Rin vyvolala Charmy i Poochyenu – teď už Mightyenu ven. Byla šťastná. Srdce jí bušilo z nadšení jako zvon, přiběhla k Mightyeně a objala ji. Teď už to nebyla malinkatá Poochyena, ale velká, úžasná Mightyena. *Mightyeno, to je úžasné!! Vyvinula si se, gratuluju!* Pověděla a zatleskala jí. „D9ky tvým tréninkům, je to znak toho, že sílím. Vidíš můj nádherný kožíšek?“ Pochlubila se, protáhla zadní nožku a pozvedla hlavu. Rin se usmála a přikývla, *ano, opravdu úžasné! Jsi překrásná a já jsem hrdá trenérka. Vždycky jsem si přála Mightyenu*, prostě byla radostí bez sebe. *Mightyeno? Co kdybych ti dala nějakou přezdívku? Bylo by to lepší pro výslovnost, co ty na to? I Charmeleon ji má, říkáme jí přece Charmy*, navrhla pak. Mightyena se chvíli rozmýšlela. „No, tam mi říkej jen Mighty. Je to takové oboupohlavní, nechci, aby bylo na první pohled znát, že jsem holka. Jsem uvnitř srdce kluk, aspoň ostatním bych se tak mohla jevit.“ Rozhodla nakonec. Rin přikývla a znovu se uculila. *Chtěla bych vám někoho představit. Tohle je náš nový kamarád Leafeon, chtěla bych mu říkat Taro, ale nevím, jestli se mu to líbí. Je zvláštní, on totiž vůbec nemluví! Jenom kýve hlavou, ale seznámíme se, ne?* Představila jim nejdřív Leafeona, aby nebyli překvapení, co je to za podivína. „No to bude teda něco, když nemluví. Bez tak si jen přijde, že je něco víc“, ofrnila se nad ním hned Charmy. Rin zakroutila hlavou, *buď hodná, Charmy. Chováš se v poslední době nějak škaredě.* Vzala pokebal, ve kterém byl Taro a vyhodila ho do vzduchu. Taro se pomalu ukázal zpod bílé záře. Koukal po všech přítomných, ale neřekl ani slovo. Charmy koukla na Rin, ta si dřepla. *No tak, Leafeone, nechceš si jít hrát? Jsme tady před Aquaparkem, říkala jsme si, že je vedro, co ty na to?* Zeptala se s nadějí v hlase, že jí třeba odpoví. Nakonec se dočkala...Ničeho. Leafeon se nijak nevyjádřil, mlčel a stál jak zařezaný. Charmy si plácla tlapou na čelo. „Pokežíši! (// Místo ježíší! :D :D :D) To je hrozný, on nic neříká, slyší vůbec? Není třeba hluchej? Třeba nevnímá?“ Rozčílila se Charmy. Přišla k němu a začala do něj dloubat prstem. Rin se zamračila. *Charmy! Chovej se slušně!* Okřikla ji tiše, aby nebudili pozornost kolemjdoucích. Leafeon se jen krátce, skoro neznatelně zamračil a uhnul před dalším šťouchnutím, asi se mu to nelíbilo. Charmeleon hlasitě vzdychla, aby dala Leafeonovi najevo, že ho fakt nebere a štve ji to. „Zdržuje, tak pojďme, my s Mightyenou půjdeme do vody, když on nechce, ať se paří ve vedru“, a jak pověděla, vydala se ke vchodu. Mightyena, protože Charmy velmi uznával, se rozběhla za ní jak nějaký ocásek, ale v hlavince jí to šrotovalo. Charmy byla přece jen více výbušná, než Mighty. Rin nemohla uvěřit svým uším ani očím. Byla tak šokovaná, jak se to jen Charmy chovala? Byla tak nafoukaná. Rozhodla se to teď neřešit, jít si užít koupání a zeptat se jí na to až večer. *Leafeone, no tak, chceš jít? Pokud ne, vrátím tě do pokebalu*, zeptala se ho znovu. Ten na ni vzhlédl, kývl a rozešel se loudavým krokem k aquaparku.
Rin prošla vstupem, samozřejmě i pokladnou, kde zaplatila za vchod pro všechny. *Charmy, kde natáhneme ručník? Mighty, kde bys ho chtěla?* Zeptala se jich nejdříve. „Tyjo! Tady je to bomba!! Vidíte ty tobogány? A tolik pokemonů!!!“ Vykřikla najednou Mighty. Zubila se od ucha k uchu, šly krásně vidět její žluté, ostré zoubky. „Třeba támhle k tomu stromu, je tam trošku stínu.“ Navrhla nakonec Charmy. Všichni se tam rozešli, Rin roztáhla ručník, který sice nebyl moc velký, ale sedět se na něm dalo. *Tak holky, můžete si jít zařádit, ale buďte opatrné, ať se nic nestane*, kladla jim Rin na srdce „Leafeone, chtěl bys jít s náma? Jsi kluk, to je super, my jsme obě holky“, navrhla mu a zároveň mu vytvořila menší kompliment Mighty. Chvíli bylo ticho, pak Leafeon jen zavrtěl hlavou a lehnul si do klubíčka pod strom na ručník, hezky do stínku. *To nevadí, Mighty. Běžte si to užít, jo?* Usmála se na ně. Obě dvě se rozběhly k menšímu bazénku. Tam spolu s ostatními pokemony plavaly a řádily. Bylo tam i plno nafukovacích hraček pro pokemony, různé kruhy a tak. Několikrát šly i na tobogán. Fakt si to užívaly, navíc voda byla v tomto vedru osvěžující a příjemná. *Leafeone, co bys chtěl dělat? Dal by sis něco? Co třeba nanuka?* Navrhla mu a pohladila ho jemně po zádech. Leafeon zvedl hlavu, nastražil jeho uši a rázně přikývl. Sladké miloval. Rin se na tváři objevil úsměv. *Tak pojďme, vybereš si ho?* vzala ho tedy k obchůdku, co tu byl. *Vem si, co chceš*, řekla mu. Ten si vybral zmrzlinu ve tvaru Eevee. Spokojeně ji nesl zpět na ručník, kde ji i snědl, oblizoval si tlamičku a u toho pozoroval hrající si pokemony. *Fakt si nechceš jít hrát? Copak je, co se děje?* Navrhla mu znovu, fakt jí přišlo divný, že je tak zaraženej. *Nemusíš se mě bát. I holky jsou moc hodný.* Ujistila ho. Ten převedl očka do těch jejích a tiše si povzdechl. „N...Nem“, Rin nastražila uši a fascinovaně přikyvovala. Teď poprvé něco řekl. *Co? Dořekni to, neboj.* Po chvíli rozhodování nakonec ale zakroutil hlavou. RIn to vzdala. Vypadalo to, že Leafeon prostě mluvit nechce a nebude. Třeba ho potkalo něco zlého, kvůli čemu nemluví. *Tak nevadí, třeba příště. Necháme holky pohrát si a pak půjdeme, jo? Kdybys chtěl do pokebalu, můžeš*, navrhla mu, ten ale zakroutil hlavou, že nechce. Očividně mu přítomnost lidí nedělala problém. Aspoň to.
