Tréninkové pole

1. května 2017 v 15:48 | Enwy
  1. Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
  2. Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
  3. Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
Pamatujte na povahu svého pokémona (v profilu je napsáno, že je nechápavý = bude třeba hodně vysvětlování a podobně) a na to, že je třeba se s ním před tréninkem seznámit - přeci nebudete trénovat s někým, koho vůbec neznáte, pff! To samé platí pro to, když pokémon trénovat nechce nebo se tomu brání. V tom případě je za trénink samozřejmě méně zkušeností. Vy také neděláte s elánem něco, co vás nebaví...
  1. Koho jdeš trénovat
  2. Co budete dělat
  3. Průběh tréninku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (636)
Zobrazit starší komentáře

601 Slaanesh Slaanesh | 16. listopadu 2018 v 17:36 | Reagovat

[600]:„Dobře, tohle už je lepší. Podstatně lepší.“ Ozve se po chvíli Gengar a zároveň se rozletí k nám. „Tak řekl, bych kámo, že můžeme přejít k poslednímu kroku.“ Oznámí mi Gengar a zadívá se na Mimikyu. „Tak jakpak ses rozhodla Yukiko, pomůžeš nám s naší závěrečnou částí tréninku?“ zeptá se přímo Mimikyu, jelikož ví, že bych stejně vyzval Mimikyu ať odpoví. Ta se ještě jednou podívá na mně a pak na Hauntra a mlčky přikývne. „Výborně. Neboj nebude to bolet. Takže co je nejdůležitější to už umíš. Tedy dostat do někomu do mysli. Krok druhý je naši krásnou asistentku uspat. K tomu se dají pochopitelně použít dva způsoby, jak toho docílit. První a ten, který dnes používat nebudeme je podstatě silou.“ Následně si rukama zatlačí na spánky, až se mu zdeformované uši vystřelí nahoru. „Nějak takto mu zatlačíš v hlavě a dalo by se říct, že vytvoříš stěnu přes kterou se jeho vědomí nebude schopné dostat, dokud ji budeš udržovat. Tohle ovšem může mysl zdezorientovat a tak dále, takové ty věci, které se živím dějí. A taky nelze jej použít proti psychickým pokémonům, jelikož mysl je na něco takového připravena.“ Odmlčí se a následně si vrátí hlavu do normálu. „Věc, druhá která je těžší na naučení, na druhou stranu. Můžeš jít zaskočit i psychického pokémona. A jde o to samé, jako když ses snažil dostat přes mou obranu. Když to nejde silou, tak lstí. Musíš prvně navodit klid v duši. A pak v ní postupně vzbuzovat pocit, že je unavená. Jistě je to pomalejší možnost, na druhou stranu dalo by se říct daleko zákeřnější, jelikož si toho zamýšlená oběť ani nemusí všimnou.“ Odmlčí se a následně se podívá na Hauntra a pak na mně. „Připraveni?“ Souhlasně přikývnu a podívám se Gengarovy do očí, které začnou rudě žhnout. Přestože jsem se na toto připravoval věděl jsem, že nedokážu vydržet vzhůru příliš dlouho, přece jenom Autariho síla rostla podstatně rychleji, než má schopnost odolávat jeho hypnoze. A tak se po chvíli ozve první zívnutí. „Dobrou, Yukiko.“ Zamumlám nakonec chvíli před tím, než se mi sesune hlava a já usnu. „Neboj, malá jenom spí.“ Řekne Autari, když si všimne, jak se na něj Mimikyu podívala. „A teď ty.“ Řekne a uvolní cestu Hauntrovi. „Tak dobře.“ Přitaká a vyšle svou mysl k Mimikyu. Ta notnou chvíli jen mlčky opětuje, než trhne hlavou a podívá se vedle sebe na svého spícího trenéra a následně již opět opětuje Hauntrovi pohled tentokrát již trochu uvolněnější. Gengar celé dění jen mlčky pozoruje, nic neřekne ani, když Mimikyu se ohlédne podruhé, jelikož vytušil, že se jedná o část taktiky, kterou se rozhodl Haunter použít proti Mimikyu a tušil, že kdyby něco řekl, tak by překazil jeho dosavadní pokrok. Nakonec Mimikyu přece jen usne a Gengar, Hauntra povzbudivě poplácá po zádech. „Výborně tohle se ti podařilo. Jak se zdá, tak teď budeme mít chvíli volno.“ Načež se skloní k Mimikyu a opatrně ji vezme do rukou. „Přece je nenechám spát vedle sebe, ne? Ještě by Mimikyu nachládla.“ Řekne a položí mi ji do klína, pobaveně se ušklíbne a následně se zaboří do stínu. „Tak je čas odpočívat.“
Mimikyu 1x leppa berry

602 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. listopadu 2018 v 20:11 | Reagovat

[600]:[601]: Příště prosím napiš, že útok učíš, ne trénuješ. Haunter se Hypnosis naučil.

Haunter +2 levely, +5% sehranosti
Gengar +2 levely, +3% sehranosti
Mimikyu +1 level, +3% štěstí

603 Rory Rory | 23. listopadu 2018 v 11:40 | Reagovat

1. Incineroar Lilith, Pidgeot Ace, Zorua (Jackson)
2. Lilith doučenie TM – Attract, Jackson trénuje k úžasnosti, Ace dostáva životnú lekciu
3. 1/2
So zlomyseľným úškľabkom som na tréningovom poli vyhodila do vzduchu dva pokébally. Škodoradosť pri tom patrila len jednému, tomu s Lilith, a to hlavne kvôli tomu, že som ju s Jacksonovou pomocou chcela doučiť Attract. A Ace, no, na tréning úžasnosti nie je nikdy neskoro, nie?
Jackson sa pri pohľade na pokémonov napriamil, oproti nemu Lilith  a Ace naozaj vyzerali obrí. A ak by som ho nepoznala, povedala by som, že sa kvôli zranenému egu snaží vytiahnuť do výšky, ale... no, pochybovala som, že Jackson vôbec pozná význam zraneného ega.
Reakcia Lilith a Acea bola o dosť strhanejšia. A nútenejšia. V momente, ako Zoruu uvideli, obidvaja zmrzli, nahodili silené úsmevy a pozreli na mňa s očakávaním, že ich navediem na správnu cestičku. „Lilith, Ace, predstavujem vám Jacksona, je božský!“ s pobaveným mrknutím som naňho ukázala. „A Jackson, toto sú Ace a Lilith, adepti na úžasnosť!“ Jackson len blahosklonne prikývol. „Áno, áno, teší vás!“ zamrkal. Lilith s Aceom si vymenili mierne zhrozené pohľady, no on si ich nevšímal. „A keďže som tak úžasný, dovolil som tvojej maličkosti,“ mrkol na mňa, „aby si sa vzdala trénovania. A budem vás trénovať ja, aby ste boli aspoň trochu úžasní. Hm... takže... Rory, budeš moja asistentka!“ zavelil a vyskočil mi na plece. „Najskôr mi ukážete, ako veľa vám chýba do úžas- do úžasného rozcvičenia, aby sme mohli začať trénovať úžasnosť,“ opravil sa rýchlo a mrkol na mňa. „Neboj, nebudem im to hovoriť. Nech ich, chudáčikov, nezraním...“ zašepkal mi do ucha a ja som sa uchechtla. Lilith a Ace sa medzitým začali rozcvičovať, podozrievavé pohľady im stále nezmizli. „Jackson, mám na teba ešte jednu prosbičku. Lilith si potrebuje precvičiť Attract, mohol by si to s ňou skúsiť?“ Jackson nadšene prikývol a zoskočil a zem.
„Už ste sa rozcvičili? To vám nemôže tak dlho trvať, vááážne,“ potriasol hlavou. „tak a teraz buďte úžasní. No šup-šup, snažte sa!“
... dobre. Čakala som, že jeho tréning bude trochu komplikovanejší, ako toto. Už som ho chcela prerušiť, keď mi vo vrecko zabzučal pokédex. Uuh, to sa často nedialo. Iba keď bol vybitý. Alebo prichádzali tímové. Alebo som mala správy od rodinky... ale to sa vlastne zatiaľ nestalo.
„Uuh, zlatíčka, mám pre vás neprekvapivo-prekvapivé prekvapenie!“ zamrmlala som, keď som správu otvorila. Lilith, ktorá sa práve pred Jacksonom naparovala, sa ku mne zvrtla prvá. „Ideš na rande s Calasom?“ V momente som na ňu zazrela a Lilith sa len zazubila. „Tak? Čo to je?“ Prevrátila som oči a otočila sa aj na Acea a Jacksona. „Ideme na tímové!“ – „ZASE?!? OOOOH! ONI MA FAAAKT MILUJÚ!“ rozžiarila sa Lilith. „Tak to šup-šup, ideme trénovať!“
Rozhodla som sa do tréningu vložiť. „Lilith, takže... attract... hovorí ti to niečo, že?“ Lilith prikývla. „Samozrejme! To je to, čo musíš používať na Calasa, pffff!“ mávla labou. Zaujato som nadvihla obočie. „Takže... mi to môžeš ukázať?“ Lilith si odfrkla. „Samozrejme!“ Jackson vyzeral na chvíľu zhrozene, že sme mu prebrali tréning. Rýchlo sa však oklepal. „Aaale, musíš to robiť úúúžasne! Ako faaakt úžasne! Ukážem ti to, dobre?“ ani nečakal na odpoveď a začal na ňu mrkať a nahadzovať roztomilé výrazy. Ja som len prevrátila oči. Lilith, na ktorú bol Jackson zameraný, sa však začala roztápať. „Ooooh, ten je tak kjtovýý! Rory, Rory, že si ho môžeme nechať?!?“ zdrapla ho a strčila mi ho pod nos. „Awwwwww!“
Jackson sa bleskovo z jej zovretia vymanil. „Vidíš? A to ten útok ani neviem. Ale som tak úžasný, že ho ani nemusím vedieť, a viem ho. Božské, že?“ zazubil sa hrdo a zamrkal tentokrát na mňa...a ja som uvažovala, či ten Attract náhodou nie je medzi útokmi, ktoré vie. Druhá možnosť bola moja slabosť pre roztomilých pokémonov, čo bolo asi pravdepodobnejšie, ale ani to mi nezabránilo v tom, aby som nadšene vypískla a vytiahla si ho do náručia. „Úplne dokonalé. Niekedy to musíš naučiť aj mňa!“ Jackson si odfrkol, ale takým tým milým spôsobom. „Samozrejme. Nikdy nebudeš tak úžasná ako ja, to je isté, ale aspoň čiastočne úžasná môžeš byť. Hej, Lilith, ty ale nie si ani trochu úžasná! Musíš sa snažiť!“ Lilith naňho len vražedne pozrela a potom sa s psycho-úsmevom obrátila na Acea. „AAAACEEEE? Budeš môj attract-tréning-partner?“ Ace len vykúlil oči, v panike na mňa pozrel, no to už sa pred neho nasáčkovala Lilith.
„Takže... vyzerať úžasne roztomilo, príťažlivo a Incineroarovsky... nie že by som tak nevyzerala vždy, pffff!“ pohodila Lilith egoistocky hlavou a zazubila sa. „Barec jourself, Ace!“ zavolala následne s tónom, ktorý používala pri svojich teatrálnych vystúpeniach, no mne nejako nedochádzala pointa. „Myslela si brace yourself?“ uchechtol sa Ace a ja som si ťukla po čele. „Jo jasnééé!“ Lilith len našpúlila pery. „Pfff, presne to. Zničím ťa, Ace!“  zazubila sa diabolsky a začala sa k nemu približovať. „Som úúúžasná, že? Že?“ začala vrnieť a uprene na Acea pozerať. Potom, behom pár sekúnd, nahodila ten najrozkošnejší výraz, aký som kedy videla, a zamrkala naňho. Zdalo sa mi, že som videla, ako z nej vyleteli srdiečka, no zmizli tak rýchlo, že som si nebola ničím istá. Ace len nezaujato zamrkal, vzlietol a vyslal na ňu Air slash. Potom zosadol na zem a pokrčil krídlami. „Bez problémov. Musís sa snažiť viac,“ mrkol na ňu provokatívne a Lilith zaškrípala zubami, kým Jackson prikyvoval. „Áno, áno, k dokonalosti ti ešte chýba veeeeľa! Ale neboj, ja ti s tým pomôžem!“ Lilith na nás všetkých zazrela, no potom sa vrátila do cute-režimu. „Ale Aceee, predsa by si neútočil na chúďa Incineroar?“ pokračovala v mrkaní. „Bez problémov!“ pokrčil Ace plecami a začal si čistiť perie. Lilith nevinne rozšírila oči a zapozerala sa naňho ešte uprenejšie. Mierne pri tom zaklapla uši dozadu a keby som ju nepoznala, jej nevinnému výrazu by som uverila. Potom, keď sa objavili srdiečka, a teraz o dosť viditeľnejšie, Ace na ňu pozrel, ako v tranze. Na moment sa mu v očiach objavili srdiečka, ke´d na Lilith pozeral, no potom mrkol. A následne mal zhrozený výraz  a začal ustupovať. „Už nikdy to na mne neskúšaj, brrrr. Nie ty!“ Lilith víťazoslávne zaťala pästičky. „Ha! Ty čakáš na nejakú Pidgeoticu, žeeee?“ zamrkala naňho provokatívne a otočila sa na mňa. „Videla si to? Ace mal táááák zasnený výraz, škoda, že sme to neodfotili... ja viem, Ace, miluješ ma. Ale vieš, my sa k sebe faaakt nehodíme...“ rozosmiala a vyhla sa air slashu, ktorý na ňu Ace zúrivo vyslal. Potom znovu nahodila roztomilý výraz a zamrkala naňho, vypäšťajúc srdiečka, ktoré ho zasiahli a jeho oči sa znovu premenili na srdiečka. „Liiliiith!“ začal sa k nej približovať. Lilith mierne zbledla, ak teda Incineroar môže zblednúť. „Hej, Ace, ale ja som to myslela vážne, nehodíme sa k sebe. Hej, aby bolo jasné, si vo friend zone! Nechaj ma, neneneeeee! Roryyyyy! Povedz mu niečo! Obťažuje ma! Hej, nie je to trestné! Ace no taaaaak, je to len úúútok! Nemôžeš s tým prestať? Už to sranda nie je.... RORYY!“
Vidieť Lilith panikáriť bola sranda, preto som sa ani nesnažila jej pomôcť. Ace za ňou stále lietal a dotieral, ona sa v panike snažila utiecť, no on jej bol stáále v pätách... Nakoniec to bol Jackson, kto sa nad ňou zľutoval. „Je to tvoj útok, hlupáčik, musíš ho zrušiť ty!“ odfrkol si. „Vááážne, to vie každý...“ potriasal hlavou. Lilith sa zarazila. „A... ako?“ Pokrčila som plecami. „Netušííím!“ dostala som zo seba a potom som pokračovala v neovládateľnom smiechu, keď ju Ace zhora privalil. Lilith ho nabrúsene odrazila, čo ho ale zastavilo len na krátku chvíľu a už bol späť. „Roryyyy, sľubujem, že už nebudem mať žiadne nevhodné poznámky ohľadom Calasa, len mi prosím pomôž!“ Po krátkom uvažovaní som sa rozhodla ignorovať jej prekrížené pazúry, ktoré značili, že svoj sľúb nemieni dodržať. „Ace! Poď sem! Mám pre teba niečo, čo ti pomôže získať si ju, hmmmm?“ Ace sa na mňa otočil a pomaly pomaličky ku mne prešiel. Vytiahla som z ruksaku fľašu s mliekom a hodila ju k Lilith. „Zohrej to!“ Acea som medzitým šťuchaním donútila ľahnúť si. Lilith mi podala zohriate mlieko a ja som k nemu primiešala fľaštičku medu, a potom som to podala Lilith. „Daj mu to, mlieko s medom je vraj super na spanie, a keď ho ty pekne poprosíš, som si istá, že pre teba spraví hocičo...“ zamrkala som na ňu. Lilith na mňa len zazrela a strčila Aceovi fľašku od zobák. „Vypiješ to, prosím?“ Ace pomaly zamrkal a pootvoril zobák. Lilith mu obsah doňho doslova naliala a potom naňho namierila pazúr. „A teraz spať!“ Ace poslušne zavrel oči a Lilith si mierne vydýchla. Keď po chvíli začal chrapkať, nadšene sa zvalila na zem. „Konečne...“
Kým Ace spal, rozhodli sme sa dať si prestávku na jedlo. Jackson si najskôr chcel dať koláče, čo vybral, no potom zbadal lávové koláčiky a celý sa rozžiaril. „Skoro ako od Vandy!“ vyjakol nadšene a vrhol sa na ne. Lilith samozrejme nechcela zostať pozadu, a spolu tak zošrotovali celý balíček. Uffff.... „Humpff, a to mliekho s mhedhom jhe fhakt thak dhobhé?“ zahuhňala s plnými ústami. Nechápavo som zamrkala, Lilith prehltla a zopakovala. „Mlieko s medom je naozaj tak dobré na spanie?“ Pobavene som na ňu vyplazila jazyk. „Netuším. Zaspal asi skôr preto, lebo si mu to povedala. Ale teraz aspoň môžem tvrdiť, že to funguje!“ zazubila som sa na Lilith.

604 Rory Rory | 23. listopadu 2018 v 11:42 | Reagovat

[603]: 2/2 = extrémne dllllhá časť, obsahovo veľmi dôležitá, hodná nového komentáru xD

„Nebude traumatizovaný?“ spýtal sa po chvíli Jackson a uprene na Acea pozeral. „Chudáčik, nevie odolávať tak úžasne ako ja, takže ho to určite celkom zmohlo...“ Zamyslene som prikývla. „To je možné... neboj, dám mu donuty, šancu poriadne sa Lilith pomstiť a všetko bude vpohode. Lilith a Ace sú so mnou už strááášne dlho,“ stíšila som hlas do šepotu, „a v tomto ich poznám faaakt dobre. Ace bude chvíľu nabrúsený, ale potom príde možnosť navzájom si robiť zákernosti a budú ako noví, obidvaja!“ Jackson sa len uchechtol. „Ach, tí nedokonalí ľudia, aký komplikovaný život to majú...“
Už sa pomaly stmievalo, keď sa Ace prebral. Akonáhle si uvedomil, čo sa deje, kde je a čo sa dialo, v panike vyskočil a preletel tak, aby som bola medzi ním a Lilith. „Už ju ku mne nepúšťaj!“ vyjakol a oklepal sa. Len som ho sústrastne objala. „Neboooj, Lilith je tiež trochu traumatizovaná z toho, ako si po nej išiel. Už sa to opakovať nebude, hmm?“ pozrela som na Lilith a ona prikývla. „Takže... je všetko vpohode? Nemusím ťa dať do friend zone?“ zazubila sa naňho a Ace na ňu zazrel. „Vporiadku to nie je. Toto ti vrátim, len počkaj!“ otriasol sa a Lilith naňho sprisahanecky mrkla. „Jasné. Budem čakať. Ale Rory, už som ti ukázala, ako sa to robí. A ak stretneme Calasa, potrénuješ si ty svoj vlastný Attract na ňom, dobre?“

//použili sme – 1x med, 1x moomoo mlieko (Ace), 3x lávový koláčik (Lilith), 3x lávový koláčik (Zorua – Jackson)

605 [A] Enwy [A] Enwy | 24. listopadu 2018 v 11:03 | Reagovat

[603]:[604]: Incineroar si Attract procvičila.
Incineroar - 1 level, 20% sehranosti (15% 3x koláček)
Pidgeot - 1 level, 5% sehranosti
Zorua - 3 levely, 15% sehranosti (9% 3x koláček)

606 Slaanesh Slaanesh | 28. listopadu 2018 v 12:31 | Reagovat

Greninja
Učení Spikes
(dějově před týmovými hrami)
Od našeho posledního tréninku už uběhla chvíle a já měl v plánu to teď napravit. Udělat s Greninjou nějaký pořádný trénink, který bychom pak mohli zakončit nějakým výletem jsem si říkal. Přece jenom od vylíhnutí Mimikyu jsem s ní netrávil tolik času, kolik bych se svým prvním pokémonem měl. „Tak pojď Greninjo. Je načase se opět vidět.“ Řeknu a přivolám Greninju před sebe.
„Ahoj jak se cítíš?“ zeptám se a trochu se nervózně se zahledím na jazyk, který okamžik vlál ve větru, jako by se rozhodovala, zda opět nezkusit zda jsem nezměnil chuť od našeho setkání.
„Dobře, jenom…nemáš něco zajímavého k jídlu?“
Smutně pokrčím rameny. „Bohužel jenom nějaké berry, ale plánuji v brzké době získat moomoo mléko a následně bych pak chtěl zkusit něco uvařit a to určitě bude jedinečné.“ Řeknu s lehkou ironií v hlase, jelikož jsem měl tušení, jak by asi mohla zrovna Greninja reagovat na mé kuchařské umění.
„A co budeš vařit?“ „No plánoval jsem buď další Valentýnské palačinky, kdybys chtěla, tak bych ti tyto dovolil sníst všechny, aspoň bys nám pak řekla jaké to je jazykem gurmána. A potom jsem ještě přemýšlel nad pizzou, ta by ti taky mohla chutnat podle mě.“ Vysvětlím a Greninja několikrát souhlasně pokýve hlavou.
„A co budeme dělat dnes?“
„No říkal jsem si, že bychom se mohli chvíli věnovat tréninku. Přece jenom už uběhla chvíle od toho co jsme naposledy trénovali.“
„Jistě, naposledy jsme trénovali před tvou výpravou do jeskyně, že ano?“ souhlasně pokývu hlavou.
„Ano, před tou výpravou do jeskyně. Tehdy jsme trénovali pokud si dobře pamatuji rotaci.“ Greninja souhlasně přikývne a zeptá se.
„A co budeme trénovat dneska? Opět rotaci nebo něco jiného?“
„No patrně trochu procvičíme i tu rotaci, přece jenom se jedná o věc, která se musí cvičit pravidelně, jestli v ní chceš dosáhnout dobré úrovně.“ Odmlčím se a pak pokračuji. „No, ale na co se budeme dneska soustředit hlavně je nový útok. Ten útok se nazývá Spikes. Slyšela jsi o něm už?“
Když Greninja nesouhlasně zavrtí hlavou, tak pokračuji v řeči. „No jedná se útok, který má za následek pokrytí určité plochy bodliny, které můžou jak zranit, tak i zpomalit nepřítele, když se jim bude snažit vyhnout.“
Greninja přikývne a pak se chápavě zeptá. „Týmové bitvy?“
Slabě se zasměji a přikývnu. „To je to na mně až tak znát?“
„Pro pokémona, který tě zná? Ano. A hlavně tento útok se nehodí proti duchům, jelikož převážná většina z nich levituje, takže tahle možnost je jako druhá nejpravděpodobnější. Dokonce je pravděpodobnější, než že by ses bál, že by tě mohl někdo napadnout. Protože máš tendence ignorovat věci, které by mohli ohrožovat tvůj život.“
„nemám.“ Vyhrknu okamžitě zamítavě.
„Ale jistě že máš, proč bys jinak s takovým nadšením chodil do míst, které jsou označené ´Vstup jen na vlastní nebezpečí´ a nebo přímo ´zákaz vstupu´?“
Nesouhlasně si odfrknu, ale nic na to neřeknu, jelikož mně nenapadá, jak bych mohl její myšlenkový pochod vyvrátit. „Vraťme se k tréninku.“ Řeknu po chvíli marného přemýšlení nad odpovědí. „Takže začneme s rotací a pak si v rychlosti zapakujeme útoky, které už umíš a následně začneme s tréninkem nového útoku.“
Jakmile domluvím, tak mi zmizí Greninja a nějak podvědomě začnu uhýbat doprava. Přestože jsem zareagoval poměrně brzo, tak ucítím jak se mi o krk otře Greninjin jazyk. „Nebavili jsme se o tomto, už jednou?“
„No ano, ale tehdy jsem tě neporazila v debatě, zajímalo by mně, jestli ji změnil chuť.“
„A?“
„Nezměnil, zjevně tvá chuť nezávisí na tom, jak se aktuálně cítíš.“ Řekne Greninja tentokrát opět stojící přede mnou.
„Jsem opravdu rád za takovouto informaci.“ Poznamenám sarkasticky a následně zavrtím hlavou. „takže začneme s tou rotací.“ A řeknu, abych zastavil nesmyslnou debatu, která by z toho určitě vzešla.
„Prvně ukaž jak ti to s rotací jde, pokud jsi to moc nezapomněla, tak se rovnou přesuneme k  dalšímu kroku, abychom zbytečně neztráceli čas.“
Greninja následně pošle několik vodních pulzů na, který se ukáže,  že jí rotace přece jenom není cizí a dokáže zajistit určitou rotaci svým útokům.
„Výborně, takže přejdeme dál. Pochopitelně v případném boji tohle nebudeš moct provádět na místě, takže teď se začneš pohybovat v kruhu a rotaci zkusíš dát do protisměru, aby puls letěl ven z kruhu, když jej hodíš před sebe.“
Greninja se rozběhne a provede svůj první pokus. Bohužel, ale špatně odhadla svou rychlost a dřív než se puls stihne dostat z kruhu ve, kterém Greninja běží, tak ho dožene a vrazí do něj. Pobaveně se začnu smát a přes smích ji řeknu radu. „Zatím asi nemusíš běžet tak rychle.“
Greninja, přestože to nedá na sobě nijak znát, že mou radu slyšela, se podle ní přece jenom zachová a když se znovu rozběhne, tak běží podstatně pomaleji. Tentokrát se nestane, že by do svého pulsu narazila a on se v pořádku dostane z kruhu, co ale není v pořádku je jeho dráha, jelikož díky tomu, že Greninja běhá v kruhu je pulsu dodávána dostředivá energie, které vyrovná Greninjin pokus o rotaci.
„Musíš to víc stočit, aby se to projevilo, čím rychleji budeš zatáčet na jednu stranu tím, víc ten puls musíš tlačit na druhou.“ Vysvětlím jí, na to Greninja mlčky přikývne a po další otočce se pokusí o další pokus. Přestože i tento letí víc rovně než zahýbá. Po pár pokusech se jí to se, už přece jenom projeví její zkušenosti a další puls, již vytvoří krásnou křivku, o kterou se Greninja předně snažila.
"Výborně, ještě parkrát, aby sis ujistila tu sílu a pak můžeš zkusit ještě trochu zrychlit." Další pulsy poté již letí po rozdílné trajektory, jak se Greninja snaží při součastné rychlosti dostat to do své tlapky. Když sama spokojená s posledním výsledkem, tak trochu zrychlí a pokusí se o to znovu.  Tentokrát se jí nestane podobná nehoda jako na začátku a tak by se dalo hovořit o pokroku. Greninja se již ani nesoustředí na to, aby pulsy správně zatáčeli, jako spíš, aby zjistila jak moc je to bude táhnout dovnitř při vyšší rychlosti.
"Ok, tak půjdeme se přesunout k dalšímu části." Odmlčím se a nadhodím. "Double team?"
"Jasně, krásně nám to navazuje." přitaká Greninja a zrychlí.
Za chvíli se objeví první pětice obrazů, které pobýhají kolem mně. Soustředěne jsem se díval jen před sebe snažíc se ignorovat neustálou tentenci stáčet pohled za obrazy, které se míhají v mém periferním vidění. Sedum, deset, patnáct,... Brzy je přestanu počítat, jelikož se to stane prostě nemožné. A tak se konečně poddám té potřebě se otáček kolem sebe za pohybujícími se obrazy.
"Nahoru." Ozve se, když se Greninja rozhodne, že již není potřeba dál trénovat tento pohyb a skočí přeze mně salto. Po dopadu, se otočí ke mně a počká než všechny její obrazy ji konečně doženou a opět zde bude jediná Greninja.
"Tak, co budeme procvičovat dál?"
"No, asi bychom se mohli vrhnout již rovnou na ten nový útok, co říkáš?"
"Jistě, přece jenom na vrhnání skály se nedá zas tak moc trénovat. Tedy kolem výdrže."
"Pravda a na výdrž dáme potom někdy speciální trénink. Takže dobrá, nebudu opakovat to co jsem říkal už na začátku. Když většinou trénujeme něco nového, tak ten útok většinou tak nějak podvědomně rozdělíme na dvě části. Vytvoření útoku a následně pak jak jej správně použít. Tentokrát myslím to bude čistě jen o té první části. V té musíš vytvořit co největší množství takovýtoch ježků. " řeknu a ukážu jí na požadovaný tvar udělaný z papíru.
"Ježek?" zeptá se jen tázavě Greninja, jelikož tohle byla jediná věc, která ji na celém mém vyprávování zaujala.
"No, ano. Co jsem slyšel, tak se tomu tak říká. Podle bodlin." Pokusím se vysvětlit, označení, které se mně osobně zalíbilo.  
"A víš proč se používá tento tvar?"
"No, ano. Jde o tvar, který zaručuje největší efektivitu, když jej budeš rozhazovat. Vždy tři bodliny vytvoří základ a poslední je natočená vzhůru a musí se mu protivník vyhnout, jinak by se zranil. A tak to je u každé možnosti na, kterou může spadnout." vysvětlím a pak pokynu Greninje, aby začala trénovat. Greninja slabě přikývne a následně se začne soustředit. Po chvíli se dotkne země pod námi a vytáhne jednoho ježka.
"Tohle nevypadá, že by to bylo až tak, těžké." Poznamená Greninja a odhodní ježka pryč.
"Teď se to tak jeví, ale když vezmeš, že potřebuješt podstatně víc ježků, aby tento útok měl nějaký smysl. Ze začátku bych řekl, že aspoň tolik, kolik jsi vytvořila u Double teamu kopií." řeknu svůj odhad a pozorně se zadívám na Greninju, jestli nezaznamenám, nějakou známku, která by oslabila její součastné nadšení.
"No, tak možná to přece jenom bude trochu těžší, ale stále to bude docela jednoduché, no ne?" řekne a opět se provede několik dalších pokusů po sobě, během kterých vytvoří další ježky, které pokaždé zahodí.
"Dobře, myslím, že vím jak na to." řekne Greninja, když skončí a následně třemi končetinami dotkne země. Chvilku zůstane nehybně stát a následně provede svůj první pořádný pokus. Odrazí se, tak aby ve vzduchu přešla do salta.  Díky energii, kterou předtím shromáždila do nohou a ruky, kterými se dotýkala země, se jí povede uvést část hlíny pod ní do pohybu s ní, čímž ve vzduchu vznikne hnědomodrá koule, ze které v půlce jejího letu začnou odletovat bodliny.
Greninja opět dopadne na zem a tázavě se na mně podívá.
"Jenom sedmnáct."
"Opravdu zdálo se mi, že jich bylo víc." Začne Greninja, ale nakonec nad tím mávne rukou. "Kdyby jich bylo víc, stále by to bylo málo. Potřebuji víc hlíny si sebou vzít najednou." Řekne si Greninja a začne se pomalu připravovat k dalšímu pokusu.

