Věž

5. května 2017 v 17:42 | Enwy
Výsledek obrázku pro pokémon tower

Záhadná, mystická budova, která se objevila zničehonic a nikdo neví, odkud se vzala. Říká se, že kdo jednou vstoupí do věže, již ho nikdy nikdo neviděl. Věž má něco kolem sto pater - to však nikdo neví jistě a pouze se o tom spekuluje, neboť nikdo nedošel až na vrchol věže. Také se říká, že tu straší mrtvé duše trenérů.

Do 25. patra věže se vstupuje pomocí jednoho ze sedmi klíčů:
Galaktický klíč
Sluneční klíč
Klíč z prof. Oakova auta
Starý klíč ze skladiště
Nový klíč ze skladiště
Moc moc tajný klíč
Klíč ztraceného Rakeťáka
... a který to je? Haha, neřeknu!

Každopádně, to jsem trochu přeskočila... *zakašlání*
Do věže se může dostat každý, za podmínky, že jakmile je ve věži, nesmí dělat žádné jiné aktivity. Jakmile jste jednou ve věži, musíte ukončit všechny okolní styky se světem.
Ve veži se nachází všelijaké itemy - od pokémonů, po pokémony v pokéballech, po různé předměty a vzácnosti. Zkrátka - všechno, co si jen zamanete. Co vás tedy dělí od neskutečného bohatství? Není až tak jednoduché projít věží. Ve věži se nachází mnoho pastí a překážek, hlídacích pokémonů a všeho možného, že je snad nemožné dostat se vůbec do druhého patra.

Pro vstup do věže napište:
Vstupuji do věže. Jsem si vědom/a pravidel a nebudu je porušovat.

V případě, že pravidla porušíte, automaticky vás věž kouzlem vyhodí.

HRÁČI MOMENTÁLNĚ VE VĚŽI

N/A

MAXIMÁLNĚ DOSAŽENÉ PATRO: Přízemí
HRÁČ, NACHÁZEJÍCÍ SE V NEJVYŠŠÍM PATŘE (či nejvyššího patra dosáhl): Skugga
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skugga Skugga | 14. června 2017 v 19:12 | Reagovat

Vstupuji do věže. Jsem si vědoma pravidel a nebudu je porušovat.

2 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 14. června 2017 v 19:19 | Reagovat

[1]: Brána se po vyslovení formulace se skřípáním otevře. Vevnitř to vypadá temně... Vcházíš dovnitř. Hned u vchodu se musíš rozhodnout, kudy se vydat.
Levá chodba? - je tu slyšet jakýsi nářek, pak něco, co zní jako motorová pila.
Pravá chodba? - vypadá mírumilovněji, je tichá, na konci je vidět nějaké světlo.

3 Skugga Skugga | 14. června 2017 v 19:28 | Reagovat

Pomalu jsem vešla dovnitř, zvuk motorové pily byl však poněkud děsivý,  chvíli se rozmýšlím kudy se vydám, nakonec volím  pravou chodbu a jdu tedy do ní.

[2]:

4 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 14. června 2017 v 19:36 | Reagovat

[3]: Jakmile se rozhodneš jít doprava, levá chodba se odsunula do stěny a cesta do ní prakticky zmizela. Jak jdeš pravou chodbou, všimneš si najednou, že světlo zmizelo. Místo toho se ze stěn ozývalo něco jako "buch...buchh...." Jelikož druhá cesta zmizela, budeš muset pokračovat. Jakmile dojdeš chodbu, ocitneš se v tmavé místnosti. Jediný zdroj světla je svíčka, která ležela na stole. Mimo jiné na stole ležely i nějaké spisy. V rohu místnosti stojí stará mosazní truhla. Kam se vydáš?
K truhle v rohu místnosti?
Přiblížíš se ke světle a ke spisům na stole?

5 Skugga Skugga | 14. června 2017 v 19:42 | Reagovat

Šla jsem pravou chodbou, cukla jsem sebou když se ozvalo to buvh buch
Náhle jsem se ocitla v tmavé místnosti. Na stole byli staré spisy, a v rohu byla mosazná truhla. Chvíli jsem se přemýšlela,  nakonec jsem šla ke spisúm na stole.

[4]:

6 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 15. června 2017 v 16:22 | Reagovat

[5]: Pomalu ses přiblížila ke spisům na stole. Ležely tam nějaké staré pergameny, pak nějaké papíry s čísly a podivnými znaky. Na jednom z nich byl znak Omega a stejný znak byl i na zdi, přímo před tebou. Najednou se jedna z knih na stole prudce otevřela a začala listovat. Nebylo to větrem, pohyb byl velmi pomalý. Bylo to, jako kdyby si někdo v knize někdo něco momentálně četl - háček byl v tom, že žádný člověk tam nebyl a kniha byla prázdná. Co uděláš?

7 Skugga Skugga | 15. června 2017 v 20:25 | Reagovat

Opatrně jsem si vzala staré pentagrami a pozorně si je prohlédla.  Cukla sebou když se náhle otevřela kniha . Chvíli jsem to sledovala a napadlo mě že to bude  pokemoní duch. Přišla jsem k znaku na stěně a zkoušela přijít na něčo zda  to třeba není tajný vchod.

8 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 15. června 2017 v 20:34 | Reagovat

[7]: Žádný tajný vchod to bohužel nebyl. Jakmile ses dotkla znaku, papíry na stole se rozletěly na všechny strany a obalily tě. Kolem bylo slyšet mnohonásobné hlasité šeptání - ne pokémoní. Pořádně pochytat šlo jen "Necháme... sššš Necháme si ji," a "Pomoz mi! Prosím!".

9 Skugga Skugga | 15. června 2017 v 21:56 | Reagovat

Duše trenérů se ozývají? Jestli ano tak kam to zase vlezla.  Když uslyšela hlasy měla pocit že má skoro infarkt. "Hej!  Co se to tu děje?" Zkusí něco

10 leagueofpokemon leagueofpokemon | Web | 16. června 2017 v 14:41 | Reagovat

[9]: Najednou tě něco popadne za nohu. Táhne tě to! Plácneš sebou k zemi a ztěží něco vidíš. Kolem tebe leží papíry, tvé tělo je táhnuto kamsi. Ozve se dívčí řev. "Bucch bucchhh!"

11 Skugga Skugga | 17. června 2017 v 9:47 | Reagovat

Překvapeně vykřiknu.  Tohle bylo děsivé. "Pomoct!"  Zkusila jsem volat o pomoc ačkoliv tu tadi nikdy jiný kdo by mi pomohl nebude. Začala jsem sebou trhat ve snaze aby mě to táhnout přestalo.

12 leagueofpokemon leagueofpokemon | Web | 17. června 2017 v 12:43 | Reagovat

[11]: Ta věc tě protáhla nějakou dírou a pak jen vnímáš, jak padáš. Objevila ses v nějaké tmavé díře. Jediné, co slyšíš, je nějaké syčení... spoustu syčení.

13 Skugga Skugga | 17. června 2017 v 12:47 | Reagovat

Tvrdě jsem dopadla na zem. Málem mi to vyrazilo dech. Pomalu jsem se zvedla  a nahmatala snad stěnu . Jestli jsem teď byla v přízemí tak jsem v podzemí teď určitě. "Ekansové?" Řekla jsem nahlas. Pomalu jsem začala naslapovat a hledala jsem východ.

[12]:

14 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 17. června 2017 v 12:51 | Reagovat

[13]: "Ssssseeeeviper," ozvalo se, těsně u tvého ucha. Byla však přílišná tma, abys něco vůbec viděla.

15 Skugga Skugga | 17. června 2017 v 16:10 | Reagovat

Uskočila jsem překvapeně na stranu. No v jednom jsem měla pravdu. Had to byl. "Ehm..ahoj" zkusila jsem to. "Co kdyby jsme se domluvili?" Napadlo mě něco.

[14]:

16 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 18. června 2017 v 11:58 | Reagovat

[15]: "sSSS?" vyslovil Seviper.

17 Skugga Skugga | 19. června 2017 v 15:59 | Reagovat

"Ty mě dovedeš zpátky nahoru a já ti dám pokemoni jidlo?" Zeptám se

[16]:

18 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 19. června 2017 v 17:05 | Reagovat

[17]: "Sss!" zasyčel Seviper. "O žádné jídlo nessstojím," řekl. Po ruce jsi mohla cítit jeho šupiny, jak se otřel o tvé tělo. Očividně tě momentálně obcházel. "Poraž mě v čessstném sssouboji a já tě nechám jít," navrhl.

19 Skugga Skugga | 19. června 2017 v 19:35 | Reagovat

"Č..č..čestném souboji? Jsi pokémon  jedového  typu.. i omylem by si mě mohl otrávit" polkne trochu vyděšeně.

[18]:

20 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 21. června 2017 v 14:42 | Reagovat

[19]: "Myssslím mě a tvé pokémony, ne tebe, hlupačko," zasmál se Seviper, očividně nadšen z tvé reakce.

21 Skugga Skugga | 22. června 2017 v 22:13 | Reagovat

Na jednu stranu si oddechne. "Ech.. dobře ale  nemohli by jsme jít  Někam kde je více světla?"
//hele asi bych to ukončila jestli by to šlo a zase rozjet někdy až obě budeme mít čas.. teď bych ráda dávala tréninky  a tak ^^"

22 Skugga Skugga | 23. června 2017 v 20:27 | Reagovat

Vystupuju z věže

(xd)

23 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 23. června 2017 v 20:36 | Reagovat

[21]:[22]: "Sss..."
Povedlo se ti úspěšně vystoupit.

24 Ino Ino | 23. června 2017 v 21:09 | Reagovat

Vstupuji do věže. Jsem si vědoma pravidel a nebudu je porušovat.

25 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 23. června 2017 v 21:17 | Reagovat

[24]: Brána se po vyslovení formulace se skřípáním otevře. Je vidět, že tu již někdo dlouho nebyl, aby je olejoval. Vevnitř to vypadá temně... Vcházíš dovnitř. Hned u vchodu se musíš rozhodnout, kudy se vydat.
Levá chodba? - Po stěně chodby tančí jakési černé siluety, vypadá to strašidelně.
Pravá chodba? - Bez světla, ozývá se odtud nějaký šepot.

26 Ino Ino | 23. června 2017 v 21:18 | Reagovat

Ihned, co jsem se rozhlédla jsem spatřila jaké si černé siluety směrem vlevo. Na pravo byl slyšet jen jaký-si šepot. Vzhledem k tomu, že mne opravdu zajímalo, jaké černé siluety to jsou, vydala jsem se tamtudy, i za předpokladu, že to bylo strašidelné.

27 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 23. června 2017 v 21:28 | Reagovat

[26]: Siluety připomínali lidi, které se za tebou otáčeli, hlavně za tvým stínem. Dobře šla rozeznat žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy a malé dítě s kšiltovkou. Ti dva jako kdyby se pozastavili a chvilku na tebe koukali. Nechali tě však projít chodbou...
Najednou se země pod tvýma nohama propadne a ty padáš... kamsi do neznáma. Dopadneš na dlaždičky, kamenné a ledové jako půda v zimě. Kolem tebe se rozsvítí zničehonic louče. Siluety zmizely a místo toho je kruté ticho, pouze tvůj dech se odráží o stěny chodby. Díra, kudy jsi propadla dolů, zmizela. Nacházíš se uprostřed chodby a nyní se musíš vybrat, kudy jít - vpřed nebo se otočit a jít vzad. Co si vybereš?

28 Ino Ino | 23. června 2017 v 21:36 | Reagovat

Pozorně jsem sledovala oné siluety a nedalo se odepřít, že to byla jaká-si žena a dítě. Malinko jsem se pousmála, nikoliv však ve známce výsměchu, nýbrž milé usmátí, možná známka vděku, že jsem mohla projít a nic se nestalo.
A pak jsem se propadla. Máchala jsem rukama kolem sebe, zmatečně, kdo by se v téhle situaci choval jinak. Zajíkala jsem se, až jsem nemohla popadnout dech a opravdu se smiřovala s koncem svého života, sama.  
Ddopadla jsem na zem. Ohlédla jsem se zmateně kolem sebe a ucítila chlad od nohou, pomalu lezoucí zimnici, která je opravdu nepříjemná. Dech, který byl slyšet mi naznačoval, že jsem tu sama. Ale už jsem se sem jednou rozhodla jít, nehodlám se vracet jen tak. Ani jsem nepřemýšlela, že bych se otáčela a šla zpět, proto jsem tedy bezmyšlenkovitě zamířila dopředu. Protože kdo se otáčí, může vidět bubáka?

29 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 23. června 2017 v 22:05 | Reagovat

[28]: Naštěstí to byl žádný scare-jump. Pochodně se před tebou pomalu rozsviceli a pak za tebou zase zhasínali, jako kdyby tvá přítomnost byla jejím spínačem. Jak si šla, zjistila jsi, že se jedná o prázdnou chodbu. Stěny vedle tebe se začali ztenčovat a ztenčovat - byla jsi v lisu! Jediná cesta byla zamířit zpět, ale tam se náhle objevil oheň...

30 Ino Ino | 23. června 2017 v 22:15 | Reagovat

Světla se rozsvěcela a já na ně hleděla. Byly to pěkné pochodně, jednu bych si hned vzala na cestu. Maličko jsem se ušklíbla. A pak mi úšklebek ze tváře rychle zmiznul, protože se stěny začaly zužovat a zužovat.
Začala jsem panikařit. "Hej, hej, notak!" Křikla jsem a bušila na jednu stěnu a snažila se jí zastavit, jako bych na to měla svou silou nějaký vliv. Byla jediná cesta - zpět. Už jsem tamtudy chtěla rychle ven, ale objevily se tam plameny. No myslela jsem, že zešílím, protože kdo by v takovéhle situaci racionálně uvažoval? Asi nikdo. Rozhlížela jsem se pořád sem a tam a nalevo, na pravo a pak jsem usoudila že nemám jinou možnost.
Rozeběhla jsem se proti ohni a pokusila se jej proskočit s rukama obalenýma kolem sebe a  s kolenama vysoko jak nikdy před tím.

31 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 9:40 | Reagovat

[30]: Stěny se začaly zúžovat. Štěstí, že ses rozhodla přeběhnout oheň! Jakmile jsi však skočila, pod nohama ti zmizela pevná podložka, jelikož se podlaha znovu otevřela. Tentokrát jsi propadla do nějaké mělké díry, ovšem hned nad tebou se objevily mříže.
A co horší - nebyla jsi v cele sama! Vedle tebe ležela mrtvola, pouhé kosti nějakého smrtelníka. Stále na tebe svítilo světlo pochodní, ale kolem byla nebezpečná tma. Když ses podívala do tmy, mohla jsi spatřit pár zlověstných modrých očí.

32 Ino Ino | 24. června 2017 v 9:54 | Reagovat

Už už jsem se viděla na druhé straně toho ohně jen s ožehnutýma nohavicema a pak jsem se zase propadla. Už zase. Chvíli jsem přemýšlela jestli tahle věž nevede spíš dolů než nahoru.
A to jsem ještě neviděla to nejhorší. Když se za mnou nahoře objevily mříže, nevěděla jsem kudy a když jsem se koukla vedle sebe, z mrtvoly na zemi jsem dostala málem mrtvici. "Tak jo, dýchej a bude to dobrý..." snažila jsem se uklidnit. Když jsem se podívala před sebe, zlověstné oči mne probodávaly pohledem. Bylo to stresující.
Ruce jsem dala mírumilovně před sebe a pomalými krůčky se přiblížila k těm očím. "Umm, hele, já vám nechci ublížit. Pokud to tu hlídáte, nic nehodlám zničit. Jsem jen zvědavý tvor, který tu bloudí a možná ani nic nehledá, kdo ví. Prosím, pustíte mě? Bojovat s vámi nechci." Zakroutila jsem hlavou a mluvila co nejklidněji a nejvlídněji co to šlo.

33 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 10:33 | Reagovat

[32]: Před tebou vylezl Meowstic. Láskyplně objal svůj modrý kožíšek na ocasu. "Budeš si se mnou hrát?" otázal se.

34 Ino Ino | 24. června 2017 v 10:48 | Reagovat

A pak se přede mnou objevila kočička. Vypadalo to tak roztomile, zkrátka Meowstic, opravdu sladké. "Ahoj." Pozdravila jsem mile a pak jsem si něco uvědomila. Ty modré oči, nedělá si on rád žerty? "Proč bych ti měla věřit a hrát si s tebou." Skřížila jsem ruce na hrudi a opáčila se na něj. Popravdě meowstic, či espurr byl Pokémon kterého jsem chtěla získat, proto jsem už něco málo věděla.

35 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 11:28 | Reagovat

[34]: "Uhm... jsem tu celou dobu sama. Tenhle klučina si se mnou hrál - strašně strašně dlouho!" žasla Meowstic. Tvůj defenzivní postoj úplně ignorovala.

36 Ino Ino | 24. června 2017 v 11:32 | Reagovat

Podiveně jsem na toho pokémona hleděla a pak jsem se zděsila s pohledem na mrtvolu. "Hrál jsi s tebou až z toho umřel." Zamračila jsem se. Stále jsem si držela odstup, pořád to mohl být intrikář. "Nechci takhle skončit." Dodala jsem nakonec.

37 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 13:15 | Reagovat

[36]: "N-ne... N-nic jsem mu neudělala," bránila se Meowstic. "V-vidíš? Jenom spí," řekla a přešla ke kostře. Zvedla její ruku, nyní již jako kost, a zamávala ti. "Ahoj. Já jsem Meowticova kamarádka!" řekla Meowstic dívčím syklavým hlasem.

38 Ino Ino | 24. června 2017 v 13:21 | Reagovat

"Tak proč umřel?" Podívala jsem se na ní s menším úšklebkem, ale asi to nebylo nyní vhodné vzhledem k zesnulému. Když promluvila dívčím hlasem, něco jsem si vzpomněla. "Neříkala jsi, že si s tebou ten klučina hrál dlouho? A najednou je to kamarádka?" Podezřívavě jsem ji probodla pohledem.

39 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 13:24 | Reagovat

[38]: "Říkala jsem ti, nepamatuješ? Není mrtvý. Koukej, jak je živý!" zamračila se a zvolala Meowstic, stále mávajíc ručičkou z kosti. "Eeh?! No... to já už nevím. Šel spát ještě předtím, než stačila něco říct. Spadla na ty hnusné tyče, vidíš?" řekla Meowstic a ukázala za tebe, kde byly kůly a na nich nabodnuté něco, co vypadalo jako staré kokosové ořechy.

40 Ino Ino | 24. června 2017 v 13:28 | Reagovat

"Pamatuju, ale nedýchá, takže je mrtvý meowstic." Řekla jsem jí důrazně. Ohlédla jssm se na ty tyče a nahnula hlavu na stranu. "Kdo tam ty tyče dal? A kdo je odendal?" Koukla jsem znovu na ní a hledala východ.

41 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 13:41 | Reagovat

[40]: "NENÍ!" vyjekla Meowstic. "Je tady se mnou už dlouho..." posmutněla. "Nemám si s kým hrát, hraj si se mnou!" Otázku ohledně kůlů úplně ignorovala. Brutálně odhodila ruku jinam, až se odtrhla od zbytku těla a začala si znovu hladit ocásek. "Hej... jaké je tvé jméno?" zeptala se.

42 Ino Ino | 24. června 2017 v 13:44 | Reagovat

"Dobře, tak není." Uznala jsem nakonec a povzdechla si. "Nemůžu tu zůstat, přišla jsem prozkoumat co je výš, ne to, co je vespod Meowstic." Pokrčila jsem rameny. "Řeknu ti své jméno, když mi ukážeš cestu zpět." Navrhla jsem ačkoliv pochybuji že by to pro ní mělo cenu.

43 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 13:57 | Reagovat

[42]: "Dobře! A když si se mnou budeš hrát, řeknu ti, kdo bydlí nahoře. Je tam moc hodný strýček!" zazářila Meowtic.

44 Ino Ino | 24. června 2017 v 14:00 | Reagovat

"Platí." Řekla jsem směrem k meowstic. "Dobře, řeknu ti to, ale nejprve mi ukáž kudy mám jít ven." Malinko jsem se pousmála. "Jak si vůbec ráda hraješ?" Optala jsem se ještě. Strýček? Jaký strýček... on tu žije nějaký její strýc? Podivila jsem se.

45 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 14:10 | Reagovat

[44]: "Ty..." Meowstic se naštvala. "Chceš odejít bez toho, abys mi něco řekla, že?" Meowsticův ocas zmizel za ní. "Já to věděla! Kanade mi to řekla." Pak přistoupila ke kostře a objala ji. "Neboj se, Kanade. Neodejdu, pořád jsi moje nejka."

46 Ino Ino | 24. června 2017 v 14:14 | Reagovat

Povzdechla jsem si a protočila očima. "Ani by mě nenapadlo tě podvést, slibuji, že ti to řeknu." Koukla jsem na ní a řekla poměrně upřímně. "Přísahám." Dodala jsem a malinko jsem se usmála. Kanade? Uh.. ona byla opravdu roztomilé psycho. "Proč jsi vlastně tady?" Optala jsem se přívětivěji.

47 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 14:56 | Reagovat

[46]: "V-vážně?" pípla Meowstic a uklidnila se. Odtáhla se od kostry. Začala se nervózně hrabat v kožešině, když ses zeptala, proč tu vlastně je. "Nechala mě tady trenérka. Před... dávnem dávnem," vysvětlila tiše.

48 Ino Ino | 24. června 2017 v 15:07 | Reagovat

"No samozřejmě." Kývla jsem hlavou. "Nech tu kostru a pojďme, po cestě mi můžeš cokoliv povědět." Mávla jsem na ní rukou a pousmála se. Nad její větou jsem se pozastavila. "Proč tě tu nechala?" Optala jsem se. Možná tu byla tak dlouho sama až z toho zešílela a dožaduje se pozornosti.

49 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 15:12 | Reagovat

[48]: "Dobřé! Tak jdeme. Je to hned tady," řekla a strčila do kostry. "Chceš jít ven, ne?" Objevily se padací dveře a Meowstic mávla rukou, ať jdeš za ní. Dole byly schody, po kterých se vydala dolů. "Já nevím... nic jsem jí neudělala," pokrčila rameny. "Nikoho neměla ráda. Chceš vědět, jak se jmenovala? Určitě budeš mít hezčí jméno než ona," usmála se Meowstic.

50 Ino Ino | 24. června 2017 v 15:15 | Reagovat

"Dobře." Zamumlala jsem nakonec a koukala na ní. Chvíli jsem váhala a nakonec jsem se za ní rozešla. "Jsi si jistá, že to vede nahoru?" Ohlédla jsem se nejistě kolem sebe a byla maličko opatrnější. Když řekla o jménu trenérky, jen jsem nejistě souhlasně přikývla a pokusila se také o menší úsměv.

51 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 15:21 | Reagovat

[50]: "Jo, jsem si jistá! Neboj se, prosím tě," řekla Meowstic. Jakmile jsi souhlasila, nadšeně zatleskala. "Super! Řekneš mi nejdřív tvé jméno? Přísahám, že to vede nahoru," usmála se Meowstic a upřela na tebe modré oči, které ve tmě málem zářily.

52 Ino Ino | 24. června 2017 v 15:25 | Reagovat

"Fajn, pojďme tedy." Špitla jsem tiše a šla pořád za Meowstic. Ale bylo mi pořád něco divné. Ani jsem nevěděla moc co, ale když mě prosila ať jí řeknu jméno nejdřív, zakroutila jsem hlavou. Zdvihla jsem jeden prst. "Už jsme se domluvily." Kývla jsem na ní znovu. "A to, co jsme si domluvily, by se mělo dodržet." Dodala jsem ještě.

53 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 15:34 | Reagovat

[52]: "Nah, jsi otravná," zamumlala a vedla tě chodbou. Byla to zakroucená chodba, která vedla pořád dolů a dolů. Nakonec se před Meowstic objevily dveře, které se se skřípáním otevřely a Meowstic vyšla ven. "Ta-dam! Jsme tu!" zasmála se. Uvědomíš si, že se nacházíš v té samé chodbě, kam jsi spadla. Dokonce nad tebou byla díra po tvém pádu! Jakmile jsi vyšla ven, dveře se prudce zavřely a zmizely. Jako kdyby se staly zdí. "Tak? Teď už mi řekneš tvé jméno?" usmála se Meowstic.

54 Ino Ino | 24. června 2017 v 15:39 | Reagovat

Šla jsem nakonec za ní. I tak mi to přišlo divné. Všechno. Šly jsme pořád dolů a dolů a pak Meowstic otevřela nějaké dveře. Byla to ta stejná ulička, i ta díra... Začala se ve mně přeplňovat číše trpělivosti. "Tak poslyš, Meowstic." Řekla jsem opravdu rázně a rozešla jsem se proti ní. "Přestaň, přestaň si se mnou hrát." Ukázala jsem na ní a ruce skřížila na hrudi. "Své jméno ti neřeknu." Zavrčela jsem a odvrátila pohled. "Agr.. Jsi nudná." Povzdechla jsem si nakonec.

55 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 15:46 | Reagovat

[54]: Meowstic vyděšeně objala svůj ocas. "A-ale..." vypískla. "T-to je to, co jsi chtěla ne?! Jsi tam, kde jsi chtěla být - venku!" zvolala. S brekem se rozeběhla přímo proti zdi. Než do ní narazila, otočila se a na tváři se jí objevil široký úsměv. "Moje trenérka mě neměla ráda, protože jsem byla nudná. A koukej, že tu se mnou pořád vydržela. Víš to? Kanade... moje trenérka je tu se mnou, i když jsem nudná," pověděla, napůl smíchem a napůl brekotem. Chytila se za hlavu a skočila proti zdi. Ta ji pohltila, jako kdyby byla zeď nějaká tekutina. Zmizela ve zdi... Kdyby ses pokusila dotknout se té části, byla by opět kámen. Ocitáš se opět na stejné cestě - půjdeš vpřed či zpět?

56 Ino Ino | 24. června 2017 v 15:54 | Reagovat

Když jsem se ohlédla, viděla jsem, že jsem udělala chybu. "Oh, promiň, Meowstic. Nechtěla jsem být zlá..." Koukla jsem, jak zmizela. Ještě jsem za ní natáhla ruku a pak ji zase stáhla. Už tam nebyla. "Mrzí mě to, děkuju." Zašeptala jsem ještě směrem ke zdi, kde zmizela a pomalu se rozešla dozádu. "Snad někdy najdeš někoho, kdo si s tebou bude hrát. A jmenuju se Ino." Ohlédla jsem se za zdí, kde zmizela a konečně se rozešla dál.

57 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 16:01 | Reagovat

[56]: Chodbou se již její hlas neozval a nastalo tichou. Plameny v loučích plápolaly na vrhaly na stěny různé obrazce, které na nich tancovaly. Jedna silueta jako kdyby byla Meowstic, objímací svůj ocásek. Vypadalo to, že se mírně uklonila a pak se chodbou ozvalo tiché šeptnutí. Jako kdyby to znělo jako "Arigato, Ino"? Chodba byla bezpečná a dokonce jsi našla i schody, které vedly nahoru. Znovu zakroucené, již bez loučí...

58 Ino Ino | 24. června 2017 v 16:04 | Reagovat

Když jsem šla rovně a rovně a pak uslyšela něco co připomínalo poděkování a mé jméno, silueta na zdi mi to potvrdila. V mojí duši se možná něco trochu uklidnilo, už jen pro to, že to, co jsem udělala, byla čistě má vina z nepozornosti. "Nemáš za co... Meowstic." Zašeptala jsem tiše s menším úsměvem a po chvilce chůze spatřila schody. Takové ty zatočené. Ale byla tam tma. Pomalu jsem zamířila nahoru a našlapovala opravdu pomalu, jelikož jsem nic neviděla.

59 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 20:49 | Reagovat

[58]: Už jsi viděla dveře. Už jsi byla tak blízko! Tak blízko!! Když v tom do tvého obličeje něco vlétlo a chytilo se ti to do vlasů. "Oi! Hej! Bacha!" řvalo to dětským hlasem.

60 Ino Ino | 24. června 2017 v 20:53 | Reagovat

Už už jsem viděla ty dveře a pak puf. A něco mi přistálo ve vlasech. Zatřásla jsem sebou trochu a zmateně vyšla rychle nahoru, abych viděla, co se stalo. "Umm, promiň?" Špitla jsem když už jsem konečně vyšla z těch schodů a chtěla se podívat.

61 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 20:56 | Reagovat

[60]: Setřásla jsi na zem malé Noibátko. "Auwa! Dávej bacha, kam lítáš!" vyřvával na celé kolo a postavil se na nohy. Když zjistil, že nejsi pokémon, mírně ucouvl. "Oh... pardon?" vydal ze sebe.

62 Ino Ino | 24. června 2017 v 21:00 | Reagovat

Když jsem konečně uviděla světlo, vydechla jsem radostí a pak jsem slyšela nějaký hlásek na zemi. Byl to Noibat, maličký. Nejspíš do mě narazil... či já do něho? Ale byl tak sladký... "Ježiš, promiň... Já.. Tě, no, neto, neviděla." Začala jsem se mu okamžitě omlouvat a dřepla jsi k němu.
"Copak tu děláš?" Řekla jsem přívětivěji a pousmála se na něj.

63 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 21:05 | Reagovat

[62]: "Jo, to se stává," pousmál se a přiťapkal k tobě. "Já tu bydlím," zasmál se otevřeně.

64 Ino Ino | 24. června 2017 v 21:06 | Reagovat

"Jsem Ino, mimojiné." Naklonila jsem hlavu na stranu. "Ty tu žiješ? Žiješ tu už dlouho? Asi to tu znáš, že?" Koukla jsem na něj podiveně. "No, víš, já právě přišla ze zdola..." Ušklíbla jsem se a pomyslela na tu Meowstic.

65 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 21:14 | Reagovat

[64]: "Je mi rok, co myslíš?" mrkl na tebe Noibat a láskyplně na tebe vrhl pohled. "Ze zdola? J-jo, je pravda, že si věž ráda s lidmi zahrává," pravil Noibat. "Potřebuješ ven?" usmál se.

66 Ino Ino | 24. června 2017 v 21:19 | Reagovat

"Myslím, že ano." Oplatila jsem mu jeho pohled, až mi srdíčko zaplesalo, jak byl moc milý. Nad jeho další větou a otázkou jsem se zamyslela. "Přišla jsem sem něco najít, prozkoumat, možná někoho chytit... Ráda bych se vydala dál. Ale rozhodně odtud nechci pryč nadobro." Vysvětlila jsem mu. "Zatím jsem měla štěstí a spadla jen dolů.. Asi dvakrát." Uchechtla jsem se. Ty pády byly na nic.

67 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 21:52 | Reagovat

[66]: "Aha. Tak to tady v přízemí asi nic nebude," posmutněl. "Nahoře jsem ještě nikdy nebyl. Maminka říká, že je to tam nebezpečné. Ten pán tam něco provádí," pokrčil rameny.

68 Ino Ino | 24. června 2017 v 22:02 | Reagovat

"To nevadí." Mrkla jsem na něj. Když řekl, že nahoře nikdy nebyl, podivila jsem se. Navíc, o jakém pánovi mluví? "Jaký pán?" Byla jsem zvědavá, koneckonců, měla jsem proč. Představovala jsem si to nejhorší. "Asi bych se tam mohla kouknout." Prohodila jsem s zvědavě.

69 [A] Enwy [A] Enwy | 25. června 2017 v 9:23 | Reagovat

[68]: "Je to takový hodně milý strýček v černém," pokrčil Noibat. "Párkrát mi pomohl najít taťku, když jsem se takhle ztra-... Oh, sakra! Kde je taťka?!" vyjekl vyděšeně Noibat.

70 Ino Ino | 25. června 2017 v 9:39 | Reagovat

"Oh so..." Plácla jsem se přes čelo. Můj bože, tahle věž dělá psychopata spíš ze mě a mých myšlenek... "Jo, zmínila se o něm ta Meowstic..." Zamumlala jsem. A pak začal jančit, z čehož jsem usoudila, že se mu nejspíš ztratil taťka.
"Hej, hej, v klidu, ano? Chceš abychom se šli po tvém taťkovi podívat?" Navrhla jsem mu. Moc ráda bych mu pomohla. "Nebude třeba někde, no, nahoře?" Koukla jsem se po nějakém vchodu vzhůru.

71 [A] Enwy [A] Enwy | 25. června 2017 v 10:34 | Reagovat

[70]: "J-ještě před chvilkou tu byl!" zvolal panicky a prudce vylétl. Nějak špatně zamanévroval a narazil do dveří. "Au!" vypískl a zase spadl na zem. V očích se mu objevily slzy. "J-jo... Určitě mě někde hledá..." vzlykl.

72 Ino Ino | 25. června 2017 v 11:54 | Reagovat

"Klid klid, ano?" Snažila jsem se ho uklidnit a když narazil do dveří, sehla jsem se k němu a vzala ho do dlaní. "Klid, maličký..." zamumlala jsem směrem k němu. "Taťku najdeme, Slibuju." Pousmála jsem se a utřela mu pár slz. "Pojďme ho tedy hledat." Kývla jsem na něj a rozhlédla se, kudy se dá jít.

73 [A] Enwy [A] Enwy | 25. června 2017 v 12:47 | Reagovat

[72]: Noibat přikývl a vzlykl. Znělo to, jako kdyby si protáhl jednu fakt hnusnou nudli. "Dobře," pověděl. Šlo projít těmi dveřmi, do kterých narazil.

74 Ino Ino | 25. června 2017 v 13:14 | Reagovat

"Tak jdeme." Prstem jsem ho pohladila po hlavičce a napadlo mne, že bychom se mohli vydat těmi dveřmi, do kterých narazil. "Máš nějaké jméno?" Zamumlala jsem zvědavě směrem k němu. Netušila jsem, jestli se od sebe třeba odlišují, jako Noibat1, Noibat2 atd...
Otevřela jsem opatrně ty dveře a prošla jimi dál. "Haló, pane Noivern! Jste tu někde!" Křikla jsem, až se to rozléhalo.

75 [A] Enwy [A] Enwy | 25. června 2017 v 14:50 | Reagovat

[74]: Noibat zakroutil hlavou. "Jenom mi říkají 'ten ukřičený', ale nejsem si jistý, jestli to je jméno," pokrčil rameny.
Když jsi prošla dveřmi, nic se ti nestalo. Uvědomuješ si, že se ocitáš v nějaké místnosti s pracovním stolem a truhlou. Na stropě spí Woobati, ale Noivern nikde.
(Můžeš začít slohovat. Je povoleno si sama přetvářet místnost a toto podlaží, nemůžeš však nahoru)

76 Ino Ino | 25. června 2017 v 16:35 | Reagovat

„Ten ukřičený?“ Nahnula jsem hlavu na stranu. Ah, nejspíš pro to, že brečel… Malinko jsem se pousmála. „Máš toho ještě tolik před sebou…“ Koukla jsem na něj a mrkla očkem. Vypadalo to, jako by moc nechápal, ale on z toho vyroste. Po tom, co jsem zavolala ještě párkrát Noiverna a nic se nedělo, povzdechla jsem si. „Neztrácejme hlavu, ano?“ Snažila jsem se rozveselit smutné Noibátko.
Prošla jsem tedy dveřmi do místnosti, kde byl stůl a truhla… „Haló?!“ Křikla jsem kolem sebe opět. Vyplašilo to nějaké Woobaty, ale Noivern nikde nebyl. Když jsem se koukla na to malé stvoření, vypadalo to, jako by se chtěl zase dát do breku. „Hej, ššššš, neplač, ano? Koukneme se všude po tátovi.“ Pozvedla jsem mu prstem bradu vzhůru a on jen popotáhl další nudle v nose (sniff sniff :‘c). Posadila jsem ho na ten psací stůl a opatrně se začala rozhlížet v levém koutě místnosti. „Fuj… Pfff...“ Zaprskala jsem a zakroutila rychle hlavou. Upoutala jsem velmi rychle Noibatovu pozornost s nechápajícím výrazem. „Uhh…“ Vydala jsem ze sebe hlasem, jako bych si potřebovala kýchnout, což se mi za chvíli povedlo – a hned tři krát. „Eeeeh, ten prach…“ Zakryla jsem si dlaní ústa a zamrkala očima se slzama. „Toho prachu… Vypadá to, jako by tu dlouho nikdo nebyl, spíš, jakoby to tu dlouho, fakt dloooouho nikdo neuklízel…“ Poznamenala jsem a snažila se zbavit protivného prachu, který nejspíš uvízl v mých očích. Noibat se konečně maličko zasmál, nejspíš tomu, jak jsem tam sebou ošívala a kýchala. „Nikdy mi nepřišlo, že jsem alergická na prach…“ Zamumlala jsem po chvilce, kdy už to vypadalo, že jsem prozkoumala to nejhorší zaprášené. „Fajn, tak tamten…“ Zamířila jsem k protějšímu rohu, kde byly nějaké poličky. Jako správný detektiv jsem přeci musela najít stopy, ale ne, popravdě jsem hledala něco, co by nám mohlo říct, že tu jeho taťka Noivern byl. Cokoliv. Připadala jsem si jako totálně tajný agent, zatímco Noibat nervózně ťapkal sem a tam a rozhlížel se všude kolem se slzama na krajíčku.
„Mám pocit, že na tohle sami stačit nebudeme…“ Zamumlala jsem tiše a vytáhla pokébally. „Dedenne, Kevine, Gligare?“ Zvolala jsem a pokébally vyhodila. Přede mnou se rázem objevila tři stvoření a Noibat na to jen s úžasem hleděl. „Ola, bando, potřebuju od vás pomoct!“ Zvolala jsem a vztyčila jeden prst. „Ahoj Ino!“ Zvolala Dedenne usměvavě a přitulila se mi k nohám. „Jak jdou… Lidské záležitosti?“ Optala se usměvavě. Kevin mi pozdrav také opětoval a posadil se mi na rameno. „Měla bys přibrat…“ Prohodil jen tak a zasmál se. „Dedenne, jde to, musím Vám pak povyprávět, co se mi stalo dole. Kevine, myslím, že bych měla spíš shodit…“ Ušklíbla jsem se na něj a pohladila ho po hlavě. A konečně jsem pohled upřela i na Gligara, udělala krok vpřed a objala ho. „Jsem ráda, že jsi úplně v pořádku. Promiň, že jsem ti o tom navštívení centra neřekla, ale bála jsem se, aby se ti to nezanítilo.“ Usmála jsem se na něj a on mi slušně poděkoval a prohlížel si bok. „A-ahoj…“ Zakoktal tiše Noibat do chvíle ticha a všichni pokémoni na něj upřeli pohled. „Jéééé, ahoj!“ Křikla na něj Dedenne a vyskočila k němu. Tedy, chtěla se o to pokusit, ale když visela za půlku těla na okraji stolu a málem jí zadek táhl dolů, Gligar jí trochu pomohl a šarmantně se uklonil. Co jsem to tak pozorovala, musela jsem se uchechtnout. „Tak, tohle je Noibat, ztratil se mu táta, Noivern. Pomůžeme mu ho najít.“ Kývla jsem na pokémony a Noibátku se rozzářila očka. „Děkuju.“ Usmál se šťastně a povyskočil.
„Navrhuji se rozdělit. Dedenne, ty půjdeš prozkoumat s Kevinem levou stranu a já s Noibatem a Gligarem se podíváme v pravo, do těch dveří. Kdyby někdo někoho našel, pošle toho druhého k nám, či my k vám. Bude spolehlivější chodit ve dvou. Neopouštějte tohle patro, ani dolů, ani nahoru, i kdybyste našli nějakou cestu. Už takhle je to tu dost nebezpečné, tak si dávejte velký, opravdu velký pozor. Kdyby se vám něco dělo, braňte se a hlavně za nikým nechoďte. Žádné hlasy na vás nesmí působit, ano?“  Řekla jsem velmi seriózně, protože jsem se o ně bála a už takhle nerada pouštěla někam Kevina, s tím jeho ukecaným přístupem. Ale spoléhala jsem na Dedenne, která na všechno kývla a vypadala, jako by to vše chápala. „Tak, jdeme najít Noiverna!“ Zvýšila jsem usměvavě hlas, vzala si do náruče Noibátko a nechala Kevina, ať vyrazí za Dedenne, která pomalu hupsala směrem vlevo.
Ještě než jsme se rozešli naším směrem, mě napadlo se slušně optat jednoho Woobata. Stoupla jsem si na špičky, natáhla k němu jednu ruku a zaťukala mu na hlavu prstem. „Haló, pane?“ Zašeptala jsem a on jen mrzutě otevřel očka. „Co chceš…“ Zavrčel naštvaně. „Omlouvám se vám, ale neviděl jste tu Noiverna?“ Zamumlala jsem se zakrněnou hlavou vzhůru. On jen zavrtěl hlavou a znovu zavřel oči. „Tak vyrazíme.“ Pousmála jsem se a prošla rámem do další místnosti. Vypadalo to jako nějaká delší chodba. Opatrně jsem našlapovala a koukala neustále pod sebe, protože bych se opravdu, ale opravdu nerada zase někam propadla… „Noiverneee!“ Křičel kolem sebe Gligar, který byl o kousek napřed. Rozléhalo se to opravdu všude, takže byla malá pravděpodobnost, že by nás Noivern neslyšel. To by byla blbost. „Tatiiiii!“ Vřískal také malý Noibat ve snaze zavolat svého taťku zpět. Vypadalo to ale zatím marně. I já jsem se snažila ho přivolat křikem a koukal se všude možně, jestli jen třeba neusnul někde ve skřínkách, které byly vystavené v rozích chodby. Došli jsme nakonec, kde nás čekal opět průchod, tentokrát zahnul do leva a velikánská místnost s knihami – takže taková skoro královská knihovna. „Páááni.“ Vydechla jsem udiveně. „Podívej, ta knihovna… Tady jsi byl?“ Optala jsem se maličkého a on zakroutil hlavou. „Nene, tady jsem nebyl.“ Usmál se trochu a očima těkal po místnosti sem a tam. Ale ani já jsem nic nemohla najít. Ale nebudeme ztrácet naději, byl to jen první dojem. „Gligare, podívej se prosím na ty poličky, nevidím tam…“ Usmála jsem se na něj a on souhlasně přikývl. „Díky díky!“ Mávla jsem na něj rukou a projížděla dlaní staré police. Tolik prachu… opět… Vytáhla jsem nějakou knížku. „Staré pokénonní přísloví…“ Zamumlala jsem a knihu zas vrátila.
Co si budeme nalhávat, hledali jsme opravdu všude. Prošli jsme ještě jednu místnost – vypadalo to jako taková stará jídelna, kde bylo fakt moc moc pavučin. Bylo to až nechutný, jak to všechno bylo prostě olezlé a brr… Měla jsem z toho docela husinu. Po tu dobu jsem se snažila uklidňovat alespoň Noibata a bylo mi čím dál víc jasné, že jeho taťku nejspíš nenajdeme… Byla jsem z toho špatná. Po další půlhodině ničeho opravdu dost. Navíc se neozývala ani Dedenne s Kevinem, kteří mezitím hledali, ale marně. „Tak jo… Měli bychom se vrátit, nikam to nevede.“ Povzdechla jsem si sklesle a koukla na Noibata s Gligarem, který se ošíval a snažil se zbavit nějakých pavučin, které měl za klepety. „Ale ale… Co můj taťka!“ Zakřičel Noibat  a začal znovu vzlykat. Otočila jsem hlavu a podívala se na Noibátko, uviděla jsem zase maličké slzy v jeho očích. Po chvíli to přešlo ve větší  a větší pláč. „Ale dost…“ Povzdechla jsem si směrem k němu. „Podívej, nejsi už zas tak malý…“ Dlaně jsem pozvedla a dala je do výše očí, abych na něj hleděla ze stejné výšky. „Chci ti něco říct. Musíš to brát, jako dospělý, ano? Popravdě, nevím, kde tvůj taťka je a je mi to strašně, strašně moc líto. Promiň, že jsem ti nedokázala pomoct, ani nevíš, jak moc mě to mrzí… Opravdu… Dneska už jsem ublížila jednomu pokémonovi a to z vlastní blbosti. Nechci, aby ses tak cítil i ty, protože jsi ještě malý. Když budeš kvůli všemu plakat a řvát, v budoucnu tím nic, ale nic nevyřešíš. To mi věř.“ Kývla jsem na něj hlavou s pocitem vinny v očích. Jako by se mé oči omlouvaly, že jsem mu nedokázala pomoci, bylo mi to moc líto. Plakal a vzlykal, se slovy „Taťkooo!“… Bylo to tak moc smutné, až to vhrklo slzy do očí i mně. Tulila jsem si ho k sobě a snažila se utišit jeho pláč a smutek. Cestou zpátky jsem se ještě dívala kamkoliv jsem mohla, avšak, bez výsledků. Dorazili jsme na místo, odkud jsme vyrazili a spatřili, jak se tam Dedenne a Kevin hrabou v nějaké truhle. „Nechte toho…“ Okřikla jsem je a čekala, jestli něco nenašli. Možná něco bylo i v té truhle? Dedenne smutně zakroutila hlavou. Po Noivernovi se snad slehla zem…
Posadila jsem malé Noibátko na stůl a pohladila ho po hlavičce. „Maličký, nemůžeme tu zůstat moc dlouho. Měli bychom se dát na odchod.“ Povzdychla jsem si trochu. „Omlouvám se, že jsme ti nedokázali pomoct najít tvého taťku, ale myslím, že by na tebe byl moc hrdý, kdyby ses osamostatnil, stejně jako tvá maminka. Nemůžeš na nich být závislý věčně, chceš přece někdy něčím být, nebo být jen zavřený tady, ve věži… Nemůžeš kvůli všemu plakat, musíš se k světu postavit jako silný.“ Povzdechla jsem si. „Jsem trenérka pokémonů a pokud bys chtěl, jsem ochotná ti nabídnout místo u nás.“ Ukázala jsem na pokémony. „Pokud chceš jít s námi, budeme jedině rádi. Pokud chceš ovšem zůstat tady, maličký, nemám sebemenší problém. Rozhodnutí je na tobě, ale dlouho tu už zůstat nemůžeme. Ale ráda bych tě viděla jako psychicky silnějšího pokémona, protože na to máš. Jedou by ses sem vrátil a vytřel vašim oči…“ Pokrčila jsem rameny a usmála se na Noibátko zamyšleně.

77 [A] Enwy [A] Enwy | 26. června 2017 v 15:37 | Reagovat

[76]: Noibat vzlykl a pak se podíval ještě do věže, kdyby se náhodou někde neobjevil jeho táta, ale bohužel bez výsledku. "T-tak já půjdu s tebou," popotáhl nudli a pousmál se. "Jsi hodnější než ten strejda," zazubil se. Připojil se k tobě a nyní již jeho domov není Věž, ale tvůj pokéball.
Gratuluji, podařilo se ti chytit Noibata!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama