Tréninkové pole

1. května 2017 v 15:48 | Enwy
  1. Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
  2. Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
  3. Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
Pamatujte na povahu svého pokémona (v profilu je napsáno, že je nechápavý = bude třeba hodně vysvětlování a podobně) a na to, že je třeba se s ním před tréninkem seznámit - přeci nebudete trénovat s někým, koho vůbec neznáte, pff! To samé platí pro to, když pokémon trénovat nechce nebo se tomu brání. V tom případě je za trénink samozřejmě méně zkušeností. Vy také neděláte s elánem něco, co vás nebaví...
  1. Koho jdeš trénovat
  2. Co budete dělat
  3. Průběh tréninku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (541)
Zobrazit starší komentáře

501 Rory Rory | 24. března 2018 v 11:30 | Reagovat

[500]: 2/2
A potom sme len čakali, kým sa Nike a Lilith preberú. „Musel si ich omráčiť?“ spýtala som sa podráždene Casa. „Hej, moja práca bola len Lilith! Nike je na neho!“ ukázal na Acea, ktorý sa v momente tváril ako úplný anjelik. „Čo? Ja?“ zamrkal. Lilith sa prebrala prvá a za zákerné omráčenie okamžite požadovala náhradu – tou sa sta citrónový koláč, ktorý doslova zhltla na jeden šup. Keď sa prebrala aj Nike, ponúkla som jej rovnaké jedlo, aby nabrala energiu a my sme sa mohli presunúť na kontrolu do strediska.

// aplikovať :
Rory – 5x čokoládový donut
Lilith – čokoládový donut, citrónový koláč
Ace – čokoládový donut, studená voda
Ren – malinový donut
Cas – čokoládový donut, 2x poffin
Nike – čokoládový donut, citrónový koláč

502 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. března 2018 v 17:01 | Reagovat

[500]:[501]: Pokemoni se dobře protáhli.

Všichni +5% lásky (Rory - 5x donut)
Incineroar +6% sehranosti (1% donut), +1 level
Pidgeot +6% sehranosti (1% voda), +2 levely
Luxray +5% sehranosti, +6% lásky (malinový donut), +4 levely
Kadabra +12% sehranosti (6% poffiny, 1% donut), +3 levely
Bayleef +7% sehranosti (1% donut), +3 levely

503 Drobeček Drobeček | 13. dubna 2018 v 18:59 | Reagovat

1) Torterra
2) Trénink, procvičení útoků + příspěvěk do soutěže "Drobky" - 100 dřepů, 7 km
3)

Po dlouhé zimě nastal den jako stvořený na cvičení , rozhodl jsem se tedy, že se hezky protáhnu. A proč to rovnou nespojit s tréninkem svého parťáka, no ne? Rozhodně mi přišlo, že se po dlouhé době potřebujeme pořádně provětrat.
"Co mě dneska naučíš?" zajímal se Torterra.
"Přemýšlel jsem o giga drain," začal jsem, "ale myslím, že by jsme si měli oba nejdřív protáhnout ztuhlé kosti. Však jsme většinu zimy kempili v pokécentrech!"
Želvák se zamyslel. "Jo, to dává smysl. Takže budeme cvičit? I ty?"
"Jop," přikývl jsem. "Napadlo mě chvilku běhat, potom pár dřepů, kliků a sedlehů. No a na závěr by sis mohl procvičit své útoky."
Želvák se při slově "běhání" otřásl. "A kolik kilometrů asi tak je chvilka běhání? Mimochodem, nevím, jestli si to tvůj pidimozek uvědomuje, ale já nemám končetiny na lidské rozcvičky."
"Co třeba... deset kiláků? A jop, uvědomuje," vyplázl jsem na Torterru jazyk. "Místo dřepů se budeš stavět na zadní. Pamatuješ, jak to děláš vždy, když používáš zemětřesení? Jop, tak přesně tak. Místo sedlehů... místo sedlehů se budeš převalovat z boku na bok. To zní pro tvůj druh namáhavě, ne? No a místo kliků... Hm, místo toho mě nějak nic nenapadá. No, něco vymyslím. "
Želvák nasucho polkl, nic ale nenamítal." Chápu, potřebujeme se protáhnout," přikývl.
Podivil jsem se nad nedostatkem odporu, nijak jsem to ale nekomentoval." Tak jsme tady, pojďme začít!"

Překvapilo mě, jak rychle Torterra na svou velikost běhá. I když většinu času mrmlal, že je to těžké a že už je vyřízený, celkem bez problémů se mu podařilo deset kilometrů uběhnout za necelých sedmdesát minut. Tempo si udržoval stálé, o kus rychlejší než obyčejné klusání.
No a pak jsem tu byl já. Každých pět set metrů jsem se zastavovat, abych popadl dech a nechal trochu odpočinout nohy. Celá trasa mi i s pauzami trvala přes dvě ukrutné hodiny, takže Torterrovi zbylo padesát minut na odpočinek. Chvíli mě povzbuzovat výkřiky typu "Haha, běhám rychleji než dvounožec", rychle ho to ale přestalo bavit a tak si na chvilku zdřímnul.
Probudila ho až vůně sendvičů. Prudce vyskočil na tlapy a spatřil mě, jak na něj mávám dvěma obzvlášť voňavými chleby. Nemeškal a pustil se do jídla.
"Hej, jeden měl být pro mě," zasmál jsem se. Neměl, tušil jsem, že želvákovi by nestačilo sendvičů ani deset.
"Pozdě!" vysmál se mi mezi spousty. "A tohle byly ty dva, co mi tak dlouho dlužíš, počítám s dalšími za aktivitu při tréninku!"
"Tak ty takhle!" vyprskl jsem smíchy. "Proto tak ochotně cvičíš! No dobrá, když budeš pokračovat tak skvěle, jako teď, dám ti dva další!"
Torterra rychle polk sousto. "Tak to hurá na to, ne? Co že jsem to měl dělat?"
"Ty stavění na zadní, já dřepy," připomenul jsem a pustil se do protahování nohou. "Připraven? Kdo jich první udělá... sto, vyhrává sendvič! Tři... dva... hej, ještě jsem neřekl teď!"
To už ale želvák zběsile zvedal přední tlapy a s žuchnutím je zase pokládal. Rychle jsem se pustil do dřepů, aby neměl výhru tak snadnou. Ze začátku byl asi o deset cviků napřed, po třiceti se ale začal unavovat. Do čtyřicátého dřepu jsem želváka dohnal, to už mi ale také začínaly docházet síly.
"Co takhle... snížit ze sta... na padesát?" odfuněl Torterra.
"Kde... kdepak, dřepy jsou skvělý cvik... na všechno," zakroutil jsem hlavou, až se mi z toho zamotala a málem jsem upadl. "Trénuje ti to dýchání... a sílu v nohou!"
"Ale je to únavný!" zakňoural Torterra, sendvič ho ale motivoval cvičit dál.
U šedesátého dřepu želvák odpadl. Myšlenka na to, že jednou boj o sendvič vyhraje někdo jiný, než želvák, ve mně probudila dosud neznámou sílu, díky které se mi povedlo udělat dalších čtyřicet dřepů. I posledních dvacet dřepů jsem, i když s velkou námahou a opřený o strom, dokázal.
"Kdo... kdo vyhrál?" zafuněl Torterra. Pohled na šťastného Drobečka chroupajícího sendvič mu odpověděl.
"Chvíli si odpočineme a pak se pustíme do sedlehů a převalování," informoval jsem ho. Všiml jsem si jeho hladového pohledu a hodil po něm nový sendvič. "Dej si taky, zasloužíš si to. Ale nezapomeň si dát i vodu! Pitný režim je důležitý, zvlášť při cvičení!"
Když jsme dosvačili, pustili jsme se do dalšího cviku. Sedlehy byly celkem snadné, vinu jsem dával tomu, že cvik neumím pořádně dělat. Želvákovi se ovšem převalování vůbec nedařilo. Chudák pokemon si akorát pocuchal strom na krunýři. Když jsem měl za sebou 50 sedlehů, on dodělával třetí překulení.
"Uznávám, " promluvil jsem, když jsem se dostal znovu do sedu, "že tenhle je pro tebe těžší. Nebudeme tedy závodit." Za nepříjemného křupnutí v zádech jsem se zase položil. "Stačí, když odcvičíš tak... dvacet převalení. Ok?"
"Dvacet!" zavzlykal želvák. "Ale dostanu za to... dvacet sendvičů!"
"Heh, myslím, že tolik jich nemám," zakroutil jsem hlavou. "Pospěš si, já už jsem na sedmdesáti!"
Po dokončení sedlehů mi zbylo ještě pár minut, než docvičil i Torterra, dal jsem si tedy další svačinku. Voda je zdravá, proč lahví nevypít denně mnohem víc, než je normální, no ne? A takové sušenky, ty jsou plné důležitých kalorií. No a želvák si samozřejmě dal další sendvič.
"Oke, a teď kliky. Napadá tě, co bys mohl dělat místo kliků?"
Torterra se zamyslel. "Co takhle... pojídat sendviče?"
Zamyslel jsem se. No, je pravda že už jsem dlouho nejedl... počkat počkat! Snad na mě už taky neleze želvákovství?
"Ne, to můžeme potom. Je čas cvičit! Co myslíš, dokázal by jsi taky kliky? Je to celkem snadný, prostě by jsi nějak... pokrčoval nohy nebo co."
"No, můžu to zkusit," povzdechl si Torterra. Změřil si mě pohledem a pak se rozzářil. "Takže sto? A kdo to dá první, ten dostane sendvič?"
"Jasně," zasmál jsem se nad želvákovým náhlým návalem energie. Že by ho začínalo cvičení bavit?
Ne, to mě jen mazaný Torterra přečůral. Jakmile jsem se pustil do kliků, s hrůzou jsem si uvědomil, že jich dám tak šest za sebou a konec. I tak jsem se ale nevzdával a s pauzami, při kterých jsem jen tupě hleděl do země, se mi podařilo udělat třicet kliků.
"Myslím... že by jsme... toho mohli... nechat," zasípal jsem. "Třicet kliků stačí, vzdávám se. Sendvič je tvůj."
Torterra se rozzářil a hned se pustil do své odměny. Zdálo se mi to, nebo nevypadal ani moc unavený? No, třeba jsou kliky pro čtyřnohé přece jen snadné...
"Poslyš, kolik jsi těch 'kliků' vlastně udělal?" zeptal jsem se Torterry se zlým tušením.
"Tři... třista!" vyhrkl. Probodl jsem ho tvrdým pohledem. "No dobrá... tři. Ale snažil jsem se, fakt že jo! Víš, jak je těžký dělat kliky na čtyřech nohách?"

Následovalo patnáct minut napájení a dobírání energie. Já si dal další sušenku, zapil to vodou a protáhl se, abych co nejvíc zabránil bolesti svalů na další tři dny dopředu. Želvák si pro změnu dal sendvič.
Po svačince jsme se pustili do kratičkého procvičení útoků.
"Připraven? Začneme s tackle. Pamatuješ si ještě, jak se dělá, ne? Dlouho jsi to nezkoušel..."
"Pf, neměj mě za blbce!" zasmál se Torterra. "Přece nezapomenu, jak se vráží do lidí!"
Než stihl můj mozek strávit význam věty, už se na mě řítil tří set padesáti kilový tank. Naštěstí měl dost rozumu na to, aby necelý metr ode mě zastavil.
"Dělám si srandu!" řehtal se. "Skončil bys na kaši, kdo by mi pak dával sendviče?"
"Hahaha," utrousil jsem. "Kdo mě bude prát trenky, he...?" Všiml jsem si jeho obličeje a zrudl. "Ne, tak jsem to nemyslel! Taky si dělám legraci, přece se už nepo-"
"Jasně, chápu," zívl želvák. "Tak co dál? Tvůj trénink začíná být únavný, co takhle absorb? Nebo rovnou mega drain?"
"Jop, proč ne- počkat, jak únavný!? Moje tréninky jsou super!" nafoukl jsem se.
Torterra se znovu zasmál a připravil se k útoku. Na můj povel vypálil malou zelenou kouli - absorb.
Směrem ke mně. Útok. Nezastavitelný útok. Takhle mi to šrotovalo v hlavě až do chvíle, než byla koule pár decimetrů ode mě. V tu chvíli vyhrály instinkty a shodily mě na zem. No, pořád lepší trošku se odřít, než si nechat zaživa vysát životní sílu. Každopádně bylo podle menšího kráteru ve stromě za mnou poznat, že útok to byl opravdu silný.
"Ehm. Dobrá práce. Další útoky prosím nesměřuj na Drobečka, nýbrž na ten strom, oke?"
"Jasně, šéfe," zakřenil se želvák a znovu zaujal postoj podobný tomu na absorb. Tentokrát ale jeho útok spočíval ve vystřelení šesti zářivě zelených paprsků ze skalek na zádech. Ano, šesti paprsků ze tří skalek, jak jsem si hned na to uvědomil. Všechny zasáhly strom, který se po útoku zdál tak trochu... menší? Svrasklý?
"Wow!" ohodnotil jsem želvákův mega drain. "Šest paprsků, to jsme tu ještě neměli. Že ty jsi tajně trénovat v ballu?"
"To moc dobře nejde. Víš, jak je to tam malinké?" zakroutil Torterra hlavou.
"To nebylo myšleno vážně," zamumlal jsem. "No, pojďme na další útok! Crunch nebo earthquake?"
"Zkus hádat," zazubil se Torterra a postavil se na zadní.
Tentorkát moje nadlidské reflexy nestačily. Přední tlapy dopadly, zem se rozřásla a já skončil, spolu s polorozpadlým stromem za mnou, na zemi.
"Oops," ušklíbl jsem se, když jsem se vzpamatoval a všiml si toho nepořádku. "No, a poslední útok crunch, co? Pojďme se zbavit důkazů, než si toho někdo všimne, co ty na to?"
"Zbavování se důkazů, to mi jde!" rozzářil se želvák a vycenil zuby.
Za chvilku se po zemi povalovalo jen pár třísek a na místě stromu zůstal pařez, který vypadal, jako by ho ožvýkal bobr. Za to si želvák zasloužil samozřejmě sendvič.
"Ouha," komentoval jsem po tréninku stav zásob v batohu. Osm sendvičů za jeden trénink, to byl snad nový světový rekord. "Pojďme to tu zabalit, zasloužíš si odpočinek."
Torterra ale na odpověď nečekal, už dávno spal. Povolal jsem ho tedy do ballu a vydal se vstříc novým nedobrodružstvím.

Spotřebováno:
Torterra - 7x sendivč, 1x studená voda
Drobeček - 1x sendvič, 3x studená voda, 2x spec. Lii's sušenka

504 [A] Enwy [A] Enwy | 22. dubna 2018 v 16:01 | Reagovat

[503]: Torterra si útoky procvičil a protáhl si své ztuhlé končetiny i tělo.
Torterra - 2 levely, 15% sehranosti (6% sendvič, 1% voda), 6% lásky
Drobeček - 6% přežití
Event: +5 bodů

505 Slaanesh Slaanesh | 25. dubna 2018 v 12:23 | Reagovat

Umbreon (trénink Feint Attack), Frogadier ( trénink Double team)
Opět jsem vyrazil trénovat s mými pokémony, tentokrát to byla Frogadier a Umbreon. Oběma jsem slíbil trénink a učení nového útoku.
A to jsem se dneska rozhodl splnit. První přivolám Frogadier. "Ahoj, jak se cítíš?" zeptám se a po odpovědi přikývnu. "Dneska budeme trénovat, tentokrát se ovšem nesoustředíme na nějaký útoční pohyb. Ale spíš obraný. Co budeme dneska trénovat se totiž nazývá Double team." řeknu a na chvíli se odmlčím, aby mi Frogadier kývnutím hlavy potvrdila, že s tím nemá problém. "Takže na popsání se jedná o docela jednoduchý pohyb. Stačí se jen pohybovat tak rychle, aby za tebou začali vznikat tvé podobizny." Vysvětlím Frogadier a podívám se na ni jestli to pochopila. "No zní to jednodušše, ale pohybovat se tak rychle...řekla bych, že to bude o trošku těžší." řekne Frogadier zamyšleně, ale pak s úsměvem výskne. "Ale co. Pojdme to zkusit."
Trochu bolestně sebou škubnu, jelikož si stále ne a ne zvyknout na její vysoký hlas. "Dobře, takže začneme pořádnou rozcvičkou, aby sis nenatáhla nějaké svaly." Oznámím a následně společně s ní zahájím rozcvičku. Postupně protáhneme hlavu, paže, nohy, trup. A pak si dáme první běh přes cvičné pole.
Díky mému pravidelnému cestování a díky tomu i fyzické námaze se ani nezadýchám po skončení běhu. "Dobře, to by asi stačilo, ted začneme se samotným tréninkem. " Oznámím a hned začnu vysvětlovat jak začneme s tréninkem. "Takže prvně to zkusíme tu nejjednodušší možnost, abychom zjistili jak ti tento útok půjde. První pokusi budeme zkoušet jenom přeskakovat ze strany na stranu v co největší rychlosti." řeknu a následně několikrát přeskočím ze strany na stranu, abych se ujistil že mně Frogadier špatně nepochopí. "Jistě, to zní docela rozumně." přikývne Frogadier a následně se začne pohybovat. Prvně pomalu, aby si zvykla na pohyb, ale již po chvíli začíná zrychlovat. Když začne zrychlovat, tak se k ní připojím i já, jelikož i říkám, že trocha tréninku navíc mě nezabije.
Chvíli tak pokračujeme, oba dva se snažíme postupně zrychlovat náš pohyb, ale jen u Frogadier se to po chvíli zdá jenom viditelné. Frogadier ještě o něco zrychlí a najednou začnu vnímat, jak se občas objeví loket navíc, když se začne pohybovat do protisměru, tam zase noha. Abych mohl lépe všímat tento úspěch tak zastavím, opřu se rukama o kolena a zatímco se snažím sklidnit tep pozoruji Frogadier a její stále častější úspěchy v tréninku. "Výborně, ted na chvíli zastav a odpočin si." řeknu poté co se vydýchám. "Přece jenom jsi ted udělala docela pokrok." Oznámím zatímco Frogadier zpomaluje, aby nakonec vyskočila a saltem se dostala za mně. "Ke konci jsi už byla u potřebné rychlosti, viděl jsem jak se jednou vytvořila i hlava tvého dvojníka. Což znamená, že už ti chyběl jenom kousek k tomu, aby jsi dosáhla potřebné rychlosti a oddělení dvojníka od sebe samotné." Frogadier vydechne a odpoví. "Nečekala jsem, že by to bylo až takto jednoduché." "No stále jsme jenom v první části. Ještě to budeš muset zvládnout v běhu, což bude o poznání těžší. Ale jestli chceš, můžeme rovnout přejít k tomu, přece jenom se dá říct, že už jsi tento cvik téměř zvládla." Frogadier se ušklíbne a přikývne. "Asi to bude lepší." Přitaká a po pár minutách odpočinku se připraví ke druhému kolu tréninku. "Dobře, takže ted budeš běžet rovně. Tím by měli vzniknout dvojníci za tebou. Bude to o něco těžší než, když jsi na místě, jelikož se kolem tebe bude měnit terén a ty na to budeš muset adekvátně reagovat." Oznámím Frogadier a následně ji nechám se rozběhnout. Frogadier opět jednou si přeběhne pole zkusmo, sice rychle ale rozhodně neběží maximální rychlostí, na konci pole se otočí a následně už vystartuje plnou rychlostí. Díky odpočinku se jí podaří již ve dvou třetinách pole, za sebou vytvořit náznak dvojníka, ale stále to nebylo dostatečné, jelikož dvojník se v podstatě stále držel v jejím stínu. "Ještě trochu" stihnu říct, než se kolem mně Frogadier otočí a následně opět zmizí v malém obláčku prachu, který zvířila svým během. Následující dva cesty, tím myšleno tam a zpátky. Se jí sice nepodařilo zvětšit vzdálenost mezi jí a dvojníkem, ale na druhou stranu dvojník ani na okamžik nezmizel což se dá rozhodně považovat za úspěch.   Frogadier dá ještě několik tras, než se jí konečně podaří dostatečně vzdálit od dvojníka, aby se dalo říct, že by to mohlo protivníka zmást. "Výborně, tohle jsi zvládla." řeknu a rukou ji zastavím. "Ted nám zbývá ještě poslední část, kterou musíš zvládnout, aby se dalo říct, že tento útok již plně zvládáš. Kličkování." odmlčím se na chvíli a pak pokračuji. "Prvně tě nechám kličkovat, jak budeš chtít, jak uvidím, že jsi tuto fázi zvládla, tak začnu říkat na, kterou stranu máš zahnout a občas dám i otočku vzad, takže s tím pak počítej, dobře?" zeptám se jí a následně ještě chvíli počkám, aby si trochu oddechla. "Takže vzhůru na dnešní poslední část." Poslední část tréninku probíhá relativně dobře. Frogadier dalo by se říci až téměř zmateně pobíhá po poli a kousek za ní se pohybuje její dvojník. "Výborně Fro, jde ti to skvěle." Zavolám na ni a následně ještě chvilku počkám, jelikož jsem si všiml, že se za ní začne objevovat další dvojník. Jenom stále běžíš po té stejné trase. Dodám si v duchu a následně zavolám. "Doleva." Frogadier zahne doleva, ale evidentně zpomalí, jelikož se nejspíš připravovala, na zahnutí doprava jako už po několikáté. "Opět vlevo." oznámím jí a pozorně sleduji vzdálenost mezi ní a jejím nyní již opět jediným dvojníkem. "Dozadu." Frogadier se na pár metrech zastaví, otočí se dozadu a běží zpátky. Uhne ještě kousek doprava, aby se vyhnula svému dvojníkovi a pokračuje dál v cestě.

