Útulek's Mandibuzz

7. května 2017 v 11:58 | Enwy
Mandibuzz
Mandibuzz
Pohlaví: Samička
Typ: DarkFlying
Level: 55
Růst: Středně pomalu
Získání: Chycení v lese
Sehranost s trenérem: 0% / Zkušenosti v zápasech: 0%
Štěstí: 0% / Láska s trenérovi: 0%
Povaha:
Mandibuzz je všechno možné, jenom ne hodná a poslušná. Její povaha se pohybuje na hranici zlé, zlomyslné a ďábelsky kruté. Mandibuzz byla chycena v lese ještě když byla Vullaby. Její trenér na ni byl zlý a to samé dělal i ostatním pokémonům z týmu. Vullaby si na takové chování zvykla a začala to brát jako naprosto normální.
Když se zjistilo, že trenér na své pokémony nebyl hodný, Vullaby mu byla odebrána a dána do útulku. Tam si její pozornost získal další trenér, který se pokoušel o to být mistrem pokémonů. Vullaby s ním šla dobrovolně. Dokonce se i za tu dobu s ním vyvinula do Mandibuzz. Její povaha se začala měnit, když jí ten trenér zasadil tragickou ránu - vyměnil ji za silnějšího pokémona. Mandibuzz opět putovala do útulku, kde už zůstala do této chvíle.

Mandibuzz umí bez problémů lhát a lidem lichotit, jen aby získala to, po čem touží. Jejím cílem je být pokémonem toho nejsilnějšího trenéra, který kdy putoval po regionech. Lidem ale moc nevěří, má také důvod. Klidně by nějakému člověku nebo pokémonovi ublížila, protože se jí nelíbí. Mandibuzz je pokémon velmi výbušný a agresivní.
Díky své extrémní výšce, 2 metry místo 1,5; vypadá hrozivě už jen pokud se na ni podíváte. Mandibuzz byste nechtěli naštvat, už proto, že váží něco kolem 40 kilogramů. Je těžké si získat její důvěru.
A přesto se někomu povedlo si ji získat opět na svou stranu. Byl to Lupus, trenér, který vlastně přišel za ní ne s touhou přemluvit ji, aby s ním šla, ale vlastně z jejího pohledu hledal motivaci. Zaujal ji tím, že čelí svému osudu, i když to vypadalo, že je po všem. Nebál se projevit, že se svým osudem není spokojen. Mandibuzz ho nezranila - naopak, pomohla mu i sobě. Při jejich rozhovoru ve vzduchu si mnoho věcí ujasnila a řekla mu, že na něj počká, snad. Neubližovala lidem, protože by byla ovlivněná jejím prvním trenérem. Ubližovala lidem, aby si zvykli na to, že život nejede vždy hladce a že i když na své cestě zakopnete, musíte se zvednout, i když se vám chce ležet. Mandibuzzina pravá síla se neskrývá v křídlech nebo v tom, že je dvoumetrová. Její pravá síla je forma zkušeností a schopnosti čelit své minulosti i přítomnosti, myslet na budoucnost a jít dál...
Útoky:
- Fury Attack
Flying - Brave Bird
- Mirror Move
Dark - Nasty Plot
Další vývin:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janet Janet | 10. května 2017 v 15:04 | Reagovat

Po tréninku se rozhodnu vrátit do města a potom odejít. Nejprve zajdu do pokémoního centra. Chci se ujistit, že je Litten v pořádku. Potom jdu ven z města, když uvidím budovu s nápisem útulek. *Chudáčci…* Pomyslím si. Je mi líto pokémonů, co musely skončit v útulku. Odkopnutí a smutní… Možná slabí, ale smutní a slabí pokémon může sílit a být z něj dobrý pokémon. Vejdu dovnitř a uvidím fotky dvou pokémonů. Pod fotkou je vždy název pokémona a pohlaví (ne levly, to Janet neví). Pomocí tohoto zjistím, že zde jsou Audino a Mandibuzz. Mandibuzz je temný a létající typ. Vybaví se mi. Temný typ, toho chci. Teda, tu. Opravím se. Přijdu za majitelkou útulku: „Dobrý den. Ráda bych se podívala na Mandibuzz.“ „Na Mandibuzz? Dobrá, ale buď opatrná, když se naštve, není nejlepší být poblíž.“ „Já se nebezpečí nebojím. Natož pokémonů.“ Řeknu jistě, ale úplně to pravda není. Takhle ne, ale když by se na mne naštval… Paní přijde ke kleci s mandibuzz, odemkne, klíče pověsí vedle a já vstoupím dovnitř. „Ahoj Mandibuzz.“ Řeknu a hledám Mandibuzz. Jdu dál, potom se otočím a uvidím ji majestátně sedět nad vchodem. Páni. Ta je velká. Napadne mě úzkostivě, ale hned to ze sebe setřesu. „Ještě jednou ahoj Mandibuzz.“ Řeknu jí.

2 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 15:09 | Reagovat

[1]: Mandibuzz si tě prohlíží podezíravým zrakem. Spatřila v tobě nováčka... ideální hračku. Začala předstírat, že strašně moc trpí. "Oh, pomoz mi! Strašně moc mě tu týrají a chci ven!" zavřískala, téměř dokonale nevinným hlasem, stále sedíc nad vchodem.

3 Janet Janet | 10. května 2017 v 15:17 | Reagovat

Když začne vřískat, jenom vyvalím oči. "Já myslela, že v útulku se k pokémonům chovají dobře, že se týrají na černém trhu?" Nechápu úplně Mandibuzzino tvrzení a to, co jsem slyšela. "Je to hodně straný?" zeptám se jí, protože jí to i trošku věřím.