607 Slaanesh Slaanesh | 28. listopadu 2018 v 12:32 | Reagovat

[606]:Následujícím pokusu si přece jenom vede Greninja o něco lépe. Tentokrát se jich místo původních 17 objeví přes třicet. „Dobře, dobře pokud ti to takto půjde dál, tak za chvíli ji to budeš provádět v dostatečné míře.“
Řeknu a po dalším pokusu, kdy u nepočítám kolik Greninja vytvořila ježků, si všimnu jak se jeden z ježků rozpadl při dopadu. „Počkej chvilku. Mám takový pocit, že budeme muset trochu zpomalit v tréninku.“ Řeknu a vyrazím do pole s ježky. Chvilku se procházím, ne se vrátím se několika ježky zpátky. „Tohle není dobré.“ Řeknu a opatrně podám jeden z poškozených ježků.
„Jsou příliš slabé.“ Konstatuje Greninja věc, kterou jsem tím chtěl říct. Souhlasně přikývnu a pak řeknu.
„Očividně se budeme muset prvně soustředit na kvalitu než na množství. Protože, snažit se tě to přeučit by trvalo příšerně dlouho.“ Na chvíli se odmlčím, jelikož přemýšlím nad tím, jak bychom mohli daný problém trénovat bez toho, abychom po každém pokusu pět minut hledali všechny ježky, které Greninja vytvořila.
„Zkusíme to takto, zkusíš to stejným způsobem, ale budeš je házet pod sebe, abychom měli jednodušší zjistit, jak je na tom daný pokus.“
„Takže vyskočit, hodit pod sebe a dopadnout za ně?“ Zrekapituluje Greninja.
„Přesně, tak pokud by se ti je ještě povedlo v tomto případě zabodnout do země, tak bychom to viděli hned, bez toho abychom to museli zkoušet.“ Upřesním a následně si stoupnu stranou, abych náhodou nedostal ježkem, kdyby něco letělo mým směrem. Následující pokus ukáže jak zle jsme na tom, zatím byli, jelikož z dvaceti ježků, které dopadly na zem se pouze dva při nárazu nerozsypali na kusy. Greninja, si ten výjev mlčky prohlédne a následně jen přikývne, jelikož na tohle nebylo potřeba nic říkat. Opět se postaví se připraví a začne trénovat, chvíli to sice trvá, ale nakonec se jí přece jenom podaří vytvářet všechny ježky stabilní, sice stále ještě v nedostatečném množství, ale teď u alespoň stabilní.
„Výborně pojď si chvíli odpočinou. Přece jenom, u trénuješ docela dlouho v kuse, tak ať to nepřeženeš.“ Řeknu Greninje, která se následujícím okamžiku objeví vedle mě, jediné co ji doprovodilo bylo zašuštění trávy, jak ní rychle proběhla. „Bohužel pro tebe dneska nebudu mít nic unikátního, ale tak snad zvládneš i tady tyto Granule.“
Greninja přikývne a spíš z hladu než čehokoliv jiného se do nich rychle pustí. „Co máš v nejbližší době v plánu?“ zeptá se mezi sousty Greninja.
„Ještě nevím, vracet se do jeskyně hned spíš, ne. Sice bych rád pokračoval v průzkumu, to ano.“
„Ale, je to nebezpečné a tak k tomu přistupuješ obezřetně.“ Rýpne si Greninja.
„Ano, a tak k tomu přistupuji obezřetně. Což se ode mě očekává, no ne?“ řeknu a slabě se uchechtnu. „Přemýšlel jsem nad něčím co by se dalo snad nazvat vytrvalostní tábor. Kde bych se s vámi zaměřil čistě na výdrž a tak. Nesnažili bychom se naučit něco nového, ale pouze zdokonalit to co už umíte.“ Odmlčím se a podívám chvilku se mlčky dívám před sebe. „Taky mně ještě napadlo, že až zprovozní Dreamworld, tak bych jim s tím šel pomoc.“
„Co to je?“
„Jedná se o virtuální realitu, přesněji bych chtěl navštívit tu část, které by měla představovat středověk. Ale kdo ví, kdy se jim to povede, takže tohle nechávám spíš do budoucnosti. Takže zatím budu trávit čas se svými pokémony, budu se snažit Mimikyu rozesmát a připravovat se na to, co osud přinese.“
„Takže odpočinek.“
„Jo, dá se to tak říct. Ono přece jenom není nic špatného na tom si užít chvilku klidu, zvlášť po týmových bitvách.“ Řeknu a pak se už zvednu, jelikož Greninja už dojedla. „Tak pojďme dnešní trénink dokončit.“
Opět se vrhneme do víru tréninku, ještě chvíli háže Greninja ježky pod sebe, abychom se ujistili, že i při větším množství dovede udržet požadovanou pevnost a pak už opět začne Greninja házet ježky před sebe. Netrvá jí to snad ani půl hodiny a z malého množství se, kterým začínala se stane do snad k téměř stovce ježků z jednoho útoky, což už by se dalo považovat za dostatečné. Stejně tak se zlepší i její manipulace se zemí, jelikož množství země, které byla schopná sebou vzít do manévru, nyní již dostačuje k tomu, aby kolem ní vytvořil neproniknutelný hnědý obal.
„Výborně, myslím, že to bude pro teď stačit.“

Greninja 1x Speciální granule

608 [A] Drobeček [A] Drobeček | 30. listopadu 2018 v 18:07 | Reagovat

[606]:[607]: Greninja se útok naučila.

Greninja +3 levely, +8% sehranosti (2% granule)

609 Kami Kamai Kami Kamai | 6. prosince 2018 v 20:05 | Reagovat

1. Blastoise [Sui], Leafleon, Rapidash
2. Procvičování – Bubble, Water Gun, Bite, Tail Whip, Tackle [Sui]; Procvičování – Tackle, Razor Leaf, Tail Whip [Leafleon]; Procvičování – Ember, Tackle, Tail Whip, Flame Wheel [Rapidash]
3.
Už je to nějako dobu, co jsem byla naposledy trénovat se svými pokémony, a tak jsem se rozhodla, že by bylo zase dobré si procvičit nějaké útoky, které už uměli. Z tohoto důvody mě kroky zavedly na nedaleké cvičiště, kde moc trenérů nebylo. Prošla jsem celým cvičištěm a následně jsem z kapsy vytáhla tři Pokébally a to s Blastoise, Leafleonem a Rapidashem.
Odejdu trochu od svých věcí, tak ale bych na ně viděla a následně vezmu první Pokéball a hodím ho před sebe. Přede mnou se objeví Sui a začne se dívat po okolí. „Ahoj Sui, doufám, že se máš dobře, dneska budeme trénovat,“ řeknu jí a lehce se na ní usměju. Sui jen souhlasně kývne hlavou. „Mám se dobře,“ řekne po chvíli. „Tak fajn, to jsem ráda, že se máš dobře, co kdybychom začali s tréninkem,“ zeptám se jí a dívám se na ní. Sui jen souhlasně kýve hlavou a poté se rozběhne po okolí, aby se trochu protáhla. Po chvíli jí k sobě zavolám. „Tak jo Sui, jako první si procvičíš Bubble,“ řeknu jí. Sui jen souhlasně kývne hlavou a poté začne vypouštět bublinky směrem nad vodní hladinu. „Jo, jde ti to, zkus zničit ten kmen, který je kousek od tebe,“ řeknu jí a poté na něj ukážu. Sui jen souhlasně kývne hlavou a poté začne vypouštět bublinky na strom. Chvíli jí sleduju, ale po chvíli jí nechávám pokračovat v tréninku a rozejdu se o kousek dále.
Když jsem celkem dost daleko od Sui, tak vezmu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. S třesknutím se přede mnou objeví Leafleon a začne se dívat po okolí. „Ahoj Leafleone, nějakou dobu jsme se neviděli a netrénovali jsme, tak jsem se rozhodla, že je zase na čase si trochu zatrénovat,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Hmm, tak fajn, stejně mi nic jiného nezbyde,“ řekne Leafleon a čeká, co se bude dít. „Tak jo Leafleone, trochu se proběhni, než začneme trénovat,“ řeknu mu a dívám se na něj. Leafleon jen mávne ocasem a následně se trochu proběhne, aby se neřeklo. Já si jen tiše povzdechnu, ale nic více na to neřeknu. Mezitím začnu sbírat větvičky a zapichovat je do země. Po chvíli mám hotovo a tak se podívám na Leafleona. „Tak jo, jako první si procvičíš Tackle,“ povím mu. Leafeon jen mávne ocasem a následně se rozběhne na jednu z větviček a pomocí Tackle do ní narazí. Větvička se zlomí a dopadne a zem. Poté se Leafleon otočí a opět se rozběhne a opět zaútočí na větvičku. „Neboj se použít klidně ještě trochu větší sálu,“ řeknu mu a dívám se na něj. Leafleon jen souhlasně kývne a ještě silněji narazí do větvičky. Já jen souhlasně kývnu hlavou a ještě nějakou chvíli ho sleduju, než se rozhodnu odejít od něj.
Když jsem celkem dost daleko od Leafleona, tak vezmu poslední Pokéball a hodím ho před sebe. Následně se přede mnou objeví Rapidash. „Ahoj Rapidashi, doufám, že se máš dobře, dneska budeme trénovat,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Ahoj Kami, ale jo mám se dobře. Trénovat? Hmm, tak jo proč ne,“ řekne Rapidash a následně se rozběhne po okolí. Mezitím posbírám nějaké větší větvičky a začnu je zapichovat do země. Když mám po chvíli hotovo, tak zavolám na Rapidashe, ať dojde za mnou. „Tak jo Rapidashi, jako prví si procvičíš Ember,“ řeknu mu a dívám se na něj. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a poté se začne soustředit. Po chvíli začne plivat hořící uhlíky na jednotlivé větvičky a daří se mu do nich trefovat a ty následně začnou hořet. Já jen souhlasně kývnu hlavou „Přesně tak, jen tak dále,“ řeknu mu a ještě nějakou chvíli ho sleduju, než se rozejdu opět za Sui.
Na kmenu po tréninku Sui zůstaly stopy, takže jsem se jen usmála. „Vypadá ti to, že ti Bubble jde dost dobře, tak teď si procvičíš Water Gun,“ řeknu jí a dívám se na ní. Sui jen souhlasně kývne hlavou a poté se začne soustředit. Po chvíli začne z tlamy vypouštět silný proud vody, který za chvíli zničí kmen. „Jen tak dále pokračuj, jde ti to dobře,“ řeknu jí a rozejdu se za Leafleonem.
Leafleon stojí a dívá se okolo, protože už dokončil trénink Tackle. „Tak jo Leafleone teď si procvičíš Razor Leaf,“ řeknu mu a následně opět zapíchnu do země několik větviček celkem dost daleko od sebe a podívám se na něj. Leafleon je nějakou dobu sleduje, než začne mávat ocasem, ze kterého následně začnou létat listy a začnou ničit jednotlivé větvičky. Nějakou chvíli ho sleduju, než se rozejdu na Rapidashem.
Když dojdu za Rapidashem, tak se na něj mírně usměju. „Tak jo, teď si procvičíš Tackle,“ řeknu mu a následně začnu do země zapichovat větší klacky. Poté co jsou všechny klacky nachystané, tak se na něj podívám. Rapidash se hned rozběhne proti prvnímu klacku a silně do něj narazí. „Jo, jde ti to dobře, ale zkus ještě klidně trochu silněji věřím, že to dokážeš,“ řeknu mu povzbudivě. Rapidash se následně znovu rozběhne a opět narazí do klacku. „Přesně tak, jen tak dále,“ řeknu mu a ještě nějakou chvíli ho sleduju.
Po nějaké době se rozejdu opět za Sui, abych se podívala, jak se jí daří. Water Gun už si procvičila, tak jsem se rozhodla, že by si zase mohla zkusit něco dalšího. „Tak jo Sui, teď si zkusíš Bite,“ řeknu jí Sui jen souhlasně kývne hlavou. Já vezmu do ruky celkem dost hrubý klacek a pevně ho sevřu, abych se náhodou trochu neproletěla, když se do něj Sui zakousne. „Tak jo Sui, zkus ten klacek překousnout, ale ne mě prosím,“ řeknu jí. Sui se po chvíli rozběhne a zakousne se do klacku a rovnou ho překousne na půl. „Jo, tohle bylo hodně dobré,“ řeknu jí a poté vezmu další klacek a nechám jí, aby zaútočila znovu. Ještě nějakou chvíli pokračujeme v tréninku, než se rozhodnu, že už to stačí a že by si mohla zkusit něco dalšího. Pustím klacek a následně začnu další klacky zapichovat do země. „Tak jo Sui, teď zkus Tail Whip,“ řeknu jí a poté už jí jen mlčky sleduju, jak se rozběhne a ocasem srazí klacek na zem. „Jo, tohle by šlo, pokračuj ještě,“ řeknu jí.
Následně se rozejdu za Leafleonem, který už dotrénoval Razor Leaf a přemýšlel, co by mohl dělat. Já mezitím začnu do země zapichovat další klacky. Když mám hotovo, tak se na něj podívám. „Pojď si procvičit Tale Whip,“ řeknu Leafleonovi a ukážu na větvičky. Leafleon se rozeběhne a následně ocasem srazí první větvičku. Pak se zastaví a podívá se a mě. „Přesně tak, jen tak dále pokračuj,“ řeknu mu a ještě nějakou chvíli ho sleduju, ale nemám mu co k tomu říct, protože mu to jde dobře.
Následně se rozejdu k Rapidashovi, který ještě pokračovat v tréninku Tackle. Než Rapidash dokončí Tackle, tak já nachystám další větvičky, aby pak Rapidash mohl trénovat Tail Whip. „Tak jo Rapidashi, teď si procvičíš Tail Whip,“ řeknu mu a dívám se na něj. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne na klacek a narazí do něj ocasem klacek se zlomí a hoří. Já se jen usměju a dále se na něj dívám jak pokračuje v tréninku.
Po nějaké době se rozejdu zpět za Sui, abych se podívala, jak se jí daří. Když si všimnu, že už dotrénovala, tak začnu do země zapichovat další klacky, aby si Sui mohla procvičit poslední útok. „Tak jo Sui, pojď si ještě procvičit Tackle,“ řeknu jí. Sui jen souhlasně kývne hlavou a poté rozběhne a narazí do jednoho z klacků. Jen jí mlčky sleduju, protože jí to jde dost dobře.
Po chvíli se rozejdu za Leafleonem, který už dotrénovat. „Dneska sis vedl dobře, odpočiň si,“ řeknu mu a poté ho odvolám do jeho Pokéballu.
Následně se rozejdu za Rapidashem, který se procházel po okolí a čekal, co si bude dále procvičovat. „Tak jo, jako poslední si procvičíš Flame Wheel,“ řeknu mu. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne a kolem něj se rozletí ohnivý kruh. Já ho nějakou chvíli mlčky sleduju, protože mu k tomu nemám co říct.
Dojdu k Sui, která akorát dokončila trénink. „Ta jo Sui odpočiň si, dneska sis vedle moc dobře,“ řeknu jí a poté jí odvolám do jejího Pokéballu.
Ještě nějakou dobu nechávám Rapidashe trénovat, než k němu dojdu a usměju se na něj. „Dneska jsi pilně trénoval, tak si odpočiň,“ řeknu mu a poté ho odvolám do jeho Pokéballu. Když jsou všichni tři v Pokéballech, tak Pokébally schovám do batohu a následně si dám batoh na záda a rozejdu se pryč z tréninkového pole.

610 [A] Drobeček [A] Drobeček | 7. prosince 2018 v 17:01 | Reagovat

[609]: Pokemoni si útoky procvičili, jen Leafeon si na Tail Whip neprocvičil vůbec nic - potřebuje si ho POŘÁDNĚ PROCVIČIT.

Blastoise +1 level, +3% sehranosti
Leafeon +1 level, +1% sehranosti
Rapidash +1 level, +3% sehranosti

611 Kami Kamai Kami Kamai | 9. prosince 2018 v 10:18 | Reagovat

1. Venusaur; Shinx
2. Procvičování – Tackle Vine Whip, Učení – Poison Powder [Venusaur]; Procvičování – Tackle, Učení - Spark [Shinx]
3.
Není to zase tak dlouho, co jsem byla na posledy na tréninkovém poli se svými Pokémony, ale rozhodla jsem se, že by měli začít trénovat trochu více, aby byli silnější na další týmové bitvy, i když jsem tak trochu tušila, že by to mohlo dopadnout špatně. Když dojdu na tréninkové pole, tak se podívám po okolí a nebylo tam zrovna moc lidí. Projdu celým tréninkovým polem, než se zastavím šla  na druhém konci shodím si ze zad batoh a poté s něj vytáhnu dva Pokébally a rozejdu se kousek stranou.
Vezmu do ruky první Pokéball a hodím ho před sebe, ten se s třesknutím otevře a objeví se přede mnou Venusaur. „Ahoj Venusaur, jak se máš,“ zeptám se jí a dívám se na ní. „Ahoj Kami, ale jo jde to a co ty,“ zeptá se Venusaur. „Ale jo je to, dneska budeme trénovat,“ řeknu jí a dívám se na ní, co na to řekne. „Tak to je fajn, tak jo, budeme trénovat,“ řekne Venusaur a následně se trochu proběhne po okolí. Já se jen mírně pousměju a poté se rozejdu o kousek dále a začnu zapichovat do země trochu větší klacky. Když mám hotovo, tak se podívám na Venusaur. „Tak ho Venusaur, můžeš začít s Tackle,“ řeknu jí a dívám se na ní. Venusaur jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne a narazí do jednoho z klacků. Klacek se zlomí a spadne na zem. „Jo, tohle je dobré, jen tak dále,“ řeknu jí a dále jí mlčky sleduju. Po nějaké chvíli se rozejdu kousek od ní a začnu do země zapichovat další klacky. Když má hotovo, tak se na ní podívám. „Tak jo, teď si procvičíš Vine Whip,“ řeknu jí a dívám se na ní. Venusaur jen souhlasně kývne hlavou a poté pomocí šlahounů začne shazovat jednotlivé větvičky. Já jen mlčky stojím a dívám se na ní. „Jo, celkem ti to jde pokračuj,“ řeknu jí a nechávám jí pokračovat.
Poté odejdu o kus dále od Venusaur a začnu do země zapichovat další větvičky. Pak vytáhnu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. Následně se přede mnou objeví Shinx a začne se dívat okolo. „Ahoj Shinxi, jak se máš,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Ale tak jde to,“ řekne Shinx a dívá se okolo. „Dneska budeme trochu trénovat, jako první se trochu proběhni,“ řeknu mu a trochu se na něj usměju. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a rozběhne se po okolí. Po chvíli Shinx přiběhne ke mně a čeká, co se bude dít. „Tak ho Shinxi, jako první si procvičíš Tackle,“ řeknu mu a poté ukážu na klacky, které jsou přede mnou. Shinx jen mávne ocasem a poté se rozběhne a narazí do prvního klacku a ten se zlomí. „Jo, přesně tak, jen zkus použít trochu více síly,“ řeknu mu a dále ho sleduju. Shinx se rozběhne a ještě silněji narazí do klacku a ten se zlomí. „Jo, to by šlo, jen tak dále pokračuj,“ řeknu mu a poté se rozejdu za Venusaur.
„Tak jo Venusaur, dneska se ještě naučíš jeden nový útok a to Poison Powder. Jde o to, že z květu, který máš na zádech vypustíš jedovatý prach, takže se zkus soustředit na ten prach a pak ho vypusť do okolí,“ řeknu jí a dívám se na ní. Venusaur souhlasně kývne hlavou a následně se začne soustředit. Pak začne z květu na zádech vypouštět jedovatý prášek, ale není ho moc. „No tak, soustřeď se, určitě ti to půjde,“ řeknu jí a dále se na ní usmívám. Venusaur se začne opět soustředit a následně opět začne z květu vypouštět jedovatý prach. Tentokrát už je ho trochu více, takže se je trochu šťastnější, ale pořád toho ještě není moc. „Potřebuješ toho trochu ještě trochu více, abys dokázala otrávit i silnějšího nepřítele, takže potřebuješ ještě dále trénovat, tak to zkoušej znovu,“ řeknu jí a dále se na ní dívám. „Tak jo, můžu pokračovat, musím se to naučit,“ řekne Venusaur a poté znovu začne vypouštět jedovatý prach. „Tak dobře, dále pokračuj,“ řeknu jí a následně se rozejdu za Shinxem.
„Tak jo Shinxi, Tackle to celkem jde, ale ještě se dneska naučíš nový útok a to Spark. Jde o to, že se tvé tělo nabije elektrikou a pak do svého nepřítele pomocí Tackle narazíš. Takže Tackle už umíš, teď už stačí, abys ses naučil, jak nabít své tělo elektrikou,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Aha, fajn to chápu, tak můžeme začít,“ řekne Shinx. „Tak jo, jako první se začni soustředit na elektriku a zkus jí rozvést po celém těle,“ řeknu mu a dívám se na něj. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a následně se začne soustředit, aby své tělo nabil elektřinou, ale zatím se mu to moc nedaří. „No tak Shinxi, nevnímej okolí a soustřeď se aktuálně jen na to, co máš dělat,“ řeknu a poté ho mlčky sleduju. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a začne se znovu soustředit. Po chvíli mu srstí proletí několik blesků, ale to je tak vše. „No vidíš, že to jde, soustřeď se dále,“ řeknu mu a dále se na něj dívám. Shinx to zkusí opět znovu a poté se už objeví trochu více blesků. „No vidíš to, to půjde,“ řeknu mu a sehnu se k němu a pohladím ho po hlavě. Shinx se jen trochu usměje a následně se opět začne soustředit. Tentokrát se objeví ještě více blesků, ale pořád to ještě není nic moc. Jen souhlasně kývnu hlavou a nechávám ho dále pokračovat. Shinx se jen trochu usměju a zkusí to opět znovu a pak to zkouší pořád dále a stále se zlepšuje.
Po nějaké chvíli se od něj zvednu a rozejdu se ke svému batohu. Následně z batohu vytáhnu tři sendviče a tři sody. „Venusaure, Shinxi, pojďte sem svačina,“ zavolám na ně. Když ke mně dojdou, tak každému dám sendvič a sodu a pak se všichni pustíme do jídla.
Poté co oba dva dojí, tak se rozejdou zpět na své místa a pokračují v tréninku. Po nějaké chvíli dojdu za Venusaur a dívám se na ní, jak pokračuje dále v tréninku. Opět začne vypouštět jedovatý prach a tentokrát už je ho dost. Já jen souhlasně kývnu hlavou a nechávám jí pokračovat. Venusaur to zkusí znovu a opět se objeví celkem dost jedovatého prachu. „Tak jo, ještě pokračuj,“ řeknu jí a pak se rozejdu opět za Shinxem.
Shinx dále pokračuje s tréninkem elektřiny. Chvíli se na něj dívám než k němu dojdu. „Vypadá to, že ti to jde už dost dobře, tělo už máš celkem dost nabité elektřinou, teď už by to chtělo, aby ses začal pohybovat a udržel tu elektriku,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo,“ řekne Shinx a následně se pomalu rozejde a snaží se udržet elektřinu na těle, ale moc se mu to nedaří. „No tak nevzdávej to, ty to zvládneš,“ řeknu mu a usměju se na něj. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a zkusí to znova. Když se rozejde, tak elektřina opět zmizí. „Ach jo, to je moc těžké, to se mi asi nepovede,“ řekne smutně Shinx. „Ale no tak Shinxi, věřím, že to zvládneš,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Hmm, tak já to ještě zkusím“ řekne Shinx a zkusí to znova. Já jen souhlasně kývne hlavou a nechávám ho pokračovat v tréninku.
Následně se rozejdu opět za Venusaur, která ještě pokračuje v tréninku Poison Powder. „Hmm, vypadá to, že ti to jde celkem dobře, ale myslím, že bys pro dnešek už toho mohla nechat, určitě musíš být už unavená,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Jo, máš pravdu,“ řekne Venusaur. „Tak fajn, odpočiň si,“ řeknu jí a poté jí odvolám do jejího Pokéballu.
Poté se rozejdu opět za Shinxem a dívám se, jak se mu daří. Když jde pomalu, tak se mu už daří udržel elektřinu na těle. „No vidíš to, že to jde,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Hmm, měla jsi pravdu,“ řekne Shinx. „No tak usměj se trochu,“ řeknu mu a poté co zmizne elektřina, tak ho pohladím po hlavě. „Hmm,“ řekne Shinx a trochu se usměje. „Tak jo, teď zkus trochu zrychlit krok,“ řeknu mu a dále se na něj dívám. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a jde trochu rychleji a celkem se mu daří držel elektřinu na těle. „Dobře, jen tak dále,“ řeknu mu povzbudivě. Po chvíli už mu to celkem jde, takže se rozhodnu že by se mohl zkusit rozběhnout, jestli to půjde nebo budeme ještě chvíli muset pokračovat takto. „Tak jo, teď se zkus rozběhnout,“ řeknu mu a dále ho sleduju. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne a elektřina na jeho těle stále zůstává. „Vidíš, jde ti to, já ti to říkala,“ řeknu mu a dále se dívám, jak běhá okolo. „Odpočiň si na chvíli a pak ještě zkusíme poslední část,“ řeknu mu a následně začnu do země zapichovat nějaké větvičky, které byly okolo. I když mám hotovo, tak ho ještě nějakou chvíli nechávám odpočívat, protože vypadal celkem dost unaveně. „Tak jo Shinxi můžeš pokračovat,“ zeptám se ho a dívám se na něj. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a dojde je mě. „Tak jo, poslední část. Dělej to, co doteď a pak naraz do té větvičky,“ řeknu mu a trochu se na něj usměju. Shinx jen souhlasně kývne hlavou a pak se rozběhne s elektrikou na těle a pak narazí do větvičky, a tak se zlomí a ještě trochu zajiskří. „Jo, to by celkem šlo, ještě nějakou chvíli pokračuj a pak toho už pro dnešek necháme, už musíš být celkem dost unavený,“ řeknu mu a dívám se na něj. Shinx se opět rozběhne a narazí do větvičky, která se opět zlomí a ještě trochu zajiskří. „Jo, vypadá to dobře, ještě ty poslední dvě a pak už stačí,“ řeknu mu a sleduju, jak zničí poslední dvě větvičky. „Dneska sis vedl opravdu dobře, takže toho pro dnešek necháme, budeme pokračovat když tak příště, odpočiň si,“ řeknu mu a následně ho odvolám do jeho Pokéballu.
Když jsou oba dva ve svých Pokéballech, tak se rozejdu k batohu a schovám tam oba dva Pokébally a pak se rozejdu pryč z tréninkového pole.

Venusaur – sendvič, soda
Shinx – sendvič, soda
Kami – sendvič, soda

612 [A] Drobeček [A] Drobeček | 9. prosince 2018 v 20:09 | Reagovat

[611]: Venusaur potřebuje útok doučit, Shinx se útok naučil.

Venusaur +2 levely, +9% sehranosti (3% sendvič, 1% soda), +4% lásky (Kami - jídlo)
Shinx +3 levely, +10% sehranosti (3% sendvič, 1% soda), +4% lásky (Kami - jídlo)

613 River Hope River Hope | 15. prosince 2018 v 22:42 | Reagovat

1. Greninja
2. Procvičení: Vodní puls (Water Pulse); Naučení: Vodní shuriken (Water Shuriken)

Z toho, co chovatelka vykoukala, Greninje scházel silný útok na dálku. Skutečně silný. Vodní puls byl sice silný, ovšem chyběla mu rychlost. Čas nabíjení byl dlouhý a spíše se hodil na úplný začátek útoku. Jako například v případě Gothity, vodní puls udělal své a úspěšně překazil plány dalšího psychického útoku.
Venku foukal vítr a byl chlad, přesto se děvče pořádně teple obléklo. Podmínky byly k trénování nového útoku ideální.
Rozhlédla se, aby nalezla dobré místo a poté tam zamířila. Jak čekala, v zimě se nikomu nechtělo příliš trénovat, tudíž volné plochy bylo spoustu.
Vyhodila pokéball do vzduchu a světlo uvnitř nabralo tvaru. Černý pokémon vylezl ven. “River,” pověděla a rozhlédla se. Rychle zhodnotila situaci a pochopila.
“Omlouvám se, pokud jsem tam na Ostrově nezapůsobila dobře. Budu trénovat a zesílím,” řekla spěšně.
Chovatelka se podivila, zmateně zamrkala a pak se zasmála. “Z toho důvodu tu nejsme, neměj obavy, Greninja,” ujistila ji. “Vlastně tě chci naučit útok nový, který se postará částečně o to, že tvá síla půjde bok po boku s tvou pílí. I silný pokémon, který má nevhodné útoky, nemůže vydat ze sebe to nejlepší.”
Greninja chápavě přikývla. Chovatelka pokračovala. “Útok se jmenuje vodní shuriken. Umožní ti vytvořit vrhací hvězdy z vody. Můžeš vrhnout několik za sebou, tudíž je útok velmi efektivní. Jako první je ale třeba se naučit základní princip vytvoření shurikenů. To funguje obdobně jako u vodního pulsu, tudíž procvičíme na začátek to,” dokončila svou myšlenku.
Greninja se posunula trochu dále do pole. Jakmile však zavál vítr, pokémon se stáhl zimou k sobě. Objala se blanitýma rukama a zachumlala se do jazyka. Bohužel ten byl mokrý, tudíž brzy prochladl stejně jako zbytek vodního těla.
Tu si chovatelka vzpomněla na dáreček, který obdržela nedávno. Vytáhla z batohu červenou šálu. Přišla ke své společnici blíže a šálu jí dvakrát omotala kolem krku.
“Je zima. Vezmi si tohle,” pověděla.
Vodní pokémon se lehce usmál a přitáhl si šálu blíže. “Teplá…” zašeptala.
Teď byly již připraveny začít. Greninja se připravila na místo a poté v ruce zkušeně vytvarovala vodní puls. Modrá koule svítila nabitá energií. Vodní pokémon předmět hodila jako bowlingovou kouli a ta obtáhla trajektorii lehkého půlkruhu, než trefila kámen na okraji tréninkového pole.
Chovatelka přikývla. “To vypadalo dobře. Zkus to ještě jednou,” požádala. Greninja kývla hlavou. Ruce stlačila k sobě. Jakmile je odhalila, na středu se nacházela drobná svítivá koule. Ta se postupně zvětšovala a nakonec, když vyrostla do velikosti jablka, Greninja ladným pohybem hodila kouli kupředu. Rotujícím pohybem opsala koule oblouk a opět trefila kámen, stejně jako předtím.
“Skvěle,” pochválila pokémona zelenovlasá. “Nyní se pokus o dvě koule. Každá v jedné ruce,” pověděla. Greninja se podivila.
“Je to možné?” zeptala se.
Děvče se zamyslelo a pak přikývlo. “Ano. Zčásti. Vodní shurikeny se tvoří každá v jedné ruce. Poté předměty vrhneš kupředu křížovým hodem,” vysvětlila. Postavila se vedle svého pokémona a ukázala pohyb, který předtím vykoukala z pokédexu.
Greninja zvedla ruce a pokusila se pohyb napodobit. Překřížela ruce a pak imaginárně vrhla shurikeny kupředu. Dívka spokojeně pokývala hlavou.
“Ano. Takto,” potvrdila. “Nyní se pokus o shurikeny. Princip funguje stejně jako vodní puls. Potřebuješ-li, klidně si tento útok ještě procvič.”
Greninja se podívala na svou ruku. Uprostřed se zjevila zářivá tečka, vydávající slabé, světle modré světlo. Ono se světlo se začalo zvětšovat. Modrý tvor za onoho procesu ani jedinkrát nemrkl. Za pár vteřin však zaťala ruku v pěst a zakroutila hlavou.
“Když se na to dívám, nedokážu to. Jedna ruka je příliš slabá na to, aby dokázala vytvořit kouli,” pověděla Greninja.
Chovatelka se zamyslela. “Můžeš tedy zkusit nejdříve vytvořit jeden shuriken oběma rukama. Až budeš znát princip, věřím, že to půjde snáze,” navrhla.
Greninja přikývla. Stiskla ruce k sobě a zavřela oči. Po chvíli se v její ruce objevil drobný vodní puls. Děvče sledovalo, jak Greninja mění tvar koule v jakousi ležatou elipsu. Pro sebe si přikývla. I to byl samozřejmě jeden z možných způsobů.
Koule se protáhla do tvaru šipky, ale jelikož Greninja opustila soustředění, modrá svítivá věc praskla. zmizela z její ruky. Zelenovlasá věděla, že není potřeba povzbuzování. Greninja se dala do cviku ještě jednou. Opět zopakovala pohyby. V její ruce se objevil puls naplněn vodní energií. Přredmět změnil tvar a tak i zůstal.
“Dobrá práce,” usmála se zelenovlasá na pokémona. Postavila se vedle své partnerky a dala ruce před sebe.
“Nyní následuje tento pohyb. Pokus se shuriken hodit,” zopakovala. Překřížila v tomto případě jednu ruku a vykonala horizontální pohyb, identický s vrhem nože. Greninja ji sledovala a poté pohyb zkopírovala.
Stále nestálá verze vrhací hvězdy vyletěla kupředu. Greninja si tento pohyb stále nedokázala plně přivlastnit, tudíž minula zcela cíl, na který mířila. Vodní zbraň však účel splnila a dokázala létat. Jelikož zde nebyl žádný pevný cíl, hvězda jen obtáhla linii táhlého oblouku a rozplynula se.
Chovatelka přikÿvla. “To nebylo vůbec špatné, ba naopak. Když již teď víš, jak na to, mohla bys zkusit druhý shuriken.”
Greninja po chvíli zvažování kývla. Ruce zvedla do polohy vah, na stejné úrovni byla dlaň každé ruky. Poté, co se tak stalo, dokázala vytvořit svítící bod, nacházejíc se palec nad dlaní. Bod svítil pronikavou modrou barvou. Obyčejně by se na onen bod začaly obalovat další síly, které by pomohly vytvořit vodní puls. Tentokrát se však nestalo a místo pulsu tam zůstala jen jádra.
Zelenovlasou cosi napadlo. Aniž by cokoliv řekla, přistoupila ke Greninje blíže. Vzala její ruku a zavřela prsty dovnitř. Vodní pokémon byl přerušen ze soustředění, překvapeně na ni pohlédl a dívka se jen usmála.
“Zkus to takto,” pověděla, “bude to podobné zavřeným dlaním. Takto na střed nevidíš do té doby, než ruku neotevřeš.” Znovu pak odstoupila a pokynula, aby to Greninja zkusila znovu. Samičí pokémon se zadíval na své pěsti a poté je otevřel. Na středu se objevilo jádro. Sotvaže bylo znát a vidět, zformovalo se cosi, co připomínalo vodní disk. Zeshora ovál, ze strany pouze plocha, předmět byl ohraničen a vevnitř, jako kdyby byla voda. Pohled na to byl velmi fascinující.
“Takto?” zeptala se Greninja. Dívka pokývala.
“Ano. Takto vypadá vodní vrhací hvězda. Zkus si vyslat kupředu. Bude mnohem jednodušší ji vyslat, než předtím šipku,” pobídla svého pokémona.
Greninja vykonala předem určený a naučený pohyb. Disk, jak řekla zelenovlasá, letěl lépe, než šipka. Udržoval stabilizovaný směr a také se nenakláněl na strany, jak tomu u plochých předmětů bývá. Gravitace a vzdušné proudy dokázaly předmět vybalancovat a stejně jako například u papírového letadla, vodní shuriken fungoval stejně. Kdesi na dráze se vodní energie rozplynula, shuriken se změnil zpět na tečku a pak zmizel zcela. Útok se však povedl.
“Chceš si dát přestávku?” zeptala se dívka. Greninja přikývla a tam, kde stála, se posadila. Zadívala se na svou ruku, kde již se nově vytvořil další vodní shuriken. Vypadalo to, že když již ví, jak na to, vytvoření pro ni bylo jednoduché.
“Vodu?” nabídla. Greninja ji přijala a shuriken náhle zmizel. “Myslím, že ti to jde velmi dobře. Nyní se zkusíme zaměřit se na provedení. Vytvoření máme, ale stále chybí spoustu faktorů, které ovlivní průběh útoku. Jedním z nich je například směr, ovládnutí pohybů shurikenu. Pomineme-li ovšem fakt, že shurikenů je třeba vystřelit spoustu za sebou, je to to jediné, co potřebujeme důkladně potrénovat,” řekla.
Vodní pokémon dopil vodu a přikývl. Zavřela láhev a postavila ji na zem. “To abychom začali,” pokynula.
Opět se postavila na nohy. Tentokrát vyzařovala bojovnější aurou než předtím. “Připravena?” zeptala se lidská dívka. Poté, co pokémon přikývl, sebrala River láhev a odstoupila o pár kroků zpět.
Greninje se v ruce objevila záře a poté se zformoval disk. Druhý disk vyšel s potížemi, ale povedlo se, byť pomaleji. Překřížila ruce, zadívala se na vzdálený kámen a vrhla hvězdy kupředu. Shurikeny letěly rovně, obě si vyměnily strany, přeci jen to způsobilo lehké zakřivení z důvodu překřížených rukou při hodu. Obě však minuly cíl.
“Netuším, proč minuly,” řekla dívka zklamaně, když spatřila, že se na ni Greninja otáčí za důvodem vyhledání vysvětlení. “Zkus to znovu, uvidíme.”
Vodnímu pokémonovi se opět nad dlaněmi vytvořily shurikeny a tvor je hodil kupředu. Stejně jako předtím, trajektorie zůstala stejná a nepozměněna. Jeden z shurikenů se rozplynul předtím, než ke kameni stihl doletět a druhý najednou zatočil jako papír a klesl k zemi.
Chovatelka si důvod neuvědomila, dokud se jí vlasy nerozvlály kolem hlavy. “Greninja, mám vysvětlení,” řekla dívka. “Je tu vítr. To je ten důvod. Minula jsi, přestože jsi mířila dobře, kvůli větru.”
Vodní pokémon sice nevypadal překvapen, ale bylo znát, že uvažuje, jak si toho nemohl všimnout. Přikývla. “Jak mám překonat přírodní síly?”
“Nemůžeš,” zakroutila zelenovlasá hlavou, “ale můžeš se jim přizpůsobit.” Zvedla olíznutý prst vzhůru, aby zjistila směr větru. “Vítr jde odtud sem. Otoč se tedy čelem takto a zkus to,” oznámila.
Pokémon se otočil jak mu bylo řečeno. Greninja se ohlédla, aby zjistila, zda může. Poté, co dívka přikývla, počala útok. V rukách se jí objevily vodní disky bez středu. Placaté předměty coby talířům podobné vyslala kupředu.
Dokonce se usmála, když zjistila, že shurikeny letí tak, jak chtěla.

614 River Hope River Hope | 15. prosince 2018 v 22:43 | Reagovat

[613]: Vodní předměty letěly dlouho, dokonce rychleji, ovlivněné větrem. Chovatelka sledovala, jak disky míří rovnou čarou před tréninkové pole. “Povedlo se. Dobrá práce,” pochválila svého pokémona. Greninja jen více schovala tvůj obličej do šály a přikývla.
“Nyní, když již dokážeš správně mířit, dokázala bys vystřelit více shurikenů za sebou? Dva jsou minimální počet, jelikož se jedná o každý shuriken v jedné ruce. Kolik jich však dokážeš vystřelit za sebou závisí čistě na tvé zručnosti vytvořit další hned za prvním,” vysvětlila.
Její slova byla očividně jasná a stručná. Greninja přikývla a v ruce se jí objevil ostrý předmět z čiré vodní energie. V druhé ruce hned pár okamžiků později byl stvořen druhý. Pokémon vrhl zbraně kupředu a ony vylétly. Greninja se pokusila hned o další, ovšem onen třetí shuriken již měl značně velké zpoždění.
“Chtělo by to rychleji. Aby prodleva nebyla příliš dlouhá, můžeme to zkusit takto. Střelíš první, o tom není pochyb. Druhý vystřelíš, když bude třetí ve volné ruce po onom prvním připraven. Chce to spoustu multitaskingu, ale lze si zvyknout,” objasnila svůj plán. Byl mnohem jednodušší, než se zdál, ovšem složitější, než se řeklo. Greninja se musela soustředit na obě ruce najednou, aby dokázala vytvořit správné vodní vrhací hvězdy. Zároveň by měla dávat pozor na směr, kterým shurikeny vrhá. Společně s tím se musí v některých případech i pohybovat. Nepochybovala o tom, že tato aktivita bude vyžadovat spoustu píle, trpělivosti a tréninku.
Vodní pokémon se připravil. Zvolila si pozici, která ji nejvíce vyhovovala. Přikrčila nohy, aby se mohla obratně otáčet na strany a tím tak vyvinout dost síly na to, aby shuriken letěl co nejdále.
Nadechla se, jako kdyby si chtěla utřídit myšlenky a pak začala. Rychle se jí v ruce objevila modrá, která v mžiku vystřelila kupředu. Druhá následovala za ní, hned jakmile se ve volné ruce objevilo další světlo. Vše to probíhalo tak automaticky a rychle, že chovatelka mohla jen stěží spatřit formování vrhací hvězdy. Greninja vystřelila dohromady čtyři, dvě hvězdy z každé ruky, což byl velmi obdivuhodný výkon.
“Odpočiň si,” řekla chovatelka a poklepala Greninju na rameni. Vodní pokémon přikývl. “Pohyby máš skvělé. Po krátké přestávce to zkusíme ještě jednou a poté poslední detail k dokončení útoku.”
Zatímco nechala Greninju s druhou vodou u tréninkového pole, vydala se chovatelka ke stromům. Rvát větve ze stromu by bylo neslušné až nerespektující, místo toho se sklonila k zemi a začala delší a pevnější větve ze země.
Vrátila se opět na tréninkové pole, připravena na další a poslední tréninku. “Je ti zima, Greninja?” zeptala se své partnerky. Pokémon zakroutil hlavou a postavil se na nohy. Při pohledu na větve, které děvče drželo v náruči, se zatvářila zvědavě. Chovatelka se rychle dala do vysvětlování.
“Nezbytná a poslední věc je pohyb. Nepřítel nebude stát na místě a nebude čekat, až ho zasáhneš shurikeny. Bude se pohybovat a tak je třeba k tomu přizpůsobit i naše útočení,” pověděla a zvedla jeddn z klacků. “Sensory pohybu se dají samozřejmě manuálně naučit. Stačí, když si osvojíš schopnost předvídat, kam větev dopadne nebo kam poletí. Poté si zvykneš sama na předvídání, jelikož rychlost vodních vrhacích hvězd je naprosto ve zlomcích... mrknutí,” pokrčila rameny.
Greninja neměla žádné dotazy. Dívky se daly do pohybu. Zelenovlasá byla nesmírně ráda, že se konečně hýbe. Nebyla jí tak zima. “Vyhodím do vzduchu větvičku a ty se ji pokus zasáhnout vrhací hvězdou,” pokynula. Greninja běžela chovatelce po boku a přikývla.
První dřevěný kus vyletěl do vzduchu. Greninja automaticky zastavila, aby předmět zasáhla. “Nezastavuj se. Zkus ho zasáhnout za běhu,” řekla chovatelka. Pokémon se znovu dal do pohybu. Klacík dopadl na zem, aniž by si toho Greninja všimla. Tato aktivita byla těžší, než vypadala na první pohled. Chovatelka počkala, než Greninja nabere stabilní rychlo a pak vší silou vyhodila další klacek do vzduchu.
Tentokrát si toho vodní pokémon bez problémů všiml. Vystřelil po dřevě vodní shuriken. Neminul a dřevo bylo rozpůleno ve dví. Vodní shuriken letěl dále a po chvíli se rozplynul. Děvče neváhalo a vyhodilo daší. Greninja opět velmi rychle zaregistrovala klesající předmět a opět vystřelila. To již ale chovatelka prudce zabočila zpět a přímo nad sebe hodila další dřívko. Greninja musela taktéž změnit směr a vystřelila, ovšem pozdě. Shuriken byl vystřelen správně, ale jen kdyby o pár kratších okamžiků dříve. Když začalo dřevo klesat, Greninja vystřelila ještě jednou. Tento záchranný pokus se povedl a ozvala se krátká zvuková frekvence, sotvaže klacek praskl. Vodní vrhací hvězda se rozplynula hned poté.
“To bylo dobré,” pochválila chovatelka. V ruce jí zbylo jen pramálo dobrých kusů. Dýchání studeného vzduchu způsobilo, že jí zcela vyschlo v krku. Jako poslední hodila po sobě pět klacků jako kdyby házela Arcanine aport. Těchto pět klacíků obsalo půlkruh, duhu nad Greninjou. Vodní pokémon však dokázal sestřelit všechny kusy dřeva než dopadly.
Chovatelka hrdě odložila zbývající nepoužité klacky do trávy a oprášila se. “Pro dnešek již skončíme.”

