Route 8

3. června 2017 v 10:44 | Enwy
Výsledek obrázku pro pokémon tumblr

Tento route je speciálně vyhrazen pro koordinátory. Smí se tu chytat pouze přátelstvím.
Můžete tu chytat od jakéhokoliv levelu, pokémonní levely jsou náhodné.
Výsledek obrázku pro oddělovač png
roselia xy animated sprite - Roselia
dratini xy animated sprite - Dratini
phanpy xy animated sprite - Phanpy
lickitung xy animated sprite - Lickitung
whismur xy animated sprite - Whismur
jigglypuff xy animated sprite - Jigglypuff
- Eevee
- Leafeon
- Glaceon
Výsledek obrázku pro oddělovač png
Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lynnon Lynnon | 11. července 2017 v 16:39 | Reagovat

1/ Dratini
2/ Dewott "Toshiro"
3/ Luxuryballem, více níže
Procházím se tak jednoho rána po lese. Přes cestu mi přeběhne skupinka Eevee. Ušklíbl
jsem se, nechal jsem je projít „Tady je docela veselo,“ Podotkl jsem nahlas směrem k
Toshirovi, který šel vedle mě a kochal se přírodou. Můj argument ignoroval nebo jej neslyšel.
Chvilku jsem si to šel cestou necestou, když v tom mě zarazila malá modrá žížala. „Není
roztomilý?“ Zeptal jsem se, jen tak okolí a sám sebe, když jsem spatřil tu nádheru. Byl to
Dratini, který se díval zamilovaně na jablko nad ním. Hodil jsem pohled po Toshirovi. Došel
jsem opatrně k němu. V případě, že to byla žena, se moc omlouvám. Začal utíkat a schoval
se přede mnou do křoví. „Ne, počkej!“ Zavolal jsem a opatrně ucouvl. Stoupl jsem si na
špičky a utrhl ono jablko. Podal jsem ovoce Toshirovi. Jeho přátelský a dětský úsměv by
mohl být lepší než ten můj, mám rohy. Toshiro popošel ke křoví, kde se schovával malý
Dratini. „To jablko patří tobě,“ Zazubil se Toshiro. Usmál jsem se. „Promiň, jestli jsme tě
vylekali. Jmenuji se Toshiro, zkráceně mi říkej pouze Shiro. Tohle je můj koordinátor,
Lynnon.“ Dratini byl stále schovaný za křovím. Toshiro udělal jeden opatrný krok a pak se
otočil ke mě. Naznačil jsem, ať počká. Měl jsem pocit, že bych měl taky něco říct. „Jsem
koordinátor – začátečník. To jablko si nech.“ Mrkl jsem na něj. Toshiro pomalu položil jablko
na zem a udělal pomalý krok vzad. Dratini vyšel opatrně ven. Přišel váhavě k jablku a obhlídl
si ho, kdyby to byla nastražená past. S chutí se do něj pak ale zakousl. “Tak, pověz mi,
Dratini, co tu děláš tak sám? Jistě máš rád jablka.“ Usmál jsem se, zkoušejíc nejpříjemnější
tón, který jsem dokázal vytvořit. Taky jsem si utrhl jablko a zakousl se do něj. „Když máš
hlas, nejsi to ty.“ Zněla takto slova Dratini. Zasmál jsem se. Dratini mi úsměv oplatil. „Nechtěl
bys nás doprovodit na druhý konec lesa?“ Optal jsem se a utřel si pusu do rukávu. Zrovna
nejelegantnější gesto to nebylo. Dratini váhavě a téměř nezřetelně přikývl. “Tak, jdeme.“
Dratini šel opatrně za námi. Toshiro se loudal po mém boku a stále se za modrým
Pokémonem ohlížel, myslel si snad, že když se otočí, Dratini se vypaří. Po pár metrech
zakopl nešikovně o kámen. Otočil jsem se a zvedl Dewotta do ruky. „Shiro, v pohodě? Nic tě
nebolí?“ Otázal jsem se ustaraně. Dratini mě sledoval. “Hele, máš na hlavě list.“
Poznamenal jsem a zasmál jsem se. Dewott se oprášil a sundal si list z hlavy. Mířili jsme
dál. Cesta probíhala mimo zvuky přírody v klidu.
