RCH: Kanto - Kaňon Sevault

25. června 2017 v 11:33 | Enwy
Výsledek obrázku pro sevault anime
Sevault Canyon je velmi hluboký a ve svém profilu odkrývá starohorní a prvohorní vrstvy hornin. Zdvih související s vlivem deskové tektoniky spolu s horotvornými procesy dal vzniknout Kanto-ské plošině. Vysoká převýšení jsou také důsledkem většího množství srážek v povodí řeky, které však nezměnily místní vyprahlou krajinu.
Eroze a sesuvy s dalšími přírodními pochody neustále proměňují tvářnost zdejší krajiny a hloubku i šířku kaňonu. Zdvih plošiny však nebyl stejnoměrný a tak je část na sever od řeky o 300 metrů vyšší než část jižní.
Teploty v severní části jsou průměrně nižší z důvodů větší nadmořské výšky (2 400 metrů). Během zimních měsíců jsou v celé oblasti běžné vysoké sněhové srážky.
- Upraveno z článku o Grand Canyon (Wikipedie)

Milktank
Tauros
Sandslash
Lickitung
Ursaling
Tangela
Exeggcute
Chansey
Girafig
Ninetales
Rapidash
Phanpy
Cubone
Larvitar
Skarmory
Onix

Věci, které se tu mohou nalézt:
Zlatý nuget, Hvězdný prach, Dusk Ball, Lano, Rare Candy

Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
Hledat věci můžete každý měsíc třikrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hazuki Rin Hazuki Rin | 25. června 2017 v 15:23 | Reagovat

Hledám 3x :-)

2 [A] Enwy [A] Enwy | 25. června 2017 v 16:14 | Reagovat

[1]: Jediné, co jsi našla, byl Dusk Ball.