[Použito: 1x hrdinský šátek (Greninja), 2x voda (Greninja)]

615 [A] Enwy [A] Enwy | 19. prosince 2018 v 8:48 | Reagovat

[613]:[614]: Greninja si vodní puls procvičila a vodní shuriken se naučila. Hrdinský šátek přijala. (Mikasa Timeee!)
Greninja - 3 levely, 8% sehranosti (2% voda)

616 Slaanesh Slaanesh | 27. prosince 2018 v 20:44 | Reagovat

Gengar „Autari“ , Haunter
Učení Confuse Ray, Učení Dark Pulsu s Gengarovou asistencí

Dnes nadešel den, kdy jsem se rozhodl splnit svůj slib, který jsem dal Autarimu a sice, že se s ním budu učit Confuse Ray, zároveň s tím, jsem si řekl, že bych mohl využít ještě Gengara k tomu, aby pomohl Hauntrovi s dalším útokem, který bych chtěl, aby uměl. Věřil jsem, nebo upřímně doufal jsem, že tím Gengara unavím natolik, aby aspoň dneska nezkoušel co všechno se dá pomocí Zmatení provést.
„Snad jej to přece jenom dost unaví.“ Zamumlám si ještě a následně se už v mé blízkosti ochladí, jelikož jsem přivolal Gengara. „Ahoj parťáku.“ Pozdravím ho za což se mi dostane s odpovědí Gengarův věčný úsměv. „Ahoj kámo, tak co budeme dneska dělat?“
„No, doufám, že budeš rád, jelikož konečně přišel čas, abych splnil svůj slib.“
„Sundáš si masku?“ Skočí mi Gengar pobaveně do řeči, jelikož ví, že o tohle se jednat nebude.
„Že, tě za tyto blbé vtípky jednou dotáhnu do nějakého temného místo.“ Řeknu naoko naštvaně, ale pak jen zavrtím hlavou a dodám. „Jedná se o zmatení, o které jsi posledně projevil takový zájem.“
„Konečně, už jsem přemýšlel nad spousty věcmi, které pomocí tohoto provedu.“ Pronese nadšeně Gengar ignorující můj pohled, který dává zřetelně najevo, že tento jeho chod myšlenek, se mi absolutně nelíbí.
„Najednou jsem o tu jistotu, že chci tento slib splnit přišel.“ Pronesu, abych trochu zklidnil Autariho.
„Samozřejmě jsem myslel i na tebe. Třeba kdyby se ti někdo snažil sundat masku, tak bych jej pomocí tohoto útoku mohl od toho natrvalo odradit. Že jo? Nebo bych tím mohl pomoct i Mimikyu, kdyby ji otravoval někdo jiný.“ Začne Gengar houfně vytahovat myšlenky, které ho právě napadly, aby mně ujistil, že se rozhodně nejedná o nějaký špatný nápad začít tento trénink.
„Počkat to jako, že bys nepoužil jakýkoliv prostředek, kdyby se mi někdo snažil sundat masku? Vždyť by se to určitě dalo i klasifikovat jako trestní čin, pokus o něco takového.“
„Ale jasně, že bych to udělal. Jenom tímto by to bylo daleko jednodušší. Prostě bych mu nechal odehrát něco jiného v hlavě a problém by byl vyřešen, až navěky.“
„Určitě neplánuješ tohle použít na mně, že ne?“
„Ani by mně to nenapadlo, kdybys to teď neřekl. A na kom to budu teď trénovat?“
„No na mně, ale myslím mimo tento trénink to na mně nebudeš používat.“
„Klidně ti budu i přísahat, že to na tebe nepoužiji, však co bych z toho měl?“
„Zábavu?“
„To můžu mít i tak, ne?“ odpoví Gengar se smíchem.
„Ehm, víš že občas lituji, že se tě nemůžu dotknout?“
„Pročpak? Měla Ethril snad pravdu o tvé orientaci?“ Zeptá se a následně se schová do stínu, jelikož je mu jasné, že na tuhle narážku už reagovat budu.
„Abych tě mohl uškrtit, možná bys ses pak choval o něco slušněji.“ Zařvu na rychle mizícího Autariho.
„Tak promiň, já to tak nemyslel.“ Odpoví mi stín se dvěma rudýma očima. „Ale když ty jsi šel po té cestičce, tak krásně, že jsem si říkal. Mám ho z ní strhnout? Jde po ní s takovou jistotou, že určitě chce dorazit na její konec.“ Řeknu poloomluvně Autari, ale s tím že v mém stínu jdou vidět jenom dvě rudé oči a žádná ústa si o upřímnosti tohoto nedělám, žádné iluze.
Slabě si povzdechnu a zavrtím hlavou. „Tak vylez, ať s tím začneme.“ Popoženu Gegnara a následně si sednu na zem. „Dobře, takže mám představu, jak zmatení funguje?“ Souhlasně pokýve Autari hlavou a hned začne odpovídat.
„Jistě, že vím. Ten princip je jednoduchý prostě tě nechám představit si něco jiného co se neděje a ty tomu uvěříš a budeš se podle toho chovat.“
„takže, ne.“ Shrnu to jednoduše a pohledem ho umlčím dřív, než začne odporovat. „Jde o podobný princip jako u hypnozy. Prvně vstoupíš do mé mysli a následně tam začneš ovlivňovat to co vnímám. Zatímco u hypnozy jsi se soustředil na to, aby celkově utišil moji aktivitu, tak tentokrát se budeš muset soustředit pouze na ty části, kterým budeš chtít předat daný vjem.“
„A nemůžu se opět soustředit na celek, jako předtím. Přece jenom budu chtít předat kompletní vjem, ne? Zvuk, tvar, a tak.“
Nesouhlasně zavrtím nad Gengarovou myšlenkou. „Takto to možná dělá nějaký slabý duch, ale copak ty jsi slabý duch? Doufám, že ne protože to bych potom musel říkat Hauntrovi, nejsilnější duch, kterého mám.“ Rýpnu si do něj a reakce se ukáže téměř okamžitě.
„Ani bych se nemusel dívat na to, abych jej dokázal porazit. To nás dva chceš opravdu srovnávat?“
„Pokud mně, k tomu srovnávání nebudeš nutit, tak ne?“ řeknu a pod maskou se usměji nad jeho reakcí. „Dobře, takže půjdeme na to tak jak jsem říkal já, ano?“ zeptám se a počkám na jeho ujištění. „Dobře, takže prvním krokem bude soustředění se na jednotlivé části, které přenášejí různý vjem. Protože, jenom tak zajistíme skutečnou efektivitu tvého zmatení. Protože, kdybys ses pokoušel zmást celek, tak bys tím jenom některé části upozornil na to, že se děje něco nesprávného, jelikož daná informace by se tam za normálních okolností neměla vůbec vyskytovat.“ Vysvětlím mu a na chvíli se odmlčím. „Takže začneme něčím jednodušším a to zvukem. Já budu mluvit, tím bych ti měl zjednodušit. Jelikož by měla být aktivní ta část mozku, která zajišťuje mluvení a pak ta která zajišťuje, že budu sám sebe slyšet. Jakmile budeš připraven tak mi vstup do mysli a zkus mi vsugerovat nějaký zvuk.“ Řeknu a podívám se na mně, jestli mi rozuměl. Dostane se mi od něj jen slabé přikývnutí. „Dobře, takže jak jsem říkal prvně se soustřeď na jednu část a zkus do ní vložit část své myšlenky. Já m…“ zadrhnu slovo dřív než jej stihnu vyslovit. „Co si jako myslíš, že tam děláš? Ehm? Myslíš, že tě nechám dělat si tam úplně co chceš, nebo co?“ přestože to vyslovím klidně, skoro jako by se nic nedělo, tak ve mně dosud relativně klidná mysl začne vřít, kvůli o co se pokusil, a začne se ho snažit dostat z tama. „Hej, uklidini kámo, byl to omyl jasné? Pouze omyl. Nemusíš se hned vztekat, s takovou bych se to nikdy nenaučil, no ne?“ Pronese Gengar, když se na něj podívám, tak mi dojde, že to neřekl nahlas, jelikož na to se teď až příliš soustředil na to, abych ho nevykopal ze své hlavy.
„Dobře, doufám, že se podobný omyl už nebude opakovat.“ Zamrčím si a pomalu začnu uklidňovat své myšlenky.
Po chvíli se dostatečně uklidním, na to abychom mohli opět pokračovat. „Dobře část druhá.“ Řeknu a následně se na chvíli odmlčím. „Tentokrát se soustředíme na zrak a něco normálního Autari, jinak tě odtáhnu do jeskyňového komplexu.“ Varuji ho dopředu, jelikož je mi jasné, jak ochotně by k tomu Gengar sklouzl.
„Neboj, dám ti něco normálního.“ Odpoví se smíchem Autari.
„No to doufám, takže teď chvíli budu mít zavřené oči a to centrum, které má na starost zrak by mělo pracovat míň. Vidíš to?“ Zeptám se ho poté co zavřu oči.
„Ehm, no popravdě ani ne. Spíš se mi zdá, že to funguje pořád stejně. Nemůžeš to mít nějaké pokažené? Slyšel jsem o lidech, kteří to nemají v hlavě v pořádku.“ Řekne Autari zamyšleně.
„Naznačuješ tím něco? Jestli ano, klidně to řekni narovinu.“
„Ne, ne nic nenaznačuji. Samozřejmě, že nenaznačuji, jenom jsem to říkal.“
„Dobře a změnilo se něco teď?“ zeptám se a otevřu oči.
„Jop, myslím, že tuším kde se to nachází, ale pro jistotu můžeš to udělat ještě jednou. Abych se náhodou nespletl. Přece jenom to by nechtěl ani jeden z nás, že jo?“
„No, dobře.“ Řeknu a opět na chvíli zavřu oči a pak je otevřu.
„Výborně mám. Takže myslím, že to můžu zkusit. Zkus zavřít ještě na chvíli oči, ať je to pro tebe větší překvapení.“
„Doufám, že to nebude nic hrozného.“ Odpovím s obavami, ale přece jenom vyslechnu jeho žádost a zavřu oči.
„Tak vidíš něco?“ Zeptá se po chvíli Gengar a já tedy otevřu oči.  Téměř okamžitě nato klopýtnu zpět, jelikož se mi v těsné blízkosti od hlavy vznáší lidská lebka. „Zdá se, že vidíš. Vtipné, ne? Takhle nějak si představuji tvou lebku.“ Řekne Gengar a následně se lebka začne smát.
„Můžeš ji už odstranit?“
„Jistě s tím nebude žádný problém.“ Odpoví a následně lebka zmizí jenom proto, aby ji vystřídal Misdreavus. „Lepší?“ zeptá se tentokrát Ethril, ale místo jejího hlasu slyším hlas Gengara.
„Má špatný hlas.“ Poznamenám a pozoruji očividně překvapenou Misdreavus.
„Jak špatný hlas?“ zeptá se nechápavě hlasem Gengara.
„Jasně, už vím. Takhle, teď je to lepší, že jo?“ Zeptá se tentokrát hlasem Hauntra.
„Ne, teď zní jako Haunter.“
„Proč musíš mít tolik duchů? Je fakt těžké vybírat mezi těmi hlasy.“ Postěžuje si tentokrát Mimikyu.
„Copak ti nestačím já?“ Zeptá se Misdreavus tentokrát svým hlasem a raněno přitom udělá ještě psí oči.
„Autari, zase to nepřeháněj.“
„Pojď utečeme od nich spolu a budeme jenom spolu drahý.“ Pokračuje Misdreavus a zároveň chytí mou ruku do svých. „Rychle než nás budou sledovat.“ Popožene mně hlasem Ethril a místo, aby vyrazila ode mě se, ke mně přiblíží.
Přestože jsem věděl, že tohle je způsobeno jenom díky Autarimu zmatení, tak jsem trochu poděšeně couvl, poprvé pořádně rozhozený od Ethril. ´Je, u profesora, šance, že by mu utekla a našla mně je nulová, jeto jenom vidina, kterou mi přehrává Autari.´ Začnu se v duchu rychle uklidňovat, i když ve skutečnosti to moc velký efekt nemá.
´Je to Autari, takže hraj to na něj podobně jako Ethril. Obrať to proti němu.´ Pomyslím si, když se mi jenom s vypětím všech sil podaří  zastavit couvnutí od vidinou.
„Ale co Autari? Určitě by se s tím jen tak nesmířil a pronásledoval nás.“ Dostanu ze sebe překvapivě pevným hlasem.
„Neboj, já se o něj postarám, už jsem to vymyslela.“ Odpoví Ethril a položí mi hlavu na hruď. „Půjdeš se mnou, že jo?“ Dodá s výrazem, který očekává buď velkou bolest nebo velkou radost.
„Já,…to víš, že s tebou půjdu. Copak bych mohl odmítnout přání mého nejoblíbenějšího ducha?“ zeptám se a zkusím ji ještě pohladit po hlavě. To, už ale nestihnu, jelikož Gengar vidinu zruší.
„Vážně jsi to udělal?“ zeptá se a jednou rukou si poklepává po loktě druhé.

617 Slaanesh Slaanesh | 27. prosince 2018 v 20:44 | Reagovat

[616]:"Copak jsem udělal?" zeptám se nechápavě a společně s tím i nakloním hlavu.
"Řekl jsi jí, že je tvůj nejoblíbenější duch?" upřesní Gengar a já se začnu nezadržitelně smát.
"No?"
"Neboj, nic takového jsem jí neřekl." vysoukám ze sebe, když se trochu uklidním.
"Teda, přece jenom tento titul patří Mimikyu. Já jsem koneckonců nejsilnější duch." dodá Gengar, aby zamaskoval to, že na to reagoval tak, protože se to dotklo jeho přímo. Jen souhlasně pokývu hlavou a slabě odechuji, abych se pořádně uklidnil.  
"Asi teď dáme na chvíli pauzu a následně pak mi pomůžeš s Hauntrem, co říkáš? Nebo chceš si ještě něco procvičit?"
"Nemyslím si, že by to bylo potřebova, zatím něco procvičovat."
"Dobře, tak když tak příště."
"Nebavili jsme se o tom, že už trénovat nebudu?"
"Hej, ale zase jsme mluvili o tom, že budeš pomáhat ostatním, ne?"
"Do samostatného tréninku mně už nutit nebudeš?"
"Pokud se něco nezmění, tak ne."
"Dobře, takže teď se budeme zase věnovat Hauntrovi?"
"Až za chvíli. Prvně si trochu odpočiň. Chceš něco k jídlu? Trochu jsem dokupoval zásoby, takže by snad i mělo být na výběr." řeknu a nabídnu Gengarovi sendvič. Poté co si Autari vezme jídlo,tak si mlčky sednu a čekám než dojí.
"Nad čím přemýšlíš?"
"Ale jen tak."
"Ehm, opravdu?" Zeptá se Gengar a vrhne na mně nedůvěřivý pohled. "Vypadáš zmateněji než dítě v temném lese, to určitě nebude jen tak."
"Dítě v temné lese?"
"No to je takové dušší příslový. Však to znáš, ne. Lidi mají eevee k eevee sedá. Tak u nás se říká dítě v temném lese. Ale neodbočujme od tématu, nad čím přemýšlíš?"
"Není to nic důležitého?" zkusím na Gengara, i když je mi jasné, že s tím tonem bych nedokázal přesvědčit ani Mimikyu.
Po chvíli si povzdechnu a podívám se na Gengara. "Nemůžu mít soukroumé myšlenky?"
"Jistě, že ne. O tom jsme se už bavili tím, že ses stal trenérem ses zřekl svého soukromí." Připomene gengar jednu z našich dřívějších debat.  
"Hm, teprve teď toho začínám skutečně litovat." Povzdechnu si a lehnu si na zem.
"Mohl bych si to přečíst z tvé mysli." Pohrozí Autari, i když přestože si tím nejsem jistý, že to říkal pouze jako vtip a že by se k takovémuto kroku neodhodlal.
"Dobře, dobře." řeknu rezignovaně a podívám se na mrak. "Prostě přemýšlím co dál." řeknu a na chvíli zmlknu, než se rozhodnu pokračovat. "Nějak nevím co dál dělat. Mám takový pocit, že nějak se mi na cestě podařilo ztratit cíl. A teď jsem skutečně cítím, jako to děcko v temném lese. Nedělám ani tak co bych chtěl, jako spíš to co vyplyne z okolností. Například výlet s Miyori, starání se o vajíčka."
"Copak tě ten výlet nepobavil? Nebo tě nebaví se starat o vajíčka?"
"Ale baví, jasně že baví, ale..." povzdechnu si bezmocně zavrtím hlavou. "jen, já nevím. Nějak mně trápí, že jsem to nebyl já. Nenabídl jsem pomoc Miyori."
"Ale zase požádala tebe a ne někoho jiného."
Opět si bezmocně povzdechnu. "A přesto z toho necítím nějaké uspokojení, potěšení, že mně považovala za dostatečně zodpovědnou, blízkou osobu, aby jí požádala o pomoc. Strašně těžce se to vysvětluje."
"No máš pravdu, protože tě absolutně nechápu. Nechtělo by to Mimikyu terapii?" Navrhne se smíchem gengar.
"Ne, Mimikyu do toho nezatahuj."
"Copak i u Mimikyu ti to vadí, že ti důvěřuje?" zeptá se teď zcela očividně šokovaně Autari.
"Jasně, že nevadí. Já jen,...já jen, prostě teď by to nebylo dobré. Už tak je co se týče mích nálad...tak trochu přecitlivělá. Nechci aby se o mně zbytečně bála." Jen díky tomu, že se upřeně dívám na nebe nad sebou, jsem přehlédl, jak Gengarův obličej na chvíli potemněl. Hned se, ale ovládl a nasadil svůj klasický úsměv, i když tentokrát by mi jediný pohled napověděl, že se za ním skrývá nějaký Autariho plán.
"Proč myslíš, že je přecitlivělá? Nemůže to být prostě tím, že tě má ráda?" zeptá se Gengar a dosedne vedle mně.  Ani tón jeho hlasu mně nevaruje a tak si neuvědomím svou chybu, když pokračuji.
"Třeba při týmových hrách, tak pokaždé když, jsme prohráli, tak se mně ptala, jestli se mi nic nestalo. Nebo..." od pokračování mé frustrace, nad prkotinami mně přeruší rána do žeber, nebo přesněji kopanec od Gengara do žeber. "Co blázníš, Autari?" vyjeknu šokovaně a když spatřím jak se v jeho rukou vytváří temný puls, tak se rychle odvalím na stranu. Pohled v jeho očích, mně totiž víc než dostatečně varuje, že tento puls půjde přímo na mně. "Co to do tebe vjelo Autari?" vyjeknu, když mně zasáhne sprška hlíny. Když mi neodpoví, tak se rychle odkulím ještě trochu stranou, aby mezi mnou a Gengarem bylo co nejvíc volného místa. Protože uhnout případnému dalšímu útoku od naštvaného Gengara, bude dostatek volného místa nezbytný.
"Do mně? Co se zeptat obráceně?" Odpoví po dalším útoku, který mně opět mine.
"Obráceně? O čem to mluvíš?" zeptám se nechápavě a okamžitě skočím opět do kotoulu, jelikož se ke mně začne blížit další puls.  
Rukou sáhnu po jeho pokéballu, ale dřív než ho vytáhnu, tak si uvědomím zbytečnost toho kroku, jelikož Autari by se bez problémů, dokázal dostat z něho zase ven a mou situaci by to spíš jenom zhoršilo, jelikož by se mohl objevit kdekoliv a zasáhnout mně zezadu.  ´Kdo by mi mohl pomoci? Mimikyu, nepřipadá v úvahu. Proti Gengarovy by neměla šanci, stejně tak i Cubone.´
"No, koneckonců ta změna proběhla u tebe." přeruší mé myšlenky Gengar, když další puls narazí do země přede mnou a vytvoří z hlíny gejzír. ´Změna? O čem to mluví? Já jsem se změnil? Kdy?´ Proletí mi hlavou, zatímco uhýbám dalšímu pulsu. ´o čem tak může mluvit? Po čem se tak začal chovat?´ Postavím se a upřeně se na něj popívám, když řeknu jediné slovo, které mně v ten moment napadne. "Mimikyu?" Nápovědou, že se jedná o správný směr, je nepatrné nadzvednutí koutku Gengarova vytrvalého úsměvu. Nic neřekne, jen si pohodí puls z jedné ruky do druhé, jak mi dává čas rozvynout svou teorii. ´Takže se to týká Mimikyu. Co jsem říkal? Je přecitlivělá, ne tím to nebude. Co jsem říkal dál.´ Marně se snažím vzpomenout, popohnat mysl, která kvli stresu odmítá spolupracovat. Těsně kolem hlavy mi proletí     puls, co opět nahodí můj mozek. Na druhou stranu mi strach ochromí tělo. ´On se mně snaží opravdu zabít. Greninja, ta jediná se mu může postavit. Mimikyu, soustřed se na Mimikyu, ona je vodítkem, jak se z tohoto problému dostat. Přecitlivělá, co jsem říkal. Týmové hry, jasně a...Yukiko se mně pokaždé ptala, jestli jsem v pořádku.´ Pomalu se můj mozek dostává k možné odpovědi. "Tobě vadí..." začnu, ale puls, který mně téměř škrábne o masku mně na chvíli umlčí.
"Eh?" vydá jen Gengar a začne si připravovat další puls.
Nejistě polknu a pokračuji. "Tobě vadí, že...to beru jako samostatnost?" zeptám se nakonec nejistě. "Krize středního ducha." odpoví Gengar se smíchem a nechá rozplynout další puls, který připravoval.
"Krize...středního...ducha? Nemyslíš krize středního věku?" téměř vyškěknu stále podrážněný z jeho pokusu mně zabít. To, že kdyby skutečně mířil na mně, tak se vznáším vedle něj jako duch, ovšem neberu v potaz, jelikož jsem stále ještě neměl čas se nad tím zamyslet.
"Ne, myslel jsem krizi středního ducha." Odpoví v klidu Gengar a pak dál pokračuje. "Jedná se o období, kdy duch dosáhne takového stádia vývoje, že začne zda to co ho poutá k minulosti, jeho vztahy, které ho tady drží jsou důležité." pokračuje Autari ve vysvětlování a zároveň taky přibližování mně k hranici výbuchu.
"Vážně?"
"No ano, klidně se zeptej ostatních. No Duskullky spíš ne, ta je ještě příliš mladá na to, aby to zažila. Ale třeba Misdreavus, ta by ti to měla určitě potvrdit. Ta už je dost stará na to, aby si tím sama mohla projít. Podle mně to bude taky jeden z důvodů proč ti chce udělat Harem." Autari souhlasně pokýve hlavou, jak se sám sebe ujišťuje o správnosti své teze.
"A všiml sis, takové malé nepatrné drobnosti? ŽE JÁ NEJSEM DUCH?" Při druhé větě se už neudržím a začnu řvát. "A tedy nemůžu mít něco, co je typické jenom pro duchy, nebo ses ze mně toho ducha snažil udělat, abych seděl do tvého tvrzení?"
"Co? Ne, jasně že ne? Proč bych proboha zabíjel svého kámoše? I když, pak bychom byli parťáci navěky, ne?"
"Co? Ne, teda asi jo, ale na to si můžeš počkat, ne? Jako, že rád bych si svůj život dožil až do klidného konce, než se ze mně stane duch."
"Ale pokud to bude klidný konec, tak tu nezůstaneš, ne?"
"Ehm, odbíháme od tématu. Proč jsi na mně útočil?"
"Abych tě vyléčil, samozřejmě."
"Vyléčil?..." Pokračování spolknu, jelikož bych náš rozhovor vrátil o minutu nazpátek. "Jak sis myslel, že mi tohle pomůže?"
"Máš rád Yukiko?"
"Jistě, že mám co je to za blbou otázku?"
"No vidíš pomohlo ti to." odpoví Gengar se smíchem. Těžce si povzdechnu a slabě zavrtím hlavou, jelikož vím, že se ani nemůžu pokusit z Gengara vymlátit duši.
"Já ji měl rád i předtím, než jsi na mně začal útočit."
"Ale pochyboval jsi o tom."
"Nepochyboval!"
"Ale jo. V tvém hlase to šlo úplně slyšet a tak jsem se rozhodl ti pomoc."
"Autari, doufám že tohle bylo naposledy co jsi mi dělal psychiatra. Nějak pochybuji, že bych přežil druhé sezení."
"Neboj dal bych si na něm opravdu záležet."
"Právě toho se děsím."
"Neboj, kámo dám na tebe pozor."
"Najednou se cítím o tolik klidnější, že mi z té představi pomalu přestalo tlouct srdce."
"No vidíš, jak bych tě dokázal uklidnit." Odpoví Gengar se smíchem.
"Dobře, tak pojďme naučit Hauntra další útok, ať máme potom klid."

618 Slaanesh Slaanesh | 27. prosince 2018 v 20:44 | Reagovat

[617]:Přivolám tedy Hauntra, abychom dokončili dnešní trénink.
"Ahoj, jak se cítíš po dalších týmových hrách?"
"Docela, dobře. Vyhráli opět zelení?"
"Ne, tentokrát je dalo by se říct na hlavu porazili červení."
"Takže změna. Předpokládám správně, že jsi mně nepřivolal jenom proto, abys mi oznámil, že zelení byli poraženi?"
"Jo máš pravdu. Než půjdeme na výlet, tak jsem si říkal, že bychom mohli ještě trochu potrénovat a tady Autari by tě mohl naučit další útok. Tentokrát by se jednalo o Dark Pulse."
"Na tento útok si vzpomínám, Autari ho používal na hrách, že jo?"
"Jo byl to jeden z těch útoků, které tam používal. Tak pojďme na to, abychom si pak mohli jít na výlet." Odpovím a přesunu se trochu stranou od místa, které Autari pooral zatímco se mně snažil přesvědčit, že mám krizi středního ducha. "Řekni, slyšel jsi někdy o krizi středního ducha?" ´Koneckonců sám jsi Autari říkal, že se na to klidně můžu zeptat.´ Haunter předtím než odpoví se trochu překvapeně podívá na Gengara a pak trochu nejistě přikývne. "Jistě, kdysi jsem to zaslechl."
"Vidíš, nelhal jsem ti v tom." Zaraduje se okažitě Autari, vděčný za to, že jej Haunter podpořil.
"Copak jsem tě osočil, že lžeš?"
"No říkal jsi..."
"Mluvili jsme o tom útoku." Vstoupí do rozhovoru Haunter, jelikož vycítí, že by se debata nevyvíjela příjemným směrem.
"Jistě ten útok. Takže útok je založený na temné podstatě. Takže to bude první věc, kterou budeme muset s tebou natrénovat, protože pokud se nepletu, ještě jsme spolu žádný temný útok netrénovali." Počkám na souhlasné přikývnutí a pak se podívám na Gengara, aby se ujal vysvětlování.
"No, je to celkem jednoduché. První krok je najít v sobě takové to místo, které tě tu drží. Třeba to moje je hned vedle masky." Odpoví Gengar, jako kdyby mohla tahle informace ovlivnit Hauntrovo hledání.
"To jako důvod tvé smrti máš uložoný hnedka vedle mé masky?"
"No ano, je na tom něco divného?" chvilku Gengara nechápavě pozoruji, jak se sám snažím vymyslet něco čím bych popřel jeho podivnou logiku.
"Vlastně ani ne, jen mně to překvapilo." odpovím nakonec se slabým zavrtěním hlavy.
"Dobře a co když takové místo nemám? Já jsem se jako duch už narodil, takže něco takového nemám."
"Hm, ale určitě, že máš. Jinak...jinak by ses rozplynul. Duch potřebuje nějaký důvod proč se tu drží. Jen se nad tím zamysli. Určitě na něco přijdeš co tě tu udržuje." Začne mu hned oponovat Gengar.
"Dobře, dobře." Haunter na chvíli zavře oči a v duchu pátrá po něčem co by to mohlo být. "Dobře, myslím že to mám." řekne po chvíli, sice jsem měl takové tušení, že to Haunter řekl spíš jenom, aby udělal Autarimu radost, ale nahlas nic neřeknu a nechám Autariho ať pokračuje ve vysvětlování.
"Dobrá, tak tedy. Teď je důležité do toho sáhnout, ale jenom na okraj. Pouze takové pohlazení, tam se skrývá ta temná část. Hlouběji, se pak skrývá důvod, který už nemá temnou podstatu. A pomalu to táhni nahoru." dořekne a následně při výdechu vytvoří ve spojených rukou temný orb. "Takhle nějak by to mělo vypadat." Haunter chápavě přikývne a následně začne sám provádět. Notnou chvíli se nic neděje, ale pak přece jenom se mezi Hauntrovýma rukama objeví malý pruh temnoty.
"Výborně, Hauntre, zdá se, že jsi přišel jak na to." Pochválím ho, když si toho všimnu. Haunter jen nepatrně přikývne a dál se soustředí, aby vytvořil pořádný puls. To mu trvá ještě skoro dvě minuty, ale pak jej přece jen vítězně zvedne nad hlavu a hodí po imaginárním nepříteli.
"Výborně, teď když už víš jak na to, je to pouze otázka cviku." řekne větu, kterou bych v jinačím podání řekl sám a následně se zanoří do stínu, tak že mu jenom oči a ústa zůstanou venku. "A já si můžu zatím v klidu odpočinout."
"Jde vidět, že ten trénink bereš vážně."
"Já už svou část práce splnit, teď je to na tobě." odpoví Gengar se smíchem a ještě si vynoří ruce a provokativně si je založí za hlavu.
"No, dobře, tak budeme pokračovat. Stačilo to jak ti to vysvětlil Autari?"
"Jo, stačilo. Dalo by se říci, že mně i dobře navedl." Odpoví Haunter a začne se pokoušet o další puls. Druhý pokus mu trvá podobnou dobu, ale Haunter se  nenechá odradit tím, že se nedostavilo okamžité zlepšení a pokračuje v tréninku dál. Po chvíli se přece jenom projeví zlepšení a Haunter začne provádět útok rychleji. Ještě chvilku nechám Hauntra trénovat, než kopnu za sebe trochu prachu a řeknu. "Stávej parťáku. Budeme potřebovat tvé schopnosti."
"Eh? Já už jsem to Hauntrovi vysvětlil."
"To ano, a já jsem ani neříkal, že budeme potřebovat, abys znovu vysvětlovat. Řekl bych, že se Haunter dostal do fáze, kdy může trénovat s pohyblivým cílem."
"Počkat...snad nečekáš, že budu poletovat, aby se do mně mohl trefit. To doufám, ne kámo."
"Sice by to bylo lákavé dívat se jak tady budeš uhýbat jako baletka, tak opravdu ne. Dnes jsme spolu trénovali zmatení, takže doufám, že ti nemusím vysvětlovat co máš dělat." Autarim nadšeně zařáří oči a jen souhlasně přikývne. Vyletí před nás a na oba dva použije zmatení. Chvilku na to se před námi objeví poletující Beedrill. Haunter zaútočí, ale jeho puls letí strašně stranou. "Autari a promítáš nám oběma to samé?" zeptám se, když o dvacet metrů mine druhým útokem.
"Ehm, jistěže kámo." ozve se mi odpověď a z Beedrilla se najednou stane Serperior, který se nachází o dobrých deset metrů víc vlevo.
"Jistěže." přitakám nad tím, ale dál to nijak nekomentuji a jenom sleduji jak se Hauntrovi vede. Teď, když už máte stejnou iluzi, tak se jeho pulsy pohybují daleko blíž k cíly než před  chvílí. Chvíli trvá než získá dostatečný cvik s pohyblivým cílem, který se navíc pohybuje dosti zkušeně. Skoro jako kdyby se jednalo o skutečného pokémona, který se má jenom vyhýbat a vyčkávat než se jeho sok vyčerpá.
"Dobře, už ti to jde. Tak a teď je potřeba, aby ses taky pohyboval." pobídnu Hauntra, který se pak skutečně začne pohybovat. Nejprve do jednoduchého kruhu, ale poté co Serperior změní na vysmívajícího Gastlyho, ve kterém poznám dřívějšího Autariho. Ani nevím podle čeho, jsem to poznal, ale tak nějak jsem vnitřně věděl, že to tak bude. Proti Gastlymu, který stejně jako Haunter leviteje se začne pohybovat Haunter podstatně složitějším vzoru. Během tohoto soupeření se Hauntrovi podaří trefit Gastlyho jenom dvakrát.
"Dobře. Myslím, že by to pro teď stačilo. Parťáku, můžeš nás už uvolnit?" zeptám se Autariho a následně. Poté co nás z toho dostane, tak podám Hauntrovi Berry na posilnění a poté co pojí vyrazíme pryč z pole.

Gengar: 1x sendvič
Haunter: 1x Oran Berry

619 [A] Drobeček [A] Drobeček | 28. prosince 2018 v 10:52 | Reagovat

[616]:[617]:[618]: Oba pokemoni se útoky naučili.

Gengar +4 levely, +9% sehranosti (3% sendvič)
Haunter +2 levely, +10% sehranosti (5% berry)

620 Shinen Shinen | 29. prosince 2018 v 18:34 | Reagovat

1. Grovyle - Tyrion

Po delší době jsem si to nakráčela na tréninkové pole. Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu a s úsměvem jsem z pokéballu povolala svou stromovou ještěrku. "Budiž zdráv, Tyrione," šklíbla jsem se na svého nejediného travního pokémona, jenž mi škleb vrátil nazpět. "Nazdar!" pozdravil mě a rozhlédl se. Poté si sedl na zem a přežvykoval nějakou rostlinku v tlamě. "Trénink? Nemyslím si," řekl, když si uvědomil, že jsme na tréninkovém poli. Usmála jsem se. Tenhle přístup mě však vůbec nepřekvapil - a byla jsem na něj připravená. "Že ne? To je škoda. Chtěla jsem tě dnes naučit jeden z nejsilnějších travních útoků, možná nejsilnější, co se momentálně můžeš naučit," zkusila jsem ho navnadit. Tyrion se na mě na sekundu podíval, a poté znova obrátil svou pozornost na rostlinku. "Upřímně, je to úplně mimo úroveň síly tvých dosavadních útoků...kdo ví, jestli bys to zvládl...," šklíbla jsem se. Samozřejmě jsem mu nechtěla nějak snižovat sebevědomí nebo něco. On ví, že to myslím ze srandy...že jo?
Tyrion se dlouze zamyslel. Jeden z jeho snů bylo naučit se nějaký super silný útok/kombo, kterým by mohl někoho OHKOnout. Normálně by se mu nemuselo chtít...ale tohle si nemohl ujít. Možná mě celou dobu trollil a přijal by stejně? Kdo ví. "Dobrá. Platí. Tak co to máme za útok?" odrazil se ze mě zpátky na nohy, protáhl se a pohlédl na mě. "Listovou bouři. Víš, jak to vypadá?" pousmála jsem se. "Už jsem to párkrát viděl! Vypadá to hustě!" nadchnul se ještěr. "Super! S takovou se to budeme učit jen 10 let!" zvolala jsem ironicky. "Bez tebe bych už to dávno uměl," rozesmál se Tyrion zlomyslně. "Nevím, jestli se Treecko může naučit Listovou bouři...," rozesmála jsem se i já. "Pche!" odplivl si na zem Tyrion. "Raději nebudeme pokračovat. Začněme s tréninkem," protáhl se naposled. "Okay, okay. Takže...," nadechla jsem se zhluboka. "Nejprve, myslím, musíš začít jakýmsi nastřádáním energie. Té... travní, jakož-," přerušilo mě lehké vyprsknutí smíchu Tyriona. "No, chápeš! Můžeš třeba nějak...celým tělem nebo z tlamy nebo v rukách, záleží jak to cítíš ty!" vysvětlovala jsem retardovaně a Tyrion se opět zasmál. Povzdechla jsem si. "No, a pak... tu energii uvolníš do zelených lístečků, hodně lístečků...no, spíš listů... a přeměníš je v silnou listovou bouří, která zamíří na protivníka...moc nevím jak to vysvětlit, ale naštěstí ten útok znáš, takže...," skončila jsem. Tyrion zvládl mě vnímat a zároveň se smát. Ohromný multitasking. "Takže, můžeme začít?" optala jsem se vážně. Tyrion přikývl, smích ho již přešel. Věděl, že ho čeká těžký trénink.
"Dobrá. Krok č. 1, soustředit svou energii," zahájila jsem trénink. A Grovyle se mnou. Začal se soustředit. Soustředil se. Soustředil se ještě pár minut...a nic. Odplivl si. "Mohlo by to bejt podobný pocit jako u Absorb...," napadlo mě. Tyrion se zamyslel. Nasadil jakejsi postoj a začal se znova soustředit. Tentokrát kolem něj nepatrně zářila energie. "Oh, no vidíš, pokrok! Ještě 9 let!" ušklíbla jsem se. Tyrion není žádná uražlivka, zasmál se tomu. Zhluboka se nadechl a zkusil to znovu. Tentokrát kolem něj energie zářila jasněji a trvalo mu to kratší dobu. "Super! Zkus se soustředit co nejvíce na svou travní podstatu, nemyslím tu konopnou, a stvořit svůj první zelený list," navrhla jsem průběh dalšího kroku. Grovyle to zkoušel. A zkoušel. A omylem použil Absorb, který se málem dostal až ke mně. "Uuuf...víš co, kdyžtak se raději otoč k tomu stromu," zasmála jsem se. Ještěrák naštěstí tak učinil. Nasadil znovu svůj postoj a soustředěný pohled, načež se kolem něj tvořila zelenkavá energie. Zelenkavá! To vypadá slibně. V tomhle postoji byl ještě dobrejch pět minut, to už jsem se posadila v bezpečné vzdálenosti, nevydržela jsem dlouho stát.
Zrovna, když už mě trápila netrpělivost, panu Grovyleovi se zdařil první malinký list, jenž nedoletěl ani ke stromu. "8 let!" prohlásila jsem se smíchem. "Už je to trapný," zasmál se ironicky na odpověď. Neváhal a pokračoval. Zasoustředil se, kolem něj slabá zelená aura, po chvilce pár pomalých lístečků směřující na strom. Vykřikla bych, že už jenom sedm let, ale nechtěla jsem být trapná...
Pozorovala jsem bezeslov nadále pár marných Grovylových pokusů, bude to ještě trvat, ale pokroky tam jsou. Učí se rychle, chlapec. Stejně jako Tyrion Lannister. "Hele, takhle to bude srandovnější a lepší," zvolal Tyrion Ještěr. Pořádně vyskočil a z jeho těla, přesněji z energie utvořené kolem jeho těla, vystřelilo pár listků, které se otřely o strom a spadly. Strom stále bez škrábance. "No parádička," okomentovala jsem jeho akrobatický kousek. Grovyle beze slov vyskočil znova, tentokrát vystřelil o něco víc lístků i s větší rychlostí. To mě docela překvapilo. "Super práce," kývla jsem uznale a pokynula jsem rukou, ať jde ke mně. "Dáme si pauzu, dobře?" s těmito slovy jsem se začala hrabat v batohu a vytáhla dva sendviče. "Je libo sendvič?" zeptala jsem se ještěra. "A je veganský?" zasmál se a sendvič si převzal. Seděli jsme vedle sebe a vesele žvýkali sendvič. Byla jsem moc ráda, že se Grovyle poslušně útok naučit chce a dává do toho...asi vše. No, přeci jen... je to jeho mini-sen.

Po 20 minutách odpočinku a cpání se sendvičem...

Synchronizovaně jsme se protáhli a Grovyle přešel k blízkosti stromu. "Nyní bychom se měli soustředit na množství lístků a na jejich sílu," zanalyzovala jsem nahlas. Grovylák nic neřekl, vyskočil ze země a vystřelil okolo 20 slabších lístků na strom. "Okay, zůstaňme u tohoto množství. Jen je zkus zesílit," zkusila jsem mu poradit. Tyrion kývl, vyskočil ze země a vyslal na strom asi patnáct zelených listů. Silnějších listů, některé zanechaly na kůře stromu menší škrábanec. "Začíná ti to jít," kývla jsem uznale. Grovyle se sebevědomě usmál a zopakoval tu samou činnost - skok, výstřel dvaceti ne-tak-slabých lístků, mírné poškrábaní kůry. Ani nečekal na můj slavnostní komentář, rozběhl se, vyskočil a bum dvacet silnějších listů na strom. Kůra už je znatelně poškozená, věřila jsem však, že sílu nemá stále vypilovanou. Ještěr na mě pohlédl. Usmála jsem se a kývla. Úsměv mi oplatil, tentokrát si chvíli dal na čas. Pořádně se prodýchal a až skončil s uklidňováním dechu, vyskočil a střelil asi třicet listů na strom, nyní žádné poškození. "Myslím, že počet by pro teď stačil. Zkus se teď soustředit na sílu," navrhla jsem. "Ale nejsem špatný, že?" ušklíbl se, poskočil, a Arceus ví, že právě vystřelil 27 listů na strom. Zatím nejsilnější, co se mu povedly, ale stále to nebylo ono.
Vyzkoušel to ještě párkrát, ale výsledek zůstal stejný. Ani lepší, ani horší. Grovyle si povzdechl a odplivl si. "Možná by to chtělo nějakou novou motivaci...," zapřemýšlela jsem nahlas. Ještěr na mě tázavě pohlédl, já se ušklíbla, vytasila pokéball z kapsy, zmáčkla, a... před námi se vylíhla z božské záře samotná Charmeleonice Arya. Rozhlédla se, Grovylákovi věnovala přísný pohled. Grovyle s ní pohled spojil. Chvíli na sebe vražedně zírali... a poté na ni Tyrion vyslal pár zelených listů. "Myslela jsem to s tou motivací trošku jinak!" vykřikla jsem a uhla, Arya lístky otráveně odrazila uhlíky. "No, jestli budeš na stadiónu zapásit taky, tak tam vlastně ani nemusíme chodit," šklíbla se Arya na Tyriona. "My budeme zápasit?!" zvolal nadšeně Tyrion a protáhl se. "Stejně mě při zápasu nechceš poslouchat," protočila jsem očima. Tyrion se na mě otočil a zazubil svým bezchrupovým úsměvem: "No právě," zasmál se a vyskočil. Společně s Aryou jsme sledovali, jak postupně střílel zelené listy na strom. Jeden z nich na něm dokonce způsobil mini explozi. Tohle byl asi zatím jeho nejvydařenější pokus. Přeci jen je jeho rivalka menší motivace. "No, to je lepší," okomentovala Arya vážným hlasem. Věděla, že co se týče síly, je s Grovylem tak nastejno. Jen je prostě... vůdčí typ a bere tréninky a zápasy vážněji než on. "No, dík," zasmál se zelený ještěr červenému a opakoval nazpaměť naučený proces - vyskočit, soustředit rychle energii a vystřelit co nejsilnější, nejrychlejší listy, co to jde. Tyhle způsobily stromu docela šrámy... a Grovyle už byl trochu vyčerpaný. "Pojď se napít, blázne," zasmála jsem se a vytáhla studenou vodu, kterou jsem nalila plechovky. Taky mi už vyschlo z toho mluvení a napila jsem se s ním. Arya nechtěla ani jíst ani pít.

Po 15 minutách pití chlazené vody a odpočinku...

"Ještě párkrát a končím," ušklíbl se Tyrion. Kývla jsem s úsměvem. Naprosto ho chápu, musí to být vyřizující. "Tak se předveď," zvolala Arya. Tyrion se rozmachl, vyskočil a poslal na strom okolo 30 silnějších listů. "Dobrá práce!" zvolala jsem, Arya souhlasně přikývla. "Zkus do toho dát větší emoce," ušklíbla se. "Dobře!" zasmál se Tyrion. "HOOOOP!" zvolal a pořádně vyskočil. "Uááááááááá, tu máš!" zařval sopránem a vybombardoval strom energickými listy. Dopadl vyřízeně na zem. "Spokojená?" zasmál se. "Tak už to dnes utneme, vedl sis dobře, Tyrione. A skvělá práce s vůdcovstvím, Aryo," zasmála jsem se.
Chvilku jsme si povídali, poté jsem oba pokémony odvolala do ballu a odešla.

//Já - sendvič, studená voda
Grovyle - sendvič, studená voda

621 [A] Enwy [A] Enwy | 30. prosince 2018 v 19:43 | Reagovat

[620]: Grovyle se útok bohužel nenaučil. Listová bouře je na začátek poměrně složitý útok, obzvláště pokud pokémon neovládá listovou břitvu, a tak potřebuje lepší základ, který spočívá v lepším vysvětlení. Arya se rozehřála.
Grovyle - 3 levely, 8% sehranosti (3% sendvič, 1% voda), 4% lásky (Shinen)
Charmeleon - 1 level, 2% sehranosti, 4% lásky (Shinen)

// Nezapomeň na bod dva, aneb co budete s pokémonem dělat, uvést do hlavičky.

622 Phereydor Phereydor | 5. ledna 2019 v 21:08 | Reagovat

1. Snivy #1
2.1 (Ne)náročný seznamovací trénink: Tackle + Snivyiny úponky (či jak to nazvat, v textu to bude určitě poznat), žádný nový útok
2.2 Spotřebováno: 1x Bébéčko, 1x obyčejné granule
3. Cestou od profesorky Juniper a z obchodů si přehrávám v hlavě, co se za posledních pár desítek minut odehrálo. Občas se musím zastavit, vymanit se z víru myšlenek a přemýšlet, kam jsem vlastně chtěl jít teď. Neustále mi před očima visí ta poslední Snivyina věta o výletě. Kdyby to pověděla rovnou, bylo by to přeci mnohem jednoduší, ale… Když už jsem se rozhodl takhle, bude to tedy takhle. Vydáme se na chvíli na tréninkové pole, nebude to moc na dlouho ani vyčerpávající a spíš si stejně budeme povídat anebo poznávat navzájem, co dokážeme – tedy ty schopnosti asi budou asi spíše její parketa, zatímco já budu cosi žvanit… Jak typický, jojo. Nakonec rozhodně přikývnu hlavou a zahnu doprava, abych se teda neztratil a došel tam, kam přeci chci.

Po určité době chůze konečně přijde můj cíl. Na tréninkovém poli si najdu nějaký ten volný prostor a usadím se na zem do tureckého sedu – oblíbená pozice to vypadá, jak se tak pozoruju. Sundám si ze zad batoh, odložím ho vedle sebe a rovněž vytáhnu pokéball se Snivy. „Tak jdeme na to,“ zašeptám si tiše a míček odložím kousek před sebe na zem. Snivy se na mne dívala a já zase na ni. „Ehm – tak tedy,“ pokusím se o povzbudivý úsměv a pokračuju, „jsme tu na tréninkovém poli. Rozhodně bych to dneska nepřeháněl anebo tak, sotva se známe a bylo by fajn si projít nějaké ty základy, o něco se víc poznat, však víš… Určitě to pro tebe nebude nic složitého a je jasný, že to zvládneš.“ Dořeknu spokojeně a už už vidím, jak se Snivy zřejmě chystá říct nějakou připomínku, patrně k mému vychválení jí, aniž bych k tomu měl nějaké podklady. Všimnu si toho, a ač lehce nejistě, prudce se zvednu ze země a ještě něco dodám: „Ale nebudeme předbíhat, hlavní jsou činy, ne slova!“

Snivy si to patrně rozmyslí. Zůstane zamyšleně stát a bedlivě mě sleduje. „Poxédex a profesorka Juniper mi o tobě řekly docela dost podstatných věcí. Mimoto, co jsem už věděl, různé zajímavosti a přišlo mi, že je toho až moc nepodstatného, zbytečného – hlavně u toho pokédexu. Měli by to zestručnit, aby se trenér dozvěděl jenom fakta, a ideálně nějak jednoduše, určitě víš, co myslím…“ Snivy jen nejistě přikývne hlavou a já si už pro další chvíle odpustil takové zbytečné kecy. „Tak tedy do práce. Podle všeho umíš klasický Tackle. Užitečný a silný útok, když se dobře provede. Věřím, že jsi s ním sžita a víš, jak na něj, ale pro jistotu – rozběhnout se, soustředit energii do té části těla, která přichází do kontaktu s cílem a při vyšších cílech anebo pro nabrání síly i skok, je to tak?“ Snivy ve chvíle, kdy jsem započal faktografii o útoku, začala pozorně naslouchat. Poté jen souhlasně přitaká. „Dobrá, dobrá…“ Přejdu kousek dále a donesu stoličku…

…Nízkou dřevěnou stoličku, kterou zanechám v dostatečně vzdálenosti od ní. „Začneme sílou. Stolička je dost velká nato, abys ji nemohla minout, tudíž bude stačit ji převrátit. Jde o pevné dřevo, které se jen tak nenechá rozhodit, ale věřím, že dokud na ni nepoložím zátěž, neměl by to pro tebe být problém. Je jasné, co po tobě chci?“ Snivyin pohled se přesune ze mne na stoličku a zase zpět: „Stačí tedy ji… Jen převrátit, chovateli? Opravdu po mně nic víc nechceš?“ Rozhodně to neříká arogantně anebo namyšleně, nejspíš se asi jen ujišťuje, že skutečně rozumí, co po ní chci. „Přesně tak!“ Má reakce je jasná, ona se postaví čelem k jejímu cíli a už jen vyčkává na povel. „Dobře, Snivy, použij Tackle!“ Původně jsem chtěl ještě dodat něco o tom, ať nezapomene na to, co jsme si povídali, ale něco mi říkalo, že by ji to možná naopak rozhodilo. Nicméně, sleduji pozorně její pohyby. Pohybuje se poměrně s jistotou – ten útok zřejmě opravdu zná. V ještě poměrně uctivé vzdálenosti od stoličky se odrazí od země, natočí se lehce vlevo a pravou částí svého těla srazí stoličku k zemi, přičemž přistane poměrně elegantně vedle ní. „Paráda!“ Zavolám na ni, ač jsem ve skutečnosti nečekal, že se jí od toho místa povede odrazit až ke stoličce – mám jen špatný odhad, vypadá to.

Stoličku dojdu zvednout, přidám na ni cirka středně velký kámen a spolu se Snivy se vrátíme na původní místa. „Dobrá, povedlo se ti to a připadalo mi, že si seš naprosto jistá. To je jedině dobře.“ Snivy skutečně přikývne, tudíž si zřejmě skutečně jistá je. „Teď to je o něco těžší. Stolička je o něco stabilnější díky tíze kamenu, který je na ni, přesto věřím, že se ti to povede. Můžeme?“ Snivy se ani neptá na úkol, proto jí nejspíš bude jasný, a tak jdeme na to. „Snivy, použij Tackle!“ Nechci jí moc mluvit do jejího stylu, dokud vypadá tak sebejistě. Na začátku jsem si své řekl, a tak je to teď na ni. A skutečně jsem udělal správně – Snivy ještě před samotným zahájením útoku o pár kroků ustoupí, díky čemuž má větší možnost k rozběhu a získání energie do nárazu. Jakmile se stoličky dotkne, převrhne se a kámen je spolu s ní na zemi. „Jen tak dál, jen tak dál.“ Pochválím Snivy ve chvíli, kdy odnesu stoličku pryč a zaměním ji za delší lavičku. Položím na ni ten kámen, jež jsem teď používal, přidám však ještě dva, a to tak, že mají mezi sebou značné rozestupy.

„Dalším a posledním úkolem pro dnešek s Tacklem bude míření. Pojď ještě o něco dál a stoupni si, prosím tě, sem…“ Podívám se na lavičku a přibližně odhadnu vzdálenost takovou, že stojí Snivy proti prostřednímu kameni na lavičce. „Jsi dál od lavičky a budeš se snažit mířit na jeden z postranních kamenů, což znamená, že se musíš buď rozhodnout, zda začneš měnit směr svého rozběhu od začátku, nebo se vychýlíš do jedné či druhé strany až při samotném výskoku. Nechám to na tobě, nicméně potom se při samotném provádění útoku pokusím ti pomoci, ano? Celé to probereme, nejprve však by mne zajímalo, co pro tebe bude jednoduší.“ Snivy se na malinkatou chvíli zamyslí, pak docela rozumně odpoví: „Nejspíš pro mne bude lepší měnit směr již při rozběhu, protože budu mít víc času vyrovnat to, kdyby se mi to příliš nedařilo hned zpočátku.“ Na to jsem mohl jen kývnout hlavou a souhlasit: „To zní jako rozumná úvaha, dobrá. Jdeme na to. Postavím se asi doprostřed tvé cesty…“ Přejdu tak, abych nestál v případně cestě ani k jednomu kameni, ale stojím přibližně uprostřed vzdálenosti mezi Snivy a lavičkou. „Řekl jsem, že tě povedu, proto ti nejdřív povím, co se ti budu snažit říkat, ať tě pak nematu při běhu… Nejprve se tedy rozběhneš a začneš pomalu měnit směr. Pokusím se ti říct, kdy už asi stačí a kdy bych to tak viděl na odraz. Prosím tě, abys mi věřila, stojíš přeci jen už trochu dál a v dané rychlosti by se ti to mohlo zdát jinak, než to skutečně je, ano?“ Snivy nejistě souhlasí, patrně se jí to moc nezdá a raději by věřila sobě. Alespoň si mohu myslet, že se pokusí. „Dobře, do toho – Tackle směřovaný na levý kámen!“

A Snivy se rozbíhá. Instruuji ji tak, jak jsem předtím naznačil. Kdy už stačí, aby nezatáčela, že má ještě kapku zrychlit. Ale když přijde na odraz, už už se jí chystám říct, aby se odrazila, když v tom se odrazí dříve, než to stihnu říct. Je to jen o pár krůčků a mohlo by se zdát, že to nic nezmění, ale změnilo. Snivy se přibližuje k lavičce a oba dva v ten téměř poslední moment víme, že tam nedoletí. V tu chvíli se k ní rozbíhám, zatímco dopadá docela tvrdě na zem před lavičku. Usadím se na zem. „Jsi v pořádku?“ Snivy se opatrně zvedne a zmateně kouká na místo, odkud se odrazila, na lavičku a potom na mě. Lehce provinile, ale přesto kouká. Kývne hlavou. „Nic se neděje. Hlavně že se ti nic nestalo. Ale prosím tě, příště mne poslechni, ano? Neříkám, že jsem nějaký vševěd, ale jsem smutný, když si ublížíš, i když jsem tomu mohl zabránit.“ Snivy se na mne překvapeně podívá, vyleze mi z náruče a postaví se naproti mně. „Byla to moje chyba. Měla jsem tě poslechnout, chovateli. Už se to nebude opakovat,“ poví nejistě, ale ač to může myslet sebevíc upřímně, dokáže se mi dívat do očí. „Povídám, je to v pořádku. Ale pro dnešek raději Tacklu necháme a…“ To ale Snivy odmítne zavrtěním hlavou. „Chci to dokázat.“ Nejistě se na ni podívám, ale odhodlání v jejích očích říká jediné. „Dobře. Zkusíme to ještě jednou…“

…Stojíme na původních pozicích a je více než jasné, co bude následovat. „Snivy, Tackle! A tentokrát pravý kámen.“ Útok probíhá naprosto podle představ – Snivy se rozbíhá, pomalu přechází o něco víc vpravo, zůstává tam, kde jí povím a odráží se přesně v okamžiku, kdy to mně samotné přijde nejlepší a pokynu jí k tomu. Vše vychází a zbytek je na ní. Daří se jí. Nenatáčí své tělo, ale udělá kotoul a kámen z lavičky zmizí díky jejímu ocasu, přičemž ona sama dopadne elegantně na nohy za lavičku. „Naprosto excelentní práce, Snivy,“ povím spokojeně, když se přiblížím k lavičce a uklidím i ji. Snivy přikývne a poděkuje mi, tentokrát se sebou naprosto spokojena. Vytáhnu z kapsy Bébéčko a podám jí ho. „Dáš si? Za odměnu. Stavil jsem se pro nějaké jídlo cestou sem.“ Usměju se a sám něco taky zakousnu, k čemuž se usadím vedle Snivy na zem. Ta si ode mne Bébéčko jen vezme, chvíli se na mě dívá a pak si sedne také.

623 Phereydor Phereydor | 5. ledna 2019 v 21:08 | Reagovat

1. Snivy #2 (takový kraťoučký dodatek kvůli znakovému omezení)
2.1 (Ne)náročný seznamovací trénink: Tackle + Snivyiny úponky (či jak to nazvat, v textu to bude určitě poznat), žádný nový útok
2.2 Spotřebováno: 1x Bébéčko, 1x obyčejné granule
3. „Tohle je jenom taková maličkost, koupil jsem i granule, které si jistě dáš radši, kord po takovém vyčerpávajícím tréninku. Ale chtěl bych s nimi něco zkusit…“ Povídám mezi žvýkám a polykáním soust své mňamky, zatímco ona pojídá ono Bébéčko. Když jsme oba dva hotovi, jen se natáhnu pro batoh, vyndám jednu plechovku s granulemi a odložím ji kousek od Snivy. Otevřenou, aby si z ní mohla vzít. „Podle pokédexu ti z tvého žlutého límce, či jak to nazvat, mohou vyšlehnout úponky, se kterými můžeš podle své libosti manipulovat…“ Vytáhnu pokédex a ukážu jí, co konkrétně myslím (https://66.media.tumblr.com/63097a28d14019688b4aa8cd5b05e2b4/tumblr_meukmfJoCc1qdai9lo1_400.gif). Snivy okamžitě přikývne a já jsem rád, že se nepletu. „Samozřejmě, to my Snivyové umíme.“ Poví docela hrdě, až mne překvapí. „A já bych to chtěl, pochopitelně vyzkoušet. Pokud jedno hodím nad tebe do vzduchu, zvládneš to chytit?“ Čekám jen strohé přikývnutí, ale Snivy už i dokonce promluví na pouhý souhlas. „Ano, chovateli. To nebude žádný problém.“ A tak jen ze srandy vezmu jednu granuli a hodím ji do přiměřené výšky nad Snivy. Ta bez problému v rychlosti úponkami granuli chytí, vezme si ji do ruky a spokojeně ji začne pojídat. „Dobrá, tak to není co řešit. Najez se a můžeme se vydat na ten výlet, jak jsi povídala, co ty na to?“ Snivy přikývne a tentokrát beze slov se pustí do jídla. „Bavilo mne to a zjistil jsem, že jsi schopná. A to už si nenechám vymluvit. Dobrá práce.“ Snivy se zarazí a vypadá to, že by něco chtěla povědět, nakonec raději vzdá nějaké protesty a pokračuje v jídle.

A poté? Ještě s ní pro jistotu skočím k sestře Joy a následně hurá na farmu Vivillonů!

624 [A] Drobeček [A] Drobeček | 10. ledna 2019 v 17:07 | Reagovat

[622]:[623]: Snivy si útoky procvičila.

Snivy +4 levelym +8% sehranosti (1% Bébéčko, 1% granule)

625 Slaanesh Slaanesh | 13. ledna 2019 v 18:25 | Reagovat

Mimikyu „Yukiko“
Učení Wood Hammer

Konečně jsem se cítil dostatečně připraven na to, abych začal trénink, na kterém jsme se s Mimikyu společně domluvili. Nakonec jsem se jej rozhodl rozšířit wood hammer, jelikož jak jsem zjistil jedná o útok, který přímo souvisí s dřevem, které imituje ocas u Mimikyu. Takže se jedná o skvělou věc, kterou se můžeme společně procvičit. "Ahoj, Yukiko cítíš se odpočatě?" zeptám se poté co přivolám Mimikyu.
"Ano, proč se ptáš?"
"Protože dneska budeme společně opět trénovat. A pak pokud nebudeš příliš unavená, tak bychom šli někam na výlet. Třeba bys mohla Ikit předat toho smajlíka od Drobečka." Odpovím ji nacož se mi od ní dostane souhlasného pokývnutí hlavou. "Takže jak jsme se domlouvaly, tak tento trénink zamříme na práci s tvým, no nebude ti vadit když tomu buu říkat ocas? Nějak nevím jak to lépe pojmenovat."
"Dřevo?" Navrhnu Mimikyu.
"Ehm,...dobře, takže soustředíme se na práci se dřevem. Trénink rozdělíme do dvou fází. V první té jednodušší ta bude soustředěna čistě na práci s dřevem. A v druhé se pak pokusíš zvládnout útok, který se nazývá Wood Hammer. A půjde o to, že necháš to dřevo zvětšit a ztvrdnout."
"A k čemu takový útok bude?"
"No k různým věcem, například. Tím můžeš zajistit, že se to dřevo nezlomí, když budeš jím bránit něco tvrdého. Pak bys jej musela zbytečně opravovat. Nebo taky tím zvýšiíš šanci, že něco jím trefíš. No nejsnadnější to bude až ti to ukážu na první části tréninku."  řeknu a začnu vytahovat z batohu různé míčky. Jsou různě plněné, ale jednu věc mají společnou, velikost tak akorát do mé ruly. "Tady s tímto začneme cvičit. Klidně si je osahej Mimikyu, co budeme dneska dělat je... Já budu míčky házat a ty se je budeš snažit svým ocasem, ehm dřevem odrazit." vysvětlím základ prvního cvičení a nechám si Mimikyu vyzkoušet všechny míčky.
"Jsou rozdílné, tento je tvrdý a tento...je podobný jako má Shedinja." Souhlasně pokývu hlavou.
"Pro tohle jsem se rozhodl záměrně. Jelikož jsi opravdu moc bystrá, tak jsem se rozhodl pro tuto těžší verzi. Jde o to, že musíš mít na každý míček jiný způsob jak ho odpálit. Například, tady u tohoto stačí, když se zapřeš a necháš to trefit dřevo a on se odrazí sám. Ale do tohoto." řeknu a popisovaný míček zvednu. "Do něj musíš sama udeřit jinak jenom sklouzne dolů. A to bude věc na kterou se po nějakou dobu zaměříme. Jelikož i když věřím, že ti to půjde. Jak jsem se měl sám možnost přesvědčit máš výborné pozorovací schopnosti, takže si nemyslím, že by ti tohle mělo dělat tak velké potíže. Klidně si je všechny vyzkoušej, než začneme." Vybídnu Mimikyu, která si pak vyzkouší všechny.
"Co je v tomto? Zdá se mi jako kdyby tam něco teklo, ale na je to takové...pevné."
"Tohle, no říká se tomu hakisák. Hakisáky jsou vyplněné takovými malými kuličkami a díky tomu jsou na jednu stranu takové poddajné, ale zase jsou i pevné, když se kuličky nestihnou včas přeskupit." vysvětlím ji a spokojeně se usměji, když Mimikyu chápavě přikývne. "Dobře, takže než začneme se samotným tréninkem, tak by bylo dobré si prvně vyzkoušet ten pohyb. Takže já ti podržím míček a ty do něj bouchni dřevem, aby odletěl, dobře?" řeknu a vezmu do ruky míč plněný vzduchem, jelikož ten se na tento začátek bude hodit nejlépe. Dám ho lehce nad úroveň obličeje Mimikyu a čekám než se Mimikyu odhodlá ke svému prvnímu pokusu. Mimikyu se několikrát zavrtí, jak si není jistá jak správně tento krok provést, ale nakonec se přece jenom jí povede správně trhnout svým kostýmem, aby bouchla míček, který se velice ochotně odkutálí o kus dál. "To nebylo špatné. Ještě parkrát, než si na něj pořádně zvykneš a pak už budeme moct začít první fází." Poznamenám a sáhnu pro ten samí míček, jelikož na tuhle část si Mimikyu nepotřebuje zkoušet jinačí. Teď se potřebuje naučit se správně pohnout. Než Mimikyu získá dostatečnou jistotu při tomto pohybu, tak uběhne krásných deset minut.
"Dobře, tak tohle ti už jde, teď překročíme k další části." řeknu a sednu si před ni a přitáhnu si k sobě všechny míčky. "Budu ti je opatrně házet a zkus mi je odpinknout zmátky, jo?" První míček, který ji hodím je ten, se kterým jsme až doteď cvičili a tak se jí ho podaří snadno odrazit ho spátky ke mně. Lehce mně ťukne do hrudi a já ho pak rukou zastavím, aby se neodkutálel příliš daleko. "Výborně, Yukiko. Teď vyzkoušíme hakisák." oznámím ji a dvakrát si s ním pohodím, jelikož jsem tak nějak tušil, že by to mohlo Mimikyu pomoc, když uvidí jak letí. Pak jej hodím, Mimikyu se sice podaří míček zasáhnout i když letí níž než předchozí, ale míček jen zklouzne dolů na zem.
"Co jsem udělala špatně?" zeptá se smutně Mimikyu.
"Ale nic jsi neudělala špatně. Trefila jsi ho, i když letět naprosto jináč než ten předchozí, to že se ti ho nepodařilo odpálit napoprvé není tak hrozné Yukiko. Jde o to, že v něm jsou kuličky a tak do něj musíš udeřit prudčeji, aby jsi docílila podobného efektu jako u tohoto." Vysvětlím ji a znovu si vezmu hakisák. Vyhodím ho do vzduchu a lehce do něj při dopadu ze spodu bouchnu, aby opět vyletěl nahoru. Hakisák místo toho, aby opět vyletěl nahoru, jen lehce nadskočí a pak zůstane ležet na mé ruce. "Vidíš, to je ta věc o které jsem mluvil, že ji budeme trénovat déle. Řekněme cit pro to jak silně a prudce musíš udeřit, aby jsi ho odpálila. Když se třeba podíváš na tent hakisák. Když uvidíš, že se začne deformovat, tak musíš udeřit prudčeji, jelikož v tuto chvíli se má čas zdeformovat a tak se zbavit té síly, kterou do toho ty vložíš."  Vysvětlím ji a při dalším vyhození se mi jej podaří opět odrazit do vzduchu, jelikož do něj udeřím prudčeji.
"Každý se bude chovat jinak?" zeptá se Mimikyu, zatímco se podívá na ostatní míčky.
"ano, přesně tak. Každý se bude chovat jinak, koneckonců tak je to se vším, že ano. Zatímco s Ikit jste nejlepší kamarádky, tak s jinačí minccino by sis nemusela rozumět. Nebo já a Drobeček se nechováme stejně."
"Ani jeden nemáte rád lidi." řekne Mimikyu a podívá se na mně, jestli jí to budu chtít vyvrátit.
"Ehm,...no nemůžu říct jak je na tom on, no...ale jsou zase věci, které máme s jinými společné." Pokusím se z toho nakonec vybruslit, abych jí nedal do hlavy nějakou špatnou myšlenku. "Pojďme pokračovat." řeknu nakonec a jsem rád, že Mimikyu jako hodné dítko, jen souhlasně přikývne a pokračuje v tréninku. Postupně se dostaneme přes všechny typy míčků, trvá to sice chvíli, než se Mimikyu podaří přijít na správný přístup pro každý z něj, ale nakonec se jí to přece jenom povede a já zavelím k odpočinku.
"Dáme si na chvíli pauzu. Jednu část, prakticky máme za sebou a myslím, že si zasloužíš chvilku si odpočinout. Přece jenom nesmíme to s tréninkem přehánět." řeknu a přesunu se kousek stranou k batohu, ze kterého vytáhnu již nakrájené jídlo pro Mimikyu. "Na dej si, ať se před pokračováním pořádně posilníš." řeknu a dám před Mimikyu jídlo, která začne spokojeně jíst to, co jí bylo připraveno. Když se tak stane tak si vytáhnu sendvič a začnu sám jíst. Po celou dobu co jíme, jsme potichu a i pak jsme ještě notnou chvíli ticho a užíváme si klid.
"Hm, můžu se zeptat?" Začne nakonec Mimikyu.
"Už se stalo." Odpoví a pobaveně se usměji nad zmatení Mimikyu a tak jenom souhlasně přikývnu.
"No chtěla jsem se zeptat." začne opět Mimikyu a následně se na mně podívá, jestli ji chci přerušit, když se k tomu nemám tak pokračuje. "Kdo byl tvůj první pokémon. Když jsme byli na hrách, tak jsem slyšela, že se jim říká starteři. Byl to Autari?" Trochu překvapeně se na ni podívám, ale pak jen zavrtím hlavou a odpovím ji. "Ne, Autari byl až můj druhý pokémon. Můj startér byla Greninja, tedy v té dobře ještě Froakie." Mimikyu chápavě přikývne a opět na chvíli stichne, jelikož ale chci aby odpočinek trochu rychleji utíkal, tak pokračuji v řeči. "Říká se, že Starter, první pokémon, určuje směr naší cesty. Pokud by to tak skutečně bylo, tak Greninja mně vede po cestě bezpečí, nebo spíš snaží se mně po ní vést."
"Nedaří se jí to?" zeptá se Mimikyu a přestože se její hlas nezměnil, tak mně něco přimělo zpozornět.
"Víš, ne vždy je to úplně možné se tomu vyhnout. Ale jináč, no řekl bych, že se jí to daří docela dobře. Udržuje mně na takové cestě, kde mi nic vážného nehrozí." řeknu o trochu opatrně, jelikož jsem nechtěl Mimikyu, nějak stresovat.
"Aha,...a jak jste se poznali s Autarim?"
"S Autarim? No, skoro bych řekl, že si mně našel on. Byl jsem první člověk, kterého viděl s maskou a tak nějak jej to uchvátilo, že se se mnou rozhodl cestovat." řeknu a slabě se zasměji při vzpomínece na to jaký byl Autari jako Gastly.  
Nakonec se rozhodnu to rozvést a tak pokračuji. "Narazili jsme na sebe, když jsem byl ještě v doma. Dalo by se říct, že jsem vycházel se dvouma pokémonama na svou cestu. Noc předtím než jsem měl vyrazit na cestu jsem nemohl spát a tak jsem se šel projít ven. Jak jsem se tak procházel, tak jsem najednou vycítil, že mně někdo pozoruje. A skutečně po chvíli se objevil Gastly. Chvíli jsme spolu chodili po lese, zatímco se mně vyptával na různé věci, které většinou souviseli s mou maskou. Když jsme pak vycházeli z lesa, tak se rozhodl, že se ke mně přidá. A tak jsme se setkali." Shrnu a usměji se na Mimikyu. "Chtěla by ses ještě zeptat na něco?"
"Ani, ne." zavrtí tiše hlavou Mimikyu a po chvíli ticha dodá. "Myslím, že můžeme pokračovat."
"Dobře, pokud se cítíš odpočatě, tak můžeme pokračovat Yukiko." řeknu souhlasně a přesunu se zpátky k míčkům.

626 Slaanesh Slaanesh | 13. ledna 2019 v 18:25 | Reagovat

[625]:Po přestávce se ještě vrátíme k první části tréninku. "tak ještě se budeme chvilku věnovat přecházející části. Přesněji teď je budu střídat a nepojedeme postupně. Ale jak jsem říkal na začátku, tohle budeme trénovat častěji, jelikož získat ten cit bude přece jenom  těžké. Takže na sebe zbytečně netlač, dobře Mimikyu?" řeknu a po její odpovědi souhlasně přikývnu a hodím první míček. Ten se jí podaří krásně trefit, až by mi přeletěl přes hlavu kdybych ho nechytil.  "Výborně, tady letí další." oznámím a hned poté lehkým padáčkem k Mimikyu vyrazí další míček. Opět se jí ho podaří trefit, tentokrát ovšem zafunguje to, že s tímto cvičením jsme teprve na začátcích a tak míček se ke mně spíš dokutálí. "O nic nejde budeme pokračovat uvidíš, že ti to půjde. Chce to jenom dát tomu čas." pokusím se Mimikyu povzbudit před tím než pošlu další míček. Tentokrát se jí ho opět podaří odrazit a míček mně trefí do hrudi.
"Nebolelo to?" zeptá se pro jistotu Mimikyu, kterou to trochu znervózní.
"neboj, jsem v naprostém pořádku, můžeme pokračovat?" odpovím ji a pod maskou se usměji. Po potvrzení se vrátíme k tréninku. Přestože se Mimikyu daří se střídavými úspěchy a neúspěchy, tak v průměru jde vidět, že se přece jenom zlepšuje. A že i když se jí ještě nepodařilo pro to získat cit, tak minimálně chápe princip jakým má trénovat, aby se jí ho podařilo získat.
"Dobře, myslím že s tímto pro teď skončíme a půjdeme chvilku pokračovat v druhé fázi našeho tréninku. Ale spíš tím jenom začneme, přece jenom už trénujeme docela dlouho a nechci abychom to s tréninkem přehnali." začnu a následně začnu schovávat míčky. Poslední, který se mi odkutálí dá do batohu Mimikyu. "Díky, že mi pomáháš s úklídem."
Když skončíme s uklídem, tak si sednu a podívám se na mlčky na Mimikyu. Po chvíli, když se rozhodnu jak přednést další část tréninku, tak promluvím. "Takže začneme dneska poslední částí tréninku. Od toho co jsme dělali doteď to bude dost rozdílné, jelikož zatím jsi potřebovala pouze svou fyzickou sílu, ale teď budeš potřebovat i svou vnitřní sílu. Tuto vnitřní sílu budeš muset přesměrovat na místo kde ho budeš potřebovat. Například, kdybys chtěla jak dělává Autari a vytvořit puls, tak bys ji směřovala do pařátku. Ale tentokrát jej budeš směřovat do svého dřeva. Čím víc tím by bylo lepší. Proto to dneska jenom parkrát vyzkoušíme, přece jenom už jsem dneska trénovali dost." Začnu s vysvětlováním toho co po ní budu chtít.
"A jak bych ji měla soustředit?" zeptá se zcela logicky Mimikyu.
"Ehm, no zkus...takto zaměř se na pocit, který je podle tebe nejdůležitější a nejsilnější. V něm bys měla najít nejvíc síly, pro daný úkol. Třeba mně pomáhá, když se chci soustředit na něco vně mně, tak zavřít oči." Zkusím jí poradit, jelikož tohle se přece jenom blbě popisuje z lidské perspektivy. Mimikyu, ale přesto souhlasně přikývne a po pár okamžicích se jí skloní hlava, jak zavřela oči a snaží se co nejvíc soustředit na své nitro.
"Myslím, že to mám." řekne Mimikyu a po chvíli dodá. "Je to hluboko,...a trochu to hřeje...co mám dělat dál?" zeptám se nakonec Mimikyu, když přerušovaně se pokusí popsat to čeho dosáhla.
"Dobře, tak teď je důležité abys to nenutila, zkus tomu uvolnit cestu nahoru, pokud se ti tohle povede, tak to pak podobným způsobem nasměrovat tam kam potřebuješ." zkusím ji nasměrovat k dalšímu kroku.
"Dobře." přitaká Mimikyu a opět zavře oči, které na chvíli otevřela, když poslouchala mou odpověď. "Já,...nejde mi to, pomůžeš mi? Uděláme to společně?" Zeptá se po neúspěšném pokusu a nebýt její hlas stále stejně melancholický, tak by se dalo říci i prosebně, ke mně natáhla pařátek.
"Jistě, pomůžu ti s tím Yukiko, proto přece trénujeme spolu, ne?" odpovím a zkusím do svého hlasu vnést optimismus, abych Mimikyu co nejvíc povzbudil. Opatrně vezmu do ruky její pařátek, který vteče do takové podoby, aby seděl v mé ruce a následně společně zavřu oči. A přestože jsem reálně moc pomoc nemohl, tak jsem v duchu aspoň vytvářel obraz, jak energie vtéká do ocasu jejího kostýmu a ten se následně zvětšuje.
Těžko říct jak dlouho to trvalo, než se ozvala Mimikyu. "Je to." Mluvila stále tím pro ni typickým melancholickým tónem, ve kterém nebyla ani známka radosti.
"Opravdu?" zeptám se a otevřu oči a podívám se na její ocas, který byl skutečně o kus větší. "Výborně, Yukiko skutečně se ti to povedlo." Řeknu nadšeně hned, jak si tu skutečnost uvědomím.
"Nebýt tebe, tak bych to nezvládla." odpoví Mimikyu a lehce se zavrtí, jakoby se snažila naznačit něco co viděla u Ikit.
"Ale, určitě bys to zvládla i sama, jenom ses příliš unavila na předcházejícím tréninku. Já vím, že bys to zvládla i sama." řeknu a pohladím ji hlavičce. "Tak pojďme, čeká nás ještě výlet s Minccino. Teda, pokud nejsi příliš unavená."  

Mimikyu "Yukiko"- 2x Leppa Berry
Slaanesh- 1x sendvič

627 [A] Enwy [A] Enwy | 15. ledna 2019 v 17:40 | Reagovat

[625]:[626]: Mimikyu se útok naučila, ale potřebuje procvičit. Taky je zraněná a vyčerpaná, jednalo se o samo-zraňující útok.
Mimikyu - 3 levely, 5% sehranosti, 6% štěstí (2x leppa), 3% lásky (Slaanesh's)

628 Lupus Lupus | 29. ledna 2019 v 17:14 | Reagovat

1) Fergus
2) Úvod do Ice Fang
3) Slunce zrovna vyšlo a v bílé tmě krajiny se leskly rozsypané krystalky, když  se zpoza stromu vynořila velká oplátovaná hlava vezoucí si na zádech dva páry očí navíc. Jedny oči byly oči dítěte, jež dostalo ovou hračku, tenhle Totodile totiž cestou zpět zahlídl u potoka čerstvě spadlé vrbové kousátko. Druhé oči se zdály klidné, nevnímající cestu a jakoby nepřítomné. To se změnilo, když zvuk nohou pomalu přežvykujících si cestu sněhem přerušilo zavrčení raněného tvora. Zatímco Rhyhorn zůstal klidný, Fergusův obličej, do teď šťastně mlaskající se zkřivil do obličeje někoho, kdo snědl celý citrón, myslící si, že to je banán. "Co se děje?", zeptal se tvor lidského vzhledu sedící za Fergusem, zatímco zpoza mikiny vykoukla maličká ospalá očka schovávající se u u Lupa před mrazivým ledovým chladem. "V tý větvi byl kus ledu!" Zakřičel Fergus, čímž vyděsil Flabébé schovanou za mikinou. "A co je za problém? Máš rád vodu, máš rád kousání. Proč nemáš rád kousání vody?", prohodil Lupus. "Vodu. Tohle ale není voda. Tohle je led. Možná kdysi to byla voda, ale teď je to led. Navíc zmrzlý led." "Míříš s tím někam?" Přerušil ho Lupus. "Nemám rád led.", odpověděl stroze Fergus. "Škoda, díky ledu by ses mohl naučit nový i líp kousat." Fergus se otočil na Lupa a nasadil zmatený výraz, jako kdyby právě slyšel, že jde z kamenní udělat koláč. "Ledový tesák." Řekl očekávajíc, že to bude jako odpověď stačit. Ferkus ale jen odklopil oči hledajíc v paměti něco, co by se podobalo tomu, co právě slyšel. Neúspěšně. "Tak jo. Rhyhorne, zastav prosím támhle u toho padlého stromu, dáme si přestávku." Řekl Lupus snad dostatečně nahlas, aby to Rhyhorn, který šel ignorujíc veškeré okolí, slyšel. "Pojď se mnou", pokynul trenér malému modrému pokemonovi, zatímco Rhyhorn začal demolovat  ztrouchněvilý zbytek stromu. Flabébé radši zůstala schovaná u svého trenéra, protože Rhyhorn je děsivý, i když si jenom hraje. Zastavili se po pár minutách cesty u potoka, který míjeli cestou. Byl to te potok, kde Fergus našel dřevěné kousátko. "Jdeme pro další hračku? To jsme se nemohli svýst i zpátky?" postěžoval si Totodile. "Myslíš, že je pod tím ledem ještě voda?" zeptala se zase Flabébé. "Ano, pod tím ledem se schovává voda, která čeká na jaro. A ne Fergusi, pro hračku nejdeme, chci ti zkusit vysvětlit jeden útok, který by se ti mohl líbit. Napřed ale musíš udělat přesně to, co ti řeknu, jasný?" Fergus kývnul hlavou, i když ne příliš rád. "Dobře, vyber si nějaký klacek." "Takže dostanu hračku?" "Tentokrát to není jenom hračka, ale pomůcka, náčiní. Zároveň je to ale i tvůj soupeř, takže se do něj pořádně zakousni." Na víc už Fergus ani nečekal a zahryznul se do spadlé větve, aby hned na to od ní odskočil, "Ale v tom je zase ten led!". "Přesně tak," povídá Lupus, "Ale ten led se jenom brání, to ty na něj útočíš. Musíš na něj zaútočit jemně. Pomalu ho uchopit zubama, nechat ho, ať si na tebe zvykne. Musí se mezi tvými zuby cítit pohodlně a ty se musíš cítit pohodlně s ledem v puse." V tuhle chvíli Fergusovi prolítly hlavou jen dvě myšlenky: "On se zbláznil." a "Je to kvůli tý zimě nebo jak jsem mu skousnul hlavu?" "Jdeme na to?", zeptal se Lupus. Fergus byl stále zmatený, ale po tom, co se pohledem ujistil, jestli to Lupus myslí vážně, svolil k pokračování. Nebylo to příjemné. Bylo to vlastně celkem neříjemné. Skrz zuy se mu rozléval chlad, jak z něj led pomalu vysával teplo. Lupus si klekl k Fergusovi tak, chytl mu hlavu mezi dlaně a povídal: "Podívej se na mě Fergusi. Zadívej se mi do očí." Fergus se ani nemusel přemáhat, oči už měl vyjeven dost. Začal si tedy prohlížet Lupovi oči. "Správně, dívej se. Vidíš tu modř? Co ti říká? Jak zní její hlas?" Fergusovi už se v hlavě zase jevila vize šíleného trenéra, ale najednou... Hlásek. Ozval se jenom na chvilku, ale byl tam. Tichoučký hlásek. Fergus se pokusil vzpomenout si, co ten hlásek řekl, ale nešlo to. Vlastně si to pamatoval přesně, ale nedokázal si to v hlavě přeložit. Měl pocit, že ten hlásek nepoužíval slova, jenom emoce. Tichoučký hlásek ho zahřál způsobem, který nedokázal popsat. "Tak co ten led?" stáhl ho najednou zpátky do reality Lupův hlas. Chvíli mu trvalo než se oklepal. "Cože to vlastně říkal?" Pomyslel si Fergus, když v tom si hned vzpoměl. Led! Zakusuje se do studeného ledu. Rychle ho pustil ven, hned po tom si ale uvědomil... Ten led ho nestudil. Ten led, který teď vyplivl ven nebyl vůbec studený a jestli jo, tak pro něj určitě ne. "Co se to právě teď stalo?" vyhrkl ze sebe zmatený Totodile. "Tvoje vnitřní energie se spojila s energií ledu." Pronesl Lupus rychle vymyšlenou odpověď. Sám totiž nevěděl, jak to funguje. Hlavně že to funguje. "Cože to co... co?" "To poznáš. Musíš to poznat sám, já ti jenom mohl pomoct neztratit se cestou." odpověděl mu Lupus. "Myslíš, že bys teď zvládl stvořit led? Teď je tvojí součástí. Tvojí přirozeností. Stejně jako voda." Fergus plně nechápal, co se po něm vlastně chce. Vlastně vědě co, ale nevěděl jak. Ale zkusil to, snažil se stvořit led. Uměl stvořit jenom vodu, proto to zkusil stejným způsobem, ale pořád žádný led. "Do toho, ty to zvládneš." snažil se ho podpořit Lupus. Nějakou dobu takhle strávili u potoka, během níž se Fergusovi povedlo vytvořit ledově studenou vodu, která po sobě zanechávala krystalky ledu, ale samotný led ne. "Výborně, podařilo se ti v tom pokročit. To je úspěch. Asi by jsme se ale už měli vrátit za Rhyhornem. Kdo ví, co už stihl zničit. Co ty na to?", řekl Lupus, přidržující bouli na mikině, pod kterou už Flabébé stihla usnout. Fergus, moc  psychicky vyčerpaný na to, aby odpověděl, jen pokyval hlavou.

629 [A] Drobeček [A] Drobeček | 29. ledna 2019 v 21:14 | Reagovat

[628]: Totodile se naučil základy útoku, ještě si ho ale potřebuje pořádně procvičit.

Totodile +2 levely, +3% sehranosti

630 River Hope River Hope | 31. ledna 2019 v 22:49 | Reagovat

1. Wingull (+ Greninja)
2. Základní seznámení s rychlostí a manévrovacími schopnostmi létání (+ Greninja vyučuje)

Jak chovatelka slíbila, velmi krátce poté se vydali k tréninkovému poli, aby mohli procvičit i sílu, jež Wingullovi dala příroda sama. Zdědil i vodu, stejně jako jeho druhové, a tak to zůstane, dokud se nějaký vědec nerozhodne i genetickou mutaci či podobné drastické zásahy. Dnešní náplní však byl jeho druhý typ, coby létající. Mimo vodu zdědil totiž i křídla a vzhledem k jeho podobě byly právě tyto dva opeřené nástroje jeho klíčové k přežití.
Ptačí pokémon seděl po celou dobu na rameni dívky a povídal něco, co se chovatelka rozhodla ignorovat. Sem tam padla otázka, ovšem odpověď si sám řekl posléze. Nebylo tedy třeba nic říkat.
Brzy dorazili na místo a chovatelka svého pokémona jemně sundala na zem. Aby ptáček nebyl příliš malý, posadila se k němu.
“Nuže, Wingulle, již se nacházíme na místě, kde budeš procvičovat svou sílu. Říká se jí fyzická, neboť vychází z těla, nikoliv z duše - ta by byla mentální,” objasnila krátce a hned se opět ujala slova. “Tento trénink zaměřme na trénink rychlosti a létání.”
Wingull zaplácal křídly. “To také umím! Vlastně si myslím, že je to něco, co je dáno, takže to není možné procvičovat,” pověděl.
Děvče se lehce ušklíblo. “Myslíš schopnosti létání? Rychlost a manévrování?” ujišťovala se. Tvor přikývl a chovatelce lehce zacukaly koutky. “Je vidět, že do tebe ještě nebylo zasazeno sémě rivality, mládě. Každý, kdo touží po zlepšení jej má. Brzy tě to asi naučíme,” mrkla tajemně.
Následně na pokyn dívenky začal Wingull s její pomocí stavět jakýsi okruh. Dráha se skládala z různých dřevin, klacků a kamenů, přičemž účastník musel projevit nejen rychlost, ale i obratnost a pohyblivost.
Když se jim podařilo kolečko postavit, nakreslila dívka rezem v kameni čáru, jež měla znázorňovat startovní pozici. Finální pozice se samozřejmě nacházela na onom samém místě, jelikož se jednalo o okruh.
“Nuže, Wingulle, mohl bys mi předvést svou rychlost? Ukážu ti, co dělat,” řekla a prošla okruhem. Na místě, kde byla postavena střížka, měl Wingull podletět. Naopak na místě, kde dva pařezy podpírali velký trám, měl vyletět vzhůru. Chovatelka s ním postupně prošla každé stanoviště.
Nakonec skončili na startu, kde mu řekla, aby se postavil na startovní čáru. “Teď si tento okruh vyzkoušej sám,” usmála se. Wingull se samozřejmě s vervou pustil do létání. Překvapivě si pamatoval každý krok, kde co má vykonat. Sem podletěl a tam zase proletěl kolem. U vertikálně vztyčeného klacíku třikrát obkroužil.
To, co však chovatelce ukázal, nebyla rychlost, ovšem přesvědčení. “Vidíš? Zvládl jsem to velmi rychle. Nemyslím, že potřebuji trénink,” zazubil se zvesela.
Děvče přikývlo. “Základy vlastníš, ovšem není to dostatečné. Přestože já to tak rychle neumím, jsou tu i pokémoni, kteří to zvládnou rychleji. To je velmi důležité. Představ si semínko. Semínko, které roste, může zesílit. Ovšem semínko, které navždy jako semínko zůstane, nemůže se stát stromem. Strom již pak nedokáže být odvát větrem,” řekla.
Wingull vypadal zmateně a tak ho dívka přesvědčila jinak. Zvedla pokéball a vypustila pokémona uvnitř.
Záblesk nabral formu a z pronikavé bílé se stala černá a červená. Pokémon zůstal jen na zlomek chvilky skrčený, poté nabral neuvěřitelné výšky, když se postavil rovně na nohy.
“River,” zamrkala Greninja a sklopila zrak k zemi, aby mohla vidět nový přírůstek. Wingull zvesela zamával křídly.
“Ahoj! Já jsem Wingull! Kdo jsi ty? Moc rád tě poznávám,” vystřelil hned. Děvče se lehce usmálo a kývlo.
Greninja si tvora důkladně prohlédla a poté promluvila tichým hlasem. “Greninja,” řekla pouze. “Nevypadáš pro River nebezpečně.”
Wingull vypískl a trochu vyděšeně od temného tvora ucouvl.
Děvče se jen zasmálo. “Greninja je dobrá bytost. Pro dnešek ti bude asistentkou a soupeřkou. Je také vodní pokémon, tudíž by ti mohla pomoci v tom porozumět tvou vodní sílu,” vysvětlila.
Wingull přikývl. Chovatelka jim tedy dala možnost se předvést. “Oba si nyní dejte závod v okruhu, který jsme připravili,” usmála se chovatelka. “Wingull smí používat křídla. Jsi přece přesvědčen, že jsi v tom dobrý, ne?” mrkla.
Vodní ptáče neztrácelo svou hrdost. “Jasně! Lítat rychle umím a manévrovat taky,” zasmál se. Chovatelka nechala Greninje chvilku, aby prozkoumala dráhu a zvolila strategii. Jejich oči se střetly a zelenovlasá vyslala krátký signál. Nebylo to něco nadpřirozeného, avšak i při jejich sehranosti to černá slečna pochopila. Jen němě kývla.
“Pozor!” zvolalo děvče. Oba pokémoni se postavili na start. Při mávnutí se rozeběhli a rozletěli. Wingull měl krátký náskok díky křídlům, ovšem se ukázalo, že Greninja dokáže být rychlá i bez křídel. Wingull je sice uměl ovládat, ale nedokázal je plně pochopit. Dělal zbytečné pohyby, po kterých mu docházela energie a o to víc pak Greninja získávala body navíc.
Brzy byl náskok již tak velký, že Wingull, přestože oplýval darem větru, nedokázal Greninju chytit a dohnat. Samička vodního pokémona tedy zvítězila a dorazila na cílovou čáru první. Wingull dorazil až pár vteřin po ní.
“Možná nejsem tak rychlý, jak jsem si myslel. Jak jsi to udělala? Vždyť nemáš křídla. Máš jenom nohy a ještě ke všemu blány,” zkonstatoval Wingull.
Greninja si s ním a zelenovlasou vyměnila nervózní pohled, trochu zdrženlivý, ale poté, co na ni chovatelka kývla, povzdechla si.
“Jde o to,” začala, “že rychlost nestačí. Pokud děláš pohyby navíc, stojí tě to energii a čas, který nezbytně potřebuješ. Pohyby navíc sice vypadají dobře, ale jednoduše ti v závodu nepomůžou. Nehledě na to, že překážky překonáváš jen s těmi vlastnostmi, se kterými ses narodil a ještě jsi neprozkoumal zcela, jak funguje tvé tělo,” pověděla Greninja.
Zelenovlasá si utřela slzu a vodní pokémon sebou trhl. “River? V pořádku?”
“Jsem tak šťastná,” zasmála se chovatelka. “Konečně mluvíš víc.”
Na to Greninja jen zčervenala, ovšem nedala to znát, jelikož černá kůže červeň na tvářích maskovala.
“Chápu! Jsem moc natěšený na to, co mě ještě naučíš!” zvolal Wingull nadšeně. Greninja zmateně zamrkala.
“Vlastně si nemyslím, že tě mohu ještě něco -“
“Co budeme dělat dál? Budeme zkoušet létání? A jak, když nemáš křídla, abys mě to naučila?” zeptal se.
Greninja si povzdechla. “Dobrá. Naučím tě něco užitečného o rychlosti,” přikývla.
Studium začalo rovnou. Greninja byla přísná učitelka. Brala v potaz Wingullovi silné stránky a ty se rozhodla brousit. “Nejdříve obleť ještě jednou toto kolečko, abych se mohla podívat,” řekla. Chovatelka se mezitím posadila nedaleko, urovnala si šat a vzala k sobě občerstvení. Z balíčku vytahovala koláčky a přitom se koukala na výuku s doufáním, že se i ona něco nového naučí.
Vodní pokémon se pustil do letu. Rychle vystartoval, ovšem u překážek spíše váhal a pokoušel se nic neshodit a opatrně kroužil kolem klacků a podlétával na daném místě. Do cíle dorazil snad ještě pomaleji než předtím, jako kdyby mu nyní šlo o preciznost vykonání, nikoliv rychlost.
Greninja přikývla, když se před ní tvor objevil. “Pomalé,” zkontatovala jednoduše. Wingull zesmutněl. “Používáš svá křídla nezkušeně. Nauč se je ovládat,” řekla. Její hlas zněl přísně a rozhodně nezněl příjemně na sotva narozené mládě. Chovatelka se však rozhodla nezasáhnout. Nemohla riskovat, že by se z Wingulla stalo rozmazlené dítě.
“Zlepším se! Jen mi řekni, co mám udělat,” vyhrkl vodní pokémon. Greninja přikývla. “Často máváš křídly, přestože se již vznášíš. Znáš pojem plachtění?” zeptala se Greninja. Wingull přikývl. Černá slečna přikývla. “Využij toho. Ušetří tě to zbytečných mávání křídly. Vzduch tě nadnese. Zkus to znovu,” pobídla.
Mládě se nadechlo a přikývlo. Vzneslo se do vzduchu a znovu zkusilo připravený okruh. Na místech, kde mohl klesat, místo mávání křídly jen natáhl svá pera a vznášel se pomocí vzduchu. Samozřejmě proletěl rychleji a ještě ušetřil energii, kterou mohl použít na dalších překážkách.
Přestože chovatelka čas nijak neměřila a nekontrolovala, byla si jistá, že se mu tentokrát vedlo o mnohem lépe.
Greninja byla suchar a pochvaly se od ní Wingull nedočkal. Místo toho pokračovala s dalšími radami. “Teď, když umíš plachtit, zkus i plachtění na strany. Manévrování je těžké, ale když již dokážeš lehké surfování na vzduchu křídly, je manévrování jednoduché. Nejsem sice opeřenec, ale myslím, že by to mělo fungovat, pokud se lehce nakloníš na stranu, na kterou chceš letět. Co se týče toho obletování, zkus se bližším křídlem přiblížit co nejblíže k větvi. Tím se zmenší kruh, který musíš překonat.”
Wingull pokýval hlavou, zkontroloval pohledem, kde se ona větev nachází a pak se znovu jal zdolat překážkovou dráhu. První manévry a úhyby zvládl bez problémů. Potíže nastaly až u obletu. Wingullovi se nepovedlo dostatečně vypočítat vzdálenost. Křídlo mu narazilo do větve a shodil ji. Sám padl na zem a stěží na své drobné nožky. Greninja k těmu přispěchala a zvedla ho.
Vyšlo z ní jen jednoduché: “Žiješ?”
Wingull zvedl hlavu, zatřásl s tělem, aby si narovnal peří a pak přikývl. “Ano. Promiňte. Poprvé se to nějak nezdařilo,” zasmál se.
Greninja se lehce zamračila. “Buď opatrný. River by se asi cítila špatně, kdybys tu najednou zkolaboval,” promluvila.
Vodní pokémon pochopil a nakonec se rozhodl, že to zkusí znovu. Začal opět na startu, kde se připravil a poté vystartoval kupředu. Překonal první podlety a nadlety, vše ostatní si nevyžadovalo preciznost. U již vztyčené větve si dal pozor a tentokrát se mu podařilo téměř těsně obkroužit kruh. Na poslední vzdušné čáře zrychlil pomocí pár mávnutí a dorazil do cíle.
“To byla dobrá práce,” pokývala hlavou chovatelka. “Zde máte odměnu. Pro každého bébéčko a čokoládový koláček,” podala jim občerstvení. “Pro dnešek by stačilo. Uvidíme se brzy,” usmála se.
Následně se zakousla fo pika-sušenky.

[Použito: 1x Mix koláčky (River), 1x pika-sušenky (River), 2x bébéčko (1x Wingull, 1x Greninja), 2x čokoládová sušenka (1x Wingull, 1x Greninja)]

631 [A] Enwy [A] Enwy | 1. února 2019 v 8:22 | Reagovat

[630]: Wingull základy pochopil a snad i vstřebal.
Wingull - 2 levely, 6% sehranosti (1% bébéčko, 1% čokoládová sušenka), 23% lásky (River's food)
Greninja - 1 level, 5% sehranosti (1% bébéčko, 1% čokoládová sušenka), 23% lásky (River's food)

632 Lynnon Lynnon | 5. března 2019 v 6:41 | Reagovat

1/ Mareep
2/ Procvičení útoků (Tackle, krátce Thunder Wave) + Naučení Sražení [Take Down]
3/ Níže.

Bylo to již tak dlouho, že jsem měl pocit, že jsem zapomněl, jak se svými přáteli trénovat. Vyvolal jsem z ballu svou pozitivní Mareep. Huňatý tvor zavrtěl ocáskem a usmál se, hned jak byl venku.
“Lynn!”
“Mareep,” veselil jsem se. “Stále ti to velmi sluší. Mohu?” zeptal jsem se a natáhl jsem ruku ke zlaté ovčí vlně. Mareep přikývla. Mé ruce se zabořily dovnitř a pohladil jsem pokémona. Mareep se zasmála.
“To lehtá!”
Jen trochu jsem se ušklíbl a vyňal ruku ven. Ve vlně zůstala drobná prohloubenina, která zbyla po mé ruce. Tu prohloubeninu jsem uhladil, aby se vlna načechrala a nabrala původních lehkých tvarů.
“Rád bych uspořádal výlet, ale předtím se chci s vámi protáhnout, je-li možné, a to formou krátkých tréninků,” oznámil jsem. “Budeš první na řadě, co se toho týče.”
Mareep přikývla a prohnula se v zádech. Následně zívla a vrhla na mě pohled.
“Dobře. Nemyslím, že bych zvládla těžký,” přiznala.
Sám jsem se pousmál a poplácal jí jemně po hlavě. “Dobrá. Neměj obavy, nezatížím tě. Vlastně si to můžeme zkusit formou her.”
Jakmile jsem dořekl, zamířil jsem dále od Mareep, pokrčil nohy a roztáhl ruce.
Ta pochopila velmi rychle. Zahrabala zadníma nohama do země. “Pozor!” křikla. Jakmile tak učinila, vrhla se kupředu neuvěřitelnou rychlostí. Její zadní kopýtka se zaryla do udusané hlíny tréninkového pole. Ucítil jsem jen náraz a přestože jsem byl připraven na cokoliv, ukázalo se, že ne. Moje nohy selhaly a balanc to samé. Spadl jsem dozadu s potichým heknutím. Do obličeje se mi dostalo spoustu vlny. “Mareep!”
Rukama jsem popadl tvora za boky a mírně cukl dozadu, čímž jsem si zpřístupnil více kyslíku.
“Dobré?” zeptala se s úsměvem od ucha k uchu. Po náležitém kašlání a rozdýchávání vyraženého dechu jsem přikývl.
“Naživu. To je to hlavní,” odpověděl jsem. Koule žluté vlny ze mě slezla a já se tak mohl posadit. Zamotala se mi hlava, jen na krátký okamžik.
“To bylo skvělé,” zasípal jsem. “Nevím, zda jen nestárnu nebo zda jsi za tu dobu v ballu zesílila... jedno z toho.” Zvedl jsem se na nohy a oprášil se. “Taky budu muset zesílit. Ještě jednou, dokud to neustojím,” navrhl jsem.
Mareep přikývla. Odběhla dále a znovu zahrabala nohama v zemi. Zapřel jsem se, tentokrát pořádně.
“Běžím!” křikla a vystřelila kupředu. Ucítil jsem náraz. Nohy mi sjížděly dozadu, ale udržel jsem se. Pevně jsem Mareep uchopil a štěstí mě hřálo v hrudi.
“Držím!” zvolal jsem. Mareep chvilku nereagovala. “Mareep? Všechno v pořádku?” V ten okamžik jsem ztratil své soustředění a Mareep mě projela bleskovou vlnou. Zůstal jsem stát bez pohnutí.
“Vyhrála jsem!” zvolala Mareep. Svalil jsem se na zem.
“Vyhrála. A když mě tak napadá, mohl bych tě naučit i efektivní útok, když už znáš základy. Jmenuje se Take Down,” řekl jsem a posadil se. Vytáhl pokédex a ukázal útok na přístroji. “Díky tomuto útoku můžeš nepřítele srazit tak, jak jsi udělala předtím, a pokud budeš dost rychlá, můžeš mu způsobit velkou újmu použitím dalšího útoku, třeba bleskové vlny.” Ujistil jsem se, že Mareep poslouchá.
Poslouchala a tak jsem pokračoval. “Není to moc těžké na naučení, musíš si jenom uvědomit, že tě to taky zraní. Rozběhneš se proti protivníkovi a mocným skokem do něj narazíš, když na něj budeš dopadat,” řekl jsem a ukázal na stroji. Pokémon tam vyskočil zvysoka a pak sejmul nepřátelského pokémona na zem. Použil ho jako odrazový můstek, aby mohl odskočit a dopadnout na zem.
“Vidíš? Když se budeš soupeře dotýkat, musíš se jakoby odrazit, aby ses postavila. Tím, že se odrazíš, ho shodíš silněji a sama si tím pomůžeš, protože se postavíš. Jak bude ležet, můžeš použít další útok. Chápeš?"
Mareep přikývla. "Útočíš primárně nohama hlavou, jako hlavový útok, až na to, že si poté pomáháš i tělem. Tady to není o naučení, každý to umí. Jen musí překonat strach z toho, že se asi zraní. Pokud nebudeš bát, tak to bude velmi mocný útok." Klekl jsem si a Mareep se začala červenat. Nad takovou reakcí jsem se jen ušklíbl.
“Zkus to na mě, ale miř mi, prosím, na břicho,” nabídl jsem. Svalila se na mě vlna odporu ze strany chundelatého pokémona. Pohladil jsem ji po vlně a zamrkal.
“Je milé, že se o mě staráš, ale neměj obavy. Jakožto chlap bych to měl ustát. Pokud ne, Shiro mě odnese domů,” zasmál jsem se.
Mareep nakonec povolila a začali jsme s nárazy. Chundelatá ovečka se rozběhla a skočila na mě hlavou, ale nebylo to moc silné. Zachytil jsem ji a spustil zpět na zem.
"Mareep, v pořádku. Vím, že se držíš zpět. Bojíme se jen neznámého, jakmile neznámé poznáme, už to není tak strašidelné. Zkus to do mě naprat pořádně. Uvidíš, že to zase taková bolest není. Pro mě také ne,” ujistil jsem svou slečnu ještě jednou. “Až toto dokončíme, vezmu tě na jídlo,” ušklíbl jsem se.
To ji zřejmě vyhecovalo, protože se rozběhla a pořádně to do mě střelila hlavou, poté se vytočila a udeřila mě tělem. Byl jsem si jistý, že to ustojím, přesto jsem v ten moment zaváhal. Nakonec se zadními tlapkami odrazila, opět se otočila a opět mi čelila, připravena na další náraz.
Vypadala vesele. "Pěkné! Takhle se to dělá! Akorát opravdu, zkus ještě více! Bolelo tě to?" Zavrtěla hlavou. "No vidíš, tak ještě silněji. Zkus se třeba rozběhnout z větší dálky. Skok proveď tak, aby spíše letěl do dálky, nikoliv do výšky. Výška by měla být akorát na mé břicho, aby se ti podařilo ho zasáhnout hlavou,” poradil jsem. Nikdy jsem neměl čtyři nohy, tudíž jsem nevěděl, jak by se mohla cítit.
Útok opakovala, ale já nepociťoval, že by to bylo nějak silnější. Rozhodně jsem to s ní ale nevzdával. “Zkus to znova a znova! A nezapomeň, že až budeš unavená, řekni mi to a dáme si pauzu,” navrhl jsem.
Byla ale odhodlaná pokračovat to zkusit znovu, tak se opět rozběhla a naprala to bolestně do mě.
Vydal jsem tlumený přiškrcený zvuk. Nohy jsem pevně zapřel do země, abych náraz udržel. “Au! Dobrá práce, povedlo se ti to!" Asi se jí točila hlava, tak jsem ji vzal do náruče a pokonějšil.
“Tohle bylo výborné. Pojďme to ale zkusit ještě jednou, až si dáš přestávku,” řekl jsem. Tvor přikývl a nechal se chvilku nést.
Po odpočinku následovala poslední zkouška. “Dobrá. Zkus do mě narazit plnou silou, vším, co máš,” řekl jsem a připravil se. Mareep odběhla o kus dál, zahrabala kopýtky do země a vystřelila z místa jako chlupaté torpédo. Vyskočila a narazila. Nohy mi selhaly a já se svalil na zem. Ještě na mě skočila, div se mi nezlomila žebra a poté doskočila na zem.
“Lynn! Jsi v pohodě?” Přiběhla.
“Jsem. Teď jsi tomu dala...”

633 [A] Enwy [A] Enwy | 6. března 2019 v 8:52 | Reagovat

[632]: Mareep se útok naučila, ale potřebuje ještě pořádně procvičit. Tackle i Thunder Wave si procvičila.
Mareep - 3 levely, 3% sehranosti

634 Skugga Skugga | Neděle v 1:35 | Reagovat

1. Ralph.   )Později Shade, ten netrénuje, Spíše zachranuje..xd)
Procvičení fyzičky,
2. Doučení Rock Throw
3 Na mysli jsem měla  mladého člena našeho týmu, Ralpha malého Rockruffa. "Ralphe .. je čas trénovat" povolala jsem ho ven. Samozřejmě že se chtěl pozdravit protože jsme se dlouho neviděli. "Taky tě ráda vidím Ralphe" zasmála jsem se když mi skočil do náruče a začal mě olizovat. "No jo.. jseš užáasný..Taky jsi mi chyběl" zubila jsem se od ucha k uchu  a drbala ho. "Slíbila jsem ti doučení Rock throw, ale víš jak to bývá.. Nejdřív se musíme pořádně procvičit" usmála jsem se. Pomalu jsem ho dala na zem a ještě ho podrbala za ouškem.  "Takže, zkusíme procvičit tvé skoky ze začátku ano?" Vedla jsem ho ke stromu kde jsem vyskočila na  větev, která mě udrží, pak jsem se natáhla dolů a vytáhla ho k sobě. "Tenhle styl tréninku možná nebude pro tebe, ale zkusíme všechno ano, a neboj chytím tě, kdyby si náhodou spadl." Pak přeskočí ladně na větev dalšího stromu.  "Skákaní na stromech je trošku jiné než na zemi." otočila jsem se a viděla jsem jak na mě překvapeně kouká.  "Musíš myslet už dopředu, jakože vnímat okolí..protože pak se ti může stát že  pod nohama už nic mít nebudeš a to by mohlo dopadnout špatně" usměje se. "Zkus se pořádně soustředit na skok, protože pokud by se něco pokazilo, chytím tě.. slibuji" kývla hlavou. Ralph trošku nedůvěřivě koukl, ale pak kývl a po chvíli skočil,  natáhla jsem se a chytla ho, protože kdyby ne, tak by skočil na zem, a to by mohlo dopadnout zle. "Šikulá" usmála jsem se  a podrbala ho. "Já to dokázal?" ptal se vyjeveně  a já přikývla. "Trochu jsem tě musela chytnout, ale jinak to bylo skoro perfektní" usmála jsem se mile.Položila jsem ho na větev.  "Tak ještě jednou ano?" Skočila jsem na větev, a Ralph po chvíli za mnou, naštěstí se na tu větev jen tak tak vyškrábal, okamžitě se ke mě přitulil..no k mé noze. "No to bylo o fous" usmála jsem se a podrbala ho. "Ale s tím odhodláním co máš, to určitě budeš zvládat brzo bezvadně. Jsem si jistá" zase jsem skočila na další vetěv a on po chvíli taky, tentokrát už bez větších problému, až na to že se na větvi vedle mě trošku zakýmácel, ale udržel to.  "Všechno je o vyrovnanosti kterou máš  tady.." ukázala na své srdíčko. Když viděla jak Ralph mírně nechápe pokusila jsem se to více vysvětlit. "Vyrovnanost jsem myslela tak. jak moc jsi se sebou spokojená.. jak moc znáš své limity"   Na to už Ralph spokojeně kývl že rozumí. "Výborně, tak čas se vrátit k tréninku" Na to mi Ralph kývl že rozumí. A já opět skočila na další větev, Ralph po chvíli taky, tentokrát bez žádných problémů.  "Učíš se rychle kamaráde, tak je čas. trošku zrychlit co ty na to?" usmála jsem se a skočila  na další a hned na další, takže nás dělila jedna větev "Zkus  to rovnou bez přemýšlení, skočit , a pak zase skočit, jednoduše zkus věřit svým instinktům, tomu vnitřnímu pocitu" Pokusila jsem se zase více poradit, aby věděl jak na to.  Ralph na to kývli, chvíli jakoby podivně péroval, odhodlával se a pak to skočil,  na tu první větev skočil v pohodě, ale na další už skočil zase o trošku mín, takže jsem ho musela chytit, jinak by spadl. "Skoro Ralphy, ale neboj, nikdo nikdy neuměl něco za pár pokusů, ale pamatuj, opakování je matka moudrosti" podrbe ho. "Jasně rozumím" kývl Ralph a mával ocáskem. "To je správný duch" usmála jsem se a dala ho zas na větev. "Tak ještě jednou" skočila jsem o dvě větve dál, a otočila jsem se na něj. "Pamatuj, sosutřed se na svoji sílu" houkla jsem, Ralph  štěkl že rozumí. Pak se zadíval na větve, chvíli mával ocasem ze sztany na stranu. Chvíle pokračovala a já přemýšlela jestli se můj psík nějak nezasekl, ale po chvíli jsem zjistila že ne. Najednou podivně zavrčel,  a skočil na jednu a hned na druhou, na kterou se zvládl vyškrábat jen tak tak. "Ale jak jsem již zopakovala , učíš se rychle, což se cení jsi chápavý" Opět jsem skočila o pár  větví dál. "A zvládneš tohle?" Vyzývavě jsem na něj koukla. Ralph  jak se začal soustředit mírně vyplázl jazýček a začal skákat.  A tentokrát už ke mě doskákal  bez problému. Nadšeně mi zase skočil do náruče a já se musela usmát.  Začala jsem ho drbat. "Ty seš mi šikovný, ještě chvíli to budeme trénovat, a pak se přesuneme na další..a samozřejmě, neboj dostaneš za tou nějakou sladkou odměnu" cvrnkla jsem ho do nosánku a zase ho položila na větev, a tentokrát jsem mezi námi udělala mezeru pětu větví.  Ralph začal po chvílí skákat za mnou, opět si na tom dal hezky záležet, bylo vidět že se chtěl učit. Bylo krásné sledovat jak se chce učit novým věcem, aby byl silnější.  Po chvíli  ke mě už zase doskákal, "Výborně" tleskla jsem rukama. "Tentokrát to bude nejtěžší.. žádná přestávka, pokus se mě dohnat" Chvíli jsem čekala než mi odpoví. "Tak jo" Střihl ušima na souhlas. "Tak dobrá" kývla a rozběhla se po větví napřed, samozřejmě pomaleji než obvykle. Nemůžu plně rychle. Ralph by potom neměl šanci mě dohnat, což by oproti němu bylo značně nefér. A abych byla upřímná, pro mě to byla taky výzva. Musela jsem se lehce ohlížet dozadu, abych kontrolovala Ralpha jestli je za mnou, a v případě pádu abych ho chytla.   Prvních pár minut jsem viděla že mu to docela šlo. Bylo užasné vidět tu odhodlanou tvář, bylo jasné že mi chce dokázat že se snaží. Ovšem, jak jsem již zmínila nikdo není dokonalá, a v tomhle stylu byl Ralph nový, a tak už jsem viděla že další skok nedoskočí. V mžiku jsem se otočila a skočila tak že jsem se s ním skutálela na zem. "Žiješ Ralphe?" Okamžitě jsem ho kontrolovala když se mi trošku přestala točit hlava. "Jo.." ozvalo a mírně mi olízl bradu.  Úlevně jsem oddechla a i s ním si sedla. "To bylo o fous, ale neboj vedl sis úžasně" Dala jsem mu pusu  mezi ouška.  "Nyní je čas pro odměnu Ralphe" v tu chvíli jsem se musela usmát, viděla jsem jak začal mávat nadšeně ocáskem. Vytáhla jsem z batohu Rare candy  rozbalila mu ho a podala mu ho. Ralph ho chvíli čuchal a pak ho slupnul jako malinu, opět mi to na tváři vykouzlilo úsměv. "Chutnalo?" Nadšeně kývl. "To jsem ráda..Tak je čas na procvičení běhu..Můžeme začít hned nebo si chceš chvíli odpočinout?" Zeptám Se abych se ubezpečila.  Po chvíli mlčení mi Ralph ovšem odpodví. "Pokračujeme..chci se toho hodně naučit, a i procvičit" kývl souhlasně hlavou. Plácla jsem rukama.  "Úžasné..Začneme jednoduše.. Budeme běhat rovně, pak budeme zatáčet..a na konci zaběhneme do lesa, kde  budeme běhat chvíli mezi stromama, takže tam bacha. Ať nám nezakopneš o kořeny" varovala jsem ho. Kývl že rozumí.  "Tentokrát běž první.. Bude to něco jako honěná" kývla jsem, on také. A než jsem to stihla říct, rozběhl se. "H-Hej" Zasmála jsem se a zase jsem se rozběhla za ním.  Viděla jsem jak při běhu mává ocáskem  ze strany na stranu, líbilo se mu trávit čas se mnou, a mě to přišlo prostě úžasné. Jak byl ještě mladý to nadšení z něj vyloženě sršelo. A rozhodně měl výdrž. Běžel docela rychle,  ale brzy jsem ho dohnala. "Výměna pozic.." zazubila jsem se a rozeběhla jsem se jako první. Slyšela jsem za sebou zafunění a jak se rozběhl ještě víc.  Byl trpělivý a já jsem opět neběžěla nejrychleji jak jsem dokázala, nechtěla jsem..Jak jsem řekla bylo by to nefér. "Nááááááf" Uslyšela jsem podivný zvuk, už jsem se chtěla otočit. ale Raf mě nafl  za nohavici. Odechla jsem si."Někdy mě umíš vyděsit" zasmála jsem se a na chvíli jsem ho zase podrbala. "Dobře zlato, rovně by to stačilo, nyní tedy společně do toho lesa"   "Jo" Ozvala se odpověd a společně jsme se rozešli k lesu. Na začátku jsme se zastavili. "Připraven?" koukla jsem na něj. Opět zamával ocáskem "Jasně" kývla jsem. "Tak tedy na tři.." Začala jsem odpočítavat. "Jedna...Dva...Tři" Na tři jsem se rozeběhla. Ralph okamžitě za mnou.. Ovšem po chvíli jsem musela uznat že to bylo trošku náročné i na mě. Tenhle les měl docela dost kořenů, takových vystouplých. Ano byl to úžasný trénink, ale když se něco stane mohli bychom si bud ublížit. Nebo narazit na Beedrilly. Což by nemuselo dopadnout dobře. Hbitě jsem uskakovala kořenům a pokaždé změnila směr za stromem, Ralph mě dokázal následovat. A pak se to stalo. Slyšela jsem jako zakopl o kořen. Zastavila jsem se a než jsem se rozběhla  jsem jenom viděla jak se Ralph kutálí do křoví. "O..ou.." Rozeběhla jsem se tam abych Ralphy včas vytáhla. No tahat jsem ho nemusela. "Iííííí" Ozvalo se a za chvíli  byl u mě.  Za chvíli z toho křoví Vyletěli dva Beedrillové. Vzala jsem Ralpha do náručí. "Čas utíkát"

635 Skugga Skugga | Neděle v 1:37 | Reagovat

[634]: Oznámila jsem se a dala se do běhu. Možná..že si nás nevšímnou kdo ví. Naneštěstí sem za sebou slyšela bzukot. A knučení Ralpha který se bál, mi jen naznačovalo že se k těm dvoum přidalo celé hejno.  Normálně bych zkusila zápas. ALE na to Ralph nebyl připraven.  "Vydrž zlato..Za chvíli jsme venku z lesa..a ano vím že je to nezastaví..ale potřebuju volnou plochu" S těmito slovy jsem vyloženě vyskočila z lesa a dala Ralpha na zem. "Drž se za mnou" zašeptala jsem a koukla na 8 Beedrellů. Vytáhla jsem jeden pokeball. "Shade..Čas zápasit" vyvovala jsem svého Greninju. "Double team a Night slash DO toho" Shade se okamžitě ujal   práce. Objevilo se  7 kopií a každá záutočila na jednoho z nich. Což je očividně překvapilo. "Water shuriken.. Nenech se" To je naštěstí zahnalo. Ralph se rozplácl na zemi a oddechoval. Kopie zmizeli a Shade k nám došel. "Co jste proboha dělali?" Zeptal se a koukl na nás. "Trénovali jsme běh..A tady Ralph se dokutálel do keře..a no.. zbytek si domyslíš.." Vytáhla jsem z batohu další Rare candy a limonádu. Obě jsem to dala Ralphovi. "Na zasloužíš si to" usmála jsem se a jemně ho pohladila. "Dáme si odpočinek ano?" Koukla jsem na Shadea. "A když už jsi tady i ty..připojíš se nebo chceš zpět do pokeballu?"  Zeptala jsem se "Zůstanu, třeba budu moct nějak pomoci" Řekl Shade a sedl si k němu. Shadeovi jsem podala 2 poffiny a sodu. A já si dala sendvič. "Já mám ještě hlad.." ozval se po chívili Ralph a tak jsem mu ještě dala speciální granule pro pokémony. a Shadeovi jsem podala po chvíli  i čokoládku. Každému z nás jsem potom dala starou marcipánku. "Tak..všichni spokojení?" usmála jsem se a když oba dva kývli tak jsem se zvedla. "Výborně, čas doučení Rock throw" Přešli jsme blíže ještě k jednomu stromu. "Použijeme jej jako terč ano?" Ralph kývl. Shadea jsem s díkem povolala zpět do pokeballu. s.  "Takže..pamatuješ si něco  z minula?" Zeptala jsem se. Bylo chvíli ticho. A já čekala jestli něco řekne. "Umm..jo" Začal. "Jak se soustředit abych započal ten útok" Pak už zavrtí že to je všechno co si pamatuje. "Nevadí . To je více než DOBRÉ pro začátek" Usmála jsem se. "Zhluboka se nadechni….Zavři oči" potřebovala jsem aby se vnitřně uklidnil. "Už.." poví. "Dobře...zhluboka se nadechni..a po chvíli vydechni. Potřebuji aby s byl klidný" povím klidně. A čekala jsem , pouze on mohl vědět kdy je klidný. Po chvíli mi kývl že můžeme pokračovat. "Cítíš v sobě tu energii?" Zeptala jsem se "Jak v tobě pomalu proudí a hledá jak ji můžeš vypustit?" Zeptala jsem se, zase chvíli bylo ticho, odpovědí mi po dlouhém  tichu pouze kývnutí. "Dobře..soustřeď všechnu energii   do svého ocasu..klidně pomalu..ničeho se neboj, máme čas" mluvila jsem pomalu. Ralph mi kývl a začal se soustředit. Po chvíli se   se objevili něco jako výsledky. Kamínky u krku začali zářit. U jeho ocasu se taky objevila zář. Dokonce jsem viděla  na pár sekund kamínky, pak to všechno zmizelo. A mě pak došlo, že bych mu měla asi zase vysvětlit útok. Sedla jsem si a vzala jsem si ho k sobě, jemně jsem ho hladila na zádech. "Útok Rock  throw spočívá že soustředit energii k vytvoření menších  kamenů které hodíš po nepříteli.. Jde to přes tebe.." Stále  jsem ho hladila. "Musíš být hlavně klidný u toho útoku...Vím že jsi silný Ralphe..dokážeš to" On spokojeně kývl a zase si stoupl před strom a začal se soustředit.Kamínky u krku zase začali zářit. O ocasu však ne, Čekala jsem nechtěla jsem ho vyrušovat, aby neztratil koncentraci. Po chvíli se to u ocasu začalo  blikat. Napjatě jsem čekala. Vytvořil se menší kamínek který Ralphovi spadl na hlavičku. "Auuu" Rozhlédl se aby zjistil co ho bacilo. Nedošlo mu že to byl vlastní útok co ho bacilo do kebulky. "To byl kus Rock throwu." Nechápavě se na mě podíval. "Kousek tvého útoku" vysvětlila jsem to jinak. A on kývl. "Zkus to znovu..Soustřeď se..v mysli si představ jak pak zaútočíš na ten strom" Zkusila jsem jinou taktiku. Ne na každého funguje to samé že ano.. Ralph mi kývl a zase se začal soustředit, záře byla o něco silnější, u ocasu se objevila o něco rychleji. Ale vytvoření kamenů stále trvalo. Tentokrát vytvořil tři a dopadli těsně před něj. Pořád lepší než kdyby mu padli na kebulku no ne? Takže pokrok. "Vedeš si dobře..dostáváme se tomu na kloub" pochválila jsem ho. "Takže ještě jednou" usmála jsem se . Ralph se zase začal soustředit . Tentokrát se kamínků objevilo o něco více, a doletěli  skoro přes stromu. Zamyslela jsem se, dělal to dobře, Ale nebyla v tom potřebná energie. "Jde ti to. Opravdu" ubezpečila jsem ho, "Ale něco tomu chybí..ta zuřivost v zápase..takže to zkusíme takto..Představ si že jsi v zápase..stojí proti tobě protivník,  je poslední kterého musíme porazit, abychom vyhráli. Tím pádem do toho útoku musíš vložit opravdu všechno..ano?"  Koukla jsem mu do očí. On se taky koukal do mých. Čekala jsem na jeho odpověd. "Mohu zkusit" kývl a já si oddechla,  "Začni s tou představou, ...hezky pomalu.. Jak jsem řekla není čeho se bát. Máme čas tak jak dlouho potřebuješ" Tentokrát byl Ralph kupodivu docela rychlý. "Myslím že to mám..můžu" Odhodlaně kývl.  zavrčel a začal se soustřed. Tentokrát kameny narazili na kámen, ale stromu to skoro nic neudělalo. "Výborně" Pochválila jsem ho. "Útok stále ovšem není dostatečně silný" Přešla jsem k němu a zase ho podrbala. "Zkus si více představit ten úder" Pokusila jsem se poradit. On mi kývl a já zase poodešla  za něj. A sledovala jsem  jak si vede.  strom byl tentokrát zasáhnut docela silně. Objevili se tam rýhy. Už už jsem chtěla něco říct, ale Ralphovo odfrknutí mě zastavilo. Tentokrát to očividně chtěl zkusit na vlastní pěst.  Přikývla jsem, přeci jen bude to jedna z cest jak se bude učit svým instinktům.  Strom byl zasáhnut zase silněji. Kameny byli už větší než předtím, a celkově bych řekla že si vedl o dost lépe. "Výborně tak ještě jednou" Povzbudila jsem ho. Strom byl tentokrát zase zasáhnut o dost silněji. "Z místa bys to uměl, tak co z běhu přiteli?" Nadšeně kývl a rozběhl se ke mě. Když byl u mě rozběhl se zase zpět a snažil se použít útok, bohužel nestalo se nic. Musela jsem se mírně usmát. "Když se hýbeš, určitou část  energie dáváš do toho..Musíš se naučit to rozdělit" Ralph kývl že chápe. Opět se rozběhl, ocas a kamínky zazířili jenom jemně. Tak se otočil běžel ke mě a rozběhl se zase znova. Strom tentokrát  jemně zasáhl. Štastně poskočil,  zase se rozběhl a zaútočil. Strom byl zasáhnut ještě líp. Ale stále to nebylo dostatečně.  Zavrčí a rozběhl se  zase ke stromu a zaútočil. Tentokrát to bylo vidět. "Výborné" vzala jsem do ruky kámen. "Tohle bys uměl, a nyní překročímě k poslední části tréninky.. zasáhnout hýbající cíl.." Ukázala na kámen. "Hodím ho co nejvíce do vzduchu a ty ho musíš zasáhnout..Tentokrát půjde i o rychlost jak rychle Rock throw vytvoříš a zamířiš ano?" odhodlaně kývl, "Tak tedy dobrá?" Hodila jsem kámen do vzduchu.  Ralph útok vytvořil, ale než zamířil. Kámen dopadl na zem. "Nevadí, příště to určitě dáš" Povzbudivě jsem se usmála. A opět jsem hodila kámen do vzduchu. Naneštěstí ani tady nestihl zaútočit. "Do třetice všeho dobrého" usmála jsem se opět povzbudivě a hodila jsem kámen, tentokrát  se rozběhla zaútočil. Kámen zasáhl, ale jen lehce. Když jsem ho zvedla byl trochu naštíplý. "Výborně zlato..Pokrok" usmála jsem se. "Zkus zaútočit tak aby si ho roztříštil." Mrkla jsem na něj aby to bral jako výzvu. Odhodlaně kývl..opět. Kámen jsem hodila do vzduchu, Ralph se rozběhl, skočil a srazil kámen. Rozrazil ho vejpůl. To bylo taky něco. "Pokrok, ovšem zkusíme to ještě jednou..Zkus všechny kameny  zaměřit na jedno určité místo toho kamene" mrkla jsem. Kývl  a já nový kámen  hodila do vzduchu, Ralph zaútočil. kámen dopadl na zem, lehce  naštíplý opět. "Tak naposledy ano?" Ralph kývl  a já kámen opět hodila.  Tentokrát ho Ralph úspěšně roztříštil. "Jseš moje zlato" zasmála jsem se štastně. Začala jsem ho pořádně drbat. "Za tenhle trénink si zasloužíš odpočinek" usmála jsem se hrdě a povolala ho do pokeballu a odešla z tréninkového pole.
--------
Ralph 2 x Rare candy a limonáda. a  1 Speciální granule pro pokémony 1 stará marcipánka
Shade-  2 x poffin a soda. 1 čokoládka 1 stará marcipánka
Já - 1 Sendvič, 1 stará marcipánka

636 [A] Enwy [A] Enwy | Včera v 16:20 | Reagovat

[634]:[635]: Rockruff se útok doučil.
Rockruff - 6 levelů (2 Rare Candy), 9% sehranosti (2% spec. gran., 2% marcipánka), 8% lásky (3% limonáda, 5% Skugga's)
Greninja - 11% sehranosti (6% poffin, 1% soda, 2% marcipánka), 5% lásky (5% Skugga's)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Obrázky pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Sprites - Serebii
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."