Tréninkové pole

1. května 2017 v 15:48 | Enwy
  1. Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
  2. Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
  3. Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
  4. Snaž se neničit moc okolí.
Máš přečteno? Všechno chápeš? Jestli ano, pusť se do tréninku. Jestliže máš ještě nějaké dotazy či něčemu nerozumíš, miř na článek s dotazy - rádi ti vše vysvětlíme.
  1. Koho jdeš trénovat
  2. Co budete dělat
  3. Průběh tréninku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (310)
Zobrazit starší komentáře

301 Lynn on Lynn on | 13. srpna 2017 v 13:07 | Reagovat

1/ Scatterbug
2/ Procvičení [Tackle/Nárazový útok]
3/ Níže. (Varování: Psáno na mobilu, tudíž možnost vynechání interpunkce nebo nelogická slova stvořená autokorekcí.)

Přišel jsem na tréninkové pole a rozhlédl se. Tenhle čas byl neideální, moc mnoho lidí a málo místa. Scatterbug mi seděl na rameni, ale ani on sám nevypadal, že se na trénink, kde se bude muset cpát na nějaké odlehlé místo, aby málem do nikoho nevrazil, nějak moc těší. Rozmyslel jsem si to a zamířil na louku. Snad tam bude méně trenérů.
Když jsme došli na velikou louku, usmál jsem se a postavil Scatterbuga na zem. "Takže kámo, dneska to nebude nic, co by tě mělo vyděsit. Procvičíme tvůj nárazový útok, kterého jsme se zatím ani nedotkli. Pak si možná procvičíme i rychlost a přesnost." Scatterbug nejistě kývl. "Fajn, podle dexu umíš Nárazový útok už od… narození? Je to efektivní a jednoduchý útok, který se dá snadno trénovat," Scatterbug se na mě díval a čekal, co ze mě zase chytrého vypadne. "Kouknu, co na to říká dex. Je to útok, který umí skoro všichni pokemoni. Kromě pár vyjímek, tak by jsi ho měl umět dokonale," usmál jsem se. Scatterbug přikývl.

"Zkusíme to prvně na něčem, co není tak tvrdé," vytáhl jsem z batohu jeden nafukovací míček, který jsem měl z domova. "To by mělo stačit. Velké to je a měkké, teoreticky by se ti nemělo nic stát. Prakticky... No to zjistíme," Scatterbug přikývl, podíval se a čekal na signál. Pořád se, ale tvářil dost nejistě, chvílemi se mi i zdálo, že zvažuje, jak nejrychleji odsud zdrhnout a nechat mě tu dělat ze sebe Lynnona jen-tak-pro-zábavu. "Scatterbugu, zkusíme to?" zeptal jsem se. Scatterbug chvíli váhal, ale pak kývl. "Tak dobře. Zkus se rozeběhnout a trefit ten velký míč," Scatterbug se na chvíli zarazil, pak nakonec vyrazil, ale i když mu trvalo tak dlouho vyrazit i tak ten velký míč minul. Zastavil se. Zmateně se na mě podíval. "No to já ne, hele. Ten míč se ani nehnul, tys minul," Scatterbug se na mě znova koukl. I když se snažil tvářit udiveně, pořád se mu v očích dal vyčíst ten vystrašený výraz. "Zkus to znova. A trochu si věř si velký silný Scatterbug," Ale ani moje povzbuzení nepomohlo. Scatterbug se znova netrefil a já jsem z toho začínal být také zmatený. "Neboj," Scatterbug se pořád netvářil tak, že by té kouli věřil, ale na potřetí se trefil, i když slabě, ale aspoň něco se stalo.
"Tak první část jsem splnili. Trefil ses do toho míče a teď chci, abys trefil znova, ale větší silou," Scatterbug se znova rozeběhl a trefil se do míče, sice s větší silou, ale ani tentokrát ho nedokázal posunout. Luskl jsem prsty. "Scatterbugu, už vím, kde je chyba..." zamyslel jsem se a potom dodal, co jsem chtěl. "Dáváš moc velký pozor na to, abys do toho dával sílu a proto stále nedokážeš trefit cíl. Navíc, míč je kulatý předmět, to ho dělá pohyblivým cílem." Scatterbug nasměroval pohled k zemi. "Neboj... Musíš si jenom věřit. Zkus si dát větší pozor na cíl a zároveň si udržet sílu nárazu," Scatterbug už se na mě podíval trochu srozumitelněji. "Výborně. Tak to zkus znova a dej do toho srdce, svaly a i všechny jiné orgány," Scatterbug se otočil proti míči. Rozeběhl se a ze všech sil do něj narazil. Míč se začal kutálet po louce. Zatleskal jsem. "Bravo, bravo! Tohle se ti povedlo, ale ještě to chce jednu věc. Zkus teď použít ten nárazový útok do toho stromu," Scatterbug se na mě podíval a potom pokýval hlavou, náznak nesouhlasu. V jeho očích se zaleskla nejistota.
"V klidu nic se ti nestane jde o důvěru," Scatterbug se rozeběhl, narazil do stromu. Strom se jenom zakymácel a to díky silnějšímu větru. "Scatterbugu, stalo se ti něco?" zeptal jsem se, zatímco vyfukuji obří míč, co nám posloužil docela dobře. Scatterbug zakýval, že ne. "Tak dobře ještě jednou," Tentokrát Scatterbug narazil do stromu trochu sebejistě, což se později ukázalo na výsledku. Strom se zakýmacel, i když nefoukal vítr. "Dobře. Nemusíš se bát, nejde mi o to shodit ten strom. Jenom chci, aby na něm bylo vidět něco, co jsi způsobil ty," zamyslel jsem se. "Tak třeba zkus mi strefit tam tu větev," Na stromě visela jedna větev, kterou tam asi nechal nějaký trenér, zaseklou mezi ostatními pevnými větvemi. Přesto byla značně nalomená a nízko nad zemí. Pro Scatterbuga dokonalý cíl. Scatterbug se odrazil v plné rychlosti od země, dopadl na druhou stranu. Chvíli to vypadalo, že se větve ani nedotkl, ale jak sebejistě dopadl na zem, došlo mi, že asi ano. Větev se najednou od stromu odlomila a padla vedle Scatterbuga. Ten se jenom trochu usmál.
"Teď si procvičíme nárazový útok spojený s úhyby. Abychom zabránili tomu, že se místo uhýbání budeš do něčeho nedejbože trefovat, budu se tě snažit dostat nějakou větví. Zkrátka, budu tě nahánět holí a ty budeš uhýbat. Můžeš dělat cokoliv - skákat vzhůru, uhýbat na strany, skrčit se. Jsem poměrně skvělý šermíř, takže se nebojím přiznat, že tvým úkolem bude mě dostat nárazovým útokem," Scatterbug kývl, že rozumí. "Začneme. Připrav se... teď!" Klackem jsem opatrně bouchl do země. Scatterbug se připravil a čekal. Prvně jsem klackem švihl doprava. To se Scatterbug přikrčil, odběhl na druhou stranu. Pak jsem šla zase doleva. Popravdě jsem si myslel, že se Scatterbug skrčí. Neskrčil se, ale vyskočil a zkusil do mě narazit. Jeho pohyby byly ale moc pomalé. Uskočil jsem, bylo to o fous, a znova po něm švihl klackem. Scatterbug se skrčil a čekal, co bude. Vyjel jsem klackem nahoru a potom rychle dolu. Scatterbug toho využil a rozeběhl se proti mě. Klacek byl docela dost hluboko ve hlíně a tak mi trvalo, než jsem ho vytáhl a pokusil se o úhybný manévr, ale ani tak se mi to nepovedlo. Scatterbug do mě narazil a skoro mě srazil. Povedlo se mi proti němu dát klacek, ale i ten odrazil díky nárazovému útoku. Začínal zrychlovat. Usmál jsem se nad jeho pokrokem, ale pořád jsem po něm chtěl, aby ještě zrychlil. Scatterbug znova využil mé nepozornosti a narazil do mě. Já se trochu překulil dozadu, ale že bych něco cítil, to ne. "Scatterbugu, jde ti to dobře," Scatterbug se na mě podíval. Chvíli vypadal natěšeně, a že ho to baví, ale pak se mu výraz zase změnil na toho neutrálního Scatterbuga, který sklopil pohled k zemi. Netušil jsem, co se děje. "Je všechno v pořádku? Říkal jsem ti, že nemusíš skrývat ten tvůj roztomilý ksichtíček," zasmál jsem se. Scatterbug mě zpražil možná i naštvaným pohledem. Ušklíbl jsem se a pokrčil rameny. "Poslyš, nemohl jsem si pomoci. Říkám to, co si myslím. Tak… Ještě jednou a pořádně zkus narazit do toho stromu. To bude asi poslední část tohoto tréninku," usmál jsem se a Scatterbug se okamžitě pustil do narážení do stromu. Zřetelně jsem mohl vidět jeho pokrok, nárazový útok byl nejen přesnější, ale i silnější. "Scatterbugu," Scatterbug přestal narážet do stromu. Začal mi věnovat pozornost. "Výborně, kámo," řekl jsem mu a zazubil se. "Už je nejvyšší čas si odpočinout, ne?”