506 Slaanesh Slaanesh | 25. dubna 2018 v 12:23 | Reagovat

[505]: část 2
Ještě nějaký čas ji nechávám pobíhat, přičemž se ji povětšinou snažím vést do míst, kde ještě nebyla a tak svou rychlost musí snižovat kvůli opatrnosti. Několikrát ji otočím čelem vzad, což ji zatím pokaždé změní vzdálenost mezi ní a dvojníkem. "Dobře Frogadier. Myslím, že s tímto bychom mohli skončit." řeknu a pomalu vyrazím k Frogadier, která se zastavila v půlce pole a odpočívá na zemi. "Jediná věc ti zatím moc nejde." "Ty otáčky vzad, že?" Souhlasně přikývnu. "Procvičíme to ještě dneska?" "No pokud bys ještě chvíli zvládla, tak je můžeme zkusit ještě chvíli pro cvičit." Frogadier přikývne a pomalu se zvedne. "Ale opravdu jenom chvíli." Přikývnu a řeknu. "Takže jenom deset metrů tam a zptáky, žádné kličkování nebo tak, prostě jenom otáčky, dobře?" Frogadier přikývne a následně se rozběhne. Uběhne asi deset délek, než ji zastavím. "No vidíš, jak rychle si se v tom zlepšíla." řeknu a jako odměnu pro ni vytáhnu čokoládový donut. "Rozhodně sis ho zasloužila." řeknu, když jí ho dám. Počkám až si ho Frogadier vychutná a následně ji odvolám.
"Tak a ted ty můj zlatý Umbreone." řeknu si pro sebe ironicky a povolám mého pesimistu. "Ahoj, tak zde proběhne náš trénink." Umbreon se jen rozhlédne kolem sebe a pak se zeptá. "Co že jsi nevybral halu?" "Halu? No...většinou chodím ven, když zrovna nic nepotřebuji z tamního vybavení. Je zde menší šance, že zde někoho nějakou mně nepříjemnou společnost." Umbreon se podívá na stromy a následně si olízne packu. "Dobře, takže útok, který jsem pro tebe vybral je Feint Attack. Základem je nabití temné energie do jedné z končetin a následně tuto energii uvolnit při zásahu." Umbreon nesouhlasně zavrtí hlavou a následně řekne. "To se učit nebudu. Je to nepraktické." Překvapeně zamrkám a násleně nechápavě zopakuji. "Nepraktické?" "Copak to nechápeš? Zbytečná ztráta času, to sis nenašel něco užitečnějšího?" odpoví Umbreon a opět si začne olizovat packu.     Povzdechnu si a začnu mu oponovat. "Jedná se o užitečný útok a taky se jedná o temný útok, jak jsi chtěl." Odmlčím se a pak pokračuji. "Pokud si myslíš, že to je nepraktické, protože při tom používáš pouze jednu packu, tak copak jsi sám mně a to minimálně třikrát, co si ted tak vybavuji, omylem nesekl packou?" zeptám se, na což on jenom zvedne oči a podívám se na mně po dlouhé době s lehce pobaveným výrazem. "Omylem?" Na jeho otázku nijak neodpovím a místo toho řeknu. "Tak pojdme začít, jinak nikdy Autariho nedokážeš porazit." Ubmreon si povzdechne a jen odevzdaně řekne. "No dobře, stejně bys jinak nedal pokoj." odpoví a sedne si přede mně v očekávání dalšího dlouhého vysvětlování co má dělat. "Takže prvním krokem je shromáždit temnou energii na místo, kterým budeš útočit..." "Takže třeba uši?" skočí mi do řeči Umbreon. "No, pokud budeš útočit hlavou, tak i do uší jo." Umbreon několikrát chápavě přikývne, chápu. Takže soustředit temnou energii do uší. Tak pojdeme na to." řekne Umbreon s nadšením, které vyplívá čistě z toho, že si převrátil mé vysvětlení. Umbreon se postaví a následně se začne soustředit na shromaždování temné energie. Já si jen tiše povzdechnu, ale zatím to nechávám tak, jelikož aspon trénuje s nějakým nadšením a ne jenom proto, aby se mně zbavil.
Chvilku se nic neděje, ale jak Umbreon pokračuje ve shromaždování své energie, tak jeho uši začnou pomalu tmavnou, jak se jeho uši plní temnotou. "Vidíš jak mi to jde?" zeptá se Umbreon a zastřihá ušima, čímž uvolní několik kousíčků temnoty. "Ehm, jo vidím." řeknu, jelikož jsem fakt nečekal, že se mu to povede tak rychle. To, že se o tohle bude pokoušet, o to jsem nepochyboval, ale netušil jsem, že se už naučil až tak dobře ovládat svou temnou podstatu. Na jednu stranu přece jenom se stále jedná o dosti silného pokémona. Pomyslím a dodám. "Dobře a ted najdi nějaký dobrý cíl,..neživý cíl." upřesním se, když si všimnu jak se Umbreon na mně podíval. "No dobře." řekne Umbreon a následně se rozejde k ukazeteli a a dotkne se ho ušima, čímž do něj uvolní nashromážděnou energii. "Udělal jsem to správně?" zeptá se Umbreon s rádoby nejistým cílem. "Zkusto ještě jednou a zkus to brát trochu vážněji, děkuji." řeknu zatímco si rukou mnu spánky. "Dobře trénére." řekne Umbreon nadšeně a začne znovu s tréninkem útoku. Načerpá energii, do uší a tentokrát se s nimi aspon předstírat útok. "Lepší?" "Lepší." řeknu s povzdechem a pak se zeptám, "kdybych ti dal za každý pokus Berry, bral bys to trochu vážněji Umbreone?" Umbreon se na mně šokovaně podívá a řekne. "Vážněji?" povzdechnu si a vytáhnu Leppa berry, které mu hned podám. "Jak jsi věděl, že tohle jsou mé oblíbené?" zeptá se šokovaně Umbreon, zatímco si ji bere do packy a zamyšleně si ji prohlíží jako kdybych ji otrávil. "Mám své způsoby." odpovím a jsem rád, že mám masku, jelikož ta skryje to, že se jedná o pouhou náhodu. "No dobře. Tak trochu vážněji." řekne a tentokrát začne soustředovat energii do levé přední packy. Mému zraku neunikne, že tentokrát mu to trvá o poznání déle, i když nevím jestli se mu do té nohy hůř přesouvá energie a nebo jen proto, že jí tam dává podstatně víc. Každopádně, když je hotovo, rozběhne se a následně se odrazí a v letu zasáhne z boku ukazatel a uvolněná temná rýha do něj vyryje vrub. "Výborně to vypadalo dobře, jenom by to chtělo ten útok udělat silnější." Umbreon se na mně podívá a napřáhne pasku. "Co, však jsi už dostal." "A práci jsem za to udělal." Odsekne Umbreon. Povzdechnu si a řeknu. "Víš co, dám ti tři pokud to pořádně potrénujeme." "Na packu?" "Jo, hned na packu." souhlasím a rovnou je začnu vytahovat." Umbreon si je s ní a pak přikývne. "No dobře." řekne a začne opět hromadit shromaždovat energii. Když se už chystá rozběhnou, tak ho rukou zastavím a řeknu. "Přesun tu energii do druhé pracky?" Umbreon se na mně nechápavě podívá a pak si jen povzdechne, ale udělá to. Energie se pomalu přesune do druhé packy, pak zase zpátky. Pak ven a znovu ji začne shromaždovat. Ještě několikrát provedeme tohle malé cvičení, než ho nechám provést skutečné dokončení útoku.     Pak opět trénujeme shromaždování energie, jelikož tohle se jeví u Umbreona jeho nejobtížnější část.
Po půl hodině jsem konečně spokojený s výsledkem a tak ukončím náš trénink s Umbreonem. "Tak to by pro dnešek stačilo." řeknu a sáhnu ještě do batohu a vytáhnu svou poslední Lappe Berry a dva sendviče. Jeden pro Umbreona a druhý pro mně. Sednu si na zem a začnu si ulamovat kousky , které si pak strkám pod masku do úst.
Frogadier: 1x čokoládový donut
Umbreon: 5x Lappe Berry, 1x sendvič
Slaanesh: 1xsendvič

507 River Hope River Hope | 25. dubna 2018 v 20:29 | Reagovat

1. Miltank [+ Frogadier]
2. Naučení: Stomp; [Trénování fyzické zdatnosti]
~z: Sub-bay

Když již tedy byly u trénování schopností, byla škoda nepotrénovat i ty fyzické. Miltank i chovatelka dorazili na tréninkové pole za hezkého počasí. Svítilo sluníčko, avšak bylo mírně a díky větru ovzduší nebylo dusné.
“Miltank, jsi připravena?” zeptala se dívka své společnice a ta přikývla. “Chci tě naučit velmi jednoduchý a prostý útok. Tím je dupnutí. Jelikož máš kopýtka, bude to velmi jednoduché,” řekla chovatelka a zkusmo si také dupla.
“Já už jsem to párkrát dělala, jen ne ve formě útoku,” zasmála se Miltank a nejistě pošlapala na místě.
Děvče vytáhlo pokédex a zamračilo se. “Útok zvaný dupnutí má spoustu forem. Nuže zkusíme všechny, jedno z nich bude vyhovovat i tobě.”
Miltank přikývla. Připravila se na trénink. Chovatelka sáhla po známém pokéballu a vyhodila ho do vzduchu. “Frogadier nám bude asistovat. Bonjour, Frogadier.”
Vodní pokémon se lehce usmál a pokýval na pozdrav. Od té doby velmi vyrostla.
“Pojďme. Rozcvičíme se,” pobídla dívka. “Frogadier, vedeš rozcvičku.”
Pokémon byl trochu překvapen, avšak přikývl. Všechny tři ženy se postavily do trojúhelníku, jelikož kruh by byl ve třech komplikovaný na sestavu. Frogadier začala s rozcvičkou a pravděpodobně to nebylo poprvé. Moudře začala od hlavy, pak k protažení stran krku a postupně mířila níže, ramena, paže, trup, pánev. U nohou se zasekla a po chvilce rozmyšlení tuto část těla přeskočila. Rozcvičily kotníky i chodidla.
“Na nohy si uděláme atletickou abecedu,” oznámila tiše. “Bohužel si nepamatuji všechny názvy a kroky,” dodala nesměle a stydlivě se usmála.
River vytáhla pokédex a naklikala na něj pár slov. “Je to tady taky. Páni, díky za tento vynález,” zasmála se.
Postavili se do řady a lidská smrtelnice se naposledy ujistila, že si pamatuje všechny kroky správně. Posléze odložila přístroj do kapsy, aby jí nepřekážel a promnula si ruce.
“Začíná se předkopáváním,” řekla a začala. Pro Frogadier bylo předkopávání trochu složité, přeci měla nohy do stran, ale podařilo se jí v Frogadier-verzi překonat označený úsek.
“Teď zakopávání,” řekla dívka a pokračovala se cviky, tentokrát na druhou stranu. I zakopávání šlo Frogadier mizerně.
“Vánočka,” zavelila a začala proplétat nohama. Miltank se v polovině cesty ztratila a tak jednoduše úsek doklusala.
“A v poslední řadě teď žabáky,” oznámila a přikrčila se k zemi. Při tomto kroku Frogadier zazářila a zvládla cvik naprosto perfektně.
Trochu udýchaně se trojice zastavila u konečné čáry a oddechovala. “Sice to není celá atletická abeceda, ale myslím, že s tímhle si vystačíme,” usmála se chovatelka a zbylé členky jejího týmu přikývli.
“Pojďme se již zaměřit na stomp, dupnutí,” zvolala po chvíli a otevřela pokédex. “Miltank, co jsem viděla, pokémoni s kopýtkama různě skáčou, kopou nebo si jen jednoduše dupnou. Vyzkoušíš si všechno a pak zvolíš to své. Začneme s tím nejjednodušším a to s klasickým dupnutím.”
Jakmile dořekla, odložila pokédex a silně zarazila nohu do tvrdé země, až se rozletěl prach a jí začala bolet noha. “Takhle,” ukázala.
Miltank se podívala na své nohy a silně dupla. Ozvalo se duté bouchnutí kopýtek o zem, avšak chovatelka vycítila, že útok není dostatečně silný.
“Přelož na svou nohu, kterou dupneš, všechnu váhu. Zvedni nohu, tehdy se opři o tu, která je na zemi a jakoby spadni na tu zbývalou,” radilo děvče. Frogadier se postavila na stranu a děj bedlivě sledovala. Cokoliv se jí mohlo v budoucnu týkat.
Miltank přikývla a zkusila to znovu. Zvedla nohu a silně ji zarazila do země. Ozval se opět dutý zvuk a byť země byla tvrdá, objela se tam Miltančin otisk kopýtek.
“To bylo mnohem lepší, správně,” pochválila ji chovatelka. “Toto je nejprimitivnější způsob, jak na někoho dupnout. Zkusíme si ten útok v celku. Frogadier,” pokývala ke svému vodnímu pokémonovi.
Frogadier přiskočila blíže a tázavě na člověka pohlédla. “Mohla bys prosím vytvořit bublinky? Nějak u země, prosím. S tím si útok i jistě procvičíš,” poprosila dívka mile.
Frogadier přikývla a sehnula se téměř k zemi, kde lehce vyfoukla skupinu bublin. Ty se hezky zdržovaly u země a nikam neletěly, maximálně se o pár kroků posouvaly vlivem větru.
“Miltank, dupni si,” zasmála se. Pokémon se zadíval na bublinky a silně dupl na jednu z nich. Ozvalo se lupnutí, jak vodní balónek praskl a tlak ostatní odmrštil stranou.
“Dobrá práce. Teď si vyzkoušíme, jaké to bude, když bude protivník daleko. Musíme k tomu jít o pár kroků dál,” pobídla Miltank a nechali Frogadier za sebou.
Frogadier se stále v té vzdálenosti jevila jako Frogadier, ne jako modrá a bílá tečka. Bublinky se stále držely nad zemí, byť pár z nich prasklo, třeba jen setrvačností a výdrží.
“Představ si situaci, že je nepřítel daleko. Budeš se k němu muset rozeběhnout a dupnout ho, vše dostatečně rychle, aby si toho nevšiml,” vysvětlovala dívka a ukazovala na bublinky.
“Běh,” povzdechla si Miltank. “Můj nejhorší nepřítel.”
“Pokud chceš, můžeš si vybrat i běhání z kratší vzdálenosti. Dostaneš se k nepříteli blíž a máš to pak k němu kratší,” usmála se dívka.
Byť motivace na Miltank příliš neplatila, překonala se a rozeběhla se. Zprvu vypadala nemotorně a pomalu, avšak efektivně nabrala rychlost a u bublin se zastavila. Naneštěstí vodní balónky zareagovaly jako vodní balónky a rozletěly se, sotva Miltank dorazila.
“Jak vidím, bublinky použít nemůžeme,” zadumala nad dějem nahlas a přiklusala blíže.
“Já můžu být terč,” nabídla se Frogadier.
Chovatelka se zhrozila. “Co když tě zasáhne? Víš, co by se ti mohlo stát? Rozdupne tě,” nedůvěřovala dívka nabídce.
Vodní pokémon se usmál, jen lehce a decentně, jak často dělával. “Neměj zbytečné starosti, uhnu,” pověděla.
Dívka nechala chvilku ticho plynout a pak přikývla. “Dobře. Budeš terč. Protrénuješ si tím i fyzickou zdatnost a uhybání.”
Frogadier vděčně přikývla a usmála se na Miltank. “Nešetři mě, vážně silně dupni. Uhnu, neboj,” ujišťovala normálního pokémona. Miltank s úsměvem přikývla.
Zase ze vzdálenosti pár kroků od cíle, rozeběhla se Miltank a mířila dostatečnou rychlostí. V dívce stále hlodaly obavy, avšak Frogadier důvěřovala a věřila, že uhne.
Když Miltank dorazila k Frogadier, zjistila zajímavou skutečnost - vodní pokémon byl příliš vysoký a tak by musela zvednout nohu vážně vážně vysoko.
“To se dá vyřešit,” usmála se dívka. “Musíš se rozeběhnout a skočit.”
“Čím dál pro mě složitější,” stěžovala si Miltank, ale couvala zpět. Imaginárně si vyhrnula rukávy a rozeběhla se. Frogadier se přikrčila a připravila se na skok jinam.
Miltank se odrazila od země a vyvinula dostatečnou rychlost, aby dokázala skočit potřebně vysoko. Frogadier zareagovala přesně a hladce, jakmile se Miltank nacházela již ve vzduchu, uhnula stranou. Útočící pokémon tak již nemohl změnit svou trajektorii dopadu a musela dupnout na holou zem.
Pod tíhou Miltančina těla, síle zarytých kopýtek a ještě gravitaci země, kam pokémon dopadl, praskla.
“Skvělá práce,” řekla dívka a zatleskala. “Zkus si to do té chvíle, než se unavíš. Jedna z vás, ať nic neriskujeme.”
Zatímco Miltank a Frogadier trénovaly, jedna dupala a druhá uhýbala, River si otevírala pokédex, aby se zatajeným dechem zjistila, že byla opět vybrána do týmových bitev, tentokrát jarních.

508 Rory Rory | 26. dubna 2018 v 17:17 | Reagovat

1. Incineroar Lilith, Pidgeot Ace, Kadabra Castiel, Mawile, Togepi, Vivillon Kaden
2. Všetci precvičenie útokov na tímové zápasy, psychická príprava
Lilith doučenie Cross Chop, Castiel učenie Future Sight
3. 1/3
„Čauko ban-“ – „Konečne! Áno, áno, áno! A teraz ho už porazím! Budem Lilith, premožiteľka Torterrí!“ Zarazila som sa. „Dobre, Lilith, povedz mi, ako si to vedela?“ Lilith sa len zazubila. „Kúzelník nikdy neprezrádza svoje triky... ale že si to ty, videla som v meste plagáty a vedela som, že sa blíži moje veľkolepé víťazstvo!“ – „Ale naposledy ťa knokautovali prvú, nie?“ ozval sa Castiel záludne a Lilith naňho len vražedne pozrela. „Po tých najlepších idú najskôr. A len pre tvoju informáciu, predtým som porazila skoro všetkých, takže nechápem, ako ste to mohli takto pokaziť!“ začala triasť rozhorčene hlavou. Ja som sa radšej nesnažila zapájať a opravovať ju, kým sa do tímových udrží v dobrej nálade, bude to len dobre. „Takže pre tých, čo to ešte nepochopili... budú tímové bitky a podobne ako minule, aj teraz sme boli vybratí...“ – „A nie sú až moc často?“ spýtal sa Kaden zamyslene. Vďaka súbojom mu trochu narástlo sebavedomie, za čo som bola rada, pretože už pôsobil istejšie aj pred ľuďmi. „Každé ročné obdobie. Aj keď to je dosť diskutabilné, keďže poriadna jar nebola, teploty rovno vyskočili na letné...“ začal uvažovať Ace a ja som prevrátila oči. „A nie je to jedno? Budeme mať šancu zistiť, ako veľmi sme zosilneli!“ zatrepotal krídlami Ace. Prikývla som. „Presne. A aj keď trénovať špeciálne na to je trapácke, aspoň trochu by sme sa mohli precvičiť, nech to zase nepreletíme....“ – „Ako zase? Vždy sme tam boli úplne úžasní!“ potriasla Lilith nespokojne hlavou. „Ale dobre, dobre, tréning nám len prospeje...“ prikývla. Ja by som si ešte precvičila ten Cross Chop, hm? Nech ho viem na zápasy purrfetne!“ zazubila sa. „Ešte niekto nejaké špeciálne požiadavky?“ Cas zdvihol ruku. „Ja by som sa rád naučil ten Future Sight...“ Klepla som si do čela. „Jasné. Začneme s tým, nech na to máš dosť času. Potom Lilithin Cross Chop... a vy ostatní len precvičenie?“ Nikto sa neozval, takže som tľapla rukami. „Ale ešte predtým, ako začneme... všetci, toto je Mawile. Mawile,“ otočila som sa špeciálne naňho, „dúfam, že ti nevadí, že som sa rozhodla zaradiť ťa k nám... len som menila pokémonov a zobrala som aj teba, takže ak by si mal záujem, môžeš sa pridať k základnému tímu na tieto zápasy...“ Mawile prižmúril oči. „Zvážim to!“ prikývol úsečne a ja som pokrčila plecami. „Fajn, fajn... Cas, ideme trochu ďalej? Vy sa zatiaľ môžete rozcvičiť...“
„Pohľad do budúcnosti,“ začala som, „ti dá schopnosť, doslova, na chvíľu vidieť budúcnosť. Navyše, ako bonus, zaútočí na tvojho protivníka až oveľa neskôr, keď to nebude čakať. To je celkom užitočné,“ mrkla som naňho. „Podstatou je že budeš predvídať útok, čo sa dá uplatniť aj v reálnom živote. Nie som si úplne istá, ako veľmi je to ´magické´ a z akej časti je to čisté predvídanie, ale o nie je tá podstatná časť. Nám pôjde o to, aby si dokázal ten útok predvídať, to ako bude... nie nepodstatné, ale zaujíma nás výsledok... a tým ju predvídať. Heh, to znie až moc filozoficky, hodil by sa tu Desmond... dobre, nevadí, poďme na to. Nejaké otázky?“ Castiel potriasol hlavou. „Nie, vpohode. Tak trochu som po tom pátral aj ja, takže teoretická časť by mala byť ok...“ – „A praktická?“ Cas sa ošil. „To... nezistíme, kým to neskúsim...“ Zasmiala som sa a poklepkala som ho po pleci. „To nič, ja predvídať viem maximálne čas obeda podľa toho, ako veľmi som hladná!“ Po chvíli uvažovania som ukázala na oblohu. „Poďme začať tou jednoduchšou časťou... predvídanie. Predveď sa, aké bude počasie?“ Cas po mne strelil pohľadom a potom sa zapozeral na oblohu. „No... je slnečno. Teraz. Ale tam vzadu sú oblaky, a vyzerajú byť čierne, takže sa asi blíži búrka. Ale je strašne teplo, takže sa pravdepodobne zase rýchlo vyjasní...“ ja som zatiaľ pozerala predpoveď a spokojne som prikývla. „Skoro. Má sa zmeniť vietor a tie mraky odkloní, takže by nás to malo tesne minúť. Skúsme niečo iné...“ poobzerala som sa a pohľad mi padol na rozcvičujúcu sa Lilith. „Skús ich. Čo budú robiť?“ Cas sa len uškrnul. „To je až moc ľahké. Každou chvíľou Lilith povie niečo, čím sa bude snažiť niekoho provokovať... Togepi a Kaden sú prirodzene milí, z nich si Liltih srandu nerobí. Z Kadena možno občas, ale nie z Togepi. Takže zostáva Ace a ten nový Mawile. Ace si to k srdcu moc nezoberie, vlastne ho hádka z Lilith bude celkom baviť. Navzájom sa budú toho druhého snažiť fyzicky zdeptať, ale ani jednému sa to nepodarí, lebo sa navzájom celkom majú radi, takže si nechcú ublížiť,“ uškrnul sa Cas. „A ak začne provokovať Mawila?“

(Meanwhile Lilith&spol., ACE´s POV)
Rory a Castiel prešli na druhú stranu poľa a Lilith bola prvá, čo sa začala rozcvičovať. „Zápasy, huh...“ zamrmlala s maniakovským úškrnom. Ohne okolo nej vzbĺkli, a to úplne doslova. „Budem najlepšia a všetkých ich porazím!“ zavrčala temne a naťahovala si ruky. Začal som aj ja s Kadenom, dokonca aj Gepi sa snažila mávať ručičkami, čo vyzeralo trochu vtipne. A Mawile, ktorý stál bokom od nás, sa rozcvičoval tiež, aj keď sa zjavne snažil, aby sme si to nevšimli. Musel som sa usmiať, zjavne nebol až taká ľadová socha, ako sa zdal. Aj keď, pri Rory a jej hyperaktívnom nadšení pri spoznávaní nových pokémonov... no, ak pre nič iné, tak sa začne správať otvorenejšie len aby konečne prestala.... Zarazene som pozrel na Lilith, keď mi došlo, že presne taká istá je aj Lilith... „Aký tréner, taký štartér...“ zamrmlala Togepi vedľa mňa a ja som na ňu prekvapene pozrel. „Nie si jediný, kto to vidí. Sú obidve šialené!“ zasmiala sa a preťapkala pod Kadena. Lilith sa narovnala. „Takže, Mawile... povedz, prečo si taký malý? Mal by si začať viac jesť, možno vyrastie-“ Oh, beriem späť. Možno predsalen nie je vovnútri láskavá duša. Hneď po Lilithinom komentári sa jej zahryzol do ruky a tresol ju o zem...

(späť Rory&Castiel)
Cas sa zamyslel. „No... Mawile vyzerá byť dosť... uh, vážny, a ak ho Lilith urazí, môže to dopadnúť veľmi-“ nestihol dopovedať a Mawile sa už zahryzol Lilith do ruky a prehodil ju ponad seba. Počula som Togepine a Kadenove vystrašené vypísknutie. Ace sa narovnal a obozretne na nich hľadel, kým Lilith sa prevrátila na bok a zúrivo Mawila poškriabala. Mawile jej za to narazil hlavou do brucha a znovu sa po nej zahnal čeľusťami. Obidvaja divoko vrčali, to bolo počuť až k nám. „Až tak živú predpoveď netreba...“ zamrmlala som a rozbehla som sa k nim. To už zasahovali Ace, ktorý zo vzduchu Mawila od Lilith odtiahol a Kaden, ktorý medzi nich pre istotu vrhol štít. „Lilith!“ hneď som na ňu vyčítavo pozrela, ako sa stavala. „Čo je?“ odfrkla pobavene a oprášila si plecia. „Ospravedlň sa!“ kývla som k Mawilovi, ktorého Ace zložil na zem. „Čo? A začo? On ma napadol!“ Len som na ňu zazrela. „Takže si ho ani trošičku neprovokovala?“ Lilith hneď začala krútiť hlavou, no potom sa zarazila. „Faaaajn... prepáč, nechcela som uraziť tvoju výšku!“ zahuhňala a v o momente sa otáčala na Casa. „Potrebuješ pomôcť s útokom? Ja ti pomôžem, chceš? Chceš?“ Prešla som k Mawilovi. „Prepáč, nech povedala čokoľvek, som si istá, že to tak nemyslela. Ako tréner, ktorý je za vás zodpovedný, ťa ale musím požiadať, aby si to už nerobil, veci sa neriešia bitkou. Ale len tak, medzi nami... bolo to úžasné!“ mrkla som naňho a postavila som sa. „Ak by si chcel, kľudne sa pridaj. Castiel bude cvičiť predvídanie útokov, a tvoje útok by na to boli super...“ zamávala som mu a prešla som zase k Lilith a Casovi. „Lilith....“ – „Casov útok je straaašne super! Môžem sa taký naučiť aj ja? Prosím, prosím, prosím?“ skočila mi do reči. Cas sa zasmial. „Predvídať útoky asi áno, ale samotný Pohľad do budúcnosti sa asi naučiť nezvládneš prepáč...“ Lilith mykla plecami. „Ale skúsiť to môžem!“ zazubila sa a narovnala sa. „Takže ja budem útočiť a ty budeš sledovať budúcnosť a tak sa mi vyhýbať, že?“ Obidvaja sme prikývli a Lilith prestala strácať čas. Rozžiarila si pazúry a vrhla sa po Casovi, ktorý sa jednoducho premiestnil preč. „Hej, prečo sa to vlastne učí? Už to vie moc dobre...“ – „Aebo len vie, že ideš útočiť, Lils, to je jasné každému... Cas, odteraz, ak sa chceš premiestniť, musíš najskôr povedať názov útoku, ku ktorému sa chystá, až potom môžeš!“ Castiel prikývol. Lilith nańho chvíľu dlho uprene pozerala a potom sa k nemu rozbehla. Cas na mňa panicky pozrel. „A-ale ona neútočí! To nie je útok!“ Lilith si na poslednú chvíľu prekrížila ruky a do Casa narazila. „Ánooo! Konečne!“ začala hneď oslavovať, kým Cas sa spamätával. „To bolo kruté!“ zamrmlal nespokojne. „Ešte raz!“ Lilith sa naňho znovu rozbehla. Cas na ňu chvíľu zmätene pozeral, no potom sa uškrnul. „Scratch!“ a zmizol. Lilith vypleštila oči. „To nie je pravda! Chcela som použiť Cross Chop!“ zamrnčala urazene. „Cas?“ Ten mykol plecami. „Tak som si to vymyslel, no...“ Potriasla som hlavou. „Dobre, nebudeš sa premiestňovať. Budeš sa uhýbať a pri tom sa snažiť čo najskôr určiť o aký útok ide...“ A Lilith s diabolským úškrnom znovu zaútočila.

