačném konci ohrady. "Půjč si ho, nikomu to vadit nebude."
"Díky," přikývl jsem a vydal se k chatrči.
"Hodně štěstí a pevných kostí!" zamávala mi ještě na rozloučenou a vesele pokračovala v pojídání trávy.

Jak jsem se tak pomalu blížil k napasené Miltank, začínal jsem pochybovat o svém rozhodnutí. Třeba by šla pizza bez mléka? Nebo... nebo bych jí taky vůbec nemusel dělat, ne? Ne, kdepak. Když už jsem kvůli tomu nakupoval berry, půjdu do toho. Snad mě to bude stát v nejhorším jen pár modřín...
... a zlámaných kostí a žeber a vůbec všeho. Když jsem od krávy stál na dva metry, začala vrčet.
"Moje... moje mléko!" sípala. "Nikomu... nikomu ani kapku nedám!"
"Pročpak?" podivil jsem se. Všiml jsem si, že nebýt její nadpřirozené velikosti, vypadala Miltank oproti ostatním celkem mladě.
"P-prý to... bolí!" huhňala.
Aha. Že by ještě v životě nedojila? "Copak bolí?"
"D-doje... dojení!"
No jasně. "Poslyš, co já vím, tak to miltank moc nevadí. Vlastně naopak, pomáhá jim to. Ve škole nás učily, že by mámy měly kojit, jinak je můžou bolet... no, prostě je to pro ně ještě víc nepříjemný."
"Miltank nejsou mámy," odfrkla Miltank. "Než začneš mluvit... nauč se něco o tom, co... říkáš!"
"He?" podivl jsem se. "Myslel jsem, že se vám mléko vyrábí v reakci na porod malé kravičky?"
Miltank se pokusila o smích, proměnil se ale v bolestivé skučení. "Tupec jeden... My dáváme mléko po celý život, s dítětem... nebo bez! Pche, představ si to, každý... každý den se nechávat ždímat!"
"No, jak říkám, pořád lepší, než přetékat, ne?"
Miltank něco nespokojeně zabručela. "Běž pryč," zamávala na mě kopýtkem.
"Víš, já ale potřebuju mléko a ty jsi poslední miltank, která ho má," začal jsem opatrně. "Co takhle udělat obchod? Checš Yeny? Jídlo...? Poslyš, jak dlouho tu vlastně jsi? Jídlo by se ti hodilo, ne?"
"N-nikdy!" vyprskla Mitank, při slově 'jídlo' se jí ale nepatrně zaleskly oči. "Jsem tu... tři dny. A klidně budu i déle, dokud... dokud mě to nepřejde!"
"Tři dny?" zhrozil jsem se. "Hele, já si nemyslím, že přebytek mléka tě může jen tak přejít, jako by to byla nemoc. Dojení prostě k miltank patří."
"Blablabla," vyplázla Miltank jazyk. "Kdyby jsi mléko nepotřeboval, tak... by jsi takové žvásty... neříkal!"
Jak jsem tak přemýšlel nad novým argumentem, ozvalo se z Miltank hlasité zakručení. Shodil jsem ze zad batoh a zahrabal v něm.
"Miltank jí granule, ne?" ujistil jsem se, otevřel krabičku a přisunul jí do bezpečné vzdálenosti od Miltank. "Dej si."
"Mě nenapálíš! Jen co se pustím do jídla, pokusíš... pokusíš se mě podojit!"
"Ani ve snu by mě taková zlotřilost nenapadla," zasmál jsem se, nasadil si batoh a ustoupil o dva metry dozadu. "Šup, najez se, ať tě nebolí z hladu břicho... I když si myslím, že je to spíš z přebytku mléka." Poslední větu jsem zamumlal potichu, aby to Miltank neslyšela.
Kráva na mě chvilku s podezřením hleděla, pak se pomalu začala sunout ke krabičce. Trvalo jí to dlouho, napadlo mě tedy, že jí pomůžu.
"Když mi slíbíš, že mě nekopneš, přiblížím ti krabičku," navrhl jsem.
"Tak ty takhle!" zvolala Miltank. "Jen co jsem pryč... z bezpečného kouta, už by sis chtěl vzít granule... zpět!"
Zamával jsem rukama v obranném gestu. "Slibuji, že ne."
Bez čekání na odpověď jsem se vydal ke krabičce. Když už jsem na ní měl ruku, Miltank znovu zavrčela. Pohlédl jsem na ní a spatřil, jak se kutálí mým směrem. Oh.
Ozvala se rána následovaná žuchnutím, to jsem odletěl nárazem dozadu. Kráva kopýtkem zakryla krabičku, kterou jsem upustil, a zle se na mě podívala. "Moje!"
"To byl rollout, co?" podivil jsem se, zatímco jsem se seškrabával ze země. "Měla jsi říct hned, že ho umíš."
Miltank se pustila zběsile do jídla. "Fo je mofe kvabifka!" huhňala s plnou tlamou. Svého okolí si přestala všímat.
Spatřil jsem v tom skvělou příležitost. Mléko potřebuju, určitě by stačilo jen přiložit kýbl a párkrát zatahat...
Doplížil jsem se až za Miltank, opatrně položil kyblík a natáhl ruku. V tu chvíli se hlava Miltank s hrozivým výrazem otočila. "O co se pokoušíš?!" vyjekla a uštědřila jeden kopanec mně, druhý kyblíku.
Mohla by být skvělý fotbalista. Kýbl se vznesl a ještě ve vzduchu se střetl s mojí hlavou. Asi usoudil, že od teď je z něj klobouk, protože se okamžitě pohodlně na hlavě usadil.
Po tvrdém přistání jsem popadl kyblík a párkrát za něj zběsile zatahal. Nešel dolů, zasekl se o uši.
"Kdo vymýšlel takhle de... degenerovaný tvar kýblu!" zahuhňal jsem rozhořčeně a zkoušel podle zvuků chroupání zjistit, kde je Miltank. Ještě chvíli jsem se svým novým kloboukem zápolil, pak mě něco napadlo.
No jo, napadlo. Jenže můj nápad se nedal realizovat s kýblem na hlavě. Znovu jsem ho popadl a zoufale zatáhl, klobouk ale dolů nechtěl.
"Ehm, nemohla by jsi mi pomoci?" škemral jsem směrem, kde jsem tušil Miltank.
"Pomoz si sám," zasmála se kráva.
"No já jen, že mě napadlo, jak tě zbavit bolesti i bez dojení," pokrčil jsem rameny.
Miltank zamyšleně zafuněla. Pak jsem zaslechl blížící se klapot kopýtek.
"Slibuješ, že... bez dojení?“ ujistila se. Přikývl jsem a Miltank spokojeně zabučela.
"Nehýbej se," varovala mě. Něco zasvištělo vzduchem a kyblík se vznesl, bez mojí hlavy, do vzduchu. Miltank ho ukopla kopytem a znovu tím potvrdila svůj potenciál jakožto fotbalista.
Hned na to se odsunula do bezpečné vzdálenosti. "Vyklop svůj nápad!"
Odkašlal jsem si. "No, napadlo mě, že bys že sebe to mléko mohla jednoduše vycvičit. Dělat sedlehy nebo tak něco..."
"No tak to promiň, ale... Miltank sedlehy... nedokážou," zavrtěla hlavou.
"Hm," poškrábal jsem se zamyšleně na hlavě. "Co třeba rollout?"
"A k čemu... k čemu že mi to vlastně bude?" zajímala se kráva.
Zamyslel jsem se. "No... Nejsem si jistý, jak miltank fungují, ale třeba ti to nějak uvolní mléko i bez dojení."
"A tobě to... bude k čemu?" zeptala se s podezřením Miltank.
"Rád dělám dobré skutky," zasmál jsem se. V duchu jsem však doufal, že mi za to alespoň trochu mléka dá.
Miltank to asi uznala za dostatečný argument, schoulila se totiž do klubíčka a začala jezdit sem a tam. Chvíli se nic nedělo, pak se ale ozvalo tiché "plop" a z valící se koule začalo tryskat mléko.
Ze začátku jsem kolem pobíhal s kyblíkem a snažil se mléko chytat, vzdal jsem to ale, když mi jedna dávka přistála rovnou do očí. Nechal jsem tedy toho a jen pozoroval, jak se koule zmenšuje a zmenšuje...
Za několik dlouhých minut přede mnou stála dvakrát menší Miltank, jako by byla z poloviny vyfouknutý balónek. Zubila se od ucha k uchu a pozorovala louže mléka kolem.
"Fungovalo to!" radovala se.
Oddechl jsem si. Jop, můj nesmyslný plán fungoval. A teď k tomu, pro co jsem přišel...
"No, teď, když vidíš, že ztráta mléka nijak nebolí," začal jsem opatrně, "co takhle mi ho trošku věnovat? Stačily by mi dvě lahvičky. Jestli tolik mléka nedáš, i jedna bude dost! Samozřejmě chápu, kdybys nechtěla, poradím si jinde..."

Spotřebováno:
1x granule - Miltank

102 [A] Enwy [A] Enwy | 19. dubna 2018 v 17:29 | Reagovat

[101]: Podařilo se ti naplnit obě sklenice mlékem.

103 Drobeček Drobeček | 30. dubna 2018 v 11:29 | Reagovat

(Nahazuji prut)

Dnes jsem si zašel do Lesa táborníků, ne však kvůli dojení. Posadil jsem se u řeky, z batohu vytáhl old rod, složil ho a připravil návnadu.
"Jak že se to nahazuje...?" mumlal jsem si pro sebe. Po několika neúspěšných pokusech (při jednom jsem málem hodil do řeky sám sebe) se mi konečně podařilo hodit prut pár metrů do řeky... Ano, celý prut.
Když se mi ho povedlo vylovit, zkusil jsem to znovu, a ejhle, konečně se zdařilo a návnada vesele poskakovala po hladině. Upevnil jsem prut na stojánek, natáhl se do trávy a čekal...

104 Rory Rory | 5. května 2018 v 6:46 | Reagovat

1. Strávenie noci v lese za účelom bližšieho spoznania s Eevee a Pidovem... vymýšľanie mena pre Eevee (Cordelia)
2. Eevee (samička), Pidove
3. 1/2
„Nerada to priznávam, ale myslím... že sme sa stratili!“ zamrmlala som do ticha lesa. A až keď mi nikto neodpovedal mi došlo, že som vlastne sama. S vybitým pokédexom. Acea som po náročných bitkách nechala odpočívať v pokécentre, Lilith išla do bojového klubu... a tak som zostala len s Feebasom, ktorý mi uprostred lesa, na suchu, bude na dve veci, Pidovem, ktorý k najmúdrejším zjavne nepatril, Eeveem, ktorý ma zjavne neznáša, a neznámym pokémonom. Rozhodla som sa teda pre ten. „Oh, pri Arceusovi, ty si Eevee!“ vykvikla som nadšene a znovu som sa po ňom vrhla, rovnako ako s prvým Eeveem. Tento ale nevyzeral, že by mu moje zaobchádzanie vadilo. „Uiiiii!“ zapískal slabučko a nadšene privrel oči, ako som sa s ním točila. Ten bol tááák roztomilý... Keď som sa trochu ukľudnila, zložila som Eeveeho na zem. „Som Rory!“ zazubila som si a čupla som si, naťahujúc k nemu ruku. Eevee nadšene zavrtel chvostíkom. „Ahoj Rory! Ja som Eevee! Veľmi ma teší!“ ozval sa... dievčenský? hlas a Eevee spravil, alebo vlastne skôr spravila, krok dopredu. Zdvihla packu a pokúsila sa mi ju položiť na ruku, pri tom ale stratila rovnováhu a zaryla ňufáčikom do zeme. „Auč!“ ozvalo sa tlmene a vzápätí to huňaté klbko bolo znovu na nohách. „Pardón,“ zahuhňala zahanbene. Len som ju pobavene poťapkala po hlave. „Vporiadku. Neublížila si si?“ Eevee usilovne potriasla hlavičkou a ja som usúdila, že keď ma neopravila, bude to naozaj samička. Eevee znovu zdvihla packu v snahe mi ju podať, a ja som ju rýchlo chytila, by snáď znovu nepadla. „Aj mňa veľmi teší, Eevee. Teraz ale... nepoznáš náhodou tento les? Podarilo sa mi stratiť a nemám so sebou svojich zvyčajných pokémonov, takže...“ jemne som pokrčila plecami. „Tak trochu neviem, čo teraz robiť...“ Eevee sa len mierne zarazila. „No... nie. Ale môžem ti pomôcť nájsť cestu!“ ponúkala sa hneď nadšene. „Nikdy som nebola stratená! Teraz zistím, aké to je!“ vrtela chvostom nadšene. Oh, tak zlatá... „Nemyslím si, že sa ti to bude moc páčiť. Znamená to, že spíme vonku, bez poriadnych zásob, bez záchodu, sprchy....“ v skratke, mala som svoj dôvod, prečo som skoro stále prespávala v pokécentrách. Eevee sa ale len zasmiala. „To nič, aspoň bude sranda! Skúšala si opýtať sa divokých pokémonov? Možno si nájdeme nových kamarátov!“ rýchlosť jej chvosta sa ešte zvýšila. A ja som sa musela len rozosmiať. Divokým pokémonom by som sa radšej vyhýbala, keď pri sebe nemám ani Acea ani Lilith, no jej nadšenie bolo úžasné. „No poď, princezná, pôjdeme nájsť cestu...“ vstala som a Eevee len nadskočila. „Ánooo!“ zajasala a rozbehla sa, po pár krokoch sa jej však zamotali nohy a ona zase skončila na zemi. „Ou-ou...“ fňukla, keď sa stavala.  S povzdychom som ju zobrala na ruky. „Pôjdeme takto, dobre? Ty budeš navigovať!“ Eevee len nadšene prikývla. Cestu von sme ale nájsť nevedeli nech sme sa snažili ako sme chceli. Nakoniec mi nezostalo nič iné ako vyvolať Pidoveho. „Zdar, Agent 000!“ zasalutovala som jemne. Pidove zletel na zem a uprel pohľad na Eevee v mojich rukách. „Zdar!“ zavŕkal veselo a načechral si perie. „Pidove, toto je Eevee! Eevee, toto je Pidg-Pidove!“ – „Ahoj Pidg-Pidove!“ zasmiala sa hneď Eevee a keby som ju nemala na rukách, asi predvediem majstrovský facepalm. „Eevee, to on je Pidove. To Pidgey som sa pomýlila...“ Eevee chápavo prikývla. „Oh!“ zamrmlala. „Ahoj Pidove!“ Pidove zatrepotal krídlami. „Ale môžeš mi hovoriť Agent 000!“ Eevee sa rozchichotala. „Ahoj Agent!“ zanôtila znovu a zoskočila na zem. A samozrejme, že dopadla na zadok s úplne šokovaným výrazom. „Auu!“ bleskovo vyskočila a začala si fúkať chvostík. „Oh, Evie, dávaj si pozor...“ zamrmlala som a Eevee na mňa uprene pozrela. „Evie?“ Pokrčila som plecami. „Prepáč, znelo to tak kjutovo, podobne ako Eevee. Ale tak viac... jemnejšie...“ Eevee sa rozžiarila. „Roury!“ zasmiala sa a obehla kolečko, len-len udržala rovnováhu. „Môžem ti dať prezývku? Môžešm ťa volať Roury?“ začala na mňa skákať a ja by som prisahala, že Pidove sa za nami zasmial. Ale keď som naňho pozrela, typický priblblý pohľad bolo jediné, čo som na ňom videla. „Môžeš,“ prikývla som, „ale Rory je už samo o sebe prezývka. Celým menom som Aurora,“ jemne som sa poklonila. Eevee sa rozšírili oči. „Óóó, ako princezná! Prečo si mi potom hovorila princezná? Ty si princezná, že? Môžem mať aj ja nejaké elegantné meno?“ Prikývla som. „Jasné... niečo po ceste vymyslíme, dobre? Ale teraz by sme sa mali dostať von. Bez svojej Incineroar neviem spraviť oheň...“ Eevee len mykla uchom. „To nevadí! Už je teplo, oheň nepotrebujeme! A môžeme sa na cestu spýtať divokých pokémonov!“ Vzdychla som si. „Pidove... vedel by si vyletieť hore a pozrieť nám, kde sme?“ Pidove rázne prikývol a vyletel do vzduchu. Po chvíli sa k nám vrátil. „Sme v lese,“ zahlásil veľmi inteligentne a ja som nešťastne zavrčala. „A nevidel si niekde koniec lesa? Nejakú farmu? Mala by tu blízko byť...“ Pidove len potriasol hlavou. „Ale videl som stádo Ponýt v ohrade. Bolo to veľmi nápadné!“ prikyvoval dôrazne a Eevee nadšene vypískla. „Poďme tam!“ znovu skoro zletela na zem, takže som ju radšej zase zobrala na ruky. „Pidove, budeš nás navigovať?“ Pidove len razantne prikývol a vzlietol. Letel asi tak meter pred nami a robil ostré zatáčky medzi stromami... a v konečnom dôsledku mi bolo jasné, že netuší, kam ideme. Vzdychla som a zastala. „Toto nemá zmysel... za chvíľu bude tma. Poďme vymyslieť, čo spravíme v noci, a do mesta sa skúsime dostať ráno...
Eevee ani Pidove moc pomoc neboli, to treba povedať hneď na začiatku. Kým sme zháňali drevo, Eevee štyrikrát zakopla o vlastné nohy, a Pidove... no, ten začal jedno drievko ožúvať, takže som ich obidvoch donútila zostať v našom provizórnom tábore. Ten sa skladal z kopy dreva a môjho prepchatého ruksaku, takže tiež nič moc. Už len zostávalo zistiť, ako zapáliť oheň. „To viem! Priskočila hneď nadšená Eevee a priniesla v papuľke drievko, ktoré oprela o väčšie drevo. „Teraz to musíš rýchlo šúchať a vznikne oheň!“ – „Alebo použi kamene!“ radil aj Pidove a ja som na nich obidvoch zazrela. „Nechcem vám dvom kaziť ilúzie, ale toto funguje len vo filmoch!“ Eevee len triasla hlavou. „Niee, naozaj to funguje! Skús to!“ Prekvapivo, nepodarilo sa mi to. „Nejaký iný nápad?“ Obidvaja zmĺkli, zabratí do myšlienok. Potriasla som hlavou. „No nič, idem pozrieť, či tu nie je niekde voda... bez ohňa prežijeme, ale voda je fakt dôležitá...“ hlavne, keď mám so sebou asi len dve fľašky. „Zostaňte. Tu.“ Obidvaja prikývli a ja som sa vydala skúmať okolie... a za chvíľu som za sebou počula zapraskanie a tiché „Auuu!“ Prevrátila som oči. „Eevee?“ – „Rory! Ahooj!“ obtrela sa mi tá chlpatá gulička okolo nôh a nevinne na mňa pozrela. „Prepáč, moc som sa nudila. Agent 000 spí, tak som išla za tebou!“ zamrkala roztomilo a ja som nešťastne vzdychla. „Eevee... musíš ma trochu počúvať, áno? Ak ti niečo prikážem, nehovorím to preto, že ti chcem rozkazovať, ale pre to, že to má nejaký dôvod. Má ti to nejako pomôcť. Väčšinou. Chápeš?“ Eevee prikývla, no stále mala ten naivno-nevinný výraz. „Poďme späť,“ vzdychla som si nakoniec. Nechávať Pidoveho samého...
Prekvapením bolo, že keď sme sa vrátili do nášho takzvaného tábora, oheň horel. „Yaaay!“ vypískla nadšene Eevee a prebehla k nemu, ja som ju ale rýchlo odtiahla preč. Ešte by doňho spadla. Pidove spal na blízkom strome a nikde v okolí som nikoho nevidela, netušila som teda, odkiaľ sa oheň zobral. No kým tam bol, nebudem sa sťažovať, nie? Postupne sa zotmelo a ja som pozbierala ešte nejaké drevo, nechcela som, aby nám oheň vyhasol moc skoro. „Pidove, Eevee, nie ste hladní?“ Eevee sa na mňa okamžite vrhla s prosebným pohľadom a Pidove vyzeral podobne. „No... nemáme nič moc. Mám tu nejaké perníky, sušienky a palacinky... oh, donut! ... a nejaké pitia a berry. Dobre, dnes to budú perníčky a sušienky, zajtra ráno nájdeme vodu, dáme si berry a palacinky a pôjdeme do mesta!“ rozhodla som nakoniec a potriedila som medzi nás sušienky aj perníčky, a potom aj pitia. Pidove si sušienky obzvlášť užíval, neskutočne dlho ju chrumkal, s blaženým výrazom. S úsmevom som ho sledovala a potom mu z uteráku pomohla vytvoriť provizórne hniezdo. Eevee sa rozhodla noc stráviť v Magikarp čiapke a stočila sa do nej tak roztomilo, že som si nemohla pomôcť a musela som ju odfotiť. „Cordelia!“ povedala som po chvíli, keď už Pidove znovu spal. Eevee mykla uchom. „Kto?“ Usmiala som sa. „Cordelia. Skrátene Deli. Čo povieš?“ Eevee len zmätene mrkala. „No, to meno. Chcela si, aby som ti nejaké vymyslela...“ Eevee chápavo prikývla. „Deli znie roztomilučko... dobre, budem Cordelia... Cordelinka...“ mrmlala, ako zaspávala, až kým úplne nezalomila. Krátko nato som sa rozhodla pospať si aj ja, aj keď predstava, že som bez ochrany v lese, ma celkom desila.

105 Rory Rory | 5. května 2018 v 6:46 | Reagovat

[104]: 2/2
Uprostred noci som sa pár krát strhla na rôzne zvuky, no keď ich moja rozospatá myse vyhodnotila ako neškodné, znovu som sa vrátila na svoje teplučné miestečko a znovu som zaspala. Aké bolo ráno moje prekvapenie, keď som sa zobudila obtočená... niečím. A slušne som spanikárila. Na pár sekúnd, kým som to ´niečo´ nespoznala. Aceove perie som poznala viac ako dobre, a to bolo to jediné, čo mi zabránilo jačať. „Ace!“ vydýchla som nadšene a pritúlila som sa bližšie. Netušila som, ako nás našiel, no bola som rada. Chvíľu som ešte zostala v objatí jeho krídla a potom som opatrne vyliezla. Ace stále spal, rovnako ako Pidove a Eevee, teraz už Cordelia. Oheň už dávno nehorel a vedľa ohniska boli vzorne poskladané rôzne berry a ovocie. Takisto tam stála moja plechovka plná vody a prikrytá listom, aby vodu nič nezašpinilo, a tiež tam bol otvorený aj môj Sprievodca. Bola otvorená nejaká mapa, Zlatým nugetom tam bolo označené jedno miesto, a vedľa knižky bol nakreslený kompas, ktorý jasne ukazoval, kde je sever. Len som zízala s otvorenými očami. „Ace... to si spravil ty?“ zobudila som ho rýchlo. Ace, keď sa dostatočne prebral, len potriasol hlavou. Pokrčila som plecami. „No, nech to bol ktokoľvek... postaral sa nám o raňajky. Bola by škoda nechať to tu. Nie si hladný?“ Ace sa zasmial a rýchlo sa obslúžil. „Čo tu vlastne robíš?“ spýtala som sa ho s plnými ústami. „No... nevrátila si sa do strediska. Bál som sa o vás, tak som išiel sem... hovorila si, že chceš ísť na farmu, a tam mi povedali, že si sa rozhodla ísť na chvíľu do lesa. A bolo mi jasné, že bezomňa a Lilith si stratená. Nečakal som ale, že sa ti aj vybije pokédex...“ prevrátil oči a ja som nespokojne našpúlila pery. „Ale prosím ťa, my sme úplne vpohode. Som už veľké dievča, Ace, viem sa o seba postarať!“ Aceova odpoveď, smiech, mi moc na sebavedomí nepomohol. „Oh, kušuj. Počkáme, kým sa Cordelia a Pidove zobudia  a pôjdeme... ani jedného si ešte nestretol, že? Cordelia, to je Eevee. Je to strašné zlatíčko, ale trochu nešikovná...“  
(A ani jeden z nich si nevšimol samoľúby výraz istého Pidoveho,  ktorý pracne predstieral, že spí...)
//
Rory - 1x Perníček, 1x špeciálna Lii´s sušienka, Sprinklotad nápoj
Eevee - 1x Perníček, 1x špeciálna Lii´s sušienka, Moomoo mlieko
Pidove - 1x Perníček, 1x špeciálna Lii´s sušienka, Psyduck nápoj

106 [A] Enwy [A] Enwy | 6. května 2018 v 14:49 | Reagovat

[103]: Áááá jeee tooo... Magikarp (Lv. 13, samec)! Chyť či nech odšplouchnout do hlubin řeky.

[104]: Eevee své jméno přijala, zní jí vezmi exoticky. Oba dva si noc užili.
Eevee - 6% sehranosti, 3% lásky (Rory's perníček), 3% štěstí (perníček), 3% zk. v boj. (Lii's spec. suš.)
Pidove - 7% sehranosti, 3% štěstí (perníček), 3% zk. v boj. (Lii's spec. suš.)
Přežití - 9% (3% Lii's spec. sušenka)

107 Rory Rory | 26. května 2018 v 9:18 | Reagovat

1. Výlet s Gengarom
2.  Incineroar, Pidgeot, Eevee (Cordelia), Eevee (Hádes), Gengar, Bayleef
3. 1/2
„Taaak, a sme tu!“ zazubila som sa, keď som vo výmennom stredisku vyzdvihla Gengara a našla som v lese miesto vhodné na kemping. Okrem nás tam široko-ďaleko nebol nikto, možno tak divokí pokémoni, a vďaka prítomnosti Lilith, Acea a prekvapivo aj Gengara som očakávala pokojnú noc, bez nečakaných útokov. Gengara som síce vôbec nepoznala, ale z toho, čo som videla na tímových, mi bolo jasné, že väčšine mojich pokémonov by s prehľadom nakopal zadok, takže...  v prípade, že by Lilith vyprovokovala Tretiu Caterpie Vojnu, mám celkom dobrú šancu, že to prežijem. Na víťaznej strane. Povyvolávala som celý tím z pokéballov a v tom momente nastal chaos s veľkým CH. Alebo len C? No, každopádne, chaos to bol poriadny. Prvé, čo som si uvedomila, bola náhla zima. Na tú reagovala Lilith a v momente, ako som sa otriasla, sa ku mne pritlačila a začala na Gengara, ktorý sa o náhlu zimu postaral, desivo vrčať. S Gengarom to ale ani nepohlo, len na mňa nepokryte zízal, niečo si potichu mumlal a úplne Lilith ignoroval. Cordelia, to najkutovejšie zlatíčko z mojej súčasnej bandy, sa ale pri Lilithinom vrčaní rozklepala, začala vydesene mrnčať a prebehla sa schovať za druhého Eeveeho, Hádesa, ktorý pre zmenu vrčal a zazeral na Acea, div že sa naňho hneď nevrhol. Ace začal klapotať krídlami, ako sa snažil trochu zahriať, čo spolu s dvojnásobným vrčaním znelo desivo. A Nike to celé zaklincovala tým, že najskôr začala vyzývať Lilith, potom Acea, a keď si všimla Gengara, začala okolo neho pobehovať a vyzývať na zápas jeho. A ja som tam len stála, polka tela mi mrzla a druhá sa išla uvariť, a uvažovala som, že vyvolať ich všetkých naraz asi nebol najlepší nápad. „Eeeh, prosím... mohli by ste sa všetci upokojiť?“ ozvala som sa neisto, no až na Acea ma ignorovali. Ten prestal klapotať krídlami a keď mu došlo, akí sú pokémoni okolo vystresovaní, vzlietol, vytrhol ma z Lilitinho zovretia, vyhodil si ma na chrbát, potom zdvihol Cordeliu a vyhodil mi ju na ruky. A vyletel hore, preč od toho chaosu. „Deli, ššš, to nič...“ hladkala som ju po chrbte a ona po mne vydesene mrkla. „Prečo tak kričia?“ Jemne som pokrčila plecami. „To neviem, ale...nemusíš sa ich báť, áno?“ Cordelia zastrihala uškami. „Ale... ten Gengar vyzeral strašidelne.. aj Lilith, trošičku,“ striasla sa a potom sa postavila. Jemne sa naklonila, aby videla na zem. „Ohh, tam je Eevee!“ rozžiarila sa nadšene. „Myslíš, že budeme kamaráti?“ Ace vydal kašľavý smiech a ja som ho jemne pleskla po krídle. „Určite, Deli. Ozaj, ešte som vás nepredstavila, že? Deli, toto je Ace, môj Pid-“ – „Mega pokémona!“ vopchal sa do rozhovoru Ace a ja som prevrátila oči. „Áno, to tiež. Ace, toto je Cordelia, skrátene Deli!“ Ace Deli zatiahol do rozhovoru, v ktorom jej približoval zvyšok tímu, aj pokémonov, ktorí boli momentálne u profesora, a ja som sledovala, ako sa situácia na zemi upokojila. „Uh, Ace...“ začala som po chvíli mierne panikáriť, „prosím, povedz mi, že vidíš Gengara?“ Ace mrkol na zem. „...mám povolené klamať?“ spýtal sa neisto a ja som len zavrčala. Gengar s ostatnými pokémonmi na zemi nebol. „Ale no taaak... Nemôžem stratiť pokémona, ktorý ani nie je môj! Zajtra sa vracia k Enwy!“ Deli medzitým preťapkala k Aceovmu chovostu a odrazu vypískla. „Tu jee!“ rozosmiala sa, jej veselá nálada zjavne bola späť. Zvrtla som sa a naozaj, Gengar levitoval pred Deli a myl výraz, ktorý mal byť zjavne desivý, no mne prišiel skôr roztomilý. Vzdychla som. „Gengar sa našiel, môžeme ísť jesť!“ Gengar nespokojne zatskal. „Ja som Šampión Yubel, ultimátna nočná mora!“ predniesol slávnostne, „ale môžeš mi hovoriť Yubel!“ dodal po chvíli ticha. Deli nadšene zastrihala ušami a skočila mu na hlavu. „Ja som Cordelinka, ale môžeš mi hovoriť Deli!“ vypískla veselo. Gengarov, teda Yubelov, šokovaný výraz bol naozaj niečo. „Eeeh.... no... hovorila si niečo o jedení?“ uprel na mňa až prosebne pozrel. S povzdychom som Acea nasmerovala na zem. „Yubel, prosím, daj pozor, aby Deli nespadla...“
S Lilithinou pomocou sme mali oheň a potom sme okolo neho len mlčky sedeli a pozerali na seba. Bolo to naozaj nepríjemné, no všetky moje, Nikine a Deline snahy o rozprúdenie konverzácie boli neúspešné.  Potom ale Lilith hlasno zaškvŕkalo v bruchu. Hovorí sa, že láska ide cez žalúdok, a mňa napadlo, či by nám práve jedlo nemohlo pomôcť... a ak nie, aspoň nebudeme hladní, pfff... „Nie ste hladní?“ spýtala som sa s prehnanou veselosťou. Hádesovi myklo uchom a Yubelovi sa mierne rozžiarili oči, brala som to, že obidvaja by jedlo privítali. Na ostatných som ani nemusela pozerať. „No, aj ja. Ale tak trochu som nechala svoj vak s jedlom vo výmennom stredisku... takže budeme musieť improvizovať. Pôjdeme pohľadať nejaké berry, áno?“ Všetci pokémoni sa zdvihli naraz. Zlaté. Nike začala o niečom veselo trkotať s Deli a po chvíli zmizli medzi stromami, verila som ale, že cestu späť nájdu. Lilith aj Yubel sa držali pri mne a stále po sebe hádzali divné pohľady, ktoré som pracne ignorovala. Keď Ace videl, že Hádesovi, ktorý sa mi motal okolo nôh, jeho spoločnosť vadí, odletel nájsť Nike a Deli. „No, Yubel, myslím, že sme sa ešte oficiálne nezoznámili. Som Rory,“ vystrčila som k nemu ruku, no Gengar ju okato odignoroval. Pokračoval však v levitácii vedľa mňa. „Yubel, ako už vieš!“ Lilith si odfrkla. „Ty si pokémon tej super baby s Charizardom?“ Gengar sa napaprčil. „Len aby bolo jasné, ja som oveľa lepší! Porazil by som ho aj so zavretými očami a zviazanými nožkami!“ zamával nimi a zazubil sa. „Za čo mimochodom ďakujem. Ak by sme proti vám s Enwy niekedy zápasili, skúsim jej povedať, aby ťa moc nedrtila, lebo si jej pomohla dať mi nožky!“ urobil vo vzduchu salto a zachechtal sa. Lilith si znovu odfrkla. „Teraz kecáš! Nie si tak dobrý! Porazím ťa so zaviazanými očami, rukami aj nohami!“ Yubel nafúkol líčka, napriahol sa a kopol Lilith do holene. „To ani omylom! Som najsilnejší!“ Lilith sa rozosmiala. „To ťa musím sklamať, ale najsilnejšia som tu ja. A nemôžu byť dvaja najsilnejší!“ – „To teda nie si!“ Veľmi nenápadne som sa od nich odsunula a nechala ich doťahovať sa o tom, kto je lepší, silnejší a Arceus vie čo ešte. „No, Hádes... čo povieš na tím?“ Hádes neisto zastrihal ušami. „Prežijem!“ zamrmlal. „Nehovorila si, že máš aj iných Eevee...“ dodal mierne vyčítavo. Neisto som sa usmiala. „No... mám. Táto sa volá Cordelia a potom mám ešte Glaceona, Jokera!“ Hádes prižmúril oči. „Chceš si robiť Eevee tím?“ Zarazila som sa, nopotom som naňho roztopašne mrkla. „Čo ty vieš?“ Eevee len potriasol hlavou. „Berry!“ povedal bez náznaku emócie a ukázal pred seba. „Óóó, berry! Neumrieme od hladu!“ rozbehla som sa ku kríčku nadšene a začala trhať všetko, čo mi prišlo pod ruku. „Incineroar a Gengar zmizli!“ ozval sa po chvíli znovu Hádes a ja som sa poobzerala. „Tí sa zase nájdu...“ zamrmlala som. Keď som mala vrecká plné, napriamila som sa. „Poďme späť, fakt už začínam byť hladná...“ Eevee prikývol a nasledoval ma späť do tábora.

108 Rory Rory | 26. května 2018 v 9:18 | Reagovat

[107]: 2/2
Tam nás už čakali Nike, Deli a Ace, spolu s kôpkou lákavo vyzerajúceho... uh, bolo to ovocie? Alebo berry? Pokrčila som plecami a pridala som našu časť. „A teraz pôjdeme jesť?“ Nike celá žiarila a ja som prikývla. „Určite...“ – „Poďme si to opiecť! Ako na skutočnej opekačke!“ navrhovala ďalej. „Tak to je dobre, že sme doniesli toto, že?“ ozvala sa za mnou Liltih a keď som a otočila, videla som, ako jej Gengar tresol palicou po hlave. Zjavne mysleli na opekanie a pripravili palice. „A za toto nedostaneš nič z toho boxíku!“ zavrčala naňho Lilith a prebehla ku mne. Po nos mi strčila krabičku. „Pozri, čo sme dostali! Stretli sme takého milého tučného týpka a veľmi pekne sme ho poprosili a-a-a-a on nám dal jedlo!“ otvorila ju a ja som začala slintať. „Do-nut....“ Lilith mi ho s úškrnkom hneď strčila do úst. „Papkaj... kto je moc hladný a nevydrží na opečené berry?“ Samozrejme, že sa k nej prihrnuli všetci. „Hm... máme tu koláč. Kto chce koláč?“ Yubel bol najrýchlejší a rýchlo aj s korisťou vyletel vysoko na strom, kde koláč začal spokojne ládovať. Liltih po ňom vyšľahla plamenomet, no len taký slabý, ktorý sa zastavil skôr ako dosiahol strom. Nechcela podpáliť celý les, a keď sme nemali žiadneho vodného pokémona... Deli si vyprosíkala marcipánky, jednu si nechala ona a ostatné (s veľkou dávkou červenania) posunula Hádesovi. „Wooha, čo je toto? Je to tak žiarivé...“ obdivovala Nike modrý cukrík a bez toho, aby počkala na odpoveď, ho prehltla. „To je Rare Candy... pridáva ti silu...“ zamrmlal Ace sucho. „Vážne? Pááni, nemáme ešte nejaké? Potrebujem zosilnieť! Lilith, Liltih, dáme si teraz ten zápas?“ – „NIE!“ zarazila som ju. „Dnes oddychujeme. Máme tu Yubela, nebudeme ho zaťažovať zápasmi!“ Lilith vážne prikývla. „Nemôžeme predsa ukázať nepriateľovi všetky naše tajné taktiky!“ – „Nepriateľovi? Lilith, aj ja aj Enwy sme v rovnakom tíme. To znamená, že sme skôr spojenci...“ zamrmlala som nešťastne. „Ak sa nerozhodneš stať trénerkou a zápasiť na štadiónoch. To by sme ich potom museli poraziť v Lige!“ – „Nejdem sa stať trénerkou, Lil...“ – „Alebo sa tá... Enwy, hovorila si? No, tak ona sa ešte môže pridať k tomu neštýlovému tímu, ktorý útočil na plese...“ zamračila sa Lilith. „Hej! Je to moja trénerka! K neštýlovým tímom sa nepridáva!“ vykríkol Yubel. „Lilith, to nebolo pekné,“ pokarhala som ju a Lilith si odfrkla. „Veď som len dávala príklady, ako by sa mohli stať nepriateľmi... ale... hovoríš, že teraz sme spojenci?“ Neisto som pokrčila plecami a prikývla. „Super! Takže mi môže ten suprový Charizard dať pár tipov?“ To už som sa neovládla a rozosmiala som sa. „Dobre, dobre, stačilo. Čo takto sa najesť?“ ukázala som na bobule, ktoré Ace opiekol, kým sme sa doťahovali. „Aj ja chceem!“ priletel k nám Yubel a opatrne sa zložil na drevo, tak, aby nohami nešuchol o zem. Keď ale pozrel na berry, ohrnul nosom. „Keď ja... toto vlastne moc nemusím... a už som plný...“ zahabkal a znovu odletel na strom, nezabudol pri tom jemne nakopnúť Lilith a smiať sa pritom ako blázon. Lilith si odfrkla. „Daj to sem!“ chňapla po Leppa berry a keď ich ochutnala, rozžiarila sa. „Mňamka... Ace, daj si! Sú super!“ ponúkla Pidgeotovi, ktorému tiež celkom zachutili a pomohol jej dojesť ich. Ja som sa natiahla po Oran berry, a vtedy sa ku mne primotali Deli a Nike. „Čo to máš?“ Pousmiala som sa prehltla som prvú berry. „Oran. Dáte si? Sú dobré...“ obidve prikývli a každá prehltli po jednej. Ja som medzitým zjedla aj zvyšné dve a zdvihla som sa. „Neviem ako vy, ale ja už som celkom unavená... pôjdem si ľahnúť, prosím, nezostávajte moc dlho hore, zajtra sa musíme vrátiť, aby sme stihli poslať Yubela späť Enwy...“ Gengar ku mne, celý rozžiarený, priletel. „fakt? Pôjdem domov? Konečne, už som sa bál, že tu zostanem na vždy!“ Lilith ho postrapatila... teda, pokúsia sa o to, Gengar však nemal vlasy. „Chýba ti domov?“ zašušlala mierne posmešne. „Som si istá, že náš Feebas to tam zvláda oveľa lepšie! Nie ako ty, pfff,“ potriasala hlavou a s bláznivým smeichom sa rozbehla preč, aby utiekla Yubelovi, ktorý po nej vyštartoval. S prevrátením očí som povyberala všetky veci, ktoré by tím mohol potrebovať na noc. Deli hneď vyštartovala po Magikarp čiapke a usalašila sa v nej, pričom sa veselo bavila s Nike. Prešla som k Aceovi, vedľa ktorého som si ľahla a on ma zakryl krídlom. „...mám lepšie nohy ako ty! Ha!“ – „To teda nemáš! Ja mám tie najkrajšie, najlepšie a najsilnejšie nohy v celom regióne!“ – „Tak to si zjavne z iného regiónu, lebo v tomto sú moje nohy tie najlepšie!“ Ace vedľa mňa sa rozosmial. „Bolo by zábavné sledovať ich zápasiť... myslíš, že by sme si mohli dať tréning? Už dlho sme netrénovali... chcel by som sa trochu natiahnuť... a ten Eevee vyzerá, že je celkom nahnevaný, kvôli tomu zápasu, pri ktorom sme ho chytili...“ Jemne som prikývla. „Jasné. Ty si dáš odvetný zápas s Hádesom, Nike s Lilith....“ ponaťahovala som sa potom som privrela oči. „Dáš na nich pozor? Nech to tu nepodpália, alebo také niečo....“ Ace len prikývol, čo  som síce nevidela, no cítila som ho, ako sa pohol, a ja som pokojne zaspala.
Ráno som sa zobudila prvá. Vymotala som sa spod Aeovho krídla a prezrela som si tábor. Všetci živí, nič nespálené... normálne som na nich bola hrdá. Lilith spala rozvalená pri zhasnutom ohnisku a čo ma pobavilo bol Yubel, ktorý bol rozvalený na nej. Rýchlo som vytiahla foťák a ten moment som zvečnila, obidvaja tam vyzerali až roztomilo. To ale aj obaja Eevee, ktorí spolu spali v Magikarp čiapke, a Nike, ktorá bola stočená vedľa nich. Ace pomaly otvoril oči a ja som mu zamávala. Kývol mi na pozdrav a začal sa stavať. Všetky veci boli pobalené, takže som len vytiahla pokébally a Gengara, Lilith aj Nike som odvolala do pokéballov. Hádesa aj Deli som zobrala na ruky a vyliezla som Aceovi na chrbát. „Do výmenného strediska, prosím...“ Ace prikývol a vzlietol.
// používam :
Lucky svačinový box – čokoládový donut (Rory), Rare Candy (Bayleef), 3x stará marcipánka (1x Eevee Cordelia, 2x Eevee Hádes), Koláč s Grepa berry (Gengar)
4x Leppa Berry (2x Lillith, 2x Ace)
5x Oran berry (3x Rory, 1x Eevee Cordelia, 1x Bayleef)

109 [A] Enwy [A] Enwy | 27. května 2018 v 11:44 | Reagovat

[107]:[108]: Všichni si výlet užili a výměnný pobyt se Gengarovi líbil.
Incineroar - 9% sehranosti, 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran), 6% štěstí (2x Leppa)
Eevee (Cordelia) - 10% sehranosti (3% marcipánka), 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Eevee (Hádes) - 15% sehranosti (2x 3% marcipánka), 16% lásky  (1% Rory's donut, 15% oran)
Gengar - 8% sehranosti, 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Bayleef - 1 level (Rare Candy), 9% sehranosti, 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Pidgeot - 9% sehranosti, 6% štěstí (2x Leppa), 16% lásky (1% Rory's donut, 15% oran)
Přežití - 7%

110 [A] Enwy [A] Enwy | 27. května 2018 v 11:48 | Reagovat

[109]: EDIT:
Bayleef - +5% sehranosti
Eevee (Cordelia) - +5% sehranosti

111 Slaanesh Slaanesh | 18. června 2018 v 21:10 | Reagovat

Frogadier, Gengar "Autari", Minccino "Ikita", Mimikyu, Duskull "Suki", Haunter
Strašidelný dům-akce
Dnes jsem se rozhodl jít s Minccinou na procházku do lesa táborníků. Jeden z důvodů proč jsem sem dneska vyrazil, byl ten že se tu měla pořádat pouť a Ikita se strašně chtěla podívat na to co to je. Což jsem neměl to srdce jí to odmítnout a tak jsme sem zamířili. Sice jsem neměl původně v plánu ven vypouštět někoho dalšího, ale i tak jsem vzal všechny pokébali, protože jsem si nebyl jistý zda se budu vracet zpátky do města a nebo vyrazím rovnou někam dál.
Nějakou chvíli jdu ještě sám v tichosti, než v dálce uslyším povědomí zvuk z dětství. Pobaveně se usměji a přivolám Minccino. "Ahoj, Ikit." Ikit se usměje a odpoví. "Ahoj, strýčku." Slabě si povzdechnu a lehce zavrtím hlavou. "Strýčku?" "Ale nic Ikit. Neslyšíš náhodou něco?" Ikit se zaposlouchá a pak přikývne. "Něco slyším. Je to hudba?" Zeptá se nejistě Minccino. "Ano, je to jedna z melodií, které se hrají, když někde stojí pouť." Vysvětlím jí a pokračuji za zvukem.  "Jedna z melodií, to jako hrají pořád stejné?" Zeptá se Ikit. "Jo a májí k tomu i důvod. Protože lidé si, už zvykli, že pokaždé když uslyší tuto melodii, tak to znamená pouť a tak díky tomu přilíkají víc lidí, než kdyby to měnili." řeknu a následně přidám do kroku, jelikož Ikit zrychlí, aby se dostala na pouť co nejdřív.

A skutečně se během pár minut, už dostaneme na okraj poutě a hudba společně se světly na nás zaútočí plnou silou. "Ikit drž se u mně, ať se nestratíš, dobře?" Ikit souhlasně přikývne a přiskočí mi k noze, kterou obejme. Povzdechnu si a pod maskou se usměji. "No, dobře, takže kam vyrazíme jako první?" zeptám se spíš sám sebe a pomalu se rozejdu do pouti. Prvně se zastavíme u stánku s jídlem, kde Ikitě i sobě koupím něco lehkého do žaludku a pak se již vydáme do prvního zábavního kolotoče, což je pro mně klasická ´autíčka´ . Ty si Ikit po prvním šoku užije a ve druhé jízdě si dokonce sama vyzkouší jezdit. Což jí celkem jde, pokud budeme brát za úspěch, že minula pouze jedno auto, které bylo před námi.

Do další atrakce přivolám i Mimikyu. Jedná se místnost se zakřivenými zrcadli. "Pojď." řekne Ikit a popadne Mimikyu, dřív než to stihnu udělat já a vtáhne ji do budovy. Jen věnuji ještě pohled prodávající slečně a následně je následuji dovnitř. "Podívej, podívej se na své uši. Najednou jsou tak velké. A tady, tady jsi ještě menší a já tu tak velká." Sám se moc do zrcadel nedívám. Jednak je to proto, že mně tohla atrakce nikdy moc nebavila, ale předně proto, že jsem nebyl zvyklí se dívat na sebe od té doby co jsem nosil masku a tak mi pohled do zrcadla nepřipadal, přestože jsem masku měl, zrovna dvakrát příjemný.

Po pár zatáčkách své dvě ´holky´doženu. Mimikyu má zrovna hlavu nakloněnou na stranu, což se na zrcadle projeví, tak že se málem dotýká země. Minccino stojící vedle ní má hlavu v pravém úhlu k tělu a ušima střihá Mimikyu masku. "Zdá se, že se tu bavíš Ikit a co ty Mimikyu?" zeptám se jich a sám se nakloním trochu do strany, abych byl na zrcadle vidět rovně. "Hm, je to zajímavé." pronese a otočí se na mně. "Jak to funguje?" "No, je to docela jednoduché. Jde o to, že jak světlo nedopadá na rovnou plochu, tak se láme a to způsobuje tyto zkreslené podobizny." vysvětlím jí a pohladím ji po hlavě. Následně již společně projdeme zbytek domu, než vyjdeme ven. "Mně se nejvíc líbilo, jak jsme byli větší než ty." řekne Minccino nadšeně a zatímco se rozhlíží po další atrakci, která by stála za to naštívit.  "Půjdeme tam?" zeptá se Minccino ukazující na trampolínu. "Počkej Ikit, tys už vybírala, teď je řada na Mimikyu, kam bys chtěla jít ty?" zeptám se jí a čekám než se sama rozhodne. "Tam." řekne a ukáže na strašidelný dům. "Dobře Mimikyu, půjdeme tam a pak na tu loď Ikit. Dobře?" "A nebude to příliš děsivé?" zeptá se Ikit nejistě. Pokrčím rameny a řeknu. "Pokud chcete, tak vás můžu nést v náručí." To Ikit trochu uklidní a tak vyrazíme. Koupím lístky, vejdeme a po prvním kostře, která spadne ze stropu, se mi v náručí najednou objeví Ikit, která vytahuje do náruče i Mimikyu. Očividně, aby se nebála být dole sama. "Nebojte se nedovolím, aby se vám něco stalo." řeknu a jemně si je přitisknu k tělu, což ji pomůže se trochu uklidnit a tak vyrazím dál. O pár kroků dál se začne ozívat úpění. Nad hlavami nám proletí hejno Zubatů. "Neboj Ikit, jsem tady s tebou." řeknu a následně si je přechytím, tak abych měl jednu ruku volnou a mohl ji hladit. "Neboj není to až tak velký dům, ještě pár míst a pak už budeme venku a půjdeme na loď." řeknu po dalším překvapení.
Následně uděláme ještě několik kroků, než se ozve výbuch a následně všechno zhasne. "Ehm, nemyslím si, že tohle je v pořádku." zamumlám do naprosté tmy. "Uvízli jsme tu?" "Ne neuvízli Ikit, zůstaň v klidu, v pořádku se dostaneme ven." řeknu a přivolám Hauntra. "Mohl bys mně vyvést ven, vypadl proud a je aktuálně nic nevidím. "Jistě, ale je to budova a tak si nejsem tak úplně jistý, jak se dostat ven." Nad tímto jeho přiznámím se jen usměji a lehce kývnu. "Nemělo by se jednat o nic těžkého, stačí, když nás povedeš po té cestě, zkusil bych to i sám, ale patrně bych do něčeho narazil." Haunter přikývne, nebo přesněji si myslím, že přikývne, protože vidět to samozřejmně nemůžu. Následně ucítím jak mi na ramena dopadnou dvě ruce a jemně mně začnou tlačit dopředu.
Téměř u konce cesty se před námi objeví světlo, jak se objeví jeden z obsluhy s lampou. "Pokakzil se nám generátor, opravdu se vám omlouváme za to co se stalo." Já jenom přikývnu a podívám se na holky v náručí. "Ikit v pořádku? A ty Mimikyu?" Po ujištění si úlevně oddychnu a dodám. "To jsem rád." Teď se již necháme odvést ven, kde se s námi setká ještě jeden z vedení a taky se nám omluví.
"Nic se neděje." řeknu a jen nad tím mávnu volnou rukou. "Počkat nejste náhodou Slaanesh, ten dušší chovatel? Já jen, že by jste nám s tím mohl pomoc, dřív jsme strašili pouze pomocí pokémonů, než jsme přešli na elektriku." navrhne rychle, dřív než stačím říct a stejně tak se zachová i Minccino. "Pomůžeme jim, že ano?" "Ale jo, Ikit pomůžeme jim." řeknu souhlasně a pohladím ji mezi ušima.

112 Slaanesh Slaanesh | 18. června 2018 v 21:10 | Reagovat

[111]:"Dobře, takže prvně budeme muset sehnat nějaké osvětlení. Svíčky, louče a podobně, abychom osvětlili cestu." řeknu a podívám se na vedoucího, který přikývne a následně se vydá zařídit potřebné. Když nám donese první várku svíček, tak je začnu zapalovat, zatímco Minccino je opatrně přesouvá do domu a osvětluje tak cestu skrz něj. Když využijeme všechny svíčky, tak já vyrazím s pochodněmi, které umístím na klíčová místa, následně pak ještě upravím svíčky, aby vytvářeli víc stínů. Tak projdeme celý dům a celkově zde umístím patnáct pochodní a dokonce na ocelový plech položíme i jedno ohniště, nad které umístíme jednu z figurín, aby to vypadalo, že ji někdo opéká. "Dobře tohle bychom měli, teď nastává druhá část našeho útoku rozdělit si místa kde kdo bude." řeknu a následně přivolám všechny ostatní pokémony. "Ahojte všichni, dneska budeme mít takový speciální společný úkol. Požádali nás, abychom oživili zdejší Dům Hrůzy." Odmlčím se a podívám se na smějícího se Autariho. "Takže jak vám už došlo, budu od vás potřebovat, aby jste zajistili, že ten název je oprávněný. Tohle se bude týkat hledně vás Autari, Suki a Hauntre. Vy už můžete vyrazit dovnitř a vybrat si svá místa." řeknu a rukou ukážu směrem k domu.
Pak se podívám na Frogadier. "Od tebe budu primárně potřebovat něco jiného. Jelikož tu byla nehoda, tak moc lidí patrně nebude chtít jít dovnitř, než se o něco zlepší jeho pověst. Budu potřebovat, abys svým silným hlasem přilákala lidi, kteří by se jako první odvážili vstoupit. Pak pokud budeš chtít se můžeš přidat k duchům, nebo třeba dělat průvodkyni." Vysvětlím ji a lehce kývnu na její souhlasnou odpověď. "A já?" zeptá se Ikit. Usměji se a kleknu si k ní. "No, myslím že pro tebe bude nejlepší místo na konci, kde budeš odváděť náštěvníky a případně je i trochu uklidňovat. Zvládneš to, že jo?" "Dobře a co budete dělat vy?" Zeptá se Ikit se slabým přikývnutím. "Asi od všeho trochu. Každopádně Frogadier už začala, tak pojďme na svá místa. " řeknu a společně vyrazíme k zadnímu vchodu, kde necháme Ikit a já s Mimikyu vstoupíme dovnitř.

"Dámy a pánové, Strašidelný dům byl znovu otevřen." Frogadier se na chvilku odmlčí a pak pokračuje. "Vstup jen pro ty nejotrlejší, jelikož se nám v něm usadili divocí duchové. Vstupte, vstupne a zkuste zda vaše odvaha překoná děs duchů." Frogadier se odmlčí a pak spustí znovu, aby zaujala další lidi, kteří šli kolem.
První pár se přece jenom odváží a vstoupí dovnitř.  První na koho narazí je Autari, který se objeví jako dvě rudé oči čnící ze stěny. Když si ho všimnou, tak proletí stěnou zamíří nad strop a pobaveně se zasměje, tak aby ho ti pod ním slyšeli. Ty pak nechá jít dál, kde narazí na Zubaty, před těma couvnou, čímž narazí do Hauntra, který se za nimi objevil. Což je teprve pořádně vyleká. Dost nato, aby se dvojice rozběhla dopředu, aby jim Haunter neublížil. Následně se objeví Suki, která se vynoří ze země. Promluví na ně a když se jí pokusí šlápnout na hlavu, tak zmizí a objeví se za nimi a shodí stojan, který padne za nimi.
Poslední ke komu se tato dvojice dostane jsem já. Stojící u ohniště, nad kterým opékám figurínu. "Dones mi je Pikachu." řeknu a Mimikyu se začne potácivě k nim přibližovat, aby napodobila zombii pokémona.
Venku jim Ikit poděkuje za náštěvu a řekne, ať nás navštíví klidně znovu.  
Druhá skupina vystřídá první, tu pak třetí. U káždé se duchům podaří vymyslet něco nového, s čím vyděsí náštěvníky. Zvláště pak Autari v tom exceluje, který se nebojí ani používaj jedovou bombu, kterou hodí tak aby nikoho nezasáhla, ale přesto proletěla blízko jeho obětí. U desáté skupiny, už uslyším i Frogadier, která se nechala přesvědčit, že má jít s jednou skupinou a její vysoký křik ostatní děsí snad ještě víc než duchové.

Uběhne druhá desítka, třetí, čtvrtá a konečně se dostane na poslední skupinku, tentokrát to jsou rodiče s malou holčičkou, která po celou dobu v ruce drží malou knížečku. Z toho co jsem zaslechl od vedoucího, by se mělo jednat snad už o poslední nebo jednu z posledních náštěvnicských skupin. A duchové jako by to tušili si dali pořádně záležet, obzvlášť Suki, která se zaměřovala na dítě. "Chudák Ikit, myslím že teď bude mít dost práce s touto skupinkou." Mimikyu souhlasně přikývne, když uslyší další vyděšený výkřik. "Myslím, že ji po Suki už víc děsit nemusíme." řeknu a sám se schovám, tak aby si mně procházející trojice nevšimla. Mimikyu to ovšem nestihne a vyděšená dívka si jí všimne. "Tam." řekne panicky a ukáže prstem. "Počkat to,... není duch." řekne rychle se rozběhne k Mimikyu popadne ji a vyběhne ven. Já jen překvapeně zamrkám na pelášející dívku s mou Mimikyu. "Neboj tady se ti už nic nestane." slyším ještě jak holčička říká Mimikyu.
Jakmile se zbavím svého šoku, tak vylezu ven ze svého úkrytu a vydám se svižným krokem za svou Mimikyu.
Vyjdu ven a spatřím Ikit jak mluví s rodiči dítěte a vysvětluje jim situaci. "Dobrý den." oznámím svůj příchod, následně lehce kývnu na Ikit, že už to dořeším. Rodiče se otočí pozdraví a nadechnou se, že chtějí něco říct. Ovšem nestihnout to kvůli svému dítku, které zděšeněji než předtím v hradě vykříkne. "Černokněžník." a opět uteče. A opět sebou nese Mimikyu, i když tentokrát se jedna věc přece jen změní. Vypadne jí její knížka. Ikit ji zvedne a otočí ji ke mně. "Sbírka pohádek z LoP. " Enwy, cos to proboha udělala. Pomyslím si bolestně a bolestně si vzpomenu na poslední týmové hry, kdy jsem souhlasil, že Enwy může použít mé jméno do své knížky. Už bych nikdy neměl udělat takovou hloupost a něco odsouhlasit Enwy. řeknu a postesknu si. "No musíme je jít najít. Ikit zkus je sledovat." řeknu a následně i s rodiči dívky vyrazíme na záchranu Mimikyu. Holčičku, která zjevně před sebou mám slibnou závodní kariéru se nám podaří dohnat, až na okraji lesa. "Mami, tati proč pomáháte černokněžníkovi? On je zlí." začne holčička smutně. Tohle bude ještě zlé. "To není zlato opravdový černokněžník, je to jenom asistent, který má udělat ten dům děsivější než, by zvládli udělat jenom duchové." Trochu překvapeně se podívám na matku, jelikož mně právě označila za nejděsivější část domu, což byla věc, na kterou jsem si nebyl jistý jak mám zareagovat. "Ale, ale on je pravý." "Není zlatíčko." řekne a dojde k holčičce a klekne si před ni. "Co kdybys nechala ji, ať se sama rozhodne. Vždyť víš, jak to bylo v pohádce. Že z ní vyrostla velká a rozumná dívka. Holčička přikývne a položí Mimikyu na zem. "Chceš jít za ním?"

113 [A] Enwy [A] Enwy | 23. června 2018 v 15:38 | Reagovat

[111]:[112]: (Event byl nalezen - pro příště: vymýšlení vlastních akcí je zakázáno)
Mimikyu se pomalými krůčky vydala zpět. Všichni si výlet užili.
Frogadier - 6% sehranosti
Gengar - 6% sehranosti
Minccino - 6% sehranosti
Mimikyu - 7% sehranosti
Duskull - 5% sehranosti
Slaanesh - 3% zručnost

114 Marry Marry | 21. července 2018 v 15:10 | Reagovat

1. Výlet, trávení času u vody
2. Combusken, Pumpkaboo (psáno ještě v době, kdy jsem neměla Spritzee)
3.

(1. ČÁST)

Přímo z obchodu jsem vyrazila na místo poblíž lesa s Moss Rockem. Jedině odtud jsem věděla cestu k lesu, kam jsem chodila s rodiči, když jsem byla menší. Pumpkaboo si vesele levitoval vedle mě a Combusken šla po mé pravici. Stále si nemohla zvyknout na to, že už jí nemůžu nést. No, abych řekla pravdu, já taky moc ne.
,,Ahh, konečně vcházíme do lesa.” oddechla jsem si a protáhla se.
,,Strašně moc se těším!” uchechtl se Pumpkaboo a letěl několik metrů přede mě. Nevadilo mi to. Pokud ho budu mít pořád na očích, tak mi je jedno, jak je ode mě daleko.
,,Taky se těším.” pousmála jsem se. ,,A díky, že nám děláš mírné světýlko..” zasmála jsem se a ukázala na dvě světýlka, které měl Pumpkaboo na sobě.
,,Chcete se procházet a nebo si někam půjdeme sednout?” zeptala jsem se obou.
,,Je mi to jedno.” řekla Combusken s úsměvem.
,,Taky!” uculil se Pumpkaboo a dál si jen tak levitoval.
,,Tak se teda ještě chvíli projdeme a potom si půjdeme udělat piknik.” zasmála jsem se a hravě chytla Combusken za ruku. ,,Teď můžeme chodit takhle… Když nemůžeš být v mé náruči.” mrkla jsem na ní.
,,Pfff..” zasmála se Combusken.
Les byl opravdu nádherný. Byl v něm velmi příjemný vzduch a klid, i když jsem sem tam zaslechla nějaké trenéry. Tento les je přeci ‘Les táborníku’, eheh.
,,Agh-!” vyjekla jsem, když jsem ucítila, že něco zavadilo o mojí nohu. Než jsem se stihla podívat, co to bylo, tak jsem spadla na zem, obličejem dolu.
Combusken se začala chechtat a pomohla mi na nohy. Ah, to je taková výhoda, když má váš pokémon ruce! Naštěstí jsem nebyla nějak špinavá. A jelikož nemám kalhoty, ale podkolenky, tak jsem si všimla, že jsem si odřela obě kolena. A to nejhorší na tom je, že to krvácí.
,,Sakra…” zasyčela jsem a rukou si začala utírat krev, která mi vytékala z kolenou.
Šla jsem utrhnout nějakou trávu, abych si to mohla utřít. S Combusken a Pumpkaboo jsme rychle našli nějaké místo, kam bychom si mohli sednout. Štěstí se na nás usmálo a rovnou jsme našli hezké sezení u vody. Voda se mi teď bude docela dost hodit, huh.
,,Uuuu, fakt budeš v pořádku?” koukal se na mě Pumpkaboo a jeho oči vypadaly, jako kdyby chtěl každou chvíli začít brečet.
,,Jo, budu… Měla jsem i horší zranění.” zasmála jsem se a pohladila ho. Pumpkaboo si jen oddechl a slabě pousmál.
Sedla jsem si rovnou k vodě, sundala si vše, co mám na nohách a namočila si je do vody. Odřená kolena jsem si oplachovala tou příjemně studenou vodou. Občas to docela zaštípalo, nebylo to ale nic, u čeho bych měla řvát bolestí. Pumpkaboo a Combusken si také skočili do vody a stále mě měli pod kontrolou.
,,Nemusíte mě kontrolovat… Můžete si klidně hrát a nebo se prostě jen tak koupat..” uchechtla jsem se a dál se zaměřovala na namáčení svých kolen.
Když to vypadalo, že mi už kolena krvácet nebudou, tak jsem vytáhla nohy z vody a nechala si je natažené na zemi, aby mi mohly uschnout. Ještě, že svítí slunce, jinak by mi asi nikdy neuschly. A nebo by mi je mohla ohřát Combusken. Jak jsem tak sledovala Combusken a Pumpkabooa, tak se docela dost zapovídali a vypadali šťastně. To je dobře, že jejich vztah bude kladný a ne záporný.
Nohy mi uschly a já si znovu mohla nandat podkolenky a obout boty.
,,Je čas na piknik!” křikla jsem na Combusken a Pumpkabooa.
,,Už jdemeee!” zavolal Pumpkaboo šťastně a vylezl s Combusken z vody. Oba se oklepali.
Otevřela jsem batoh a začala z něj vytahovat věci, které jsem koupila v obchodu. Pumpkaboo se na všechno díval s chutným výrazem.
,,Sladkosti si necháme až na konec. Hehe.. Nejlepší na konec, že?” zasmála jsem se a rozbalila tři sendviče. ,,Tady máte.” usmála jsem se a podala jsem oboum sendvič Oba si ho vzali do ruky a u toho měli nadšený výraz.
,,Dobrou chuť!” řekla jsem vesele a zakousla se do sendviče. Pumpkaboo ho začal vesele okusovat a Combusken si na něm také pochutnávala.
,,Ah, to je dobrý..!” řekla Combusken s plnou pusou a trochu jí i zářily oči.
,,Yup!” zazubil se Pumpkaboo spokojeně. Já jsem je jen s velkým úsměvem (a plnou pusou) sledovala.
,,Každopádně, jak si zatím užíváte náš.. výlet?” zeptala jsem se s mírně plnou pusou. Ano, při jídle se nejí, ale u mě to prostě nejde.
,,Je to fajn… Teda, až na ten tvůj úraz.” ušklíbla se Combusken.
,,Suprově!” smál se Pumpkaboo a kousal do sendviče.
,,To jsem ráda.” uculila jsem se a snědla poslední kousek sendviče.
,,Oi, tohle mi teď už nějakou chvíli vrtá v hlavě…” začala jsem další téma. ,,Vymyslela jsem pro vás přezdívky, abyste byli víc.. jak bych to řekla.. unikátní.” nervózně jsem se pousmála.
,,Huh?” koukli se na mě oba se zaujatým výrazem.
,,Combusken by mohla být Eilene a nebo Akira… A Pumpkaboo by mohl být Yoru a nebo Kageri.” s nervózním pocitem jsem jim řekla své návrhy na jejich přezdívky.
Oba už chtěli něco říct, já je ale hned zastavila: ,,Máte čas se rozhodnout do konce tohohle výletu. Pak se vás na to zeptám, a-ano? Máte čas na rozmyšlenou.” nervózně jsem se chechtala. Pumpkaboo a Combusken se na mě koukali jako na… radši nechci vědět co.
,,Mám hlad…” přerušila Combusken dlouhé ticho, co bylo mezi námi třemi.
,,Oh! To mi připomnělo, že bychom mohli pokračovat v našem pikniku.” zasmála jsem se a znovu se začala hrabat v batohu. Vytáhla jsem tři jablka.
,,Chytej.” uchechtla jsem se a hodila Combusken jablko. Měla dobré reflexy, takže ho chytla… Dokonce i jednou rukou. ,,A ty taky.” otočila jsem se na Pumpkabooa a hodila mu jablko. On ho také chytil… tesákama? Wow.
Poslední jablko, které zbylo, bylo samozřejmě pro mě. Všichni jsme se pustili do svých lahodných jablíček. Bylo cítit a také vidět, že jsou kvalitní.
,,Chutná vám?” zeptala jsem se, když jsem měla asi půlku jablka snězenou.
,,Jo..!” zasmála se Combusken.
,,Yup!” kývl Pumpkaboo.
,,To jsem ráda,” usmála jsem se a dál spokojeně kousala do svého jablka. To mi připomíná, že takhle šťavnaté jablko jsem ještě nikdy nebyla, asi si je tam budu kupovat častěji.
Pumpkaboo byl se svým jablkem spokojený, protože měl do čeho kousat a ještě k tomu si u toho pochutnal.
,,A… Určitě jste čekali, že vám teď hned dám tu sladkost, že?” zeptala jsem se jich s mírným zasmátím. Oba kývli na souhlas. ,,No, tak to se mýlíte, nedám. Nechci, abyste se přejedli a bylo toho na vás moc, Combusken má s tím zkušenosti, že?” odvrátila jsem svůj zrak na Combusken a zamračila se.
,,Ehe-Ehehe... “ uchechtla se Combusken nervózně a podrbala se na zátylku. ,,No jo, ale co budeme v tom případě teď dělat?” zeptala se.
,,Koupat se. A tentokrát s vámi půjdu i já, protože jsem si v batohu našla plavky,” zasmála jsem se.
,,Ohhh?” ušklíbla se Combusken.
,,Co je, opovaž se mi v tý vodě něco udělat!” koukla jsem se jí zmateně do očí, hned na to jsem se uchechtla a také ušklíbla. Pumpkaboo nás jen s úsměvem sledoval. ,,Oi, co kdybychom si dali soutěž, kdo nejdéle vydrží pod vodou?” navrhla jsem s úsměvem.
,,Okej, klidně!” uchechtla se Combusken.
,,Joooo~.” mrkl Pumpkaboo a já se jen na oba usmála.
,,Tak jdeme-” chtěla jsem zvolat, ale potom jsem si uvědomila, že nemám na sobě ty plavky, ,,ještě počkejte, musím si dát plavky,” povzdychla jsem si a mírně se zasmála. ,,Tak. Teď už můžeme jít!” zvolala jsem a s Combusken a Pumpkaboo skočila do vody. ,,Dáme si teda tu soutěž… Ten, kdo vydrží nejdéle, vyhrává.” vysvětlila jsem jim.
,,Tři… Dva.. Jedna. Teď..!” u slova ‘teď’ jsem tleskla rukama a rozběhla se k vodě. Nechtěla jsem tam skákat, abych na něco omylem neskočila a nezranila se. Další zranění opravdu mít nechci.
Do vody jsme se dostali všichni tři najednou, takže se nemuselo na nikoho čekat. Zadržela jsem dech, zacpala si nos a potopila se. Nikdy jsem nebyla dobrá v potápění, ale chci, aby se ti dva alespoň trošku bavili. Vzpomněla jsem si, že tohle vlastně není voda, ve které jsou různé chemikálie a otevřela jsem oči. Před sebou jsem zahlédla Combusken a Pumpkaboo. Combusken měla také polo-otevřené oči a Pumpkaboo zavřené. Ušklíbla jsem se a rukou, kterou jsem si zrovna nedržela nos, ho šťouchla. On sebou cuknul, ale nevynořil se. Místo toho otevřel oči, aby zjistil, co ho šťouchlo. Aspoň že vše vyšlo podle mého plánu.
Začali jsme se na sebe koukat a pozorovat, za jak dlouho to asi nebudeme moct vydržet. Po několika sekundách začal Pumpkaboo mrkat a dávat na jevo, že to už nevydrží. Bylo to docela srandovní, ale kdybych se zasmála, tak by se mi dostala do pusy voda a já bych se s největší pravděpodobností udusila, kdybych měla obrovskou smůlu. Pumpkaboo se vynořil a tím pádem prohrál jako první.

115 Marry Marry | 21. července 2018 v 15:10 | Reagovat

[114]: (2. ČÁST)

Teď to bylo jen mezi mnou a Combusken. Upřeně jsme se na sebe dívaly, potom nás napadlo, že bychom se mohli rozesmívat. No a tady začala ta.. těžší část. Combusken vždycky šlo mě rozesmát i malými věcmi. Ve vodě to bylo všechno ještě vtipnější, jelikož jsme měly zakázáno se smát. To ohnivé kuře mě začalo šťouchat do tváří. Rozhodla jsem se, že se jí pomstím a taky jí budu šťouchat. Najednou se mi ale vypustil všechen vzduch, který jsem měla ve tvářích a já jsem se musela vynořit.
Hned po tom, co jsem se vynořila já, vynořila se i Combusken.
,,Výhra je moje…!” zasmála se a poplácala se po hrudi a zhluboka dýchala.
,,Ale uznej, bylo to těsný,” smála jsem se.
,,Bál jsem se, že se nevynoříte… Fňuk,” zafňukal Pumpkaboo ironicky, ale na druhou stranu to i docela myslel vážně.
,,Haha, neboj,” uchechtla jsem se a pohladila ho.
,,Hihi,” ušklíbl se a kousnul mě do dlaně.
,,O-Ow..!” vyjekla jsem bolestí, protože ty jeho tesáky opravdu bolely. Combusken se začala smát.
Asi další minutu jsem strávila přemlouváním Pumpkabooa, aby mě přestal kousat.
,,Jestli mě přestaneš kousat… Tak si budeme moct všichni pochutnat na finálním dezertu,” mrkla jsem na něj. Jemu se rozzářila jeho malá očka a přestal mě kousat. Jsem ráda, že to zabralo.
Všichni jsme vylezli z vody a znovu šli na to místo, kde jsem měla batoh a kde jsme také byli předtím.
,,Tak, teď přijde to nejlepší na konec,” usmála jsem se a začala se hrabat v batohu. ,,A tím je…. Čokoládová sušenka…!” řekla jsem a nad sebe zvedla balíček se třemi sušenkami. ,,Jsou tři, takže si pochutnáme všichni,” zazubila jsem se a dala Combusken a Pumpkaboo sušenky, jednu jsem si samozřejmě nechala pro sebe.
,,Moc čokoládové sušenky nemusím, tahle je ale vynikající…! Jak chutná vám?” uculila jsem se a tentokrát to řekla, když jsem dojedla jeden kousek.
,,Dobvá…!” řekl Pumpkaboo s plnou pusou a s ‘^u^’ obličejem.
,,Líbí se mi, jak je křupavá,” zasmála se Combusken a kývla hlavou, že jí chutná.
,,Hehe,” uchechtla jsem se nad jejich odpovědí.
Když jsem snědla celou sušenku, tak jsem se zpátky převlékla do svého ‘normálního’ oblečení.
V lese jsme strávili asi další hodinu. Povídali jsme si o všem možném, hlavně o jídle, co nám chutná a co ne. Pumpkaboo nás párkrát kousl a znovu bylo těžké ho přemluvit, aby nás pustil. Já a Combusken na něj ale za to nejsme moc naštvané, protože jsme tak nějak pochopily, že má takový zlozvyk a že ho to už jen tak nezbavíme.
Když jsme měli namířeno z lesa, zeptala jsem se jich: ,,Co se vám líbilo na našem výletu?”
,,Ta soutěž v potápění. Byla to velká sranda,” zazubila se Combusken.
,,Čokoládové sušenky…!” vykřikl Pumpkaboo a zasmál se.
Hned na to jsme se začaly smát i já s Combusken. Naše cesta z lesa byla byla příjemná jak díky smíchu, tak i příjemnému vzduchu a atmosféře. Byla jsem velmi spokojená a cestou jsem se ještě pokémonů zeptala, jak se rozhodli ohledně přezdívek, které jsem jim navrhla.

116 [A] Enwy [A] Enwy | 29. července 2018 v 9:27 | Reagovat

[114]:[115]: Všichni si výlet náramně užili.
Combusken - 10% sehranosti (1% čoko sušenka), 1% lásky
Pumpkaboo - 11% sehranosti (1% čoko sušenka), 1% lásky
Marry - 3% obratnost

117 [A] Enwy [A] Enwy | 29. července 2018 v 9:29 | Reagovat

[116]: *zručnost, oops.

118 Slaanesh Slaanesh | 14. srpna 2018 v 19:12 | Reagovat

Výlet
Mimikyu "Yukiko",Minccino "Ikit"
Dneska jsem se rozhodl vydat se na výlet s Ikit a Mimikyu. Tento výlet sice nebyl ani tak úplně z mého popudu, jelikož myšlenku na něj zažehla Greninja, ale věřil jsem, že se nakonec  ukáže, že si to obě užijí a pomůže jim to. Tedy hlavně Mimikyu. Se slabým zavrtěním hlavy zavrhnu první místo, na které narazím, jelikož ve vodě by si Mimikyu neužila, kvůli tomu, že by si zničila masku. A tak jsem pokračoval dál, nakonec jsem se zastavil až u táboráku. "tohle bude asi nejlepší místo, jaké bych tu pro ty dvě mohl najít." Následně přivolám Ikit a Mimikyu. "Ahoj Ikit, ahoj Yukiko." pozdravím je a pod maskou se usměji. "Ahoj strejdo." řekne Ikit a usměje se na mně. Mimikyu, jen přikvýne na pozdrav a přesune se vedle mně. "Proč jsme tady?" zeptám se Mimikyu a následně se podívá na Ikit, která si prohlíží táborák. "Jsme na výletě?" Souhlasně pokývu hlavou. "Ano, jsme společně na výletě." Ikit okamžitě přicupitá a podívá obejme mi nohu. "Copak strejdo budeme dělat?" Kleknu si k ní a pohladím ji mezi uši. "No uvidíme, protože bych to chtěl nechat na vás dvou co budeme dělat." Ikit se zamyslí a o chviličku později vykřikne. "Schovku, prosím, pojďme hrát schovku." Mimikyu se podívá na Ikit a slabě zavrtí hlavou. "Copak Mimikyu, ty nechceš hrát?" Mimikyu se na mně podívá a řekne jen jedno slovo. "Slib." Pokřeji a tentokrát pohladím Mimikyu. "Ach, ano ten tvůj slib." řeknu a slabě pokývu hlavou. "Dobře, tak co kdybychom spolu hledali Ikit, to by šlo ne?" Poté co Mimikyu přikývne. "tedy pokud ti to nebude vadit Ikit." Minccino se na chvilku zamyslí a pak zavrtí hlavou. "Dobře a teď pojďme hrát." Odpoví a pomalu se rozběhne do lesa. "počítejte." zavolá ještě na nás. Já se společně s Mimikyu otočím k táboráku a začnu počítat. "jedna, dva, tři...Mimikyu neotáčej se, to je nesportovní." řeknu a Mimikyu se otočí zpátky k ohništi. Dopočítám do šedesáti a následně se společně s Mimikyu vydáme hledat Ikit. Prvně projdeme zda se neschovala někde v okolo táboráku, s tím ale očividně Ikit počítala a tak se běžela schovat do lesa, kam taky následně vstoupíme. Opatrně procházíme lesem, zatímco já prohlížím stromy, tak Mimikyu se dívá dole, zda se nerozhodla schovat se snad u země. Díky tomu, že hledáme dva postupujeme relativně rychle a brzy Mimikyu najde první nápovědu, že se tuty Ikit skutečně vydala. Malou stopu kousek od bláta. Když zamíříme tím směrem, tak o trochu stranou zase spatříme trochu slehlé trávy, jak se tam zřejmně Ikit zastavila, aby si očistila tlapky. Nebo to jsem si aspoň myslel, ale i přestože od toho místa je to k nejbližšímu stromu na čtyři metry, tak nikde jinde nenajdeme slehlou trávu, která by nám poradila, přesnější směr, kterým se Ikit vydala. "Kudy?" zeptám se a pak následuji Mimikyu hlouběji do lesa.
Nějakou dobu pokračujeme v tichosti než uslyšíme šustění trávy v křoví. Kývnu na Yukiko a následně se pomalu přiblížíme a následně rozhrnu křoví a řeknu. "Máme tě Ikit." Bohužel se nejedná o Minccino, ale o Joltika, který se zde před námi snažil schovat. Vyděšeně vypískne a následně mi do očí hodí pavučinu a začne utíkat. Já naproti tomu vyjeknu překvapením a cuknu dozadu, na což ovšem nemám postavení a tak spadnu na zem. Chvilku se ji snažím neobratně sundat, než mi k hlavě připluje Mimikyu a pařátem srthne pavučinu. "Hm, já věděl, že štěstí se k tobě hodí, Mimikyu." řeknu a spokojeně přikývnu, abych dal na znamení, že už je mi lépe. Opatrně se začnu zvedat, když se mi podaří spatřit Ikit, která zrovna přebýhá na jiný strom. "Vidím tě Ikit na stromě." řeknu a ukážu na ni. Minccino se zastaví a podívá se naším směrem, pak se usměje a přikývne. "Vyhráli jste." Seběhne k nám a zeptá se. "Dáme ještě jednu?" "Za chvíli Ikit prvně něco pojíme a pak si budeme hrát dál, dobře?" Ikit přikývne a tak se vrátíme k našemu táboru. "Hm, hm, hmm copak to tu pro vás dneska mám?" řeknu zadumaně a po chvíli vytáhnu valentýnské palačinky a k nim jeden příbor, jelikož je mi jasné, že Mimikyu ji budu muset ukrajovat. Vidličkou ji ukrojím první kousek a následně jej opatrně přesunu k okraji masky, aby si jej mohla vzít. Když se tak stane, tak se ozve Minccino, která sice již svůj kousek ochutnala, ale nyní chtěla být taky krmena. "Strejdo, strejdo teď já." "Dobře, dobře." odpovím a ukrojím kousek od jejího a dám jí ho. "Chutná?" ještě ani nestihnu zaregistrovat odpověď, když najednou na ruce ucítím ten zvláštní pocit, z Mimikyuiné ruky. "Ale neboj Mimikyu." řeknu a ihned ji dám další kousek. "Hm, je to vynikající ještě, ještě strejdo." Dodá ihned Ikit, když zaregistrovala, že jsem přesunul pozornost zpátky k Mimikyu. A tak to pokračuje, Mimikyu lehce zatahá za rukáv, Ikit vyskočí na klín. A až do konce jídla navzájem soutěží v tom, kdo na sobě udrží svou pozornost. Když jídlo skončí, tak se trochu uklidní a já aspoň mám dost času, abych si mohl dát jedno berry. "Tak dobře pojďme pokračovat ve schovce." řeknu a opět začneme počítat. Celkem během dne zahrajeme ještě šest dalších her. "Dvě se podaří vyhrát mně A Yukiko, ale zbývající čtyři vyhraje na plné čáře Ikit.

119 Slaanesh Slaanesh | 14. srpna 2018 v 19:16 | Reagovat

[118]: //Omlouvám se zapomněl jsem dodat.

Minccino "Ikit" Valentýnská palačinka
Mimikyu "Yukiko" Valentýnská palačinka
Slaanesh 1x oran berry

120 [A] Enwy [A] Enwy | 16. srpna 2018 v 14:10 | Reagovat

[118]:[119]: Obě dvě si výlet užily. Vztah jedné k druhé byl rozšířen díky palačinkám.
Minccino - 5% sehranosti, 5% lásky
Mimikyu - 5% sehranosti, 5% lásky

121 [A] Enwy [A] Enwy | 16. srpna 2018 v 14:15 | Reagovat

[120]: EDIT: 2% Přežití.