4 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 15:20 | Reagovat

[3]: "A-ano, na ostatní pokémony jsou hodní, ale na mě ne. Nedávají mi najíst a nepovídají si se mnou," pokračovala věrohodným hlasem. Dokonce se jí povedlo kápnout tu slzičku.

5 Janet Janet | 10. května 2017 v 15:22 | Reagovat

"A proč?" Nechápu.

// Tím přemlouvání se myslí dlouhá slovovka?

6 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 15:23 | Reagovat

[5]: "To nevím," řekla. "Asi protože vypadám lépe než ostatní..."

//Ano, ale úvod může být takto :3 Kdy začneš slohovkou je na tobě.

7 Janet Janet | 10. května 2017 v 15:26 | Reagovat

"Lépe než ostatní? Jak to myslíš? Já jenom vím, že jsi temný typ a temné a duší někteří nemají rádi, že jsou drsný. Upřímně, já mám temné a ohnivé ale nejradši." řeknu.

8 Janet Janet | 10. května 2017 v 15:28 | Reagovat

"Nemyslela jsem tím, že vypadáš špatně, to ne. Jen, spousta lidí se temných bojí... Kvůli tomu, že jsou temní, noční..." Odmlčím se. "Já mám tmu a noc ráda, temné pokémony mám ráda..."

9 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 15:36 | Reagovat

[7]:[8]: "Jsem prostě lepší, rozumíš mi?" řekla Mandibuzz a vzpomněla si na svého starého trenéra. "Ve všem. Vypadám lépe než on, jsem silnější než všichni!" zavřískala. Pak, když si uvědomila, že ztratila kontrolu nad svým hlasem, se uklidnila. Lákavým hlasem poté pověděla: "Oh? Kdo jsi, mimochodem?"

10 Janet Janet | 10. května 2017 v 15:48 | Reagovat

"Samozřejmě, že ti rozumím. Mě temní a ohnivý pokémoni také připadají nejlepší, ale... Byla jsem jediná v naší třídě, kdo si to myslel." Její změna hlasu mě překvapí. "Já? Já jsem Janet. Trenérka pokémonů. Chtěla bych trénovat všechny typy, hlavně ale temné a ohnivé."

11 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 15:55 | Reagovat

[10]: "Zajímavé. Máš ráda temné pokémony? Mám jít blíž, aby ses mohla podívat?" zeptala se Mandibuzz nevinným a přátelským hlasem.

12 Janet Janet | 10. května 2017 v 16:04 | Reagovat

"Ano. Temné a ohnivé mám úplně nejradši." Potom si vzpomenu, že říkala, že má hlad. *Nevipadá na to.* pomyslím si, ale neřeším to. "Co máš nejradši za chuť? Sladkou, hořkou...? Říkalas, že máš hlad, něco ti udělám."

13 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 16:09 | Reagovat

[12]: "Ne, to je dobré. To se vyřeší, jsem na to zvyklá. Mám silnou tukovou vrstvu," zakroutila Mandibuzz hlavou. "Tak co? Tak co? Mám jít blíže?"

14 Janet Janet | 10. května 2017 v 16:11 | Reagovat

"Jestli nechceš, nechoď. Mě je to jedno."

15 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 16:26 | Reagovat

[14]: "Nene, já chci," zasmála se Mandibuzz. Rozpřáhla svá obrovská křídla, která měla rozměr pomalu dvakrát větší než ona sama. "Chci vědět, jaký bude tvůj názor na temné pokémony teď," řekla a oči se jí zlomyslně zaleskly. Vzlétla nahoru, až jsi uviděla jen slabou siluetu podobající se tvoru s křídly. Než sis stačila uvědomit, skončila jsem uzemněná pod obřími pařáty. Nad tebou se tyčila Mandibuzz, s mistrovským úsměvem na tváři, očí se jí zlověstně leskly nad představou, co všechno s tebou může provést a jak bezmocná ses stala...

16 Janet Janet | 10. května 2017 v 16:39 | Reagovat

"Nech mě na pokoji mandibuzz." řeknu jistě

17 Janet Janet | 10. května 2017 v 16:42 | Reagovat

[16]: A čekala jsem něco takového, po tom, co řekla a jak se tvářila, ale až takhle...

18 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 16:44 | Reagovat

[16]:[17]: Mandibuzz se tvému zoufalství pouze zasmála. "Co když nenechám?" zašeptala, ostrým zobákem až úplně u tvé tváře. "Bojíš se mě snad? Máš mě ráda, ne?" Po těchto slovech jsi mohla ucítit bolest na tváři, jelikož tě škrábla zobákem. Rána nebyla hluboká, až do ruda červená a lesklá krví.

19 Janet Janet | 10. května 2017 v 16:48 | Reagovat

"Tak za prví, myslela jsem temné pokémony, jako pokémony. Samozřejmě, že závisí na povaze. Znám purrloin, která je hrozně hodná a nikdy by nikomu nic neudělala. A ty jsi i létající pokémon. A maximálně změním názor na tebe, ne na temné pokémony. I vílí pokémon tě může surově napadnout."