Po nějaké té době, co si pokemonky pohrály (dokonce za nimi přišla do vody i Rin), šly na ručník uschnout. Bylo tu ticho, protože obě sledovaly Leafeona, který odpočíval a s nikým nekomunikoval a nešel ani jednou do vody. „Bylo to super, děkujem“, zajásala Mighty. *Hehe, není za co, půjdeme sem i příště, neboj se. Můžeme příště jít třeba do toho venkovního jezírka s tím mini-vodopádkem, taky vypadá dobře*, navrhla a sledovala Mightyenin nadšený výraz. Tento pokemon očividně vodu úplně zbožňoval. Po osušení jim Rin nabídla sendviče. Na to se ale netvářil nikdo z nich, proto trenérka jen protočila oči a hrabala se v batohu dál. Otevřela krabičku, kde měla lávové sušenky a pár dalších pochoutek, včetně Berry. Když Berry uviděl Leafeon, vyletěl na nohy a přihnal se ke krabičce. Prosebným pohledem kouknul na Rin. *Ale, takže ty máš rád Berry, jo? Tak si dej*, nabídla mu Rin a byla spokojená, že se konečně Leafeon nějak vyjádřil a že o něm ví něco nového. Ten začal přikyvovat, že Berry miluje a spokojeně si jednu slupnul. Hezky pomalu přežvykoval. Miloval to. „Já lávovku prosím“, vybrala si Charmy, tak ji dostala. Mighty si nakonec vybrala taky jednu Berry, takže to vypadalo, že Berry jdou na odbyt a že je Rin vybrala na tom Berry kopci dobře. *Takže dobrůtky máte rádi, ale sendviče nikdo, co? No, tak já si ho dám sama.* Pokrčila rameny a zblajzla si svůj sendvič, moc jí chutnal. Když už byli pokemoni spokojení, vyrazili zpět. Byla to fajn akce.
--------------
Takže poprosím (nechala jsem se inspirovat tím, jak to píše Enwy tady tu aplikaci, snad neva :D Je to přehledné ^^) aplikovat 2x Berry ( Mightyena a Leafeon), sendvič pro Rin, Lávová sušenka pro Charmy, připsat jméno k Mightyeně "Mighty". Děkují :-)

Ještě mě napadlo, jestli sem nechcete přidělat nějaký malý obchůdek třeba s vodou, jídlem a zmrzkama :-) Nebo právě zaplatit u pokladny za vstup a tak? Je to jen návrh, ale nic není zdarma přece :D :-)

Dobrodružství v Aquaparku - 1/3
Vzhledem k tomu, že bylo horko jak v sauně a ve spacáku je to ještě horší, rozhodla jsem se spolu s týmem navštívit ten nový Aquapark, když už je tak blízko ve městě. Navíc jsem potřebovala už pořádnou sprchu. Vyrazila jsem čerstvě ráno a nikomu o tom nic neřekla, tudíž bylo jasné, že to mělo být překvapení. Chvilku jsem se procházela známými místy, jako je například hudební dům nebo obchody, když v tom jsem uviděla budovu, která připomínala obří kopuli nečeho. Bylo mi hned jasné, že to je ten vyhlášený nový Aquapark. Vešla jsem spěšně dovnitř a hned si koupila lístek typu 'jeden člověk a tři pokémoni'. Divila jsem se, když jsem zjistila, že existuje i týmová sleva na 'jeden člověk a šest pokémonů'. Přijala jsem od té ženské vstupenky, pak klíčky do šaten a vběhla do šatnového areálu. Zjistila jsem, že plavky, které mi matka koupila, když jsem byla menší, mi pořád jsou. Nadšeně jsem shodila svůj červený set a vzala si na sebe červené jednodílné plavky. Hodila jsem oblečení do své tašky, která už byla i tak pomalu přecpaná a tak mě napadlo, že si co nejdříve budu muset pořídit nový a větší batoh. Nicméně... dál v příběhu. Tašku jsem hodila do skřínky, kterou jsem zamkla klíčkem. Aquapark byl luxusní a tak jsem si půjčila úplně bílou novou osušku, poté míříc do sprch. Horká voda ze mě smyla nejen všechnu starost, ale i málem ten zbytek negativních věcí. "Není nad dobrou teplou sprchu," promluvila jsem sama k sobě potichu a pak už mířila do hlavního bazénového areálu. Tehdy jsem se již nehodlala skrývat svým parťákům a tak jsem vyhodila pokébally do vzduchu. "Let's shine! Mám pro vás překvapení!" Raviel, hned, jakmile se objevil, málem hodil držku na mokrou podlahu. "Oi, pozor! Nejsme normálně v lese," zasmála jsem se a pomohla mu udržet si rovnováhu. "Kde to jsme?!" vyjekl Garlan zmateně a zamával ocasem. "Tohle místo se mi moc nelíbí..." Chibi-senpai se porozhlédl kolem a pak mu zazářila očíčka. "Hele, zmrzlina!" zvolal. Všichni tři jsme se rázem ocitli u zmrzliny. "Vypadají... skvěle!" zasnil se Garlandolf a už toužebně vrhl pohled na jahodovou. "Naprosto, něco mi o tom říkej," souhlasil Raviel. Věděla jsem, že si dělá zálusk na ten borůvkový nanuk. Chibi-san nic neřekl, avšak poznala jsem z jeho zářících očí, že je spíše na sladké a proto si nevybere ten citrón. "Koupíme si, Enwy? Prosím prosím?!" vyzval mě Garlandolf a já, aniž bych mrkla či odtrhla zrak od citrónovo-jablečného nanuku, jsem vytáhla peněženku. "Že se ještě ptáš...!" zasmála jsem se a už vyzvala obsluhu u stánku, aby mi prodala čtyři druhy zmrzliny, od každého jednu. Po chvilce jsme už seděli u stolku se slunečníkem a ládovali se nanuky. "Schválně, kdo to sní dřív," vyzval nás Raviel soutěživě. Chibi zakroutil pomalu hlavou. "To není dobrý nápad. Může ti zmrznout mozek," vysvětlil a pomalu uždiboval své borůvkové. "Já se taky nepřidám. Mám své mozkové buňky ráda a navíc si chci ten nanuk vychutnat," řekla jsem svůj názor já a pak už potichu sledovala, jak to soutěživě zajiskřilo mezi Garlanem a Ravielem. Ti dva byli nepoučitelní... "Tak zmrzne mozek, jo? Jsem oheň, sleduj!" zasmál se Garlan a už začal s kousáním nanuku. Raviel nezůstával pozadu. "Oi, oi heve! To vení fé, zašal si prfní!" stěžoval si Raviel s plnou pusou. Oba se však zasekli u druhého kousnutí, v polovině nanuku. "M-mrzne m-mozek...!" - "Z-z-zim-ma!" S Chibim jsme si vyměnily pohledy. Následoval skutečně pobavený smích. "Ha, my vám to říkali!" To jsem však řekla jen v hlavě, takže mě nikdo neslyšel... Raviela jsem z freeznutí vytloukala trochu násilím, zatímco Garlandolf se z toho dostal sám. Jakmile mu zmrznutí skončilo, i hned vypálil plamenomet se slovy: "Nikdy jsem se necítil tak žhavý!", načež jsem mu musela radikálně, s potlačovaným smíchem, povědět, že nemůže flambit v aquaparku. No... všichni se na nás dívali prapodivným způsobem, dokonce i ten gumový Lapras. "Auch, to jsi nemohla být něžnější. Jsi přeci žena," stěžoval si Kirlia, jelikož jsem mu před chvilkou dala, dle mého mírný, pohlavek. "Psychické násilí páchané na pokémonech!" Ukázal si na mě Garlandolf. Měla jsem sto chutí se začít smát. Chibi to však vzal trochu vážně, jelikož nepoznal, že se jedná pouze o vtip a tak spustil pětiminutovou přednášku o tom, jaký je rozdíl mezi kritickou záchranou pokémona ve zmrznutí a psychickém násilí na pokémonech. Chvilku jsme na něj koukali a pak jsem navrhla: “Pojďme do velkého bazénu.” Kirlia i Cutiefly nadšeně souhlasili, avšak Garlandolf jen zamával rukou. “Tohle radši vynechám. Mám svůj život celkem rád, půjdu si sednout vedle.” Ani jsem se mu nedivila - však je to oheň sám o sobě! Kdybych byla led a musela bych si vybrat, zda zůstanu dále či do toho ohně skočím, také bych brala spíše žít dál svobodný život… no, to je zase již jiné téma. Po pár vteřinách jsme už běželi k velkému bazénu. Jeden pracovník nás zastavil s tím, že bychom neměli běžet v bazénu – to se však objevil Raviel se slovy: "Ale pane, my neběžíme u bazénu. My běžíme kolem toho bazénu." Ten maník se na nás jen nasupeně podíval a pak odcupital se slovy: "Aha, další chytrák, co vymýšlí pravidla." Pokrčila jsem nechápavě rameny a již chůzí se vydala k bazénu.
"Oi, Enwy... u toho velkého bazénu se zdržují nějací bohatí pánové," oznámil Kirlia a já jsem jenom přikývla. Měli tu očividně nějakou párty či co... Bála jsem se pořádně se rozhlížet, protože jsem mohla narazit na svou mámu a to by bylo pěkné nemilé. Když jsem odcházela, řekla jsem jí, že až mě znovu uvidí, bude ze mě legenda nebo přinejhorším nějaká zatraceně bohatá celebrita. Prostě... nemohla jsem se jí ukázat jako holka, která se musí jít osprchovat do Aquaparku, protože nemá ubytování! Nenápadně jsem ťukla do Chibiho, který byl zaujatý do sledování oné party a ukázala jsem směrem k menšímu bazénu. Můj vzkaz byl díky Arceusovi dobře čitatelný. Společně jsme se jako ninjové vypařili k menšímu bazénu. Strčila jsem nožky do vody a pak je zase okamžitě vytáhla ven. "Je tam zima!" vyjekla jsem. Než jsem však stihla si více stěžovat, někdo mě zezadu strčil a já spadla placáka do vody. Jak kruté! Vyhrabala jsem se nahoru na hladinu a začala kašlat, jelikož jsem si náhlým překvapujícím skokem pěkně navařila a vdechla vodu. Chlor byl pěkně hnusný, když vám lezl do mozku. "Pozor, skáááčuuu!" uslyšela jsem Raviela a následovalo pocákání všech okolo, jak skočil ze skokánku do vody. "No... to počkej! Hele!" křikla jsem na osobu, která mě do vody strčila. Ani bych se nedivila, kdyby to byl Garlan... a také že byl. Spíš než naštvaná jsem byla v tu chvilku pobavená. Zasmála jsem se a cákla po něm vodu. "Nah, tu máš!" Ohnivý pokémon se jen zakabonil. "Trenérka, co se bojí do vody, je poseroutka," oznámil se zářícím úsměvem. Kirlia na mě cákl vodu z druhé strany a jak jsem mohla udělat něco jiného, než mu to oplatit. Stalo se, že jsme na sebe začali cákat a stříkat vodu z vodní pistole, kterou jsem sebrala nějakému dítěti... Co? Jo, samozřejmě, že jsem mu ji pak vrátila. "Oni tu mají i tobogány, sleduj!" řekl Kirlia a už plaval na břeh, aby to mohl zkusit. "P-počkej! Víš jistě, že tam není-" Vrhla jsem na Chibiho pohled, jako kdybych mu říkala, ať Raviela zastaví. Ten se však jen zazubil a pokrčil rameny. Otočila jsem se znovu za vylézajícím Kirliou. "Počkej! Jdu... Jdu taky!" křikla jsem na něj a plavala za ním k okraji bazénu. "Chibi, jdeš taky?" otázala jsem se. Cutiefly přikývl a vyskočil ven, mírně se otřásl a pak jsem ho vzala do ruky a rychlochůzí se snažila dostihnout Raviela. Fakt, proč měl tak dlouhé nohy? Na druhém okraji bazénu jsem zahlédla Garlandolfa, jak má na sobě něčí sluneční brýle a leží na lehátku. Kdo ví, jestli spal nebo ne, každopádně nereagoval ani na tu ženskou, která vedle něj stála a křičela, že to lehátko je její. Snad z toho nebudou problémy...
Jak jsem tušila, tobogány měli výškové omezení. Nemohl tak člověk, který měl méně než sto sedmdesát centimetrů. "Co budeme dělat?" zeptal se Kirlia zklamaně. Já byla na tyto překážky expert a vždycky jsem věděla, co s tím. Šibalsky jsem se pousmála. "Mám nápad. Snad na to mám ještě dostatečně dlouhé vlasy, uhm..." Po dokončení jsem se divila, proč tohle není legální... Přišla jsem k atrakci i člověku, který kontroloval výšku, blíže. Nasadila jsem strašně arogantní a pyšný výraz, aby to vypadalo, že jdu z té party skupiny tam u velkého bazénu. "Jak krásný to den, pane..." řekla jsem a chtěla projít kolem měřítka. Ten chlap mě však zastavil. "Počkej minutku, slečno." V duchu jsem si řekla: Sakra! Překoukl to snad? Otočila jsem se a nakrčila nos, jak dělávala moje matka, když byla něčím otrávená. Toho muže to asi očividně vyděsilo, protože hned ucukl a řekl: "Uhm... máte moc pěkný účes" a nechal mě projít. Jakmile jsem zmizela za roh, ke schodům nahoru do tobogánu, sundala jsem si Chibiho a Kirliu z hlavy. "UF, štěstí, že si myješ vlasy..." řekl Raviel a seskočil dolů. Chibi pustil moje vlasy, takže se mi svezly na ramena. "Hm, to byl dobrý plán," zazubil se. Přemýšlela jsem, jak to nemohl prokouknout. Totiž... měla jsem vlasy slíznuté nahoru takovým způsobem, že by se mi i punk-rockové hvězdy nemohly vyrovnat. Pořádně jsem si oddechla, když už jsem nemusela držet výraz naprostého boháče. "Fajn, teď můžeme nahoru," usmála jsem se a než někdo stihl něco podotknout, popadla jsem je oba a už mířila nahoru. Zastavila jsem se před schodištěm. "Ha, zase se vidíme, starý nepříteli," ozvalo se triumfálně. Cutiefly se vyděsil. "K-kdo je to?" Raviel vykoukl z mé náruče. "... schody!" zvolala jsem. Nečekala jsem, že to bude výstup jako non-stop do třetího patra. Můj trénink byl dokonalý, ale schody mě zase převezly jako obvykle. Nějací lidé určitě museli zrovna vylézt z bazénu a pak chodit po schodišti, protože to totálně celé mokré! (Náhoda, že jsme také vyšli před chvilkou z bazénu?) Mé tělo nebylo připravené!