„Toshiro, vidíš to taky?“ Šeptla jsem Shirovi. Prudce zavrtěl hlavou. „Ne, opravdu, koukej.“
Řekl jsem a ukázal jsem na praskliny na zemi. „To určitě nic není.“ Poté seskočil dolů a
opatrně přistoupil k prasklině. “Hey, pozor, ať se to pod tebou nezřítí,” Varoval jsem ho a
přitom ho nespouštěl z očí. Shiro přišel opatrně k puklině. Nic se nestalo. „Vidíš? Říkal jsem
ti, že je to bezpečný.“ Začal skákat a tancovat na onom místě. „Ne, počkej, nedělej to,“ křikl
jsem, ale bylo pozdě. Kus země se zřítil a spolu s ní klesal i Shiro. „Ne!“ křikl jsem a běžel k
díře. Pohotově jsem zachytil Dewotta do jedné ruky, ale pak se odlomil další kus země a já
začal padat. Na poslední chvíli jsem se zachytil okraje. Byl jsem rád za démonskou
satanistickou sílu „Počkejte!“ uslyšel jsem Pokémona. Dratini se objevil u okraje. V tu chvíli
ale zmizel z dohledu. „Už tě moc dlouho neudržím.“ Řekl jsem. Jednalo se o vtip, abych
otestoval Dewottovu důvěru. Toshiro, přesně jak jsem čekal, začal kroutit hlavou. “Ne, snaž
se. Ještě to udržíš,” Řekl a přitiskl se ke mně. Rty se mi zkroutily do úsměvu. “Nemyslel
jsem tím, že se pak pustím. Vyhodím tě nahoru a ty mě pak vytáhneš.” V Shirových očí se
malinko chytře zalesklo. Toshiro přikývl. Zvedl jsem ruku a vyhodil Toshira nahoru. Už jsem
měl v plánu vyskočit nahoru. Bylo by to nápadné jenom, pokud by byl v blízkosti nějaký další
člověk. Chvála vyšším silám, že se objevil Dratini a Dewott. Podávali mi větev. Asi jsem se jí
měl chytit. Váhavě jsem se jí chytil. „Myslím, že mě jen ty nevytáhneš.“ Pousmál jsem se, na tváři rozjařený výraz. Po pár hodinách těžké práce jsem se ocitl opět na pevném povrchu
země.
„Nebylo to jednoduché, co?“ Smál jsem, věděl jsem, že jim to dalo zabrat. Dewott i Dratini
sotva popadali dech. Přehodil jsem si nezbedný pramen vlasů tam, kam patřil. “Já bych se
vytáhl. Nejsem obyčejný,” Smál jsem se. Litoval jsem, že jsem odbyl nákupy. Pro tak
okouzlujícího démona jako já byla veřejnost pouze na škodu. Zvedl jsem se a podal ruku
Dratini. Nejdříve na ní zkoumavě hleděl, pak se však přiblížil a dotkl se jí hlavou. „Jak vidím,
tady les končí.“ Usmál jsem se. Toshiro se objevil vedle mě. Dratini na mě hleděl stále
stejným pohledem. „Mnohonásobné grazie za záchranu.“ Řekl jsem mu a přiklekl, abych
nebyl zas tak vysoký. Dratini se usmál, což jsem pochopil jako nahrazení slov “Nemáš za
co”. „Máš moc hezký úsměv.“ Zalichotil jsem mu. „Nechceš se ke mě přidat?“ zeptal jsem
se ho opatrně. Moje otázka ho zaskočila. „Bude mi ctí přivítat v týmu takového záchranáře a
úžasného pokémona.“ Pousmál jsem se znovu. Z takových mimických výrazů mě pomalu
začala bolet tvář. “Tak?” Nastalo ticho a tak jsem pochopil, že jsem byl odmítnut. Přehodil
jsem si lépe batoh přes rameno. “Grazie za doprovod. Najdu už cestu,” Pověděl jsem a už
jsem odcházel.
“P-počkej! C-chce si Shiro ještě něco zahrát?”
Otočil jsem se s okouzleným pošklebkem. „Dobře, co třeba... slovní pokéfotbal?“ Navrhl
jsem. Dratini i Shiro zavrtěli hlavou. „Slovní fotbal je trapný.“ Zamrkal jsem. Vážně to vyšlo z
úst mého Shira? “Co takhle stop-zem?” Navrhl Toshiro. Podíval jsem se na Dratini, který
začal kývat hlavou. „Tak jo.“ Smál jsem se a vyndal z kapsy šátek. Toshiro mi tím šátkem
zavázal oči. „Tak jo, hrajeme. Počítám, raz, dva, tři,...“ Napočítal jsem do deseti a pak řekl,
že už jdu. Zaposlouchal jsem se. „Stopzem!“ řekl jsem. „Nikdo.“ Uslyšel jsem Dewotta. Vydal
jsem se tím směrem. Zakopl jsem o pařez. „Au,“ vydal jsem ze sebe, ale pak jsem vstal a
vydal se k Dewottovi. „Bolelo?“ ozvalo se. „Ne, nebolelo.“ Usmál jsem se a načapal Toshira.
