RCH: Unova - Les Lostlorn

24. června 2017 v 9:59 | Enwy
Výsledek obrázku pro lostlorn
Les Lostlorn v Unově je nádherný malý lesík, který má ve středu pár vodopádů. Trenéři se pohybují většinou na severu, proto je jih neprobádaný. Každopádně se tu nachází mnoho pokémonů, od těch silnějších po ty slabší. Všichni jsou však mírumilovní, sladění do detailů s přírodou.
Cottonee
(Lv. 5-11)
Swadloon
(Lv. 6-12)
Tranquill
(Lv. 1-14)
Venipede
(Lv. 9-15)
Petilil
(Lv. 5-14)
Roselia
(Lv. 7-15)
Combee
(Lv. 4-17)
Heracross
(Lv. 10-18)
Pinsir
(Lv. 11-17)
Pansage
(Lv. 14-22)
Buizel
(Lv. 11-24)
Trubbish
(Lv. 10)
Bidoof
(Lv. 9-17)
Munchlax
(Lv. 14-24)
Emolga
(Lv. 4-25)
Kriketot
(Lv. 4-15)
Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oumi Oumi | 4. července 2017 v 21:49 | Reagovat

1) Buizel
2) Sneasel – Juuzou
3) (Pokéball) Bylo na čase jít se trochu projít po neznámém regionu a prozkoumat zdejší přírodu a faunu v žijící. Vydala jsem se do malého lesíku, který vypadal poklidně, tudíž ideálně pro první ochutnávku nového kraje. Vypustila jsem ven bandu, aby se kochali se mnou. A také, aby mě v případě problémů chránili. Kdo ví, co se tady skrývá za hrozby, že ano. Společně jsme se dali do průzkumu lesa a po čase došli k vodopádům. Očarovaně jsme je sledovali, avšak ne moc dlouho, protože nás něco – nebo spíše někdo – pocákal vodou. „Hej!“ Protestoval mrzutě Army a oklepal se. Slyšeli jsme zachichotání se a žbluňknutí. A hned potom další cákanec vody. To už se můj startér chytrě schoval za Aera. „Počkej, až na to budu lít jeho vlastní krev!“ Uchechtl se Juuzou, čímž si vykoledoval několik šokovaných výrazů. Přestávalo to tady být bezpečné, takže jsem po dalším smočení ostatní zavolala do ballů. „Já toho mám fakt dost, jdu toho zmetka najít!“ Zavrčel můj weavile – nezvyk používat toto jméno – a vydal se k okraji malého jezírka kolem vodopádů. Měl tlapky překřížené na hrudi a netrpělivě podupával nožkou. Vtom najednou se z vody vynořila jakási oranžová hlava a vyplivla mu vodu přímo do obličeje – to ovšem dotyčný neměl dělat, protože po něm Juuzou skočil se sadistickým úšklebkem do vody. Stála jsem na břehu a panikařila – ten cizák byl určitě vodní typ, takže bude mít velkou výhodu ve vodě a kdo ví, zda můj weavile umí vůbec plavat! Naštěstí na zemi přede mnou přistálo jakési oranžové tělíčko a z vody se k němu hnal Juuzou. Vytáhla jsem pokedex, abych zjistila, co je to zač. Buizel, vodní typ, takže ledové útoky spíše ne-e. Štěstí, že můj ochránce zvolil učení se temného útoku. „Můžu mu prosím nakopávat šunčičky?“ Culil se Juuzou, zatímco se krok po krok přibližoval k divokému pokémonovi. „No dobře, aspoň vyzkoušíme, jak jsi zesílil. Neboj se do útoků dávat všechno.“ Řekla jsem zvesela – jakoby snad zrovna on potřeboval pobízet na síle – a pro jistotu si do kapsy připravila prázdný ball. „Tak začni scratch!“ Ani nepotřeboval moc pobízet, rozběhl se proti zmatenému Buizelovi s zářícími drápy a krvežíznivým úšklebkem. Zasáhl svůj cíl a posunul svého soupeře o pár metrů dozadu. Ten se konečně vzpamatoval, že není ve vodě, a přešel do protiútoku. Vypustil z tlamy proud vody podobný Armyho plamenometu. „Rychle dark pulse!“ Zavelela jsem v naději, že se o sebe útoky zastaví. Juuzou rychle zareagoval a vskutku, oba proudy se přetlačovaly a soupeři do toho dávali všechno. K naší smůle však byl temný puls příliš čerstvým útokem a tak toto kolo připadlo Buizelovi, který zasáhl weavila a nechal ho letět vzduchem. Rychle přiběhl blíž a než se stihl můj pokémon postavit, vyskočil a seslal na něj ocasem několik talkových vln. Juuzou jen sykl a překulil se pryč, kde se mohl postavit. „Rychle dark puls a miř, kam padá!“ Rychle zhodnotil situaci a zasáhl přímo do černého. Tedy spíše krémového. „Dokud leží na zemi tak rychle scratch!“ Rozběhl se k oranžovému pokémonovi a začal útočit, avšak byl po pár ranách přerušen dalším vodním proudem. Uskočil před ním a oklepal se z toho, co ho zasáhlo. Buizel se postavil naproti němu a navzájem na sebe vrčeli. „Dark pulse!“ Rozkázala jsem a weavile provedl, jeho sok ovšem hned vyskočil do vzduchu, vyhnul se útoku a sám spustil palbu šokových vln ocasem. „Uhýbej a pak vyskoč a použij scratch!“ Obratně se vyhýbal zranění a pak udělal, jak jsem řekla, a pustil se do soupeře drápy. Ten si už chystal do tváří vodu. „Rychle mu zakloň hlavu dozadu a pokud možno temný puls!“ Juuzou se spokojeně zazubil, jednou tlapkou rychle dupl buizelovi na ocas a druhou mu položil mezi bradu a hruď, čímž splnil úkol a všechna voda z útoku zasáhla strom v pozadí. A přitom mu ještě zůstaly volné tlapky na útok! A že byl pořádný. Z takovéhle blízkosti se ani nemusel soustředit na míření a prostě se jen zaměřil na sílu. Pokémon pod ním zavyl bolestí a trhl sebou do strany, čímž donutil weavila ho pustit. Ještě využil polohy na zemi a roztočil se za vytvoření další tlakové vlny, kterou Juuzouovi podrazil nohy. „Rychle dark pulse!“ Zavolala jsem a on spustil útok přesně ve chvíli, kdy na něj Buizel skočil a vypustil další vodní proud. Tentokrát se ale mé zlatíčko nedalo a přetlačilo útok svého soupeře. Ten odletěl a zůstal ležet na zemi, čehož jsem využila k hození ballu. „Leť!“ Přikázala jsem neživému předmětu, který do sebe vtáhl buizela a začal se vrtět na zemi.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 5. července 2017 v 7:43 | Reagovat

[1]: Pokéball se pákrát zatočil a spadl na zem. Svítila červená... bílá... červená... A pak Buizel náhle vyskočil z pokéballu. Ze svých posledních sil vypálil na Weavila vodní proud.
Souboj pokračuje.

3 Oumi Oumi | 5. července 2017 v 9:47 | Reagovat

[2]: Napjatě jsem sledovala kulatý předmět na zemi a jeho blikání, avšak nakonec se rozevřel a buizel vyskočil ven. Rovnou také uštědřil weavilovi ránu vodním proudem a porazil ho na zem. „Můžeš ještě pokračovat?“ Zeptala jsem se, když se opět postavil. Šlo poznat, že už je zápasem také unavený. „Bez problému,“ zazubil se na mě. „Dobrá, tak scratch!“ Vyběhl po něm a začal sekat drápy, jeho soupeř zprvu uhýbal, avšak byl také oslabený a Juuzou ho nakonec zasáhl. Bylo pro něj těžké odhadnout, kolik síly může ještě do útoků vložit, takže do toho možná dával více síly než by měl. Což sice rychleji oslabovalo buizela, ale také více unavovalo jeho samého. Ale to byl prostě weavilův styl boje. Jeho soupeř zůstal sedět u kořenů stromu, ale oklepal se a vyskočil na strom, odkud na weavila začal sesílat tlakové vlny. „Vyhýbej se jim!“ Hbitě uskakoval, ale únava se na něm začínala projevovat a nakonec také schytal ránu. Hned se však dal dohromady a byl schopen pokračovat. „Rychle dark pulse!“ Buizel nestačil z větve seskočit dostatečně rychle a puls ho odhodil do jezírka. Tam na něj Juuzou moc dobře nemohl. „Dávej pozor, jo? Nevíme odkud a jak zaútočí.“ Přikývl a pozorně sledoval hladinu. „Támhle!“ Ukázala jsem na zvětšující se bouli na vodě, ze které brzy vyskočil buizel občerstvený pobytem ve vodě. „Rychle na něj použij blizzard!“ Seslal na oranžového pokémona ledovou bouři a vytvořil mu na těle vrstvičku ledu. Ne dost na to, aby ho udržela kdyby se bránil, ale stačila na zmatení a dala nám šanci pořádně útočit. „Rychle do něj! Nejdříve temný puls a pořádně se do toho opři!“ Jako by potřeboval takové povely, že ano. Buizela zasáhl pořádný proud temné energie, který také rozbil led. „A ještě pořádný scratch!“ Vrhl se vpřed a sesekal vodního pokémona drápy o sto šest. Když skončil, sesunul se buizel k zemi a já po něm opět hodila pokéball.

4 [A] Enwy [A] Enwy | 5. července 2017 v 15:25 | Reagovat

[3]: Buizel tentokrát nebyl schopný vyskočit ven... Pokéball se zatočil a po pár sekundách se zavřel, nekývajíc se.
Gratuluji, chytila jsi Buizel.

5 Lynnon Lynnon | 19. července 2017 v 18:27 | Reagovat

1/ Petilil
2/ Dewott "Toshiro"
3/ Níže

Protože jsem už dlouho nikde nebyl a chtěl jsem provětrat nejen sebe, ale i svého pokémona, rozhodl jsem se zajít si na delší procházku. Byla trochu ostuda neznat svůj region, odkud pocházíte, nutně jsem proto potřeboval Trenérův průvodce regiony. Jako městský kluk jsem tedy nemohl čekat, že z toho vyváznu živý bez příprav. Sbalil jsem všechny potřebné věci do batohu, hodil přes sebe bundu s šedou kožešinou a vyrazil jsem. Počasí bylo příliš pěkné na to, abych si na něj začal stěžovat, v porovnání s předešlými dny bylo tudíž fajn. Ani jsem nepřemýšlel, kam půjdu, prostě jsem jen šel a šel. Cesta rychle utekla a než jsem se rozkoukal, stál jsem na okraji lesa. Na tváři úsměv, vytáhl jsem ball se svým starterem a vyhodil jej ven. “Shiro! Čas na dobrodružství,” Usmál jsem se a po boku se svým roztomilým pokémonem vešel do lesa. Hned mě uchvátil zpěv ptačích pokémonů a vůně lesa, čerstvý vzduch, úplně něco jiného než ve městě. Navázal jsem na vyšlapanou cestičku a pokračoval po ní až k jezeru, schovanému až v samotném středu lesa. Je tu o něco chladněji, takže jsem si zapnul bundu až ke krku. Chvílemi přemýšlím, co dělat, což mi není dvakrát podobné. “Shiro, co bys chtěl dělat?” Zeptal jsem se, protože Dewott věděl vždy nejlíp. Z rozmýšlení mě vytrhl jakýsi šelest v nedalekém porostu. A nebyl bych to já, kdybych se nepokusil zjistit, co tam je. Doufal jsem, že nedělám smrtelnou chybu, jak často hloupí hrdinové dělávají v hororových scénách. Sundal jsem batoh a začal v něm štrachat. Konečně! Vytáhl jsem tašku s jídlem, co mi dala ta překrásná dívka z cukrárny. Opatrně, abych neudělal příliš hluku, jsem sáček otevřel a začal pomalu pokládat kousky koláče, jeden za druhým, aby dohromady utvořily cestičku. Když bylo vše hotové, schoval jsem se za jeden z nejbližších stromů a vyčkával jsem, co se bude dít dál. Nemusel jsem čekat dlouho, protože zanedlouho se z křoví vynořila zvědavá Petilil, která ucítila vůni sladkého koláčku, asi tak sladkého jako byla ona sama. Na nic nečekala a do jednoho po druhém se pustila. Zvedla kousek ze země, oprášila ho a snědla. Zvažoval jsem jinou, odvážnější možnost, než dávat inteligentnímu tvorovi jídlo na zem, ale nebyl jsem si jistý, zda bych ji spíše nevyplašil. Neměl jsem ale moc času na to něco nového zkoumat nebo sbírat kousky odvahy. Za chvíli byla skoro až u mě a já se rozhodl, že se pokusím skamarádit se s ní. Pomalu jsem vystoupil zpoza stromu, aby si mě Petilil všimla a nelekla se. Udělal jsem pár pomalých kroků kupředu a když jsem byl asi metr od Petilil, natáhl jsem před sebe ruku jako znak toho, že se jí nechystám nějak ublížit a že mi může věřit. Nechtěl jsem dále narušovat její osobní prostor a tak jsem se posadil a pustil se do řeči, ona zatím naproti mě nedůvěřivě postávala. "Yo, krásko," Začal jsem konverzaci trochu tradičním způsobem. Nevyznívalo to přeci tak zle, ne? Petilil se na mě dívala trochu šokovaně, nakonec mi ukázala letní úsměv. Bylo to ženské znamení, že jsem mohl pokračovat. "Nepředstavíš se mi? Mám začít?" Petilil pomalu přikývla. "Jsem koordinátor. Musím pravdivě podotknout, že kvůli své lenosti ne až tak úspěšný. Zatím se vlastně jen tak potuluji světem a pokouším si získat nové společníky a kamarády, kteří mi v budoucnu pomohout splnit si svůj