302 [A] Enwy [A] Enwy | 13. srpna 2017 v 15:51 | Reagovat

[301]: Scatterbug si útok procvičil.
Scatterbug - 3 levely, 5% sehranosti

303 Lynnon Lynnon | 14. srpna 2017 v 13:46 | Reagovat

1/ Samurott “Toshiro” (+ vajíčko Scyther)
2/ Naučení [Megahorn/Mega-roh]
3/ Níže. (Nenaučil jsem se dělit, takže části jsou nerovnoměrné.)

ČÁST PRVNÍ
Další útok, který bylo třeba Toshira naučit, byl Megahorn. S ním byla moje namyšlená kombinace kompletní. Šel jsem cestou, lemovanou stromy a v ruce si vesele házel pokéballem. Byl to Samurott Toshiro, ale zároveň jsem s sebou vzal i pana vajíčko, abych mu ukázal, že naše tréninky jsou zábava. Na samostatný trénink byl ještě moc malý, ale i to, že se bude jen koukat, by mu mohlo prospět. Hlavně si na mě zvykne.
Potřebovali jsme prostor a taky počasí nám vcelku přálo, takže jsme vybrali tréninkové pole. Vyhodil jsem bally do vzduchu a Samurott už sám zamířil na naše obvyklé místo. S vejcem v náruči jsem zamířil za ním. Když jsme procházeli kolem ostatních trénujících pokémonů, dívali se na mě divným pohledem.
Dorazili jsme na místo. "Takže dnes tě naučím jeden spíše útočný tah, ale skvěle se hodí ke kombinaci, na které jsme již začali pracovat. Připraven?" Samurott se usmál a přikývl. Bylo na něm vidět, že se těší na show. "Bude to útok Megahorn. V podstatě jím završíš celé představení. A dá se taky docela dobře použít během zápasu. Jde o to soustředit energii do toho... háku... co máš v hlavě..." Zacukaly mi koutky a stěží jsem zadržoval smích. Já si nemohl pomoct, jednoduše mě to napadlo a bylo to legrační. Pohled na protáhlý obličej Toshira a jeho vražedný pohled mě vrátili do nudné reality a já polkl poslední uchechtnutí. "Promiň. Samozřejmě jsem myslel tvůj velectěný roh.” Další vražedný pohled. Vzpomněl jsem si, že bych nerad, kdyby se to z vajíčko vyvinulo v něco násilného, třeba v hádavého hašteřivého suchara, proto jsem přestal. "Fájn, omlouvám se! Takže prostě soustředíš energii do ... té část těla, ona se protáhne, získá na síle a BŮŮM! Protivník leží na zemi. Chápeme?" Když jsem řekl to BŮŮM, plácl jsem se do čela volnou rukou. Zase je v tom sémě násilí! “Chováš se nějak divně, Lynne. Nepředváděj se…” Napomenul mě Samurott.
“J… já se nepředvádím!” Shiro přikývl. Pokynul jsem mu, aby to zkusil a zatím jsem utěšoval vajíčko, že jsem to nemyslel vážně. Sice nepěkná zkušenost, ale už vím, že mám být před ním potichu a hlídat si, co za násilné slovíčko použiji. Vždyť je to jen vejce, u všech sedm moří!

Posadil jsem se na trávu, pořád jsem s už tišícím se vajíčkem pohupoval a pozoroval Shira. Stál trochu v podřepu, kdyby se mu to náhodou povedlo, ať může rovnou vystartovat na strom, ale zatím se nic nedělo. "Toshiro?" Podíval se na mě tázavým pohledem. "Je to na stejný způsob jako lasturová břitva. Mysli na to, že je to v podstatě to samé, jen na jiném místě."  Tahle rada mu pomohla, protože už při dalším pokusu se ten jeho roh zableskl jasným světlem. Chtěl už už vyběhnout, ale zastavil jsem ho. "Ještě ne!" Samurott zaryl čumákem v zemi, jak sebou trhl dopředu. "Ups. Promiň. Chtěl jsem jen říct, že kdybys švihl do stromu teď, když to ještě není úplný, mohlo by tě to bolet. Raději počkej, až to budeš zvládat na plno." Samurott si povzdechl a, ač nerad, souhlasil.

On se tedy snažil svoje soustředění vylepšit a já zatím bavil vajíčko. "Vidíš, jak se Toshiro soustředí? To musí, aby se mu povedl útok," mluvil jsem k vejcákovi, který Shira určitě sledoval. Nikdy jsem neměl zkušenosti s žádným vajíčkem, proto jsem dělal zkrátka to, co bych dělal normálnímu dítěti. "Bude vystupovat na soutěži, víš? Musí tam předvést představení. Takové, které se bude lidem líbit. Jednou, až budeš připravený, tak možná budeš sám na nějaké soutěži. Co myslíš?" Zasmál jsem se. Stal se ze mě neočekávaně docela slušný táta. "Však neboj, pokud nebudeš chtít, nenutím tě. Stejně jsi na to ještě prcek!" Se smíchem jsem vajíčko zvedl nad hlavu. Vejcák se ani nepohnul. Pokoušel jsem se nahlédnout skrz, zda neuvidím, jestli se třeba ten tvor uvnitř neusmívá, ale neviděl jsem ani houby. "To je nějaká nová hra?" Usmál jsem se na něj. “Hraješ se mnou na schovávanou? Jsem profesionál, přede mnou se neschováš,” Vykoktal jsem ze sebe. Toshiro přestal cvičit a pobaveně se na mě koukal. Všiml jsem si Samurottova úsměvu. "Haha, vtipný," zamručel jsem a vajíčko zase posadil do klína. "Radši se nesměj a ukaž mi, jak daleko ses dostal."
“Je z tebe slušný otec, Ly-”
“Pst, já vím. Nechci z něj mít sebe.”
Shiro, pořád s úšklebkem přes půl tváře, začal. Jeho roh se rozsvítil vcelku rychle. Zřejmě si vzal mou radu, co se lasturové břitvy týče, k srdci. Navíc se roh zvětšil, prodloužil se.
"Skvěle, dobrá práce. Zkus tím teď švihnout o ten strom. Mělo by to být silnější než lasturová břitva, tudíž by to mělo sekat. Na konci tréninku bys měl vcelku slušně umět pokácet strom." Při té představě jsem se cítil blažený. Třeba si Shiro najde nějaké zaměstnání, kdyby se mi v soutěžích nedařilo. Samurott přikývl a se stále svítícím rohem se rozběhl ke stromu. Jen to na konci trochu nevypočítal a místo aby řízl do stromu do něj narazil hlavou a svezl se na zem.
Poděšeně jsem se zvedl, přeskočil jsem vajíčko a utíkal k němu. "Jsi v pohodě? Byla to pěkná pecka," starostlivě jsem mu třel místo, kam se udeřil. "Tohle jsme nedomysleli. Asi je těžké seknout něčím, co asi funguje na bodání." Toshiro něco zamumlal. "Já to chápu, špatně se ti s tím pohybuje. Taky se ti může něco stát s krkem a to bych nechtěl." Usmála jsem se. "Dáme pauzu. Až na tuhle malou nepříjemnost ti to dnes jde nadmíru dobře."
Shiro se tedy na zemi pod stromem lehl pohodlněji a já taky. Jak jsme tak seděli, vykládal jsem Shirovi o kombinaci, kterou jsem zamýšlel. Dle jeho reakce proti ní nic neměl, takže spokojenost na obou stranách. Podíval jsem se na vajíčko. Slyší nás vůbec?
Slunce svítilo a my prostě jen tak lenošili. Nudil jsem se a tak jsem utrhla jakýsi kus plevele vedle mě a začal šimrat vajíčko, přemýšlejíc, zda mě vůbec slyší. Shiro mě pozoroval.
Odložil jsem ten plevel, vajíčko pomalu vzal a položil k batohu na bundu. "Čas pokračovat," Oznámil jsem Shirovi. Přikývl a zvedl se. Už se zdál v pořádku.
"Už jsem na to asi přišel. To bude v té délce. Když bude ten roh delší, bude jednodušší zasáhnout cíl." Toshiro o tom chvilku popřemýšlel a když zřejmě shledal moji radu použitelnou a přijatelnou, přikývl. Znovu roh rozsvítil a zvětšil tak, jak se mu to povedlo už předtím. "Přidej," radil jsem mu. Přidal. Zářil intenzivněji, ale že by se zvětšil se říct nedá. "Nemyslím přidej na síle, přidej na velikosti. Snaž se tu energii rozprostřít a koncentrovat do celé plochy." Poslechl mě a roh se zvětšil. "Zkus to," radil jsem mu. Rozeběhl se. Pootočil hlavu. Doběhl až ke stromu. Prudce hlavou trhnl. Uslyšela jsem zapraskání. Od stromu odlétlo pár třísek. Samurott poodstoupil a stáhl útok. Na stromu byl šrám. Tak nějak ani ne mělký, ani ne hluboký, ale byl tam. Přistoupil jsem ke kmeni a přejel po jizvě rukou. "Výborná práce. Ještě to zkusíš párkrát a bude to boží. Jen můžeš klidně na té velikosti přidat. Dokud se nepřevrátíš na stranu, tak čím větší, tím lepší."
A tak jsme to zkoušeli dál. Samurott zvětšil svůj roh ještě víc, takže teď byl třikrát větší, než normálně, což byla ideální délka. Trénovali jsme údery. Natočit hlavu tak, aby byl zásah co nejlepší, dalo zabrat, ale Samurott s vidinou úspěchu na soutěži vážně makal a šrám se prohluboval. Bylo to podezřele vysilující. Po další pauze to Samurott zkusil ještě několikrát. Zřejmě ho ale už bolel krk. S větším rohem sice bylo jednodušší strom zasáhnout, ale byl i těžší a udržovat energii asi taky nic moc.
"Toshiro, na soutěži jde především o eleganci a o to, jak útok vypadá. Když tam budeš vrávorat a převracet se na stranu, moc bodů nám to nepřidá. Zkus to dělat trochu víc ladně."
Toshiro si povzdechl. “Však já vím! Dej mi chvilku čas,” Usmál se. "Třeba zkus ale jen povyskočit." Samurott přikývl a rozsvítil roh. Rozběhl se ke stromu, malinko povyskočil a švihl hlavou. Ozvalo se zapraskání, jak roh poškodil strukturu kmene stromu. Shiro se na mě vítězně podíval. "Paráda," usmál jsem se. Něco mi na tom stále přišlo kýčovitého. Dotkl jsem se rohu. “Shiro zvětši.” Samurottův roh se zvětšil. “Pozor, ať se neřízneš, Lynn,” Řekl Samurott starostlivě. Zakroutil jsem hlavou. “Celou dobu jsme to dělali špatně. Tvůj roh je jako prodloužený kužel. Po stranách nemůže ublížit, takže je stvořený k bodání a ne k sekání,” Řekl jsem. Toshirův roh se zase zmenšil.

304 Lynnon Lynnon | 14. srpna 2017 v 13:49 | Reagovat

ČÁST DRUHÁ, aneb co se nevešlo
“Naučíme tě bodání. Jde o to se rozeběhnout a zabodnout roh do stromu z plných sil. Musíš mít přitom zafixovaný krk, aby se ti nic nestalo,” Vysvětloval jsem a koutkem oka hlídal vejcáka. Toshiro přikývl. Zadupal a jeho roh se zvětšil. Rozeběhl se a bodl do stromu, který se zakyvácel. Zatleskal jsem. “Parádní. Znov… hey, Shiro?” Smál jsem se. Toshiro se pokoušel roh vytáhnout, ale byl tam zaseknutý. Pomohl jsem mu ven. “Pojďme to zkusit ještě jednou, ale v jiném stylu. Znáš Taurosí zápasy?” Shiro zakroutil hlavou. Přeběhl jsem pole pro bundu, na které ležel vejcák a přiběhl zpět. “Budeš se snažit zasáhnout tuto šedou bundu. Jestliže trefíš, máš bod. Budu ti úhýbat, pokus se mířit jenom na bundu a ne na mě, okay?” Shiro váhavě přikývl a odběhl si, aby měl ráž.
“Můžeš!” Shiro se proti mě rozeběhl. Proběhl mi mráz po zádech. Úzkostlivě jsem polkl a připravil se na úhyb. Byl čas, vytáhl jsem bundu do vzduchu a otočil se na druhou stranu. Shiro zatáčku vytočil a už na mě najížděl znovu. Přimhouřil jsem oči. “Eleganci a ladnost, Shiro! Nezapomínej!” Toshiro zpevnil držení těla a zjistil svůj běh. Podruhé bundu probodl skrz naskrz a málem mě přibral s sebou. “Lynn? V poho, Lynne?” Ptal se Shiro starostlivě. Díval jsem se šťastně na ruce a děkoval známým i neznámým andělům za to, že mám obě končetiny tam, kde by měly být. “Yeap, v poho. To bylo dobré,” Pochválil jsem jej. Toshiro posmutněl. “Teď nemáš bundu, bude ti zima?” Zasmál jsem se a pohladil ho po hlavě. “O mně se nestarej, Shiro. Stejně plánuji skočit do toho velkoobchodu, jsou tam prý nějaké věci pro koordinátory ve slevě. Taky ti něco koupím, okay?” Shiro radostně přikývl.

Poslední část tréninku jsem věnoval naší kombinaci. “Bude to takhle. Vystřelíš vodní puls do vzduchu, jak jsem ti říkal když jsi byl Dewott. Pak se nabízí dvě možnosti.” Odmlčel jsem si. “Vystřelíš ještě jeden, který vodní puls rozbije a tím na tebe spadnou vodní kapky anebo vyskočíš a vodní puls zničíš megahornem. Můžeme zkusit obojí a pak porovnáme jejich eleganci. Začni.” Toshiro přikývl. Vytvořil vodní puls, který vystřelil do vzduchu. Vzápětí vystřelil další, který vodní puls zničil a proletěl skrz. Sám se pak po chvilce rozplynul ve vzduchu. Zamyslel jsem se. “Teď zkus to druhé.” Samurott opět přikývl a vystřelil do vzduchu další vodní puls. Počkal si a pak s prodlouženým rohem vodní puls zasáhl. Ten se rozbil a na Samurotta dopadlo pár drobných kapek vody.
“Jaké to bylo?” Ptal se se zájmem v očích Shiro. Luskl jsem prsty. “Dáme to všechno dohromady… takhle,” Začal jsem mu říkat, jak to provést. Samurott poté přikývl. Nadechl se a vystřelil do vzduchu vodní puls, ve vteřině další vodní puls. “Teď! Nenech, aby se rozplynul sám!” Shiro vyskočil do vzduchu a zasáhl mega hornem puls. Ten se rozblajznul a sprchnul Shira drobnými kapkami vody. “Yeap, to vypadá o mnohem lépe.”

305 [A] Drobeček [A] Drobeček | 14. srpna 2017 v 17:13 | Reagovat

[303]:[304]: Samurott se útok naučil a protrénoval si kombinaci.