(Meanwhile ACE´s POV)
„Si vporiadku? Lilithine útoky nie sú zrovna príjemné, viem svoje...“ preskákal som k Mawilovi, ktorý za Rory zamyslene pozeral. „Pch, samozrejme, že som!“ odfrkol si len a o krok ustúpil. Ledva som potlačil vzdych. „Pôjdeš s nami na tímové súboje? Je to tak fakt veľkolepé, toľko silných súperov,“ už len pri tej predstave sa celý trasiem. „Rozmýšľam,“ odsekol Mawile a po chvíli si vzdychol. A potom sa vybral za ňou, aj keď kvôli svojej výške o dosť pomalšie.

509 Rory Rory | 26. dubna 2018 v 17:18 | Reagovat

[508]: 2/3
(späť k Rory)
Lilith po Castielovi vrhla plamenomet, no to už sa k nám pridali aj Mawile a Kaden, a chvíľku po nich priletel Ace s Gepi na chrbte. Cas sa Lilthimnu plamenometu vyhol s víťazoslávnym „plamenomet“  a ja som sa zarazila. „Oh, keď sme tu všetci... Lilith a Mawile, nechcete si dať zápas? Castiel bude sledovať a mne hovoriť svoje predpovene, to by bolo výhodné pre všetkých... a áno, Ace, môžeš si dať potom zápas s Casom,“ prevrátila som oči pri jeho prosebnom pohľade. „Čo vy na to?“ Mawile sa na Lilith pozrel s takým zvláštnym leskom v očiach. „Fajn. Ale len preto, že si zaslúži poriadnu príučku!“ kývol na ňu a bez varovania sa na ňu vrhol v momente, ako Cas zamrmlal: „Použije Bite!“ A tak sa aj stalo, čím Mawile Lilith účinne dostal na zem. Tá zavrčala a oplatila mu to plamenometom („To bude plamenomet!“ kometoval Cas), ktorý síce Mawila zasiahol, no nezrazil ho na zem. „A toto bude ten super dymovobitkársky útok!“ zasmial sa Cas a Mawile sa na Lilith naozaj hodil, doslova, a začal do nej divoko mlátiť. „Oh, nechcel by som byť jeho dieťa!“ zasmial sa Cas. „A to si predstav jeho ženu,“ dodal Ace a obidvaja sa rozosmiali. „Chlapci, slušne sa správame!“ napomenula som ich, no oni to ignorovali. „A teraz Lilith použije Overheat, stav sa!“ – „No, určite je overheatovaná!“ – „Je celkom naštvaná, to máš pravdu...“ – „Heej, ten malý sa nezdá! To bolo zákerné!“ zabávali sa a Cas úplne zabudol na to, že vlastne trénuje. Nabrúsene som ich sledovala, no potom som sa obrátila späť na zápas. Mawile síce celkom zjavne nebol ani zďaleka na Lilithinej úrovni, ani levelovo, ani výškovo, no mal dobrú hlavu a rozmýšľal, čo mu nad rozpálenou horkokrvnou Lilith dávalo veľkú výhodu. Ale zase, zvládal Lilithine divoké výpady celkom dobre...
Do zápasu som bola úplne zapozeraná, keď odrazu som sa ocitla úplne na druhej strane. Cas ma zvieral za ruku, mierne poblednutý zízal na miesto, kde som predtým stála. Chvíľu som nechápala ani ja, no potom presne na to miesto vyšľahol zablúdený plmenomet, ktorý by ma celkom nepekne popálil. „A-ako...“ drmolil Cas a stále miesto hypnotizoval. „Heej, Castiel! To bolo husté! Odrazu si zmrzol, pozrel si na Rory a chytil si ju a vžum, boli ste preč! Že ty si mal tú zvláštnu víziu a vedel si, čo sa stane?“ Cas sa na Acea pomaly otočil. „Bolo to... divné...“ zamrmlal a následne si pomasíroval čelo. „Bolí ma hlava, myslím, že si pôjdem pomeditovať!“ a premiestnil sa kúsok od nás, kde si vytiahol lyžičky a začal meditovať. Zastavila som Acea, aby za ním nešiel. „Nechaj ho, asi je sám trochu šokovaný. Ja som úplne mimo,“ slabo som sa zasmiala. „Dajme mu chvíľu, nech si urovná myšlienky. Možno aj sám príde na to, ako tie vízie vyvolať. V tomto je Cas profík. On vie veci, vždy,“ mrkla som naňho a Ace musel prikývnuť. „To hej,“ uznal  a vletel medzi Mawila a Lilith, aby ich odtrhol. „Dobre, dobre, stačilo, ináč si ublížite!“ zakričal na nich. Mawile na Acea len zazrel. „Urazila moju výšku!“ precedil. Oh, tak to bude ono. Žeby Napoleonský komplex? Zamyslela som sa a prešla som medzi nich. „Prosím, mohli by ste sa prestať hádať a zápasiť spolu?“ skúsila som to sformulovať ako otázku, pretože Mawile zjavne rozkazy nebral veľmi dobre. Tak či onak, stále to s ním bude celkom ťažké. Mawile sa zastavil, chvíľu ukazoval, a nakoniec prikývol. „Fajn. Ale len preto, že to chcem ja!“ znovu prikývol a preťapkal preč. S povzdychom som sa otočila a vybehla som za ním. „Mawile? A... rozhodol si sa? S tými tímovými? Pretože ak nechceš ísť, mala by som trénovať teraz hlavne s inými...“ pokrčila som plecami. Mawile sa zastavil a uprene na mňa pozrel. „Tá mačka hovorila, že tam bude Torterra, ktorého nevie poraziť, že?“ Zarazila som sa. „No... pravdepodobne. Bol tam vybraný tréner, ktorý minulé razy Torterru mal, ale či ho použije aj teraz, to neviem. Možno má silnejších pokémonov,“ pokrčila som plecami a Mawile prikývol. „Pôjdem. Nie preto, že to chceš, samozrejme, ale preto, aby som ten mačke ukázal, ako sa porážajú Torterry!“ ...oh. Tak to... držím palce... čo máte všetci proti Torterrám? Môj tím už vyhlasuje vojnu všetkým Caterpie v okolí, teraz Torterrám... za chvíľu sa rozhodnú zosadiť Arceusa. V tom momente sa ich asi verejne zrieknem alebo čo. „Ďakujem,“ usmiala som sa na Mawila a potom som z ruksaku vydolovala fľašku. „Dáš si? Zápasil si tvrdo a minule si hovoril, že väčšinou piješ len čistú vodu...“ Mawile si fľašku zobral a hltavo sa napil, bez žiadneho ďakujem, no brala som aj tiché prijatie vody ako výhru. Veď len počkaj, za pár mesiacov ma budeš milovať, zazubila som sa naňho v duchu a zvrtla som sa smerom k Casovi. „Keď budeš chcieť ísť späť do pokéballu, kľudne mi príď povedať. Len už s Lilith prosím nezápaste, dobre?“
Castiel bol hlboko ponorený v myšlienkach, preto som si k nemu len sadla a sledovala ho, aby som ho nerušila. Cas ale aj tak otvoril oči a uprene na mňa pozrel. „Videl som to len pár sekúnd predtým, ako sa to stalo. Ale nebolo to predvídanie, videl som, ako ťa to zasiahlo,“ striasol sa. „A potom to zase zmizlo a tak som ťa rýchlo odmiestnil...“ zamrmlal. „Ďakujem!“ poklepkala som ho po pleci. „A je super, že si to zvládol, ale je tu ešte jedna časť. Future Sight sa nemusí používať len na obranu, ale aj ako útok...“ Cas sa narovnal. „Hej?“ Prikývla som. „Tá je vlastne o niečo ľahšia, aspoň myslím. Je to tak trochu na báze ostatných psychických útokov, ako Psycho Cut. Vytvoríš takú... psychickú guľu, a pošleš ju do budúcnosti!“ Cas na mňa divne pozrel. „Jednoduché...“ zamrmlal neveriaco a ja som nadšene prikývla. „Jop!“ Cas si vzdychol. „To nie...“ Len som mávla rukou. „Vraj to nie je až tak zlé, ako to znie. Vytvor psycho cut, ale nepošli ho preč. Len ho vytvor!“ Cas neisto prikývol a vytvoril pred sebou ružovkastý pás. „A teraz ho prerob na guľu!“ zazubila som sa a Cas ju pomaly zvinul do loptičky. „No vidíš! A teraz... nechaj ju zmiznúť, ale zároveň nie... uh, počul si niekedy o Schrödingerovej Skitty? Ide o šialeného vedca, ktorý veril, že je možné, aby Skitty po vystavení jedovatého plynu bola a zároveň nebola mŕtva... No, ale ide o to, že musíš to spraviť aj ty. Tá guľa tu fyzicky nebude, ale zároveň hej... chápeš?“ Cas na mňa zazrel. „Jasné. A vieš, ja som skrytý Mewtwo, ktorý sa tvári, že je Kadabra, a toto všetko zvládnem!“ Nadšene som nadskočila. „Vážne? Pááni, to je super! Môj pokémon je v skutočnosti Mewtwo-oh. To bol sarkazmus. Tak nič!“ znovu som spľasla a Cas sa rozosmial. „Takže tu má alebo zároveň nemá byť...“ Cas sa na guľu zahľadel a tá behom chvíľky zmizla. „Puf, a je preč... a teraz počkáme, kým sa neobjaví!“ zazubila som sa a usadila som sa späť do trávy. Cas sa neisto ošil a zamrkal. „Fajn...“ No, a čakali sme. Čakali, čakali a čakali... „Pff, nepodarilo sa ti to! Poďme ešte raz! Musí tu byť a zároveň neby-“ v tom momente ma guľa zozadu trafila. Nevidela som, ako sa objavila, no zjavne som sa mýlila. „Faaajn, podarilo sa ti to...“ opravila som sa otrávene a Cas sa víťazoslávne zazubil. „Ha-ha-ha...“ zatiahol a ja som ho jemne švihla po hlave. „Kšc!“ Cas sa len zasmial. „Takže... teraz si môžeme dať ten zápas?“ ozval sa za mnou Ace a ja som panicky vyjakla. „ACE! NESTRAŠ MA!“ zajačala som, až sa k nám všetci na poli otočili. Kaden priletel za nami a Lilith sa zjavne udobrovala s Mawilom a Togepi sedela Aceovi na chrbte, no už sa zošuchávala dole. „Idete zápasiť? Nemali by sme sa aj my s Kadenom trochu precvičiť, keď pôjdeme na tie zápasy?“ Zobrala som ju na ruky. „Ty, princezná, si fakt poklad, vieš o tom? Preto ťa tam beriem, budeš hlavne naša morálna podpora... A LILITH SA POSTARÁ, ABY TOGEPI NEMUSELA ZÁPASIŤ PROTI TORTERROVI, ŽE?“  zahučala som a aj na diaľku som videla, ako Lils zbledla a nervózne sa ošila. Len som sa uchechtla. „Ale áno, trochu precvičiť sa nikomu neublížilo, že? Gepi, ty budeš s Casom. Kaden, ty s Aceom. Môže byť?“ Všetci prikývli a Togepi sa mi náhle vzniesla z náručia. Cas na mňa mrkol a prilevitoval si u bližšie.
Celý zápas Ace otvoril Vzdušným Esom, ktorému sa ale Cas a Gepi vyhli teleportáciou preč. „Moc jednoduché, na toto nepotrebujem ani vízie! Sprav niečo nečakané!“ chechtal sa Cas. Kaden sa na moment zamyslel a potom sa vrhol na Togepi. Cas sa len uškrnul a chystal sa ju posunúť, keď sa mu rozžiaril a zároveň mierne zahmlil pohľad. Behom pár sekúnd to bolo preč a Cas v momente zmizol, práve načas, lebo Kaden prudko zabrzdil a vyslal naňho gust. Cas sa objavil vedľa mňa. „Zase sa to stalo! Asi už viem, ako to ovládať! Stáva sa to, keď sa veľmi sústredím na budúcnosť, a chcem vedieť, čo sa stane, no nedokážem to jednoducho predvídať!“ Prikývla som. „Tak by to malo byť. Ešte domyslieť tú útočnú časť...“ Cas sa zamyslel. „Keby som počas vízie vytvoril tú guľu a poslal ju počas nej...“ vzápätí sa rozžiaril. „To je ono! Musím hlavne vyvolať víziu...“ Premiestil sa späť medzi Acea a Kadena. „Len rozmýšľajte nad tým, čo spravíte! Predstavte si to!“ vyzval ich Cas a Kaden aj Ace sa hlboko zamysleli. Zamyslela sa aj Gepi, ktorá na Casa s úsmevom pozrela. Castiel sa zamyslel tiež a po chvíli sa mu rozžiarili oči. Všetci sme naňho s napätím pozreli a Cas sa zrazu usmial. „Len poďte!“ Ace sa naňho prudko rozletel so Steel Wing, Kaden naňho vyslal poison powder. To už sa ale Cas odmiestňoval a presunul Togepi tak, aby svojím Rock Smashom dala Aceovi päsťovku do krídla. Auč. A potom sa odrazu za Kadenom objavili psychické gule a vrazili doňho.

510 Rory Rory | 26. dubna 2018 v 17:19 | Reagovat

[509]: 3/3
Cas sa objavil vedľa mňa. „Funguje to. Keď som bol v budúcnosti, vytvoril som gule a vyslal ich naňho, v tej vízii som stál tu a útočil som odtiaľto...“ presunul sa o pár metrov. „A keď vízia skončila, bol som späť tu,“ premiestnil sa inde, „a bol to, ako keby som sa ani nepohol. Ako dlho to bolo?“ Zamyslela som sa. „Pár sekúnd? Rozhodne nie viac ako minúta...“ Cas pokrčil fúzikmi. „No... ja som tam určite bol minimálne dve minúty... a to len minimálne, odhadol by som to na šesť až sedem minút. Po tom, čo Kadena zasiahol ten Future Sight útok, bol trochu zmätený a narazil s Poison Powder do Acea...“ obidvaja sme na nich pozreli a naozaj, Kadenov útok zasiahol Acea, ktorý vyzeral celkom dezorientovane a vyslal naňho Air slash. Tomu sa Kaden vyhol a začal sa mu ospravedlňovať, no Air slash skoro trafil Togepi, našťastie použila safeguard. Šibalsky som na Casa mrkla. „A... nemáš náhodou víziu o tom, čo budeme mať na večeru?“ Cas sa zamyslel. „Tá vízia zjavne funguje len, keď sa na to buď úplne sústredím, alebo to funguje inštinktívne, ako posledná záchrana... zaujímalo by ma, čo presne to je teraz...“ zamrmlal, keď sa mu rozžiarili oči. „Heh, čo? Nieee... hmpf.... oh!“ Cas zhrozene rozšíril oči, ktoré stratili farebnú žiaru. „My nemáme poffiny!“ vyjakol dotknuto a ja som sa zarazila. „Eee... môžeme ich ísť po tréningu kúpiť?“ zamrmlala som neisto a Cas podozrievavo privrel oči. Keď sa mu ale zase rozžiarili, spokojne prikývol. „Fajn. Ale chcem ich veľa!“ – „A ja chcem niečo, čo mi dá super-silu na porážku Torterry!“ ozvala sa odrazu Lilith, ktorá k nám medzičasom aj s Mawilom prišla. „Heeej?“ nadvihla som obočie. „A ja chcem hodinky s vodotryskom!“ – „Nechceš, tie už nie sú v móde. Mala by si si radšej hodinky s plamenometom! Tie sa teraz nosia!“ zamrkala na mňa Lilith nevinne. Prevrátila som oči. „Keby si tak nekecala...“ zamrmlala som. Lilith sa zazubila. „Cas, povedz jej, že- hej, ak teraz vidíš do budúcnosti, môžeš mi povedať, ako porazím Torterru?“ – „Neporazíš!“ Ace sa ku mne posunul. „Hej... to naozaj videl vo vízii alebo si ju len doberal?“ Pokrčila som plecami. „Vlastne to celé vyhrá Mawile a spraví z teba svojho vlastného otroka. Aj zo všetkých trénerov. Bude menovaný novým vládcom sveta a...“
//
Mawile - voda

511 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 16:21 | Reagovat

[505]:[506]: Frogadier se Double Team naučil, Umbreon se Feint naučil.

Frogadier +3 levely, +6% sehranosti (1% donut), 3% lásky (Slaanesh - sendvič)
Umbreon +3 levely, +5% sehranosti (3% sendvič), +15% štěstí (5 leppa berry), +3% lásky (Slaanesh - sendvič)

512 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 16:37 | Reagovat

[507]: Miltank se Stomp naučila.

Miltank +4 levely, +6% sehranosti
Frogadier +1 level, +2% sehranosti

513 Kami Kamai Kami Kamai | 27. dubna 2018 v 17:42 | Reagovat

1. Poochyena – Yume; Spewpa
2.  Procvičení – Tackle, Učení – Bite (Yume); Procvičování – Tackle, String Shot (Spewpa)
3.
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že je zase čas vzít nějakého pokémona na trénink, ale dost dlouho jsem přemýšlela koho, když mě nakonec napadl Poochyena, protože jsem s ní už dlouho netrénovala. Když jsme došla na cvičiště, tak jsem vzala jeho Pokéball a hodila jsem ho před sebe. „Ahoj Yume, jak se máš,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Ahoj, mám se dobře, dlouho jsme se neviděli,“ řekne Yume a pak se začne dívat okolo. „Co budeme dělat, co co co,“ zeptá se nedočkavě. „Naučíme tě jeden nový útok,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak jo,“ řekne Yume a začne se dívat okolo. „Tak se první trochu proběhni po okolí,“ řeknu mu. Yume jen souhlasně zavrtí ocasem a začne pobíhat po okolí.
Já mezitím vezmu několik klacků a začnu je zapichovat do země. Když mám hotovo, tak se chvíli dívám na klacky, než si všimnu, že už je u mě Yume. „Tak jo Yume. První úkol pomocí Tacke shoď všechny větvičky, můžeš začít,“ řeknu mu a mile se na něj usměju. Yume jen souhlasně zavrtěl ocasem a rozběhl se na větvičky a začal do nich pomocí Tackle narážet, lámat a shazovat větvičky. ‘Hmm, celkem mu to jde, ale ještě mu tady nachystám další,‘ řeknu si v duchu a poté se rozejdu pro další větvičky, které začnu zapichovat do země kousek dále.
Po chvíli mám hotovo a tak sleduju, jak si Yume počíná. Hned si všimnul dalších větviček a tak začal shazovat i je. Když má hotovo tak se na něj usměju. „Tak dobře, tohle by stačilo a teď se pustíme do učení nového útoku,“ řeknu mu a do ruky vezmu větší klacek. „Budeš se učit Bite, kousnutí. Musíš se zakousnout do tohoto klacku a musíš ho překousnout,“ řeknu mu a usměju se na něj. Yume jen souhlasně kývnul hlavou a následně se rozběhl a zakousnul se do klacku. „Dobrý, ale musíš ho překousnout,“ řeknu mu a pobídnu ho, aby to zkusil znovu.
Jak tak dále pokračuje, tak se na něj dívám a čekám, až klacek konečně překousne. „Dobře, dobře, jen tak pokračuj,“ dodám ještě. Po chvíli se mu klacek podaří překousnout, tak se na něj usměju. „Dobrá práce, ale zkus to ještě znovu,“ řeknu mu. Yume jen souhlasně zavrtí ocasem a opět klacek překousne. „Jde ti to, ale teď si dej na chvíli přestávku a pak budeme pokračovat,“ řeknu mu a poté se rozejdu k batohu a vytáhnu z něj rare candy. „Tady más,“ řeknu mu a dám mu jí, aby jí snědl. „Na chvíli si odpočiň,“ řeknu mu poté co rare candy sní.
Vezmu Pokéball se Spewpou a hodím ho před sebe. „Ahoj Spewpo,“ řeknu mu a usměju se na něj. „O, ahoj Kami, budeme trénovat, že, ale prosím nedívej se na mě, jsem moc škaredý,“ řekne Spewpa. „Ano, trochu si potrénuješ své útoky, ale ty přece vůbec nejsi škaredý,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak můžeme, ne,“ zeptá se Spewpa. „Jo můžeme,“ odpovím mu. Následně se podívám okolo. „Tak jo začneme se String Shot,“ řeknu mu a pak ukážu na kámen, který je kousek od mě. „Můžeš trénovat na tom kameni,“ povím mu. Poté se rozejdu a sbírám klacíky, které se válejí okolo a začnu je zapichovat do země. Jeden klacek si nechám v ruce a dívám se na Spewpu, který trénuje.
„Spewpo, můžeš prosím použít String Shot na tento klacek,“ řeknu mu a dívám se na něj. Spewpa jen souhlasně kývne hlavou a zasáhne klacek. „Jo, tohle je dobré,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo, teď můžeš jít trénovat Tackle,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo, jdu na to,“ řekne Spewpa a následně se rozběhne na klacky, které byly zapíchané v zemi a začne je srážet k zemi.
„Jo přesně Spewpo, jde ti to,“ řeknu mu a dívám se dále jak pokračuje v tréninku. Mezitím co shazuje klacky, tak posbírám ještě další klacky a začnu je zapichovat do země. „Ještě si to dále procvič,“ řeknu mu a dívám se na něj. Pokémon jen souhlasně kývnul hlavou a následně začal shazovat i další klacíky, které tam byly.
Mezitím jsem se rozešla ke svému batohu a vytáhla jsem z něj červené jablko. „Spewpo, pojď, máš tady něco k jídlu,“ řeknu mu a následně mu položím jablko na zem, aby ho mohl sníst. Spevwpa jen kývne hlavou a poté se rozejde pro jablko.
Následně začnu chystat ještě další klacky, které rozdělím a dvě hromádky a pak je zapíchám do země a celkem dost daleko od sebe. „Tak jo Yume, snad sis už odpočinul a mohl si ještě jednou procvičit své útoky než tě odvolám,“ řeknu mu. Yume jen souhlasně kývne hlavou a následně pomocí Tackle začne shazovat jednotlivé klacky. Když má hotovo, tak se na něj podívám. „Tak ještě Bite a dneska nebudeš mít hotovo,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak jo,“ řekne Yume a následně se rozběhne na klacek, který držím v ruce a rozběhne se na něj a zakousne se do něj a ukousne ho. „Jo, je to dobré, pro dnešek máš volno,“ řeknu mu a pak ho odvolám do jeho Pokéballu.
„Spewpo, můžeš si jít ty ještě zkusit své útoky,“ řeknu mu a dívám se na něj. Spewpa jen souhlasně kývne hlavou a začne pomocí Tackle shazovat klacíky. „Je jde ti to,“ řeknu mu. „Tak ještě String Shot,“ řeknu mu. Spewpajen souhlasně kývne hlavou a použije String Shot a začne plivat po kameni vlákno. Chvíli ho sleduju a pak jen souhlasně  kývnu hlavou a odvolám ho do jeho Pokéballu.

514 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 18:27 | Reagovat

[508]:[509]:[510]: Incineroar se Cross Chop doučila, Kadabra se Future Sight naučil.

Incineroar +3 levely, +5% sehranosti
Pidgeot +2 levely, +4% sehranosti
Kadabra +7 levelů, +8% sehranosti
Mawile +3 levely, +5% sehranosti (1% voda)
Togepi +1 level, +4% sehranosti
Vivillon +2 levely, +5% sehranosti

515 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 18:53 | Reagovat

[513]: Poochyena si potřebuje útok ještě procvičit, Spewpa si útoky procvičil.