sen." Petilil přikývla. Bylo to pro ní srozumitelné a to se mi líbilo. Opřel jsem hlavu o ruku a pronikavě jí sledoval. Mé šedé oči byly v té situaci a pouze její, věnoval jsem jí všechnu pozornost. "A co je můj sen? Nejsem příliš skromný, ale jednou bych chtěl získat všechny stuhy a tím si zajistit účast na Slavnosti. Cestuji s vodním prckem, Shirem. Dovol mi prosím, abych tě s ním seznámil." Petilil na mě upřela pohled, jenž neskrýval zájem. Po těchto slovech jsem si odmlčel a dal Dewottovi znamení, že může vylézt. Zpoza stromů, naprosto směle a stydlivě, vykoukla modrá hlavička. "Shiro, tohle je Petilil. Zatím jsme jen," Zamyslel jsem se a otočil se na Petilil. "Přátelé? Je to tak?" Petilil se začervenala a odvrátila pohled. Rty se mi zvedly do úsměvu. "Yeap, je to tak. Jsme přátelé, zatím." Dewott přistoupil blíže. Neváhal jsem, zvedl jsem ho do náruče a posadil do klína. Dewott se nepohodlně zavrtěl, ale zůstal sedět. "A-ahoj," Usmál se Shiro a podal Petilil ruku. "Jsem Toshiro, můžeš mi říkat Shiro," Zubil se. Jeho roztomilosti nelze odolat, ani kdybyste měli srdce ze železa nebo byli démon. S tím posledním se počítá s jistou neposedlou mírou. "Nedávno se z něj stal Dewott, ale seznámili jsme se ještě když byl Oshawott," Pravil jsem a Petilil chápavě přikývla. Přiblížila se o několik kroků a podala Shirovi ruku. "Máš nějaké jméno?" Začal se Dewott ptát a účastnit se konverzace, čímž ze mě na chvilku spadla pozornost. Natáhl jsem se pro pytlík s jídlem a vytáhl čokoládové sušenky. Jeden kus skončil v mé puse. "Dáš si? Jsou ještě trochu teplá," Nabídl jsem Petilil. Dewott se zamračil. "Já taky, Lynn," Pověděl prosebně. Jen jsem se pousmál. "Hai, hai... tady je tvá," Řekl jsem a podal Dewottovi sušenku. Petilil váhala. Určitě v tom byla rada od maminky: Nikdy si neber jídlo od někoho, kdo má rohy. Věnoval jsem jí úsměv. "Neboj. Můžeš mi věřit. Už jsem byl leccos, i svobodný otec jednoho dítěte, ale nikdy jsem nebyl nic špatného, co by někomu mohlo ublížit," Ujišťoval jsem ji. Petilil se natáhla a rychlostí blesku si sušenku sebrala. Strčila ji do pusy. "Chceš ještě, Shiro?" Zeptal jsem se. Dewott seděl v mém klíně a žužlal si své. Zakroutil hlavou. "Zatím ne." Přikývl jsem. Balíček jsem radši nechal u sebe, kdyby si ještě někdo žádal další. Měl jsem jich dost. Seděli jsme na zemi v tichosti, užívajíc si zvuky lesa. Přemýšlel jsem, opět. Poslední dobou jsem se v přemýšlení rychle zlepšoval.
Následně jsem se při přemýšlení podíval na Petilil, jak poslední kousky sušenky mizí a usmál jsem se. Když se konečně vrátím zpět nohama pevně na zem, neubráním se svému nutkání. "A co ty, nechtěla bys být naší novou kamarádkou a členkou našeho týmu?" Mrkl jsem na Petilil. Byla to náhlá otázka. "Nevím, jaké výhody by ti to přineslo a nevím, o co bys přišla. Vím jenom, že bych tě rád přivítal ve svém týmu, jako," Usmál jsem se a potlapkal Shira na hlavě. "Kamarádku. Jako novou kamarádku. Nebudu se zlobit, kdybys nechtěla. Nebudu tě do ničeho nutit. Řekl jsem ti o sobě více, než jsem řekl některým lidem a doufám, že o mně máš kladný obrázek." Dewott k Petilil natáhl ruku. "Přidej se k nám, máme sušenky," Smál se. Neubránil jsem se a musel jsem se připojit. Lesem se ozval smích. "Teď vážně, beze srandy," Promluvil jsem a odkašlal si, abych se zklidnil. "Co ty na to, Petilil? Přidáš se?"

6 [A] Drobeček [A] Drobeček | 19. července 2017 v 18:48 | Reagovat

[5]: Petilil nesměle přikývla. "R-ráda," zamumlala. Gratuluji, Petilil se přidala k tvému týmu!
(snědeny 2 sušenky)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."