Měl jsem sto chutí ho zlechtat, měl tak roztomilý smích. „Shiro, teď jdeš ty!“ smál jsem se.
Shiro byl na pařezu a Dratini až úplně vysoko na větvi. Sundal jsem si šátek a zavázal
Dewottovi oči. „Raz, dva, tři... “ Rychle jsem se vyhoupl na větev stromu a Dratini skočil na
kámen. „Tak já jdu!“ zvolal Dewott. „Musíte se někdo ozvat, jinak vás nenajdu.“ Smál se
Shiro. Dratini byl potichu, tak jsem to byl já. „Tady! Tady nahoře!“ křikl jsem dolů. Shiro hned
zareagoval a vydal se směrem ke mě. Pokusil jsem se vyhoupnout se ještě výš, ale riskoval
jsem, že spadnu. Ublížilo by to tomu stromu než mě samotnému. Radši jsem zůstal na
místě. Dewott pátravě obešel strom, na kterém jsem byl. „Tady!“ ozval jsem se znova.
Toshiro šel za hlasem, ale protože jsem byl na větvi, naboural do kmene stromu. Já i Dratini
jsme se rozesmáli. Toshiro měl nejdříve uražený výraz, ale potom se taky smál. „Tady
Shiro!“ zvolal Dratini na Dewotta. Ten se vydal ke kameni. Dratini se chtěl odplazit na druhý
kámen, ale to už nestihl. Dewott ho chytil za ocas. „To jsi ty Dratini, že?“ vyhrkl a sundal si
šátek. Seskočil jsem ze stromu. „Tak a teď Dratini.“ Usmál jsem se a chtěl jsem mu pomoct
se šátkem. „Dobrý, zvládnu sám!“ ohradil se. Zvedl se mi koutek. Sledoval jsem ho, jak se o
to pokouší. Mě samotného nenechal. Ovšem na Toshira reagoval úsměvem. Poté jsem se
ujistil, že nevidí. „Kolik ukazuju prstů?“ zeptal jsem se. Dratini zavrtěl hlavou. „Tolik, kolik jich
máš.“ Na to jsme se znovu zasmáli.
„Počítám!“ zvolal a začal počítat. Dewott i já jsme se rozeběhli, abychom si našli místo.
Dewott skočil na nedaleký keř, já jsem se postavil na místo, kde předtím Dratini. „Jdu!“
ozvalo se. Zatajil jsem dech. „Stopzem!“ zkusil. „Nikdo!“ křikl jsem. Dratini se otočil o 180° a
zamířil rovnou ke mě. „Tady!“ pokusil se Toshiro odlákat pozornost, ale Dratini stále pokračoval směrem ke mně. Skočil jsem na druhý kámen, který byl o trochu výše. Dratini
však vyskočil a včas se zachytil mojí nohavice. Prudce si strhl šátek z očí. „Ly… nion(?)“
přemýšlel. „Lynnon, mé jméno zní Lynnon.“ Mrkl jsem na něj. Dratini se jen ušklíbl.
Hra skončila, jelikož jsme se vystřídali všichni. Vyhrál Dratini, protože nejrychleji našel...no,
mě. Byl už nejvyšší čas jít domů. „Tak, Dratini“ Začal jsem. „Vím, že se na to dneska ptám
už podruhé, ale... nechtěl bys jít s námi? Jak jsem již řekl, jsi úžasný a hodný pokémon a
kdybychom...no, šli spolu, tak bychom zažili hodně zábavy, ne?“ zeptal jsem se. Dratini
naklonil hlavu na jednu stranu. „Sice nemám tak dobrá jablka, jak tento les nabízí, ale…
nevím, neznám důvod. Můžeš se přidat do mojí –zatím malé- rodinky, jestli chceš.“ Usmál
jsem se a čekal na jeho odpověď.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 11. července 2017 v 17:37 | Reagovat

[1]: Dratini se mile pousmál. "Půjdu s tebou," zazubil se a vlezl si do ballu.
Gratuluji, chytil jsi Dratini!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama