Policejní stanice

25. června 2017 v 15:38 | Enwy
Výsledek obrázku pro pokémon jenny
Jdeš si to svižným tempem na Policejní stanici. Ještě než půjdeš dovnitř, zastavíš se a prohlédneš se znak policie na dveřích. "Co tu chceš?" ozve se za tvými zády. Když se otočíš, uvidíš tam strážníka a Growlitha. Strážník má v ruce obušek a zle si tě prohlíží. "No, já-" - "Já vím co tu chceš," zavrčí. Jsi v nesnází, když v tom se přiřítí motorka a navíc ní sedí další policista. Pomyslíš si, že je to tvůj konec. K tvému štěstí je to samotná policistka Jenny.
Jistě všichni víme, kdo je policie. Je to spravedlnost sama a jejím hlavním úkolem je pomáhat a chránit lidi, zneškodnit ty, co porušují zákon. Vrchní velitelkou je policistka Jenny, která však není zdaleka úplným vrcholem. Nad ní ještě stojí vrchní důstojníci, důstojníci, armádní generál, ministr vlády a obrany, Vláda samotná.
Policisté jsou schopni v pouze pár oborech a proto někdy na běžné úkoly potřebují pomoc. Všechny úkoly jsou napsány na seznamu na policejní stanici.

SEZNAM ÚKOLŮ NA STANICI

Výsledek obrázku pro police icon EASY | DOKONČENO - Lynnon
INFORMACE: Proveď papírování.
DETAILY: Jenny (opět) nemá čas na papírování. Papíry s dokumenty se jí válí na stole. Vyřeš tento problém a vyřiď papírování za ní.
ODMĚNA: 300 Y

Výsledek obrázku pro police icon MEDIUM | DOKONČENO - Lynnon
INFORMACE: Nauč policejního Growlithe dobrým mravům a nějaký užitečný útok.
DETAILY: Growtlithe je trochu rebel, takže nikoho nechce poslouchat. Neumí žádný ohnivý útok, takže by Jenny ráda, kdyby se nějaký naučil, avšak nejlépe poté, co ho zkrotíš a naučíš ho, jak se chovat jako policejní pokémon.
ODMĚNA: 400 Y

Výsledek obrázku pro police icon HARD* | Rory
INFORMACE: Mezi policisty se pohybuje psychicky vadný člověk.
DETAILY: Nikdo neví, odkud přišel a jak se na stanici dostal. Nikoho neposlouchá a dělá nepořádek, jednoduše hází všechny papíry a věci na všechny strany a neustále se směje. To, že je psychicky vadný, je pouze domněnka. Tvým úkolem je ho nějak uklidnit a dostat vše do pořádku, než neproběhla... apokalypsa.
ODMĚNA: 500 Y

Výsledek obrázku pro police icon EXTREME* | Volné
INFORMACE: Policistka Jenny potřebuje záskok na celý den.
DETAILY: neznámé
ODMĚNA: 500 Y

* Možnost, že se provedení úkolu nezdaří
Související obrázek SHERLOCK I. | DOKONČENO - Drobeček
INFORMACE: "... někdo to dělat musí."
DETAILY: Pod mostem na břehu byl nalezen neznámý pokémon, jehož tělo bylo tak znetvořeno, že už není dvakrát poznat, kým byl. Jeho tělo leží na větším podkladu, než by měl zabírat. Zkrátka... není to pěkný pohled.
Policie se snaží přijít na pachatele. Pro tebe je volba z dvou úkolů - pomoz v pitvě pokémona, aby se zjistilo co nejvíc informací nebo jdi hledat v terénu nějaké stopy.
ODMĚNA: 300 Y (+ Přežití)
Související obrázek SHERLOCK II. | Skugga
INFORMACE: "... mrtvý či živý? Legenda."
DETAILY: Ve městě se rozšířila fáma o stínovém motorkáři, který noc co noc sužuje obyvatele, hlavně vedlejší ulice. Vražd již bylo během té doby spoustu, avšak neví se, zda má všechny na krku neznámý jezdec. Policie tě pověřila důležitým úkolem - najdi, případně zajmi, stínového motorkáře.
Ví se o něm jen několik věcí a spekuluje se silně o tom, zda to nejsou pouze městské legendy. Třeba se povídá, že nemá hlavu a zjevuje se pouze po západu Slunce, až na město padne tma. Další povídačky říkají, že něco hledá. Známé je pouze to, že se nenechá nikým spatřit a v ulicích se zjevuje pouze jako černý stín, mastná skvrna, která projede kolem. Proto se mu přezdívá... Stínový jezdec.
ODMĚNA: 500 Y
Výsledek obrázku pro pistole icon ZÁSAH I. | DOKONČENO - Rory | Kniha
INFORMACE: Policie zjistila od jednoho policejního špeha, kde se nachází organizace, která nelegálně obchoduje v pokémony na černém trhu. Je třeba je zadržet, máš tu poctu účastnit se zásahu. Potřebná Jennyina důvěra +20%.
DETAILY: není možné
ODMĚNA: dle práce, hrozí všechno možné (Žádost o pokémony/itemy k vaření banned)
Výsledek obrázku pro pistole icon ZÁSAH II. | PROBÍHÁ - Rory | Kniha
INFORMACE: Dívka byla unesena. Chtějí za ni výkupné, už je domluveno místo předání a výměny. Účastni se zásahu. Potřebná Jennyina důvěra +20%.
DETAILY: není možné
ODMĚNA: dle práce, hrozí všechno možné (Žádost o pokémony/itemy k vaření banned)
Související obrázek MOMENTÁLNĚ UZAVŘENO, ŽÁDÁ SI VÍCE ČLENŮ
INFORMACE: Špehování organizace. Potřebná Jennyina důvěra +70%.
DETAILY: Lze se účastnit pouze za přítomnosti dalšího hráče.
ODMĚNA: dle odvedení
Související obrázekMOMENTÁLNĚ UZAVŘENO, ŽÁDÁ SI VÍCE ČLENŮ
INFORMACE: Špehování organizace. Potřebná Jennyina důvěra +70%.
DETAILY: Lze se účastnit pouze za přítomnosti dalšího hráče.
ODMĚNA: dle odvedení
Úkoly se plní zde pod profil, případně se zde odevzdávají úkolové předměty.
Odměna je pouze přibližná. Odměna záleží na tom, jak dobře práci odvedete. Kouká se i na to, jak nenápadní jste byli.

Úkol probíhá takto:
První komentář: "Beru úkol *le procitovat úkol*"
Admin: "*blíže vysvětlí úkol a okolnosti*"
Druhý komentář: "*jak úkol plníte*"
Admin: "*vypíše odměnu*"

NPC POSTAVY MÍSTA

POLICISTKA JENNY - Disciplinovaná šéfová policejní stanice. Každý region má svou Jenny a tahle patří mezi ty přísné, i když citlivé a se schopnosti částečně přenést přes srdce chyby nováčků i seniorských policistů. Má vlastního Arcanine, který nebývá v pokéballu.
BEN (NEDOSTUPNÝ) - Pro některé znám jako Benny, je zástupce policistky Jenny. Je velmi milý a laskavý, dělá za svou výše nadřazenou papírování.
CALAS (PASIVNÍ) - Ve skutečnosti poloviční nováček se účastní jen speciálních akcí buď jako záloha nebo jako přímá síla a mozek operace. Oplývá darem přirozeného šarmu a starostlivosti. Mezi jeho pokémony patří Delphox jménem Daphne, Bewear se zlozvykem věčného objímání a horkokrevný Staraptor. Obvykle slouží na jiné stanici v kanceláři. Má B-1 řidičský průkaz.
VIPER (PASIVNÍ) - Bláznivý poručík, který se účastní jen speciálních akcí. Díky svému elánu a energické povaze zvládá vícero rolí. Nesnáší papírování, které za něj podstatně dělá Empoleon jménem Leonardo. Mezi jeho další pokémony patří Houndoom Demogorgon, Luxray Dionne/Diana a zdravotník Garchomp Deus. Má průkaz na motorku a drží rekord za největší počet rozbitých služebních vozů... vůbec.
RAY RIVERA - Zkráceně znám jako pan Rivera je kancelářský policista bez hodnosti, který má za útok vyučit nováčky. Jeho oblibou je uklízení a papírování. Má neutrální povahu.

PŘIDAT SE K POLICII

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (117)
Zobrazit starší komentáře

101 [A] Enwy [A] Enwy | 27. září 2017 v 16:34 | Reagovat

[100]: Detaily k úkolu (obsahuje násilí na pokémonech):
Pod mostem na břehu byl nalezen neznámý pokémon, jehož tělo bylo tak znetvořeno, že už není dvakrát poznat, kým byl. Jeho tělo leží na větším podkladu, než by měl zabírat. Zkrátka... není to pěkný pohled.
Policie se snaží přijít na pachatele. Pro tebe je volba z dvou úkolů -
- pomoz v pitvě pokémona, aby se zjistilo co nejvíc informací,
- nebo jdi hledat v terénu nějaké stopy.

102 Drobeček Drobeček | 29. září 2017 v 19:10 | Reagovat

[101]: PART 1/2 (stopy)

To jsem se takhle procházel kolem řeky, která protékala městem. Den byl krásný, svítilo sluníčko, venku zpívali ptáčci a houkaly sirény. Moment, houkaly sirény? Zvědavost mi nedala a rozeběhl jsem se k místu, odkud zvuk vycházel. Už z dálky jsem viděl, jak stojí u mostu policejní auta, z kterých vyskakují policisté a po schodech míří pod most. Oh, že by nějaká bitka? napadlo mě a když nikdo nedával pozor, proplížil jsem se po schodech dolů, za policisty.
To, co jsem spatřil pod mostem, mi vyrazilo dech a změnilo pohled na celý svět. Někdo plýtval kečupem! A hrozně moc! Jak jsem se přibližoval, začínal jsem rozeznávat v kaluži jednotlivé kousky tamato berry! Nebo že by to nebyl kečup? problesklo mi hlavou. Proč by policie jezdila na místo, kde se plýtvá kečupem? Nemůže to přece být...
"Co tady děláš?" ozval se za mnou někdo. Položil mi ruku na rameno, aby mě zastavil, pak mě ne zrovna jemně otočil. "Hej, kdo sem pustil dítě?! Uzavřete schody!" křičel policista na kolegy na mostě. "Chlapče, tady bys teď opravdu neměl být..."
"No dovolte! Já jsem detektiv Drobson!" zvolal jsem automaticky a ukázal policistovi svůj trenérský průkaz. Onen policista na mě zmateně zamrkal. Chystal jsem se vytáhnout další argument, když se ke mně někdo připlížil a chytil mě, znovu, zezadu za rameno.
"Sakra co máte všichni s tím chytáním za rameno? Není to trochu úchyl-oh," zarazil jsem se, protože za mnou stál chlap jako hora.
"Vítejte, detektive!" zvolal muž. "Poručík Kasibhatla k vašim službám, pane!" zvolal a zasalutoval. "Promiňte mi tu drzost, ale představoval jsem si vás staršího, pane!"
Pan poručík si mě očividně s někým spletl. Místo toho, abych ho opravil, jsem se ale rozhodl ujmout role. "V pořádku, zdání někdy klame," usmál jsem se na něj, jak nejvlídněji jsem dokázal na člověka, u kterého musím mít zakloněnou hlavu, abych mu viděl do obličeje. Mno, zřejmě čím větší člověk, tím menší mozek, usoudil jsem. "Takže? Kde je místo činu, poručíku Kasblathlah?"
"Kasibhatla, pane! Následujte mě, pane! Nevadí, když vám budu říkat Drobsone? Drobson mi nezní dvakrát dobře, takže preferuji Drobson..."
"Ten chlap fakt není v pořádku..." zamumlal jsem. "Jistě, říkejte mi Drobson! Co se tady stalo?"
"Zapomněl jste? Volal jsem vás kvůli tomu. Ah, jistě, vaše obvyklá vyšetřovací metoda - už dávno víte řešení případu, ale chcete to vše slyšet ještě jednou. Pod mostem bylo ráno nalezeno něco, co vzdáleně připomínalo pokemona. Podívejte se na to sám..."
"Kam zmizelo 'pane!'?" zasmál jsem se a následoval muže. Smích mi ze rtů brzy zmizel. Opravdu to nebyl kečup.
"Pane, jste v pořádku, pane?!" vylekal se Kasibhatla a podepřel mě, abych se nezhroutil. "Přikryjte to někdo!" rozkázal.
"Moment! Nepřikrývejte...to..." zamumlal jsem a přesunul se k mastné skvrně. "Víte někdo...podrobnosti o...vraždě?" oddechoval jsem a snažil se zase zapnout mód detektiv. Možná jsem to měl nechat na pravém detektivovi, ale kdo ví, kde vězí? Co když se mezitím vrah rozhodne, že mu jedna hromádka kečupu nestačila? Rozhodl jsem se, že toho svi-, ehm, tedy, vraha, dostanu.
Většina policistů na mě zmateně zírala, v pár očích jsem dokonce viděl poznání. "To je ten, co vyměňoval tuhle terče, ne?" zaslechl jsem. "Blbost, to je detektiv Drobson..."
"Pane!" zvolal jeden z policistů a přistoupil blíž. "Nejsem expert, ale myslím, že byl něčím rozdrcen. Za chvíli by měl dorazit patolog, ten vám o tom řekne víc..."
"Dobrá. Takže rozdrcen." V duchu jsem si představoval továrnu na kečup. Třeba je tohle vše jen jedno velké nedorozumění... I když, na druhou stranu, kečup není plný barevných kousků. "Ohledávání těla nechám na patologovi. Byli nějací svědci?"
"Žádní. Ale máme tu holčičku, která tu mrtvolu našla. Bohužel utrpěla šok, takže vám asi nic nepoví..."
"Kde je?" zeptal jsem se. Policista ukázal k záchrance, která parkovala nahoře, u mostu. S Kasibhatlou jsem se vydal po schodech nahoru. Přemýšlel, jak vyslechnout vystrašené dítě. Když jsem z toho byl v šoku já, jak dopadla chudák malá holčička?
"Detektiv Drobson," představil mě poručík psycholožce, která uklidňovala malou holčičku.
"Babbagová," představila se žena. "Stále je v šoku, šetřete jí, prosím."
"Ahoj," usmál jsem se na holčičku, když psycholožka odešla. "Doufám, že se o tebe paní Babbagová dobře starala. Její jméno je vtipné, že? Zní to jako cabbage, to znamená zelí."
Holčička můj vtip nepochopila, jen na mě vytřeštěně zírala. "Všude! Nechutná dobře! Blééé! Červená!" vykřikla najednou, pak se začala nekontrolovatelně třást. Vycouval jsem zpět a nechal psycholožku, aby dítě uklidnila.
"No, to moc nepomohlo..." zabručel jsem. "Všiml si někdo nějakých krvavých šlápot kolem místa činu? Asi ne, co? To by bylo moc lehký..."
"Vlastně ano, pane! Ale byly to jen šlápoty té holčičky. Z toho, co jsme pochopili, si ráno hrála na břehu s míčem, který jí v jednu chvíli spadl do... těla oběti."
"To nám taky nepomůže," povzdechl jsem si. "Vražedná zbraň se nenašla?"
"Popravdě našla, pane. Tedy, nejsme si jistí, jestli je to vražedná zbraň..."
"Kde je teď?"
"Pořád pod vodou, každou chvíli by měl přijet jeřáb a vytáhnout ji."
"Jeřáb? Co že je ta vražedná zbraň? Obrovský mramorový kvádr?" ucedil jsem a vydal se zpět k místu činu.
"Oh, vy už to víte, pane?" podivil se Kasibhatla. "Ano, je dost možné, že to byl právě mramorový kvádr. Vrah by ale musel mít nadliskou sílu..."
"...nebo být pokemon!" zvolal jsem triumfálně. "To je ono! Proč se pořád o vrazích uvažuje jako o lidech? Co když je jednou vrah taky pokemon? Hm, ale proč by pokemon zabíjel pokemona? Nemohl s ním prostě zápasit a pak ho nechat být? A proč by po něm házel šutrák? Pokemoni, když chtějí, mají dost síly i na rozdrcení kamenů, maso by neměl být problém..." Při těch slovech jsem si představil vraždícího pokemona a ihned se mi obrátil žaludek. Opřel jsem se o zeď, rozdýchával to a snažil se předstírat, že jsem hluboce zamyšlen. "Takže... je možné, že vrahem je pokemon. V tom případě by kus mramoru neměl nic společného s vraždou. Konec konců, kdo by takhle plýtval mramorem...?"
Z mého hlasitého uvažování mě vytrhl hlučný zvuk motoru. Přijel jeřáb. Moc dlouho to netrvalo a mramorový kvádr stál na břehu. Obcházel jsem kámen ze všech stran. Byl větší než já, měl něco kolem dvou metrů na výšku a metr na šířku. "Nejsem si jistý, jestli by tohle uzvedl pokemon... Neznám moc pokemonů, co uzvednou takhle velké kusy kamene. I když... O Machampech jsem slyšel, že uzvednou náklaďák... Kashblhalha, prověřte, jestli se tu ráno nepohyboval Machamp," přikázal jsem poručíkovi. Přitáhl jsem si k sobě kolemjdoucího policistu. "Už přijel patolog?"
"Ne, pane."
"Hm, škoda. Až přijede, řekněte mu, ať se při prohlídc... mrtvoly... zaměří na to, jestli tam nejsou stopy po mramoru. A taky zavolejte někoho, kdo se vyzná v šutrech a mohl by určit, jak dlouho byl tenhle kvádr ve vodě." Připadal jsem si skoro jako profesionál, ke kariéře detektiva mi snad chyběl jen ocelový žaludek. Pokaždé, když jsem si vzpomněl na mrtvolu, chtělo se mi zvracet.
"Pokusím se někoho sehnat," přikývl policista a odběhl.
"Dobrá, co teď..." zamumlal jsem. Spatřil jsem, jak se vrací Kasibhatla. "Tak brzo zpět? Zjistil jste něco?"
"Ano, pane! Dva svědci viděli osobu s Machampem, pohybující se po mostě směrem do centra. Nevypadali ale prý moc podezřele..."
"Škoda. Žádné potřísnění krví na pokemonovi nebo osobě?" zajímal jsem se. Poručík zakroutil hlavou. "Hmpf... Nedokážu si představit, jak by po tomhle činu někdo dokázal zůstal čistý... Počkat, možná pošpiněné oblečení hodil do řeky, stejně jako kámen! Na rozdíl od těžkého mramoru by ale oblečení plulo po proudu... Kasblblaho, počkejte tady na patologa! Běžím něco zkontrolovat!" zavolal jsem a vyběhl podél řeky, po směru proudu.
O pár zakopnutí, hekání, ale hlavně kilometrů dál jsem u břehu našel dva pláště potřísněné něčím červeným. Barva byla částečně smytá, i tak ale dost znatelná. "Smývají se otisky prstů vodou?" uvažoval jsem nahlas. Raději bych na to neměl sahat, pro jistotu. Pošlu sem Kasblahblahu, nevím, jak zachovat důkazy, rozhodl jsem v duchu. Naposledy jsem se ohlédl po pláštích, potom jsem se rozeběhl zpět za poručíkem.
"Cože? Nechal jste tam důkazy jen tak ležet? No... dobře, nebudu zpochybňovat vaše metody, i když mi to nepřijde zrovna bezpečné..." zabručel poručík Kasibhatla, když jsem mu vypověděl, co jsem našel. "Pošlu tam jeden vůz," prohlásil, otočil se na patě a začal komandovat policisty, kteří zrovna neměli nic na práci.

103 Drobeček Drobeček | 29. září 2017 v 19:10 | Reagovat

[101]: PART 2/2 (konec stop, pitva)

K mostu přijelo osobní auto, z kterého vystoupil starší muž v šedém kabátu a fajfkou v puse. A sakra, pravý detektiv dorazil! A vypadá úplně jak klišé detektiv! došlo mi. Honem jsem se vydal za panem Drobsonem.
"Ustup stranou, mám tu něco na práci," zabručel detektiv a pokusil se mě obejít.
"Ehm, pane, věc se má tak, že jsem vás jaksi nahradil..." začal jsem. "Jste pan Drobson, že? To jsem si mohl myslet. No, víte, váš pan kolega si mě spletl s vámi, máme dost podobná jména... Samozřejmě nevím, jak mohlo k takovému omylu dojít, snažil jsem se jim to vymluvit!"
Detektiv na mě zmateně zíral. "A... zjistil jsi něco, zatímco jsi se za mě vydával?"
"Ano, pane!" zasalutoval jsem Drobsonovi. "Ale v první řadě musím vidět váš průkaz. Nebudu přece komukoli vykecá-" Detektiv mi vrazil pod nos svůj odznak. "Ehm, dobrá. Takže: Ráno bylo nalezena mastná skvrna, údajně pokemon, podle mě kečup. Svědci nejsou. Skvrna byla nalezena malou holčičkou, je z toho v šoku. Spadl jí do mrtvého těla míč, takže jestli tam byly nějaké stopy, pravděpodobně je poškodila, když si pro něj šla. Ve vodě poblíž těla byl nalezen mramorový kvádr o velikosti dva metry krát metr. Nevypadá poškozeně. Není známo, jak dlouho tam byl, ale už se na tom pracuje. Já sám usuzuji, že kvádr je vražedná zbraň, kterou použil pokemon, pravděpodobně Machamp, k zavraždění zatím neznámé oběti. Svědci viděli ráno osobu s Machampem, oba mířili do centra města, přecházeli přes tento most. Dále jsem po proudu řeky, asi dva kilometry odsud, našel dva pláště potřísněné krví. Mám pár teorií. Buď jsou ti dva viníci, a to pěkně hloupí, nebo se to na ně někdo snaží hodit." Nalapal jsem do plic každý kousíček vzduchu, který omylem zrovna poletoval kolem. Whoa, netušil jsem, že dokážu znít tak profesionálně, problesklo mi hlavou. Dál jsem pokračoval svým normálním způsobem mluvy. "Ehm, nebo je možný, že jsou to jen random kolmejdoucí... Taky je malinká pravděpodobnost, že to nebyla vražda, ale náhoda. Možná ten mramorový blok ležel z nějakého důvodu na kraji mostu, přehoupl se a spadl na nebohého pokemona. Pak se nějak odkutálel stranou... a hodil do vody dva zakrvácené kabáty... ehm, ne, to nezní jako pravděpodobná teorie. No a nebo ty kabáty nemusí být od krve, možná je to třeba od temper. To prozradí asi až rozbor, co?"
Detektiv celou tu dobu uznale kýval hlavou. "Na nováčka to nezní zas tak špatně. Děkuji za informace, vše prověřím. Teď už to ale nech, prosím, na profesionálech."
"Nemůžu vám alespoň nějak pomoci?" škemral jsem. "Chci dostat toho haj-svi- tvora, co tohle provedl. Pokemonům by se nemělo ubližovat, nezaslouží si to."
"Uvidím, co se dá dělat," usmál se Drobson a vydal se za policisty.

Seděl jsem na lavičce, kopal do kamínků kolem a čekal na detektiva. Po dlouhých několika minutách se pan Drobson vrátil. "Takže?" vyskočil jsem z lavičky a čekal, co řekne.
"V první řadě jsem jim řekl, že jsi můj spolupracovník a rád se za mě vydáváš. Říkal jsi, že máš podobné jméno, že? Takže teď se jmenuješ Cabbagson. Je tvé jméno podobné tím 'son', ne?" zasmál se detektiv. Něco v jeho očích mi napovídalo, že si ze mě utahuje. "Dále jsem domluvil, že se účastníš pitvy. Patolog už je tady, je to ten pán v modrém plášti. Moc mu nepřekážej."
"Ano, pane! Provedu, pane!" zasalutoval jsem nadšeně a rozeběhl se za 'doktorem'. Ehm, počkat. Poslal mě právě na pitvu té hromádky kečupu? došlo mi a už jen z pomyšlení na to se mi zase obrátil žaludek.
Od patologa jsem dostal záložní plášť a instrukce. V podstatě jsem mu měl dělat asisenta při pitvě - podávat skalpel (i když jsem netušil, do čeho chce řezat), nůžtičky, jehlu... prostě vše, co bude potřebovat.

Zjistil jsem, že když sedím takhle blízko mrtvoly a představuji si ji jako hromadu jahodové marmelády, není to zas tak strašné. Nic moc jsem na práci neměl, přesně podle mého očekávání totiž patolog jen seděl u louže, občas do něčeho šťouchl skalpelem, jinak ale nic nedělal. "Nevím, co mám na tomhle posuzovat," bručel. "Co bys na to řekl ty?"
"Rozhodně to nebylo způsobeno sečnou zbraní, takhle přesně nikdo neseká. Střelnou také ne. Možná nějakou trhavinou, ale to by musel tělo někdo odpálit a potom přemístit sem, tady žádné známky po explozi nevidím..." bručel jsem. Heh, kde se ve mně bere ta profesionalita? Párkrát jsem šťouchl do 'marmelády' pinzetou. "Oh? Copak je tohle?"
"Vypadá to jako střeva," informoval mě patolog.
Ještě pár minut potom jsem se nakláněl přes zábradlí k vodě a přemýšlel, jestli budu zvracet, nebo ne. Nakonec jsem nezvracel.
"Nebyly to střeva!" zavolal za mnou doktor. "Vypadá to jako kousky plyše! Možná měl s sebou ten pokemon plyšáka. Pojď se na to podívat!"
"Ne, díky!" zaskučel jsem. Představu, že to jsou střeva, jsem už z hlavy vyhnat nedokázal. Když jsem to trochu rozdýchal, vydal jsem se za detektivem Drobsonem, abych mu sdělil náš nález.
"Pane, vypadá to, že pokemon měl u sebe plyšáka. Podle mě někomu patřil.  Je to jen bláznivá teorie, ale je nějaká možnost, že ta malá holka, co mrtvolu," skoro-ublinknutí, "našla, znala onu oběť? Možná to byl její mazlíček. Třeba se ztratil, dítě o tom vědělo a když pár dní na to našlo mrtvolu, došlo jí, že je to její pokemon..."
"To zní jako bláznivé vydedukování bez větších podkladů. Sám jsi byl otřesen z toho, že jsi vyděl mrtvolu, ne? Ale nechám to prověřit, děkuji. Ještě něco?"
"Další se dovíte až po chemickém rozboru. Myslel jsem, že v... kečupu najdeme třeba prášek z mramoru, ale nenašli jsme," pokrčil jsem rameny. "Ještě něco, s čím bych mohl pomoci?"
"Podle barvy tvého obličeje tuším, že další pitvu už nechceš zažít, co? V tom případě to bude asi vše, děkuji za spolupráci. Jsem si jistý, že jestli se něco z toho, co jsi zjistil, prokáže být užitečným, dostaneš nějakou odměnu..."
"Odměnu!?" zvolal jsem nadšeně. Jen to kouzelné slovo ve spojení se mnou mi dokázalo skoro spravit náladu. "Dobrá, pane! Kdyby jsem vám v tomto případu mohl ještě nějak pomoci dejte mi vědět!" zasalutoval jsem detektivovi Drobsonovi. "Mimochodem, máte hustý jméno! Líbí se mi v tom hlavně to 'Drob', já se totiž jmenuju Drobeček," zazubil jsem se.

104 [A] Enwy [A] Enwy | 29. září 2017 v 21:02 | Reagovat

[102]:[103]: Práce odvedena dobře. Odměnou ti je 300 Yenů.
Jennyina důvěra - 4%
Přežití - 6%

105 Lynnon Lynnon | 1. října 2017 v 12:15 | Reagovat

Beru Easy, papírování.

106 [A] Enwy [A] Enwy | 1. října 2017 v 12:53 | Reagovat

[105]: Detaily k úkolu:
Jenny (opět) nemá čas na papírování. Papíry s dokumenty se jí válí na stole. Vyřeš tento problém a vyřiď papírování za ní.

107 Lynnon Lynnon | 1. října 2017 v 15:09 | Reagovat

[106]:  Známé dobré papírování. Tentokrát jsem to hodlal zvládnout sám, žádná pomoc, abych si připadal jako velký chlapec. Jak šeredně jsem se zmýlil. “Někdy si myslím, že klasická role šerifa v amerických seriálech, jak jí donuty a nechávají všechny papíry na ostatních vážně není smyšlená.” Zamumlal jsem a prohlížel si hory papírů. Díval jsem se na vzdalující se záda Jennyina, jak mě nechává napospas listům a seznamům.
Musel jsem se rychle vzpamatovat, jinak bych papírování nezvládl dodělat ani do démonských Vánoc. Jako první jsem hodlal trochu uklidit na jejím stole, abych měl místo na práci a nic mě zbytečně nerozptylovalo. Pojetí úklidu pracovního stolu jako vědní disciplíny může sice vypadat jako úsměvná satira, v mnoha firmách k tomu však nemají daleko a ačkoliv měla Jenny stále ještě pořádek, nechtěl jsem, aby se to vymklo kontrole. Haldy papírů, uprostřed vykukuje monitor počítače, rozjedená svačina a další harampádí, takové obrazy jsem netoleroval. Pořádek na stole má internátní předpis, ať si už kdo ví co chce. Lidé by při odchodu měli pracovní stůl uklidit, odnést hrnky od kávy, štosy papírů vložit do určených šanonů, někde mají i zákaz osobních věcí, jako jsou rodinné fotografie. To Jenny dodržovala, žádné fotografie ani osobní prvky, pomineme-li jelení lůj, tu nebyl.
“Tak ukaž, co tě naučil Rivera.” Ušklíbl jsem se a pokusil se představit zkušeného policistu v úklidové akci. Slyšel jsem jeho slova, jako kdyby stál za mnou. Což byla pravda. “Nechám to na tobě, posadím se tady a budu na tebe koukat.” Promluvil. Vzdychl jsem.
“To je milé, pane. Děkuji.”
V prvních 15 minutách jsem si připravil strategii: co je cílem úklidu, jak má vypadat výsledek. Přesun odpadkového koše, pořadače a kontrolovat, zda mám v úložných prostorech stolu místo. Nechápal jsem, že na něco takového pohlížím, když mám jenom papírovat, ale když už jsem byl tady, nemínil jsem udělat někde chybu, nedejbože nechal na nějakém papíru mlaskavý otisk své rtěnky. (To byl chytrý slovní obrat, rtěnku nenosím.)
Dalších 15 minut vše, co jsem měl na stole, jsem rozdělil na tři hromádky: A – věci, které chci ponechat a jsou policejně důležité. Nákupní seznamy, staré vzkazy, poznámky minulého roku do toho nepatřily. B – papíry, na něž se musím ještě podívat, bezpochyby největší hromada. C – to, co můžete vyhodit do koše, výše zmíněné.
Čtvrt hodiny jsem strávil v tichu, abych roztřídil papíry ze skupiny B. Jednu část jsem přesunul na hromadu A, některé listy po přečtení a důkladnějším zkoumání, plus zkouknutí odborníkem, letěl do skupiny C. V časové tísni jsem byl nekompromisní. Sbohem, nepotřebné papíry! Byl jsem rád, že jsem alespoň třídil.
Posledních 15 minut zařadil věci z hromady A do úložného systému. Netřídil jsem dokumenty tematicky, ale nejlépe podle abecedy, a to podle lidí, projektů či témat. A vysypal koš. Hodina za mnou a já zatím nezačal to, co jsem dělat měl.

Byl jsem na sebe hrdý. “Teď je tu Lynno-čisto.” Pochlubil jsem se. Rivera mlaskl a shodil na zem smítko. “Tohle je Rivero-čisto.” Poznamenal s mírně zvednutým koutkem. Protočil jsem očima, ale bral jsem to jako kompliment. Zakřupal jsem prsty a mohl se dát do papírování.
Probral jsem jednu hromadu, hlášení. Na spoustě z nich bylo velmi stručné hlášení z minulých akcí. U žádného jsem nijak zdlouhavě nezůstal, nikdy nedočetl hlášení do konce. Vrazil jsem dolů razítko s datem a sepsal místo zhotovení listu. Skládal jsem hlášení zpět do vlastní hromady, poté sepnul k sobě sešívačkou, abych se k nim nevracel. K některým prázdnějším bylo třeba dodat informace a detaily. To se mi ovšem dělalo velmi těžko, musel jsem převážně vycházet z toho, co již Jenny napsala. Tehdy jsem se začal zajímat o děj a průběh akcí. “Rivero, jak to probíhá na akcích?” Zeptal jsem se mimoděk, jako kdyby jen k roztržení ticha.
“Hm, zaber a uvidíš sám.”
“Jak plno hodnotná to odpověď, pane…”
Rivera se ušklíbl. “Snaž se a bude z tebe dobrý policista. Jestliže máš chuť chránit ostatní i přes svůj život, hodíš se na tuhle práci.”
“A když nemám?”
“To nevím. Můžeš dělat to, co právě děláš.”
“Aha.” Zamyslel jsem se nad tím. Výměna informací mi vyčerpala všechno soustředění na papírování. Ještě jsem toho měl dost. Zvedl jsem se a protáhl se. “Chcete kafe, pane?”
“Takový hoch a už si dává kafe? Dej si čaj, je zdravější. O mnohem.”
Zazubil jsem se a pokrčil rameny. Trvalo mi pár chvil, než jsem nenašel konev a počkal na horkou vodu. Nalil jsem Riverovi čaj a sám si udělal kakao, když už tu kafe bylo takové tabu. Položil jsem hrnek společníka na stůl a usmál se. “Váš čaj, pane.”
“Koukám, hodíš se na sekretářku a na kancelářské práce.”
“Leccos jsem si prošel, vyměnil jsem víc prací než ponožky.” Žhavé téma, na tohle se mě někdy zeptejte. Zručně jsem se pustil do spisů a dělení zaměstnání, což byly povýšení hodnoty a podobně. Zarazilo mě, že se někdo jmenoval tak prapodivně jako Papouch Lelopouch, ale nehodlal jsem to směšně komentovat.
“Vy se mi zdáte taky jako worcoholik.” Poznamenal jsem směrem k Riverovi a ten se jen ušklíbl. “To protože nemáte přítelkyni?” Těch jsem vyměnil celkem taky dost. Žhavé téma, na tohle se mě laskavě už nikdy neptejte. To samé řekl Rivera místo odpovědi. Ani jsem se nedivil.
Podivil jsem se, že i přes další hodinu strávenou u papírů, tu jich bylo stále tolik, ba možná i více. Unaveně jsem si promnul spánek. Počítače, chytré telefony, aplikace… moderní doba. Proč se ještě někdo v této době topí v papírech? “Pane Rivero, není tohle někde v počítačové formě?” Zeptal jsem se. Rivera, popíjejíc čaj u ranních dnešních novin přikývl. “To tě čeká po té hmotné formě, až to dokončíš.”
“Z nějakého důvodu se necítím překvapen…”
V poslední řadě tu byly papíry s financemi. Peníze byly peklo pro někoho, kdo měl tak špatnou mysl na počty. Placení faktur, archivace zaměstnaneckých dokumentů, převoz papírů k účetním a zpět do firmy, nekonečné hledání něčí vizitky. Papírová forma, hotovo…

Na trhu se postupně objevily různé typy více či méně sofistikovaných tzv. dokument management systémů, nástrojů na správu firemních dokumentů. Jeden z nich, s názvem xPaper, s ním jsem se musel seznámit dnes. “Tohle je německá pořádku milovnost!” Hlesl jsem, když jsem si všiml, že alespoň v té počítačové formě byl seznam dokumentů a listů, seznamů a dalších, přehledný. “Kéž bych byl trochu naladěn na dnešní dobu…” Obrátil jsem se na Riveru. “Pane, nerad ruším, mohl bych dostat pomoc? Rád bych to vyřešil i zde, ovšem jsem technofob… těžko se mi to přiznává, když jste mě již označil sekretářkou.” Myslel jsem to vtipem, ale něco pravdy na tom bylo. Rivera rychle přistoupil, doufal jsem, že stihl dočíst řádek v novinách.
“Tohle dáš sem, tím pádem se tohle posune sem a tohle sem. Tučné písmo tady, připojení tabletu s podpisy tady. Seřazení podle abecedy tady, číselně tady. Bla bla, blah blah blah…” Takhle to probíhalo pár mrknutí.
“Zpomalte, prosím. Nejenže jsem technofob, jsem i pomalu chápající.”
“Za to můžou ty rohy, zatěžují ti hlavu.”
“Dík, to byl jistě kompliment!” Dost blbnutí.
“Výhodou některých dokument management systémů je fulltextové vyhledávání. To znamená, že to není jen úložiště naskenovaných faktur, ale všechny podstatné informace ze všech dokumentů jsou převedené na text,“ objasnil Rivera a já konečně kývl na srozuměnou. “Skener je tady. Je to lehčí než papírová forma, protože můžeš porovnat rychleji více než pět papírů naráz.” Slastně si odmlčel. “Za pár sekund.”
“To je skvělé! Tuhle práci bych klidně bral. Proto nemůžete mít kávu? Protože můžete spát?” Pak mi došlo, že to až tak vtipné nebylo. Vyznělo to jako kdybych byl flákač.
Zbytek jsem dokázal s minimálním počtem rad udělat sám. Čím víc jsem dělal a klikal na tu věc pojmenovanou po živém tvorovi, myš, tím víc jsem byl zběhlejší a obratnější v reakcích. Nakonec jsem Jenny dokončil i počítačové papírování.

“Povězte, proč tu nemáte účetní?” Zeptal jsem se, když jsem už v klidu dopíjel studené kakao a čekal na Jennyin návrat.
“Nevadí ti studené kakao?”
“Prosím, neodbíhejte od tématu.” Rivera uhnul pohledem. “Jsme policie, ne stavební firma, člověče.”
“Taky pravda.”
“Náklady na papírování jsou ve skutečnosti větší, než si obvykle představuješ. To znamená, že dokumenty se převážejí do účetních firem a zpět. Některé dokument management systémy umožňují jednoduché sdílení s každým, koho uživatel označí. U policie se to dělat nedá, jelikož jsou tam citlivé informace o lidech. Kdyby se to dostalo do rukou médií, byl by to obrovský problém. Proto si na to najímáme lidi. Jako třeba tebe.”
Zamyslel jsem se. Dávalo to smysl. “Takže k dokumentům má mít přístup jen oprávněná osoba?”
“Ano, přesně tak.”
“To není dvakrát velký rozdíl, když sem chodí papírovat leckdo,” poznamenal jsem chytře. Když se to báli dát účetním, protože by to mohlo vyzradit jejich informace, nebylo by to přec stejné, pokud si náhodně najímají lidi, jako kdyby jim přicválali novináři a všechno vyčetli. Pak mi svitlo.
“Aha, to proto tu za mnou sedíte jako bluma…Měl jste mě hlídat?”
“Bystrý hoch.”
“Já nejsem z médií!"

108 Lynnon Lynnon | 1. října 2017 v 15:10 | Reagovat

Beru Medium, Growlithe a jeho mravy.

109 [A] Enwy [A] Enwy | 1. října 2017 v 15:38 | Reagovat

[107]: Práce byla odvedena dobře, odměnou ti je 300 Yenů.
Jennyina důvěra - 2%

[108]: Growtlithe je trochu rebel, takže nikoho nechce poslouchat. Neumí žádný ohnivý útok, takže by Jenny ráda, kdyby se nějaký naučil, avšak nejlépe poté, co ho zkrotíš a naučíš ho, jak se chovat jako policejní pokémon.

110 Skugga Skugga | 3. října 2017 v 15:34 | Reagovat

Beru ukol
SHERLOCK II. | Volné
INFORMACE: "... mrtvý či živý? Legenda."
DETAILY: neznámé
ODMĚNA: 500 Y

111 [A] Enwy [A] Enwy | 3. října 2017 v 16:20 | Reagovat

[110]: Detaily úkolu:
Ve městě se rozšířila fáma o stínovém motorkáři, který noc co noc sužuje obyvatele, hlavně vedlejší ulice. Vražd již bylo během té doby spoustu, avšak neví se, zda má všechny na krku neznámý jezdec. Policie tě pověřila důležitým úkolem - najdi, případně zajmi, stínového motorkáře.
Ví se o něm jen několik věcí a spekuluje se silně o tom, zda to nejsou pouze městské legendy. Třeba se povídá, že nemá hlavu a zjevuje se pouze po západu Slunce, až na město padne tma. Další povídačky říkají, že něco hledá. Známé je pouze to, že se nenechá nikým spatřit a v ulicích se zjevuje pouze jako černý stín, mastná skvrna, která projede kolem. Proto se mu přezdívá... Stínový jezdec.

112 Lynnon Lynnon | 4. října 2017 v 21:11 | Reagovat

[109]:  Po nemálo složitém papírování jsem sem zamířil opět. Doneslo se mi o zlobivém Growlithe a rozhodl se pomoct. Byl jsem koordinátor, sehrát se s pokémonem byla má práce a takový užitečný trénink svých dovedností jsem nemohl odmítnout. O to lepší byla skutečnost, že dle slov Jenny jsem mohl procvičit i své tréninkové schopnosti. Už dlouho jsem uvažoval nad tím, že v trénincích zavedu řád, aby to nebyl jen mišmaš trénink, jak se mi zachce.
Po chvíli chůze, utopen ve svých myšlenkách, stanul jsem před budovou policejní stanice a vešel dovnitř. Mávnutím ruky a přátelským úsměvem jsem pozdravil vážené policisty a policistky. Cítil jsem se jako doma, až jsem z toho pocitu byl částečně nesvůj. Nehodlal jsem ztrácet čas, tedy zamířil jsem rovnou k Jenny, aby mi předala informace o mé nastávající práci.
“Omluvte mne, šéfová, jdu dovnitř.” Se zaklepáním jsem nečekal na její zpětnou reakci, otevřel jsem zkrátka dveře a vešel do její pracovní kanceláře. Ještě od minula tu bylo řádně uklizeno. Snažil jsem se v tom najít Riverův rukopis, ovšem po pár pohledech jsem zjistil, že to byla má zásluha. Pyšně jsem se ušklíbl a zavěnoval se plným rtům, ze kterých vyšel pozdrav i instrukce.
“Rozumím,” prohlásil jsem zkráceně a nastavil ruku, v němž spočinul míček. “Jakýkoliv ohnivý útok?”
“Ano, jakýkoli. Pozor, kouše a není příjemný.”
“Skvěle. Dobré vědět.”

Co jsem si namlouval, nebyl jsem na to připraven. V okamžiku, kdy se ohnivý chlupáč vyjevil z červeného paprsku, nečekal na hned se na mě vrhl. Překvapeně mi uniklo vyhrknutí a couval jsem ve snáze znovu najít ztracenou rovnováhu. “Prr, hochu!” Znělo to jako volání na koně.
“Kdo jsi? Další, kdo mě chce vycvičit?”
“Co koukám, na něco takového vypadáš být zvyklý.”
“Nejsi první,” zavrčel. Podařilo se mi setřást ho z ruky. Kůže mého kabátu byla dostatečně pevná, aby kromě uslintání neschytala žádné jiné újmy. “Víš, kdo já jsem?” Zeptal jsem se psa. Growlithe zavrčel. “Trenér, co se mě pokusí zkrotit. Nepovede se ti to, nemusíš to zkoušet!”
Zakroutil jsem hlavou. “Vy pokémoni jste všichni stejní,” zamrmlal jsem potichu. Growtlithe nevypadal překvapeně, možná mě neslyšel.
“Poslyš. Nejsem trenér. Jsem koordinátor. Mám tě jenom vychovat v správného policejního Growlithe. Nic po tobě nebudu chtít a až bude hotovo, zase odejdu. Zisk z toho máš jen ty, já ve formě tolik potřebné důvěry tvé paní, policistky Jenny.”
“Jenny není moje paní.”
Vydechl jsem. Skrčil jsem se a posadil se na zem tréninkového výcvikového placu. “Prve, tvůj problém je asi v tom, že neuznáváš autority. Připadáš si být tak lidmi nedosažitelný?”
“Jsem silnější než ty i všichni ostatní.”
“Tomu se říká egoismus. Není zdravý, naopak.” Vytáhl jsem Toshira a Yoruho z ballů. Growlithe na ně nepřátelsky a zmateně hleděl. “Kdo je to?” Zeptal se.
“Mí přátelé. Mám pocit, že se s tebou budu muset poprat, abys zjistil, že jsou i někteří silnější než ty. Až ti ukážu tvoje místo, budeš mě poslouchat?”
“Ani náhodou. Maximálně ti dovolím naučit mě ten zatracený ohnivý útok.”
Kývl jsem. Sundal jsem si kabát a požádal Shira, zda z něj nemohu udělat provizorní dočasný věšák. Byl jsem rád, že svolil. Swablu se zazubil, ovšem to moc vidět nebylo. Vousy byly příliš vousózní. “Pro jistotu, dej na sebe pozor. Jako vždycky máš určitě nějaký plán,” řekl Shiro. Zazubil jsem se. “Nemám.”
“Máš, nelži. Vidím ti to v očích, známe se už dlouho.”
“Vlastně se s ním chci jenom poprat…”
Growlithe nedočkavě zavrtěl ocasem. “Už dost keců, ne? Budeme se prát nebo hodláš hrát slovní fotbal?” Zvolal. Vyhrnul jsem si rukávy a dal se na věc.
Jak jsem čekal, Growlithe byl rychlý. Skočil proti mě a já uhnul. Neměl jsem energie na rozdávání, musel jsem to zakončit rychle. Při druhém skoku, kdy do mě ohnivé psisko narazilo, chytil jsem ho do náruče s pevně objal. Svalil jsem se i s ním na zem, kde začal pokémon urputně odporovat. Házel sebou ve snaze vymanit se.
“Hej! Co je tohle za trapný způsob boje?” Řval Growlithe. Unikl mi smích, který jsem hned zarazil. “Nepustím. Řekni, proč neposloucháš.”
Growlithe znejistěl. “Nikdy nebudu dobrý policejní pokémon! K čemu to bude?” Kývl jsem. Nepovolil jsem stisk. Byl to Growlithe, který se nechal podmanit.
“V tom je problém? Poslyš, nejde o to, zda z někoho někdy něco bude nebo ne. Důležité je, kým je teď. Budoucnost je zlá iluze, která tě do sebe chce vtáhnout, chce ti určovat pravidla. Žádná budoucnost není, jen se opakuje historie. Nechat se plynout s proudem času je blbost. Neříkám ti, že máš zanechat plánování. Říkám ti, abys žil podle svého a kašlal na to, co ti říká budoucnost. K čemu ti bude stát se policejním pokémonem v frustrující budoucnosti, když se jím můžeš stát teď?” Správně. Kdo potřebuje plánovat tréninky do budoucna. Pokud jsem chtěl trénovat, plány se boří. Až bude chtít mé přítomné já, teprve pak půjdu. Šetrný, naprosto neandrtálecký způsob života.
“Strašně moc kecáš... “ Zavrčel Growlithe. “Fájn! Pusť mě, konečně!”
Opatrně jsem se od něj odtáhl a on skočil ven. Posadil jsem se a pohlédl na své ruce. Měl jsem je, to bylo důležité. “Takže? Znamená to, že tě můžu naučit ten útok?” Zeptal jsem se a s vítězným pocitem v těle se ušklíbl. Growlithe rezignovaně vydechl. “Fajn…”
“Super!” Znova jsem ho objal, načež začal silně protestovat. Swablu se k nám přiřítil. “Objímací párty!”

Namířil jsem na něj pokédex. Uhnul pohledem, přirozeně si myslel, že ho fotím. “Procvičíme kousavý útok. Procvičoval jsi s někým útoky někdy?” Zakroutil hlavou. “Věřím, že to zvládneš levou zadní, protože s těmahle zubama to půjde jako po másle,“ chytil jsem ho za tlamu, trochu s ní zahýbal a vlepil mu pusu na studený čumák. Zazubil jsem se, když začal prskat. “Hej! Co to bylo, jsi gay?”
“A aby to nebylo nudné, začneme s tím, že zkusíme, jak se umíš zakousnout.“ Zahrabal jsem v tašce, kterou mi Jenny dala s tím a vytáhl uzel na hraní.
“Tak jo, pořádně se zakousni!“ Growlithe hravě popadl jeden konec uzlu a zavrčel. Snadno jsem si ani ne dvaceti kilového Growlitha přitáhl k sobě. “Trochu se snaž, čumáku!“ Zatřásl jsem s uzlem.
“Neříkej mi čumáku!” Další zavrčení a Growlithe pomalu táhl dozadu. Netáhl jsem, jen jsem stál, pevně zapřen do země. Když jsem cítil, že by mě začal přitahovat, prudce jsem uzlem smýkl doprava. Growlithe v překvapení uzel pustil a svezl se po zemi. “Říkala jsem pořádně, čumáku.” Provokace byla jedna z mých silných stran, zatřásl jsem mu uzlem před obličejem. S notnou dávkou dravosti se do něj znovu zakousl. Smýkal jsem uzlem do všech stran, přitahoval, i schválně povoloval, ale Growlithe už uzel nepustil. Zamlouvala se mi ta bojovnost, která se mu odrážela v očích. A zamlouvalo se mi i to, že se Growlithe při tréninku bavil.
“Posuneme to o level výš, co ty na to?“ Growlithe nadšeně kývl a poslušně pustil uzel. Vida, už poslouchal! Jeho další slova mě zarazila. “Ať už uděláš cokoliv, všechno překonám.” Ušklíbl jsem se. Zněla to jako výzva o čest.
“Teď bychom se měli soustředit na sílu stisku,“ než jsem stihl pokračovat, Growlithe mi nadšeně podal klacek. “Teď trénujeme, hrát si můžeme později, ano?“ Pokémon si frustrovaně povzdychl a rozkousl klacek. “Nebudeš tu rozkousávat klacky,“ zděsil jsem se nad tím nápadem. “Pak to rozkousneš, do tlamy se ti zabodne tříska a co já pak s tebou? Vypadám snad jako ošetřovatel?“ Už jen při té představě jsem se rozklepaně otřásl. Že musím pomáhat, ne, že musím ošetřovat. Growtlithe se zašklebil. Snad to neměl v plánu! Potom jsem z tašky vytáhl přístroj na měření síly stisku, abych ho zaměstnal.
“Tady,“ ukázal jsem na gumovou část přístroje, “se vší silou zakousneš a tady,“ ukázal jsem na displej, “se mi ukáže, jakou měl stisk sílu, okay?“ Growlithe přikývl, olízl gumovou část a znechuceně vyplázl jazyk. “Snad si udatný silný Growlithe!” Lichotil jsem. “Přece tě nerozhodí to, že ti něco nejede.. Kord když to ani nemáš sníst. A když se budeš snažit, nebudeš do toho muset kousat mockrát. Mimo to tu mám pak pamlsků pro zlepšení chuti.“ Vytáhl jsem pytlík s čokoládovými sušenkami a Growlithovi se z tlamy vyhrnulo pár slin. “Ty jsou jen pro ty šikovné a neukňourané Pokémony. Tak co, přežiješ tu gumovou chuť?“ Zatřásl jsem pytlíkem a Growlithe horlivě přikývl. Z dálky se ozval Swablu. “Jo? Tak proč to dostává Orihime?” Samurott ho včas umlčel. Chvíli jsem se s přístrojem pral a došlo i na rychlé prozkoumání návodu, než se mi ho povedlo zapnout.
“Fajn, tak můžeš,“ sedl jsem si, abych byl na stejné úrovni jako Growlithe. “Musíš být zakousnutý aspoň pět vteřin, aby se to změřilo,“ upozornil jsem ho. Pak už na nic nečekal a zakousl se. Po pár vteřinách přístroj zapípal. Pes ho pustil a já se zamračil na displej. Zablikalo tam číslo lehce přesahující 700 newtonů. “To nic moc, příteli. Musíš do toho dát sílu! Tak ještě jednou a tentokrát se zakousni pořádně!“ Growlithe na přístroj zavrčel a znovu se do něj zakousl. Tentokrát se jednalo o čtyřmístné číslo, ovšem nepříliš veliké.
“Taková velká papule, takového velkého a silného Pokémona, a na víc se nezmůže?“ Vydechl jsem, naoko zklamaně.
“Nepoukazuješ na tu velkou papuli z nějakého důvodu, že jo?”
“Samozřejmě, že… ne.” Tentokrát Growlithe zavrčel na mě a znovu chňapl po přístroji. S výsledkem téměř 1 700 newtonů jsem byl podstatně spokojenější. Moc dobře jsem věděl, že má na víc.
“Je čas na odměnu.“ Vytáhl jsem pytlík a podal Growlithovi jednu čokoládovou sušenku. Nadšeně ho zhltl a u té příležitosti mi poslintal celou ruku. “Děkuji pěkně.“ Zašklebil jsem se na něj, když jsem si utíral ruku kapesníkem. Growlithe jen šťastně vrtěl ocasem, jako kdyby svými činy chtěl říct “Hej, myslím, že fakt nemáš za co.”
“Teď to zkusíš ještě jednou a dáš do toho všechno.“ Přikývl a silně stiskl přístroj. Ozvalo se zapípání a výsledek 2 245 newtonů mi vykouzlil úsměv na tváři. To bylo ono. “Šikula.“ Hodila jsem mu další čokoládovou sušenku. Zíral jsem, jak poslušný pokémon se z něj stal.

113 Lynnon Lynnon | 4. října 2017 v 21:12 | Reagovat

[112]: “Tak… co takhle se vrhnout na ten ohnivý útok? Pokud budeš hodný a poslouchat, vidíš toho obra tam?” Ukázal jsem ruku směrem ke Samurottovi a Growlithe otočil hlavu. “To je šestinásobný šampion v přetahované. Máš tu čest se pokusit o sebrání jeho titulu.”
Growlithe se rozzářil. “Platí!”

Dal jsem mu pár minut pauzu, načež Growlithe čas moudře využil na odpočívání. Hledal jsem nějaký vhodný ohnivý útok, který by se na něj hodil. Přišel jsem na zlatý střed, ideál, který pro Growlithe bude jako třešnička na dortu dnešního tréninku.
“Čumáku!” Zavolal jsem. Growlithe ignorantně zvedl hlavu a zašklebil se. “Říkal jsem ti, že nejsem žádný čumák!” Mávl jsem rukou, že na tom nesejde a přivolal jsem si ho blíž.
“Naučíme se Ohnivý tesák.“  Growlithe nadšeně vycenil zuby. “Nejenže je to o sám o sobě silný útok, ale nejlepší na tom je, že už máš základy kousání za sebou. Tímhle tréninkem si získáš i potřebné zkušenosti na ohnivé útoky další, například plamenomet. Tak se s tebou nebude muset budoucí trenér trápit dlouho.“ Growlithe nervózně máchal ocasem, připravený začít. “Přemýšlel jsem, jak na to půjdeme. Chtěl bych po tobě, aby sis v puse nastřádal plameny. Prostě jako bys chtěl provést plamenomet, ale místo, abys plamen vyslal dál, necháš ho v tlamě. Otevřené tlamě. Protože ale plamenomet zatím neumíš, budeš se muset teprve naučit střádat a tvořit plameny. Zkusíš to?“ Growlithe opět nadšeně kývl, běžel přede mnou, ohlížel se a poštěkával, že se loudám, když jsme přecházeli k terčům.
“Jde o to nalézt v sobě to žhavé a vypustit to na povrch. Musíš harmonizovat -” V tu chvilku jsem si uvědomil, že mi hoří uzel, který jsem měl v ruce. Vyděšeně jsem ho vypustil a začal ho udupávat. “No, to bylo rychle.” Growlithe se pyšně uculil.
„Když už to nebudeš moct udržet, vychrlíš plameny na terč, ano? Pojď na to, čumáku!“ Growlithe se bolestně otočil směrem k terči. Tlamu mu na chvíli ozáří červené světlo a už chrlí notnou dávku plamenů přímo na terč. Ten krátce zasténal a roztříštil se. „Plameny a oheň pěkný, ale zkus ho nevypustit hned, ale udržet si ho. Uvidíš, že to půjde. A nezapomeň, že šikovní Pokémoni dostávají famózní pamlsky strejdy Shira, které jsou mimochodem ještě teplé,“ lákal jsem ho a usmál se, když mu od tlamy ukápla slina. “Tak znovu, příteli,“ pobídl jsem ho. To, co jsem nyní spatřil, bylo krátké jen několik málo vteřin, ale neuvěřitelné. Jiskry plamenů poletovaly Growlithovi v tlamě. Nevylétly z ní, bylo to jako jakýsi druh akrobacie. Než jsem si ten pohled stihl užít, plameny znovu vylétly na terč. “Lepší,“ přikývl jsem, stále omráčen krásou tohoto pokusu. Byl jsem člověk, který si cení krásy a nádhery světa. V každém útoku byla krása, to bezpochyby. Ve všech, až v barbarském nárazovém a rychlém útoku...
“Zvládneš to,“ povzbudil jsem ho. Štěkl a pak už se plně soustředil. Mně se naskytl další úžasný pohled. Opět jsem uviděl jiskry začínajícího plamenu doslova tančit mu v tlamě, ovšem tentokrát do sebe narážejí, navzájem se pohlcují, stávají se jedním. Jiskry se spojily do jakési ohnivé koule, když to Growlithe nevydržel a vypustil útok na terč. Plamenná koule byla uprostřed, jakoby obletována malými jiskrami a bez debat ničila terč.
“Tohle někdy natrénujeme, vypadá to účinně,“ podotkl jsem tiše, ale sám k sobě. “Přesně jsi nepochopil, co po tobě chci, ale i tak to zkus znova, do toho!“ Growlithe vyplázl jazyk v psím úsměvu. Opět si jsem si užil fascinující pohled na tu nádheru. Jiskry se postupně spojují, až vytvoří ohnivou kouli. Tak velkou, že zaplňuje celou Rothovu tlamu. Growlithe se trochu natočil a poslal kouli k terči. Nedolétla až k němu, ale zabořila se do země. Ta se trochu otřásla a objevil se nový kráter.
“Úžasné!“ Hodil jsem psisku fantastický úsměv a podrbal ho za uchem. V hlavě jsem přitom viděl, jak by se tyhle… variace plamenometu daly využít jako samostatný útok a v hlavě si znamenám, že až si dáme někdy jen procvičování, musíme to nacvičit.
“Už ti to jde pěkně. Ještě poslední detail. Je to ohnivý tesák, čili se budeš muset zakousnout. Nenašel jsem nic lepšího než je tahle gumová věc,” zvedl jsem gumovou hračku do vzduchu. “Takže ji budeme muset obětovat pro tvé dobro.” Growlithe se ušklíbl a v puse mu už opět nabíhaly plameny. Hodil jsem gumovou hračku do vzduchu a Growlithe vyskočil. Byl jsem fascinován jeho krásou a elegancí, tou ladností a naprostou divokostí, přec něžností a přesnými pohyby. Když se do hračky zakousl, obalily ji plameny. Growlithe zavrčel a začal hlavou třást ze strany na stranu ve snaze urvat kus, to se ovšem nestalo. Guma byla ohnivě odolná a neroztála se.
Zatleskal jsem. “Supr. Skvělá práce, musím uznat.” Growlithe pustil hračku a ušklíbl se. “Chceš si dát ten přetahovací zápas s šestinásobným šampionem?” Growlithe nadšeně a bojovně přikývl.

Přivolal jsem k sobě Shira. Když přišel s Yoruem na hlavě, připomínal indiánský totem Olalá. “Shiro, pojď si dát přetahovanou.” Po krátké přípravě už každý držel jednu stranu lana. Mořský vlk Samurott vypadal ve srovnání s ohnivým psem Growlithe jako Goliáš. Mávnutím vousů a celým Swablu se dali do přetahované. Stačilo jedno škubnutí a Growlithe se svalil na zem. “První kolo - Samurott!”
“To není fér! Je o metrák těžší.”
“No to prr! Mám jen… skoro metrák!”
Další kolo. Tentokrát na to šel Growlithe s větší dávkou dravosti. Když Samurott škubl, zaryl nohy do země a udržel se. Shiro nebyl hloupý. Sotvaže poznal jeho techniku, prudce zvolnil, čímž Growlithe spadl na zadek a teprve pak ho až odtáhl. “Druhé kolo - Samurott!”
Growlithe ztrácel trpělivost. Třetí pokus vzal naplno. Místo pouhého zakousnutí pustil do lana oheň, který šplhal po provaze. Samurott se lekl a lano upustil. Growlithe spadl na zem a Samurott sebou také sekl. “Třetí kolo - oheň!”
“Tohle je nudná hra…” Postěžoval si Growlithe a vyplivl kus lanového provazu. Pokýval jsem hlavou. “Mám dojem, že je čas, aby ses vrátil k Jenny.”
“Cože? Už?” Vyjekl a vykulil oči. Upřel jsem na něj indigové oči. “Copak? Chtěl by sis hrát dál?” Ohnivé psisko naklonilo hlavu na stranu a pak si odfrklo.
“Ani náhodou. Už jsem byl unavený…” Kývl jsem. Sbalil jsem zbytek provazu do tašky a hodil přes rameno.
“Fajn! Úkol splněn. Chovat se umíš lépe a ohnivý útok zvládáš…”
Vrátil jsem Growlithe Jenny s úsměvem. “Vlastně jsem se s ním zapomněl seznámit!” Vzpomínal jsem kvapně. Lehce jsem pokrčil rameny. “To asi nevadí. Nemusíme se znát, když už jsme se objímali…”

// Growlithe - 3x čokoládová sušenka

114 [A] Enwy [A] Enwy | 5. října 2017 v 15:39 | Reagovat

[112]:[113]: Growlithe si kousavý útok procvičil a nový ohnivý útok se naučil. Odměnou ti je 400 Yenů.
Jennyina důvěra - 4%

//Jelikož se při plnění úkolů neodečítají předměty, nejsou-li dány tvým pokémonům nebo tobě, sušenky ti nechávám.

115 [A] Enwy [A] Enwy | 5. října 2017 v 17:15 | Reagovat

- Ukončení úkolu: Zásah II.
Beatrice se dostala do bezpečí a zpět ke své rodině. Její otec na peníze změnil názor a i když únosce už nikdy nikdo neviděl (změnil si jméno, knírek a očividně ho Viper poslal na dovolenou), případ se shledal odloženým.
Tvá účast byla úspěšně dokončená, brzy ti Jenny poslala TM14-Blizzard.

Jennyina důvěra - 6%

116 Rory Rory | 13. října 2017 v 20:41 | Reagovat

Beriem
HARD* | Volné
INFORMACE: Mezi policisty se pohybuje psychicky vadný člověk.

117 [A] Enwy [A] Enwy | 13. října 2017 v 20:52 | Reagovat

[116]: Detaily k úkolu:
Nikdo neví, odkud přišel a jak se na stanici dostal. Nikoho neposlouchá a dělá nepořádek, jednoduše hází všechny papíry a věci na všechny strany a neustále se směje. To, že je psychicky vadný, je pouze domněnka. Tvým úkolem je ho nějak uklidnit a dostat vše do pořádku, než neproběhla... apokalypsa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."