Poochyena +3 levely (1 level rare candy), +4% sehranosti
Spewpa +2 levely, +4% sehranosti (1% jablko)

516 Kami Kamai Kami Kamai | 27. dubna 2018 v 23:06 | Reagovat

1. Ninetales, Rapidash, Leafleon
2. Procvičování – Ember, Quick Attack (Ninetalies); Procvičování – Ember, Tackle, Flame Wheel, Tail Whip (Rapidash); Procvičování – Tackle, Učení – Razon Leaf (Leafleon)
3.
Opět jsem se vydala na tréninkové pole, protože se blížily týmové souboje a tak jsem chtěla ještě trochu potrénovat mé Pokémony, i když jsem si byla celkem dost jistá, že oproti jiným trenérům, kteří tam budou nemám nejspíše vůbec šanci, ale i tak jsem se rozhodla, že to jen tak bez boje nevzdám. Když jsem dostala na tréninkové pole, tak jsem si ze zad sundala batoh a vyndala jsem Pokébally s Ninetales, Rapidashem a Leafleonem.
Následně jsem se vydala trochu dále od batohu a hodila jsem před sebe ball s Ninetales. Když se přede mnou objevila Ninetales, tak jsem se uklonila a podívala jsem se na ní. „Zdravím tě Ninetales, byla bych celkem ráda, kdyby sis dneska trochu procvičila své útoky, blíží se týmové bitvy a já bych byla moc ráda, kdybys ses na nich předvedla,“ řeknu jí a dívám se na ní. Ninetales mávla ocasem a na chvíli se zamyslela. „Hmm, tak dobře, trochu si za trénuju,“ řekne Ninetales a začne se dívat po okolí.
Když řekla, že si teda zatrénuje, tak jsem se spokojeně usmála. Poté jsem se na ní dívala a na chvíli jsem se zamyslela. „Použij Ember nad jezero, abys tady něco nepodpálila prosím,“ řeknu mu a mile se na ní dívám. Ninetales mávne ocasem a pak odejde blíže k jezeru a začne směrem kde je vodní hladila plivat hořící uhlíky. Samozřejmě u toho vypadá elegantně. Jak dále pokračuje, tak se rozejdu po okolí, abych vymyslela, na čem by mohla trénovat Quick Attack. Najednou jsem si všimla uschlého stromu a tak jsem se usmála. ‘To by šlo,‘ řeknu si pro sebe.
Ninetales dále pokračovala v tréninku Ember a dále plivala hořící uhlíky nad jezero. „Tak jo Ninetales, myslím, že už to stačí teď si ještě procvičíš Quick Attack, dobře,“ zeptám se jí s úctou a čekám, co mi řekne. „Dobře, dobře,“ řekne Ninetales a následně se rozejde ke stromu, na který jsem ukázala. Poté se rozběhne a použije na něj Quick Attack a narazí do stromu. Já jen souhlasně kývnu hlavou a mlčky jí sleduju. ‘Jo, to jí jde tady dobře,‘ řeknu si v duchu zatím co pokračuje v procvičování Quick Attack.
Jako další vezmu Pokéball s Rapidashem a hodím ho před sebe. „Ahoj Rapidashi, je čas na trénink,“ řeknu mu nadšeně a dívám se na něj. „Ahoj Kami, hmm, tak jo,“ řekne Rapidash a dívá se okolo. „ׅTak se první trochu proběhni,“ řeknu mu milým hlasem. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a poté začne běhat po okolí. Já mezitím začnu ze země sbírat různé klacky, které začnu zapichovat do země celkem dost daleko od sebe a že jich je hodně. Po chvíli Rapidash přiběhne ke mně a čeká, co se bude dít dále. „Tak jo, začni třeba s Ember,“ řeknu mu. Jak jsem řekla, tak tak Rapidash udělal a začal plivat hořící uhlíky po větvičkách. Mlčky jsem sledovala jeho počínání a jen jsem se spokojeně usmívala. „Myslím si, že tohle ti jde celkem dost dobře, teď zkus Tackle,“ řeknu mu a ukážu mu na další větvičky, které tam byly nachystané. „Jasně,“ řekne jen Rapidash a poté začne do větviček narážet. Nechám ho procvičovat si útok, dokud neshodí všechno, co tam má nachystané a rozejdu se za Ninetales.
„Jde ti to,“ řeknu jí s úctou a pak dojdu ke svému batohu. Chvíli se v něj hrabu než najdu, co jsem hledala a to Vánoční muffin. „Nenitales, na chvíli si odpočiň a dej si něco k jídlu,“ řeknu jí a poté jí podám muffin.
Když má Rapidash hotovo a dívá se okolo, tak k němu doběhnu a podívám se na něj. „Tak, teď si můžeš procvičovat Flame Wheel,“ řeknu mu a následně se rozejdu a trochu dále od těch dvou a vezmu do ruky kteří Pokéball, který jsem měla nachystaný na trénink. ‘To se mi zdá nebo mí pokémoni jsou poslední dobou samí psychopati,‘ povzdechnu si v duchu a následně před sebe hodím Pokéball a čekám, až se tam objeví Leafleon.
Když Leafleon vylezl z Pokéballu, tak se začal dívat okolo. Ve chvíli, kdy mě uviděl, tak se začal tvářit celkem dost otráveně. „Ahoj Leafleone, nemám alkohol, ale chtěla bych, abys trochu potrénoval, před nadcházejícími týmovými souboji,“ řeknu mu milým hlasem a dívám se na něj. Leafleon si jen otráveně povzdechl. „Hmm, tak fajn, jdeme trénovat, ať už to máme za sebou, čím kratší dobu s tebou budu tím lépe,“ řekne Leafleon a začne se dívat okolo. „Tak dobře, tak začni s Tackle, to už umíš, tak si ho aspoň procvičíš,“ řeknu mu a následně ukážu na klacíky, které už byly zapíchané v zemi. Leafleon si jen povzdechl a následně se rozběhl proti klackům, které byly zapíchané v zemi a začal na ně pomocí Tackle útočit. Měl jich tam nachystaných celkem dost, aby si to pořádně procvičil.
Následně se rozejdu za Rapidashem. „Tak jo, a teď si procvič Tail Whip a pak ještě můžeš jednou vše,“ řeknu mu a rozejdu se za Ninetales, která dále pokračovala v Quick Attack, což mě celkem překvapilo. „Myslím, že tohle už ti jde samo, královno,“ řeknu jí a usměju se na ní. „Možná by sis mohla ještě trochu procvičit Ember a pak už toho budeš moct pro dnešek nechat,“ povím jí ještě než, se opět rozejdu za Leafleonem. Nintales se mezitím opět vydala trénovat Ember.
Leafleon dále pokračovat v Tackle, které už mu šlo skoro samo. „Tak jo, myslím, že tohle by prozatím stačilo a teď by ses mohl ještě naučit nový útok a to Razor Leaf,“ řeknu mu a dívám se na něj, co na to řekne. „Hmm, tak fajn,“ řekne Leafleon. „Jedna se o útok listovou břitvou, což znamená, že když začneš točit ocasem, tak z něj začnou létat listy a ty můžou zranit nepřítele,“ řeknu mu a podívám se na něj. „Jo jasně chápu,“ řekne Leaf Leon a usměje se. Následně začne trénovat Razor Leaf, ale ze začátku se mu to moc nedaří, tak ho nechám, aby pokračovat v tréninku a jde se podívat na ty dva.
Ninetales už si vše pořádně procvičila a vypadala, že už vše dost dobře ovládá. „Pokud jsi se vším spokojená Ninetales, tak už bych tě celkem ráda odvolala, aby sis na zítra dostatečně odpočinula,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Dobrá,“ řekne Ninetales. Poté jí odvolám do jejího Pokéballu a rozejdu se za Rapidashem, který dále pokračoval v tréninku.
Chvíli jsme ho mlčky sledovala, jak střída jednotlivé útoky, ale už jsem ho celkem chtěla nechat, aby si před zítřkem odpočinul a nabral dost sil. „Rapidashi, myslím, že ti to jde skvěle,“ řeknu mu a poté se rozejdu ke svému batohu a vytáhnu Lávový koláček a dám mu ho. Následně ho odvolám do jeho ballu.
Poté jsem se vydala za Leafleonem, který tu zbyl a dále pokračoval v procvičování listové břitvy. Listy mu létaly z ocasu, ale taky z listu, který má na hlavě. Listy celkem létaly jedním směrem, občas některé letěly úplně někde jinde, ale to jsem raději Leafleonovi ani neříkala, protože by byl na mě zase uražený. Jak dále pokračuje v tréninku, tak se po chvíli zvednu a rozejdu se k batohu, ze kterého vytáhnu perníček, který mu následně zanesu. „Dej si,“ řeknu mu Leafleonovi. Ten si chvíli perníček prohlíží, ale nakonec ho sní. Poté se opět vrátí k tréninku. Dále posílá listy před sebe a snaží se co nejvíce, i když se to nezdá, tak na něm vidím, že se celkem těší na souboje, které ho zítra čekají a straně rád, by se naučil tento útok, ale nejsem si jistá, jestli to stihne.
Leafleon se na mě podívá a pak se opět začne soustředit na Razor feal. „Copak,“ zeptám se ho a podívám se na něj. „Ale nic,“ řekne a pokračuje dále v tréninku. „Nechtěl bys toho už pro dnešek nechat, abys nebyl na zítřek unavený,“ zeptám se ho a podívám se na něj. „Ne, já jsem ještě v pohodě,“ řekne Fleafleon a pokračuje v trénovaní útoku. Asi po hodině se na něj podívám. Myslím si, že to stačí, dneska ses opravdu snažil, ale je tady už tma a začíná být zima, aby ses ještě nenachladil,“ řeknu u a dívám se na něj. „Tak jo půjdeme,“ řekne a následně se po mém boku rozejde k batohu.

Ninetales – vánoční muffin
Rapidash – Lávový koláček
Leafleon – perníček

517 Enwy Enwy | 28. dubna 2018 v 9:34 | Reagovat

1. Charizard (Garlandolf), Gardevoir (Raviel), Crobat (Armytile)
2. Charizard se učí Křídlový útok (Wing Attack) | Gardevoir se učí Léčivé přání (Healing Wish) | Crobat asistuje
3. ČÁST 1/3
Přemítala jsem v hlavě spoustu věcí. Jako první jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že je jahodový dortík i po opakované konzumaci tak skvělý. Pokaždé chutná, jako kdyby to bylo poprvé. S touto myšlenkou jsem se úspěšně dostala na tréninkové pole. Tam jsem přišla k finální myšlence, která mě na to místo zavedla a nakonec jsem vyhodila do vzduchu tři pokébally. "Garlane, Ravieli, Army... let's shine!" zvolala jsem. Přede mnou se vyskládali dokonale ve velikostní rovince – první Crobat, nejmenší, která jen mihotala křídlama ve vzduchu, poté Gardevoir, který jen klesl k zemi, jako kdyby nikdy nic nevážil. "Vítej venku, Garlane," ušklíbla jsem se, když na mě Charizard upřel své oči a čekal, než si ho všimnu. "Hele! A co jako pozdravit mě jako první, to tě jako nenapadne?!" stěžovala si Armytile a odfrkla si. Věnovala jsem jí pohled, stejně tak jako Gardevoir vedle ní a ušklíbla jsem se. "Taky tě ráda vidím, Crobat. A hlavně slyším, speciálně to," zasmála jsem se. Garlan si uvědomil, kde se společně nachází a neušlo mu uchechtnutí. "Nech mě hádat – vzhledem k tomu, že nás jen tak nevytahuješ ven v takovéhle sestavě... určitě se bude brzy zápasit, že jo?" hádal. Nejistě jsem přikývla. "Vlastně... jo. Však víš, jak nerada cvičím," mávla jsem rukou a uchechtla si. "Už bylo na čase, slečinko!" vyprskla Crobat a přiletěla mi před obličej. "Trénovat se má nejméně čtyřikrát denně. Místo toho chodíš na jahodové dortíky do cukrárny a tloustneš čím dál víc," vyčítala mi. Podívala jsem se na sebe a pak se chytila za pneumatiku. "Myslím, že je pořád stejná," zauvažovala jsem nahlas a Charizard se zasmál. "Jo, přesně. Pořád se tam dají schovávat věci," zavrčel. Tehdy se ozval Raviel. "No fuj, to je hnus. Taková představa..." plácl se do čela. Abych zarazila konverzaci, která mířila hodně špatným směrem, rychle jsem změnila téma.
"Týmové bitvy," řekla jsem. Stačilo jedno slovo a všichni zbystřili. Charizard si s Crobat vyměnil pohled a zašklebil se. "Vsadím se, že Crobat nepřežije od toho Torterry ani jedno dupnutí," vyprskl Charizard smíchy. Armytile se po něm ošila. "Já ti ukážu! Tentokrát přežiju a budou to... dva zásahy!" křičela s elánem. Raviel se vážně zamyslel a vžil se do tématu. "Když to tak řekneme, i dva je celkem málo," zauvažoval. Crobat se ošila i po něm. "No a?! Alespoň se k nepříteli dostanu, narozdíl od tebe, který musí čekat na nějaké znamení z budoucnosti," opáčila nepříjemným tónem. Nadechla jsem se a nahlas si odkašlala.
"Z toho důvodu jsme tady. Torterra byl i minule problém a i když jsme ho porazili, nemyslím si, že se ten trenér vzdá. Přijde ještě silnější a my jsme od té doby netrénovali," zarazila jsem se. Pak jsem pokračila rameny. "Vůbec," dokončila jsem myšlenku. Než mi stačili skočit do řeči, pokračovala jsem. "Charizard se naučí útok, který bude z nebe a nebude se týkat ohně," řekla jsem vážně. Charizard protočil očima a vyfoukl obláček páry. "Pff, nuda," ulevil si. "Crobat bude asistovat a zesílíš po mentální i fyzické stránce. Útoků máš dostatek a aby se ti dařilo si je všechny zapamatovat, budeš si je muset procvičit," řekla. Crobat vypadala trochu ublíženě, že se žádný útok neučí, ale pak odevzdaně přikývla. Poté jsem zabodla pohled do Gardevoira. "A pro Raviela mám... speciální útok, který pomůže především Charizardovi, aby mohl proti Torterrovi prohrát... i když jen jednou," usmála jsem se. Když si byli mí pokémoni jistí s tím, že vědí, co je na plánu, dali jsme se do práce.
"Procvičíme si útoky formou zápasu. Každý smíte každý svůj útok použít jen jednou," vysvětlila jsem pravidla. "Já budu asistovat Garlanovi. Raviel a Army budou v jednom týmu," dodala jsem. Crobat se ošila. "Já žádnou pomoc nepotřebuju, rozdrtím ho sama!" křičela agresivně. Charizard pokýval ironicky hlavou. "Tak fajn. Může Raviel ke mně? Můžeš jít ke Crobat, Enwy," navrhl drak. Pokrčila jsem rameny a přikývla.
"To je neobvyklé, aby byli rivalové spolu v týmu," zamumlal Gardevoir a Charizard ho nepříliš ohleduplně trefil do ramene, až pokémonovi málem vyrazil dech. "Méně tlachání, více dramatického útočení, Ravieli!" zasmál se. "Ne, vlastně by bylo dobrý, kdybys mě kryl ze zadu. Známe Army a Enwy, budou se pokoušet o triky," zamumlal tišeji.
Zápas byl zahájen vyzyvatelkou, jako to platí u stadionových zápasů. "Supersonic, Crobat!" křikla jsem a Armytile, chtě nechtě vyslala na protivníky silnou sonickou vlnu. Charizard se zamračil a zakryl si uši. Na Gardevoira útok příliš nezapůsobil a tak zůstal klidně stát. "Koukej, ochromilo je to!" křičela Crobat pyšně. Garlan se nenechal dlouho pobízet. Rychle se mu v hlavě vyšrotil plán a zaútočil. Bedlivě si vybral útok, kterým zaútočí - byl jím Ember. Uhlíková salva rychle mířila na Crobat. "Vyhni se!" rychle jsem zareagovala na útok. Pokémon vyjekl a prudce složil křídla k zemi, čímž začala prudce padat. Pár vnějších uhlíků jí proletělo těsně nad hlavou.
"Crobat, teď zaútoč-" - "To jsi přehnal!" vyjekla. Charizard zvedl obočí. "Vždyť jsi mi-... KOUKEJ! Sesmahl jsi mi vlasy, barbarský draku!" stěžovala si. Gardevoir, který do té doby neudělal zatím nic, složil ruce na hrudi. "Vždyť žádné nemáš. Jak ti je Charizard mohl-" Bleskem se Crobat dostala až před Charizardův obličej a hrozivě se na něj podívala. Dokonce tak hrozivě, že to donutilo draka couvnout, přestože nechtěl. "A-army... no tak," zasmál se nejistě. "N-neber si to tak osobně. Vždyť ono ti to doroste!"
"Jo, do toho, Army! Rozdrť ho svým hrozivým obočím," fandila jsem své spolutýmové bojovnici. Army poslechla a nechala si vzdálenost, aby mohla zaútočit. Zatímco Garlan strnul a byl stále šokovaný Armytiliným pohledem a jejím hrozivým obočím, Raviel zasáhl. "Garlane. Vlevo!" křikl, když se mu rozsvítily oči. Jako na automatický povel, Garlanovy drápy se ve vteřině prodloužily a zbělaly, přesně tak akorát, aby jimi zablokoval vzdušný řezák. "Fíha, to bylo těsně," zavrčel Charizard. "Teď jsme na řadě zase my?" optal se, nečekal však na odpověď. Jeden fyzický útok na blízko už vypotřeboval a další mu zbýval. Bílé drápy se změnily na zelené a průhledné. Mrštil svým ocasem jako obratný ještěr a vyrazil proti drobnému létajícímu tvoru, který byl celý agresivní z toho, že vzdušný řezák byl zablokovaný.
"Army, matoucí paprsek!" křikla jsem rychle, jelikož mě žádný jiný plán nenapadal. Crobat vydala zvukovou vlnu, velmi podobnou té supersonické, avšak na nízké frekvenci. Jakmile zvuková vlna projela Charizardem, ten zůstal stát. "Ale ne..." vydechli jsme s Gardevoirem najednou, když se Charizard sám začal mlátit. Crobat se začala smát, tedy jen do té doby, kdy se jí Gardevoir nepodíval do očí. Poté se začala sama kousat, své křídlo.
"Kdyby tohle bylo ve filmu, mohla by to být i komická scéna," dusila jsem se. Oba pokémoni se povalovali na zemi a pokusili se zasáhnout sami sebe. Jelikož Charizard byl působení vystaven dříve, dostal se ze stavu zmatení jako první. "Hele, Army se mlátí," zasmál se a prudce se nadechl.
"Ravieli!" křikla jsem a Gardevoir pochopil. Dříve, než stihl Charizard opéct Crobat dozlatova, uspal psychický pokémon útočníka a ohnivý drak klesl k zemi. Zabalil se do svých křídel a spal jako mimino. "Aww, i ti největší destrukční teroristi spí celkem nevinně," zhodnotila jsem spícího Garlana, přiklekla a šťouchla ho do tváře, načež mě Charizard jen tlapou odstrčil, mlaskl a spal dál. "... což se ale o Army říct nedá," řekl Gardevoir a přiklekl ke Crobat. Ta mávala křídly na všechny strany a něco mumlala, sem tam se dalo zaslechnout jméno "Garlan", jindy zase "vyhraju" nebo "sakra práce". Zasmála jsem se a obrátila se na jediného pokémona, který byl vzhůru.
"Tak se zdá, že budeme muset počkat, než se probudí. Co takhle... privátní trénink?" zeptala jsem se. Gardevoir se zvedl, věnoval až starostlivý pohled dvěma spícím, ale poté přikývl. "Budeš mi ale muset vysvětlit, o čem je vlastně léčivé přání. To si jako... budu muset něco přát?" zeptal se a možný ze zvyku sáhl po svém pírku. "Léčivé přání je zvláštní útok, který vyléčí jakékoliv zranění, nachápané protivníkem na tvém spolubojovníkovi," vysvětlovala jsem a doufala, že snad pochopí rychleji, než mi dojdou vysvětlovací metody. "Zní to sice dobře, ale přání je natolik silné, že tě oslabí natolik, že nebudeš už pak moci bojovat. Samozřejmě, jakmile ty budeš oslaben, tvého týmového člena to naplno vyléčí, jak zdraví, tak i kondici," dodala jsem rychle. Gardevoir se krátce zamračil. "Chceš snad, abych-" Skočila jsem mu do řeči, než stihl svou domněnku říct. "Jop. Zbytek nechám pak na Chibim. Musím," řekla jsem s absolutně vážnou tváří. Po rozmyšlení Gardevoir přikývl. "Dobře. Až budu ale na pokraji svých sil. Nebudu se rozhodně obětovávat zaživa," rozhodl. Přikývla jsem na jeho slova. "To vím, díky. Pojďme se na ten útok podívat, než se ti dva probudí," usmála jsem se a vytáhla pokédex.
"Jako první se musíme zklidnit. Toho dosáhneme jedině dechovým cvičením," řekla jsem a posadila se do buddha-sedu. Dala jsem ruce na kolena, narovnala záda a pořádně se nadechla. Gardevoir samozřejmě udělal to samé a zavřel oči. "Jak vlastně přání fungují?" zeptal se Gardevoir tichým hlasem, zatímco měl zavřené oči. Zamyslela jsem se a nadechla se, jakmile jsem plně vydechla. "Musíš si to přát a vytrvat do té doby, než se ti to přání nevyplní. V tomhle případě ti přání musí splnit nějaká vyšší mocnost. Modli se třeba k Arceusovi," zarazila jsem se. Měla jsem podivné tušení, že by to měl být spíše Ars, avšak nechala jsem to plavat. "On ti to přání může splnit. Musíš věřit v to, že se někdo z týmu uzdraví," řekla jsem a otevřela oči. "Máš na to ale jen jeden pokus. Poznáš, že se ti přání splnilo tak, že ti najednou síla vyprchá z těla všechna energie," dodala jsem a pokémon přikývl.