122 Kami Kamai Kami Kamai | 26. září 2018 v 17:49 | Reagovat

1. Stanování, procházka lesem
2. Charmander, Chikorita, Pidgey, Leafleon
3.
Bylo moc pěkně, tak jsem se rozhodla, že si udělám trochu klid a s pokémony vyrazíme do lesa a stanovat, abych se pokémoni trochu sblížili. Už bylo odpoledne, když jsem dorazila do tábořiště, a tak jsem se rozhlédla okolo. Poté jsem se vydala za nějakou osobou, která mi pronajala stan. Když jsem pak měla vše nachystané, tak jsem vytáhla čtyři Pokébally a hodila jsem se je před sebe. Postupně se tam začali objevovat Charmander, Chikorita, Pidgey a Leafleon. Všichni se podívali po okolí a pak se podívali na mě.
„Kde to jsme,“ zeptá se jako první Charmander, která se ujala slova.
„Jsme v lese táborníků, rozhodla jsem se, že vás vezmu stanovat, abychom se trochu sblížili,“ řeknu jim a podívám se na ně.
„Hmm, to zní moc dobře,“ řekne Charmander a začne se dívat na ostatní.
„Příroda, les, stromy, keře,“ řekne zasněně Chikorita a začne se procházet po okolí.
„Tak jo, pro mě za mě, klidně se můžeme spřátelit,“ řekne Pidgey.
„Hmm,“ řekne jen Leafleon a poté už neřekne ani slovo a spíše si hledí svého. Následně se rozhodne, že si půjde lehnout do trávy, protože ho to asi nebude moc bavit se bavit s ostatními.
„Ale no tak, užijeme si to tady, bude to zábava, můžeme jít třeba do lesa,“ řeknu jim a usměju se na ně.
„Jasně,“ řekne Katsumi.
„Do lesa, jo, to se mi libí, to beru,“ řekne Chikorita. „A kdy tam půjdeme,“ zeptá se ještě.
„Klidně,“ řekne jen Pidgey, protože mu to celkem bylo jedno.
„Tak fajn, můžeme, stejně se tomu asi nevyhnu, že,“ řekne Leafleon.
Když všichni souhlasí, tak se usměju a dívám se na Leafleona. „Hmm, a za perníček bys šel bez problémů,“ zeptám se a dívám se na něj.
„ׅHmm, asi jo,“ řekne Leafleon a trochu se usměje, protože bude jeho milovaný perníček.
„Máš ještě něco, taky bych si něco dala,“ řekne Katsumi.
„Hmm, něco bych měla,“ řeknu jí a poté se podívám na ty dva. „A dva byste si taky něco dali,“ zeptám se jich.
„Jo,“ řekne Chikorita, který konečně přestal vnímat okolí.
„Hmm, čokoládu,“ řekne Pidgey.
„Hmm, tak se podíváme, co tady máme,“ řeknu jim a následně vezmu batoh a začnu se dívat, co vše mám v batohu. Z batohu vytáhnu perníček, čokoládu, červené jablko a čokoládová sušenka a dvě kostky čokolády. Poté jim podám jejich věci. A já si nechám dvě kostky čokolády.
Všichni čtyři se nají a pak se na mě podívají.
„Tak jo, vyrazíme,“ řeknu jim.
„Dobře,“ řekne Charmander,
„Jo, můžeme jít,“ řekne Chikorita.
„Pro mě za mě,“ řekne Pidgey.
„Tak jdeme,“ řekne Leafleon. „Ať už to máme za sebou,“ řekne tišeji.
Jen se na ně usměju a poté vyrazíme na procházku do lesa. Po chvíli vejdeme do lesa a já jdu dále po cestě.
Charmander se začne dívat okolo a pomalu jde za mnou.
Chikorita se zastavuje u každého stromu nebo keře, abych si to vše mohl prohlédnout.
Pidgey poletuje po okolí a dívá se na vše možné.
Leafleon se vždy někde zastaví a dívá se na stromy, aby mohl být trochu za ostatními a případně se s nimi nemusel bavit.
Dívám se okolo a všimnu si, že Leafleon je celkem dost za námi. ‘Vypadá to, že se s nimi asi nebude moc bavit,‘ pomyslím si a podívám se na všechny čtyři. Po nějaké chvíli se zastavím na menší mýtině a posadím se na zem a dívám se na všechny.
Charmander dojde ke mně a začne se na mě dívat. „Copak budeme dělat,“ zeptá se.
Chikorita se hned začne dívat po různých stromech.
Pidgey poletuje nad mýtinou a dívá se různě okolo.
Leafleon si lehne kousek od nás do trávy a dělá, že to tam něco hrozně moc zajímá.
Podívám se na Katsumi. „Hmm, nevím, copak bys chtěla dělat,“ zeptám se jí.
„Hmm, nevím, co třeba si zahrát na schovku,“ zeptá se Katsumi.
„Schovku, hmm se zeptej se ostatních,“ řeknu jí.
„Heej, Pidgey, Chikorito, Leafleone, pojďte si zahrát na schovku,“ zavolá Katsumi.
„Hmm, tak jo,“ řekne Chikorita a dojde ke Katsumi.
„Klidně,“ řekne Pidgey a sletí na zem.
Leafleon dále leží na zemi a ignoruje je.
„Myslím, že stačí, když budete hrát vy tři, mě byste hned našli,“ řeknu jim.
Katsumi se na mě podívá a jen souhlasně kývne hlavou.
„Hlavně se neschovávejte moc daleko,“ řeknu jim.
„Dobře,“ řekne Katsumi. „Tak jo, jdeme hrát, já budu pykat,“ řekne Katsumi a otočí se směrem ke stromu.
„Tak jo,“ řekne Chikorita a poté se rozběhne schovat.
„Dobře,“ řekne Pidgey a taky se rozletí někde schovat.
Jen se pousměju a dívám se na ně.
Katsumi dopočítá a začne chodit okolo a hledat Chikoritu a Pidgeyho.
Chikorita se schoval do křoví.
Pidgey se schoval na stromě a dělal, že tam vůbec není.
Já je sleduju a usmívám se.
Katsumi chodí kolem dokola a hledá ty dva.
Leafleon dále leží a nenápadně je sleduje,
Po nějaké chvíli se zvednu a rozejdu se k Leafleonovi. „Copak tady tak ležíš sám,“ zeptám se ho.
Katsumi dále hledá ty dva a po chvíli uvidí Chikoritu, a tak se rychle rozběhne k Chikoritě. „Mám tě,“ řekne Katsumi,
„Oh, ty jsi mě našla,“ řekne Chikorita Katsumi.
Pidgey to vše sleduje a je potichu.
„Hmm, nevím, nechce se mi s nimi hrát, prostě tady chci jen tak ležet,“ řekne Leafleon.
Na chvíli se podívám na ty tři a trochu se pousměju. „Aha, hmm a copak bys chtěl dělat ty,“ zeptám se ho.
Katsumi se jen usměje a pak se rozejde hledat Pidgeyho.
Pidgey sedí na jedné nižší větvi a vidí, jak se jeho směrem blíží Charmander.
„Hmm, nevím, asi jen, jen tak ležet a nemuset nic dělat,“ řekne Leafleon naprosto klidným hlasem.
“Dobrá, tak tě nebudu nutit,“ řeknu mu a následně se rozejdu sednout si zpět na své místo.
Katsumi si po chvíli všimnu Pidgeyho. „Hej, ty tam nahoře, já tě vidím,“ řekne mu.
„Fajn, tak jsi mě našla,“ řekne Pidgey a sletí dolů.
Pomalu se začíná stmívat, a tak se podívám na ty tři. „Tak jo, co kdybychom se vrátili zpět a udělali si táborák,“ zeptám se jich,
„Hmm, klidně,“ řekne zamyšleně Katsumi.
„Dobře,“ řekne jen Chikorita a ještě ohlíží nějakou trávu, kterou začne následně okusovat.
„Třeba,“ řekne je Pidgey a vzlétne do vzduchu.
„Dobře,“ řekne jen Leafleon a rozejde se za námi, ale přitom jde jako poslední.
Po chvíli dojdeme zpět do tábora a tak se rozejdu na místo, kde se může dělat táborák, ale nikdo tam nebyl. „Tak jo, jdeme nachystat dřevo,“ řeknu a začnu sbírat dřevo, které bylo na hromadě,
Katsumi se hned rozhodla jít na pomoct.
Chikorita se díval na Katsumi, ale nějak se mu do toho nechtělo, aby pomáhal.
Pidgey sbíral ze země nějaké menší větvičky a díval je na ohniště.
Leafleon se usadil kousek od nás a díval se na nás.
Po chvíli už mám vše nachystané. „Katsumi, můžeš to prosím zapálit,“ zeptám se jí.
„Jasně,“ řekne Katsumi a zapálí oheň.
„Děkuju Katsumi,“ řeknu jí a následně se posadím na zem.
„Není za co,“ řekne Katsumi a taky se posadí na zem.
Chikorita je kousek od nás a za světla ohně se pase na nějaké trávě.
Pidgey sedí vedle Katsumi a dívá se na oheň.
Leafleon sedí kousek za námi a mlčky nás sleduje.
Po chvíli přihodím dřevo do ohně.
„Proč říkáš Charmander Katsumi,“ zeptá se po chvíli Pidgey.
Podívám se a Pidgeyho a trochu se usměju. „Protože jsem se jí zeptala, jestli nechce nějaké jméno a souhlasila, takže jsme jí vybrali jméno,“ řeknu mu.
„Aha, já bych se chtěl taky nějak jmenovat,“ řekne Pidgey.
„Hmm, tak co kdybychom to nějaké jméno vybrali,“ řeknu mu.
„Co třeba Cyril,“ řekne Katsumi.
„Tak jo, vybereme něco,“ řekne Pidgey. „Nee Cyril fakt ne,“ řekne Pidgey.
Já se jen usměju, protože mě pobavilo, jak se do toho Katsumi pustila.
„Hmm, tak co třeba Marek,“ řekne Katsumi.
„Nee, to se mi taky nelíbí,“ řekne Pidgey.
Ještě nějakou chvíli přemýšlím. „Tak co třeba Takashi,“ řeknu mu zamyšleně.
„To zní celkem dobře,“ řekne Katsumi.
„Jo, to se mi líbí, ode dneška jsem Takashi,“ řekne spokojeně Pidgey.
„Tak dobře,“ řeknu mu a podívám se na Chikoru a na Leafleona, kteří byli trochu od nás. „Máte ještě nějaké nápady co dělat nebo už chcete jít spát,“ zeptám se jich.
„Budeme ještě sedět u ohně, mě se to líbí,“ řekne Katsumi.
Chikorita dále spokojeně chroupal trávu.
Pidgey nic neřekl.
Leafleon dále spokojeně ležel a nic neřekl.
„Jak chcete,“ řeknu a dále sedím u ohně, i když se mi pomalu začínalo chtít spát.
Po nějaké chvíli se začala bavit Katsumi s Takashim, ale to jsem nějak nevnímala, protože jsem byla ztracená ve svých myšlenkách.
Chikorita dojedl a vypadal taky celkem unaveně.
Leafleon ležel a odpočíval, protože se s námi vůbec nebavil.
Po nějaké době jsem se podívala na všechny. „Půjdeme asi spát, je celkem dost pozdě,“ řeknu jim a zvednu se a rozejdu se pro vodu, abych uhasila oheň, který dohoříval.
Všichni čtyři souhlasně kývli hlavou a rozešli se do stanu.
Když dojdu do stanu, tak už všichni čtyři někde spí.
Já si vytáhnu spacák lehnu si do něj. Po chvíli usnu i já.
Další den ráno se probudím celkem pozdě a podívám se na ty čtyři, kteří ještě spali. Když se probudí i oni tak se na ně podívám. „Dobré ráno,“ řeknu jim a usměju se na ně. „Tak jo, co kdybychom zase vyrazili někde jinde,“ zeptám se jich.
„Hmm, tak jo, můžeme někde vyrazit,“ řekne Katsumi.
Chikorita jen souhlasně kývne hlavou.
Takashi jen souhlasně kývne hlavou.
Leafleon jen mávne ocasem.
„Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo,“ řeknu jim a poté je odvolám do jejich Pokéballů. Když si pak sbalím všechny věci, tak se rozejdu pryč.

Katsumi – čokoládová sušenka
Chikorita – červené jablko
Pidgey – čokoláda
Leafleon – perníček
Kami – 2 kostky čokolády

123 [A] Enwy [A] Enwy | 12. října 2018 v 7:06 | Reagovat

[122]: //Omlouvám se za pozdní odpověď, komentář se stal uleželý a nepovšimnut.

Pokémoni si výlet do přírody moc užili.
Kami Kamai - 3% přežití
Charmander - 10% sehranosti (1% čoko. sušenka), 1% lásky (Kami's čoko. suš.)
Chikorita - 11% sehranosti (1% jablko), 1% lásky (Kami's čoko. suš.)
Pidgey - 9% sehranosti (1% čoko.), 1% lásky (Kami's čoko. suš.)
Leafeon - 9% sehranosti, 3% štěstí, 1% lásky (Kami's čoko. suš.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."