3 Enwy Enwy | 12. července 2017 v 9:29 | Reagovat

1. Skarmory
2. Jelikož chytám přátelstvím, účastní se Chibi-san (Cutiefly) a Garlandolf (Charizard)
3. Z tréninku jsme mířili domů neobvykle vzdušnou cestou. Garlandolf se zničehonic rozhodl, že potřebuju vyvenčit a tak jsem skončila zanedlouho na jeho hřbetu. "Kam se poděla Armytile?" zeptal se Garlan. Hřálo mě u srdce, že si pamatuje jméno soupeře, i když to spíše Zubat považovala Garlana za rivala, nikoliv obráceně. Byla jsem si jistá, že Garlanův právoplatný oficiální rival je Raviel. "Po poražení se urazila a žádala okamžitý nástup do pokéballu," odpověděla jsem mu s mírným úsměvem. Někdy bych řekla, že některé reakce pokémonů jsou jednoduše k nezaplacení. "Ani se nedivím. Taky bych se cítil uražený, kdyby mě Raviel porazil," zazubil se Charizard a vyfoukl obláček bílého kouře. Po chvilce letu jsem si uvědomila, že pode mnou už není les, ale... kaňon? "Garlane? Víš jistě, že míříme domů?" - "My míříme domů...?" Zoufale jsem se podívala dolů. "Charizarde, budeme muset přistát. Nepamatuji si cestu zpátky, myslela jsem si, že míříš zpátky ke spacáku." Charizard se ohlédl, aby spatřil můj výraz v panice. Ušklíbl se a slétl dolů. Přistáli jsme a já začala zběsile vytahovat pokédex. Nevěděla jsem, zda může fungovat i jako navigační přístroj. Pokud ne, byli jsme ztraceni napořád. "Enwy? Pořád chceš mít křídla?" Jak jsem hrabala v batohu a pak zběsile mačkala všechna tlačítka pokédexu, nevšimla jsem si, že kouká na nějakého pokémona. "Chci. Létání je super," usmála jsem se a nevěnovala mu pohled. Šťastně jsem vydechla, když jsem zjistila, že pokédex má navigaci. "Tak... chyť si tamtoho maníka a už tě nebude muset nosit Gardevoir," řekl Garlan a já jsem zvedla pohled.
To, co jsem uviděla, mě zarazilo. Rovnou jsem pokédex namířila na pokémona, který připomínal ptáka v brnění. "... Skarmory?" zamrkala jsem. "Chytím ti ho. Připrav si pokéball," řekl Charizard a už-už se cpal dopředu, aby mohl začít zápas a já pak mohla hodit pokéball. Při pohledu na toho pokémona bylo něco špatně. Proč na nás nereagoval? Spal? Proč ptáček spí na zemi? "Počkej, Garlane," zarazila jsem svého parťáka. Garlan se zastavil a nechápavě na mě pohlédl. "Nechceš další křídla?" Přistoupila jsem opatrně ke Skarmory. Měla zavřené oči a kryla se křídly. Když jsem se jí dotkla, nereagovala. "Nebudeme bojovat, Garlane," pověděla jsem a podívala se na něj odhodlaným výrazem. "Ale... jak jinak ho získáme do týmu?" - "Sestra Joy říkala, že jsi přetížený a přesto jsi trénoval. Potřebuješ pauzu. Hlavní cíl je mu teď pomoct a ne ho získat," řekla jsem a mírně se pousmála. Charizard mě znal dost dobře, aby mě chápal. "Dobře. Neumím ale léčit," pověděl. "Já vím, kdo by mohl." Vytáhla jsem pokéball a vyhodila ho do vzduchu. "Chibi-san, let's shine!" Přede mnou se objevil malý pokémon. Dlouho jsem ho neviděla. Chibi se protáhl a pak na mě upřel laskavé oči. Hned si všiml Skarmory. "Dobré ráno," usmál se mile. "Děje se něco?" Přikývla jsem. "Zrovna jsme se vraceli ne-domů, když jsme našli zraněnou Skarmory. Dokážeš jí vyléčit, prosím?" Cutiefly se na Skarmory starostlivě podíval. "Nevím, nic jako léčení neumím. Máš nějakou medicínu," zeptal se. Už-už jsem chtěla vrtět hlavou, když v tom jsem si vzpomněla, že jsem trhala před nedávnem bobule na obnovu sil pro Charizarda. "Mám tu berry na rychlou reneneraci zdraví," pověděla jsem a vytáhla je z tašky na bobule. Cutiefly přikývl. "Dobře. Máš s sebou i vodu?" Hrala jsem s batohu a pak zakroutila hlavou. "Ne-e, bohužel. Myslím, že jsme míhali řeku, když jsme sem letěli," mluvila jsem a přitom nespouštěla zrak ze Skarmory, doufajíc, že alespoň otevře oči. Cutiefly a Charizard si pak ode mne vzali Squirtle bottle a odletěli.
Zůstala jsem u Skarmory sama. Byl to tak osamělý pocit. Její křídla byla ledová, snad proto, že to nebylo obyčejné peří. Vytáhla jsem Lum berry a uvažovala, zda se jí mám pokoušet probudit. "Ska-" začala jsem potichu a zarazila se. Pořádně jsem se nadechla. "Skarmory? Jsi... při smyslech? Prosím, probuď se," řekla jsem potichu a strčila jsem jí berry pod nos. "Zkus něco sníst, určitě se ti obnoví síly." Nic. Žádná odpověď. Uběhlo několik minut od chvíle, kdy Chibi a Garlan odešli a já si myslela, že to jsou už hodiny. Při pokusu vrátit berry zpět do tašky jsem nějak nešikovně drkla a taška se rozsypala. Udělalo to dost velký rámus. V duchu jsem vynadala sama sobě. "Skar..." ozvalo se za mými zády. Otočila jsem se a rázem koukala do očí obřímu železnému ptákovi, nyní už probuzenému. Trochu nechápavě a vyděšeně na mě zíral, v porovnání s mým překvapením to však nic nebylo. "B-bré r-ráno," vykoktala jsem. Úplně jsem zapomněla na berry a nechala je tam ležet. "P-promiň... myslela jsem si, že jsi zraněná. Ptáci normálně nespí na zemi... myslím," pověděla jsem, aby si snad Skarmory nemyslela, že se jí pokoušíme unést. Se zájmem začala zkoumat berry. Když jsem si toho všimla, zvedla jsem Lum berry ze země, očistila o vlastní rukávy a zvedla do vzduchu. Opatrně jsem se přiblížila ke Skarmory. Ucukla, avšak nedala najevo strach. "Chceš? Ještě jsem je nejedla, ale Chibi říká, že jsou dobré. Navíc ti pomůžou zotavit se," nabídla jsem. Skarmory se zavrtěla na místě. Váhavě pak zvedla křídlo a konečně jsem spatřila, co se stalo. Měla kolem druhých křídel zamotanou síť, která se jí zařezávala mezi pevná ocelová peří. Prozatím jsem netušila, zda se jí můžu dotknout. Berry z mé ruky zmizela. "Chceš další? Mám tu i Sitrus berry a Oran berry," promluvila jsem a začala je bleskově zvedat ze země a dávat zpátky do tašky. Skarmory mě koumavě sledovala, každý můj pohyb jako za nejbezpečnější kamera světa. "Jsi... tu sama?" zeptala se. Její hlas mě překvapil. "Máš... překrásný hlas," vydechla jsem. Skarmory se maličko zarazila, pak se jí na tváři vykouzlil jen drobný úsměv. Vlastně, na něco se ptala! "Ne, je tu se mnou ještě Charizard, můj parťák a můj kouč Cutiefly," odpověděla jsem a usadila se před ní. Teď, když promluvila jsem si byla jistější, že se mě nebojí. V jejím hlase nebylo totiž znát nic jiného, než železo. "Nebolí to? Myslím... na síť... Jak dlouho ji už na sobě nosíš?" zeptala jsem se a přisedla si o kus blíž. Skarmory se otočila a podívala se na svá pouta. Pokrčila rameny. "Několik... dní," řekla tiše. Vykulila jsem oči.  Za mnou se ozvalo přistání. Pravděpodobně se vrátili Garlan s Chibim. "Mám tu vodu. Máš berry?" ozval se Garlanův hlas. Hned utichl, když uviděl, že se Skarmory probudila. "Zdravím," řekl a pak mi bezeslova podal naplněnou nádobu s vodou. Cutiefly ke Skarmory opatrně přistoupil. "Nemusíš se ho bát. Je vážně ten nejhodnější a nejmilejší tvor na světě," pověděla jsem a Skarmory přikývla. Když Cutiefly spatřil síť, pokynul Králi. "Mohl bys jí toho prosím zbavit, prosím?" Garlan přistoupil a jeho drápy se rozzářili stříbrnou. Skarmory neucukla, ba naopak. Vybízela se, chtěla se té sítě už zbavit. Garlan opatrně rozřezal síť. Skarmory byla volná. Zvedla se na nohy, již netížená žádným předmětem a roztáhla svobodně křídla. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Tak obří stvoření! Sice neměla tak velké rozpětí jako Garlan, ale i přesto... byla obří! Kam se hrabal Staraptor. "Děkuji," promluvila a sklonila se ke mně. Mávla jsem nesměle rukou. "J-jo... není za co. Co se ti vlastně stalo?" zeptala jsem se. Nemohla jsem vymyslet důvod, proč by na sobě měl pokémon síť.
Aniž bych se dočkala odpovědi, Skarmory mě čapla do spárů. Charizard i Cutiefly šokovaně přistoupili, avšak Skarmory se se mnou zvedla do vzduchu a začala letět pryč. "H-hej! Co to děláš?!" vyjekla jsem. Tohle byl únos desetileté! "Pusť mě!" vyjekla jsem. Skarmory na mě dolů pohlédla železnýma očima. "Nemůžu. Kdybych tě pustila, spadneš," promluvila. Za mnou letěl Charizard a kdybych věděla, že to byl opravdu únos, byla bych se klidně nechala odhodit. Byla jsem si jistá, že mě Charizard s Chibim chytí. Skarmory byla rychlá a zanedlouho zmizela v jedné ze škvír ve stěně kaňonu. Něžně mě položila na zem a sama sebou zaterasila vchod. "Co to děláš?! Chceš mě snad znásilnit?!" vyjekla jsem. Ihned jsem si zakryla pusu. Tohle bylo hnusný! Nemohla jsem uvěřit, že jsem to vážně řekla nahlas nebo na to vůbec pomyslela. Skarmory na mě chvilku koukala nečitelným výrazem. Podlaha zacinkala, jak se přibližovala a její pařáty bouchali o kamennou zem. Ucouvla jsem, avšak marně. Skarmory si vedle mě lehla a položila mi hlavu na klín, čímž mě donutila se posadit. Překvapeně jsem zírala do prázdna, co dělám. "Jsem... osamělá. Zůstaň se... mnou," řekla potichu a zavřela oči. Bylo to roztomilé. Nečekala bych to od obřího ocelového ptáka.
"Enwy!" uslyšela jsem zvenku. Byl to hlas Garlana. "Skarmory, oi, Skarmory," usmála jsem se a položila jí ruku na ocelový plát na krku. "Chceš jít se mnou? Můžeš se mnou zůstat... klidně napořád," usmála jsem se. Tu nabídku jsem brala vážně. Byla osamělá, nebyl to únos. Skarmory zvedla hlavu a podívala se mi do očí.
"Garlan a Chibi venku si myslí, že jsi mě unesla. Já vím, že to tak není," řekla jsem. Zvenku se znovu ozvalo volání mého jména. Usmála jsem se na Skarmory. "Takže... chceš jít se mnou?"
- Použito 1x Lum berry (Skarmory)