20 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 17:01 | Reagovat

[19]: "Ohoho? Tak ona se ozvala?" zasmála se zlověstně Mandibuzz. Následoval chrchlavý smích. "Hola, ty mě nemáš ráda? To je tak... smutné," zamyslela se Mandibuzz. "Přinesla bych ti slávu, peníze i čest. Přesto mě nemáš ráda... divné..." přemýšlela. Víc a víc tě však přitlačovala k zemi, jako kdyby tě chtěla udusit. Když vypadala, že jí něco došlo, pokrčila rameny. "No nic. Jsi koneckonců stejná jako všichni ostatní před tebou, co mě přišli marně přemlouvat. Škoda. Myslela jsem, že budeš něčím... speciálnější," ukončila váš rozhovor a pařátem se přiblížila k tvému obličeji. Už jsi cítila na kůži ostrý hrot jejího drápu...
Včas však dovnitř vtrhli pracovníci útulku. Jakmile je Mandibuzz spatřila, okamžitě tě pustila a vzlétla opět nad vchod. "Slečno, jste v pořádku?" zeptal se jeden z pracovníků a pomohl ti na nohy. Druhý z pracovníků se ostražitě díval s paralyzerem na Mandibuzz, jako kdyby měl očekávat každou chvilku útok. "Slyšeli jsme rachot a pak nějaký smích. Myslím, že to tady pro vás není již bezpečné," řekl pracovník a vedl tě k odchodu z klece, chtě nechtě. Každým tvým krokem tě provázel Mandibuzzin pohled...

21 Janet Janet | 10. května 2017 v 17:06 | Reagovat

"Neřekla jsem, že tě nemám ráda. Jen, že možná změním názor. A nejde mi o peníze. Chtěla jsem, aby jsi byla šťastná. Jestli jsem ti tady vadila, mohla sis říct." řeknu jistě. Když přijdou přijdou zaměstnanci, odejdu, ale i tak si myslím, že Mandibuzz bude klasický případ pokémona, který nevěří lidem a myslí si o mě kdo ví co.

22 Enwy Enwy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 17:15 | Reagovat

[21]: Tvá poslední slova Mandibuzz zasáhla jako šíp. "Tak šťastná, huh?" řekla si sama sobě, když jsi odešla. Zůstala v místnosti sama, v téměř tmě a začala přemýšlet. Šťastná... jsou slova, která pro ni kdysi znamenaly hodně. Toto slovo se spojovalo pouze s jedním člověkem, díky němuž je nyní to, co je teď. Nyní však baží pouze po síle. Slabí pro ni nic neznamenají. Nejsou ji hodni. Silní ji odvrhli. To, co potřebuje, je větší síla. Víc... víc než teď má. Víc, než si kdy uměla představit. Chce člověka, který ji neudělá silným, naopak ona z něj udělá toho silného. Není zlá, protože by to chtěla. Je zlá, protože bojuje o to, co nechce ztratit a co už ztratila...
Konec - přemlouvání Mandibuzz se nepovedlo.

23 Lupus Lupus | 12. května 2017 v 23:19 | Reagovat

Dorazil jsem s Fergusem za krkem do nového města, no spíše takové větší vesničky. Ale vypadalo to tady hezky. Zaujala mě budova s velikou zahradou hned na kraji toho městečka. Vypadalo to na nějakou veřejnou budovu, šel jsem tedy blíž, abych si mohl prohlídnout co to tu je. Byl to útulek. "Co ty na to, půjdeme se ta podívat? Možná uvidíme něco zajímavého." "Jasně, zajímavý místa mám rád, to ty nezajímavý jsou nudný." Ozvalo se z pozdrany mé hlavy. Vztoupil jsem tedy dovnitř. Za vchodem byla malá recepce. "Přejete si něco?" Řekla pracovnice za přepážkou. "Vlastně mě zajímalo co tu je, mohl bych si to tu prohlédnout?" "Ale jistě, místa pro personál jsou označena, tak si jen dejte pozor aby jste nevešel kam nemáte. Kdyby jste měl zájem o některého z pokemonů, tak mi dejte vědět." "Co tím myslíte?" "No, některá místa jsou určena pouze personálu, například kvůli hygieně a tak." "Co..? Jo tak. Myslel jsem to ohledně pokemonů, co jste myslela tím, kdybych měl zájem?" "Oh, promiňte," řekla trochu zaskočeně "nacházíte se v útulku, snažíme se tu postarat o pokemony, kteří jsou již navyklí na život s trenéry a v přírodě by to nezvládli. Tady, podívejte se." Podala mi s úsměvem zprávy o pokemonech co tu jsou. Zrovna tu byli jenom dva, nevím jestli teprv začali nebo jenom měli štěstí a víc pokemonů odešlo než přišlo. Pročet jsem si obě zprávy a hned mě jedna zaujala. Popisovaly tam zlého pokemona, co lže aby získal to co chce a nebojí se někomu ublžit. TO se ovšem částečně ospravedlnilo, když jsem se dostal k části popisující její minulost. To čím s musela projít, přes to všechno zůstává silná a odhodlaná svůmu cíli. To je pokemon se silnou duší, to je takový, kterého bych měl rád u sebe. Ale uvidíme až jí uvidím osobně. "Mohl bych se s nimi setkat osobně?" "Jistě, kterého by jste rád viděl?" Podal jsem jí arch s informacemi o Mandibuzz. "S tímhle." "Jste si jistý? Četl jste vůbec co se tam píše?" "Ano, právě proto jsem si jí vybral." Jak myslíte, počkejte tedy chvilku." Otočil jsem se na Fergus, který seděl na lavičce u recepce, zatímco si napůl prohlížel a napůl konzumoval jeden časopis a klekl jsem si k němu. "Fergie, bude lepší když tam teď půjdu sám, kdyby jsme byli dva, mohlo by jí to rozrušit a to by asi nedopadlo moc dobře. Chtěl bys tedy počkat tady nebo se raši schovat do pokeballu a jít se mnou?" Feri se teď musel zamyslet, nechtěl tady zůstat, ale do pokeballu se mu taky ještě nechtělo. Naštěstí si akonec vybral a byl to naštěstí pokeball, taky bych ho tu nerad nechával. "Můžeme tedy jít?" Ozval se za mnou ženský hlas. "Ano, už můžu." "Tak pojďte tedy za mnou, dovedu vás tam. Nečekám že by jste tam zůstal dlouho, bylo tu už několik trenérů co mysleli že získají další posilu týmu. Když měli štěstí, odešli jenom poškrábaní a špinaví." "Nemůže to být přece až tak zlé, víte proč je všecny odmítla?" To nikdo přesně neví, prostě lidem nevěří." V tu chvíli jsme došli k výběhu Mandibuzz, dveře se odemkli a já vešel dovnitř. /Další čekárna?/ pomyslel jsem si, ale byly to jen druhé bezpečnostní dveře. Prošel jsem tedy i jimi a ocitl se v obrovském výběhu, uzpůsebeném ke vzhledu Mandibuzziny domovské pustiny. Ne zrovna něco, kde bych se cítil pohodlně. "Zdravím, přišel jsem se na tebe podívat." Zavolal jsem do prostoru a čekal co se bude dít.

24 Enwy Enwy | E-mail | Web | 13. května 2017 v 11:17 | Reagovat

[23]: Nebyla příliš překvapená tím zjevem, co se jí objevil v teritoriu. Nikdy si nepomyslela, že její nynější domov bude znovu tak... nepřátelský. Ale no tak, trochu soukromí pro pokémona!
Kdybych Mandibuzzino momentálně chování popsala slovy 'neodvážila se promluvit', bylo by to doslovně mimo téma. Jednoduše se jí nechtělo k nikomu promlouvat a navíc byla unavená z těch, co se jí pokouší získat jen proto, že touží po její síle. Tiše tedy seděla nad vchodem a doufala, že pokud ten trenér nenajde co hledal - tedy ji, odejde a nechá ji napokoji.

25 Lupus Lupus | 13. května 2017 v 16:59 | Reagovat

Rozhlídl jsem se po místnosti a nikde nikdo. Nevěděl jsem co si o tom myslet. Byl jsem snad ve špatný místnosti? Ne, přece mě sem sami zavedli. Mohl bych se dojít zeptat, ale když jsem sem došel, nechci aby byla ta cesta zbytečná. Dojdu tam potom, snad jim nebude vadit, když se tu chvíli zdržím. Bylo tam příjemné teplo, něco co by se mi hodilo po tom dešti co nás zastihl cestou a zmizel tak rychle, jak se objevil. Vydal jsem se k umělému stromu, který se tyčil uprostřed místnosti, sundal zmoklou mikinu a pověsil ji na nízkou větev. "To vedro by každýho hned uspalo. Jak je vůbec možný, aby byl v tomhle někdo agresivní?" Pronesl jsem si pro sebe a sedl si s opřenými zády  o strom a s myšlenkou toho, že musím zůstat při vědomí. Kdyby mě tu spícího někdo našel, asi by se to špatně vysvětlovalo. A stejně, během několika minut jsem už měl zavřené oči a ani nevím jak se to stalo.

26 Enwy Enwy | E-mail | Web | 13. května 2017 v 17:33 | Reagovat

[25]: Huh? Ten člověk ji nehledal snad? Mandibuzz byla trochu zmatená jeho chováním - proč přišel? Byla už ale natolik zvyklá na návštěvy, že jí to nevyvedlo z míry. Jakmile si všimla, že trenér ignoruje okolí a vypadalo to, že spí, zahájila svůj útok. Ve vteřině se ocitla ve vzduchu a rázem byla u trenéra. Vzala ho do pařátu a vzlétla zpátky nad vchod. Nedala mu šanci zareagovat - a ani by to pravděpodobně nemělo cenu, její stisk byl dokonale pevný. Posadila se tam, držíc trenéra za nohu a nechala ho viset vzhůru nohama, hlavou k zemi. "Kdo jsi?" zeptala se se zájmem v hlase.

27 Lupus Lupus | 13. května 2017 v 18:11 | Reagovat

Vznášet se nad zemí, vidět zem, jak utíká pod vámi a cítit vítr ve tváři. Je to krásný pocit. Teda..Pokud to není zrovna ve chvíli, kdy vás popadl obrovský pták a někam si vás odnáší, to dokáže ten zážitek celkem pokazit. Visel jsem hlavou dolů a Mandibuzz seděla nade mnou, držíc mě za moji nohu. "Kdo jsi?" Zaznělo zezhora. Zapeklitá otázka, kdo vlastně jsme? Jsme vůbec? A co to znamená být? Sakra Lupe, na tohle teď není čas, jseš v ohrožení života, nepřemýšlej na ním, zachraň si ho! "Já jsem Lupus. Předpokládám že ty budeš Mandibuzz. Teď když jsme seznámili, mohla bys mě položit do nějaký lepší polohy? Nemluví se mi takhle s tebou zrovna nejlíp." Musel jsem se v duchu pochválit, řekl jsem to překvapivě klidně, i když vevnitř jsem tiše vyváděl. Bylo to celkem vysoko, minimálně z mého pohledu a  pád dolů nebyla zrovná lákavá vyhlídka.

28 Enwy Enwy | E-mail | Web | 13. května 2017 v 18:30 | Reagovat

[27]: "Překvapivě, jsem Mandibuzz," odfrkla si Mandibuzz. Vůbec nebrala v potaz, že se člověku vzhůru nohama špatně mluvilo - teoreticky mu pomáhala. Prokrvoval se mu lépe mozek a pokud má dobrého myšleňáka, pak se z toho dostane ven. "Myslím, že to je dobrý. Pokochej se světem vzhůru nohama, bude to pravděpodobně tvůj poslední krásný pohled, než tě třeba zaživa nevykuchám nebo tě třeba neumlátím o zeď. Vidíš tam tu červenou skvrnu? Myslím, že to byl kdysi taky jeden návštěvník... ale neboj! Dopadl skvěle!" řekla, naprosto přirozeně, jako kdyby říkala 'ahoj, dnes je slunečné počasí'. Popravdě, někde hluboko v ní byla překvapená, že to onen člověk bere s takovým klidem. Nenechala to ovšem na sobě znát ani procentem obličeje. Aniž se posunula z místa, začala si čistit a upravovat peří.

29 Lupus Lupus | 13. května 2017 v 18:57 | Reagovat

"No, pokud by to měl být můj poslední pohled, nezbývá mi, než se usmívat. Co lepšího teď můžu stejně dělat. Pokud toto můj poslední pohled není, znamená to že jsem tě obměkčil a tys mě položila. Obě možnosti jsou jen důvod k úsměvu, takže výhružky nic neznamenají. Pokud by jsi mi chtěla opravdu ublížit, nic ti v tom nebránilo, když jsem tam spal. Ty si chceš promluvit a kvůli tomu tu jsem. Chci si s tebou popovídat." Snažil jsem se mluvit co nejvlídnějším tónem, tedy jak jen mi to pozice ve které jsem byl dovolovala. Slova byli teď jedinou zbraní co jsem mohl použít, musel jsem tedy mířit přesně. "Abych se ti přiznal, četl jsem tvůj spis. Hodně jsi toho zažila, tak trochu jsem doufal že bys mi mohla něco z tvých zážitků povyprávět. Já jsem svoji cestu teprv začal, zatímco ty jsi už silný pokemon se zkušenostmi a chci-li se zlepšit, musím se něco naučit od každého, kdo je v něčem lepší než já. Může to prospět nám oběma. Určitě jsi o věcech co se ti staly už hodněkrát přemýšlala a názor někoho jiného ti pomůže vidět věci jinak, lépe je pochopit. Nění to snad to co chceš? Zesílit? A abys zesílila, potřebuješ věci pochopit a něco si z nich odnést."

30 Enwy Enwy | E-mail | Web | 13. května 2017 v 23:27 | Reagovat

[29]: "Hola hola? Vypadám snad na někoho, kdo si chce povídat?" řekla Mandibuzz, napůl naštvaným hlasem. Měla však dokonalou kontrolu svého tónu, takže ihned změnila svou intonaci z napůl naštvaného do napůl líbezného hlasu. "Klidně si s tebou povídat budu. Už to bylo celkem dlouho, co si se mnou někdo povídal..." Zapřemýšlela, kdy to bylo naposledy. Tedy... kdy to bylo s někým, kdo měl rovnocenné slovní schopnosti jako ona. Celkem ji zaujalo, že i přesto, že je vzhůru nohama a jeho tón byl takový přiškrcený, stále se snažil udržet si naději, že ho pustí. Zajimavý to člověk.
"Četl? Co v něm bylo?" zeptala se, avšak ne kvůli tomu, že by jí to zajímalo. "Určitě tragické povídačky, jako na strašení dětí..." Ukončila péči o svá křídla. Vyletěla nahoru i s chudákem trenérem v pařátech, což muselo hodně házet a pokud jste měli snídani nebo pořádně vydatný oběd... chraň vás pánbůh! Zbytek tvých slov si poslechla ve vzduchu. Hodila tebou, abys již nebyl vzhůru nohama, ale nyní tě chytila kolem ramen. Nevadilo jí, že její pařáty rozpáraly tvé tričko. Vlastně nebýt toho trička, tvá ramena by byla již zbarvená rudou tekutinou. Nebylo to však plánované ublížení na zdraví, bylo jí to pouze ukradené.
"Vidíš, co je tam dole?" zeptala se. Myslela trenérovu oblíbenou mikinu. "Z takové výšky se zdá být... nicka. Přesně tak vidím já slabé. Nejsou pro mě nic. Od slabších se neučí... bohužel. Silní tě táhnou kupředu, slabí tě jen zdržují." Slétla níž, na zem, kde tě vyložila až surovým hozením - nic ti to však udělat nemohlo, maximálně zanechat modřiny. "Vrať se znovu, až pro mě budeš mít nějakou cenu," řekla tónem, který již však nebyl nepřátelský. "Nezdržuj se malichernostma, jako věření tomu, že něco půjde hladce. Nic jako naděje není, alespoň na cestě se nesmíš ohlížet," řekla a odlétla si zpátky nad vchod. "Do té doby na tebe snad počkám," dodala tichým, sotva slyšitelným hlasem... Vypadala, že se s tebou už dál nehodlá bavit.

31 Lupus Lupus | 14. května 2017 v 1:09 | Reagovat

Stál jsem tam, poškrábaný a omlácený, ale to nebylo důležité. Plně jsem se soustředil na její řeč. Tohle, to bylo to co jsem chtěl, to jsem chtěl poznat. Pokemona s tolika zkušenostmi, který si prožil tolik, a přesto zůstavá stále silný. Každý kdo chce dosáhnout úspěchu potřebuje někoho ke komu může vzhlížet, nějaký cíl, ne snad? Konečně jsem našel svůj cíl. Trénovat tak dlouho a tak moc, abych si jednou mohl říct že už jsem dostatečně silný na to, aby ke mně Mandibuzz případně chtěla.  Předtím jsem sem nešel s cílem ji získat k sobě. Bylo mi jasné, že někdo tak silný neuvidí žádný důvod k tomu, aby se ke mně přidal. Ale přesto, její poslední slova... O tom že možná jednou v budoucnu by jsme se mohli spojit. Znamenalo to že ve mně viděla nějaký potenciál a to bylo to v co jsem doufal. Chtěl jsem si to ověřit. Nyní už vím že to má cenu. Doteď jsem chtěl zesílit pouze za účelem být silnější než jiní, ale to dlouho nevydrží. Potřebujete pravý cíl a je jedno co k němu cítíte. Jestli ho chcete překonat, spojit se s ním, zničit ho,... Nyní ho mám. "Děkuju" řekl jsem si tiše, zatímco jsem bral svojí mikinu a po výměně významných pohledů jsem odcházel pryč.

32 Enwy Enwy | E-mail | Web | 14. května 2017 v 11:30 | Reagovat

[31]: Netušila, který z nich si při jejich (snad dočasného?) rozloučení odnesl více. Veděla jistě, zda na něj dokáže počkat... co když neovládne své pravé priority? Někde hluboko však cítila, že to není jeho budoucí síla, která ji k onomu trenérovi táhla. Nic neznačovalo tomu, že jednou bude silný... a přesto ji zaujal více než kdokoliv jiný. Potichu seděla nad vchodem a dívala se něj z výšky. Když odešel, uvědomila si, že vlastně za dobu jeho přítomnosti si toho ujasnila sama se sebou mnoho. "Takže ta slova, co jsem řekla..." promluvila tiše. Ona byla také jednou zranitelná a slabá. Důvod, proč byla na všechny zlá, přísná a agresivní nebyl proto, že byla ovlivněná prvním majitelem. Bylo to proto, že nechtěla, aby se ostatním stalo totéž. Nechtěla, aby nikdo byl slabý. Svými činy jim říkala slova, která by nikdy nevyslovila nahlas: 'No tak, vzchop se! Chceš být silný, že? Tak ukaž, se dokážeš čelit svému strachu! Všem ukaž, že tvá síla se skrývá ve schopnosti vždycky se zvednout a jít dál, ať se děje co se děje. Na své cestě potkáš ještě mnoho různých překážek, které jsou horší než já!' Slova, která řekla trenérovi... Nebyla mířena pouze na trenéra. Bylo to mířeno i na ní. Její skutečná síla se skrývá v čelení vlastního strachu a minulosti.
Oh, vlastně se ho nezeptala na jméno. Nad tou myšlenkou se jen pousmála, avšak ne zlověstně jako jindy. Hm, však ona ho pozná. Určitě jo...
Konec - přemlouvání Mandibuzz se nezdařilo.

"Ah, jste v pořádku?" zeptala se tě pracovnice útulku, když spatřila tvá ramena a tričko. Sama byla překvapená - přežil to bez psychické újmy a nemuseli zasáhnout pracovníci. Totodile mezitím zkonzumoval celý časopis a už se toužebně díval po dalším.

33 Lupus Lupus | 13. června 2017 v 19:53 | Reagovat

Po zážitku z poutě poblíž mi bylo jasné kam musím opět zajít. Plně jsem sice nepochopil co přesně se událo, vlastně jsem si to spíš nepamatoval. Pamatoval jsem si jenom probuzení Totodilem na nějakém ostrově a pak  velkého ptáka co nás odnáší pryč. Když jsem se z toho probudil, držel jsem velké tmavé pírko. Možná je to šílené, ale napadlo mě jediné, jediný pokemon, kterému by mohlo to pírko patřit. Musel jsem se přesvědčit, zamířil jsem tedy opět k městečku kde jsme se naposled setkali. Poznal jsem hned budovu s velikou zahradou, vypadala pořád stejně, aspoň zvenku. Stále tak zajímavě lákala k prozkoumání. Sesedl jsem tedy z Rhyhorna a jím následován jsem vešel dovnitř. "Dobrý den." Zdravila mě hned pracovnice za přepážkou. "Přejete si něco?" "Vlastně ano, chtěl bych zajít na návštěvu za jedním pokemonem." "Tak počkejte tady a já vám zatím donesu složky." "Ne, vím za kým chci jít." Zastavil jsem rychle pracovnici v odchodu. "Oh, opravdu? No jistě, už si vzpomínám, vy jste tu byl poměrně nedávno. Moc lidí sem nechodí, takže se to snadno pamatuje." "Ano, chtěl bych se s Mandibuzz opět vidět, šlo by to?" "Jste první co se s ní potkal a chtěl ji vidět znovu." Uchechtla se pracovnice útulku, otočila se a vydala se hledat klíč. Zatímco ho hledala, otočil jsem se na Rhyhorna s Totodilem, který mu seděl za hlavou. Potřebuju aby jste zůstali tady, myslím že ještě není vhodný čas na to, abych tam někoho vedl sebou, to platí i pro tebe." Řekl jsem zatímco jsem sundaval květinu z ucha. "Mám ten klíč, můžeme jít?" Zeptala se pracovnice stojící za mými zády co se zrovna vrátila. "Jistě, hned to bude." Pronesl jsem jejím směrem a otočil se zpátky na trojici přede mnou. "Za chvíli, nevím jak dlouhou se vrátím, tak zatím zůstaňte tady nebo se projděte po zahradě venku. Fergusi, omez pojídání časopisů, Rhyhorne, žádný řádění dokud se nevrátím a Flabébé, dej na sebe zatím pozor." Dořekl jsem svoje kázání a vydal se už známou chodbou směrem k Madibuzzinu výběhu. "Hodně štěstí." Zaslechl jsem ještě a potom jsem byl vpuštěn dovnitř. Mandibuzz nebyla nikde vidět. Předpokládal jsem že opět sedí nad vchodem, popošel jsem tedy s hlavou sklopenou, tak aby mi neviděla do obličeje ke stromu uprostřed místnosti, posadil se k němu a čekal až udělá první krok.

34 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 14. června 2017 v 14:54 | Reagovat

[33]: Každý den, stále to samé. Nudil jí život, avšak pro ni byla každá změna riskantní. Ráda se utěšovala tou myšlenkou, že je vlastně tou temnější části pokémonní společnosti a proto jí není přán pěkný osud. Ne každodenně, avšak velmi často docházeli další a další trenéři i trenérky, které si ji chtěli získat. Nikdy neviděla dvakrát stejnou tvář, snad proto, že nemálo trenérů z jejího "vězení" odcházelo s pojizvenou tváří. Ne vážně, většinou se jednalo o škrábnutí pod okem, jiní měli roztrhané oblečení... to bylo znamení toho, že prozatím nikdy neuvažovala nad tím, že by se s někým z nich mohla vydat na cestu za lepším.
Od toho setkání 's ním' již pomalu ztrácela chuť si s návštěvníky pohrávat. Rozhodně nečekala, že se objeví znovu. Když se ozvalo otevření dveří a pak dovnitř vtrhl tak nenápadně, neznala důvod, proč se choval najednou tak tajemně. Zkoušel ji snad? Mírně se poušklíbla, nikoliv zlomyslně. Čekal snad, až udělá první krok? Nebyla pokémon, který by se nechal vyzývat znovu. Roztáhla křídla, bleskem přiletěla blíže a popadla ho za ramena, jako dělala kdysi. Věděla určitě, že to byl on. Tu lišáckou auru nešlo necítit. Vznesla se s ním do vzduchu. "Přinesl jsi mi jídlo?" otázala se drsným hlasem, neobtěžovala se zbytečným pozdravem. Její vřelé vzdušné přivítání již jako pozdrav stačil.

35 Lupus Lupus | 17. června 2017 v 23:58 | Reagovat

[34]: Sotva jsem si sedl, už jsem zase letěl vzduchem. /Nejspíš se mi to povedlo, nepoznala mě./ Řekl jsem si v duchu. Nevěděl jsem vůbec co od toho očekávám, chtěl jsem jí prostě překvapit. Teprve ve chvíli kdy jsem vzlétl mi došlo, že je to možná hlupý nápad. Co když si tentokrát nebude chtít povídat s náhodným trenérem a akorát si se mnou pohraje? Pak se ozvala otázka:"Přinesl jsi mi jídlo?" Bylo mi z toho jasné, že mě poznala, ten tón jakým to řekla. Trochu mě zklamalo že jsem ji nezvládl překvapit, ale spíš jsem měl radost. Pamatovala si mě. "Možná příště, udělej si objednávku!" Zavolal jsem nahoru tak, aby mě Mandibuzz slyšela v hluku tvořeném proudícím vzduchem. Překvapivě jsem v tu chvíli nebyl moc vyděšený. Pořád se mi nelíbila ta výška, ale tentokrát jsem věděl že se na ní můžu spolehnout a že nespadnu. Kdo ví, možná se mi tohle ještě začne líbit.

36 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 18. června 2017 v 12:09 | Reagovat

[35]: Ta drzost byla... odpovážlivá! Jak si někdo mohl dovolit k ní takhle promluvit. Možná to byl důvod, proč se odlišoval od ostatních? "Hm, to je pravda, že o žádné rychlokvašky nestojím..." řekla, dosti nahlas, avšak jednalo se o řečnickou otázku pronesenou sama sobě. Myslela tím pravděpodobně tak jídlo, tak i trenéry. Uvedomila si, že hledat ideálního trenéra může trvat do nekonečna - možná se to nestane nikdy. Je mnohem lepší si trenéry prostě vytrénovat podle svého (ironie?).
Když vypadal, že si let i užíval, nemohla to dopustit. Náhle ho pustila a nechala padat k zemi. Jak zábavné, že ji považoval za adrenalinovou atrakci.
Těsně předtím, než se neocitl na zemi jako mastná skvrna, slétla dolů a znovu jej čapla. Upustila jej na zem s mírným žuchnutím - avšak o mnohem lepší, než kdyby jeho pád nezmírnila. Odlétla nad vchod a upřela na něj zrak. Chtěla vidět jeho reakci.

37 Lupus Lupus | 19. června 2017 v 15:50 | Reagovat

A byl tu ten obávaný pád, zrovna když jsem se začal cítit bezpečně. Nechápal jsem moc proč mě pustila, ale podle toho že mě potom hned chytila těsně nad zemí jsem usoudil že mě chtěla jenom postrašit, předvést se. I přes její zpomalení mého pádu nad zemí jsem dopadl poměrně tvrdě, ale kromě pár naraženin to nic vážného nebylo. Nechtěl jsem jí udělat tu radost z toho, že bych si třeba stěžoval, stejně by mě určitě jen odbyla nějakou krátkou poznámkou. Pomalu jsem tedy vstal, oprášil se a šel mírně kulhavým krokem zpátky ke stromu. Věděl jsem že mě určitě zase pozoruje, ale nevěděl jsem co bych jí řekl. Vyndal jsem tedy tmavé pírko co se u mě objevilo po cirkusu a začal si s ním hrát v ruce. Zvedl jsem pohled nahoru a viděl že mě opravdu pozoruje ze svého oblíbeného místečka nad vchodem. Začal jsem se najednou hlasitě smát. "Na přistání musíme ještě zapracovat. Nebo by bylo fajn aspoň varování, nechceš to zkusit znovu?" Zavolal jsem nahoru ještě se zbytkem smíchu v sobě a s provokativním výrazem ve tváři. Možná to byl trochu sebevražedný dotaz, ale něco na ní mě pořád nutilo jí škádlit.

38 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 19. června 2017 v 17:11 | Reagovat

[37]: Hm? Trénování vlastního trenéra se zatím vede - už si nestěžoval. Matně si vzpomínala na jejich první setkání a na to, zda si vůbec někdy stěžoval. Už měla části minulosti zamotané do sebe. Nevěděla proč, jeho smích nečekala. Vždy uměla dokonale přečíst rovnocenného protivníka, ale teď se jí to nějak nedařilo. "Tss!" odfrkla si jenom a začala si čistit peří. Hlavu schovala za křídla. Chvilku ho nechala, ať se jí kochá, pak však do něj zabodla zrak. "Nemáš kamarády či co, že si musíš jít povídat se mnou?" odsekla, drzým tónem jako vždy.

39 Lupus Lupus | 19. června 2017 v 23:06 | Reagovat

[38]: "Jsem na cestách, nemám čas hledat kamarády, kromě svých týmových společníků. Ale to není ten důvod proč jsem tady. Tady jsem z jiného důvodu. Nemůžu ti říct proč, sám to tak úplně nechápu, ale vím jistě že tu mám být." Na chvíli jem se odmlčel a zadível se do země. "Dám ti nabídku. Sleť sem dolů ať si můžeme popovídat na stejné úrovni. Bez těch kaskadérských kousků. Pokusíme se vzájemně si lépe porozumět a pokud potom budeš pořád chtít abych šel, pak půjdu." Popošel jsem několik kroků směrem k ní a se skříženýma pažema se na ni podíval. "Dohodnuto?" Zeptal jsem se jistým hlasem. "Můžeme si klidně dát další leteckou lekci a já se budu pro ten zážitek vracet, ale myslím že tomu se oba radši vyhneme." Dotal jsem ještě k utvrzení mých slov.

40 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 21. června 2017 v 14:49 | Reagovat

[39]: Mandibuzz ukázala ten nejvíce pobavený úsměv, který jsi kdy měl šanci spatřit. Vlastně... většina se toho nedožila, ne, že by to nikdo neviděl. "A čas dohadovat se tu se mnou máš, huh?" Neodpustila si jednu jízlivou poznámku. Vyslechla ti tvou nabídku a pak se znovu ušklíbla. "Když si tak strašně chceš popovídat na stejné úrovni, proč nejdeš ty sem nahoru?" zašvitořila. "Promiň, strašně mě bolí nohy..." dodala. Znělo to velmi důvěryhodně, byla skvělá intrikářka a herečka. Ovšem pouze, kdybyste ji viděli poprvé. Za těchto okolností bylo jasné, že si pouze hraje na zraněnou a ve skutečnosti jí nic nebylo.

41 Lupus Lupus | 24. června 2017 v 0:09 | Reagovat

[40]: Už jsem začínal chvílema zapomínat o co se tu vlastně pokouším. Chtěl jsem si s ní promluvit, jasně ale o čem? Vím že původně jsem přišel kvůli pírku co jsem získal v cirkuse, ale co dál? Nějak jsem si nepromyslel co dělat po tom, co sem příjdu. Jedno jsem ale věděl jistě, nemám v plánu odejít. Když odejdu, nic z toho mít nebudu. Nevím co budu mít z toho že tu budu, ale nechtěl jsem sem jít zbytečně. Navíc bylo cítit že se mnou nechce mluvit a že možná i chce abych odešel, moje tvrdohlavost nemohla dovolit aby bylo po jejím. "Čas je proměnlivý pojem, záleží jak ho strávíš," odpověděl jsem na její otázku. Pak řekla že pokud s ní chci mluvit na stejné úrovni, mám se k ní dostat nahoru. Věděla že je to nemožné. Byla pět metrů ve výšce a poblíž nebylo nic na co bych si mohl stoupnout, i větve stromu byly moc vysoko, takže jsem na ně neměl šanci dosáhnout. Šel jsem tedy zpátky ke stromu a natáhl se, zády o něj opřený. Co jiného jsem taky mohl udělat. Pokud tu zůstanu, brzo mě Mandibuzz buď přivede k šílenství nebo úplně uspí. "Dal bych si banán. Nemáš tu nějakou tajnou zásobu jídla?" prehodil jsem smšrem k ní.

42 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 24. června 2017 v 9:46 | Reagovat

[41]: "Ho?" Pozvedla obočí, když jsi začal svou přednášku o čase. "Povídej dál o čase, jestli chceš. Bude ti to tady připadat jako věčnost, ve skutečnosti to bude tak... pouhá hodinka," řekla. Nehodlala slétnout dolů, takovou radost mu rozhodně dopřát nechtěla. Trochu ji zamrzelo, když se nerozhodl 'nějak' vylétz nahoru, ale v mysli si pomyslela, že je koneckonců jen smrtelník nelétavého druhu a tak mu to vyčítat nemohla.
"Mám tu granule všeho druhu a pár drobných sladkostí od trenérů, co se mě pokusili uplatit," odpověděla. Natáhla křídlo a ukázala na masivní skříň v rohu. "Je v támhle té věci." Nemusela se snad ani zmiňovat o tom, že kromě jídla tam byl i miniaturní skládací žebřík, asi tak na dva metry, který zaměstnanci používali k vyčištění jejího domova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."