Tréninkové pole

1. května 2017 v 15:48 | Enwy
  1. Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
  2. Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
  3. Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
Pamatujte na povahu svého pokémona (v profilu je napsáno, že je nechápavý = bude třeba hodně vysvětlování a podobně) a na to, že je třeba se s ním před tréninkem seznámit - přeci nebudete trénovat s někým, koho vůbec neznáte, pff! To samé platí pro to, když pokémon trénovat nechce nebo se tomu brání. V tom případě je za trénink samozřejmě méně zkušeností. Vy také neděláte s elánem něco, co vás nebaví...
  1. Koho jdeš trénovat
  2. Co budete dělat
  3. Průběh tréninku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (510)
Zobrazit starší komentáře

501 Rory Rory | 24. března 2018 v 11:30 | Reagovat

[500]: 2/2
A potom sme len čakali, kým sa Nike a Lilith preberú. „Musel si ich omráčiť?“ spýtala som sa podráždene Casa. „Hej, moja práca bola len Lilith! Nike je na neho!“ ukázal na Acea, ktorý sa v momente tváril ako úplný anjelik. „Čo? Ja?“ zamrkal. Lilith sa prebrala prvá a za zákerné omráčenie okamžite požadovala náhradu – tou sa sta citrónový koláč, ktorý doslova zhltla na jeden šup. Keď sa prebrala aj Nike, ponúkla som jej rovnaké jedlo, aby nabrala energiu a my sme sa mohli presunúť na kontrolu do strediska.

// aplikovať :
Rory – 5x čokoládový donut
Lilith – čokoládový donut, citrónový koláč
Ace – čokoládový donut, studená voda
Ren – malinový donut
Cas – čokoládový donut, 2x poffin
Nike – čokoládový donut, citrónový koláč

502 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. března 2018 v 17:01 | Reagovat

[500]:[501]: Pokemoni se dobře protáhli.

Všichni +5% lásky (Rory - 5x donut)
Incineroar +6% sehranosti (1% donut), +1 level
Pidgeot +6% sehranosti (1% voda), +2 levely
Luxray +5% sehranosti, +6% lásky (malinový donut), +4 levely
Kadabra +12% sehranosti (6% poffiny, 1% donut), +3 levely
Bayleef +7% sehranosti (1% donut), +3 levely

503 Drobeček Drobeček | 13. dubna 2018 v 18:59 | Reagovat

1) Torterra
2) Trénink, procvičení útoků + příspěvěk do soutěže "Drobky" - 100 dřepů, 7 km
3)

Po dlouhé zimě nastal den jako stvořený na cvičení , rozhodl jsem se tedy, že se hezky protáhnu. A proč to rovnou nespojit s tréninkem svého parťáka, no ne? Rozhodně mi přišlo, že se po dlouhé době potřebujeme pořádně provětrat.
"Co mě dneska naučíš?" zajímal se Torterra.
"Přemýšlel jsem o giga drain," začal jsem, "ale myslím, že by jsme si měli oba nejdřív protáhnout ztuhlé kosti. Však jsme většinu zimy kempili v pokécentrech!"
Želvák se zamyslel. "Jo, to dává smysl. Takže budeme cvičit? I ty?"
"Jop," přikývl jsem. "Napadlo mě chvilku běhat, potom pár dřepů, kliků a sedlehů. No a na závěr by sis mohl procvičit své útoky."
Želvák se při slově "běhání" otřásl. "A kolik kilometrů asi tak je chvilka běhání? Mimochodem, nevím, jestli si to tvůj pidimozek uvědomuje, ale já nemám končetiny na lidské rozcvičky."
"Co třeba... deset kiláků? A jop, uvědomuje," vyplázl jsem na Torterru jazyk. "Místo dřepů se budeš stavět na zadní. Pamatuješ, jak to děláš vždy, když používáš zemětřesení? Jop, tak přesně tak. Místo sedlehů... místo sedlehů se budeš převalovat z boku na bok. To zní pro tvůj druh namáhavě, ne? No a místo kliků... Hm, místo toho mě nějak nic nenapadá. No, něco vymyslím. "
Želvák nasucho polkl, nic ale nenamítal." Chápu, potřebujeme se protáhnout," přikývl.
Podivil jsem se nad nedostatkem odporu, nijak jsem to ale nekomentoval." Tak jsme tady, pojďme začít!"

Překvapilo mě, jak rychle Torterra na svou velikost běhá. I když většinu času mrmlal, že je to těžké a že už je vyřízený, celkem bez problémů se mu podařilo deset kilometrů uběhnout za necelých sedmdesát minut. Tempo si udržoval stálé, o kus rychlejší než obyčejné klusání.
No a pak jsem tu byl já. Každých pět set metrů jsem se zastavovat, abych popadl dech a nechal trochu odpočinout nohy. Celá trasa mi i s pauzami trvala přes dvě ukrutné hodiny, takže Torterrovi zbylo padesát minut na odpočinek. Chvíli mě povzbuzovat výkřiky typu "Haha, běhám rychleji než dvounožec", rychle ho to ale přestalo bavit a tak si na chvilku zdřímnul.
Probudila ho až vůně sendvičů. Prudce vyskočil na tlapy a spatřil mě, jak na něj mávám dvěma obzvlášť voňavými chleby. Nemeškal a pustil se do jídla.
"Hej, jeden měl být pro mě," zasmál jsem se. Neměl, tušil jsem, že želvákovi by nestačilo sendvičů ani deset.
"Pozdě!" vysmál se mi mezi spousty. "A tohle byly ty dva, co mi tak dlouho dlužíš, počítám s dalšími za aktivitu při tréninku!"
"Tak ty takhle!" vyprskl jsem smíchy. "Proto tak ochotně cvičíš! No dobrá, když budeš pokračovat tak skvěle, jako teď, dám ti dva další!"
Torterra rychle polk sousto. "Tak to hurá na to, ne? Co že jsem to měl dělat?"
"Ty stavění na zadní, já dřepy," připomenul jsem a pustil se do protahování nohou. "Připraven? Kdo jich první udělá... sto, vyhrává sendvič! Tři... dva... hej, ještě jsem neřekl teď!"
To už ale želvák zběsile zvedal přední tlapy a s žuchnutím je zase pokládal. Rychle jsem se pustil do dřepů, aby neměl výhru tak snadnou. Ze začátku byl asi o deset cviků napřed, po třiceti se ale začal unavovat. Do čtyřicátého dřepu jsem želváka dohnal, to už mi ale také začínaly docházet síly.
"Co takhle... snížit ze sta... na padesát?" odfuněl Torterra.
"Kde... kdepak, dřepy jsou skvělý cvik... na všechno," zakroutil jsem hlavou, až se mi z toho zamotala a málem jsem upadl. "Trénuje ti to dýchání... a sílu v nohou!"
"Ale je to únavný!" zakňoural Torterra, sendvič ho ale motivoval cvičit dál.
U šedesátého dřepu želvák odpadl. Myšlenka na to, že jednou boj o sendvič vyhraje někdo jiný, než želvák, ve mně probudila dosud neznámou sílu, díky které se mi povedlo udělat dalších čtyřicet dřepů. I posledních dvacet dřepů jsem, i když s velkou námahou a opřený o strom, dokázal.
"Kdo... kdo vyhrál?" zafuněl Torterra. Pohled na šťastného Drobečka chroupajícího sendvič mu odpověděl.
"Chvíli si odpočineme a pak se pustíme do sedlehů a převalování," informoval jsem ho. Všiml jsem si jeho hladového pohledu a hodil po něm nový sendvič. "Dej si taky, zasloužíš si to. Ale nezapomeň si dát i vodu! Pitný režim je důležitý, zvlášť při cvičení!"
Když jsme dosvačili, pustili jsme se do dalšího cviku. Sedlehy byly celkem snadné, vinu jsem dával tomu, že cvik neumím pořádně dělat. Želvákovi se ovšem převalování vůbec nedařilo. Chudák pokemon si akorát pocuchal strom na krunýři. Když jsem měl za sebou 50 sedlehů, on dodělával třetí překulení.
"Uznávám, " promluvil jsem, když jsem se dostal znovu do sedu, "že tenhle je pro tebe těžší. Nebudeme tedy závodit." Za nepříjemného křupnutí v zádech jsem se zase položil. "Stačí, když odcvičíš tak... dvacet převalení. Ok?"
"Dvacet!" zavzlykal želvák. "Ale dostanu za to... dvacet sendvičů!"
"Heh, myslím, že tolik jich nemám," zakroutil jsem hlavou. "Pospěš si, já už jsem na sedmdesáti!"
Po dokončení sedlehů mi zbylo ještě pár minut, než docvičil i Torterra, dal jsem si tedy další svačinku. Voda je zdravá, proč lahví nevypít denně mnohem víc, než je normální, no ne? A takové sušenky, ty jsou plné důležitých kalorií. No a želvák si samozřejmě dal další sendvič.
"Oke, a teď kliky. Napadá tě, co bys mohl dělat místo kliků?"
Torterra se zamyslel. "Co takhle... pojídat sendviče?"
Zamyslel jsem se. No, je pravda že už jsem dlouho nejedl... počkat počkat! Snad na mě už taky neleze želvákovství?
"Ne, to můžeme potom. Je čas cvičit! Co myslíš, dokázal by jsi taky kliky? Je to celkem snadný, prostě by jsi nějak... pokrčoval nohy nebo co."
"No, můžu to zkusit," povzdechl si Torterra. Změřil si mě pohledem a pak se rozzářil. "Takže sto? A kdo to dá první, ten dostane sendvič?"
"Jasně," zasmál jsem se nad želvákovým náhlým návalem energie. Že by ho začínalo cvičení bavit?
Ne, to mě jen mazaný Torterra přečůral. Jakmile jsem se pustil do kliků, s hrůzou jsem si uvědomil, že jich dám tak šest za sebou a konec. I tak jsem se ale nevzdával a s pauzami, při kterých jsem jen tupě hleděl do země, se mi podařilo udělat třicet kliků.
"Myslím... že by jsme... toho mohli... nechat," zasípal jsem. "Třicet kliků stačí, vzdávám se. Sendvič je tvůj."
Torterra se rozzářil a hned se pustil do své odměny. Zdálo se mi to, nebo nevypadal ani moc unavený? No, třeba jsou kliky pro čtyřnohé přece jen snadné...
"Poslyš, kolik jsi těch 'kliků' vlastně udělal?" zeptal jsem se Torterry se zlým tušením.
"Tři... třista!" vyhrkl. Probodl jsem ho tvrdým pohledem. "No dobrá... tři. Ale snažil jsem se, fakt že jo! Víš, jak je těžký dělat kliky na čtyřech nohách?"