518 Enwy Enwy | 28. dubna 2018 v 9:34 | Reagovat

[517]: ČÁST 2/3
"Takže mám prostě jen věřit tomu, že se někdo uzdraví?" podivil se Gardevoir a já jsem přikývla. "Ano, přesně tak. Představ si situaci, kdy Chibi padá k zemi a už mu zbývá nemálo od toho, aby upadl do bezvědomí. Tehdy mu můžeš dodat energii a vyléčit ho, ale za cenu své vlastní energie," pokusila jsem se opět o vysvětlení. Gardevoir si povzdechl. "I přesto, že jsem psychický pokémon, takovéhle představy jsou trochu mimo mou představivost," přiznal popravdě.
Garlan se začal probírat a jako první to prozradilo jeho pomalé mávnutí ocasem a zesílení plamenu na špičce. "Dobré ráno," zasmála jsem se, když se drak začal probouzet. Armytile se probouzela poněkud drastičtějším způsobem a to tak, že máchala křídly na všechny strany okolo sebe a prudce se posadila. "Dobré ránko, Armytile," pozdravila jsem i ji, aby se necítila dotčená. "Vlastně se probouzíte právě včas, potřebuji trochu pomoct," řekla jsem oběma. Charizard mohutně zívl, až odhalil řadu bílých tesáků a podrbal se na stehně.
"Hm? A s čím?" zabrblal. "Znovu to bude zápas," oznámila jsem. "Tentokrát můžeš, Garlane, využít všechno, co budeš chtít," dodala jsem. Crobat i Charizard okamžitě zbystřily a najednou vypadali, že se probudili už od rána.
"Super! Já ti ukážu!" zvolali oba dva najednou a než se cokoliv stačilo odstartovat, Garlandolf vypálil na Crobat plamenometem. Armytile samozřejmě takový přímý zásah z blízké vzdálenosti nečekala a tak byla plně pohlcena ohněm. Spadla na zem ožehnutá a dokonce vypadala i jako černější kuře.
"Tadá! Teď máš názorný příklad oživování," obrátila jsem se na Raviela, zatímco Charizard si jen líbal bicáky a kontroloval, jak skvěle Crobat sežehl. "Ty jsi tak... krutá," zamumlal Gardevoir hlavou. Nevinně jsem zamrkala. "Neboj, Crobat se z toho dostane. Má tuhý kořínek, za chvíli zase začne křičet... vidíš? Už začala," ukázala jsem na okřídleného pokémona, který mezitím do pozadí vnášel nádhernou melodii: "Dělej, Ravieli! Vyléč mě, ať můžu Garlanovi nakopat tu jeho oranžovou-"
Gardevoir se upřeně zadíval na Crobat a pak zase zpátky na mě. "Vážně chceš, abych ji vyléčila? Ona se z toho dostane možná i bez mojí pomoci," povzdechl si. Zakroutila jsem hlavou. "Tohle je formou tréninku! Nechala bych ti klidně oživit svoje vlasy, poté, co mi je Charizard spálí, ale to bohužel nejde," řekla jsem a zvedla prst, abych Charizarda zarazila z nadechování se.
Gardevoir nakonec povolil a zavřel oči. Dal ruce k sobě, jak lidé většinou dělají, když se modlí. Začal si mumlat: "Ve jméně Raviel, Lord fantomů, prosím tě, Arceusi, jediný velký Strážce, abys oživil mou Armytile, Crobat-" Zarazil se. Otevřel oči. "Jaký, že má Armytile titul?" zeptal se. Než jsem stačila odpovědět, Charizard mi skočil do řeči.
"Plešatý fantom. Armytile, Plešatý fantom," vyhrkl s přidušeným smíchem. Raviel bohužel nepřemýšlel a i přesto, že Armytile na zemi silně protestovala, nedalo se to odvolat. "... Crobat, Plešatého fantoma, za cenu své vlastní energie."
... a ono nic. Všichni čtyři jsme dumali nad tím, co bylo špatně. Možná titul? Ne, ten byl absolutně skvělý. "Možná si to musíš víc přát?" pokrčil Charizard rameny. Psychické útoky, jak bylo znát, šly zcela mimo jeho mysl. Narozdíl od svého startera jsem vyložila smysluplnější vysvětlení neúspěchu. "Možná to musíš říct najednou a také si to v hlavě představit. Mám pocit, že jsi nechtěl, aby byla Armytile vyléčena," pověděla jsem s vážnou tváří. Gardevoir ztuhl a podíval se jinam. Bylo to tak, oči ho odhalily.
"Celkem to začíná bolet, auvajs," zamumlala Crobat potichu, avšak stále dostatečně slyšitelně, aby ji všichni slyšeli. "Tebe něco bolí? A moje rána? Páni..." vydechl Charizard a utřel si imaginární soustrastnou slzičku, kterou se mu ze sebe nepodařilo vysoukat. "Celkem jo, teď beze srandy. Křídlo mám ztuhlé a budu potřebovat brzy sestru Joy," zamumlala, aniž by křičela. Gardevoir ji studoval a došel k tomu názoru, že jako pokus to stojí.
"Nepotřebuješ sestru Joy, když tu máš bratra Raviela," zasmál se nad svým vlastním oslovením a zavřel pevně oči. Svá slova si mumlal v duchu, i když hýbal svými rty. Uprostřed provádění se jeho tělo rozsvítilo září, mírně zlatou, až to připomínalo Chibiův Dazzling Gleam. To samé světlo, které vycházelo z Gardevoira, se objevilo i nad Armytile. "H-hej, ksakru, co toe? N-nech-" Jakmile Gardevoir své přání vyřkl, světlo Armytile pohltilo. Spadlo na ni a rozšířilo se jí po celém těle. Ravielovi oči zářily zlatou barvou a cosi způsobilo, že Armytile zmizely popáleniny a další zranění. Když záře zmizela, Armytile vylétla do vzduchu s nově nabitou energií a Raviel zase klesl k zemi. Včas jsem jeho lehké tělo zachytila a pomohla mu do sedu.
"Je po něm?" zeptal se Charizard se zájmem. Raviel slabě otevřel oči a usmál se, když spatřil, jak je Armytile zase čilá a zdravá.
"Yey, povedlo se to," zašeptal, načež jsem sykla. "Pšt! Nemluv, utrácíš tím drahocennou energii," pověděla jsem mu. "Néé, neodcházej, Ravieli. Nenechávej me tu samotného s... ní," řekl Garlan, opět s imaginárními slzičkami, které v oku neměl. "Budu vás muset... opustit," pokračoval slabým hlasem a zavřel oči. Charizard zařval k nebesům. "Néééé!"
"Nedramatizuj to. Na, dej si sendvič," řekla jsem a vylovila z batohu sendvič. Gardevoir prudce otevřel oči a všema dvěma hrábl po jídle.
"Mňam, sendvič!" vyprskl a hned se dal do jídla. Zasmála jsem se. "... a všechno zase pro jednou řeší jídlo." Nechala jsem Gardevoira nabírat síly a mezitím se obrátila na Crobat a Charizarda.
"Teď k vám. Charizarda, naučíš se křídlový útok za pomoci Crobat, která umí vzdušný řezák," rozhodla jsem pevným hlasem. Crobat i Charizard se na sebe znechuceně podívali. "Jako... s ní/ním?!" vyjekli oba dva. Do konverzace se vložil odpočívající Raviel. "Crobat, udělej to pro mě, uzdravil jsem tě!" zvolal s plnou pusou sendviče a hned si ukousl další sousto. Crobat byla trochu přisolená, ale nebyla nevděčná. Přikývla, i když nedobrovolně. "A ty Garlane, to udělej pro sebe a pro mě," řekla jsem drakovi. Charizard se rozmýšlel a pak přikývl. "Tak fajn. Udělám to. Pro tebe. A taky pro sebe," přikývl.
"Army, máš roli trenérky. Na, tu máš pokédex, to je všechno, co potřebuješ. Hodně štěstí!" vyslala jsem na ni verbální salvu a hned spěchala k Ravielovi, kde jsem se posadila, vzala si taky sendvič a nechala ty dva o samotě. Jako trenérka jsem musela samozřejmě dbát i na vztah pokémonů ve svém týmu!

(Crobat's POV) Ona si vážně myslela, že toho blba něco naučím. Nesměla jsem porušit svůj kodex a to pomáhat nepříteli, avšak musela jsem, už jen kvůli tomu, že Chibi a Garlan jsou jediní, kteří můžou něco dokázat za tým, zatímco já si budu šetřit síly a vyrazím až na bosse. "Tak fajn, poslouchej, vojíne!" zvolala jsem svým autoritativním hlasem. "Tohle bude těžký den. Krev, pot a slzy. Dvacet koleček letem, kolem tréninkového pole!" křikla jsem. Charizard se ušklíbl a vyrazil. Mohutnýma nohama se odrazil od země a roztáhl svá křídla. Vmžiku byl na nebi a kroužil kolem dokola, dělal různé akrobatické kousky, jako kdyby si protahování svých křídel i užíval. Já jsem využila krátký čas na studování útoku. Jak jsem ho měla naučit něco takového? Vždyť obojí je celkem odlišné. Fakt, že Charizard své cvičení dokončil rychleji, než jsem předpokládala, mi dvakrát nepomohl.
"Tak fajn. Křídlový útok je o tom, že zaútočíš přímo svými křídly. Čum na ty moje," řekla jsem a provedla krátce vzdušný řezák. Předtím, než jsem do vzduchu poslala cosi průhledné z větru, se má křídla rozsvítila, jako kdyby právě vylezly z pokéballu. "Viděl jsi to?" ujistila jsem se. Garlan se posadil a opřel se o svůj ocas. "Ne, prosím zopakovat," poprosil a zazubil se. Neudržela jsem se a cosi jsem musela zavrčet, ale měla jsem se svým žákem velkou, obrovskou, mohutnou trpělivost. Znovu jsem zopakovala útok. "Co teď, viděl jsi to?" zeptala jsem se znovu. Charizard přikývl. "Jo, viděl. Jak jsi to udělala?"
"Nahromadila jsem sílu do svých křídel. Funguje to stejně jako... ten tvůj pařát nebo tak se to jmenuje," vysvětlila jsem odborně, pyšná na to, že jsem dokonce našla i přirovnání. Charizard se rozzářil, zatím ne doslovně. "Ahá! Tím pádem to chápu, počkej," řekl zbrkle a hned začal sály hromadit. Roztáhl křídla a zamával s nimi. "Eeeh, počkej, já si vzpomenu. Jde to do drápů, určitě to půjde i do křídel," zasmál se a zkusmo nahromadil síly do drápů, které se rozsvítily a prodloužily se. Takhle si připomenul, jaké je to na pocit.
"Tadá! Koukej, hotovo," pyšnil se svým rozsvícením. Praštila jsem se křídlem do obličeje, jelikož ruce jsem neměla a tohle byl facepalm v Crobatím stylu. "Co to druhý?" vydechla jsem unaveně. Charizard pohlédl na své druhé křídlo a zjistil, že mu nesvítí. "To se má nasoustředit i do toho druhého?" zeptal se. "Samozřejmě!" vyjekla jsem nevěřícně, až drak nadskočil. "Dobrý, jasně! Tak řeknu hned ne, pff," odfrkl si. Pomalu přemístil energii z prvního křídla na druhé. Energie nyní byla rovnoměrná, ale nedokázala zaplnit celý objem křídel. "To jsi takový slaboch, že nedokážeš tou energií zaplnit křídla? Vždyť máš skoro metrák!" stěžovala jsem si na Garlanovu kondici. "No dovol, mám tak devadesát. A za to nemůžu, dlouho jsem nic nejedl," zamumlal Charizard a pohlédl na Enwy.
"Enwýý, hodíš mi prosím nějaké jídlo?" zazubil se. Moje trenérka přikývla a donesla mu perníček. Podivila jsem se, jak mu něco takového může stačit, ale prý stačilo. Jakmile se najedl a zkusil rozšíření a rozdělení energie znovu, bylo to lepší. Bílá záře zaplnila celý objem obou křídel a Charizard s nimi jen mával, jako kdyby to byly nějaké solární panely.
"To by bylo. Teď s nimi musíš letět," řekla jsem. "A bacha na ně, jsou ostré! Ostré, pamatuj, ostré!" křikla jsem. Garlandolf vykulil oči. "Ostré?! To je... hustý!" a hned, jakmile dořekl, vznesl se do vzduchu, aby nachystal světu další destrukci.

519 Enwy Enwy | 28. dubna 2018 v 9:35 | Reagovat

[518]: ČÁST 3/3
"No to snad," vydechli jsme všichni tři, když Garlandolf začal potvrzovat, proč se mu říká Král destrukce. "On ty křídla fakt používá jako kosu!" vyjekla jsem panicky a třepotajícími se křídly se rozhodla vyrazit za ním. Enwy mě zastavila. "Počkej, je to vážně nebezpečný! Pokud je v berserku a užívá si ničení, nepamatuje si skoro nic!" zvolala varování. Charizard si letěl těsně nad zemí a kosil stromy (https://www.youtube.com/watch?v=hZQhH69RCA8 - 1:09), čímž za sebou zanechával jen spoušť. "Ne, ne, ne!" křičela Enwy. "Tady se nemá nic ničit. Nemá!" Museli jsme zakročit hned. Zatím byla většina stromů ještě k pořádku, protože Garlan se svými křídly stále váhal. Gardevoir naštěstí vykročil a začal včas. Byl rychlý, hlavně když k běhu využíval i svou levitaci. Odrážel se od země a letěl každý metr, než se jeho další noha zase dotkla země. "Garlane!"
"Tenhle útok je super!" zvolal Charizard s destrukcí v očích. Raviel na nic nečekal a ihned Charizarda uspal. Obrovský drak klesl k zemi a jeho křídla pohasla. Enwy přiběhla blíž. "Jak tuhle spoušť zamaskujeme..." vydechla. Raviel popadl kytičku a položil ji na jeden pařez. "Takhle. Vidíš? Nikdo to nepozná," zazubil se. "Z technického hlediska pomáháme lidem v budoucnosti. Z toho dřeva bude jednou uhlí a když tohle dělali v minulosti dinosauři, my bychom měli taky, jinak dojdou zdroje," dodal rychle. Jeho argument byl skvělý a přijala jsem ho, jelikož jsem lepší neměla. Museli jsme počkat, až se Charizard probudí. Bylo to rychlejší než minule. Nebylo divu, když jsem ho polila studenou vodou. "Vstávat, vojíne! Máš trestné body, takže od teď budeš trénovat jen na zemi!"
Charizard se zavrtěl a mlaskl. "Jak se mám vzdušný útok naučit na zemi?" zeptal se ironicky. Zlověstně jsem se ušklíbla. "To je přeci jasné. Budeš s tím," naklonila jsem se k němu, abych skutečně vypadala co nejstrašlivěji. "Běěhaaat."
"NEEEEE!" zvolal Charizard. "Ne, prosím, Army. Mám křídla, nech mě letět. Slibuju, že už nic kosit nebudu. Jen čistý trénink. Beze srandy, myslím to vážně," řekl s vážnou tváří. Změřila jsem si ho pohledem, zda se mu dá věřit a pak nakonec přikývla. "Fajn. Teď mi ukaž rozsvícená křídla," řekla. Charizard nahromadil energii do svých křídel a nechal je rozsvícené.
"Teď poslouchej. Musíš letět horizontálně s roztaženými křídly. Nepřítele zkosíš, takže jsi neudělal špatně. Procvičíme to s mým vzdušným řezákem," zadala jsem mu instrukce. "Vyšlu vzdušný řezák a ty ho křídlem zasáhneš. Kupodivu stačí jen jedno křídlo, ve kterém bude energie, ale potřebuješ být vybalancovaný, protože křídlo s energií je většinou těžší." Charizard přikývl a odletěl do uctivé vzdálenosti ode mě, aby měl čas na to vzlétnout a zamířit.
"Připravit... střílím!" zvolala jsem a vypálila vzdušný řezák. Charizard se vznesl do vzduchu a letěl křídlem proti útoku. Když se jeho rozsvícené křídlo setkalo se vzdušným řezákem, křídlový útok byl silnější a tak rozpůlil řezák a ony poloviny se rozplynuly zpět ve vzduch. "To nebylo špatné. Znovu," řekla jsem a čekala, až Charizard obkrouží tréninkové pole a opět se připraví na další let. "Pozor... pal!" Třikrát jsem mávla křídly a vyslala tři vzdušné řezáky. Charizard byl zmaten a tak vyletěl naproti trojici, křídlem však zasáhl jen jedno a zbylé dva doletěly a rozplynuly se. "Špatně! Máš dvě křídla, takže by ti mělo uniknout jen jedno!" křičela jsem. Charizard se podivil. "Ale jak mám zasáhnout dva cíle, když musím letět horizontálně?" stěžoval si. Odkašlala jsem si. "Máš dvě křídla. Tak je uspořádej tak, abys je trefil. No tak, je ti tak osmdesát, neříkej, že tohle je pro tebe nějaká výzva."
"Není! Není, jdu na to!" křikl Charizard a připravil se. Znovu jsem mávla křídly, nejprve dvakrát a pak zase dvakrát. Vzduchem tedy letěly dohromady čtyři řezáky. Charizard vyplázl jazyk, jak lidé často dělávají, když se přehnaně snaží a narotoval křídla tak, aby zasáhl dva řezáky. Rozdělil je na dva, dohromady čtyři poloviny a zbývající dva řezáky, které byly vyslány později, nedokázal zasáhnout a přeletěly ho. "Zase ti unikly dva, vojíne!"
"Jasně! Promiň, znovu!" poprosil Charizard a vrátil se na start. Vystřelila jsem opět čtyři vzdušné řezáky a Charizard si tentokrát dal pozor. Naklonil se jako akrobatické letadlo, rozpůlil dvě a pak se hned stočil jiným směrem, aby zasáhl zbývalé dvě. Nějak se mu však nepodařilo vypočítat trajektorii a tak naneštěstí sekl i...

(Enwy's POV) Najednou jsme uslyšeli křik. "Enwy! Bratra Raviela, honem!" křikl Garlan a ukazoval na Crobat na zemi. Ležela tam stěžovala si, proč ona. "Já to udělám! Pozor, dýchání z úst do úst!" křikl Raviel a Crobat začala hned křičet, že to radši umře. "Ne, dělám si srandu," zamumlal a dal ruce k sobě. Začal si mumlat kouzelnou formuli abrakadabra a světlo obalilo Armytile. Hned poté, co byl útok proveden, se sesypal k zemi. "Čas na další sendviče!" zvolala jsem.

Použito: 3x sendvič (2x Gardevoir, 1x já), 1x perníček (1x Charizard), 1x studená voda

520 [A] Enwy [A] Enwy | 28. dubna 2018 v 12:14 | Reagovat

[516]: Všichni si útoky procvičily. Leafeon se Razor Leaf bohužel nenaučil - mohlo to být tím, že mu to bylo vysvětleno málo, nebo tím, že jeho stav nebyl střízlivý.
Rapidash - 2 levely, 10% sehranosti (5% koláček), -5% lásky (trénování ve zraněném stavu)
Ninetales - 3 levely, 4% sehranosti, 10% lásky (10% Vánoč. muffin)
Leafeon - 2 levely, 4% sehranosti, 3% štěstí (3% perníček)

521 [A] Drobeček [A] Drobeček | 28. dubna 2018 v 13:14 | Reagovat

[517]:[518]:[519]: Charizard se Wing Attack naučil, Gardevoir se Healing Wish naučil.

Charizard +3 levely, +13% sehranosti (6% sendviče), +3% štěstí (perníček), +3% lásky (Enwy - sendvič)
Gardevoir +3 levely, +13% sehranosti, +3% lásky (Enwy - sendvič)
Crobat +7 levelů, +6% sehranosti,  +3% lásky (Enwy - sendvič)

522 Slaanesh Slaanesh | 28. dubna 2018 v 14:26 | Reagovat

Gengar "Autari" (Procvičení Hypnozy+procvičení útoků) Beedrill asistuje
Opět se blížili týmové hry a já k mé nelibosti jsem byl opět vybrán. Mohli vybrat někoho jiného, přece jenom po tom posledním propadáku. řeknu si v duchu a pod maskou se ušklíbnu. No, ale když se už stalo, tak aspon ještě trochu potrénuji s duchy. Dodám a rozhlédnu se po poli kolem mě. "Tak tedy začneme asi s tebou." řeknu si pro sebe a přivolám Autariho. "Ahoj, připravený na procvičení Hypnozy?" Gengar se usměje a přikývne. "Dneska zopakujeme i ostatní útoky, jelikož budeme muset jít opět na týmové hry." Gengar nakloní hlavu na stranu a zeptá se. "Něco se změnilo? Posledně jsi říkal, že s šéfkou promluvíš, aby tě tam už nebrala." Trochu sebou škubnu. "Mno, hm šéfka řekněme nebere až příliš velký ohled na můj názor, jak se zdá." řeknu a trochu si povzdechnu. "Ale doufám, že tentokrát to nedopadne tak tragicky jako posledně." Povzdychnu si a pak se podívám na Autariho. "Každopádně začneme s tréninkem." řeknu a zaženu poslední větu, kterou jsem od šéfky slyšel. Věřím, že se ti tentokrát bude dařit lépe.
"První útok, který procvičíme bude Dark Pulse." Oznámím, na což se mi od Autariho dostane prostého přikývnutí. "Prvně proved pár útoků bez nějakého specifického cíle, než určím jak budeme s tréninkem pokračovat." Trojice pulzů vyryje už do tak zrytého pole další kráterky. Jít trénovat po někom kdo učil svého pokémona Gigadopad, může mít i své výhody. Pomyslím si s lehkým úšklebkem a vytáhnu papírovou vlaštovku. "Takže Autari, tvůj úkol bude jednoduchý zasáhnou Stín vlaštovky." řeknu a ušklíbnu se při opětovném pohledu na pole. "Stín?" "Ano, stín  dřív než dopadne na zem. Stačí si najít správnou pozici a poslat pulse." řeknu jako kdyby se jednalo o něco neskutečně primitivního, i když vzhledem k současnému stavu pole to tak rozhodně nebude. "Připraven?" zeptám se a po potvrzení poprvé hodím vlaštovku. Autari zamíří a pošle svůj první pulse. Mířil přesně, ale bohužel nepočítal s tím, že se stín schová do kráteru po jednom z povedených gigadopadů a tak jej puls mine a zasáhne okraj kráteru. Následující vzdušný vír, vynese vlaštovku ve spirále nahoru, přičemž stín samotný poletuje kolem nyní již rozšířeného kráteru. "Minul jsi." řeknu, abych Gengara popíchnul.
Další zásah pro změnu Gengarovi překazí poryv větru, který strne vlaštovku i její stín. Tento trénink pokračuje celých deseti minut, než se Autari naučí jak se správně přesunovat, aby se trefoval. Protože to byl jeho jediný problém v tomto tréninku. Ona správná pozice v souboji může být stejně důležitá jako přesnost.
Další část tréninku je zaměřena na Lick,     ten je o poznání jednoduší a zaměřuje se hlavně na rychlost provedení útoku. Postupně vyhatuji do vzduchu míčky, které Gengar olizuje. Postupně jde do vzduchu čím dál víc míčku, které musí Gengar všechny zasáhnout najednou. U konce této fáze skončíme u šesti míčků, které má i na konci tréninku potíže zvládnout.
"Dobře tohle by stačilo, ted zbývá ještě procvičit tvoji jedovou bombu a pak se budeme už opět věnovat Hypnoze." Oznámím mu a následně si stoupnu deset metrů od něj a pokračuji v řeči. "U tohoto útoku záleží hodně na přesnosti, takže tvým úkolem bude střelit ji za mně, tak aby jsi mně nezranil." když domluvím, tak si k sobě přitáhnu trochu těsněji můj plášt. "A co když se trefím, teda netrefím...víš jak to myslím." Jen přikývnu a řeknu. "Mám v tebe plnou důvěru a tak se toho nebojím." řeknu a pak už mlčky sleduji znejištěného Autariho, jak háže první bombu. Ta podle zvuku dopadne daleko. "Jsem si jistý, že to zvládneš i lépe." pobídnu ho a donutím se pod maskou usmát. Sice vím, že to neuvidí, ale i taky vím, že se ten úsměv odráží i na mém držení těla. A tak Autari pozbuzen mím imaginárním úsměvem se dá do dalšího pokusu. Tentokrát už je o poznání blíž a šplouchance jedu dopadnou do půl metru ode mně.
Následně se přesunu na další pozici a nechám Autariho znovu útočit. Opět první střelou přestřelí a druhou dá přesněji. Tak to se to zoakuje ještě několikrát než se už hned po prvním střele přesunu. "Neměl bys Autari spoléhat na nástřelnou střelu. V případě boje se ti to může velice nevyplatit." řeknu a opět se přesunu. Další pokus mně tentokrát skoro přímo zasáhne. Naštěstí plášt mně ochrání před jedem. "Jsi?" "Jsem v pořádku." přesunu se a řeknu."pokračujeme." "Ale,..." "Autari jsem v pořádku v tomto se o mně nemusíš bát.    A přece tě jeden neúspěch neodradí, ne?" zeptám se a Autari slabě zavrtí hlavou a následně provede další bombu, která dopadne tak, že mně jed ani nezasáhne. "Výborně, vidíš, že ti to jde." Pochválím ho, aby získal zpátky svou ztracenou sebejistotu.
Trénink ještě chvíli pokračuje než se přesuneme k poslední dnešní části.
"Tak ted budeme trénovat hypnozu. Posledně nám pomáhal Frogadier, tentokrát to bude Beedrill." řeknu a následně přivolám Beedrill a automaticky se otočím na patě o devadesát stupnů jako nějaký tereádor. "Ahoj Beedrill. Budeme potřebovat tvou menší pomoc." Beedrill mi zakrouží kolem hlavy a pak se zastaví přede mnou. "O co jde." "Autari potřebuje někoho na kdo by mu pomohl dotrénovat hypnozu. A jediné co od tebe potřebuji je, abys létala kolem a snažila se udržet při vzhůru." "Tak s tím vám mileráda pomůžu, ale nevím jestli to k něčemu bude, jelikož v blízkosti svých křídel nedokážu usnout." řekne Beedrill nadšeně a odletí kousek dál. "Takže Autari určitě tušíš, co musíš udělat. Tentokrát to ovšem bude o to těžší, že Beedrill se bude moct pohybovat a tím pádem bude těžší pro tebe udržet kontakt. Jsem si jistý, že to zvládneš." řeknu a následně už jen sleduji jak, se Autarimu rozzáří rudě oči a on vyrazí za Beedrill. Nějakou chvíli se  ty dva jen honí, jelikož Beedrill měla náskok a hlavně byla téměř stejně rychlá. A taky prsotě se chtěla pořádně proletet. Po té chvíli, ale zpomalí a nechá tak Autariho at ji dožene a umožní mu tak aspon se snažit o to ji zhypnotizovat. Autari se pak několika menévry dostane před ni a pokusí se o svůj první pokus. Beedrill ovšem odolá a obletí Autariho, který se ji hned na to vydá opět pronásledovat.
A tak to pokračuje. Autari si opět vnutí díky lepším manévrovacím schopnostem kontakt a provede svůj pokus. Až u čtvrtého pokusu Beedrill začne pocitovat únavu způsobenou hypnozou. U šestého pokusu se je už tak ospalá, že nestihne vytočit a proletí Autarim a u sedmého pokusu, který je už bez dlouhého manévrování usne. Než stihne spadnout, tak ji odvolám do pokéballu a následně dojdu na kraj pole. "To by pro dnešek stačilo, přece jenom bychom to neměli přehánět, když budou ty týmové hry." řeknu a následně vyndám granule které mu dám a sám si vytáhnu sendvič, který svým typickým způsobem jím.

Gengar "Autari" 1x Granule
Slaanesh 1x sendvič

523 [A] Drobeček [A] Drobeček | 29. dubna 2018 v 18:35 | Reagovat

[522]: Gengar si Hypnózu procvičil.

Gengar +4 levely, +7% sehranosti (1% granule), +3% lásky (Slaanesh - sendvič)
Beedrill +1 level, +3% sehranosti, +3% lásky (Slaanesh - sendvič)

524 Kami Kamai Kami Kamai | 1. května 2018 v 20:12 | Reagovat

1. Poochyena – Yume, Charmander – Katsumi Evelynn, Bulbasaour, Lapras
2.  Procvičování – Tackle, Bite (Yume); Procvičování – Scratch (Kastsumi Evelynn); Procvičování – Tackle, Učení – Vine whip (Bulbasaur); Procvičování – Water Gun
3.
Opět jsem se vydala na tréninkové pole, abych naučila mé pokémony něco nového. Tentokrát jsem si ale vybrala pokémony, se kterýma ještě netrénovala, tedy kromě Yumeho. Došla jsem na tréninkové pole nedaleko vody a odložila jsem si batoh. Vytáhla jsem čtyři Pokébally a tři z nich jsem si dala do kapsy. Následně jsem první Pokéball hodila před sebe. Objevil se Yume a začal se dívat okolo. „Ahoj Yume,“ pozdravím ho a usměju se na něj. „Ahoj Kami,“ řekne Yume a následně začne běhat po okolí a vše zkoumat.
Chvíli ho nechám běhat a mezitím začnu hledat nějaké klacíky, na kterých by si mohl procvičit své útoky. Mezitím si všimnu jednoho uschlého stromu a usměju se. ‘To je přesně pro ni,‘ řeknu si v duchu a poté začnu klacíky zapichovat do země. „Yume, jdeme trénovat, začneš s Tackle,“ zavolám na něj. Yume se ke mně rozběhne a následně použije Tackle na jednu z větviček, které byly zapíchnuté do země. Jen se na něj usměju a nechám ho pokračovat.
Poté vytáhnu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. Po chvíli se přede mnou objeví Charmander. „Ahoj Katsumi Evelynn. Jak se máš,“ pozdravím ji a dívám se na ní. „Ahoj, mám se dobře,“ řekne a dívá se na mě. Celkem mě zarazilo, že mi nezačala žužlat nohu jako minule. „Co kdybychom dneska trochu potrénovali a pak budeš mít volno,“ řeknu jí. Charmander chvíli jen tak stála, no po chvíli se usmála. „Tak jo,“ řekne a dívá se okolo. „Tak jestli chceš, tak tady můžeš podívat po okolí, než začneme nebo až potom,“ zeptám se jí ještě. „Potom,“ řekne a pak už čeká, co se bude dít. „Tak jo pojď za mnou. Ty umíš škrábavý útok, tak si ho trochu procvičíš a můžeš na tomto stromu,“ řeknu jí a poté ukážu na strom, který je před ní. „Tak jo,“ řekne Katsumi a začne škrábat do stromu.
Chvíli jí sleduju, než se zase vydám za Yumem, který pomalu končil s tréninkem Tackle. Došla jsem k němu a podívala jsem se, jak narazil do posledních dvou větviček, které tam měl nachystané. „Jde ti to, takže můžeme pokračovat s dalším útokem, který jsme se učili minule a to je Bite,“ řeknu mu a následně vezmu do ruku klacek, který jsem měla nachystaný. Posadím se na zem a vezmu do ruky klacek. „Tak jo, můžeš začít,“ řeknu mu a čekám, až začne útočit na klacek. Když se do něj zakousne poprvé, tak se usměju, protože na něm zůstal viset. „Ne, ne, tohle není moc dobré, budeš muset pokračovat v tréninku,“ řeknu mu dále sleduju jeho počínání. Ze začátku se mu nedaří klacek překousnout, ale když si vzpomene, jak to dělal minule, tak mu to jde samo. Po chvíli dám klacek trochu výše, aby to neměl tak jednoduché.
Během toho co trénuje, tak se na chvíli pohledem přesunu na Charmader, která trénovala Scratch. ‘Hmm, celkem jí to jde, myslím, že časem bude dost silná, možná i jako Enwyin charmander,‘ řeknu si v duchu a následně se zatvářím trochu bolestivě, protože mě Yume kousl do prstu. „Promiň,“ řekne a pokračuje dále v tréninku. Jen se na něj usměju a nechávám ho pokračovat. „Tak jo, já si myslím, že ti to jde, jestli chceš, tak můžeš ještě pokračovat sám v tréninku,“ řeknu mu a zvednu se ze země.
„Tak jo, myslím, že je čas vzít další dámu na trénink,“ řeknu a hodím před sebe Pokéball s Bulbasaurem. „Ahoj, jak se máš,“ zeptám se jí a usměju se na ní. „A-ahoj, mám se bléééé,“ nedořekne Bulbasaur, protože začne brečet. „Ale no tak nebreč, dneska budeme trénovat a nemáš se čeho bát,“ řeknu jí a povzbudivě se na ní usměju. „Když já nevím, jak se mám,“ řekne Bulbasaur. „Hmm, já bych řekla, že se máš dobře, ne,“ zeptám se jí a dívám se na ní. „Jo asi jo a co budeme trénovat,“ zeptá se Bulbasaur. „Tak první se trochu rozběhej, abys si neublížila a potom budeme trénovat útoky,“ řeknu jí. „Tak jo,“ řekne Bulbasaur a začne pobíhat po okolí.
Mezitím co Bulbasaur pobíhá po okolí, tak začnu do země zapichovat větvičky, aby si mohla procvičit Tackle. Bulbasaur ke mně přiběhne a začne si prohlížet větvičky, které byly zapíchané v zemi. „Když budeš trénovat Tackle, tak je budeš shazovat tím, že do nic narazíš, chápeš,“ zeptám se jí a podívám se na ní. „Jo chápu,“ řekne Bulbasaur a popotáhne nudli. „Tak pokud nemáš žádné otázky, tak můžeš začít,“ řeknu jí s úsměvem. Bulbasaur jen souhlasně kývne hlavou a poté začne trénovat Tackle. Celkem jí to jde a tak se na ní jen usměju a nechávám jí, aby v tréninku pokračovala beze mě.
„Tak jo, zavolám i Laprase, aby mohli trénovat všichni,“ řeknu si a rozejdu se k vodě. Když jsem skoro ve vodě, tak vezmu Pokéball s Laprasem a hodím ho nad vodu. Následně se na vodě objeví Lapras. „Ahoj Laprasi, doufám, že se máš dobře a budeš dneska trénovat Water Gun,“ řeknu mu s úsměvem. Lapras mě místo odpovědí lehce poleje pomocí vodního děla, což znamenalo souhlas. „Tak to je super, můžeš se pustit do tréninku, prosím netrénuj ho na mě,“ řeknu mu ještě. Následně Lapras začne trénovat Water Gun a stříká vodu po jezeře. Já jsem se jen spokojeně usmála a nechala jsem ho trénovat.
Následně jsem se rozešla za Bulbasaur, abych jí vysvětlila druhý útok, který se bude učit. „Budeš se učit šlehavý útok. Pomocí svých šlahounů,“ řeknu jí, ale jsem vyrušena, protože Bulbasaur vysune své šlahouny a začne si je prohlížet. „Pomocí svých šlahounů můžeš použít šlehavý útok a to tak, že jimi rychle švihneš a můžeš tak třeba něco odrazit nebo někomu způsobit zranění, rozumíš tomu, jestli ano, tak to zkus,“ řeknu jí a dívám se na ní. Bulbasaur jen souhlasně pokývá hlavou a poté šlehne jednom šlahounem. „Jo, to bylo pěkné, ale chtělo by to ještě rychle a silněji, tak pokračuj a zkoušej,“ řeknu jí a dívám se, jak pokračuje ve zkoušení. Poté to zkusí znovu a to už jde trochu lépe. Já se na chvíli zamyslím, na čem by to mohla trénovat a pak mě něco napadne. „Jestli chceš vidět, kolik síly potřebuješ pro začátek, tak jdu k tomu stromu a zkus z něj shazovat listy,“ řeknu jí. Bulbasaur jen souhlasně kývne hlavou a rozejde se ke stromu a poté použije Vine Whip na listy. Já jen souhlasně zakývám hlavou a mlčky se dívám, jak to jde ostatním.
Pomalu se blížilo poledne a já jsem se rozhodla, že by si mohli všichni na chvíli odpočinout, protože poctivě trénovali a únava už na nich byla vidět. Vzala jsem batoh a začala jsem v něm hledat něco k jídlu. Když jsem vše nachystala, tak jsem to položila na čistý ručník, aby se to neválelo po zemi. „Pojďte se najíst,“ zavolám na ně. Samozřejmě jsem jídlo nachystala u vody, aby k nám mohl i Lapras. Když se po chvíli všichni sejdou, tak se usměju a začnu jim podávat jídlo. Poochyeně dám koblížek s čokoládovou polevou, Charmander dám Lávový koláček, Bulbasaur dám banán, Lapracovi dám vánoční bonbón a perníček a já si vezmu speciální Lii’s sušenku a sodu. Když se všichni nají, tak je ještě nějakou chvíli nechám odpočívat zatím co já sama se zvednu a začnu připravovat ještě věci na trénink, aby mohli pokračovat v tréninku. Takže do země zapíchám další větvičky. Aby mohli ti dva trénovat Tackle.
Po chvíli se všichni rozejdu znovu trénovat, takže já začnu uklízet věci po jídle. Následně si na chvíli sednu a dívám se na ně. Jak tak sedím, tak začnu usínal, no po chvíli se mi podaří usnout, takže všichni pokračují v tréninku beze mě. Po nějaké době si Lapras všimne, že jsem usnula, tak mě trochu pokropí vodou, abych se probrala. Trochu s sebou škubnu a začnu se dívat okolo. Když uvidím Laprasův spokojený výraz, tak se na něj usměju. „Díky, že jsi mě probudil.“ Řeknu mu a po chvíli se zvednu ze země.
Následně se rozejdu za Yumem, který dále poctivě trénovat co mohl. Vzala jsem pár větviček a zapíchla jsem je do země. „Tak jo Yume, ukaž mi Tackle,“ řeknu mu a dívám se na něj. Yume jen souhlasně zavrtí ocasem a rozběhne se a narazí do větvičky. Po chvíli všechny srazí, tak ke mně dojde a dívá se na mě. „Jo, to bylo dobré,“ řeknu mu a poté vezmu do ruky jeden klacek. „Tak a teď zkus Bite,“ řeknu mu a dívám se na něj. Yume se rozběhne a klacek překousne. „Ještě jednou,“ řeknu mu a nechám ho, aby se do klacku znovu zakousnul. „Tohle je dobré, myslím, že pro dnešek si už můžeš odpočinout,“ řeknu mu a poté ho odvolám do jeho Pokéballu, aby si odpočinul.
Poté se rozejdu z Charmander, která trénovala Scratch. Chvíli jsem jí mlčky pozorovala, jak jí to jde. „Jde ti to moc dobře, dneska jsi se opravdu snažila,“ řeknu jí. Charmader se jen spokojeně pousměje a následně se začne dívat po okolí, procházet se a zkoumat nové věci. Já se jen usměju a nechám jí v tom pokračovat. „Až budeš chtít jít do svého Pokéballu, tak mi řekni,“ řeknu jí a poté se rozejdu za Bulbasaur,
Bulbasaur se na mě podívala a následně použila Tackle, aby srazila poslední větvičky, které si tam nechala na později. Větvičky se jí podařilo srazit na zem, dokonce do nich celkem silně narazila, tak jsem byla spokojená. „Jo, tohle ti jde,“ řeknu jí a poté se dívám, jak udělá šlehavý útok. „Vypadá to celkem dobře, ale asi to bude chtít ještě trochu procvičit. Pro dnešek je to vše, odpočiň si,“ řeknu jí a odvolám jí do jejího Pokéballu.
Poté jsem se podívala na Laprase, který trénoval vodní dělo. „Jde ti to, jsi moc šikovný,“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras se na mě celou dobu dívá a pak na mě z radosti začne pivat vodu. Jen se na něj usměju a nechám na sebe plivnout vodu. „Ale no tak, to stačí, budu celá mokrá,“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras toho nechá a nakonec se nechá odvolat do svého Pokéballu.
Poté vezmu Pokéball od Charmander a pokusím se jí odvolat, ale ta Pokéball odrazí. „Chci chodit s tebou, nechci být b Pokéballu,“ řekne Charmander. „Tak dobře, pojď jdeme,“ řeknu jí. Vezmu si batoh a rozejdu se pryč z tréninkového pole společně s Charmander.

Poochyena – koblížek s čokoládovou polevou
Charmander – Lávový koláček
Bulbasaur – banán
Lapras – vánoční bonbón a perníček
Kami – Speciální Lii’s sušenka a soda

525 [A] Enwy [A] Enwy | 6. května 2018 v 14:31 | Reagovat

[524]: Všichni si útoky procvičili.
Poochyena - 2 levely, 3% sehranosti (1% koblížek), 1% láska (Kami's soda)
Charmander - 1 level, 7% sehranosti (5% láv. koláček), 1% láska (Kami's soda)
Bulbasaur - 2 levely, 3% sehranosti (1% banán), 1% láska (Kami's soda)
Lapras - 1 levely, 2% sehranosti (15% bonbón), 3% štěstí (perník), 1% láska (Kami's soda)
Kami - 3% přežití

526 Amelie Amelie | 20. května 2018 v 23:18 | Reagovat

1. Magnus (Totodile)
2. Úvodný tréning - precvičenie Bite, zohranosť, tréning fyzičky
3.

Spolu so svojím novým Totodilom, Magnusom, Amelie dorazila na tréningové pole. Zastavili sa a poriadne si obzreli svoje okolie. Bola jar, všade okolo kvitli kvety, či už v tráve alebo na niekoľkých stromoch, slnko svietilo a pofukoval jemný vetrík. "Myslím, že je to ideálne počasie na tréning," nadhodila Amelie. "Hm, preferoval by som dážď," odvrkol Magnus. Pribehol ku kameňu stojacemu uprostred poľa a vyliezol naň. Hoci bol malý, vyzeral veľmi majestátne - skoro ako vládca. Amelie sa usmiala. Možno má Magnus predsa len na to, aby prekonal aj Arceusa. Vzápätí pokrútila hlavou. To je nemysliteľné. Vytrhla sa zo svojich myšlienok.
"Chápem, že je ti na tej skale dobre, Magnus, ale musíš zísť. Náš tréning hodný boha a šampiónky sa práve začína," zavolala a Magnus okamžite skočil dole. Pristál Amelie na hlave a trénerka s Pokémonom skončili na zemi. "Ale ale, teraz veľmi nevyzeráme ako šampiónka a boh... To sa musí napraviť," Magnus vyskočil a zaujal bojový postoj. "Takže, čo budeme robiť prvé?"
Amelie sa tuho zamyslela. "No... Mohli by sme... Jasné!" zvolala víťazoslávne. "Na začiatok sa trochu zahrejeme - budeme robiť drepy a výskoky. Dáme si súťaž, kto ich urobí viac, vyhráva!" Magnus nadšene vyskočil, potom sa zarazil. "Drepy s výskokom? Ako sa to robí?" Amelie sa pobavene uškrnula. "Chceš poraziť Arceusa a nevieš urobiť drep s výskokom? Tak pozorne sleduj," povedala Magnusovi učiteľským tónom a predviedla mu prvý drep, ktorý zakončila skokom do výšky.
"Tak, a týchto budeme musieť urobiť aspoň štyridsať. Potom budeme mať svaly ako z ocele... Ako Herkules," zasmiala sa Amelie. "Jasné, Herkules," prikývol Magnus a ihneď začal drepovať a poskakovať. Amelie samozrejme nemohla zaostávať a pridala sa k nemu. Poctivo si spočítala každý drep, ktorý urobila. Dostala sa na tridsať, no potom už nemohla ďalej. Mala pocit, že ju bolí asi každý sval v tele. Posadila sa a sledovala, ako sa darí Magnusovi. Nebol na tom o nič lepšie, no predsa drepoval a skákal ďalej. Amelie musela obdivovať jeho odhodlanie. Napokon Magnus urobil posledný drep a skok. "Štyridsať," vydýchol a chvíľu odpočíval v sede, tak ako Amelie. "Vyhral si o desať drepov," oznámila mu jeho trénerka. Magnus natešene udrel päsťou do vzduchu.
"Pokračovať budeme tým, že otestujeme tvoju rýchlosť a rovnováhu," začala Amelie vysvetľovať, "Arceus prebýva vo výškach, takže aby si sa k nemu dostal, budeš to potrebovať. Vidíš tie stromy? Budeš skákať z konára na konár a snažiť sa nespadnúť, môže byť, Magnus?" Totodile chvíľu premýšľal, asi si predstavoval, ako to bude robiť. "To je pre mňa príliš jednoduché," povedal napokon. "Tak ti to trochu sťažím. Pri skákaní z konára na konár nebudeš môcť používať ruky ani nohy, som zvedavá, ako si s tým Arceusov protivník poradí," navrhla Amelie, s trošku evil úsmevom na tvári.
Magnus sa výzve potešil a ihneď sa rozbehol ku stromom. Vyšplhal sa na prvú vetvu, dosť vysoko nad Amelie, a skočil z nej smerom k ďalšej. Zachytil sa o konár čeľusťami, vyšvihol svoje telo hore a pristál na konári. Amelie ho zdola hlasno povzbudzovala. Magnus znovu skočil, tentoraz okolo vetvy omotal svoj chvost a tak sa na ňu dostal. Na tretiu vetvu doskočil opäť s pomocou svojich silných čeľustí. Na okamih stratil rovnováhu, no podarilo sa mu ju udržať. Amelie zatlieskala. "To bolo úžasné, Magnus!"
Keď Magnus zliezol naspäť dole, Amelie si v Pokédexe pozrela, aké útoky jej Pokémon ovláda. Ovládal iba jediný - Bite - a tak sa Amelie rozhodla venovať iba tomu. Nazbierala niekoľko ťažkých, hrubých konárikov. Dva podala Magnusovi, aby každý chytil do jednej labky. Zvyšné si nechala v náručí. "Tak Magnus, budem hádzať tie konáriky smerom k tebe a ty budeš musieť každý zničiť útokom Bite, jasné?" Magnus prikývol a zaujal bojový postoj.
Amelie hodila prvý konár. Magnus ho pozorne sledoval, odrazil sa, vyskočil a v najvyššom bode skoku použil Bite. Hrubý kus dreva sa rozpolil na dve časti a Magnus dopadol na zem - trochu ťažkopádne, ale rovnováhu udržal. Amelie hodila ďalšie drievko. Letelo priamo k Magnusovi a tak Pokémon nemusel skákať - stačilo počkať, kým sa konárik dostatočne priblíži a potom použiť Bite. Tretí kus dreva letel trochu bokom od Magnusa, takže Totodile musel prebehnúť niekoľko metrov a potom zachytiť drevo čeľusťami. Okolo Magnusa sa už váľalo asi desať polovíc konárov. "To by stačilo aj na táborový oheň," podotkla Amelie s úškrnom. Pokúsila sa hodiť dva konáriky naraz. Magnus oba zničil, síce sa pri tom trochu zapotil. Posledné tri konáriky Amelie zviazali dohromady kúskom pavučiny Spinaraka a hodila ich Magnusovi. Pokémon sa cez ne prehryzol ako cez obyčajný papier. "Výborne, už teraz si veľmi šikovný Pokémon," pochválila Amelie Magnusa. Ten len prikývol, akoby bol na podobné slová obdivu zvyknutý. "No samozrejme, čakala si snáď niečo iné?" Amelie pobavene pokrútila hlavou. Tréning splnil svoj účel - zistila, aký je Totodile silný a čo dokáže a ich puto sa o niečo prehĺbilo. Nazvala by to dobrým začiatkom.
"Tak fajn, je čas si ísť po tréningu oddýchnuť," ukončila tréning a Magnusovi sa to veľmi nepáčilo, najradšej by si dokazoval svoju božskosť ešte veľmi dlho. "Aj tí najsilnejší potrebujú spánok," zívla Amelie a Magnus sa pokúsil potlačiť vlastné unavené zívnutie. "Tak vidíš," zasmiala sa Amelie a povolala urazene sa mračiaceho Magnusa naspäť do Pokéballu. Pomaly sa vydala večernou krajinou naspäť do Pokécentra.

527 [A] Drobeček [A] Drobeček | 21. května 2018 v 15:56 | Reagovat

[526]: Totodile si trénink užil.

Totodile +3 levely, +6% sehranosti

528 Kami Kamai Kami Kamai | 31. května 2018 v 10:06 | Reagovat

1. Poochyena – Yume, Charmander – Katsumi Evelynn, Bulbasaour, Lapras
2.  Procvičování – Tackle, Bite (Yume); Procvičování – Scratch, Učení - Ember (Kastsumi Evelynn); Procvičování – Tackle, Učení – Vine whip (Bulbasaur); Procvičování – Water Gun
3.
Zase jsem po nějaké době zavítala na tréninkové pole, protože bylo třeba aby se mi nejslabší pokémoni zase něco naučili nebo něco naučili. Když jsem došla na tréninkové pole, tak jsem se rozešla na druhý konec cvičiště, protože tam nikdo nebyl a navíc tam byla vodní nádrž, kterou jsem potřebovala pro trénink s Laprasem. Poté jsem si ze zad shodila batoh a vytáhla jsem z něj čtyři Pokébally.
Tři jsem dala do kapsy a jeden jsem vyhodila do vzduchu. Následně se přede mnou objevil Yume. „Ahoj Yume, kdeme si pocvičit útoky, které už umíš,“ řeknu mu s úsměvem. Yume jen zavrtěl ocasem a šel se podívat po okolí. Já jsem mezitím posbírala klacky a nachystala jsem je, aby se Yume mohl pustit do tréninku. Když sem klacky zapíchala do země, tak jsem na něj zavolala. Když ke mně Yume došel, tak jsem se na něj usmála. „Tak jo, první si procvičíš Tackle,“ řeknu mu a ukážu na klacky, které byly zapíchnuté v země. Yume jen zavrtěl ocasem a pak se rozběhl na klacky a pomocí Tackle je postupně shazoval. Mlčky jsem ho sledovala a přemýšlela jsem, co by se potom ještě mohl nového učit, ale tak nějak mě nic nenapadlo a tak jsem se rozhodla, že si jen procvičí, co se naučil. Když vše pozhazuje, tak je mě dojde a dívá se na mě. „Jo, jde ti to Yume,“ řeknu mu a poté vezmu jeden klacek do ruky a kleknu si na zem. „A teď si procvičíme ještě Bite, dneska to vezmeme jen jako opakování, ještě dneska chci vyrazit dále,“ řeknu mu a pak čekám, až se rozběhne na klacek, aby na něj použil Bite. Yume se rozběhne proti klacku a zakousne se do něj a chvíli na něm visí, než se ho pustí a vzdálí se ode mě, aby se do něj mohl znovu zakousnout a pokračovat v tréninku. Nic jsem mu na to neříkala, jen jsem sledovala, jak se mu vede. „Jen tak dále,“ řeknu mu. Opět se mu nepovedlo klacek ukousnout, jen se do něj zakousnul a zůstal na něm viset. Jen jsem se na něj povzbudivě usmála a dívala jsem se na něj. Asi po dvaceti minutách se mu podaří klacek ukousnout. „Tak jo, myslím, že pro dnešek by to stačilo,“ řeknu mu a následně se rozejdu k batohu a vytáhnu z něj sendvič a podám mu ho. Poté co ho sní, tak ho odvolám zpět do Pokéballu a ten poté schovám do batohu.
Poté vezmu druhý Pokéball a hodím ho před sebe, vůbec jsem nevěděla, koho jsem teď vzala, protože jsem vzala první Pokéball, který jsem chytla. Následně se přede mnou objevila Charmander. „Ahoj Charmander,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Ahoj Kami,“ pozdraví Charmander a pak začne chodit po okolí. „Jdeme trénovat, začneme se Scratch“ dodám ještě. Katsumi jen souhlasně kývne hlavou a rozběhne se ke stromu, který uviděla a začala trénovat škrábavý útok.  „Jo přesně tak,“ řeknu jí a usměju se na ní.
Následně jsem zvala další Pokéball a hodila jsem ho před sebe. Pak se přede mnou objevila Bulbasaur. „Ahoj Kami,“ řekla Bulbasaur a rozbrečela se. „Ahoj Bulbasaur,“ řeknu jí a trochu ignoruju, že zase brečí. Pak začnu zapichovat další klacky do země a pak se podívám na Bulbasaura. „Tak jo, začneš s Tackle,“ řeknu mu a dívám se na ní. Bulbasaur jen souhlasně kývne hlavou a pak se rozběhne na první klacek a narazí do něj. „Jde ti to, jen tak pokračuj,“ řeknu jí.
Následně se rozejdu za Charmander a chvíli jí mlčky sleduju. „Tak jo, jdeme na další útok, který tě dneska naučím, bude to Ember, jde o to, že budeš plivat hořící uhlíky,“ řeknu Charmader a dívám se na ní, jestli to chápe. Jen kývne hlavou a pak se rozejde k vodě, Chvíli se soustředí a pak vyplivne první uhlík, ale ten nehořel. Smutně se na mě podívá. „Neboj to půjde, jen to musíš trochu trénovat, pokračuj,“ řeknu jí a pak se opět vrátím k Bulbasaurovi.
Bulbasaur mezitím dokončila trénink Tackle. „Tak jo, další bude Vine Whip,“ řeknu jí a usměju se. Bulbasaur se na mě chvíli nechápavě dívá. „Jde o šlehavý útok, který budeš dělat pomocí šlahounů. Které máš,“ řeknu jí a následně ukážu na další větvičky, které jsem tam mezitím nachystala. „Zkus to, šlehni svým šlahounem a zkus se trefit do toho klacku,“ řeknu jí. Bulbasaou jen souhlasně kývne hlavou a zkusí to. Nepovede se jí to a tak si smutně povzdechne.
„Ale no tak, nevzdávej se tak lehce, zkus to znovu, šlehneš šlahounem, nic vím v tom není,“ řeknu jí a dívám se na ní. Když to zkusí znovu, tak už se skoro do větvičky trefí a pak pokrařuje v tréninku.
Já se následně rozejdu k batohu a vytáhnu si sodu, které se napiju a Lii’s sušenku a pak se rozejdu opět za Charmander, která trénovala Ember. Dále plivala uhlíky nad vodní hladinu. Já jsem se zastavila kousek za ní a mlčky jsem jí sledovala, jak se jí daří. K mému údivu už uhlíky i hořely, sice ne nějak moc, ale hořely. Ještě nějakou chvíli jsem jí nechávala pokračovat, než jsem k ní došla. „Jde ti to moc dobře, nechceš už toho dneska nechat a odpočinout si,“ zeptám se jí mile. „Nee, ještě jsem v pohodě a můžu pokračovat,“ odpoví a dále plive hořící uhlíky. Já jsem pokrčím rameny a nechám jí pokračovat.
Poté se opět vrátím za Bulbasaur, která dále pokračovala v šlehavém útoku. Moc se jí to nedařilo, ale občas se jí povedlo a zasáhla větvičku. Vypadala celkem odhodlaně, tak jsem jí nic neřekla a nechala jsem jí pokračovat v tréninku. Po nějaké době jsem k ní došla. „Jde ti to,“ řeknu jí a pak mlčím. Bulbasaut už se pomocí šlehavého útoku dařilo strefovat se do jednotlivých větviček. Bulvasaur se jen spokojeně usmála a pokračovala v tréninku.
Opět jsem se vrátila za Charmander. „Tak jo, pro dnešek už toho nech a odpočiň si,“ řeknu jí a následně jí podám Lávový koláček a odvolám jí do Pokéballu. Pak se rozejdu za Bulasaur. „Taky už toho pro dnešek nechej,“ řeknu jí a pak jí dám čokoládu a odvolám jí do Pokéballu.
Oba dva Pokébally schovám do batohu a vezmu poslední Pokéball, který mi zbyl v batohu a hodím ho před sebe. „Ahoj Laprasi, dneska si procvičíš Water Gun,֧“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras jen souhlasně kývne hlavou a poté začne plavat po jezírku. Já jsem se jen usmála a mlčky jsem ho sledovala. Po chvíli jsem se rozešla ke svým věcem a něco jsem tam hledala. Nechala jsem toho, když jsem ucítila na zádech vodu. Jen jsem se usmála a rozešla jsem se zpět na Laprasem. „Ale no tak nech toho a začni trénovat,“ řeknu mu a dívám se na něj. Lapras následně použije Water Gun a tlak vody doletí až do stromu, který se zlomí. „Tak tohle se ti povedlo,“ pochválím ho. Lapras ještě chvíli pokračuje v tréninku, než ho to přestane bavit a začne jen tak stříkat vodu po okolí. Já se jen usměju a ještě nějakou chvíli ho nechám než k němu dojdu a podám mu čokoládovou sušenku, pak vezmu jeho Pokéball a poté ho do něj odvolám.
Následně si sbalím všechny věci a hodím si batoh na záda. Když mám všechny věci, tak se rozejdu pryč s tréninkového pole a pokračuju v cestě.

Poochyena – sendvič
Charmander – lávový koláček
Bulbasaur – čokoláda
Lapras – čokoládová sušenka
Kami - Spec. Lii's sušenka a Soda

529 Rory Rory | 31. května 2018 v 15:05 | Reagovat

1. Meganium Nike
2. Snaha o zohranie s novým telom
3. „Nike, Nike, Nike, Nike!“ vrhla som sa k nej nadšene a začala som ju obdivovať v momente, keď svetlo z evolúcie zmizlo. „Rory, Rory, Rory, Rory!“ opakovala sa Nike zo smiechom. To už som nedokázala odolať a liezla som jej na chrbát. Jazdiť na Pidgeotovi bola jedna vec, ale keď už som vyrastala jazdením na Mudsdaleoch... „Hijé!“ zaryla som jej päty do brucha. Nike vydesene nadskočila a ja som sa len ledva-ledva udržala na chrbte. Obidve sme pri tom panicky jačali, takže som bola rada, že sme boli samé... „Čo robíš?“ vyjakli sme naraz a následne sme sa rozosmiali. „Prečo mi sedíš na chrbte?“ Zmätene som zamrkala. „Uh... jazdím na tebe. Preto...“ Nike ku mne vykrútila hlavu. „A to sa môže? Jazdiť na Meganium?“ Pokrčila som plecami a zošuchla som sa na zem. „Určite. Prepáč, že som ťa vyľakala...“ Nike potriasla hlavou. „To je vpohode...“ zamrmlala. Chvíľu vyzerala zamyslene, no rýchlo ožila. „Vyvinula som sa! Teraz si môžem dať zápas s Lilith? Prosííím?“ Potriasla som hlavou. „Vývin neznamená, že si pripravená na zápas s Lilith, nie na poriadne plnohodnotný. Najskôr musíme poriadne trénovať, hm?“ Nike nadšene prikývla. „Tak poďme!“ Nedalo sa nevšimnúť si, že bola o oktávu nižšie ako za čias, keď bola ešte Bayleef. Žeby bola trochu pokojnejšia? zadúfala som. V tom momente okolo mňa Nike pretrielila, a popri tom ma zhodila. „Budem trénovať a porazím Lilith!“ S povzdychom som sa postavila. „Fajn, Nike, ale najskôr si trochu zvykneš na svoje nové telo... kolečko, a behom!“ zavelila som a Nike, po chvíli uvažovania, počúvla. Obehla kolečko a zastavila pri mne. „Znovu!“ Nike si vzdychla, no znovu kolečko obehla. „Znovu!“ Len sa zamračila. „Behať už viem, už netreba!“ Pokrčila som plecami. „Faaajn... tak sa ukáž ako veľmi svoje telo ovládaš! Na zadné!“ Nike vypleštila oči. „A-ale...“ – „Na zadné!“ Nike sa so zhrozeným výrazom pokúsila vyšvihnúť na zadné, no len sa prevrátila na chrbát. „Heheheee!“ rozosmiala som sa škodoradostne a Nike na mňa zo zeme zazrela, no po chvíli sa uchechtla. Pozdvíhala sa a znovu sa pokúsila postaviť, tentokrát balancovala trochu lepšie a vydržala pár sekúnd predtým, ako znovu kecla na zem. Energicky som zatlieskala. „Super! A... znovu!“ zmrkala som nevinne, no potom som len mávla rukou. „Len žartujem. Skús to na predných!“ Nikin zhrozený výraz stál za všetky drobné. „Dobre, Nike... chytaj!“ vyhodila som nad ňu konár, ku ktorému automaticky vyskočila, no trochu sa prepočítala a nosom pri dopade zaryla do zeme. „Ow, ow, ow..“ otriasla sa. „Nemôžeme ísť trénovať? Toto je divné... a nevhodné pre Meganium!“ Pokrčila som plecami. „Dobre, uznávam. Toto nie sú cviky pre Meganium. Ale... aj tak potrebujeme, aby si sa trochu zohrala s novým telom. Čo keby sme skočili do haly? Tam by na to mohli mať prístroje...“ Nike nadšene prikývla. „A... ak chceš, môžem ťa tam odviezť...“ dodala váhavo a ja som sa jej nadšene vydriapala na chrbát. Po chvíli prispôsobovania som zistila, že Meganium má dosť široké brucho, takže sedieť na nej s obidvomi nohami na jednej strane je celkom pohodlné. Natiahla som sa po liankách, čo jej trčali z hlavy, a pritiahla som si ich tak k sebe. „Ow, ow, tam neťahaj!“ vyšklbla sa mi Nike a ja som ju len ospravedlňujúco poťapkala. A keď sa rozbehla, len som sa jej sčasti oprela krk. Bežala dive, oproti Mudsdalom a Ponytám naozaj divne, ale nebolo to zlé. Vlastne... to tak príjemne, húpavo nadhadzovalo, že som sa po chvíli perfektne uvoľnila a nechala Nike, nech si beží.

530 [A] Drobeček [A] Drobeček | 31. května 2018 v 19:16 | Reagovat

[528]: Bulbasaur potřebuje Vine whip lépe vysvětlit (doučit), Charmander se Ember nenaučila, útok nebyl vysvětlen.

Bulbasaur +2 levely, +4% sehranosti (1% sušenka)
Charmander +2 levely, +7% sehranosti (5% koláček)
Lapras +1 level, +3% sehranosti (1% sušenka)
Poochyena +1 level, +5% sehranosti (3% sendvič)
Kami +3 přežití

531 [A] Drobeček [A] Drobeček | 31. května 2018 v 19:57 | Reagovat

[529]: Meganium +2 levely, +4% sehranosti

532 Miki Miki | 17. června 2018 v 20:45 | Reagovat

Litten
Procvičení útok + naučení škrábavého útoku (Scratch)
1.ČÁST - Procvičení útoku Ember
Došla jsem s Litten na tréninkové pole někam opodál abychom měli klid od ostatních trenérů.Dřepnu si k Litten"Tak jo nejprve bychom si mohli procvičit útok který už umíš a to ember a pak bych tě chtěla naučit nový útok"řeknu a Litten přikývla."Dobře pro jistotu se přesuneme támhle k jezírku"podívám se k jezírku který bylo pár metrů od místa kde jsme stály.Postavili jsme se před jezírko"Dobře teď Uhlíky!"řekla jsem povel.Litten nahromadila svou energii.Nadechla se a spustila uhlíkový útok nad jezírko.Uhlíky pěkně popadali do vody a trošku to zasičelo."Pěkny pěkný ještě párkrát"povzbudila jsem svého pokémona.Litten měla ze sebe radost a tak ze sebe chce vydat to nejlepší."Znovu uhlíky!"opět jsem řekla a Litten zopakovala svůj útok.Tentokrát se zdálo jako kdyby ten útok měl větší grády."Velmi dobře jsi šikovná"pohladila jsem ji "Samosřejmě jsem nejlepší"řekla hrdě"Já vím že jo"usmála sem se"Tak jo ještě dvakrát ano?"pousmála jsem se "Uhlíky!"řekla jsem povel k útoku a Litten tak provedla.Bylo to dost dobré"Tak a naposledy Uhlíky!"řekla jsem a Litten tak provedla.Útok se ji parádně povedl a jedna jiskřička dopadla vedle jezera.Všimla jsem si toho a hned jsem k tomu doběhla a udusila.Ještě než to začalo hořet"Uf..to bylo ofous"utřela jsem si čelo. "To bylo naschvál aby jsi měla taky nějaký pohyb"řekla s úšklebkem Litten"Tak to ti teda pěkně děkuju"dala sem si ruce v bok"No ještě aby jsi nadávala"mávla ocasem."Tak procvičení útoku ember by bylo a jde ti výborně"pochválila jsem ji a Litten hrdě mávla ocasem"Tak jo než budeme pokračovat dál trošku si rozhejbeme naše těla"mrknu na ni"Uděláme 10koleček kolem tohoto jezírka"řeknu a Litten se na to moc netvářila"Dobře,ale budeme závodit když prohraješ vezmeš mě na záda cestou z tréninku no a když vyhraješ za odměnu mě můžeš taky vzít na záda cestou z tréninku"podala návrh Litten.Musela jsem se uchechtnout"Oka tak dobře"přikývnu na její návrh."Takže 3...2...1...START!"odpočítala jsem stárt od našeho běhu.Jakmile jsem řekla start obě jsme vyrazily trasu kolem jezera.Litten si vedla velmi dobře má dobrou kondici,ale abych z ní ještě víc vyrazila tak jsem jí doběhla.Chvilku jsem držela její tempo a když jsme měli už za sebou šesté kolečko předběhla jsem ji.Doufala jsem, že v ní vyvolám trochu soutěživosti.Po sedmém kolečku jsem si myslela,že jí to je fuk.Po osmém kolečku,ale Litten výrazně přidala a předběhla mě.Musela jsem se usmát/Výborně Lit/pomyslela jsem si.Potom až dokonce desátého kola byla ve vedení a vyhrála.Celá zadýchaná jsem doběhla k ní"Jsi...rychlá"řekla jsem udýchaně."Za to ty asi nemáš moc kondici"řekla Litten jakoby nic."Jo já vím"řekla jsem"Dáme si chvilku pauzu ano"došla jsem do stínu jednoho stromu kde jsem se opřela o kmen stromu.

533 Miki Miki | 17. června 2018 v 21:22 | Reagovat

2.ČÁST - Naučení Scratch(Škrábavý útok)
Uplynul nějaký čas a já jsem na chvilku usnula.Probudila mě Litten"No tak vstávej takhle se nudím"seděla mi na břiše a koukala na mě"J-jo promiň"řekla jsem ospale a protáhla se."Musíš mít žízeň"vytáhla jsem z batohu flašku studené vody a nalila jsem jí do misky aby se mohla napít.
"Teď bych tě chtěla naučit nový útok.Jmenuje se škrábavý"vzala jsem pokedex a tam jsem našla ten útok a ukázala jsem ji obrázek jak to vypadáhttps://daily.pokecommunity.com/wp-content/uploads/2017/03/5-1.png
Litten se na to podívala a přikývla"Je to velmi jednoduché a prosté..."začala jsem vykládat"Máš krásné a ostré drápky tak je využijeme.Musíš nahromadit svou energii do pacek když budeš vytahovat drápky aby ten útok měl dobrý efekt"dokončila jsem výklad"Zkusíme to?"kouknu na Litten ta chvilku přemýšlela,ale nakonec přikývla."Dobře"postavila jsem se"Vidíš tamhle kousek od nás ten kůl?"ukázala jsem metr pár metrů odnás dřevěný kůl."To bude náš cíl"řekla jsem a Litten se postavila přede mě
"Tak jo Litten Škrábavý útok"zavelela jsem a Litten se rozeběhla a vyskočila.Snažila se nahromadit svou energii a vytáhla své drápky a zaútočila na kůl.Moc se to nepovedlo kůl měl sotva škrábanec a Litten byla naštvaná, že se jí to nepovedlo."To nic Litten to byl teprve první pokus.Ty to dokážeš jen hned to nevzdávej"snažila jsem se ji povzbudit."Znovu.Škrábavý útok!zopakovala jsem.Litten se rozeběhla a vyskočila do výšky.Nahromadila svou energii do pacek a potom vytáhla své drápky.Byla malinká známka zlepšení,ale nepatrná.Zaútočila na kůl,ale mělo to stejný výsledek jako před minutou."Vedeš si dobře Litten musíme to zkoušet dál"řekla jsem když se vracela ke mě."No tak nebuď tak naštvaná"pověděla jsem když jsem viděla její výraz."Dobře a znovu.Škrábavý útok!"opět jsem řekla povel k útoku a Litten vystartovala.Běžela směrem ke kůlu a poté vyskočila do vzduchu.Nahromadila svou energii do tlapek i do svých drápků a zaútočila na cíl.Mělo to lepší efekt,ale ještě to nebylo ono.Litten měla radost,že se jí začíná dařit."Vidíš už se ti začíná dařit na to přijít"usmála jsem se a pohladila jsem ji po hlavě."Tak jo znovu ju"řekla jsem poté co jsem ji pohladila."Škrábavý útok!"řekla jsem povel k útok.Litten se rozeběhla proti cíli a potom vyskočila směrem na kůl.Vytáhla drápky a poté nahromadila svou energii do těch drápků už to začínalo mít efekt jak to ukazoval pokédex/Vyborně Lit soustřeď se/pomyslela jsem si.Litten dokončila útok a už to mělo větší efekt už lítali i třísky."Výborně šikulka"pochválila jsem Litten.Ta měla radost jak se jí to daří"Tak jo Škrábavý útok!"opět jsem řekla povel.Litten opět vystartovala proti svému cíli a vyskočila.Soustředila svou energii do drápků které vytáhla a plnou silou zaútočila.Mělo to výborný efekt a to takový že se kůl rozštípil."Výborně Litten to je skvělý podařilo se ti to"Litten se celá šťastná vrhla na mě.Celkem mě to zaskočilo,ale chápala jsem že má též ze sebe radost."Jsi nejlepší"pohladila jsem ji po hlavě."Tak ještě třikrát si to zopakujeme ano"řekla jsem mile a Litten přikývla.
"Teď budeš útočit na ty další kůly ju"řekla jsem"Škrábavý útok!"zavelela jsem k útoku.Litten se rozeběhla a poté vyskočila do vzduchu.Soustředila svou energii do svých drápků které vytáhla a vší silou zaútočila na kůl.Mělo to snad ještě větší efekt než na ten předchozí kůl.Tento útok Litten ještě zopakovala dvakrát na další dva kůly.Přiklekla jsem si k Litten"Tak jo myslím,že bych tento trénink mohla ukončit co říkáš"usměju se na ni"No to teda jo jsem úplně hotová"řekla vyčerpaně Litten."Ták jo jde se domů"vzala jsem Liiten do náruče"Vím že sem tě měla vzít na záda,ale myslím, že v náruči to bude lepší"pousmála jsem se na ni a šla směrem domů

534 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. června 2018 v 16:13 | Reagovat

[532]:[533]: Litten se Scratch naučila.

Litten +3 levely, +5% sehranosti

535 Amelie Amelie | 5. července 2018 v 14:33 | Reagovat

Totodile (Magnus), Combee (Charlotte)
Charlotte sa bude učiť Gust, Magnus bude precvičovať Bite a pomáhať pri učení
Amelie Combee sľúbila učenie sa nového útoku a ihneď sa i ponáhľala to splniť. Zvolila tréningové pole, keďže počasie bolo pekné a ona i jej Pokémoni radšej trávili čas v prírode ako v hale.
Uprostred poľa sa zastavila sa spolu s Charlotte zastavili a Amelie vyvolala z Pokéballu Magnusa. Totodile sa zmätene porozhliadol. Asi veľmi nechápal, ako sa mohol ocitnúť na tréningovom poli, keď z jeho strany nepadlo o tréningu ani slovo.
Amelie sa k nemu zohla. "Magnus, s Combee sme sa dohodli, že si trochu spoločne zatrénujeme ako tím. Prepáč, že sme ti o tom pláne nepovedali, ale mysleli sme si, že s tréningom určite budeš súhlasiť," usmiala sa. Magnus najprv vyzeral urazene, na čom sa Amelie ticho smiala, ale napokon ho to prestalo baviť a nadšene vyskočil. Bolo jasné, že sa na tréning teší, aj keď ho nečakal. Charlotte rýchlo poletovala okolo, Totodilove nadšenie sa asi prenieslo aj na ňu.
"Ešte chvíľu poškajte a už naozaj začneme," zdvihla Amelie dlane, "chcem vám len povedať, čomu sa budeme počas tohto tréningu venovať." Magnus sa okamžite posadil pred svoju trénerku a so záujmom čakal,Combee sa vznášala kúsok nad jeho hlavou. Amelie musela opäť potlačiť smiech. /Už začínajú byť trochu zohraní,/ pomyslela si.
"Magnus," Totodile sa hrdo vystrel, keď jeho trénerka vyslovila jeho meno, "u teba sa budeme sústrediť na silu, rýchlosť, výdrž, a precvičovanie útoku Bite. A neskôr budeš pomáhať s tréningom Charlotte..." Magnus sa trochu zamračil. "Charlotte?" Amelie si spomenula, že Magnus nevie, že Combee dostala novú prezývku. "To meno si Combee vybrala, takže po novom sa volá Charlotte," vysvetlila Magnusovi. "Charlotte sa bude učiť nový útok a pri tom bude potrebovať tvoju pomoc."
Krokodílí Pokémon sa zamračil ešte viac a prekrížil si labky na hrudi. "Ako to, že Combee sa bude učiť nový útok a ja nie?" zavrčal sklamane. "A vôbec, nezvládne to snáď aj sama, ak je tak dobrá, že jej venuješ viac pozornosti ako mne?"
Amelie si povzdychla. "Magnus, tak to vôbec nie je. Ty si dosť silný Pokémon a už čoskoro sa vyvnieš. Vtedy bude čas na to, aby si sa naučil nové, silnejšie útoky. Zatiaľ si bez porblémov vystačíš aj s Bite. Ale Combeemá iné prednosti, nie silu a bojovnosť ako ty. Preto potrebuje viac útokov, a taktiež tvoju pomoc. Ver tomu, že keď jej s tým pomôžeš, naučí sa to omnoho rýchlejšie," snažila sa ho upokojiť Amelie. Combee, vznášajúca sa vedľa svojej trénerka, sa na Magnusa hanblivo usmiala a na všetko, čo Amelie povedala, len prikývla. "Viem, že je pre teba ťažké si zvykať na to, že už nie si jediný Pokémon v tíme, a nie je to ľahké ani pre mňa a Charlotte, ale musíme sa naučiť fungovať ako jeden tím. Ako som už hovorila predtým, priateľstvo a porozumenie je dôležitejšie ako sila a zápasy," dodala ešte Amelie a usmiala sa na Totodila.
Ten bol chvíľu ticho a premýšľal nad slovami svojej trénerky, no nakoniec vstal s odhodlaným výrazom a zaťal svoju malú päsť. "Tak začneme už s tým tréningom?" zazubil sa. "Dajme sa do toho," zvýskla Combee. Amelie si vydýchla. Všetko sa našťastie vrátilo do normálu.
"Najprv by sme sa mali trochu rozohriať a na to nie je lepšie nič iné, ako beh a telesné cviky," zvolala Amelie ako trénerka profesionálnych atlétov, "takže my s Magnusom si zabehneme a Charlotte... Si zaletí tri okruhy okolo celého tréningového poľa a potom si trochu popreťahujeme svaly!"
Dala sa do stredne rýchleho behu. Totodile pozoruhodne rýchlo bežal kúsok pred ňou, Combee sa zase držala trochu pozadu. Pri konci druhého okruhu sa Amelie už začínala trochu potiť a tak si svoju čiernu bundu uviazala okolo pása. Vtedy ju Charlotte dobehla a cieľovú rovinku preletela spolu s Amelie. Magnus mal niekoľko metrový náskok, takže dobehol prvý a náležite sa z toho tešil.
Po behu pokračovali strečingom rúk a nôh. Magnusovi to šlo už lepšie, ako jeho trénerke. Amelie bola na neho dosť pyšná. Combee ich len sledovala, pretože nemala nohy ani ruky a tak tieto cviky vykonávať nemohla. "Charlotte, skús sa točiť alebo stúpať a klesať na mieste, ale neletieť pritom ani dopredu ani dozadu, ak vieš, ako to myslím. Precvičíš si tým krídla," navrhla jej Amelie. Combee sa o to pokúsila a po niekoľkých počiatočných nezdaroch už pripomínala lietajúcu Cutiefly.
Medzitým Magnus dokončil strečing všetkých končatín a hrdo obdivoval svaly na svojich pažiach... Teda aspoň ich náznaky. "Okej, budeme pokračovať s precvičovaním útoku Bite, " hneď ako to Magnus začul, prestal so svojou doterajšou činnosťou a radostne cvakol čeľusťami. Amelie sa na chvíľu zamyslela. /Toto je nevýhoda tréningového poľa, v hale majú určite viac pomôcok na tréning, ale tu si ich musíme nájsť sami./
Pohľadom blúdila po celom tréningovom poli a jeho okolí. Zastavila sa pri strome na okraji poľa, na ktorom rástol nejaký druh ovocia. Jeho vetvy neboli veľmi hrubé... "Magnus," strhla Totodilovu pozornosť, "Bite si precvičíš tým, že skúsiš svojím útokom zlomiť čo najviac tých vetiev, tých, kde je najviac ovocia," povedala krokodíliemu Pokémonovi. Magnus sa rozbehol k stromu, ale nedarilo sa mu vyliezť po klzkom kmeni až hore. To už priletela Charlotte a pomohla mu dostať sa hore. Vyzeralo to asi tak, že Magnus sa držal stromu a snažil sa pomaly liezť a Combee ho zospodu tlačila hore.
Po tom, čo sa Magnus dostal až na vetvu obvešanú ovocím, z celej sily sa do nej zahryzol a... Nič. Amelie a Combee napäto sledovali Magnusa, ktorý len nehybne zvieral vetvu čeľusťami. V prírode zavládlo neprirodzené ticho, akoby aj stromy a kvety čakali, či sa to Magnusovi podarí. Napokon, po asi minúte napínavého čakanie, sa ozvalo prasknutie dreva, oceľové cvaknutie čeľustí, ktoré sa spojili a následne dopadnutie ťažkej vetvy na zem. Charlotte, ako Pokémon, ktorý rád pomáha, pomohla Magnusovi zliezť zo stromu, kde už ich čakala Amelie.
"Bolo to úžasné, Magnus, máš naozaj silu," pochválila ho trénerka. "Ale tréning ešte neskončil! Sov obed si musíme naporcovať, takže použi Bite a rozdeľ tú vetvu na... Hm, na päť častí," energicky zavelila Amelie a Magnus sa ešte energickejšie pustil do hryzenia. Začall najhrubšou časťou vetvy, tou, ktorá bola ešte pred minútou najbližšie ku kmeňu stromu. Amelie zblízka videla, ako sa Magnusove ostré zuby postupne zarezávajú do drevy a nakoniec ho úplne prelomia.
Druhý Biote už prelomil vetvu ľahšie, keďže sa postupne stenčovala. Charlotte Magnusa celý čas povzbudzovala a vyzeralo to, že Magnus si tú pozornosť užíva. Z vetvy medzitým zostali už tri menšie kúsky a Magnus sa chystal na posledný Bite, ktorým rozdelil najtenšiu časť vetvy. Bolo to pre neho ľahké ako hračka. Keď bola vetvy naozaj rozkúskovaná ako sushi rolka, Magnus sa postavil na najväčší kus dreva a zaujal postoj superhrdinu, chýbala mu iba maska a plášť. Amelie zatlieskala a Combee, tá sa správala tak trochu aklo Magnusova fangirl. /Dúfam, že to Magnusovi veľmi nestúpne do hlavy,/ pomyslela si Amelie.
"Okej, je čas sa pustiť do jedla," vyhlásila Amelie a načiahla sa k strapcu ovocia na jednej z malých vetvičiek. Tesne predtým, než odtrhla ovocie, sa z koruny stormu ozval rev nejakého Pokémona. Trénerke a jej Pokémonom z toho zvuku prebehol mráz po chrbte. "A-asi sme niekoho vyrušili." pípla Charlotte. Amelie a Magnus len prikývli a sledovali, ako z koruny stromu priamo pred nich skočil poriadne nahnevaný Nuzleaf. List na jeho hlave sa rozžiaril. Amelie a Magnus už nepotrebovali viac. Otočili sa a utekali, ako vládali. To, že Charlotte s nimi nie je si všimli asi až po desiatich metroch šprintu. Otočili sa a vypleštili oči, keď uvideli usmiatu Combee a vedľa nej Nuzleafa s privretými očami a s úsmevom na tvári.
"Ako si to..." dostal zo seba Magnus. "Sweet Scent... Môj jediný útok. Dokázal Nuzleafa trochu upokojiť," hanblivo odvetila Charlotte. "Nevedel som, že existujú aj takéto útoky," povedal Magnus a hlavou naznačil prikývnutie. Amelie si pomyslela, že Magnusa Combee možno tak trochu ohromila, Magnus by to ale nikdy nepriznal. Combee sa otočila k Nuzleafovi. "Prepáč, že sme zničili vetu na tvojom strome. Ako ospravedlnenie ti necháme všetko ovocie," milo mu povedala a Nuzleaf pomaly prikývol.
Magnus síce protestoval, Amelie ho ale prinútila sa spolu s ňou Nuzleafovi ospravedlniť. "Navrhujem, aby sme si dali obed, ale náš vlastný. Ešte mi v batohu zostalo nejaké jedlo," Amelie a jej Pokémoni sa vrátili do stredu tréningového poľa a posadali si do mäkkej trávy. Amelie z batoha vybrala dve šišky s čokoládovou plevou a každému Pokémonovi dala jednu. Sama si vzala fľašku sódy a pomaly ju vypila. Počakala, kým Combee doje posledný kúsok svojej šišky a potom vstala a batoh si dala naspäť na chrbát.
"Charlotte, si pripravená začať sa učiť Gust?" Combee prikývla. Magnus tiež kývol. Už nebol tak mrzutý preto, že musí pomáhať Combee. "Najskôr sa budeme sústrediť len na to, aby si dokázala krídlami vytvoriť silný poryv vzduchu a keď zvládneš to, prejdeme na presnosť."