Samurott +5 levelů, +7% sehranosti

306 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | Včera v 11:08 | Reagovat

1) Lapras, pomocníci Charmy a Taro
2) Lapras: potrénování útoků, seznamovací část, naučení nového útoku ledový paprsek, Charmy: výpomoc při tréninku, sama fyzická kondice, létání, Taro: jen výpomoc - pocvičení útoků
3) Rin vypustila hned ráno z Pokeballu svého Laprase. Lapras byl pro ni víceméně nový pokemon, moc se neznali. Tohle byl první trénink, protože Lapras předtím Rin zrovna moc přátelsky nepřivítal, ale nedávno byl na tom hřišti, tak si Rin řekla, že to vyzkouší i tady na tréninkovém poli. „Laprasi, jak se vede? Chtěla jsem tě vzít na trénink, vytáhla jsem tě hned ráno, aby nebylo horko...“ pověděla mu svůj plán. Lapras se chvilku zamyslel, ale pak udělal ten svůj roztomilý zvuk „uiiii“ a zakýval hlavou. „Trénink se mi líbí!“ Zvolal nadšeně. Rin byla překvapená z jeho reakce, ale byla za ni ráda. Čekala spíš něco jako „Jéžiš, zas něco dělat?“ a nebo něco jako „Tohle mě nebaví, dej mě zpět.“ Byla opravdu potěšena. „Dobře tedy, začneme,“ pověděla.
Lapras se začal psychicky připravovat na to, že nebude moci jen ležet, ale začne taky zapojovat svaly. Naštěstí trénink ho vždy bavil. „Laprasi, nejdříve si dej pár koleček okolo toho velikého plaveckého bazénu, na rozehřátí, jo? Jsi určitě ztuhlý, tak aby se něco nestalo.“ Pověděla Rin první věc, kterou po Laprasovi chtěla. Ten přikývl a rozešel se k bazénu, ladně sklouzl do vody a ploutvemi se pohyboval poměrně rychle po hladině. Když doplaval po jednom kolečku k Rin, všiml si, jak je unešená. „Copak?“ zeptal se zvědavě a naklonil hlavičku na stranu. „No, plaveš tak ladně a rychle! Máš určitě talent na plavání, Laprasi!“ Vychvalovala ho. Kdyby Lapras neměl modrou barvu kůže, jistě by se červenal. „Ne, Laprasové takto plavou normálně. Já plavu průměrně, spíš bych řekl, že je třeba to zlepšit. Trošku fyzické přípravy a bude to lepší,“ hned jak to dopověděl, rozplaval se zase okolo bazénu. Takto si dával kolečka asi pět minut, stihnul cca 6 koleček. „Dobře! Pojď zpět!“ Zavolala na něj, když byl na druhém konci bazénu. Mezitím, co plaval za ní, si připravila létající talíře. „Laprasi, budu je házet a ty se pokus je strefit svým vodním dělem. Vyzkoušíme tvoje útoky, ano?“ Hned potom vyhodila talíř do vzduchu, ale naneštěstí Lapras nestihl zareagovat, takže ten talíř spadl na vodní hladinu a hezky si tam tak plul. „Eh, promiň, jsem trochu zpomalenej dnes,“ zahekal a rozplaval se poklidným tempem pro talíř, který donesl zpět své trenérce. „Můžeme teď?“ Zeptala se Rin. Lapras kývl, a jakmile uviděl talíř ve vzduchu, strefil ho velkou dávnou vodního děla. Ale byla to přehnaná dávka, tan talíř úplně potopila pod vodu. „Eh, trošku jsem to nevyvážil!“ Zasmál se. „Ne, to ne, tak znovu. Zkus to jen tak na nečisto bokem, jo?“ Poradila mu. Lapras talíř donesl zpod hladiny zpět a zkusil si teda sílu toho vodního děla. Nejdřív fakt vypálil silné dělo, potom méně silné a pak jen takovou „nicku“. Prostě jen lehoučký proud vody. Ten ale dokázal dobře ovládat, šlo mu to. Mohl ten lehoučký proud vody vypustit do dálky, přímo před sebe nebo snad do výšky...Jak se mu jen zachtělo. „Ok, zkus ten nejmenší jo?“ řekla mu Rin. Začali tedy znovu s talířovou technikou. Lapras se většinou do talíře dobře strefil, jen sem tam strefil vzduch místo talíře. „Dobře, plav na druhou stranu a vždycky mi ho vodním dělem odraž do ruky, jo? Musíš asi použít teď trochu silnější proud.“ Lapras se tedy sebral a plaval. Rin pak talíř vyhodilo a Lapras ho s naprostou přesností strefil a díky stálému vodnímu dělu přiletěl talíř přímo do trenérčiné ruky. „Výborně!“ Zavolala na svého pokemona Rin. Takhle to několikrát udělali, pak Rin s talířem různě měnila směry. Znenadání to hodila doprava místo doleva, pak zas nahoru, pak zase doleva a tak dále. Prostě se zařizovala tak, aby zjistila, jakou má Lapras soustředěnost a taky pohotovost. Jak rychle dokáže vnímat a vypálit své útoky. Naštěstí byl Lapras pozorný – daleko pozornější, než třeba byla Charmy, proto mu to šlo. „A teď vysoko do vzduchu plným vodním dělem!“ Zavolala na něj a talíř vyhodila. Samotnou už ji z toho věčného házení bolely ruce. Lapras doplaval přímo pod talíř, a tak šikovně vypustil vodní dělo přímo zespoda. To talíř vyneslo vysoko, vysoko do vzduchu. Pak ho nechal dopadnout na hladinu a hlasitě si oddechl. „Eh, vyčerpávající,“ postěžoval si. Rin se zazubila, nechala si od něj talíř podat a uklidila ho. Nabídla mu z dlaně jednu Oran berry. „Dáš si?“ zeptala se ho. Lapras zapřemýšlel a udělal ksichtík. „A co tam máš na skladě dalšího?“ zeptal se. „No...Ještě čokoládku? Sendvič, granule...“ Povídala mu obsah svého batohu. „Dám si čokoládu prosím,“ zažadonil mlsně. RIn pokrčila rameny, Berry si snědla sama a Laprasovi dala tu čokošku. „Tady máš na doplnění energie,“ zazubila se. Pak se krátce zamyslela, „co ještě umíš, Laprasi?“ zeptala se ho. Vzpomněla si, že se vlastně nijak blíže neseznámili. „Ledový střep. Umím vodní dělo a ledový střep.“ Pověděl krátce, Rin přikývla. „Ukázal bys mi ho?“ zeptala se ho. Lapras beze slov odplaval o kousek dál a najednou, po velkém nádechu, ze sebe místo vodního děla vychrlil malé ledové střípky, které letěly daleko, až dopadly na vodní hladinu, kde se pomalu potopily a dozajista se rozpustily. „Výborně! Krásný útok!“ Zavolala na něj Rin a zamávala, aby doplaval k ní. „Laprasi, povolám Charmy, tu velkou Charizardí slečnu, pamatuješ si ji ze setkání na hřišti?“ zeptala se ho. Ten přikývl, že pamatuje. „Pomůže nám s tréninkem,“ vzala její pokeball a povolala ji. Zpoza světla se začala zjevovat krásná Charizard. Ta mávla několikrát svými velkými křídly a do toho zakřičela, aby se předvedla. Po této super divadelní scéně se koukla na Rin a usmála se, aby se teda neřeklo. „Krásné představení, pravda.“ Přikývla Rin. „No, Charmy, potřebujeme pomoct s tréninkem. Chtěla bych, aby si používala plamenomet nebo uhlíky a tady Lapras by je mohl strefovat vodním dělem a ledovým střepem. Co na to říkáš?“ zeptala se jí. Charmy přikývla, nikdy jí nevadilo pomáhat, vlastně byla ráda, že nemusí být v pokeballu. „Skvěle!“ zvolala Rin a dala Charmy pokyn, aby vzlétla. „Aby to bylo těžší, bude to ze vzduchu. Nebudu vám nic říkat, nechám vám volno na konání těch útoků. Jen to Charmy střídej, aby nebylo jasné, odkud a jaký útok přijde. A ty Laprasi dávej pozor! Buď ostražitý!“ Mrkla na něj a posadila se nedaleko bazénu. Charmy poletovala nad bazénem, Lapras zase plaval v něm. Najednou ale dostal zásah mírnými uhlíky. „No tak! Říkala jsem, ať si pozorný!“ zavolala na něj Rin. Lapras se oklepal, trošku to pálilo. „No dyť já vím ne!“ opáčil se. Pak už celou dobu pozoroval okolí a oblohu. Kdykoliv viděl, že Charmy se nadechuje pro další útok, vypálil jeden ze svých §toků, který ten její celý prorazil. Ledové ostří se dokonale bilo se žhavými uhlíky, byla to moc pěkná podívaná. Vodní dělo vždy přemohlo plamenomet. Občas dokonce vodní dělo málem zasáhlo Charmy, která taky musela uhýbat. Byl to dobrý trénink pozornosti i pro ni, protože ona tu pozornost trénovat fakt potřebovala. Po chvíli dala Rin pokyn, ať jdou za ní. „Super, teď jinak. Naučím tě Laprasi nový útok, vlastně i proto jsem tě vzala na trénink. Měla jsem to v plánu. S Charmyinou pomocí to půjde lehce,“ ujistila ho, přičemž začala vytahovat jako obvykle svůj Pokedex. „Podívej, je to útok Ledový paprsek. Je to něco jako vodní dělo, ale je to prostě ledový. Zmrazí to skoro vše, co jde.“ Ukázala mu ten útok na videu a následně k tomu přidala i nějaké fotky. „Charmy, zatím si dej nějaké posilovací cviky, které znáš. Pak i jógu na protažení a trochu létání na udržení fyzičky,“ poslala ji cvičit. Věděla, že je Charmy pečlivá a všechno vykoná tak, jak by to vykonala, kdyby nad ní někdo stál a peskoval ji. Byla snaživá. „Ty Laprasi zkusíš jen na začátek místo vodního děla ten ledový paprsek. Musíš se hodně zkoncentrovat, je to náročný útok. Stačí, když z tebe vyjde kousek a dost jo?“ Řekla mu. Lapras ale pokaždé vypustil vodní dělo, nejspíš nevěděl, jak na to. „Dobře, zkus to promíchat s ledovým střepem. Vodní dělo a pak střep. Třeba to pomůže. Tvoje tělo se tak připraví na používání ledových útoků, však ledový střep je taky jen zmražená voda, věřím tomu!“ ujistila ho. Sice netušila, jestli je to pravda, ale potřebovala ho nějak podpořit. Lapras tedy útoky kombinoval. Po velké dávce snahy se mu z ničeho nic podařilo, že vypustil místo ledového střepu prostě zledovatělý kus vody. Očividně z používání svých útoků už byl zmatený. Rin mu ale zatleskala, „výborně! To je dobrý začátek!“ Přikývla. „Dáme si přestávku, aby si nebyl tak zmatený, aby sis mohl odpočinout. Podala mu vodu a ohlédla se na Charmy, která zatím posilovala svůj ocas, aby mohla protivníkům sázet ještě větší rány, než dosud sázela. Sama si taky dala sodu. Nicméně jí to nedalo a musela k sobě zavolat i věrnou dračici. „Charmy, dej si přestávku, nechceš něco dobrého? Co takhle...lávovou sušenku?!“ zazubila se na ni. Charmy se samozřejmě nenechala dlouho přemlouvat a sušenku si ráda dala. Rin ještě tu vodu zajedla posledním sendvičem, který měla v batohu a hlasitě oddechla. „Musím doplnit zásoby.“ Po krátké přestávce se všichni vrátili k práci. Charmy začala létat kolečka, občas i běhat, ale to ji rychle unavilo. Přece jen něco vážila, nebyla pírko. Raději tedy trénovala svůj let. Rychlost, sílu, obratnost ve vzduchu. Lapras dál pokračoval s učením nového útoku, který se jmenoval ledový paprsek. Díky přestávce se jeho tělo zase dalo do kupy a v hlavě neměl takový zmatek. Než začal bezhlavě sázet útok za útokem, zkoncentroval se a vážně jeho jediným cílem bylo, aby ze sebe dostal ledový paprsek tak, jak ho viděl na videu v Pokedexu. „Myslíš, že to zvládnu?“ zeptal se nejistě. Rin se zamračila, „samozřejmě, že to zvládneš. Zvládneš všechno, co chceš!“ Přikývla rázně, aby tomu dodala na důležitosti.

307 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | Včera v 11:10 | Reagovat

ČÁST 2
-------------
„Zkus teď jen ten ledový paprsek. Nemusíš do toho dávat sílu, nemusí to být daleko, stačí kousek před sebe, aby ses nemusel zabývat s ničím jiným. Až trošku pochopí tvoje tělo princip toho útoku, přejdeme k další části.“ Pověděla mu.
Lapras začal, ale zase to bylo takové menší vodní dělo. Ale Rin věřila, že to dokáže. Po chvíli to zase byla čůrka zmražené vody, která dopadla pod vodu. Lapras, celý nadšený, zamlátil ploutvemi do vody. Pokračoval. Tato zmražená „čůrka“ se objevovala čím dál více. Charmy, která dokončila svoje protahování, se doplahočila k Rin. „Hotovo!“ oznámila jí. Rin přikývla, „super, tak vydrž. Budu tě ještě potřebovat, zatím si můžeš dělat, co chceš, máš volno,“ mrkla na ni. Charmy se ale nic dělat nechtělo, proto si jen sedla a pozorovala Laprase při jeho snažení. Lapras byl rozčílený kdykoliv jen udělal něco, co nechtěl. Například třeba to, když z jeho tlamičky vzešlo vodní dělo místo ledového kousku. „Jen klid, chce to čas, nemusíš se nervovat!“ ukonejšila ho Rin. Lapras se však nevzdával a díky snaze poměrně pochopil princip tohoto útoku. Rin se rozhodla, že přejdou k další části. „Charmy!“ zavolala na ni. Jakmile dračice přišla, vysvětlila jim, co se bude dít. „Charmy, chci, aby si vypouštěla vždy pár uhlíků směrem k Laprasovi, ale tak, aby ho nestrefily. Kousek od něj prostě. On se je bude snažit zmrazit.“ Lapras i Charmy přikývly a další část tréninku začala. Charmy si s uhlíky nedávala ani velkou práci, jen seděla a občas z tlamy vypustila párek horkých, žhavých uhlíků. Za to Lapras se mordoval. Občas se mu totiž stalo, že vypustil ledový střep místo toho, aby uhlíky zmrazil. Nicméně byl vůbec úspěch, že chápal princip toho, že uhlíky musí zmrazit. Teda jistě že to chápal, nebyl hloupý, ale někdy, ač mozek chápe, tělo koná jinak. Naštěstí opakování je matka moudrosti – čím více toto dělali, tím lépe to Laprasovi šlo. Teď už skoro vždycky uhlíky padly pod vodu jako kousky zmražených, lesknoucích se kuliček. Lapras byl opravdu nadšený. Věděl, že tento útok mu bude v zápasech hodně prospěšný. „Ok! Super!“ pověděla Rin. Cítila, jak v ní pulsuje celým tělem nadšení. Nejspíš to na ni převedl Lapras. „Teď Charmy větší dávku uhlíků. Doteď si vypouštěla sotva čtyři, snad i tři uhlíky. Teď tomu dej dávku, aby Lapras ten paprsek, který už mu poměrně jde, procvičil.“ Mrkla na ně. Lapras ztěžka vydechl, musel se znovu zkoncentrovat. Vypouštět pořád dokola ten jeden a samý tok nebyla žádná sranda. Navíc se mu pořád sem tam stalo, že udělal vodní dělo nebo ledový střep místo ledového paprsků. Ale věděl, že se to jednou poddá. Navíc ho konejšilo to, že pochopil princip útoku a že ten paprsek, ač malý a slabý, vypadal stejně, jako na videu v Pokedexu. Takže teď měl tedy na starosti větší dávku uhlíků. Většinou se mu nepodařilo zmrazit je všechny, ale to nevadilo. Hlavně, že většina se zmrazila. Navíc to bylo opravdu impozantní – ty červené uhlíky v ledové kuličce vypadaly krásně. „Změna! Lapras bude ledovým paprskem zkoušet prorazit plamenomet. Ne zmrazit, pouze prorazit skrz něj. Třeba to půjde,“ pokrčila Rin rameny. Takže místo uhlíků teď byl plamenomet. Hlavní myšlenkou u Rin však bylo to, aby furt nedělal Lapras to samé a nezačalo ho to nudit. Aby byl trénink rozmanitý. Sice se mu nepodařilo plamenomet „proledit“ skrz, ale očividně ho to bavilo. Pořád se usmíval jak měsíček na hnoji, plácal ploutvemi po vodě a vypadal jako vyměněný. Například na tom hřišti byl takový znuděný. Teď? Teď byl plný energie a života. „Dobře, vraťme se k uhlíkům, musíme tohle dokončit, abychom si byli jistí, že to zvládneš,“ po chvíli se mu dařilo zledovatět všechny uhlíky. A že jich bylo! Nejspíš mu změna vyhovovala. Takže teď zvládl vytvořit ledový paprsek v malé dávce a k tomu ho použít tak, aby něco zmrazil. Super. „A teď to bude těžší. Charmy vypustí kouli plamenometu a ty ji alespoň z části zmrazíš. Musíš ten paprsek udělat silnější a taky ho déle používat.“ Bylo jasné, že ze začátku to vůbec nešlo, ale čím déle trénovali, tím lepší to bylo. Mělo to své nedostatky, ale šlo poznat, že se Lapras zlepšuje v tom, aby paprsek udržel déle a taky v tom, aby byl silnější. Plamenometovou kouli se mu sice zmrazit nepovedlo, ale i tak to byl hezký pohled. Vždy se tam objevila krusta ledu, ale koule byla ta žhavá, že tu krustu rozpustila a pak se rozplynula a nebo spadla do vody. „Kdybych měla dalšího vodního pokemona, zkusila bych to s vodním dělem, ale bohužel u sebe žádného nemám, promiň,“ pokrčila rameny. Pak ji to ale napadlo. „A Leafeon by mohl pomoci! Zmrazit listy je určitě jednoduší!“ vykřikla nadšeně. Poděkovala Charmy za asistenci, vrátila ji do ballu a vypustila Taroa. Ten se trošku líně protáhl, ale hned byl připraven k akci. Vyslechl si, oč ho Rin žádá a bez jakéhokoliv problému a odmlouvání začal s listovou břitvou. Bylo to hodně listů v dlouhé řadě, takže měl Lapras co dělat. Většinou se mu je ale podařilo zmrazit, proto přešli k útoku listová čepel. Leafeon vytvořil velký zářivý list, který vždy proletěl nad bazénem a zahučel někam do trávy. Laprasovi se delší dobu nedařilo ho ani trošku zmrazit, ale pak se to poddalo a vždycky alespoň polovinu zmrazil. Po malé přestávečce, kdy jim bylo nabídnuto občerstvení, které ale nechtěli, se k cvičení vrátili. Leafeon byl nabuzený, pořád musel nějak poskakovat a pohopsávat, Lapras byl zase unavený. Ale díky jeho píli se mu povedlo list celý zmrazit. Kapky potu stékaly po jeho čele, ale cítil, jak se jeho tělo plní radostí z úspěchu. Rin se zazubila a vesele zatleskala. „Výborně!!“ zazubila se znovu. „Dáme si poslední část, ano? Chvíli si dej pauzu, zaplav si, odpočiň si, jak chceš.“ Navrhla mu. Lapras to s radostí přijal a začal si v bazénu hovět. Zůstával na hladině, někdy si osvěžil hlavu, jindy zase poškádlil Rin tím, že na ni šplouchl vodu. Leafeon si zkoušel na okolní stromy ostrost svých listů v listové břitvě. Sem tam to zkombinoval s listovou čepelí, ale kdykoliv si šel zkontrolovat sekance do kmene stromu, byl spokojený sám se sebou, jak krásně mu to jde. „Konec!“ ozvalo se celým okolím. Oba pokemoni se tedy vrátili do práce. Dali si teď pohybovou část, to znamenalo, že Leafeon střídal útoky, jak se mu zrovna zachtělo a ještě to vypálil vždy z různých stran. Lapras měl tedy co dělat, aby dobře a rychle zareagoval. Občas, už jen minimálně, se mu stalo, že si útok spletl a listy trefil dělem nebo ledovým střepem, ale většinou už mu to krásně šlo. Zmražené lístky, které dopadly do bazénu nebo na zem se pomalu rozpouštěly, až na nich nezbyla ani stopa ledu. Takhle to bylo delší dobu, dokud už Lapras svůj nový útok nezačal ovládat dobře. Tedy aspoň, dokud to tak nezačalo vypadat. „Dobře, to stačí. Myslím, že dnes už toho máme dost, co?“ Usmála se a nechala oba pokemony odpočinout. Nabídla oběma granule, které oba s chutí přijali. Ona sama si dala na občerstvení jen studenou vodu. „Super, tak fajn. Příště to ještě procvičíme a bude to hotový, co myslíš?“ zeptala se Laprase. Ten souhlasil. „A jak se po tréninku cítíte? Chcete zajít k sestře Joy?“ položila otázku oběma svým kamarádům.
-------------
APLIKOVAT
Rin - oran berry, soda, sendvič, studená voda
Lapras - čokoládka, soda, granule
Charmy - lávová sušenka,
Taro - granule pro eevee evoluce

308 [A] Enwy [A] Enwy | Včera v 17:51 | Reagovat

[306]:[307]: Lapras se útok naučil, avšak potřebuje ho procvičit. Charizard si protáhla svaly a Leafeon si útoky procvičil.
Lapras - 7 levelů, 14% sehranosti (3% jídlo), 10% lásky (Rin things)
Charizard - 2 levely, 11% sehranosti (3% sehranosti), 10% lásky (Rin things)
Leafeon - 5 levelů, 14% sehranosti (3% Eevee granule), 10% lásky (Rin things)

309 Lynnon Lynnon | Včera v 21:36 | Reagovat

1/ Spewpa, pomáhá Samurott “Toshiro”
2/ Naučení [Protect/Ochranný útok], Samurott si při pomoci procvičuje [Tail Whip/Švih ocasem]
3/ Níže.

Četl jsem v dexu, že se do Vivillon Spewpa vyvíjí rychle. Nový vývin nabízí nové možnosti. Při listování chytrou věcičkou od profesora jsem narazil na něco báječného. Sice jsem si s ním dal nedávno jeden trénink na hmyzí kousnutí, ale i tak jsem chtěl další, aby se vyvinul a byl z něj pořádný překrásný motýl, takže jsem se rozhodl ho ještě potrénovat. Nebylo příliš věcí, které bych s ním mohl procvičit, když je zabalený do kokonu, proto jsem se rozhodl naučit nějaký nenáročný útok.
Přišel jsem na tréninkové pole a párkrát jsem se rozhlédl okolo. Prošla tam nějaká trenérka, ale jinak krásné klidné místečko a liduprázdno. Do ruky jsem vzal pokeball a vyhodil jsem ho do vzduchu se slovy. „Spewpa, na scénu!“ Přede mnou se objevilo něco mezi barevným kebabem a kokonem a začalo se to rozhlížet. „S nejvyšší pravděpodobností nemůžeš vědět, kde se nacházíme, nebo ano?“ Zeptal jsem se ho. Co jsem dobře vzpomínal, jako Scatterbug tady ještě nebyl. Přikývl, že neví, a dále se věnoval svým činnostem. „Tohle je stejné místo jako tréninková hala, jenom se jí říká tréninkové pole a tam se co?“ Nemohl jsem si zvyknout, že s ním nemám zacházet jako s dítětem. Dostalo se mi jen naštvaného pohledu, tak jsem si odpověděl sám. „Trénuje. Spewpa, vím, jak špatný jsi v rozhodování.“ Další naštvaný pohled. Zvedl jsem ruce v mírovém gestu.  „Klid, myslel jsem tím, že se rád spoléháš na náhodu. Mám takový návrh. Já se budu rozhodovat zčásti za tebe, ale na druhou stranu se budeš muset zapojovat do téměř všeho a budeš můj asistent. Platí?” Spewpa jen protočil očima, ale více se mému nápadu nebránil. Podíval se na mě. „Co ode mne chceš dnes?“ Mírně jsem se usmál, jako kdybych vyhrál něco velkého.

„Super. Pomůžu ti zesílit a uvidíš, že to není k ničemu, až budeš mít krásná křídla. No, rád bych tě naučil nový útok. Jmenuje se ochranný a spočívá vtom, že okolo sebe vytvoříš kopuli, která tě ochrání od jiných útoků.“ Spewpa začal věnovat svou pozornost někomu jinému. Sledoval kolemtrénující a nevěnoval mi dvakrát pozornost. „Halo? Svět volá Spewpu. Ochranný útok je velmi užitečný, víš o tom? Můžeš tím zachránit mnoho životů.“ Spewpa se otočil zpět. Teď už se ochranný útok zamlouval Spewpovi o něco více. Přikývl, že se chce ten útok naučit. „Skvěle.“ Řekl jsem si v duchu a usmál jsem se. „Tak hned začneme. Vše už jsem ti vysvětlil, takže asi rovnou přejdeme k tomu, že to zkusíš.“ Spewpa si nespokojeně odfrkl. „Vysvětlím to ještě jednou, když si žádáš. Jde o to vytvořit ochrannou kopuli, která ochrání tebe a případně všechny, kteří pod kopulí stojí. Až budeš Vivillon, budeš schopný použít místo kopule pouze bariéru, štít.“ Vysvětlil jsem. Vycítil jsem šanci, že se na mě chvilku zaměřila jeho pozornost a proto jsem neměl jinou šanci než té šance využít. „Tak to hned vyzkoušej. Jednoduše se prostě pomocí své energie pokus udělat okolo sebe kopuli.“ Spewpa se na mě začal dívat, jako na blázna s kapkou nepochopení. „Tak se podívej, tady.“ Ukázal jsem mu nakonec obrázek, na kterém byl ochranný útok dokonale udělaný. Spewpa si ho párkrát důkladně prohlédl a nakonec se podíval na mě a přikývl, že už to tak nějak chápe. Usmál jsem se a obrázek jsem schoval. „Takže, Spewpo, jdeme na to. Jak už jsem řekl, udělej tu kopuli. Teda…pokus se o to.“ Spewpa přikývl a podíval se na nebe. Přál si létat a být dokonalým Vivillonem. Pak otočil svůj pohled zpět k pozemní realitě a začal. Zavřel oči, čehož jsem si hodně cenil, protože jsem mu to nemusel připomínat. Potom začal soustředit svojí energii. Nic se mu však nedařilo, ať se snažil, jak jenom chtěl. Povolil a podíval se na mě. Hodil mi tázavý pohled a já chvíli nevěděl, jak zareagovat. Nakonec se mi do hlavy ale přeci jenom dostavil nápad. „Spewpo, nevadí. Zkus to ještě jednou, musíš se na tu energii pořádně soustředit, jako u jiných útoků, abys jí pak mohl použít. Přeci už to nemůže být tak těžké.“ Povzbudil jsem ho. Lynn fanynka, pomyslel jsem si a potlačil facepalm. Spewpa zamyšleně kývl, bez jediného slova zavřel oči a vrhl se na další, neboli druhý pokus. Třásl se a pořád se nic nedělo, takže šel jasně poznat další nevydařený pokus. „Spewpo.“ Promluvil jsem, on přestal a podíval se na mě. „Třeseš se. Nesmíš mít stres. Když se ti to nepovede tak nic, jdeme dál. Svět se nezboří.“ Spewpa se mírně pousmál a kývl, pro souhlas samozřejmě. Asi mu to dodalo trochu uklidnění a také více odhodlanosti. Zavřel tedy znovu oči a opět se soustředil. Nemyslel na nic jiného než na to, aby se mu povedlo soustředit energii. Snažil se. Hodně. Najednou začal cítit svojí energii, její proudění a všechno v něm vzbudilo úsměv. Takže soustředění energie bylo asi hotové. „Skvěle, pokus se o to, aby to vytvořilo tu kopuli, kterou jsi viděl na obrázku. Uvolni energii a pusť se do toho!“ Povzbudil jsem ho. Spewpa se dal do díla. Silně se nadechl a pokusil se všechnu tu energii, kterou v sobě dusil, kterou cítil a kterou si nastřádal uvolnit v ochrannou kopuli, ale nešlo mu to. Po chvíli si opět odfrkl, tentokrát s naštvaným výrazem a podíval se na mě, jakoby už jen jeho pohled prosil o radu. To mě zrovna u něj zmátlo, ale rozhodně jsem ho jen tak hnedka neodbil. „Musíš tu energii uvolnit, nesmíš jí dusit. Uvolni se i ty a vytvoř kopuli. Bohužel zatím nevíš, jak uvolňovat energii, tohle je tvůj první útok, kdy musíš, ale soustředit ji už umíš z hmyzího kousnutí. Věřím, že to dokážeš.“ Usmál jsem se. Spewpa nastavil výraz, ze kterého nešel určit jeho pocit, a pak se připravil na další pokus. Zavřel oči a vnímal svojí energii, osvěžil si to a teď už si to skvěle pamatoval a jeho pokusy o to nebyli tak nezdařené a dlouhé. „Do toho.“ Řekl jsem dost hlasitě, ale ani ne moc, prostě tak akorát. Spewpa nevýrazně kývl, i když s menším odporem, a snažil se uvolnit energii v jednu velkou kopuli. Něco u něj začalo svítit, ale bylo to nevýrazné a moc to ani nevypadalo jako kopule, ale spíše jako trocha uvolněné energie. Prostoduchá záře. „Skoro.“ Řekl jsem povzbudivě a zadíval jsem se na Spewpu. „Tak to zkus ještě jednou, vytvoř ochrannou kopuli, neboli ochranný útok!“ Nadchl jsem se a doufal, že se má morálka přenese i na něj. Povedlo se. Spewpa se začal opravdu snažit, jelikož ho už nebavili ty nevydařené pokusy, hlavně moje kecy, a navíc už chtěl zamakat a zvládnout tenhle útok. Nadechl se a začal zase soustředit energii. Za malou chvíli už jí skvěle vnímal, stejně jako při předešlých pokusech. Nastal ten čas. Spewpa se nadechl a vzbudil v sobě energii ještě více, potom se jí pokusil vytvořit okolo sebe. Uvolnil jí. Energie se začala tvarovat do něčeho, podobného kopuli. Spewpa nepřestával, hrozně se snažil. V kopuli byli ještě nějaké díry a nebyla úplně rovná a byla i malá, ale Spewpovi se povedlo tu energii uvolnit a tvarovat jí a proto jsem i za tohle byl hrozně moc nadšený a jako přítel také pyšný. „Super!“ Usmál jsem se. „Jen zkus tu kopuli udělat táhlou, bez dírek, rovnou a také jí zkus udělat větší, aby měla větší sílu a účinek a případně dokázala ochránit i více pokémonů.“ Spewpa ochotně kývl, což se běžně nestávalo, takže jsem se usmál. Spewpa si mého úsměvu ani nevšiml a pokračoval v pokusech o kopuli, neboli ochranný útok. Nadechl se a opět si nastřádal energii, povedlo se mu to opravdu rychle. Pak se pokoušel o vytvoření kopule. Postupoval stejně, jako při předešlém, už celkem zdařilém pokusu. Prostě se snažil vytvořit kopuli, ale zároveň myslel na ty nedostatky a pokoušel se je opravit, aby jeho ochranná kopule byla jedním slovem dokonalá a naučil se tak ovládat Ochranný útok. Okolo něj se začala tvořit stejná kopule, která neměla žádné dírky a ani nebyla nikde vyvýšená, takže tvar se skvěle povedl a teď už šlo jen o velikost. Na sílu jsem se rozhodl zaměřit až později. Kopule od Spewpy byla ze začátku stejně velká, jako při minulém pokusu. „Spewpo, pokus se tu kopuli zvětšit!“ Povzbuzoval jsem ho. Spewpa se velmi snažil. Doprovázela ho myšlenka na to, až bude umět ochranný útok a s tímto zvětšil kopuli o trochu více, pak ještě o trochu, až jí zvětšil o hodně. Vznikla z toho krásná kopule, která byla přesně jako na obrázku. „Super! Skvěle! Skvělá práce!“ Začal jsem vykřikovat a rozběhl jsem se k němu a chtěl jsem ho obejmout. Byl o trochu těžší než jsem si naposledy pamatoval, ale i o dost huňatější a teplejší. „Promiň mi to, nechal jsem se trochu unést.“ Usmál jsem se. Spewpa se také usmál, protože teď jsem mluvil jako jeho koordinátor, nikoliv někdo cizí. Zatřásl jsem hlavou, když jsem si to uvědomil. Měl by si trochu uvědomit, že já jsem tu jako jeho přítel, nikoliv koordinátor, tak jsem nasadil takový výraz, který povídal za vše.

310 Lynnon Lynnon | Včera v 21:37 | Reagovat

[309]: Spewpa se začal červenat, uhnul pohledem a mě se začalo zdát, že už se trochu stáváme kamarády, začíná to být lepší a lepší. „Super, Spewpo, teď mě poslouchej.“ Spewpa poslušně nastražil uši a poslouchal. „Zkus to ještě jednou. Vytvoř si ochrannou kopuli neboli prostě použij ochranný útok. Já pak vyvolám Toshira a ten nám pomůže. Bude na tebe útočit a tím procvičíme sílu tvé kopule, souhlasíš?“ Po tomhle jsem vzal pokeball a vyvolal jsem Samurotta, který před námi hned stál. Spewpa na mojí otázku kývl, i když se v něm vytvářel odpor, připadalo mu nefér útočit na kamaráda, avšak jeho odpor se rozplynul, když se na něj Toshiro usmál. Uvědomil si, že to není v tomto tréninku jeho kamarád, ale jeho dočasný protivník. „Super, Spewpo, začni s vytvářením kopule. Shiro, jsme tu proto, abychom naučili Spewpu ochranný útok a já bych byl moc rád, kdybys nám pomohl. Souhlas?“ Samurott kývl. Byl rád, že může pomoct a že jsem mu nic neskryl vše jsem mu řekla. Za dobu, co jsem to vysvětlil Shirovi, se Spewpovi podařilo vytvořit krásnou kopuli, která byla i dostatečně velká. Shiro se s obdivem díval na Spewpu.
Věděl moc dobře, že se protect nedokáže přirozeně, jako Samurott, naučit. Byl to silný a efektivní útok, když jeden věděl, kdy a jak to použít. „Super, tak hned začneme. Shiro, zaútoč na kopuli ocasem. Švih ocasem!“ Samurott se rozeběhl velkou rychlostí a jen co švihl do kopule, zničila se a srazil Spewpu k zemi. Vyjekl jsem a okamžitě se rozeběhl jeho směrem. Vzal jsem Spewpu do náruče. Toshiro vypadal trochu frustrovaně. „Dobrý? Nic nebolí? Toshiro se ti snažil pomoci, neber si to nijak osobně k srdci.“ Řekl jsem už mírněji. Spewpa nevypadal naštvaně. Spíše to vypadalo, že se mírně poučil. Samurott po něm hodil omluvný výraz. „Sílu v ocase máš velkou, to se musí nechat.“ Usmál se a podíval se na Shira. Ten se jen ušklíbl, poté, co uslyšel lichotku. Spewpa vyskočil na to, co ho drželo vzpřímeného a byl zase čilý. Připadalo mi to jako na fotbalovém utkání, kde je to samý simulant. Ne, samozřejmě jsem takhle o svém pokémonovi nesmýšlel...
„Shiro, ještě jednou prosím švih ocasem. Samozřejmě ale až si Spewpa udělá ochrannou kopuli a ty Spewpo, pokus se o to, aby v té ochranné kopuli bylo více síly, prostě do ní vlož hodně energie. Žádné díry, kterými by mohl Shiro prorazit.“ Spewpa se snažil. Za chvíli měl vytvořenou úplně stejnou kopuli. „Tak uvidíme, jak se mu to povedlo.“ Zamumlal jsem si pro sebe a hlavu jsem otočil na připraveného Samurotta. „Tak jo, švih ocasem!“  Samurott se rozeběhl proti ochranné kopuli. Jeho švih ocasem byl opravdu silný a tak se došlo k tomu samému výsledku - Ochrannou kopuli hnedka zničil, ale Spewpa stihl uhnout. „Skvěle, alespoň, že jsi uhnul. Trénujeme i obratnost.“ Usmál jsem se na Spewpu. Samurott prudce zabrzdil a podíval se na nás. „Skvělá práce.“ Podotkl jsem. „I když ti to opět zničil. Musíš do toho dát více energii a síly, vžij se do toho a když ten útok používáš nenech to jen tak plavat, pořádně se nadechni a drž ten ochranný útok. Posiluj ho. Věřím, že to zvládneš, jsi přeci můj kebab… chci říct, Spewpa.“ Zacukaly mi koutky. Spewpa přikývl a podíval se na mě. Střídal má ústa s mojí rukou a čekal na pokyn. „Začni vytvářet kopuli. No, vlastně…Spewpo, použij ochranný útok!“ Spewpa vytvořil kopuli. Už mu to trvalo trochu méně a tím pádem se trochu zrychlil, ale ne o moc. „Tak Shiro, do toho, aspoň si tenhle útok mírně procvičíš. Švih ocasem!“ Samurott se rozeběhl proti Spewpovi, který měl vytvořený ochranný útok, neboli kopuli. Švihl do kopule svým ocasem. Stěna nechtěla povolit. „Ještě!“ Samurott provedl samou akci na stejnou kopuli a tentokrát už to Spewpova ochranná kopule nevydržela. „I tak tě chválím prcku. Vedl sis úžasně, když při prvním nárazu se ti kopule nezničila, ale viděl jsem, že je to kvůli tomu, že jsi do ní vložil hodně energie a síly. To je fantastické, takhle tu kopuli z ochranného útoku dělej, jen ti chci něco říci. Nezapomeň tu kopuli vnímat, podporovat jí, udržovat jí a podobně, aby jí nezničil třeba ani takový hyper paprsek nebo megahorn. To jsou silné útoky, které ale útočník musí nabíjet, je to jednorázová činnost. Stačí, když udržíš ten jednorázový nápor, který bude najednou silnější než obyčejně.“ Spewpa si bojovně odfrkl, až jsem se divil, kde se to v něm vzalo. „Vím, že je to pro tebe neobvyklé, ale opravdu to ber vážně. Není to nic jednoduchého, co jde zvládnout hned. Tak se do toho opřeme. Použij ochranný útok!“ Spewpa se nadechl a vytvořil kopuli jako vždy a jistě i s výdrží, jakou měla ta předešlá. Jestli byla ta výdrž i větší, to už jsem pouhým okem určit nemohl, ale z Spewpova výrazu sálalo, že nejspíše ano. Pak se začal soustředit, začal vnímat kopuli a pak jí energií podporoval. Viděl jsem, že je připravený. „Samurotte, švih ocasem!“ Samurott se rozeběhl a jeho ocas se mu rozsvítil, naběhl rychlostí proti ochrannému útoku, uprostřed kterého stál Spewpa a podporoval jej. Silně švihl ocasem do kopule, ale s tou se nic nestalo. „Ještě jednou!“ Dal jsem pokyn a Samurott ještě jednou použil švih ocasem, ale ani teď ochranný útok nepraskl. „Ještě Shiro, švih ocasem, jen si ho procvič a tím pomoz Spewpovi!“ Samurott se otočil jako na býčích zápasech a zamířil opět ke kopuli, švihl do ní ocasem, ale se stejným výsledkem. Zkusil si to ještě dvakrát, ale ani tehdy ochranný útok nepraskl a ani se neponičil. Spewpa ochrannou kopuli totiž podporoval, dodával jí sílu a výdrž. „Super! Oba!“ Pochválil jsem je a dal jsem jim pamlsek, čoko sušenky. Vzali si je a snědli opravdu rychle, až jsem to ani nestihl zareagovat. „No, myslím si Spewpo, že ten ochranný útok už ti celkem jde. Toshiro, dík za pomoc. Takže si odpočiňte.”

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."