Tréninkové pole

1. května 2017 v 15:48 | Enwy
  1. Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
  2. Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
  3. Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
Pamatujte na povahu svého pokémona (v profilu je napsáno, že je nechápavý = bude třeba hodně vysvětlování a podobně) a na to, že je třeba se s ním před tréninkem seznámit - přeci nebudete trénovat s někým, koho vůbec neznáte, pff! To samé platí pro to, když pokémon trénovat nechce nebo se tomu brání. V tom případě je za trénink samozřejmě méně zkušeností. Vy také neděláte s elánem něco, co vás nebaví...
  1. Koho jdeš trénovat
  2. Co budete dělat
  3. Průběh tréninku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (482)
Zobrazit starší komentáře

401 [A] Enwy [A] Enwy | 21. října 2017 v 13:25 | Reagovat

[398]:[399]:[400]: Wailord si útoky procvičil. Shedinja se pomocí TM-Struggle Bug útok naučil a procvičil i v praxi. Jolteon se s Pikachuinou asistencí Thunderbolt naučil a procvičil. Pikachu samotná si procvičila útoky.
Jolteon - 8 levelů, 15% sehranosti
Shedinja - 6 levelů, 13% sehranosti
Wailord - 6 levelů, 16% sehranosti
Pikachu - 5 levelů, 12% sehranosti