[3]: Dobrodružství v Aquaparku - 2/3
"Takže... tohle je cena za... mír?" fňukla jsem. Raviel se zvedl z posledních sil a dotkl se mé ruky. "Nesmíš to vzdát, Enwy! Tvůj cíl... splnění tvého snu! Je už tak blízko!" Sklopila jsem zrak a chytila jeho ruku. "J-já vím! Už ale nemůžu! Tahle cesta... není pro mě..." Ravielovi se nahrnuly slzy do očí. "Enwy! Nesmíš... Nesmíš to takhle zahodit! Jsme spolu už tak dlouho... Já... JÁ-" V tu chvilku se Chibi rozesmál. "Musíte to dělat vždycky tak dramatické?" - "Sakra Enwy! Jsou to poslední tři schody! Já tě asi pustím už!" stěžoval si Raviel, zatímco už byl na plošině nahoře a já tři schody pod ním. Nakonec jsem vylezla i ty poslední tři. Naděje i energie se do vlila jako lávový koláček do Garlana, když jsem uviděla tobogán. "Pojďme, honem!" řekla jsem a už běžela k tobogánu. Posadila jsem se k tryskající vodě a do náruče vzala Kirliu. Cutiefly mi v tu ránu vylezl na hlavu. “Připraveni?” zeptala jsem se a posunula se k okraji. “Jasně!” výskl Chibi a chytil se mých vlasů. Raviel se pořádně usadil, jako ve tryskáči. “Jo! Udělej si zářez, ať to jede!” - “Co?!” V tu chvilku se objevila zelená barva na reflektoru a já skočila do proudu vody. Ihned začalo moje dobrodružství tmavým tunelem bez světel. Skrze materiál, z čeho byl tobogán vytvořený, jsem uviděla slabé rysy okolního Aquaparku. “Wee!” řval Raviel. Chibi se držel, jak mohl, aby neulétl. Kirlia byl přesný opak. “Pusť mě, Enwy,” požádal s úsměvem. Vrhla jsem na něj udivený pohled, jak to jen jde, když do vašeho obličeje cákají litry chlorované vody. "Prostě... věř mi," zasmál se. Pokrčila jsem rameny a pustila ho. Kirlia se položil na břicho a s dalším výskotem zmizel za zatáčkou. "Oi, počkej!" křikla jsem, jeho nadšený křik začal být pouze jako ozvěna. Nehodlala jsem být druhá! "Chibi, drž se," zvolala jsem a ze sedu se položila na břicho. "Mám snad jinou možnost?" zasmál se Cutiefly. V lehu to jelo o mnohem rychleji. Stáhla jsem ruce k tělu, takže jsem připomínala nějaké torpédo a už se snažila dohrat Raviela. Tobogán byl pěkně dlouhý a tak to s námi házelo na strany jak to jen šlo, jednou jsem málem udělala otočku vzhůru nohama, jak na horské dráze. Konečně jsem však v dáli tunelu uslyšela nějaký nepříliš hlučný výskot a tak jsem chvilku přemýšlela, zda Ravielovi už nedošel dech. Popadla jsem tu zelenou věc za nohy. "A mám tě!" křikla jsem vítězně. Pak jsem si ale uvědomila, že onen křik nebyl nadšený, ale vyděšený! Rázem jsem na vlastní kůži ucítila proč. Trubice se začala rozšiřovat a schylovalo se k volnému pádu. "Uáá!" začala jsem také ječet. Chibi, i když jsem ho nemohla vidět, vycítila jsem, jak se kýčovitě chytil a zavřel pevně oči. A tak jsme tři inteligenti sjeli dolů s obrovským adrenalinovém, duši-drápajícím, křiku. Hned za tou stvůrnou věcí nás ta trubice vyplivla do bazénu a já se nadechla vody, opět. S panickým mácháním končetin jsem se dobrala na hladinu. "Jsou všichni v pořádku?!" vyjekla jsem zděšeně. Měla jsem pocit, že jsem měla vodu dokonce i v mozku, páč to tam nebezpečně šplouchalo. Nedaleko ode mne vyplaval Chibi a já ho okamžitě chytila do náruče a zvedla z vody. "Jsi v pořádku?! Není ti nic?!" ptala jsem se naléhavě. Chibi byl celý zmoklý, avšak začal se smát. "To byla zábava!" zvolal. Pak se za mnou ozvalo cáknutí a objevila se z vody hlava Raviela. "Dáme si to ještě jednou!" křičel nadšeně a začal cákat vodu. Nechápala jsem, jak to mohl brát jednoduše tak... klidně. Já osobně jsem měla pocit, že mi šlo o život.
Vzhlédla jsem, když mě zahalil stín. "Jak jste si to užili?" zazubil se Garlandolf. Na sobě už neměl ty stylové brýle a tak jsem usoudila, že už je pravděpodobně vrátil té ženské. "Jo, celkem to šlo."/"Bylo to super!" skočil mi Raviel. Garlandolf se jen pousmál a pak ukázal někam do další části Aquaparku. "Zjistil jsem, že tu mají něco fakt suprového," oznámil hrdě. Připlavala jsem ke břehu a on mi podal ruku, s jehož pomocí jsem se dostala na břeh. V jedné ruce jsem stále držela Cutiefly, který byl smáčený a proto nemohl létat. "Oh, takže ty jsi mezitím zkoumal okolí? Mazaný," řekla jsem mu, samozřejmě jako poškádlení. Garlan to však vzal vážně a přikývl. "Že jo. Můžeš hádat, co to je. Četla jsi snad cedule, že?" Jen jsem pokrčila rameny. Řekla jsem to jediné, co mě v tu chvilku napadlo. "To bude nějaká horká atrakce... jsou to sauny?" Garlandolf přikývl hlavou. "Jo! Přesně tak!" Nadšeně ukázal směrem, kde se nacházely sprchy. "Je to támhle tím směrem. Už jsem nám zarezervoval místnost," ušklíbl se. Překvapeně jsem na něj vrhla pohled. "Ty jsi... co?" - "Neboj, je to v ceně." - "No, nejsem škrt." - "Ale jo, jsi." A takto zněla finální slova. Zamířila jsem s Garlanovým vedením k saunám.
Nejdříve jsem si myslela, že to není "worth it", ale když jsme se konečně začali pařit v horké lázni, absolutně jsem roztála jako kus Regice. "Whooa! To je fakt super!" vydechla jsem. "Enwy? Psst, Enwy!" šeptl mi Garlandolf do ucha. Jeho dech mi úplně projel kůží. "No?" vypískla jsem hlasitě. "Pssst!" Kirlia se ke mně naklonil. "Koukejte... na tamtu krasavici," zašeptal Kirlia. Ihned jsem se od nich odpojila. "No, tak to prr!" zvolala jsem tiše. Koukla jsem, přeci jen, kdo by mohl tak Garlana okouzlit a málem jsem si vyrazila dech. Jynx? Nic proti, ale... vážně? Myslela jsem si, že Garlan bude na takové ty... rozevláté ohnivé krasavice, třeba Delphox nebo něžné jako Leavanny, badass jako Lopunny nebo drsné jako Gothitelle. Ale... Jynx? Přisunula jsem se ke Garlanovi a pomalu mu šeptala. "Jsi si jistý? Nemáš páru v očích?" Garlandolf na mě vrhl nechápavý pohled a pak se rozesmál. "Ne, není to nic vážného. Jenom má pořádné balóny, hm-hm?" Dívala jsem se na něj udiveným pohledem, pak vypískla a bleskem odplula k Chibimu. "Děje se něco, Enwy?" zeptal se. Jenom jsem se potopila do vody až po bradu. "S-selhala jsem-" vysypala jsem ze sebe, tváře rudé jako Tamato berry. "Selhala? Proč-" - "Selhala jsem jako trenér... i jako žena..." Na druhé straně sauny mezitím Garlandolf nechápavě hleděl na Raviela. "Řekl jsem něco špatně?" Raviel pokrčil rameny. "Nevím. Možná ses dotkl jejího... ženského ega?" Garlandolf se podíval na Jynx a pak zpátky na Kirliu. "No... ale... co je špatného na tom mít rád balóny? Hele, koukej! Už ten volejbalový míč odnáší pryč!"

[4]: Dobrodružství v Aquaparku - 3/3
Po paření se v sauně jsme se už chystali k odchodu. Všichni jsme se dobře uvolnili a odpočinuli si. Kluci mířili do klučíčích sprch, zatímco já s červenými plavkami do svých ženských. "Pff! Kdo mohl vědět, že myslel balóny jako balóny a ne balóny jako 'balóny'," zamrmlala jsem sama k sobě a spustila na sebe vodu. Sundala jsem ze sebe plavky a obtočila se zářivě bílou osuškou. Jak příjemné si zase dát sprchu, studenou, po horkém letním dni. "Nemám v týmu ženskou...," zamumlala jsem a dál mířila do šatního areálu. Stihla jsem to zrovna ve chvíli, kdy Garlan, Raviel a Chibi mizeli za rohem. Rychle jsem přispěchala ke skříňce, odemkla si a začala na sebe házet červený set oblečení. Osušku jsem si dala na hlavu, aby alespoň trochu zmírnila vodu, stékající z mokrých vlasů. Alespoň jednu výhodu měli ustřižené krátké vlasy – necuchali se, lehce se rozčesávali a navíc rychleji schnou. Jakmile jsem byla hotová, hodila jsem batoh na záda a osušku nechala ve sprše, jak se dělává, když je luxusní servis.
"Hej, počkejte!" křikla jsem. Všichni tři se u vchodu ala východu zastavili a otočili se ke mně. Prošla jsem bariérou a mířila k nim. "Jdeme spolu, ne?" zasmála jsem se. Vytáhla jsem studené vody a zbytek jídla z pikniku, co jsem nestihla sníst. Hodila jsem flašku po Garlanovi a Ravielovi. "Nah, chytejte. Občerstvení," zasmála jsem se. Chibimu jsem dala marcipánku, jelikož jsem si byla jistá, že má rád sladké. Poté jsem sendvič dala Ravielovi a aby to Garlanovi nebylo líto, dala jsem mu alespoň Oran Berry. Zapomněla jsem před vstupem do Aquaparku nakoupit, oops!
"Hm, dobrou chuť!" řekl Chibi a mlsně si vychutnával marcipánku. Kirlia na mě vrhl nechápavý pohled. "Ty si s námi nedáš?" Mírně jsem se pousmála. "Ne, to je dobrý. Držím si ženskou postavu do plavek."

- Nakoupeno 4x Nanuk za 60 Y a snězeno (Chibi/Cutiefly, Garlandolf/Charmeleon, Raviel/Kirlia);  Použito 2x Studená voda (1x Garlan, 1x Raviel), stará marcipánka (Chibi-san/Cutiefly), sendvič (Raviel/Kirlia), 1x Oran Berry (Garlandolf/Charmeleon)

1/2
Bylo brzo ráno, slunce krásně svítilo. Obloha byla krásně modrá a bez mráčku. Každý kdo se podíval na nebe, viděl předzvěst krásného dne. Procházkou jsem se dostala až k aquaparku. Sáhla jsem pro pokébally a namířila jsem je před sebe. V tu chvíli se přede mnou objevili oba mí pokémoni. ,, Ahojda tak jsme tady. Dneska tu strávíme celý den. Je tu hodně atrakcí a já bych chtěla s Vámi zvládnout všechny." Dopověděla jsem a pohlédla jsem na oba své pokémony. Oba přikývli a společně jsme došli k pokladně. Zatavila jsem se u pokladny a podívala jsem se na slečnu co tam seděla.,, Jeden lístek a pak dva pokémoni prosím." Pokladní mi podala klíček na gumičce a na tom byli tři přívěšky. ,, Pět prosím." Předala jsem jí obnost a uchopila jsem klíček a navlékla si ho na ruku. Usmála jsem se na ní a pak jsme společně s pokemony vešli vstupním obloukem do aquaparku.
Jen co jsme se ocitli na pozemku aquaparku tak jsme jen těkali od jedné atrakce k druhé. Bellatrix utkvěla na obrovském tobogánu a nemohla z něj sputit oči. Oproti tomu Poliwag koukal na pirátskou loď. S úsměvem jsem se na oba podívala a pak řekla. ,, Opravdu vyzkoušíme všechno a né jednou. Máme na to celý den. Teď, ale do šaten. Já se převléknu a Bellatrix si vybere nějaký kruh, abychom mohli do vody všichni". Bellatrix nadšeně přikývla a zahloubala se. Poliwag mezi tím okukoval okolí. Došli jsme k šatnám. Já jsem vešla za zástěnu. Po chvilce jsem vyšla a měla jsem na sobě tmavě zelené plavky na kterých byly vyšité lístky.  Došla jsem ke skříňce, dala jsem tam oblečení a cené věci. V batohu jsem si nechala jídlo a pár drobných a jiné potřebné věci. Sundala jsem klíč z ruky a zamkla jsem jí . Dala jsem si batoh na jedno rameno, otočila jsem se na ně. ,, Tak povinosti jsou za námi a teď se jdeme bavit." Oba horlivě přikývli a v očích jím jiskřilo.
Došli jsme k pultíku s nafukovacími pokémony pro neplavce. ,, Tak Bell jaký ho si tedy vezmeš. " Bell projela nabídku. která nebyla velká a tak si nakonec vybrala Laprase. Uchopila jsem od dívky Laprase, který byl ještě plochý jako kus papíru. Došli jsme k plaveckému bazénu. Odložila jsem naše věci k lehátku. Sundala jsem si boty a posadila jsem se . Uchopila jsem hračku a začala jsem jí nafukovat. Bell a Poliwag si sedli na proti mě a bedlivě mě pozorovali. Já jsem se pokoušela nafouknout Laprase, aby Bell mohla taky plavat. Po minutě nafukování jsem vypadala jako bych snědla pálivou berry. Poliwag a Bell se na můj účet opravdu bavili. Já jsem se pokoušela velkého Laprase nafouknout a oni se mi celou dobu hihňali. Po několika dalších minutách mé snahy naplnit kruh vzduchem a hihňáním mích pokémonů, jsem dosáhla svého.
Laprase jsem úspěšně nafoukla.  Jen co jsem ho položila vedle na zem a zkoušela jsem popadnout dech a zbavit se rudých tváří. Si Bellatrix stoupla do kruhu a zvolala. ,, Bej bej bej bej." Podívala jsem se na ní , ,,no jasně už jdu". Mrkla jsem na ní a vstala jsem. Došla jsem k ní a pomohla jsem jí kruh natáhnout. Když jsem to dodělala tak se Bell rozběhla k bazénu, jen co to udělala rozběhl se i Poliwag a oba najednou skočili do vody. ,, Teda vy jste rychlí." Zvolala jsem. Sundala jsem boty a rozběhla jsem se a skočila jsem bombu a pocákala jsem vlnou oba dva pokémony. Po chvilce jsem se vynořila a na oba se podívala. Oba se smáli poliwag si protřel oči a Bell kýváním hlavou napravo a nalevo a pokoušela se vytřást vodu z očí. Po chvilce se jí to povedla a vesele se na mě zadívala. ,, To byla pecka co." Oba dva přikývli, Poliwag vyskočil na břeh  a rozběhl se a skočil, zkusil nás taky zaplavit vodou. Oba jsme se na něj usmáli a já jsem řekla. ,, Pokus to byl  dobrý, ale musíš trochu vzrůst, aby jsi udělal vlnu. No a nebo se naučit nějaký útok. Poliwag se usmál a poslal na mě Bublinky. Ty se mi rozletěli o tvář jako bublinky z bublifuku. ,, To byl dobrý pokus, ale časem budou mít věčí sílu." Mrkla jsem na něj a šplouchla jsem na něj vodu. Poliwag se zasmál a švihl ocáskem a cákl taky na mě salvu vody  a pak ještě jednu směrem na Bell. Já i Bell jsme se otřepali a obě mu to oplatili. Poliwag se však potopil a doplaval za nás a se smíchem nám to oplatil ještě jednou. Rychle jsem se otočila a cákla na něj a zasáhla jsem ho. Bellatrix se pomocí kopání otočila a cákla pomocí svého lístku na boliwaga, který to schytal i tentokrát. Pak jsme se začali nekontrolovaně napadat vodníma salvama a smáli jsme se. Pak jsem se potopila a chytla jsem Poliwaga za nohu a stáhla ho pod vodu. Poliwag se za stálého hihňání vykroutil a uplaval mi.
Po chvilce jsem se vynořila a doplavala jsem k Bell a mrkla jsem na ní. ,, Tak protáhneme se trochu. Dáme si pár temp a pak půjdeme na další akci." Bell přikývla a já jsem se rozhlédla po okolí až jsem ve vodě našla Poliwaga. Kývla jsem na něj, ,,pojď si s námi zaplavat." Poliwag se ponořil a pak se objevil u nás a spokojeně že je ve vodě. Vyskočil dopadl do vody a pak se na nás podíval a kývl, abychom plavali za ním . Začala jsem pomocí žabky plavat na jednu stranu. Poliwag a  Bell, plavali vedle mě. Trochu jsem zrychlila a oba dva udělali totéž. Po chvilce jsme doplavali do cíle. Tam jsme se otočili a plavali zpátky. Po pár minutách jsme se dostali na druhou stranu . Doplavali jsme ke schodům a vylezli jsme na břeh. Došla jsem k batohu, popadla jsem ho, nazula boty a s pokémony jsem vyšla ven .

2/2
Našla jsem pěkné místo a tam jsem se položila batoh, vyndala deku a roztáhla jí. Sundala jsem boty a došla jsem za svími pokémon. Už jsme skvělé protáhnutý tak by to chtělo nějakou tu zábava. Půjdeme vyzkoušet tobogán co vy na to. Oba se k  tobogánu otočili, byl obrovský jako nějaká hora byl světle modrý a po sobě měl nakreslené různé vodní pokémony a bublinky. Oba dva při pohledu na něj otevřeli pusu. Pak jí ryvchle zavřeli a otočili se ke mě a horlivě přikývli. Tak jsme společně došli pod tobogán.  Rychle jsme vyběhli nahoru. Když jsme doběhli na vrchol tak jsme jen tak tak popadali dech, ale ten pohled dolů byl úžasný. Bellatrix došla ke vstupu na tobogán a odhodlaně se sklouzla. Šli jsme ke kraji a koukali jsme se jak Bell frčí dolů jako namydlený blesk. Pak tam skočil poliwag a taky to bral velkou rychlostí. Jelikož jsem se nechtěla nechat zahanbit, tak jsem tam skočila taky a lehla jsem si na záda. Po pár minutách jsem dojela až ke konci. Tam mě to vzvrhlo do vzduchu a já letěla pár metrů a žuchla do vody. Jen co jsem vyplavala oba dva na mě začali cákat vodu. Já jsem se ponořila uplavala pod vodou kus a vyplavala jsem u kraje. Po chvilce se u mě objevila Bell a Poliwag. Pak jsem vyskočila a posadila se na kraj bazénu a nechala jsem ve vodě jen nohy. Mezitím po schodech na souš vyšla Bell a Poliwag. ,, Tak jěte se sklouznout, já se podívám od sud jak vám to pojede." Oba přikývli a rychle zmizeli na pěšince k vrcholku tobogánu. Po chvilce jsem slyšela křík. ,, Bej Poli, bej poli." Pak se oběvila Bellatrix a s ohromným žuchnutím udělala neskutečnou vlnu až jsem byla celá mokrá, vteřinku na to dojel i Poliwag. Udělal pár salt a spadl do vody vedle Bell a oba se ohromně řechtali. ,, Teda to byly bomby." Prohrábla jsem si vlasy a usmála jsem se. Oba dva vyběhli ven z vody a vyběhli kopeček. Po pár minuách už spolu jeli na tobogánu jako diví, pak za neustálého poviku dojeli. Vyletěli do vzduchu a pak dopadli jako puma do vody a vytvořili něco jako dvojtou cunami co mě úplně smetla až jsem po odjela na vlně dva metry od kraje bazénu. Když jsem se na ně podívala, všichni jsme se rozesmáli. Postavila jsem se a došla jsem k nim.
,, No myslím, že je čas něco sníst, tak půjdem na deku a pak uděláme průzkum té pirátské lodi." Bell a Poliwag přikývli a společně jsme šli k dece. Po chvilce jsme se k ní dostali. Pomohla jsem Bellatrix z kruhu a posadili jsme se na deku. Přitáhla jsem si batoh zamyšleně jsem se v ní začala přehrabovat. ,, Tak tady to mám. Kdo si dá sendvič." Jen jsem slyšela, ,, Bej bej" a pak ,, poli poli." Otočila jsem se a jak Bellatrix, tak Poliwag přikyvovali. Tak jsem sáhla do batohu a vyndala jsem z něj tři sendviče. Sáhla jsem ještě jednou a vindala jsem dva papírové talířky. Rozbalila jsem první sendvič, položila ho na talíř a dala před Bellatrix. Vzala jsem druhý sendvič a i ten jsem rozbalila a dala na druhý talířek. Ten jsem položila před Poliwaga. Nakonec jsem rozbalila poslední a nechala si ho v ruce. ,, Dobrou chuť Vám přeju. " Na oplátku jsem zaslechla, ,,bej, poli." Společně jsme v klidu snědli svoje sendviče. Natáhli jsme se na dece a na chvilku jsme usnuli. Po hodince jsme se protáhli, ,, tedy na mě to padlo a jak tak koukám nebyla jsem sama." Pověděla jsem a zadívala jsem se na oba své pokémony. Ti se taky protáhli, ale pak jako mávnutím proutku, byly opět na nohou. Poliwag postával u deky a Bell už stála ve svém kruhu. Vstala jsem a došla k Bell a  pomohla jsem jí do kruhu.
Společně jsme došli k Pirátské lodi, pohupovala se na vlnách byl to moc pěkný pohled. Z pevniny na loď vedl dřevěný můstek z polen. Opatrně jsme ho přešli a ocitli jsme se na palubě. Bylo to tam neskutečné. Byla tam děla, bedlivě jsme si je společně prohlédli. Pak jsme šli na příď a tam byl skokanský můstek. Stoupla jsem si na něj několikrát jsem se odrazila a pak skočila šipku do vody. Pod vodou jsem uplavala kus a pak se vynořila. Pohlédla jsem na můstek a zrovna v tu chvíli skočil Poliwag. Udělal  pár přemetů a pak vjel do vody jako nůž. Jen co se objevil vedle mě, tak se odhodlala ke skoku i Bellatrix. Odrazila se a padala volným pádem. Dopadla do vody jako velký kamínek. Oba dva nás zasáhla vlna z jejího dopadu. Doplavali jsme ke schodům z vody. Vylezli jsme ven, přešli můstek a opět jsme byly na lodi. Tentokrát jsme se vydali prozkoumat vnitřní část lodi. Sešli jsme schody do jejich útrob. Bylo to tam jen matně osvětlené. Jediné světlo přinášeli kruhová okna na boku lodi. Byli tam sítě na spaní. Také nějaké soudky a pár kulí do děl. Zkusili jsme s těmi koulemi pohnout, ale moc se nám to nedařilo, byly moc těžké. Tak jsme zase vyšli nahoru. Rozhlédli jsme se, ale najednou zazněl hlas z rozhlasu. ,, Milý návštěvníci, za malou chvíli začne jízda na lodi. Prosíme ty z náchylnými žaludkem, aby opustili urychleně loď. Děkujeme za Vaší pozornost." Bell, Poliwag i já jsme se na sebe podívali. ,,Cože to říkali." Jen co jsem to dopověděla začala se loď kývat doprava, doleva, dopředu, dozadu, doleva, nahoru, dozadu a tak dál pořád dokola. Bellatrix se zapřela u schodů na záď, Poliwag byl schoulený mezi dvěma sudy. No a já jsem se pokoušela udržet u sloupku kousek od Bell. Bylo to dost nevyspitatelný, ale zajímavý. Najednou jsem se začala smát, Bell se na mě podívala, ale pak začla taky a nakonec se k nám přidal i Poliwag. Naštěstí to houpání po deseti minutách přestalo. Když to ustalo a my jsme se odlepili od své opory jen tak tak jsme se udrželi na nohou. Opatrně jsme došli k můstku z lodi a opatrně a velmi pomalu jsme  po něm přešli. Když jsme konečně byly na nehoupavé pevnině tak jsme se posadili. ,, Teda to byla, ale jizda, asi bych námořníkem být nemohla. Oba dva souhlasně přikývli. Po chvilce jsme vstali a došli jsme k dece.
,, Pro dnešek by to stačilo vrátíme se sem brzo zase slibuji." Oba přikývli, dala jsem věci do batohu. Přistoupila jsem k Bell a pomohla jí z kruhu. Opatrně jsem vyfoukla kruh a složila jsem ho. Obula jsem se uchopila batoh a do druhé ruky vyfouklý kruh. Společně jsme vyšli k šatnám. Došli jsme k slečně s kruhy, usmála jsem se na ní a podala jí kruh. ,, Děkuji za půjčení." Slečna přikývla. Pomalým krokem jsem došla ke skříňce. Sundala jsem si klíček a odemkla jí. Vyndala jsem věci a dala si klíček opět na ruku. Došla jsem za zástěnu. Po chvilce jsem vyšla ve svém oblečení a batohem na zádech. Společně jsme opustili šatny a došli k pokladně. Vrátila jsem pokladní klíče. ,, Naschledanou," pověděla jsem a vyšla jsem se svými pokémon z aquaparku.
Podívala jsem se na ně. ,, Díky za moc pěkný den Vám oboum. Teď si, ale pojďte odpočninout do pokéballů." Dořekla jsem a s úsměvem jsem se na ně zadívala a namířila jsem na ně jejich pokéballi. Jen se usmáli a zmizeli ve svých pokéballech.

Dnes bylo opět krásně – slunečno, horko. Rin se teda rozhodla, že to přece nepromarní, takto krásné počasí. Pobrala si věci, nezapomněla na pokebally svých kamarádu a vydala se směrem, kde byl aquapark. V tomto počasí ideální volba.
Po příchodu už cítila ten chlor z bazénu, milovala tu vůni. Koukala se po okolí, kde by bylo místo na ručník a zároveň taky aspoň trochu soukromí. Něco našla, bylo to dokonce i napůl ve stínu, což bylo ideální. Rozprostřela si tam ručník, vybalila nějaké věci z batohu a vypustila všechny pokemony ven z pokeballů (kromě Psyducka – ostatní ho neznali ještě). Nejvíce místa samozřejmě zabrala Charizard, ale co komu bylo do toho? Rin Charmy milovala z celého srdce, byla to její drahocenná polovička. *Dívejte, vzala jsem vás zase do toho aquaparku, jak jsme byli minule, myslím, že je to dobrá volba do tohoto horkého počasí, ne?* Zeptala se jich na jejich názory, samozřejmě všichni souhlasili, i Leafeon byl nadšený. Když si Rin vzpomněla, jak minule jen polehával na dece, byla za tuhle obrovskou změnu ráda. Mighty začala poskakovat radostně na místě a rozhlížela se okolo. „Zase můžeme do vody? A dáme si něco dobrýho? Je to super, super!“ radostně zaujala hrací postoj psa a zavrtěla ocasem. Pak dloubla packou do Taroa, který na ni zvědavě koukl. Měl Mighty ze všech nejradši, třeba s Charmy si moc dobře nerozuměl, přišla mu prostě nafoukaná. „Hej, Taro, půjdem na tobogán? A půjčíme si nějaký nafukovačky?“ Zeptala se ho tiše Mighty, ten se zazubil. „Jistě, jdem?“ Ani se nezeptali, zda smí. Byli tak rozdovádění a tolik se těšili, že je ani Rin nechtěla zdržovat. *Dávejte pozor!* Zakřičela na ně ve chvíli, kdy běželi k bazénu. Koukla se tedy na Charmy, Taurose a mládě Hoothoota. *A co vy tři? Co podniknete?* Tauros zašlehal ocasem ze strany na stranu a pozvedl pyšně hlavu. „Podívám se, jestli je voda neškodná a jestli v sobě nemá nečistoty. Pokud bude dobrá, možná se vykoupu. No rozhodně si myslím, že když je v ní tolik pokemonů, musí být něčím infikovaná!“ Začal polemizovat o stavu vody. Rin se začala smát, Charmy se pleskla tlapou o čelo a Hoothoot silně nechápal, co se řeší. *Neboj, Taurosi, je to čistá voda. Však je tam i venkovní bazének, nemusíš nutně do té chlorované. Ale ten chlor je tam proto, aby udržel vodu čistou, víš?* Ukázala mu na ceduli, kde bylo napsané, kde najdou pokemoni ten přírodní bazének. Tauros se na ni koukl, zahrabal kopyty a přikývl. „Takže, až mě budete chtít najít, najdete mě rozvaleného v přírodním jezírku, nazdar.“ Rozešel se poklidně směrem, kterým říkala cedule. Charmy už byla taky rozhodnutá, ukázala tedy směrem, kde byl bazén pro ohnivé pokemony. „Já si dám koupel tam, potřebuju chvíli klidu.“ Povzdechla si. Teď to znělo, jakoby to říkala nějaká starší mamina svým dětem. Rin přikývla a koukla na Hoothoota. Toho si vzala do náruče a šla s ním k brouzdališti pro mláďata. *Podívej, Yuu. Je tu spoustu mrňat, můžeš si s nimi hrát, dávej ale pozor. Voda tě hezky ochladí, takže ti ani nebude vedro, buď opatrný,* kladla mu na srdce a položila ho vedle brouzdáčku. Yuu zmateně sledoval všechny pokemony, kteří si ho nevšímali. Sám se tedy opatrně rozešel zkoumat vodu a „cizince“. Rin vzala Psyduckův pokeball a pustila ho ven. Ozvalo se jen táhle „sááááj?“. Rin se zasmála, tohle jí fakt chybělo. *Psyducku, jsme na koupališti, koukej. Jsi vodní pokemon, máš rád vodu?* „Sáááj“, začal kývat hlavou. *Super, no, ostatní z mojí party se rozešli do různých částí aquaparku. Ještě jsem tě s nimi neseznámila, takže jsem tě vytáhla až jako posledního, aby si nebyl zbytečně stresovaný ostatními. Můžeš se jít bavit, dávej pozor, aby sis neublížil, jo?* Pověděla mu a pohladila ho po hlavě. Psyduck natočil hlavu na jednu, pak na druhou a pak zase na tu první stranu. „Jasný, rozumím!“ Zakvákal a rozběhl se do bazénu, který byl nedaleko. Byl speciálně pro vodní pokemony, takže tam našel i ostatní Psyducky, nějakého Laprase, Squirtla a nechyběl ani Buizel. Rin byla moc ráda, že tu bylo tolik trenérů, protože její pokemoni si mohl užít zábavu s ostatními, nemuseli tu tvrdnout sami. Pozorovala Yuua, jak se šplouchá ve vodě, očividně se mu to líbilo. Vzala nějakou gumovou hračku, co byla opodál a podala mu ji. Yuu byl hend vedle ní na kraji, takže to bylo ok. *Podívej, to je malá chikorita,* pověděla ohledně té hračky. Yuu zamáchal křidélky a začal do ní zobákem vrtat. Pak si začal házet a nakonec z toho bylo to, že Rin mu hračku vždy hodila a on ji jakoukoliv částí těla odrazil. U toho si trénoval i koordinaci svého těla. Sem tam trošinku vzlétl (kousek od země jen), jindy zase málem spadl a pak pro změnu narazil do nějakého jiného mláděte, které začalo hystericky plakat. Yuu se zděšeně ohlédl, byla to malinká Eevee, která očividně byla tady v aquaparku poprvé. Rin se to dozvěděla od její trenérky, když se jí moc omlouvala za to, co díky nepozornosti provedli. Samozřejmě to zanedlouho bylo ok a malá Eevee se s Yuuem skamarádila. Mohli teda skotačit spolu – házeli si s tím malým balonkem ve tvaru Chikority, pak zase zkoušeli plavat, ponořily se do vody, a kdo déle zadrží dech a tak.
Mighty řádila s Taroem, a to pořádně. Klouzali se po dlouhém tobogánu, pak zase přeběhli na krátkou klouzačku – sjížděli to po zadku, po břiše, po zádech a všelijak, jak to jen šlo. Taro nejčastěji po břiše, prej to „šupajdí“ nejrychleji. Když padali do vody, udělali tím pořádný šplouchanec. Pak už je to přestalo bavit, přeběhli k velké hračce Laprase a na střídačku se na něm vozili, pak zas tobogán, házeli si s míčem a tak různě. Opravdu se nenudili, dokonce do toho zapojili i cizí pokemony. Oni se nestyděli, byli přátelští. Leafeon se hodně změnil – od nemluvného pokemona, který byl nudný pecivál, se z něj stal zábavný a aktivní pokemon. Očividně díky péči Rin. Mightyena pak začala plavat pod vodou, Taro ji pozoroval a přidal se k ní. Závodili spolu, kdo dřív uplave jednu délku bazénu. Pak zase, kdo dřív uplave 5 délek bazénu. Pak zas vymysleli „překážkovou dráhu – by Leafeon“. Honem na klouzačku, uplavat délku bazénu, na tobogán, tři délky bazénu, chvíli zadržet dech pod vodou, potom se dotknout packou země pod vodou, potom obplavat celý bazén dokola a cíl byl u klouzačky. Takže vážně vyčerpávající hra.
Tauros si užíval klidu a míru v tom venkovním bazénu, dokonce tu našel dalšího Taurose, který byl stejně „přeinteligentněný“, jako on. Polemizovali spolu o nesmrtelnosti brouka, samozřejmě spolu vedli velmi intelektuální rozhovor. Navíc Tauros byl rozvalený v tom přírodním jezírku tak, aby vypadal jako ten největší frajer světa. Nahodil výraz bosse a pokukoval po slečnách, které koukali po něm, protože se jim líbilo, jaký to byl těžký frajer. Prostě byl na ideálním místě, kde mohl házet cool ksichtíky, pózy a do toho vést rozhovory o poké-bůh ví, čem.
Charmy pro změnu byla v tom bazénu pro ohnivé pokemony. S nikým se do řeči neházela, ale všimla si, jak se tu baví pár Vulpixů tím, že skáče ze skokanského můstku. Očividně hráli hru „kdo doskočí dál“ nebo „kdo šplouchne víc“. Ona byla ráda, že si může užívat chvíli samoty, popřemýšlet a že se nemusí potit na sluníčku. Tohle jí naprosto vyhovovalo, psychicky i fyzicky si odpočinula.
A Psyduck? Ten pobíhal okolo bazénu s tím jeho „sááááj, sááájdak!“ a hledal, kde by mohl skočit. Samozřejmě se trochu bál, bál se, že se potopí (i když to byl vodní pokemon). Při tom běhu narazil do Blastoisí slečny, která se mu později představila jako Hermína. Hermína mu tedy pomohla do vody, za to jí byl Psyduck neskonale vděčný. Chvíli si sám plaval, ale pak se prostě jen opřel o kraj a u toho šplouchal nožkama. Tohle mu vyhovovalo, líbilo se mu to. Mohl takto i pozorovat ostatní a měl pocit bezpečí (jako že se neutopí, i když to byl, opakuji VODNÍ POKEMON). Byl to prostě takový malý zbabělec, ale co, třeba se toho jednou zbaví, a když ne...No, nevadí.
Potom, co už to Yuua přestalo v brouzdališti bavit, se Rin vrátila na ručník. Tam ho trošku osušila a nabídla mu malou čokoládku, kterou on s chutí přijal. Měl sladké rád asi jako každé jiné dítě. Spolu tam takto zevlili a začali se vyhřívat, užívali si toho, že nemusí nic dělat. Yuu navíc na sluníčku hezky proschnul. Když se pak vrátil i zbytek skupiny (včetně Psyducka), mohla je Rin navzájem představit. Psyduck byl trošku zděšený z takového návalu pokemonů, ale když zjistil, že nekoušou a hlavu mu neutrhnou, byl nakonec rád, že má takovou velkou partu, která by ho v případě nesnází ochránila. Rin vytáhla peněženku z batohu, koukla do ní a na chvíli se zamyslela. *Kdo si dá zmrzlinu?* Všichni začali jásat, nejvíce hučivá Mightyena, která se prosazovala ze všech nejvíc a skákala do výšky jako na pružince, aby si jí všichni všimli. *Spíš jsem se měla zeptat, kdo nechce, haha* Zazubila se, ale nevadilo jí to, však měli takový pěkný den jen jednou za čas, zajde si pak na brigádu. Vzala je tedy ke stánku, kde prodávali zmrzlinu a všichni si vybrali dobrůtky, které chtěli. Na dece to pak snědli a spokojeně se vyvalili na slunci. Obzvlášť Mighty s Taroem toho měli už dost, byli unavení, na chvíli si i zdřímli. Pak si všichni zahráli tichou poštu, zaskákali na trampolíně (kromě Charizard, bohužel takovou nosnost ta trampolína neměla a Charizardí trampolína byla mimo provoz) a pak si dali další rundu v bazénu (teď už klidnější, jen se okoupali). Rin ještě všem nabídla nějakou dobrotu, když se vrátili na deku. Sama si dala sendvič a ostatní si něco málo rozebrali. Charmy nic nechtěla tentokrát (stačila já ta zmrzlina), Tauros si vzal speciální granule, protože mu tím bossováním a coolováním v jezírku pořádně vyhládlo. Taro a Mighty nečekaně zvolili Oran Berry a Psyduck si dal pouze sodu, neboť měl z toho jeho věčného hulákání „sááj“ velikou žízeň. Malý Yuu nechtěl nic.
Rin před odchodem vše sbalila, zkontrolovala všechny předtím, než je vrátila do pokeballu, zdali jim nic není a jsou v pořádku. Všechny pokebally si vrátila za plášť a vydala se pryč. Byl to užitý den.

[10]:
aplikovat:
Rin - sendvič, zmrzlina (20 Y)
Všichni zmrzlinu (6x20 = 120 Y)
Psyduck - soda
Tauros - speciální granule
Mightyena, Leafeon - Oran Berry
Yuu - čokoládka
-------------
Snad jsem na nic nezapomněla :3 :-)