Následovalo patnáct minut napájení a dobírání energie. Já si dal další sušenku, zapil to vodou a protáhl se, abych co nejvíc zabránil bolesti svalů na další tři dny dopředu. Želvák si pro změnu dal sendvič.
Po svačince jsme se pustili do kratičkého procvičení útoků.
"Připraven? Začneme s tackle. Pamatuješ si ještě, jak se dělá, ne? Dlouho jsi to nezkoušel..."
"Pf, neměj mě za blbce!" zasmál se Torterra. "Přece nezapomenu, jak se vráží do lidí!"
Než stihl můj mozek strávit význam věty, už se na mě řítil tří set padesáti kilový tank. Naštěstí měl dost rozumu na to, aby necelý metr ode mě zastavil.
"Dělám si srandu!" řehtal se. "Skončil bys na kaši, kdo by mi pak dával sendviče?"
"Hahaha," utrousil jsem. "Kdo mě bude prát trenky, he...?" Všiml jsem si jeho obličeje a zrudl. "Ne, tak jsem to nemyslel! Taky si dělám legraci, přece se už nepo-"
"Jasně, chápu," zívl želvák. "Tak co dál? Tvůj trénink začíná být únavný, co takhle absorb? Nebo rovnou mega drain?"
"Jop, proč ne- počkat, jak únavný!? Moje tréninky jsou super!" nafoukl jsem se.
Torterra se znovu zasmál a připravil se k útoku. Na můj povel vypálil malou zelenou kouli - absorb.
Směrem ke mně. Útok. Nezastavitelný útok. Takhle mi to šrotovalo v hlavě až do chvíle, než byla koule pár decimetrů ode mě. V tu chvíli vyhrály instinkty a shodily mě na zem. No, pořád lepší trošku se odřít, než si nechat zaživa vysát životní sílu. Každopádně bylo podle menšího kráteru ve stromě za mnou poznat, že útok to byl opravdu silný.
"Ehm. Dobrá práce. Další útoky prosím nesměřuj na Drobečka, nýbrž na ten strom, oke?"
"Jasně, šéfe," zakřenil se želvák a znovu zaujal postoj podobný tomu na absorb. Tentokrát ale jeho útok spočíval ve vystřelení šesti zářivě zelených paprsků ze skalek na zádech. Ano, šesti paprsků ze tří skalek, jak jsem si hned na to uvědomil. Všechny zasáhly strom, který se po útoku zdál tak trochu... menší? Svrasklý?
"Wow!" ohodnotil jsem želvákův mega drain. "Šest paprsků, to jsme tu ještě neměli. Že ty jsi tajně trénovat v ballu?"
"To moc dobře nejde. Víš, jak je to tam malinké?" zakroutil Torterra hlavou.
"To nebylo myšleno vážně," zamumlal jsem. "No, pojďme na další útok! Crunch nebo earthquake?"
"Zkus hádat," zazubil se Torterra a postavil se na zadní.
Tentorkát moje nadlidské reflexy nestačily. Přední tlapy dopadly, zem se rozřásla a já skončil, spolu s polorozpadlým stromem za mnou, na zemi.
"Oops," ušklíbl jsem se, když jsem se vzpamatoval a všiml si toho nepořádku. "No, a poslední útok crunch, co? Pojďme se zbavit důkazů, než si toho někdo všimne, co ty na to?"
"Zbavování se důkazů, to mi jde!" rozzářil se želvák a vycenil zuby.
Za chvilku se po zemi povalovalo jen pár třísek a na místě stromu zůstal pařez, který vypadal, jako by ho ožvýkal bobr. Za to si želvák zasloužil samozřejmě sendvič.
"Ouha," komentoval jsem po tréninku stav zásob v batohu. Osm sendvičů za jeden trénink, to byl snad nový světový rekord. "Pojďme to tu zabalit, zasloužíš si odpočinek."
Torterra ale na odpověď nečekal, už dávno spal. Povolal jsem ho tedy do ballu a vydal se vstříc novým nedobrodružstvím.

Spotřebováno:
Torterra - 7x sendivč, 1x studená voda
Drobeček - 1x sendvič, 3x studená voda, 2x spec. Lii's sušenka

504 [A] Enwy [A] Enwy | Neděle v 16:01 | Reagovat

[503]: Torterra si útoky procvičil a protáhl si své ztuhlé končetiny i tělo.
Torterra - 2 levely, 15% sehranosti (6% sendvič, 1% voda), 6% lásky
Drobeček - 6% přežití
Event: +5 bodů

505 Slaanesh Slaanesh | Středa v 12:23 | Reagovat

Umbreon (trénink Feint Attack), Frogadier ( trénink Double team)
Opět jsem vyrazil trénovat s mými pokémony, tentokrát to byla Frogadier a Umbreon. Oběma jsem slíbil trénink a učení nového útoku.
A to jsem se dneska rozhodl splnit. První přivolám Frogadier. "Ahoj, jak se cítíš?" zeptám se a po odpovědi přikývnu. "Dneska budeme trénovat, tentokrát se ovšem nesoustředíme na nějaký útoční pohyb. Ale spíš obraný. Co budeme dneska trénovat se totiž nazývá Double team." řeknu a na chvíli se odmlčím, aby mi Frogadier kývnutím hlavy potvrdila, že s tím nemá problém. "Takže na popsání se jedná o docela jednoduchý pohyb. Stačí se jen pohybovat tak rychle, aby za tebou začali vznikat tvé podobizny." Vysvětlím Frogadier a podívám se na ni jestli to pochopila. "No zní to jednodušše, ale pohybovat se tak rychle...řekla bych, že to bude o trošku těžší." řekne Frogadier zamyšleně, ale pak s úsměvem výskne. "Ale co. Pojdme to zkusit."
Trochu bolestně sebou škubnu, jelikož si stále ne a ne zvyknout na její vysoký hlas. "Dobře, takže začneme pořádnou rozcvičkou, aby sis nenatáhla nějaké svaly." Oznámím a následně společně s ní zahájím rozcvičku. Postupně protáhneme hlavu, paže, nohy, trup. A pak si dáme první běh přes cvičné pole.
Díky mému pravidelnému cestování a díky tomu i fyzické námaze se ani nezadýchám po skončení běhu. "Dobře, to by asi stačilo, ted začneme se samotným tréninkem. " Oznámím a hned začnu vysvětlovat jak začneme s tréninkem. "Takže prvně to zkusíme tu nejjednodušší možnost, abychom zjistili jak ti tento útok půjde. První pokusi budeme zkoušet jenom přeskakovat ze strany na stranu v co největší rychlosti." řeknu a následně několikrát přeskočím ze strany na stranu, abych se ujistil že mně Frogadier špatně nepochopí. "Jistě, to zní docela rozumně." přikývne Frogadier a následně se začne pohybovat. Prvně pomalu, aby si zvykla na pohyb, ale již po chvíli začíná zrychlovat. Když začne zrychlovat, tak se k ní připojím i já, jelikož i říkám, že trocha tréninku navíc mě nezabije.
Chvíli tak pokračujeme, oba dva se snažíme postupně zrychlovat náš pohyb, ale jen u Frogadier se to po chvíli zdá jenom viditelné. Frogadier ještě o něco zrychlí a najednou začnu vnímat, jak se občas objeví loket navíc, když se začne pohybovat do protisměru, tam zase noha. Abych mohl lépe všímat tento úspěch tak zastavím, opřu se rukama o kolena a zatímco se snažím sklidnit tep pozoruji Frogadier a její stále častější úspěchy v tréninku. "Výborně, ted na chvíli zastav a odpočin si." řeknu poté co se vydýchám. "Přece jenom jsi ted udělala docela pokrok." Oznámím zatímco Frogadier zpomaluje, aby nakonec vyskočila a saltem se dostala za mně. "Ke konci jsi už byla u potřebné rychlosti, viděl jsem jak se jednou vytvořila i hlava tvého dvojníka. Což znamená, že už ti chyběl jenom kousek k tomu, aby jsi dosáhla potřebné rychlosti a oddělení dvojníka od sebe samotné." Frogadier vydechne a odpoví. "Nečekala jsem, že by to bylo až takto jednoduché." "No stále jsme jenom v první části. Ještě to budeš muset zvládnout v běhu, což bude o poznání těžší. Ale jestli chceš, můžeme rovnout přejít k tomu, přece jenom se dá říct, že už jsi tento cvik téměř zvládla." Frogadier se ušklíbne a přikývne. "Asi to bude lepší." Přitaká a po pár minutách odpočinku se připraví ke druhému kolu tréninku. "Dobře, takže ted budeš běžet rovně. Tím by měli vzniknout dvojníci za tebou. Bude to o něco těžší než, když jsi na místě, jelikož se kolem tebe bude měnit terén a ty na to budeš muset adekvátně reagovat." Oznámím Frogadier a následně ji nechám se rozběhnout. Frogadier opět jednou si přeběhne pole zkusmo, sice rychle ale rozhodně neběží maximální rychlostí, na konci pole se otočí a následně už vystartuje plnou rychlostí. Díky odpočinku se jí podaří již ve dvou třetinách pole, za sebou vytvořit náznak dvojníka, ale stále to nebylo dostatečné, jelikož dvojník se v podstatě stále držel v jejím stínu. "Ještě trochu" stihnu říct, než se kolem mně Frogadier otočí a následně opět zmizí v malém obláčku prachu, který zvířila svým během. Následující dva cesty, tím myšleno tam a zpátky. Se jí sice nepodařilo zvětšit vzdálenost mezi jí a dvojníkem, ale na druhou stranu dvojník ani na okamžik nezmizel což se dá rozhodně považovat za úspěch.   Frogadier dá ještě několik tras, než se jí konečně podaří dostatečně vzdálit od dvojníka, aby se dalo říct, že by to mohlo protivníka zmást. "Výborně, tohle jsi zvládla." řeknu a rukou ji zastavím. "Ted nám zbývá ještě poslední část, kterou musíš zvládnout, aby se dalo říct, že tento útok již plně zvládáš. Kličkování." odmlčím se na chvíli a pak pokračuji. "Prvně tě nechám kličkovat, jak budeš chtít, jak uvidím, že jsi tuto fázi zvládla, tak začnu říkat na, kterou stranu máš zahnout a občas dám i otočku vzad, takže s tím pak počítej, dobře?" zeptám se jí a následně ještě chvíli počkám, aby si trochu oddechla. "Takže vzhůru na dnešní poslední část." Poslední část tréninku probíhá relativně dobře. Frogadier dalo by se říci až téměř zmateně pobíhá po poli a kousek za ní se pohybuje její dvojník. "Výborně Fro, jde ti to skvěle." Zavolám na ni a následně ještě chvilku počkám, jelikož jsem si všiml, že se za ní začne objevovat další dvojník. Jenom stále běžíš po té stejné trase. Dodám si v duchu a následně zavolám. "Doleva." Frogadier zahne doleva, ale evidentně zpomalí, jelikož se nejspíš připravovala, na zahnutí doprava jako už po několikáté. "Opět vlevo." oznámím jí a pozorně sleduji vzdálenost mezi ní a jejím nyní již opět jediným dvojníkem. "Dozadu." Frogadier se na pár metrech zastaví, otočí se dozadu a běží zpátky. Uhne ještě kousek doprava, aby se vyhnula svému dvojníkovi a pokračuje dál v cestě.

506 Slaanesh Slaanesh | Středa v 12:23 | Reagovat

[505]: část 2
Ještě nějaký čas ji nechávám pobíhat, přičemž se ji povětšinou snažím vést do míst, kde ještě nebyla a tak svou rychlost musí snižovat kvůli opatrnosti. Několikrát ji otočím čelem vzad, což ji zatím pokaždé změní vzdálenost mezi ní a dvojníkem. "Dobře Frogadier. Myslím, že s tímto bychom mohli skončit." řeknu a pomalu vyrazím k Frogadier, která se zastavila v půlce pole a odpočívá na zemi. "Jediná věc ti zatím moc nejde." "Ty otáčky vzad, že?" Souhlasně přikývnu. "Procvičíme to ještě dneska?" "No pokud bys ještě chvíli zvládla, tak je můžeme zkusit ještě chvíli pro cvičit." Frogadier přikývne a pomalu se zvedne. "Ale opravdu jenom chvíli." Přikývnu a řeknu. "Takže jenom deset metrů tam a zptáky, žádné kličkování nebo tak, prostě jenom otáčky, dobře?" Frogadier přikývne a následně se rozběhne. Uběhne asi deset délek, než ji zastavím. "No vidíš, jak rychle si se v tom zlepšíla." řeknu a jako odměnu pro ni vytáhnu čokoládový donut. "Rozhodně sis ho zasloužila." řeknu, když jí ho dám. Počkám až si ho Frogadier vychutná a následně ji odvolám.
"Tak a ted ty můj zlatý Umbreone." řeknu si pro sebe ironicky a povolám mého pesimistu. "Ahoj, tak zde proběhne náš trénink." Umbreon se jen rozhlédne kolem sebe a pak se zeptá. "Co že jsi nevybral halu?" "Halu? No...většinou chodím ven, když zrovna nic nepotřebuji z tamního vybavení. Je zde menší šance, že zde někoho nějakou mně nepříjemnou společnost." Umbreon se podívá na stromy a následně si olízne packu. "Dobře, takže útok, který jsem pro tebe vybral je Feint Attack. Základem je nabití temné energie do jedné z končetin a následně tuto energii uvolnit při zásahu." Umbreon nesouhlasně zavrtí hlavou a následně řekne. "To se učit nebudu. Je to nepraktické." Překvapeně zamrkám a násleně nechápavě zopakuji. "Nepraktické?" "Copak to nechápeš? Zbytečná ztráta času, to sis nenašel něco užitečnějšího?" odpoví Umbreon a opět si začne olizovat packu.     Povzdechnu si a začnu mu oponovat. "Jedná se o užitečný útok a taky se jedná o temný útok, jak jsi chtěl." Odmlčím se a pak pokračuji. "Pokud si myslíš, že to je nepraktické, protože při tom používáš pouze jednu packu, tak copak jsi sám mně a to minimálně třikrát, co si ted tak vybavuji, omylem nesekl packou?" zeptám se, na což on jenom zvedne oči a podívám se na mně po dlouhé době s lehce pobaveným výrazem. "Omylem?" Na jeho otázku nijak neodpovím a místo toho řeknu. "Tak pojdme začít, jinak nikdy Autariho nedokážeš porazit." Ubmreon si povzdechne a jen odevzdaně řekne. "No dobře, stejně bys jinak nedal pokoj." odpoví a sedne si přede mně v očekávání dalšího dlouhého vysvětlování co má dělat. "Takže prvním krokem je shromáždit temnou energii na místo, kterým budeš útočit..." "Takže třeba uši?" skočí mi do řeči Umbreon. "No, pokud budeš útočit hlavou, tak i do uší jo." Umbreon několikrát chápavě přikývne, chápu. Takže soustředit temnou energii do uší. Tak pojdeme na to." řekne Umbreon s nadšením, které vyplívá čistě z toho, že si převrátil mé vysvětlení. Umbreon se postaví a následně se začne soustředit na shromaždování temné energie. Já si jen tiše povzdechnu, ale zatím to nechávám tak, jelikož aspon trénuje s nějakým nadšením a ne jenom proto, aby se mně zbavil.
Chvilku se nic neděje, ale jak Umbreon pokračuje ve shromaždování své energie, tak jeho uši začnou pomalu tmavnou, jak se jeho uši plní temnotou. "Vidíš jak mi to jde?" zeptá se Umbreon a zastřihá ušima, čímž uvolní několik kousíčků temnoty. "Ehm, jo vidím." řeknu, jelikož jsem fakt nečekal, že se mu to povede tak rychle. To, že se o tohle bude pokoušet, o to jsem nepochyboval, ale netušil jsem, že se už naučil až tak dobře ovládat svou temnou podstatu. Na jednu stranu přece jenom se stále jedná o dosti silného pokémona. Pomyslím a dodám. "Dobře a ted najdi nějaký dobrý cíl,..neživý cíl." upřesním se, když si všimnu jak se Umbreon na mně podíval. "No dobře." řekne Umbreon a následně se rozejde k ukazeteli a a dotkne se ho ušima, čímž do něj uvolní nashromážděnou energii. "Udělal jsem to správně?" zeptá se Umbreon s rádoby nejistým cílem. "Zkusto ještě jednou a zkus to brát trochu vážněji, děkuji." řeknu zatímco si rukou mnu spánky. "Dobře trénére." řekne Umbreon nadšeně a začne znovu s tréninkem útoku. Načerpá energii, do uší a tentokrát se s nimi aspon předstírat útok. "Lepší?" "Lepší." řeknu s povzdechem a pak se zeptám, "kdybych ti dal za každý pokus Berry, bral bys to trochu vážněji Umbreone?" Umbreon se na mně šokovaně podívá a řekne. "Vážněji?" povzdechnu si a vytáhnu Leppa berry, které mu hned podám. "Jak jsi věděl, že tohle jsou mé oblíbené?" zeptá se šokovaně Umbreon, zatímco si ji bere do packy a zamyšleně si ji prohlíží jako kdybych ji otrávil. "Mám své způsoby." odpovím a jsem rád, že mám masku, jelikož ta skryje to, že se jedná o pouhou náhodu. "No dobře. Tak trochu vážněji." řekne a tentokrát začne soustředovat energii do levé přední packy. Mému zraku neunikne, že tentokrát mu to trvá o poznání déle, i když nevím jestli se mu do té nohy hůř přesouvá energie a nebo jen proto, že jí tam dává podstatně víc. Každopádně, když je hotovo, rozběhne se a následně se odrazí a v letu zasáhne z boku ukazatel a uvolněná temná rýha do něj vyryje vrub. "Výborně to vypadalo dobře, jenom by to chtělo ten útok udělat silnější." Umbreon se na mně podívá a napřáhne pasku. "Co, však jsi už dostal." "A práci jsem za to udělal." Odsekne Umbreon. Povzdechnu si a řeknu. "Víš co, dám ti tři pokud to pořádně potrénujeme." "Na packu?" "Jo, hned na packu." souhlasím a rovnou je začnu vytahovat." Umbreon si je s ní a pak přikývne. "No dobře." řekne a začne opět hromadit shromaždovat energii. Když se už chystá rozběhnou, tak ho rukou zastavím a řeknu. "Přesun tu energii do druhé pracky?" Umbreon se na mně nechápavě podívá a pak si jen povzdechne, ale udělá to. Energie se pomalu přesune do druhé packy, pak zase zpátky. Pak ven a znovu ji začne shromaždovat. Ještě několikrát provedeme tohle malé cvičení, než ho nechám provést skutečné dokončení útoku.     Pak opět trénujeme shromaždování energie, jelikož tohle se jeví u Umbreona jeho nejobtížnější část.
Po půl hodině jsem konečně spokojený s výsledkem a tak ukončím náš trénink s Umbreonem. "Tak to by pro dnešek stačilo." řeknu a sáhnu ještě do batohu a vytáhnu svou poslední Lappe Berry a dva sendviče. Jeden pro Umbreona a druhý pro mně. Sednu si na zem a začnu si ulamovat kousky , které si pak strkám pod masku do úst.
Frogadier: 1x čokoládový donut
Umbreon: 5x Lappe Berry, 1x sendvič
Slaanesh: 1xsendvič

507 River Hope River Hope | Středa v 20:29 | Reagovat

1. Miltank [+ Frogadier]
2. Naučení: Stomp; [Trénování fyzické zdatnosti]
~z: Sub-bay

Když již tedy byly u trénování schopností, byla škoda nepotrénovat i ty fyzické. Miltank i chovatelka dorazili na tréninkové pole za hezkého počasí. Svítilo sluníčko, avšak bylo mírně a díky větru ovzduší nebylo dusné.
“Miltank, jsi připravena?” zeptala se dívka své společnice a ta přikývla. “Chci tě naučit velmi jednoduchý a prostý útok. Tím je dupnutí. Jelikož máš kopýtka, bude to velmi jednoduché,” řekla chovatelka a zkusmo si také dupla.
“Já už jsem to párkrát dělala, jen ne ve formě útoku,” zasmála se Miltank a nejistě pošlapala na místě.
Děvče vytáhlo pokédex a zamračilo se. “Útok zvaný dupnutí má spoustu forem. Nuže zkusíme všechny, jedno z nich bude vyhovovat i tobě.”
Miltank přikývla. Připravila se na trénink. Chovatelka sáhla po známém pokéballu a vyhodila ho do vzduchu. “Frogadier nám bude asistovat. Bonjour, Frogadier.”
Vodní pokémon se lehce usmál a pokýval na pozdrav. Od té doby velmi vyrostla.
“Pojďme. Rozcvičíme se,” pobídla dívka. “Frogadier, vedeš rozcvičku.”
Pokémon byl trochu překvapen, avšak přikývl. Všechny tři ženy se postavily do trojúhelníku, jelikož kruh by byl ve třech komplikovaný na sestavu. Frogadier začala s rozcvičkou a pravděpodobně to nebylo poprvé. Moudře začala od hlavy, pak k protažení stran krku a postupně mířila níže, ramena, paže, trup, pánev. U nohou se zasekla a po chvilce rozmyšlení tuto část těla přeskočila. Rozcvičily kotníky i chodidla.
“Na nohy si uděláme atletickou abecedu,” oznámila tiše. “Bohužel si nepamatuji všechny názvy a kroky,” dodala nesměle a stydlivě se usmála.
River vytáhla pokédex a naklikala na něj pár slov. “Je to tady taky. Páni, díky za tento vynález,” zasmála se.
Postavili se do řady a lidská smrtelnice se naposledy ujistila, že si pamatuje všechny kroky správně. Posléze odložila přístroj do kapsy, aby jí nepřekážel a promnula si ruce.
“Začíná se předkopáváním,” řekla a začala. Pro Frogadier bylo předkopávání trochu složité, přeci měla nohy do stran, ale podařilo se jí v Frogadier-verzi překonat označený úsek.
“Teď zakopávání,” řekla dívka a pokračovala se cviky, tentokrát na druhou stranu. I zakopávání šlo Frogadier mizerně.
“Vánočka,” zavelila a začala proplétat nohama. Miltank se v polovině cesty ztratila a tak jednoduše úsek doklusala.
“A v poslední řadě teď žabáky,” oznámila a přikrčila se k zemi. Při tomto kroku Frogadier zazářila a zvládla cvik naprosto perfektně.
Trochu udýchaně se trojice zastavila u konečné čáry a oddechovala. “Sice to není celá atletická abeceda, ale myslím, že s tímhle si vystačíme,” usmála se chovatelka a zbylé členky jejího týmu přikývli.
“Pojďme se již zaměřit na stomp, dupnutí,” zvolala po chvíli a otevřela pokédex. “Miltank, co jsem viděla, pokémoni s kopýtkama různě skáčou, kopou nebo si jen jednoduše dupnou. Vyzkoušíš si všechno a pak zvolíš to své. Začneme s tím nejjednodušším a to s klasickým dupnutím.”
Jakmile dořekla, odložila pokédex a silně zarazila nohu do tvrdé země, až se rozletěl prach a jí začala bolet noha. “Takhle,” ukázala.
Miltank se podívala na své nohy a silně dupla. Ozvalo se duté bouchnutí kopýtek o zem, avšak chovatelka vycítila, že útok není dostatečně silný.
“Přelož na svou nohu, kterou dupneš, všechnu váhu. Zvedni nohu, tehdy se opři o tu, která je na zemi a jakoby spadni na tu zbývalou,” radilo děvče. Frogadier se postavila na stranu a děj bedlivě sledovala. Cokoliv se jí mohlo v budoucnu týkat.
Miltank přikývla a zkusila to znovu. Zvedla nohu a silně ji zarazila do země. Ozval se opět dutý zvuk a byť země byla tvrdá, objela se tam Miltančin otisk kopýtek.
“To bylo mnohem lepší, správně,” pochválila ji chovatelka. “Toto je nejprimitivnější způsob, jak na někoho dupnout. Zkusíme si ten útok v celku. Frogadier,” pokývala ke svému vodnímu pokémonovi.
Frogadier přiskočila blíže a tázavě na člověka pohlédla. “Mohla bys prosím vytvořit bublinky? Nějak u země, prosím. S tím si útok i jistě procvičíš,” poprosila dívka mile.
Frogadier přikývla a sehnula se téměř k zemi, kde lehce vyfoukla skupinu bublin. Ty se hezky zdržovaly u země a nikam neletěly, maximálně se o pár kroků posouvaly vlivem větru.
“Miltank, dupni si,” zasmála se. Pokémon se zadíval na bublinky a silně dupl na jednu z nich. Ozvalo se lupnutí, jak vodní balónek praskl a tlak ostatní odmrštil stranou.
“Dobrá práce. Teď si vyzkoušíme, jaké to bude, když bude protivník daleko. Musíme k tomu jít o pár kroků dál,” pobídla Miltank a nechali Frogadier za sebou.
Frogadier se stále v té vzdálenosti jevila jako Frogadier, ne jako modrá a bílá tečka. Bublinky se stále držely nad zemí, byť pár z nich prasklo, třeba jen setrvačností a výdrží.
“Představ si situaci, že je nepřítel daleko. Budeš se k němu muset rozeběhnout a dupnout ho, vše dostatečně rychle, aby si toho nevšiml,” vysvětlovala dívka a ukazovala na bublinky.
“Běh,” povzdechla si Miltank. “Můj nejhorší nepřítel.”
“Pokud chceš, můžeš si vybrat i běhání z kratší vzdálenosti. Dostaneš se k nepříteli blíž a máš to pak k němu kratší,” usmála se dívka.
Byť motivace na Miltank příliš neplatila, překonala se a rozeběhla se. Zprvu vypadala nemotorně a pomalu, avšak efektivně nabrala rychlost a u bublin se zastavila. Naneštěstí vodní balónky zareagovaly jako vodní balónky a rozletěly se, sotva Miltank dorazila.
“Jak vidím, bublinky použít nemůžeme,” zadumala nad dějem nahlas a přiklusala blíže.
“Já můžu být terč,” nabídla se Frogadier.
Chovatelka se zhrozila. “Co když tě zasáhne? Víš, co by se ti mohlo stát? Rozdupne tě,” nedůvěřovala dívka nabídce.
Vodní pokémon se usmál, jen lehce a decentně, jak často dělával. “Neměj zbytečné starosti, uhnu,” pověděla.
Dívka nechala chvilku ticho plynout a pak přikývla. “Dobře. Budeš terč. Protrénuješ si tím i fyzickou zdatnost a uhybání.”
Frogadier vděčně přikývla a usmála se na Miltank. “Nešetři mě, vážně silně dupni. Uhnu, neboj,” ujišťovala normálního pokémona. Miltank s úsměvem přikývla.
Zase ze vzdálenosti pár kroků od cíle, rozeběhla se Miltank a mířila dostatečnou rychlostí. V dívce stále hlodaly obavy, avšak Frogadier důvěřovala a věřila, že uhne.
Když Miltank dorazila k Frogadier, zjistila zajímavou skutečnost - vodní pokémon byl příliš vysoký a tak by musela zvednout nohu vážně vážně vysoko.
“To se dá vyřešit,” usmála se dívka. “Musíš se rozeběhnout a skočit.”
“Čím dál pro mě složitější,” stěžovala si Miltank, ale couvala zpět. Imaginárně si vyhrnula rukávy a rozeběhla se. Frogadier se přikrčila a připravila se na skok jinam.
Miltank se odrazila od země a vyvinula dostatečnou rychlost, aby dokázala skočit potřebně vysoko. Frogadier zareagovala přesně a hladce, jakmile se Miltank nacházela již ve vzduchu, uhnula stranou. Útočící pokémon tak již nemohl změnit svou trajektorii dopadu a musela dupnout na holou zem.
Pod tíhou Miltančina těla, síle zarytých kopýtek a ještě gravitaci země, kam pokémon dopadl, praskla.
“Skvělá práce,” řekla dívka a zatleskala. “Zkus si to do té chvíle, než se unavíš. Jedna z vás, ať nic neriskujeme.”
Zatímco Miltank a Frogadier trénovaly, jedna dupala a druhá uhýbala, River si otevírala pokédex, aby se zatajeným dechem zjistila, že byla opět vybrána do týmových bitev, tentokrát jarních.

508 Rory Rory | Včera v 17:17 | Reagovat

1. Incineroar Lilith, Pidgeot Ace, Kadabra Castiel, Mawile, Togepi, Vivillon Kaden
2. Všetci precvičenie útokov na tímové zápasy, psychická príprava
Lilith doučenie Cross Chop, Castiel učenie Future Sight
3. 1/3
„Čauko ban-“ – „Konečne! Áno, áno, áno! A teraz ho už porazím! Budem Lilith, premožiteľka Torterrí!“ Zarazila som sa. „Dobre, Lilith, povedz mi, ako si to vedela?“ Lilith sa len zazubila. „Kúzelník nikdy neprezrádza svoje triky... ale že si to ty, videla som v meste plagáty a vedela som, že sa blíži moje veľkolepé víťazstvo!“ – „Ale naposledy ťa knokautovali prvú, nie?“ ozval sa Castiel záludne a Lilith naňho len vražedne pozrela. „Po tých najlepších idú najskôr. A len pre tvoju informáciu, predtým som porazila skoro všetkých, takže nechápem, ako ste to mohli takto pokaziť!“ začala triasť rozhorčene hlavou. Ja som sa radšej nesnažila zapájať a opravovať ju, kým sa do tímových udrží v dobrej nálade, bude to len dobre. „Takže pre tých, čo to ešte nepochopili... budú tímové bitky a podobne ako minule, aj teraz sme boli vybratí...“ – „A nie sú až moc často?“ spýtal sa Kaden zamyslene. Vďaka súbojom mu trochu narástlo sebavedomie, za čo som bola rada, pretože už pôsobil istejšie aj pred ľuďmi. „Každé ročné obdobie. Aj keď to je dosť diskutabilné, keďže poriadna jar nebola, teploty rovno vyskočili na letné...“ začal uvažovať Ace a ja som prevrátila oči. „A nie je to jedno? Budeme mať šancu zistiť, ako veľmi sme zosilneli!“ zatrepotal krídlami Ace. Prikývla som. „Presne. A aj keď trénovať špeciálne na to je trapácke, aspoň trochu by sme sa mohli precvičiť, nech to zase nepreletíme....“ – „Ako zase? Vždy sme tam boli úplne úžasní!“ potriasla Lilith nespokojne hlavou. „Ale dobre, dobre, tréning nám len prospeje...“ prikývla. Ja by som si ešte precvičila ten Cross Chop, hm? Nech ho viem na zápasy purrfetne!“ zazubila sa. „Ešte niekto nejaké špeciálne požiadavky?“ Cas zdvihol ruku. „Ja by som sa rád naučil ten Future Sight...“ Klepla som si do čela. „Jasné. Začneme s tým, nech na to máš dosť času. Potom Lilithin Cross Chop... a vy ostatní len precvičenie?“ Nikto sa neozval, takže som tľapla rukami. „Ale ešte predtým, ako začneme... všetci, toto je Mawile. Mawile,“ otočila som sa špeciálne naňho, „dúfam, že ti nevadí, že som sa rozhodla zaradiť ťa k nám... len som menila pokémonov a zobrala som aj teba, takže ak by si mal záujem, môžeš sa pridať k základnému tímu na tieto zápasy...“ Mawile prižmúril oči. „Zvážim to!“ prikývol úsečne a ja som pokrčila plecami. „Fajn, fajn... Cas, ideme trochu ďalej? Vy sa zatiaľ môžete rozcvičiť...“
„Pohľad do budúcnosti,“ začala som, „ti dá schopnosť, doslova, na chvíľu vidieť budúcnosť. Navyše, ako bonus, zaútočí na tvojho protivníka až oveľa neskôr, keď to nebude čakať. To je celkom užitočné,“ mrkla som naňho. „Podstatou je že budeš predvídať útok, čo sa dá uplatniť aj v reálnom živote. Nie som si úplne istá, ako veľmi je to ´magické´ a z akej časti je to čisté predvídanie, ale o nie je tá podstatná časť. Nám pôjde o to, aby si dokázal ten útok predvídať, to ako bude... nie nepodstatné, ale zaujíma nás výsledok... a tým ju predvídať. Heh, to znie až moc filozoficky, hodil by sa tu Desmond... dobre, nevadí, poďme na to. Nejaké otázky?“ Castiel potriasol hlavou. „Nie, vpohode. Tak trochu som po tom pátral aj ja, takže teoretická časť by mala byť ok...“ – „A praktická?“ Cas sa ošil. „To... nezistíme, kým to neskúsim...“ Zasmiala som sa a poklepkala som ho po pleci. „To nič, ja predvídať viem maximálne čas obeda podľa toho, ako veľmi som hladná!“ Po chvíli uvažovania som ukázala na oblohu. „Poďme začať tou jednoduchšou časťou... predvídanie. Predveď sa, aké bude počasie?“ Cas po mne strelil pohľadom a potom sa zapozeral na oblohu. „No... je slnečno. Teraz. Ale tam vzadu sú oblaky, a vyzerajú byť čierne, takže sa asi blíži búrka. Ale je strašne teplo, takže sa pravdepodobne zase rýchlo vyjasní...“ ja som zatiaľ pozerala predpoveď a spokojne som prikývla. „Skoro. Má sa zmeniť vietor a tie mraky odkloní, takže by nás to malo tesne minúť. Skúsme niečo iné...“ poobzerala som sa a pohľad mi padol na rozcvičujúcu sa Lilith. „Skús ich. Čo budú robiť?“ Cas sa len uškrnul. „To je až moc ľahké. Každou chvíľou Lilith povie niečo, čím sa bude snažiť niekoho provokovať... Togepi a Kaden sú prirodzene milí, z nich si Liltih srandu nerobí. Z Kadena možno občas, ale nie z Togepi. Takže zostáva Ace a ten nový Mawile. Ace si to k srdcu moc nezoberie, vlastne ho hádka z Lilith bude celkom baviť. Navzájom sa budú toho druhého snažiť fyzicky zdeptať, ale ani jednému sa to nepodarí, lebo sa navzájom celkom majú radi, takže si nechcú ublížiť,“ uškrnul sa Cas. „A ak začne provokovať Mawila?“

(Meanwhile Lilith&spol., ACE´s POV)
Rory a Castiel prešli na druhú stranu poľa a Lilith bola prvá, čo sa začala rozcvičovať. „Zápasy, huh...“ zamrmlala s maniakovským úškrnom. Ohne okolo nej vzbĺkli, a to úplne doslova. „Budem najlepšia a všetkých ich porazím!“ zavrčala temne a naťahovala si ruky. Začal som aj ja s Kadenom, dokonca aj Gepi sa snažila mávať ručičkami, čo vyzeralo trochu vtipne. A Mawile, ktorý stál bokom od nás, sa rozcvičoval tiež, aj keď sa zjavne snažil, aby sme si to nevšimli. Musel som sa usmiať, zjavne nebol až taká ľadová socha, ako sa zdal. Aj keď, pri Rory a jej hyperaktívnom nadšení pri spoznávaní nových pokémonov... no, ak pre nič iné, tak sa začne správať otvorenejšie len aby konečne prestala.... Zarazene som pozrel na Lilith, keď mi došlo, že presne taká istá je aj Lilith... „Aký tréner, taký štartér...“ zamrmlala Togepi vedľa mňa a ja som na ňu prekvapene pozrel. „Nie si jediný, kto to vidí. Sú obidve šialené!“ zasmiala sa a preťapkala pod Kadena. Lilith sa narovnala. „Takže, Mawile... povedz, prečo si taký malý? Mal by si začať viac jesť, možno vyrastie-“ Oh, beriem späť. Možno predsalen nie je vovnútri láskavá duša. Hneď po Lilithinom komentári sa jej zahryzol do ruky a tresol ju o zem...

(späť Rory&Castiel)
Cas sa zamyslel. „No... Mawile vyzerá byť dosť... uh, vážny, a ak ho Lilith urazí, môže to dopadnúť veľmi-“ nestihol dopovedať a Mawile sa už zahryzol Lilith do ruky a prehodil ju ponad seba. Počula som Togepine a Kadenove vystrašené vypísknutie. Ace sa narovnal a obozretne na nich hľadel, kým Lilith sa prevrátila na bok a zúrivo Mawila poškriabala. Mawile jej za to narazil hlavou do brucha a znovu sa po nej zahnal čeľusťami. Obidvaja divoko vrčali, to bolo počuť až k nám. „Až tak živú predpoveď netreba...“ zamrmlala som a rozbehla som sa k nim. To už zasahovali Ace, ktorý zo vzduchu Mawila od Lilith odtiahol a Kaden, ktorý medzi nich pre istotu vrhol štít. „Lilith!“ hneď som na ňu vyčítavo pozrela, ako sa stavala. „Čo je?“ odfrkla pobavene a oprášila si plecia. „Ospravedlň sa!“ kývla som k Mawilovi, ktorého Ace zložil na zem. „Čo? A začo? On ma napadol!“ Len som na ňu zazrela. „Takže si ho ani trošičku neprovokovala?“ Lilith hneď začala krútiť hlavou, no potom sa zarazila. „Faaaajn... prepáč, nechcela som uraziť tvoju výšku!“ zahuhňala a v o momente sa otáčala na Casa. „Potrebuješ pomôcť s útokom? Ja ti pomôžem, chceš? Chceš?“ Prešla som k Mawilovi. „Prepáč, nech povedala čokoľvek, som si istá, že to tak nemyslela. Ako tréner, ktorý je za vás zodpovedný, ťa ale musím požiadať, aby si to už nerobil, veci sa neriešia bitkou. Ale len tak, medzi nami... bolo to úžasné!“ mrkla som naňho a postavila som sa. „Ak by si chcel, kľudne sa pridaj. Castiel bude cvičiť predvídanie útokov, a tvoje útok by na to boli super...“ zamávala som mu a prešla som zase k Lilith a Casovi. „Lilith....“ – „Casov útok je straaašne super! Môžem sa taký naučiť aj ja? Prosím, prosím, prosím?“ skočila mi do reči. Cas sa zasmial. „Predvídať útoky asi áno, ale samotný Pohľad do budúcnosti sa asi naučiť nezvládneš prepáč...“ Lilith mykla plecami. „Ale skúsiť to môžem!“ zazubila sa a narovnala sa. „Takže ja budem útočiť a ty budeš sledovať budúcnosť a tak sa mi vyhýbať, že?“ Obidvaja sme prikývli a Lilith prestala strácať čas. Rozžiarila si pazúry a vrhla sa po Casovi, ktorý sa jednoducho premiestnil preč. „Hej, prečo sa to vlastne učí? Už to vie moc dobre...“ – „Aebo len vie, že ideš útočiť, Lils, to je jasné každému... Cas, odteraz, ak sa chceš premiestniť, musíš najskôr povedať názov útoku, ku ktorému sa chystá, až potom môžeš!“ Castiel prikývol. Lilith nańho chvíľu dlho uprene pozerala a potom sa k nemu rozbehla. Cas na mňa panicky pozrel. „A-ale ona neútočí! To nie je útok!“ Lilith si na poslednú chvíľu prekrížila ruky a do Casa narazila. „Ánooo! Konečne!“ začala hneď oslavovať, kým Cas sa spamätával. „To bolo kruté!“ zamrmlal nespokojne. „Ešte raz!“ Lilith sa naňho znovu rozbehla. Cas na ňu chvíľu zmätene pozeral, no potom sa uškrnul. „Scratch!“ a zmizol. Lilith vypleštila oči. „To nie je pravda! Chcela som použiť Cross Chop!“ zamrnčala urazene. „Cas?“ Ten mykol plecami. „Tak som si to vymyslel, no...“ Potriasla som hlavou. „Dobre, nebudeš sa premiestňovať. Budeš sa uhýbať a pri tom sa snažiť čo najskôr určiť o aký útok ide...“ A Lilith s diabolským úškrnom znovu zaútočila.

(Meanwhile ACE´s POV)
„Si vporiadku? Lilithine útoky nie sú zrovna príjemné, viem svoje...“ preskákal som k Mawilovi, ktorý za Rory zamyslene pozeral. „Pch, samozrejme, že som!“ odfrkol si len a o krok ustúpil. Ledva som potlačil vzdych. „Pôjdeš s nami na tímové súboje? Je to tak fakt veľkolepé, toľko silných súperov,“ už len pri tej predstave sa celý trasiem. „Rozmýšľam,“ odsekol Mawile a po chvíli si vzdychol. A potom sa vybral za ňou, aj keď kvôli svojej výške o dosť pomalšie.

509 Rory Rory | Včera v 17:18 | Reagovat

[508]: 2/3
(späť k Rory)
Lilith po Castielovi vrhla plamenomet, no to už sa k nám pridali aj Mawile a Kaden, a chvíľku po nich priletel Ace s Gepi na chrbte. Cas sa Lilthimnu plamenometu vyhol s víťazoslávnym „plamenomet“  a ja som sa zarazila. „Oh, keď sme tu všetci... Lilith a Mawile, nechcete si dať zápas? Castiel bude sledovať a mne hovoriť svoje predpovene, to by bolo výhodné pre všetkých... a áno, Ace, môžeš si dať potom zápas s Casom,“ prevrátila som oči pri jeho prosebnom pohľade. „Čo vy na to?“ Mawile sa na Lilith pozrel s takým zvláštnym leskom v očiach. „Fajn. Ale len preto, že si zaslúži poriadnu príučku!“ kývol na ňu a bez varovania sa na ňu vrhol v momente, ako Cas zamrmlal: „Použije Bite!“ A tak sa aj stalo, čím Mawile Lilith účinne dostal na zem. Tá zavrčala a oplatila mu to plamenometom („To bude plamenomet!“ kometoval Cas), ktorý síce Mawila zasiahol, no nezrazil ho na zem. „A toto bude ten super dymovobitkársky útok!“ zasmial sa Cas a Mawile sa na Lilith naozaj hodil, doslova, a začal do nej divoko mlátiť. „Oh, nechcel by som byť jeho dieťa!“ zasmial sa Cas. „A to si predstav jeho ženu,“ dodal Ace a obidvaja sa rozosmiali. „Chlapci, slušne sa správame!“ napomenula som ich, no oni to ignorovali. „A teraz Lilith použije Overheat, stav sa!“ – „No, určite je overheatovaná!“ – „Je celkom naštvaná, to máš pravdu...“ – „Heej, ten malý sa nezdá! To bolo zákerné!“ zabávali sa a Cas úplne zabudol na to, že vlastne trénuje. Nabrúsene som ich sledovala, no potom som sa obrátila späť na zápas. Mawile síce celkom zjavne nebol ani zďaleka na Lilithinej úrovni, ani levelovo, ani výškovo, no mal dobrú hlavu a rozmýšľal, čo mu nad rozpálenou horkokrvnou Lilith dávalo veľkú výhodu. Ale zase, zvládal Lilithine divoké výpady celkom dobre...
Do zápasu som bola úplne zapozeraná, keď odrazu som sa ocitla úplne na druhej strane. Cas ma zvieral za ruku, mierne poblednutý zízal na miesto, kde som predtým stála. Chvíľu som nechápala ani ja, no potom presne na to miesto vyšľahol zablúdený plmenomet, ktorý by ma celkom nepekne popálil. „A-ako...“ drmolil Cas a stále miesto hypnotizoval. „Heej, Castiel! To bolo husté! Odrazu si zmrzol, pozrel si na Rory a chytil si ju a vžum, boli ste preč! Že ty si mal tú zvláštnu víziu a vedel si, čo sa stane?“ Cas sa na Acea pomaly otočil. „Bolo to... divné...“ zamrmlal a následne si pomasíroval čelo. „Bolí ma hlava, myslím, že si pôjdem pomeditovať!“ a premiestnil sa kúsok od nás, kde si vytiahol lyžičky a začal meditovať. Zastavila som Acea, aby za ním nešiel. „Nechaj ho, asi je sám trochu šokovaný. Ja som úplne mimo,“ slabo som sa zasmiala. „Dajme mu chvíľu, nech si urovná myšlienky. Možno aj sám príde na to, ako tie vízie vyvolať. V tomto je Cas profík. On vie veci, vždy,“ mrkla som naňho a Ace musel prikývnuť. „To hej,“ uznal  a vletel medzi Mawila a Lilith, aby ich odtrhol. „Dobre, dobre, stačilo, ináč si ublížite!“ zakričal na nich. Mawile na Acea len zazrel. „Urazila moju výšku!“ precedil. Oh, tak to bude ono. Žeby Napoleonský komplex? Zamyslela som sa a prešla som medzi nich. „Prosím, mohli by ste sa prestať hádať a zápasiť spolu?“ skúsila som to sformulovať ako otázku, pretože Mawile zjavne rozkazy nebral veľmi dobre. Tak či onak, stále to s ním bude celkom ťažké. Mawile sa zastavil, chvíľu ukazoval, a nakoniec prikývol. „Fajn. Ale len preto, že to chcem ja!“ znovu prikývol a preťapkal preč. S povzdychom som sa otočila a vybehla som za ním. „Mawile? A... rozhodol si sa? S tými tímovými? Pretože ak nechceš ísť, mala by som trénovať teraz hlavne s inými...“ pokrčila som plecami. Mawile sa zastavil a uprene na mňa pozrel. „Tá mačka hovorila, že tam bude Torterra, ktorého nevie poraziť, že?“ Zarazila som sa. „No... pravdepodobne. Bol tam vybraný tréner, ktorý minulé razy Torterru mal, ale či ho použije aj teraz, to neviem. Možno má silnejších pokémonov,“ pokrčila som plecami a Mawile prikývol. „Pôjdem. Nie preto, že to chceš, samozrejme, ale preto, aby som ten mačke ukázal, ako sa porážajú Torterry!“ ...oh. Tak to... držím palce... čo máte všetci proti Torterrám? Môj tím už vyhlasuje vojnu všetkým Caterpie v okolí, teraz Torterrám... za chvíľu sa rozhodnú zosadiť Arceusa. V tom momente sa ich asi verejne zrieknem alebo čo. „Ďakujem,“ usmiala som sa na Mawila a potom som z ruksaku vydolovala fľašku. „Dáš si? Zápasil si tvrdo a minule si hovoril, že väčšinou piješ len čistú vodu...“ Mawile si fľašku zobral a hltavo sa napil, bez žiadneho ďakujem, no brala som aj tiché prijatie vody ako výhru. Veď len počkaj, za pár mesiacov ma budeš milovať, zazubila som sa naňho v duchu a zvrtla som sa smerom k Casovi. „Keď budeš chcieť ísť späť do pokéballu, kľudne mi príď povedať. Len už s Lilith prosím nezápaste, dobre?“
Castiel bol hlboko ponorený v myšlienkach, preto som si k nemu len sadla a sledovala ho, aby som ho nerušila. Cas ale aj tak otvoril oči a uprene na mňa pozrel. „Videl som to len pár sekúnd predtým, ako sa to stalo. Ale nebolo to predvídanie, videl som, ako ťa to zasiahlo,“ striasol sa. „A potom to zase zmizlo a tak som ťa rýchlo odmiestnil...“ zamrmlal. „Ďakujem!“ poklepkala som ho po pleci. „A je super, že si to zvládol, ale je tu ešte jedna časť. Future Sight sa nemusí používať len na obranu, ale aj ako útok...“ Cas sa narovnal. „Hej?“ Prikývla som. „Tá je vlastne o niečo ľahšia, aspoň myslím. Je to tak trochu na báze ostatných psychických útokov, ako Psycho Cut. Vytvoríš takú... psychickú guľu, a pošleš ju do budúcnosti!“ Cas na mňa divne pozrel. „Jednoduché...“ zamrmlal neveriaco a ja som nadšene prikývla. „Jop!“ Cas si vzdychol. „To nie...“ Len som mávla rukou. „Vraj to nie je až tak zlé, ako to znie. Vytvor psycho cut, ale nepošli ho preč. Len ho vytvor!“ Cas neisto prikývol a vytvoril pred sebou ružovkastý pás. „A teraz ho prerob na guľu!“ zazubila som sa a Cas ju pomaly zvinul do loptičky. „No vidíš! A teraz... nechaj ju zmiznúť, ale zároveň nie... uh, počul si niekedy o Schrödingerovej Skitty? Ide o šialeného vedca, ktorý veril, že je možné, aby Skitty po vystavení jedovatého plynu bola a zároveň nebola mŕtva... No, ale ide o to, že musíš to spraviť aj ty. Tá guľa tu fyzicky nebude, ale zároveň hej... chápeš?“ Cas na mňa zazrel. „Jasné. A vieš, ja som skrytý Mewtwo, ktorý sa tvári, že je Kadabra, a toto všetko zvládnem!“ Nadšene som nadskočila. „Vážne? Pááni, to je super! Môj pokémon je v skutočnosti Mewtwo-oh. To bol sarkazmus. Tak nič!“ znovu som spľasla a Cas sa rozosmial. „Takže tu má alebo zároveň nemá byť...“ Cas sa na guľu zahľadel a tá behom chvíľky zmizla. „Puf, a je preč... a teraz počkáme, kým sa neobjaví!“ zazubila som sa a usadila som sa späť do trávy. Cas sa neisto ošil a zamrkal. „Fajn...“ No, a čakali sme. Čakali, čakali a čakali... „Pff, nepodarilo sa ti to! Poďme ešte raz! Musí tu byť a zároveň neby-“ v tom momente ma guľa zozadu trafila. Nevidela som, ako sa objavila, no zjavne som sa mýlila. „Faaajn, podarilo sa ti to...“ opravila som sa otrávene a Cas sa víťazoslávne zazubil. „Ha-ha-ha...“ zatiahol a ja som ho jemne švihla po hlave. „Kšc!“ Cas sa len zasmial. „Takže... teraz si môžeme dať ten zápas?“ ozval sa za mnou Ace a ja som panicky vyjakla. „ACE! NESTRAŠ MA!“ zajačala som, až sa k nám všetci na poli otočili. Kaden priletel za nami a Lilith sa zjavne udobrovala s Mawilom a Togepi sedela Aceovi na chrbte, no už sa zošuchávala dole. „Idete zápasiť? Nemali by sme sa aj my s Kadenom trochu precvičiť, keď pôjdeme na tie zápasy?“ Zobrala som ju na ruky. „Ty, princezná, si fakt poklad, vieš o tom? Preto ťa tam beriem, budeš hlavne naša morálna podpora... A LILITH SA POSTARÁ, ABY TOGEPI NEMUSELA ZÁPASIŤ PROTI TORTERROVI, ŽE?“  zahučala som a aj na diaľku som videla, ako Lils zbledla a nervózne sa ošila. Len som sa uchechtla. „Ale áno, trochu precvičiť sa nikomu neublížilo, že? Gepi, ty budeš s Casom. Kaden, ty s Aceom. Môže byť?“ Všetci prikývli a Togepi sa mi náhle vzniesla z náručia. Cas na mňa mrkol a prilevitoval si u bližšie.
Celý zápas Ace otvoril Vzdušným Esom, ktorému sa ale Cas a Gepi vyhli teleportáciou preč. „Moc jednoduché, na toto nepotrebujem ani vízie! Sprav niečo nečakané!“ chechtal sa Cas. Kaden sa na moment zamyslel a potom sa vrhol na Togepi. Cas sa len uškrnul a chystal sa ju posunúť, keď sa mu rozžiaril a zároveň mierne zahmlil pohľad. Behom pár sekúnd to bolo preč a Cas v momente zmizol, práve načas, lebo Kaden prudko zabrzdil a vyslal naňho gust. Cas sa objavil vedľa mňa. „Zase sa to stalo! Asi už viem, ako to ovládať! Stáva sa to, keď sa veľmi sústredím na budúcnosť, a chcem vedieť, čo sa stane, no nedokážem to jednoducho predvídať!“ Prikývla som. „Tak by to malo byť. Ešte domyslieť tú útočnú časť...“ Cas sa zamyslel. „Keby som počas vízie vytvoril tú guľu a poslal ju počas nej...“ vzápätí sa rozžiaril. „To je ono! Musím hlavne vyvolať víziu...“ Premiestil sa späť medzi Acea a Kadena. „Len rozmýšľajte nad tým, čo spravíte! Predstavte si to!“ vyzval ich Cas a Kaden aj Ace sa hlboko zamysleli. Zamyslela sa aj Gepi, ktorá na Casa s úsmevom pozrela. Castiel sa zamyslel tiež a po chvíli sa mu rozžiarili oči. Všetci sme naňho s napätím pozreli a Cas sa zrazu usmial. „Len poďte!“ Ace sa naňho prudko rozletel so Steel Wing, Kaden naňho vyslal poison powder. To už sa ale Cas odmiestňoval a presunul Togepi tak, aby svojím Rock Smashom dala Aceovi päsťovku do krídla. Auč. A potom sa odrazu za Kadenom objavili psychické gule a vrazili doňho.

510 Rory Rory | Včera v 17:19 | Reagovat

[509]: 3/3
Cas sa objavil vedľa mňa. „Funguje to. Keď som bol v budúcnosti, vytvoril som gule a vyslal ich naňho, v tej vízii som stál tu a útočil som odtiaľto...“ presunul sa o pár metrov. „A keď vízia skončila, bol som späť tu,“ premiestnil sa inde, „a bol to, ako keby som sa ani nepohol. Ako dlho to bolo?“ Zamyslela som sa. „Pár sekúnd? Rozhodne nie viac ako minúta...“ Cas pokrčil fúzikmi. „No... ja som tam určite bol minimálne dve minúty... a to len minimálne, odhadol by som to na šesť až sedem minút. Po tom, čo Kadena zasiahol ten Future Sight útok, bol trochu zmätený a narazil s Poison Powder do Acea...“ obidvaja sme na nich pozreli a naozaj, Kadenov útok zasiahol Acea, ktorý vyzeral celkom dezorientovane a vyslal naňho Air slash. Tomu sa Kaden vyhol a začal sa mu ospravedlňovať, no Air slash skoro trafil Togepi, našťastie použila safeguard. Šibalsky som na Casa mrkla. „A... nemáš náhodou víziu o tom, čo budeme mať na večeru?“ Cas sa zamyslel. „Tá vízia zjavne funguje len, keď sa na to buď úplne sústredím, alebo to funguje inštinktívne, ako posledná záchrana... zaujímalo by ma, čo presne to je teraz...“ zamrmlal, keď sa mu rozžiarili oči. „Heh, čo? Nieee... hmpf.... oh!“ Cas zhrozene rozšíril oči, ktoré stratili farebnú žiaru. „My nemáme poffiny!“ vyjakol dotknuto a ja som sa zarazila. „Eee... môžeme ich ísť po tréningu kúpiť?“ zamrmlala som neisto a Cas podozrievavo privrel oči. Keď sa mu ale zase rozžiarili, spokojne prikývol. „Fajn. Ale chcem ich veľa!“ – „A ja chcem niečo, čo mi dá super-silu na porážku Torterry!“ ozvala sa odrazu Lilith, ktorá k nám medzičasom aj s Mawilom prišla. „Heeej?“ nadvihla som obočie. „A ja chcem hodinky s vodotryskom!“ – „Nechceš, tie už nie sú v móde. Mala by si si radšej hodinky s plamenometom! Tie sa teraz nosia!“ zamrkala na mňa Lilith nevinne. Prevrátila som oči. „Keby si tak nekecala...“ zamrmlala som. Lilith sa zazubila. „Cas, povedz jej, že- hej, ak teraz vidíš do budúcnosti, môžeš mi povedať, ako porazím Torterru?“ – „Neporazíš!“ Ace sa ku mne posunul. „Hej... to naozaj videl vo vízii alebo si ju len doberal?“ Pokrčila som plecami. „Vlastne to celé vyhrá Mawile a spraví z teba svojho vlastného otroka. Aj zo všetkých trénerov. Bude menovaný novým vládcom sveta a...“
//
Mawile - voda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."