402 Enwy Enwy | E-mail | Web | 22. října 2017 v 17:00 | Reagovat

1. Charizard (Garlandolf), Sealeo, Brionne; problikla Golbat (Armytile)
2. Sealeo procvičuje útoky; Brionne se učí Odzbrojující hlas (Disarming Voice), Garlan se proletěl a asistoval při otestování útoku
3. ČÁST 1/2
Po výletě jsem se rozhodla trochu si potrénovat. Nemělo to žádný důvod, tedy kromě toho, že jsem možná chtěla otestovat Sealeoiny schopnosti i mimo zkušenosti s jídlem. Zamířila jsem na tréninkové pole a byla mile potěšena, když bylo zbarveno do oranžova. Bylo to znamení, že podzim už přišel. Vyhlédla jsem si místo, které bylo volné a vyhodila pokébally do vzduchu. "Sealealeo, Brionne, let's shine!" zvolala jsem. Sealeoina první slova zněla: "Další jídelní piknik?" a Brionnova reakce byla pleskání ploutvemi. Odpověděla jsem zakroucením hlavou. "Ne, dneska to není jídelní piknik. Budeme chvilku trénovat, nebudu tě zatěžovat dlouho," usmála jsem se. Sealeo se zamračila. "Uhm... nezní mi to jako jídlo," podotkla a poté zívla. "Fajn, tak budeme trénovat! Vzbuď mě, až ten trénink skončí," řekla a už se chystala uložit se ke spánku. Prudce jsem ji zarazila. "Toho tréninku se týkáš. Jen rychle procvičíme tvé útoky, Sealeo," podotkla jsem. Sealeo zamrkala a trochu nechápavě se ošila. “To znamená, že přitom nebudu moct spát, co?” ofrkla si a uhnula pohledem. S úsměvem jsem zakroutila hlavou. “Ne-e, to nemůžeš. Začneme jednoduchým procvičením útoků. Zahrajeme si na koordinátory,” zazubila jsem se. Brionne zatleskal. “Jupí!” zvolal. Poté stále s nadšeným výrazem zamumlal: “A co je to koordinátor?” zeptal se. Sealeo si opět ofrkla, zabručela něco o tom, že bychom mohli začít, protože tím jen prodlužujeme její čas být vzhůru, ale dále už byla potichu. “Koordinátoři jsou ti, kteří se zaměřují na krásu útoků a pokémonů. Zaměřovat se na sílu je práce trenérů,” vysvětlila jsem. Brionne jen přikývl. Když už mi došlo, že pravděpodobně nebudou další dotazy, začala jsem.
Vyzkoumala jsem Sealeo a její útoky. “Mám nápad. Brionne, vypal nahoru do vzduchu vodní dělo. Sealeo, použij powder snow,” řekla jsem. Brionne se už vrhl do vypalování, když jsem ho včas zarazila. “Sealeo, nepřimraž vodu k Brionnovi. Pokus se vytvořit led, ale jen z kapiček,” dodala jsem. Brionne přikývl a Sealeo, i když trochu neochotně, zívla a poté také přikývla. Brionne vypálil do výšek vodní dělo. Brionne jen mávla ploutví a vedle ní se zhmotnily drobné vločky, které se začaly seskupovat. Brionne se trochu lekl, když nepadaly na zem kapky vody, ale studené kousky ledu. Byly malé a kulaté, nebyly nebezpečné. Rozzářila jsem se. “Teď vyskoč a profackuj to, co spadne,” navrhla jsem. Brionne hned ukončil vodní dělo a odrazil se na ocase, jako kdyby byla pružinka. Vyskočil do vzduchu a začal mávat ploutvemi ve snaze profackovat poundem nejvíc ledových krystalků. Ty, které se mu povedlo trefit, ty se proměnily v třpytky nebo drobný lesklý prach a rozplynuly se ve vzduchu. “Dobrá práce, Brionne!” zajásala jsem, když vodní pokémon dopadl na zem. Brionne se ušklíbl a pyšně se usmál. Sealeo ironicky začala tleskat. “Dobrá práce, asi tak,” řekla a povzdechla si. “Teď už můžu jít spát?” zeptala se znaveně. Podívala jsem se na Brionne a šibalsky jsme na sebe mrkli. “Jop, klidně. Posluš si,” vybídla jsem ji. Brionne se vděčně usmála. Ulehla a zavřela oči. Předtím, než je zavřela, věnovala nám podezíravý pohled. “Když jsi milá, něco se očividně děje,” zamumlala, ale únava byla silnější. Zavřela oči a pokusila se usnout. Jakmile to vypadalo, že už Sealeo spí, zlomyslně jsem pokynula k Brionnovi. Vodní tvor se nenápadně, centimetr po centimetru, přesouval k Sealeo. V momentě, kdy se Brionne napřáhl, Sealeo otevřela oči a zamrkala. Pohlédla Brionnovi do očí - bezelstných, nevinných, zcela dětských. Povzdechla si. “A to jsem myslela, že alespoň ty budeš kámoš,” zamumlala... “Au, au!” vypísla Sealeo, sotvaže se jí Brionne dotkl. “Zlí! Jste strašně zlí! Šikanátoři!” stěžovala si. Zamrkala jsem. “C-co? Brionne tě chtěl jen pohladit. Vidíš?” pokynula jsem a ukázala na vodního pokémona, jak hladí samičku Sealeo po hladké kůži. Sealeo otevřela oči a převalila se, aby viděla. “J-jo… aha. Já jen, že to vypadalo, že mi chce natřásat pneumatiky,” řekla a odfrkla si. “Nějaká soutěž nebo tak nějak,” dodala rychle a pak uhnula pohledem. Vytáhla jsem z batohu sendvič. “Jestli chceš, dej si!” nabídla jsem jí. Brionne se nadšeně přisunul, aby taky dostal jeden. Já sama jsem si dala Oran berry.
Po krátké přestávce jsme mohli pokračovat. “Takže, jak přesně funguje rest?” zeptala jsem se. Sealeo se zavrtěla a poplácala se, až se jí kopa… “svalů” zavlnila. “No, když budu vyčerpaná, usnu a když se probudím, zase budu čilá. Tak to myslím funguje i u vás lidí, ne?” zeptala se. Pokývala jsem hlavou a očima sledovala Brionne, jak ze sendviče trhne kus salátu. “Jop, myslím, že stejně. Až na to, že máme velkou zásobu energie, která se doplňuje na dlouho a dlouho trvá, než ji vyčerpáme,” vysvětlila jsem. Sealeo potvrdila kývnutím hlavy. “Tak nějak,” zívla. Brionne dojedl a mě něco napadlo. “Co takhle si dát přátelský zápas? Sealeo proti Brionne, nemrzácký? Alespoň se unavíš a pak budeme moct vidět krásu tvého spícího a odpočinkového útoku,” navrhla jsem. Sealeo neochotně zamručela. “Eh… fajn,” zavrčela nemile a převalila se do “bojového postoje.” Pro Brionne to nebyl první zápas, i když dvakrát zručný v tom také nebyl. Nemotorně vyčkával, zda se ze Sealeoniny strany neobjeví žádný první náznak k útoku. Když se nic neobjevilo, zahájil zápas vodním dělem. Sealeo by nestihla uhnout a také na to byla příliš líná - vyslala sněhový prášek směrem k vodnímu dělu a zmrazila ho. Brionne uskočil před ničím, takže to vypadalo dost komicky. Až když si uvědomil, že mráz jen zastavil jeho vodní proud, rozhodl se přiblížit se. Rychle se s poskakováním přiblížil k Sealeo a pokusil se jí plácnout ploutví. Sealeo se sudem převalila na druhý bok, ale dále neútočila. Brionne se mírně zamračil a skokem zase zaútočil. Odpružil se na ocase a ocitl se ve vzduchu. Máchl ploutví a pleskl Sealeo po šunkách, až se celá natřásla. Ospalejší zápas jsem ještě neměla šanci spatřit… doslova. Než Brionne Sealeo vůbec trefil, už stačila usnout, očividně únavou. Vodní prcek doskočil na zem a zvědavě si tetku Sealeo prohlížel. “Mama, teta usnula,” pověděl a začal zkoumat lehce narůžovělý flek na modrém těle, který zůstal po jeho nemírné facce. S povzdechnutím jsem přistoupila blíže. “Vlastně… jo, je to útok. Procvičujeme útoky, takže nevadí, když spí,” řekla jsem a smířeně se situací pokrčila rameny. Chvilku jsme Sealeo pozorovali a čekali, kdy se probudí, ale nevypadalo to nadějně. “Asi bychom měli jít dělat něco jiného,” poznamenala jsem s chichotem. Brionne udělal téměř přesně totéž a skoro perfektně se mu podařilo napodobit můj smích. Jakmile to udělal, něco mě napadlo. “Máš celkem silný hlas, Brionne,” poznamenala jsem. Brionně se skromně ušklíbl. “Myslím, že by ses měl naučit ovládat svůj hlas. Ten útok se jmenuje odzbrojující hlas a jde o to být… nevinný,” pokrčila jsem rameny. Těžko se mi něco takového vysvětlovalo. Brionne nechápavě vzhlédl. “Jako odzbrojující hlas myslím, že se dá považovat nevinný zpěv. Jako… mořské panny!” vyhrkla jsem rázem. To bylo přesně to, za co se to dalo považovat. “Jednoduše, pokus se zpívat, Brionne. Je jedno, jak to provedeš, ale pokus se do toho dát své dětské já,” usmála jsem se. Odkašlala jsem si, abych vyčistila svůj hlas a zabroukala jsem melodii první části Nadeko Snake Openingu. “Nějak takhle. Dodej tomu více melodii,” řekla jsem.Brionne nejistě přikývl a pokusil se melodii napodobit. V jeho podání to znělo trochu jako mumlání a broukání zároveň. Na začátek to nebylo špatné. “Skoro. Zkus hlasu dodat hloubku,” poradila jsem. Vytáhla jsem pokédex a začala hledat nahrávku nějakého podobného útoku. Vzala jsem sluchátka s MP-setu, strčila do pokédexu a dala Brionne jedno sluchátko. Zpěv, který vydával neznámý pokémon, zněl, jako kdyby se nacházel v kostele nebo někde, kde je ozvěna. Málem se z toho chtělo brečet. Brionne si v polovině nahrávky vytrhl sluchátko z ucha a usmál se. “To umí taky!” výskl. Nadechl se, aby začal zpívat, ale byl přerušen. Sealeo spustila svůj ohlušující zvuk. Okamžitě jsem si zacpala uši. “A už je to tady zase!” křikla jsem a Brionne přikývl. Napřáhl ploutev, aby ji mohl proplesknout, ale zarazila jsem ho. “Zkus zpívat!” křikla jsem. Brionne vykulil oči. “Nemůžu! Neuslyší mě!” odpověděl, stejně ohlušujícím hlasem. “Co? Vůbec tě neslyším!” zvolala jsem. Brionne se pořádně nadechl. “ŽE MĚ NEUSLYŠÍ!” zahučel. Sealeo utichla a zamrkala. “Uh? Co je? Nenecháte mě trénovat?” zamumlala a převalila se na bok. Konečně jsem si úlevně sundala ruce z uší. “Ty jsi tu ta, která nás nenechá trénovat,” zasmála jsem se. Sealeo se protáhla. “Takže? O co zajímavého jsem přišla?” začala se Sealeo vyptávat. Brionne se pyšně ušklíbl. “Učím se zpívat!” vyhrkl nadšeně. Sealeo pokývala hlavou. “Ale to potřebuješ mít silný hlas, ne?” uvažovala nahlas. Oba dva jsme přikývli. “Vždyť má hlas, který dokázal přeřvat hromy i vichřice,” zvolala jsem, načež jsem si pomyslela, že víc básnické pojmenování jsem nemohla vymyslet. Sealeo se takovými slovy nenechala odbýt. "Ne, já to myslím vážně! Měl bys u mě brát lekce hučení, to umím taky dobře." - "Já vím, teto Sealeo. Já tě už slyšel..."