536 Amelie Amelie | 5. července 2018 v 14:34 | Reagovat

2. ČASŤ
"Musíš hlavne sústrediť všetku svoju energiu do krídel a potom ju postupne uvoľnovať, chápeš? Tak sa vytvorí poryv vzduchu, ktorý slabého protivníka dosť oslabí a silnejšieho aspoň na chvíľu zmätie." Amelie siahla po Pokédexe a našla obrázok Vivillona, ktorý používa Gust. https://cdn.bulbagarden.net/upload/thumb/0/0c/Viola_Vivillon_Gust.png/800px-Viola_Vivillon_Gust.png Combee si obrázok postupne prezrela. "Myslím, že rozumiem," povedala napokon a zakrúžila vo vzduchu.
"Začne hromadením energie v krídlach," poradila jej Amelie. Charlotte sústrednee privrela oči a po chvíli jej krídla začali tlmene žiariť. "Ide ti to dobre," pochválila ju Amelie. Combee pokračovala, no začala klesať a tesne nad zemou sa opäť vzniesla. Jej krídla ale prestali žiariť a na tvári sa jej uhniezdil sklamaný výraz.
"Čo sa vlastne stalo, Charlotte?" spýtala sa Amelie. "No..." začala neisto Combee. "Najprv  mi šlo hromadenie energie dobre, ale keď som sa na to začala sústrediť viac, moje krídla sa prestali hýbať," vysvetlila Combee.
"Zvláštne..." Amelie sa zamyslela. "Možno je problém v tom, že si sa sústredila iba na hromadenie energie v krídlach a nie na udržanie sa vo vzduchu. Takže to najprv musíme skúsiť bez lietania," zdvihla ukazovák a žiarivo sa usmiala ako vedec alebo detektív, ktorý práve učinil objav.
"Sadni si na zem, Charlotte, a teraz skús opäť hromadiť energiu do krídel." Charlotte sa opäť sústredene zamračila a Amelie videla, ako sa jej krídla postupne rozžiarili. Charlottine krídla sa opäť začali hýbať a Charlotte sa trochu vzniesla, no jej krídla prestali žiariť a pomaly klesla naspäť do trávy,
"Musíme to nejako vyriešiť... Nejaké nápady?" Magnus sa okamžite prihlásil. "Už viem!" zvolal. "Budem Charlotte držať až kým nebude pripravená použiť útok a až potom ju pustím," vyhlásil sebaisto. Combee sa na neho vďačne usmiala. Magnus ju opatrne chytil a Charlotte začala zase hromadiť energiu v krídlach. Jej krídla sa po čae začali pohybovať čoraz rýchlejšie, no Magnus bol dosť silný na to, aby ju udržal. Pustil ju až vtedy, keď mu Charlotte dala signál. Vyhodil ju do vzduchu, Combee sa vzniesla a nad hlavami Amelie a Magnusa sa zdvihol silný vietor.
Trvalo to niekoľko sekúnd a potom Charlotte vyčerpane zletela naspäť na zem. Poďakovala Magnusovi a chvíľu sa len vydýchavala. Magnus ju sledoval a keď sa jej dych trochu spomalil, spýtal sa jej, či bude ešte potrebovať jeho pomoc. Charlotte sa na chvíľu zamyslela, potom pokrútila hlavou.
Vzniesla sa do vzduchu a začala sa pripravovať na použitie útoku Gust. S trochou ťažkostí sa udržala v prijateľnej výške a vytvorila už druhú mini veternú smršť. Amelie zatlieskala a Magnus zase hlasno Combee povzbudzoval. Gust trval o niečo dlhšie ako ten predtým. Combee sa zniesla nižšie a hrdo, no skromne sa usmiala na Amelie a Magnusa.
"Chceš si odpočinúť, alebo hneď prejdeme na tréning presnosti?" spýtala sa Amelie včelieho Pokémona. Combee sa rozhodla si ešte chvíľu odpočinúť. "Tak, my s Magnusom zatiaľ nachystáme terče," zavelila Amelie a spolu s Magnusom našli niekoľko malých vetvičiek, ktoré pozapichovali do zeme v malých skupinkách. Niekde boli vedľa seba iba tri vetvičky, inde ich bolo aj desať.
Charlotte priletela k Amelie a Magnusovi a dala im najavo, že je pripravená trénovať ďalej. "Tak Charlotte, budeš používať Gust na tie skupinky vetvičiek," vysvetlila jej Amelie. "Začni tou najväčšou, zasiahnuť ju bude asi najľahšie, ale budeš musieť použiť naozaj silný Gust."
Charlotte sebaisto prikývla a začala mávať rozžiarenými krídlami. Použila svoj zatiaľ najsilnejší Gust. Avšak minula a nepodarilo sa jej zvaliť ani jednu vetvičku. Pokúsila sa o to znova a tentoraz sa jej podarilo zvaliť štyri. Pri ďalšom pokuse zvalila posledných šesť. Odletela kúsok ďalej a pustila sa do ďalšej skupinky vetvičiek.
Magnus a Amelie sledovali, ako Charlotte lieta okolo, používa Gust a čoraz presnejšie sa triafa do všetkých vetvičiek. Keď spadla aj posledná, Combee s hrdým úsmevom priletela naspäť k Amelie. "Bola si úžasná, Combee!" pochválila ju Amelie a pevne ju objala. Totodile jej ukázal thumbs up a pridal žiarivý úškrn.
"Myslím, že ste už dosť unavený, takže je čas tréning ukončiť," vyhlásila Amelie. Obaja Pokémoni vyčerpane prikývli. Amelie ich odvolala do Pokéballov a vydala sa smerom preč od tréningového poľa k Lesu táborníkov.

537 Amelie Amelie | 5. července 2018 v 14:36 | Reagovat

Combee - 1x Čokoládová šiška
Totodile - 1x čokoládová šiška
Amelie - 1x Sóda

538 [A] Enwy [A] Enwy | 10. července 2018 v 18:40 | Reagovat

[535]:[536]: Combee se Gust naučila. Magnus si kousnutí procvičil a pomáhání mu skutečně šlo.
Combee - 6 levelů, 8% sehranosti (1% čoko. koblížek), 1% lásky (1% Amelie's soda)
Totodile - 4 levely, 9% (1% čoko. koblížek), 1% lásky (1% Amelie's soda)

539 Rory Rory | Středa v 9:15 | Reagovat

1. Meganium Nike, Kadabra Castiel
2. precvičovanie útokov, tréningový zápas
Nike = učenie Solar Beam ( + precvičenie presnosti a rýchlosti)
Castiel = živý terč + tréner v jednom
3. 1/2
„Nike, Nike, Nike, brzdi!“ Nike poslušne zmĺkla a pozrela na mňa s otázkou v očiach. „Áno, už si sa vyvinula, no to neznamená, že už si pripravená poraziť Lilith. Jasné? Rovnako ako ona na sebe pracuje celý ten čas, odkedy sa vyvinula, musíš aj ty. A ešte o niečo viac ako ona, keďže ona už trénuje trochu dlhšie. Jasné? Jasné. Pf, čo som si myslela,“ prevrátila som oči, lebo Nike sa medzičasom znovu vrátila k fanatickému rozprávaniu o zápase s Lilith. „NIKE!“ zahučala som, aby som si získala jej pozornosť. „Huh? Áno?“ zamrkala nechápavo a ja som sa zamračila. „Tréning. Teraz. Nie riešenie zápasu s Lilith!“ zamávala som jej rukou pred tvárou. „Tréning. Aby si potom porazila Lilith...“ zamrkala som a ona vypleštila oči. „TRÉNING!“ zajačala aj ona a nadskočila. „Ideme trénovať, jupíí!“
Po tom, čo som skrotila jej nadšenie a donútila ju sústrediť sa, som vytiahla pokédex a našla som jej pár sprievodných videí. „Toto je útok, ktorý sa dnes pokúsime naučiť. Volá sa Solar Beam, a ide o útok, ktorý je trochu podobný tomu, ktorý už ovládaš – syntézu. Nazbieraš energiu zo Slnka, ale namiesto toho, aby si ju použila na udravenie, ju použiješ na útok. Čo ty na to?“ Meganium nadšene prikývla. „A potom to urobí buuuum!“  zasmiala sa. „Poďme na to!“
„Takže prvá časť, Nike, je nabrať energiu. To by nemuselo byť ťažké, nie?“ Nike potriasla hlavou a privrela oči. Celá sa krátko zaleskla a potom začala mierne žiariť, hlavne jej listy okolo krku. Tie postupne strácali svoju farbu, až úplne vybledli a zostali biele. A nádherne žiarivé. Nike vtedy tvorila oči a pozrela na mňa. „Bolo to dobré, že?“ Prikývla som. „Teraz sa hlavne sústreď, aby si tú energi nepoužila na doplnenie svojej, ale na-oh!“ svetlo medzitým vybledlo a Nike vyzerala o dosť sviežejšie ako predtým. „Pardón, už som to nevedela zastaviť,“ zamrmlala zahanbene a ja som ju len potľapkala po hlave. „To nič, zlatko, aspoň budeš mať dosť energie na trénovanie toho útoku,“ usmiala som sa. „Teraz si dajme chvíľku pauzu od Solar Beamu, poďme si radšej precvičiť tvoje ostatné útoky, a potom sa k nemu vrátime, dobre?“ Nike len prikývla.
„Syntéza ti teda ide,“ mrkla som na ňu, takže sa skúsme zamerať na Razor Leaf a Body Slam... A na to mám pre teba perfektného partnera!“ vydolovala som Castielov pokéball. „Cas, oh, nie si opálený? To je jedno, pomôžeš  nám s tréningom?“ Castiel pomaly zamrkal a ešte pomalšie sa na mňa otočil. „Aj ja vás zdravím!“ zamrmlal sarkasticky a začal si preťahovať končatiny. Rýchlo som ho odmávla. „Jasné, čau, spokojný? Priznaj sa! Ty si sa teleportoval niekde k moru a opaľoval si sa bezomňa!“ Cas pokrútil hlavou. „Nič také som neurobil!“ – „Kecáš! Máš úplne opálené ramená a hruď! Ale... hej, nemáš žltačku?“ zazubila som sa potom a Cas na mňa urazene zazrel. „No prosím... a to po mne chce pomoc. Ach tá dnešná mládež...“ ale uškŕňal sa popod fúzy, doslova. „S čím to potrebujete pomôcť?“ spýtal sa potom. „Nehovor, že nevieš! Ty, Pán Všetkého Vedenia, niečo nevieš?!?“ zahrala som zhrozenie a Cas mi strelil frčku do nosa. „Len som sa nechcel chváliť tým, že vie aj to, čo by si ty bez pomoci nezistila nikdy. Áno, pomôžem jej precvičiť svoje útoky. A pri Solar Beam by nemala tak dlho čakať, mala by hneď útočiť, ináč sa ti znižuje efektívnosť!“ tváril sa tak nechutne samoľúbo, že som na chvíľku mala chuť mu frčku do nosa opätovať. Potom som sa ale ovládla. „Dobre, dobre, génius, poď nám radšej robiť živý terč...“ Cas urazene potriasol hlavou, no preteleportoval sa oproti Nike.
Tá naňho rýchlo vletela s Body Slamom, čomu sa ale Cas len zasmial a na poslednú chvíľu zmizol. „Baf!“ poklepkal ju potom po pleci a znovu zmizol. „Skús to ešte raz, a rýchlejšie!“ povzbudil ju miernym úškrnom a Nike naňho tentokrát vyslala Razor Leaf, v snahe ho prekvapiť. Cas sa ale s ľahkosťou vyhol. „Musíš byť menej predvídateľná, Meganium! Takto našu Lilith neporazíš...“ – „Porazím!“ napajedila sa Nike a vystrelila po ňom ďalší Razor Leaf. Cas ale len potriasol hlavou a znovu zmizol. „Ak tá dnešná mládež, nedá si poradiť a nedá...“ vzdychol, keď sa pri mne objavil, a hravo sa zazubil. Nadvihla som obočie. „Čo ty, dedko, kedy pôjdeš do domova dôchodcov?“ Cas potriasol hlavou. „Tss, tss, len mi závidia múdrosť, ktorá prišla s vekom... alebo by to bolo lepšie povedať s evolúciou?“ znovu sa objavil pred Nike a psychickými silami ju zdvihol do vzduchu. „Musíš sa poriadne sústrediť, mladá, ináč nemáš v zápasoch čo robiť!“ V tomto momente som sa rozkuckala, lebo som si spomenula na Lilith a jej zápasenie... no comment.
„Dobre, Cas, pusti ju... čo keby ste si dali normálny záp-oh, jasné, načo ma počúvať!“ odfrkla som si, keďže na seba už vysielali útoky, ktoré sa zrazili a vybuchli. Urazene som si sadla do trávy a sledovala ich. Nike, v momente, ako dopadla na zem, po Casovi vyslala Razor Leaf. Ten sa mu vyhol a opätoval jej to Psycho Cutom, ktorému sa Meganium vyhla na poslednú chvíľu. Aj tak sa ale víťazoslávne zazubila. „Ha!“ vypískla a Cas len prevrátil oči. Vytvoril dva portály a vyslal do nich ďalšie útoky. Nike, ktorá útok Future Sight ešte nepoznala, sa uchechtla. „Aj ty by si mal viac cvičiť, nejde ti to...“ Cas sa len samoľúbo uškrnul a pokrčil plecami. Nike po ňom vtedy vybehla s Body Slamom, čo sa jej ale nepodarilo. Teda, útok to bol dobrý, ale vďaka Casovej schopnosti teleportácie a neustáleho levitovania bolo celkom ťažké ho zasiahnuť. Nike už bola mierne zadýchaná, takže sa na chvíľu zastavila, nech sa vydýcha, a v tom momente sa pri nej objavili portály a z nich vyletel ďalší útok, ktorý ju zrazil na zem, v oblaku prachu, samozrejme.
Cas dolevitoval nad Lilith. „A to si dovolím tvrdiť, že Lilith by ma hravo porazila. Aspoň v oblasti sily, v rozume...“ zamrkal na mňa a mierne povyplazil jazyk. Nike sa začala unavene zdvíhať. „Jasné, chápem, ešte musím veľa trénovať...“  povzdychla si a narovnala sa. Potom privrela oči a zregenerovala sa. „No, hneď vyzeráš lepšie!“ prešla som k nim s miernym úsmevom, keď som sa rozhodla, že už urazená nie som. „Čo takto si dať donut-pauzu a potom sa skúsiť povenovať Solar Beamu? Za chvíľu začne to hnusné teplo, takže aby sme sa niekam stihli zašiť...“
Akonáhle som rozložila jedlo, mala som ich plnú pozornosť. Láska ide cez žalúdok, huh? „Dobre... sladké až neskôr. Cas, otvoríš ich, prosím?“ hodila som k nemu dve plechovky a on ich ešte vo vzduchu chytil psychickými silami. Potom odrazu vieška vystrelili preč (po tom, čo dojedli, sa viečka odrazu vrátili späť a poslušne padli do plechoviek, aby sme nenechávali neporiadok). Cas aj Nike plechovky vyprázdnili behom chvíle a ich hladné pohľady mi dali jasne najavo, či ešte chcú. Podala som im teda sendviče a ja sama som začala vyjedať bobule, keďže som nebola až tak veľmi hladná. Nakoniec, keď už vyzerali, že utíšili najväčší hlad, som im podala donuty, a samozrejme som neodolala, a jeden som tiež zhltla. „A teraz do práce!“ zazubila som sa na Nike, ktorá si len povzdychla.
„Cas, nemáš ešte niečo na doplnenie?“ Cas len pokrčil plecami. „Vyskúšaj to, potom ti poviem, čo treba vychytať!“ – „Hej, psst, on je nejaký génius, alebo čo?“ zašepkala mi Nike a ja som pokrčila plecami. „No... tak trochu...?“ – „Mám IQ 2000!“ zahlásil Cas a úplne ignoroval fakt, že sme obidve šepkali. „Áno, som génius!“ potriasol hlavou, keď sme naňho začali zízať. „Ale šup, trénujte!“
Nike privrela oči a rozžiarila sa. Slnečné lúče do nej doslova vchádzali a rozsvietili ju. „A teraz to na mňa rýchlo vytlač... čo najprudkejšie! A daj do toho silu! Solar Beam je prudký, rýchly a presný! Nebola si pri tréningu až taká zlá, na mňa samozrejme nemáš,“ pri tomto som na Casa mierne zazrela, bude treba mu nechať spľasnúť ego, „ale nebola si zlá. Celkom si bola rýchla aj presná. Tak to teraz sprav s týmto!“ Tu som prekvapene zamrkala. Cas bol zjavne fakt génius, ak ju takto nenápadne učil veci potrebné k Solar Beamu... to by som od neho mohla obkukať.
Bolo vidno, ako sa po ňom Nike pokúsila nahromadenú energiu vyslať, no najviac sa jej podarilo rozvlniť vzduch. Čo som bola prekvapená, že som to videla, takže asi predsa len niečo vyslala... len to nebolo dosť silné, aby sa to bralo ako skutočný útok. Cas sa pousmial. „Na prvý pokus to bolo celkom fajn! Asi dosť pomáha, že už vieš synthesis.. ale asi to aj dosť mätie. Takže je vporiadku, ak sa ti to hneď nebude dariť, dobre? Hlavne si nesmieš prestať veriť!“ poúčal ju polo-vážne, no stále sa pobavene uškŕňal. Nike ale prikývla a so sústredeným výrazom sa znovu rozžiarila. „Sústreď všetku energiu na jedno miesto, bude sa ti jednoduchšie vypúšťať!“ zavolal Cas a Nike začala vcucávanie energie sústreďovať na listy okolo krku. „A teraz to vypusti!“ Nike sa o to znovu pokúsila, no ani teraz sa to útoku moc nepodobalo. Cas na ňu zamyslene hľadel, ako zadychčane načerpáva energiu aby sa obnovila, keď mu v očiach prebleskol vypočítavý pohľad. Napriamila som sa.
„Vieš, Solar Beam je ťažký útok, chápem, ak h nezvládneš... predsa len, naozaj ho vedia len tí najsilenejší a najlepší bojovníci. Ak na to nemáš, je to vpohode. Aj keď som si istý, že ja by som sa ho zvládol naučiť raz-dva. Nie, Rory? Som predsa génius, nikdy sa nemýlim a všetko viem do-ko-na-lo... bude ešte trvať, kým sa dostaneš na moju úroveň, ak vôbec niekedy,“ pokrčil nonšalantne plecami a keď sa Nike, ktorá začínala od hnevu červenieť, otočil chrbtom, pobavene na mňa mrkol. Čo tým chceš dosiahnuť, Cas...? Oh!

540 Rory Rory | Středa v 9:15 | Reagovat

[539]: 2/2
Nike sa znovu rozžiarila, no tentokrát žiarili len jej okvetné lístky. Následne z úst vystrelila smerom ku Casovi prúd svetla – nebolo to ani zďaleka tak dobré, ako na videách, ale toto sa už dalo považovať za útok, bez pochýb. Cas hodil pohľadom ku mne a potom zmizol a objavil sa pri mne, práve včas, aby aj mňa premiestil premiestnil z dráhy útoku. Ale len-tak-tak. „Dobre, nemuselo to byť až TAK prudké a rýchle!“ zašomral a potom sa na Nike hrdo usmial. „To bolo celkom dobré! Ešte doladiť silu, ale už to začínaš chytať!“ pochválil ju a Nike sa naňho zamračila. Vyzerala, že mu chce niečo od srdca povedať, no potom sa jej tvár rozjasnila. „Oh,“ zamrmlala, „OH! Ďakujem, Castiel!“ usmiala sa naňho, keď jej došlo, že Cas ju chcel len vyhecovať k lepšiemu výsledku. „Skús to ešte raz, a nezabudni, musíš to naozaj veľmi chcieť! A mier mimo Rory, prosím!“ a nebola som si istá, či preto, že mu na mne záleží, alebo ma jednoducho nechcel odmiestňovať mimo dráhy útoku. Nike sa rozžiarila a z papuľky potom vypustila lúč, ktorý zasiahol neďaleký strom. Mierne doňho vypálil dieru, no nie veľkú... Nike už ale aj tak vyzerala celkom znavene, a neprišlo mi zrovna zdravé, že si stále dopĺňala energiu útokom. „Dobre, na dnes stačilo!“ prešla som pred ňu. „Už si vyčerpaná, takže na dnes skončíme, nechaj si to uležať v hlave a ak si útokom nebudeš istá, docvičíme ho inokedy!“ zastavila som jej protesty. „Nechceš predsa ochorieť, že? To by si potom nemohla trénovať veľmi dlho, a Lils zatiaľ bude zosilňovať...“ to zabralo, a Nike prikývla. „Na dnes toho bolo dosť,“ súhlasila nakoniec. „Ale poffinov dosť nebolo! Mali by sme nejaké ísť kúpiť!“ vložil sa do toho Cas. „Zaslúžim si, nie? Keď už som taký dobrý tréner...“
// používali sme:
Kadabra – 1x sendvič, 1x obyčajné granule, 1x čokoládový donut
Meganium – 1x sendvič, 1x obyčajné granule, 1x čokoládový donut
Rory – 1x čokoládový donut, 2x oran berry

541 [A] Drobeček [A] Drobeček | Čtvrtek v 19:05 | Reagovat

[539]:[540]: Meganium se Solar Beam naučila, ale potřebuje si ho ještě trochu procvičit.

Meganium +3 levely, +10% sehranosti (3% sendvič, 1% granule, 1% donut), +11% lásky (Rory - donut, berry)
Kadabra +2 levely,  +11% sehranosti (3% sendvič, 1% granule, 1% donut), +11% lásky (Rory - donut, berry)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."