4 [A] Drobeček [A] Drobeček | 12. července 2017 v 11:38 | Reagovat

[3]: Skarmory nadšeně souhlasila. Gratuluji, chytila jsi Skarmory (lv. 32)!

5 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 26. července 2017 v 18:43 | Reagovat

Hledám 3x

6 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 26. července 2017 v 20:19 | Reagovat

1) Skarmory
2) Charizard "Charmy"
3) používám Pokeball
Když letěla Skarmory přímo nad Rin, tak ta vytáhla pokeball a vypustila z něj svoji Charizard. „Tak Charmy, teď trošku větší výzva, než byl tehdy souboj s Houndourem. Zvládneš támhle Skarmory?“ zeptala se jí rychle, aby Skarmory neuletěla. Charmy bez přemýšlení souhlasila a vzlétla do vzduchu. „Hej!“ zakřičela po Skarmory a letěla přímo za ní. Skarmory se na ni ohlédla a ošklivě zavřeštěla. Její hlas byl takový křaplavý a šla z něj cítit zlost. Skarmory očividně nebyla moc přátelský tvor, okamžitě se totiž vrhla po Charizard. „Charmy, dávej velký pozor!“ Zakřičela po ní Rin. Charizard se vyhla tomu, když Skarmory chtěla použít svůj útok Slash. Už by skoro Charmy sekla svými drápy na velkých pařátech, kdyby se nevyhla. Charizard se však nezalekla a hned jí do zad poslala dávku uhlíků, které Skarmory zasáhly. Ta znovu zavřeštěla, ztuhla na místě a ohlédla se po Charmy. Skarmoryiné oči svítily naštváním. Udělala „salto“ ve vzduchu a letěla naproti Charizard, která zůstávala na místě. Viděla totiž, že Skarmory napřahuje svoje nohy vpřed, takže na Rininu radu udělala to samé. Skarmory i Charmy se teď začaly rvát svýma nohama ve vzduchu. Skarmory do Charmy zaryla drápy, Charmy ji napodobila. Když Skarmory naštvaně zařvala Charizard do obličeje, ta to zopakovala. „To je dobré! Drž ji a plamenomet přímo do obličeje! Nepouštěj ji, použij ten plamenomet, co nejsilněji to jde!“ Zavolala po ní Rin hlasitě. Byly totiž vysoko, takže se Rin musela snažit o to, aby Charmy nepřeslechla jediné slovo. Charizard hned potom, co Rin domluvila, šikovně zareagovala a ve chvíli, kdy Skarmory zase otevírala tlamu, že si zařve, tak na ni Charmy vypálila plamenomet. Přímo do obličeje. Jak byla Skarmory zmatená (navíc ji pálely oči), byla taková bezvládná. Charizard toho využila, několikrát máchla křídly a díky silným nohám, kterýma ji držela, ji odhodila od sebe. „Výborně! Kouřovou clonu, aby si ji zmátla a dostaň se pod ni!“ Zavolala na ni zespod. Charmy ještě chvíli pozorovala místo, kde Skarmory je, aby si ho zapamatovala. Musela však jednat rychle, jelikož Skarmory nebude běsnit z plamenometu věčně. Použila tedy kouřovou clonu a zalétla pod Skarmory. „Naraž do ní! Naraž jí hlavou do břicha!“ Jakmile tohle uslyšela, neváhala a rozletěla se zespod do tvora, který byl nad ní. Díky kouřové cloně Skarmory neviděla, takže se Charizard strefila a napálila to plnou silou do Skarmory. Hned na to ale odlétla o kus dál, protože clona se začala rozfoukávat lehkým větrem. Skarmory, která zmateně koukala okolo sebe, nevypadala ani trochu unaveně. Pouze víc vytočeně. Jakmile si všimla Charizard, rozletěla se proti ní tak rychle, že Charmy nestihla nijak zareagovat a dostala to jejími křídly přímo do svého těla. Bolestně zařvala, avšak nepolevovala na pozornosti. Okamžitě se otočila jejím směrem a čekala, co Rin přikáže. „Charmy, snaž se dostat ji níž!“ Po tomto rozkazu se Charmy rozkroužila okolo Skarmory a pořád se šikovně dostávala níž a níž. Skarmory to rozčilovalo, že okolo ní furt tak kroužila (nevědomky přitom klesala dolů kousínek po kousínku). Jakmile ale Charmy viděla, že se Skarmory chystá střemhlav zaútočit ve chvíli, kdy byla pod ní, zůstala na místě. Skarmory se opravdu plnou parou rozletěla spolu s naštvaným řevem proti Charizard, která si ještě po očku zkontrolovala výšku, která ji dělila od země. Na poslední chvíli šikovně uhnula do strany a Skarmory to plnou silou narvala do země. Pořádně si natloukla hlavu, navíc ji to i omráčilo. „Plamenomet!“ Charizard na omráčenou Skarmory vypustila pořádný, mohutný oheň a pak slétla níž, aby jí mohla dát pořádnou ránu svým ocasem. Povedlo se. Skarmory odletěla kousek dál a snažila se vzpamatovat. Ta rána o zem byla opravdu velká, letěla totiž střemhlav přímo proti Charizard, nicméně se nevzdávala a rozletěla se (ač pomaleji než jindy), proti Charizard. Chtěla ji opět zasáhnout svým útokem Steel wings, ovšem Charmy udělala to samé, co předtím. Natáhla nohy před sebe a chytila její křídlo. Otočila se s ní a odhodila ji tak, aby se Skarmory praštila o strom. „Výborně, naposledy uhlíky, Charmy! To by mohlo stačit, jsi skvělá!!“ zavolala po ní Rin. Charmy na zpřelámanou Skarmory vyslala ještě párek uhlíků a pak už jen čekala na Rin, která po pokemonovi hodila pokeball.

7 [A] Enwy [A] Enwy | 26. července 2017 v 21:42 | Reagovat

[5]: 3x Lano

[6]: Skarmory se nechytila. Vyletěla z pokéballu a zmizela ve vzduchu... Chytání se nezdařilo.

8 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 3. srpna 2017 v 12:46 | Reagovat

1) Larvitar
2) Charizard "Charmy"
3) Quickball
Když Rin šla stejnou cestou, jakou šla tehdy, když chytala Skarmory, vypustila ven Charizard. „Ahoj Charmy, nemáš chuť si zazápasit? Někoho bych chytila...Vyměnila jsem s jednou trenérkou pokeball, údajně má mít větší sílu a tak se nemusí před chycením tolik zápasit,“ pokrčila rameny Rin a zvědavě pokeball vytáhla, aby ho ukázala Charmy, která stála vedle ní. „Aha, zajímavá věcička. Tak pojďme. Zajdem pak na tu louku, kde jsou ty prameny? Chci se tam vyhřívat na sluníčku,“ poprosila a u toho se zazubila. Tím ukázala svoje krásné tesáky. Rin samozřejmě souhlasila, neměla proč nesouhlasit. I ona se ráda válela a lenošila.
Když si tak hezky šli, Charmy se najednou z ničeho nic zastavila a tlapou zastavila i Rin. „Podívej! Tam je nějakej pokemon!“ Pošeptala tiše a ukázala druhou tlapou na malého larvitara. Rin ho fascinovaně sledovala, takového pokemona ještě neviděla. Vytáhla pokedex a poslechla si, o co jde. „Aha, zajímavé!“ Zkonstatovala a rozkročila nohy trochu od sebe. „Charmy, plamenomet!“ vykřikla z ničeho nic a chudák larvitar, který drbal čumákem v trávě, byl sežehnut dřív, než stačil nějak zareagovat. Popravdě si této dvojice ani nevšiml. Charmy poletovala nahoře nad larvitarem, ten naštvaně něco kdákal. A u toho nervně podupával nohou, jakoby snad měl nějaký tik. Z ničeho nic ale na Charmy začal tou podupávající nohou chrlit tuny písku, tím vytvořil písečnou bouři. „Charmy, odfoukni to svými křídly!“ zavolala na ni Rin. „A nenech ho utéct, zaútoč kouřovou clonou a pak podle čichu ho najdi a uhlíky!“ říkala dál, co má Charizard dělat. Ta několikrát máchla mohutnými křídly a písečná bouře byla pryč. Larvitar se chudák rozkašlal a ještě k tomu se ztratil v kouřové cloně. Byl zmatený, nic neviděl a ani dýchat nemohl. Najednou ho z ničeho nic začaly pálet Charmiiny uhlíky, takže začal s křikem pobíhat sem a tam a u toho máchal jeho malýma ručkama. Když kouřová clona ustala, larvitar si Charmy přeměřil svým pohledem. Pak ale zaútočil útokem rock slide, který bravurně ovládal, a Charmy, než stihla zareagovat, zasáhly tvrdé kameny. Ta spadla na zem a u toho naštvaně vrčela, že ji sejmul takový malý pokemon. Charizard byla v nitru hodný pokemon, ale přece jen měla trošku rypáček nahoru a měla pocit, že díky její velikosti zmůže všechno. Navíc ji zase začal zajímat támhle poletující lísteček a její nepozornost byla zase tu. „Charmy, soustřeď se. Poslední útok a já zkusím ten nový pokeball. Zkus plamenomet! Vypadá to, že ten larvitar moc uhýbat neumí!“ Zakřičela na ni tak hlasitě, aby se Charizard „probrala“ z jejího transu, kdy absolutně nedokázala udržet pozornost. Bohužel s tím měla problém už od malého Charmandera. Nicméně zaútočila plamenometem, který se jí povedl, protože larvitar opravdu stál na místě jak pecka a nehnul se. Vypadalo to, jakoby snad ani nechtěl. Rin neváhala, chytila Quickball a hodila ho. „Leť!“ V nitru duše doufala, že ten Quickball je opravdu silnější, než jiné pokebally.

9 [A] Enwy [A] Enwy | 3. srpna 2017 v 15:30 | Reagovat

[8]: Larvitar se chytil. Gratuluji, chytila jsi Larvitar.

10 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 30. srpna 2017 v 14:28 | Reagovat

Hledám 3x .)

11 [A] Enwy [A] Enwy | 30. srpna 2017 v 15:59 | Reagovat

2x Lano, 1x Dusk ball

12 Drobeček Drobeček | 31. srpna 2017 v 15:46 | Reagovat

Hledám 3x (rip duplicitní komentář)

13 [A] Enwy [A] Enwy | 31. srpna 2017 v 15:57 | Reagovat

[12]: Zlatý nuget, lano, duck ball

14 Drobeček Drobeček | 31. srpna 2017 v 18:16 | Reagovat

1. Skarmory
2. Přátelstvím, účastní se Torterra, Envie, Shedinja.
3.  ↓ Luxury ball

Jen co jsem dorazil do Kanta, vyběhl jsem z přístavu a mířil do lesů. Slyšel jsem, že v Kantu jsou lesy úplně jiné, než v Sinnoh, chtěl jsem si to tedy ověřit. A opravdu, lesy zde byly nádherně zelené, oproti šedým lesům mé domoviny. Vykračoval jsem si nadšeně po cestě, oči zavřené, abych se mohl soustředit jen na vůni lesa, která postupně ale ustupovala. Začínalo mi být celkem vedro, otevřel jsem tedy oči a zmateně se rozhlédl kolem. "To les shořel...?" podivil jsem se, protože všude kolem mě byla suchá půda, místy vypadající jako poušť. Vedro začínalo být nesnesitelné, takže jsem si musel schovat do batohu šálu a plášť.
"Oh, no jasně, kaňon!" trklo mě. "Jak jsem si mohl nevšimnout?" zasmál jsem se nad svojí hloupostí, protože jsem už delší dobu šel podél skalní stěny. "Celkem šplhatelná stěna..." uvědomil jsem si a zašmátral v batohu pro skobu a lano. Vypustil jsem ven Shedinju a podobně jako u skal v Snowpointu, i tady jsem ho požádal o asistenci. "Hoi, hmyzáku!" zasmál jsem se na pokemona. "Už zase mě popadla šplhavá nálada, tak potřebuju, abys mě kryl, kdyby nás něco napadlo," vysvětlil jsem. Shedinja mlčky přikývl a pozoroval, jak lezu nahoru.
Tentokrát se mi podařilo nerušeně dostat až na vrchol stěna kaňonu, žádní divocí pokemoni a kupodivu jen minimum pádů. Sbalil jsem horolezecké náčiní zpět do batohu a vytáhl hmyzákův ball. "Díky," zazubil jsem se a povolal pokemona do ballu.
"Tohle bylo nějak moc snadné..." zamumlal jsem si pro sebe a rozhlížel se kolem. "V průvodci psali, že tu žije spousta divokých pokemonů, tak kde všichni jsou?" podivil jsem se. "Haló, divocí pokemoni!"
Rozhodně jsem nečekal, že se nějaký pokemon ukáže, dost jsem se tedy polekal, když z kaňonu vylétl Skarmory. "Další pytlák!?" zhrozil se pokemon a rozletěl se na mě s úmyslem srazit mě z útesu. Zoufale jsem sebou plácl na zem a dal si ruce za hlavu. "Přicházím v míru!" zakřičel jsem na pokemona. "Nejsem pytlák, nelovím pokemony proti jejich vůli!" Zamyslel jsem se, protože jsem si vzpomněl, že hmyzáka jsem vlastně ulovil bez jeho svolení. "Ehm, a i kdyby ano, nijak je netýrám!" dodal jsem rychle, aby mi to nehlodalo svědomí.
Skarmory zabrzdil svůj útok, popoletěl kus stranou a zvědavě si mě prohlížel. "Tak co jsi, když ne pytlák, he?" zajímal se.
"Trenér poke-" začal jsem, Skarmory se ale dal do křiku.
"Trenér pokemonů je jen výmluva pro pytláky!" zaječel Skarmory. Pomalu jsem zvedl hlavu a zadíval se na pokemona, který vypadal, jako by každou chvíli explodoval smutkem nebo vztekem, možná i obojím najednou. Jestli mě něco život naučil, tak to bylo to, že od podobných osob je lepší držet se co nejdál, člověk nikdy neví, co udělají.
"Ehm... Mno..." začal jsem nejistě, zvedl se a pustil se do kvapného couvání. "Nemůžeš házet trenéry pokemonů a pytláky do jednoho pytle, ne?" zamumlal jsem. "Heh, pytláky do jednoho pytle..." uchechtl jsem se a dál couval.
"Ale..." začal Skarmory, pak najednou polekaně vyskočil. "Pozor!" vykřikl.
Lekl jsem se křiku, zakopl o kamínek a začal padat dozadu. Sakra, že já celou dobu couval...! vyděsil jsem se, když pád trval už nějak moc dlouho. Nade mnou se zjevil obrys Skarmory a rychle se blížil. "P-p-počkej!" chtěl jsem zakřičet, ale vzduch kolem byl moc hlučný. Jestli jsem se chtěl někde rozmáznout, tak už raději na pevné zemi, než na hřbetu Skarmory. Pokemon těsně vedle mě zabrzdil a čapl mi drápy po tričku. "Auauau!" ječel jsem, protože Skarmory špatně odhadl, co je ještě triko a co už maso. Dál jsem se řítil k zemi, pád ale jako by najednou zpomalil. Visel jsem pár metrů nad zemí a pomalu klesal. Nade mnou hekal Skarmory. "Člověče, co to žereš? Jsi strašně těžký!" vrčel a zatínal mi drápy do ramene.
"Auauauaua!" odpověděl jsem.
"He?" podivil se Skarmory a zadíval se na své drápy. "Oh, promiň!" lekl se a pustil mě.
"AUAUAUAUAUA!" zaječel jsem a poslední dva metry tvrdě dopadl na zem. Pokusil jsem se zvednout, ale bolela mě noha a nešlo mi se na ní postavit. "Vidíš, co jsi provedl!? Měl jsi mě nechat rozmáznout se, furt lepší než být mrzák!" obořil jsem se na Skarmory.
"Oh, tak promiň," odfrkl si pokemon. "Jen jsem se ti snažil zachránit život, ale koukám, že pytlák si to stejně nezaslouží..."
"Já nejsem pytlák!" zamával jsem na pokemona rozzuřeně pěstí. "AUAUA!" vypískl jsem, protože teď mě zase rozbolelo rameno. "Očekávám, že se o mě postaráš, když jsi mě takhle zmrzačil!" houkl jsem na Skarmory a začal se po zemi plazit k menší jeskyni, kterou jsem zahlédl ve stěně kaňonu.
"Pche, to tak! Starej se o sebe sám, simulante!" vyprskl Skarmory a začal předstírat, že si mě nevšímá.
"Já nejsem simulant!" zavrčel jsem. "Až tě popadnou výčitky svědomí, budu čekat tady v té jeskyni na záchranu!" vyplázl jsem na pokemona jazyk. Skarmory na mě chvilku hleděl, pak se s nečitelným výrazem vznesl a zmizel kdesi v kaňonu.

Zbytek dne jsem strávil vysedáváním v jeskyni. Ošetřit si rameno nebylo moc složité, vůbec jsem ale netušil, co dělat s nohou. Párkrát jsem se pokoušel zvednout se, bolelo to ale čím dál víc, takže jsem byl nucen sedět v jeskyni, volat o pomoc a topit se ve výčitkách ohledně toho, jak jsem se ke Skarmory choval.
Noc strávená v kaňonu mi nepřipadala zas tak hrozná, to mi tolik nevadilo, spíš jsem se chtěl omluvit Skarmory. Vyslal jsem proto ven Torterru, Shedinju a Envie. "Hoi," zasmál jsem se na pokemony. "Dlouhý vysvětlování, zkráceně: Nemůžu chodit moc daleko a ukřivdil jsem divokému Skarmory. Vaše mise zní najít onoho Skarmory, vyřídit mu, že se omlouvám za své chování a pozvat ho sem do jeskyně na jídlo. Nechoďte moc daleko, kdyby jste ho nenašli, vraťte se sem," zazubil jsem se. Torterra se Shedinjou se hned vydali na cestu, Envie mě chvilku starostlivě pozorovala, pak ale také odešla. "A pozor na pytláky!" houkl jsem na ně ještě a pustil se do přípravy občerstvení.
Po hodině se vrátili Torterra se Shedinjou, v pátrání byli bezúspěšní. "Hmpf," povzdechl jsem si. "Mno, nevadí, snad bude mít Envie větší štěstí," zamumlal jsem a podal želvákovi sendvič.
Opravdu, Envie měla větší štěstí. Půl hodiny po návratu Shedinjy a Torterry ke mě přihopkala moje Pikachu. "Tak co? Našla?" zeptal jsem se s nadějí a podrbal Envie za ušima. Ve vchodu do jeskyně se objevil velký stín a dovnitř vstoupil Skarmory.
"Našla..." zamumlal železný pták a prohlížel si mé pokemony. "Takže... co jsi po mě chtěl, když jsi vyslal takovou výpravu?"
"Ehm, mno..." zasmál jsem se rozpačitě. "Omlouvám se, že jsem se k tobě choval tak ošklivě..." zabručel jsem.
"To je vše?" podivil se Skarmory.
"Heh, no, neumím se moc omlouvat..." zazubil jsem se. "Jestli chceš, můžeš se přidat k naší večeři," nabídl jsem. "Není to úplně královská hostina, ale snad ti bude chutnat..."
Skarmory si mě podezřívavě prohlížel, pak hbitě sáhl zobákem po jednom sendviči a zase se odtáhl na druhou stranu jeskyně. "Jestli je v tom nějaký jed, tak jen co se vzpamatuju, zažiješ peklo..." zavrčel a hladově se pustil do jídla.
"Jasně, beru na vědomí," zasmál jsem se na pokemona a nabídl Pikachu marcipánku. "Envie, dáš si?" optal jsem se. Pikachu si sladkost vzala a začala jí šťastně žužlat.
"Enwy!?" zaslechl jsem od Skarmory. Pohlédl jsem na něj a uviděl, že si se zájmem prohlíží Pikachu. "A kde máš pokebally, co?" ptal se. "Však víš, třeba s tou Skarmory, co jsi odsud unesla..."
"Eh?" prohlásil jsem zmateně a střílel pohledem z Envie na Skarmory a zpět. "Ty víš, o čem mluví?" zeptal jsem se Pikachu, ta se ale tvářila stejně zmateně. "Poslyš, nepleteš si jí s někým jiným? Tohle je Envie, ne Enw..." zarazil jsem se . "Mno, prostě tohle je moje Pikachu, jasný? Žádná trenérka!" zasmál jsem se na Skarmory a uvažoval, kde že jsem to jméno už slyšel.
"Oh, asi máš pravdu..." zamumlal Skarmory. "Ale po světě se netoulá moc osob s takovým jménem!" prohlásil a snědl zbytek sendviče. "Omlouvám se, s někým jsem si tě spletl," řekl směrem k Pikachu.
"Poslyš, neměla takový... červený ožužlaný vlasy?" optal jsem se Skarmory. "Ta tvoje Enwy," vysvětlil jsem, když jsem si všiml, že nechápe.
"Netuším, neviděl jsem ji. Slyšel jsem o ní od Phanpyho, co byl zrovna opodál, když ulovila jednu z posledních mého druhu... Proč se ptáš? Znáš jí?" zajímal se.
"Kdepák, asi ne, jen mi někoho připomněla," zasmál jsem se. "Poslyš, když tě tak poslouchám, nestala se tu nějaká tragédie? Pytláci, únos Skamory, která je jedna z posledních tady v kaňonu..."
Skarmory se otřásl. "Kdysi tu řádili pytláci... Poslední dobou od nich byl docela klid, dokud ses neukázal ty..." prohlásil a teď už to skoro znělo, jako by mě považoval za pytláka jen z povinnosti.
"Kolikrát ti mám opakovat, že nejsem pytlák?" zasmál jsem se na Skarmory. "Podívej se, jak jsou tihle pokemoni šťastní, myslíš, že by se takhle tvářili, kdyby patřili pytlákovi?" ukázal jsem na pokemony.
"Kdepak! Vůbec mu nevěř! Já vůbec nejsem šťastný! Nedostávám dost jídla!" postěžoval si Torterra.
"Neposlouchej ho," zasmál se Shedinja. "U Drobečka je to celkem fajn..."
"Celkem!? U mě je to super!" zazubil jsem se a hodil po želvákovi další sendvič. Torterra ho chytil do tlamy a celý spolk, načež se začal dusit, vyběhl z jeskyně a snažil se sendvič vyzvracet.

15 Drobeček Drobeček | 31. srpna 2017 v 18:17 | Reagovat

[PART 2/2] (U prvního jsem to zapomněl napsat, whoops :D)

"Ehm..." přerušil jsem trapné ticho. Všichni pozorovali zmateně vstup do jeskyně. "Nom, tak to je Torterra alias želvák, můj startér," zasmál jsem se. "Je posedlý jezením, taková soukromá černá díra... Tohle je Shedinja aka hmyzák a tohle Envie, můj maskot," představil jsem své pokemony. "Já jsem Drobeček, trenér pokemonů, vládce Drobčí legie a budoucí pán světa..."
"Maskot?" podivili se Skarmory a Envie současně.
Pán Drobčí legie a pán světa je nezajímá? povzdechl jsem si v duchu. "Ehm, tedy, chci říct cenný člen týmu...!" snažil jsem se to honem zakecat.
Další trapné ticho, rušené jen občasnými zvuky želvákova trávícího traktu, který se snažil fungovat obráceně. "Jdu se na něj radši podívat..." zamumlal Shedinja a vyletěl z jeskyně. Envie se natáhla po další marcipánce, já upíjel z lahve vodu a po očku pozoroval Skarmory, který měl na tváři zamyšlený výraz.
"Nechceš se s něčím svěřit?" optal jsem se pokemona. "Vím, že kvůli mému předešlému chování to tak nezní, ale dokážu se vcítit, tak ti třeba nějak můžu poradit..." zamumlal jsem a uslyšel od Envie tlumené uchechtnutí. "No dobře no, tak ne! Ale jsem dobrá zpovědní skříňka, ne?" zazubil jsem se.
"Ale, to nic není..." zamumlal Skarmory. "Jen jsem vzpomínal na staré dobré časy," usmál se a natáhl se po marcipánce, kterou jsem mu hodil.
"Staré dobré časy? Povídej, jsem jedo velký ucho!" zajímal jsem se.
"Pff, pytlákovi se tak budu svěřovat," odfrkl si Skarmory a otřepal se. "Díky za jídlo, omluva se přijímá, nazdar!" vyplázl na mě pokemon jazyk, protřepal si křídla a odletěl z jeskyně.
"Heh, zrovna když se mi začal zamlouvat, tak si odletí," povzdechl jsem si a pozoroval, jak se vrací Shedinja s Torterrou. "Tak co sendvič?" zasmál jsem se na ně.
"Ani se neptej," prohlásil Shedinja se znechuceným výrazem. Pohlédl jsem tázavě na Torterru.
"Když on ten sendvič nevypadal zas tak příšerně a já ho nechtěl jen tak ležet na zemi..." zamumlal želvák omluvně.
"T-t-ty jsi... s-snědl... vyzvracený... sendvič!?" zhrozil jsem se a želvák jen mlčky přikývl. "Ale byl fakt dobrý!" chlácholil mě se smíchem.

V jeskyni jsme přenocovali, celou noc nás hlídal Shedinja, který tvrdil, že spánek nepotřebuje. Nikdo nic nenamítal, takže jsme se šťastně uložili ke spánku. Ráno jsem ke svému nadšení zjistil, ež už mě noha nebolí a můžu na ní došlápnout, vylezl jsem tedy před jeskyni a nasával čerstvý vzduch. Pohlédl jsem nad sebe a spatřil Skarmory, který létal vysoko nad kaňonem. "Hej! Jsi to ty?!" houkl jsem na pokemona a ten se po chvilce snesl na zem kus ode mě. Byl to on. "Ehm... tak mě napadlo... Víš, z toho, co jsi povídal, jsem vyvodil, jestli ti třeba nechybí společnost? Když je tu teď tak málo pokemonů a tak..." mumlal jsem rozpačitě.
"Takže jsi přece jen pytlák!" zakřičel Skarmory, ale neznělo to, že to myslí tak vážně, spíš už jen jako žert.
"Nejsem pytlák!" bránil jsem se. "Jen... mno... prostě..." brblal jsem a snažil se najít správná slova.
"Hele, tuhle scénu si pamatuju z toho sluníčkovýho ostrova!" zasmál se želvák, jehož hlava vykoukla z jeskyně. "Drobeček se tě teď pokusí zeptat, jestli nechceš jít s náma, ale je to retard, takže to nedoká-"
"Nejsem retard!" okřikl jsem želváka se smíchem. "Skarmory, nechtěl by jsi k nám do týmu?" vyhrkl jsem. "Vím, choval jsem se k tobě špatně, ale můžu to odčinit! Třeba najdeme jednou tu Skarmory, o které jsi mluvil a do té doby ti můžeme zajistit zábavnou společnost!" nabízel jsem pokemonovi.
"Haha, prej zábavnou!" zachechtal se želvák.
"Ticho ty tam!" zazubil jsem se na Torterru a tázavě se zadíval na Skarmory. "Tak co?" zeptal jsem se, vytáhl z kapsy luxury ball a položil ho před Skarmory.

======================
SPOTŘEBOVÁNO:
¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯
Skarmory - 1x sendvič

Torterra - 2x sendvič
Envie - 2x marcipánka
Drobeček - 1x studená voda
======================

16 [A] Enwy [A] Enwy | 31. srpna 2017 v 20:14 | Reagovat

[14]:[15]: Skarmory se rozhodl, že půjde s tebou. Gratuluji, podařilo se ti přemluvit Skarmory.
Torterra - 6% sehranosti, 1% lásky
Pikachu - 4% sehranosti 1% lásky

17 Skugga Skugga | 1. září 2017 v 17:10 | Reagovat

Hledám 3x věc jestli můžu xD

18 [A] Enwy [A] Enwy | 1. září 2017 v 17:31 | Reagovat

[17]: 2x Lano, 1x Rare candy

19 Enwy Enwy | E-mail | Web | 2. září 2017 v 16:03 | Reagovat

Hledám třikrát! :D

20 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. září 2017 v 16:53 | Reagovat

[19]: Lano, Dusk ball, Zlatý nuget

21 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 1. října 2017 v 9:50 | Reagovat

Hledám třikrát :D

22 Drobeček Drobeček | 1. října 2017 v 10:00 | Reagovat

Hledám 3 předměty.

23 [A] Enwy [A] Enwy | 1. října 2017 v 10:24 | Reagovat

[21]: Dusk ball, Lano, Zlatý nuget

[22]: Rare Candy, Dusk ball, Hvězdný prach

24 Felawën Felawën | 11. listopadu 2017 v 18:03 | Reagovat

Hledám předměty

25 [A] Enwy [A] Enwy | 11. listopadu 2017 v 21:40 | Reagovat

[24]: 2x Lano, Zlatý nuget

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."