403 Enwy Enwy | E-mail | Web | 22. října 2017 v 17:01 | Reagovat

[402]: ČÁST 2/2
Brionne se pohodlně opřel o ploutve před Sealeo a já vedle nich. "Jako první musíš umět udržet hlas na jedné, hluboké úrovni. Udržuj tón, jako by to bylo," nadechla se, aby to mohla náležitě předvést. Začala hučet, jako kdyby někdo spustil výfuk do papírového kornoutu a zvuk ještě prošel lodí. Tak či onak se dal zvuk nazvat jako škaredě otravný. "Tohle není vůbec odzbrojující," poznamenala jsem s povzdechem. Sealeo se zakabonila. "Právě, že je! Čím víc otrávená budeš, tím se ti nebude chtít do bitvy. Takhle to holt funguje, holka!" zvolala, jako kdyby to byl její specializovaný obor. Zvedla jsem ruce v mírovém gestu. Brionne začal zase hučet a přitom se pyšně křenil, jako kdyby pro to byl zrozený. Necítila jsem nic jiného, než značné otrávení a proto jsem nevěděla, zda má ten útok tak fungovat. "Dobrá, vyzkoušíme to," řekla jsem a zvedla pokéball do vzduchu. "Armytile, let's shine!" zvolala jsem a přede mnou se zjevila netopýrka, která rychle třepetala křídly. Ukázala jsem na culícího se Brionne. "Uhoď ho," řekla jsem a Golbat se podivila. "To... nemůžu!" odporovala. Brionne začal nadšeně tleskat. "Hurá! Funguje to!" výskal. Sealeo zakroutila hlavou. "Myslím, že Golbat toho nebyla schopná kvůli tomu, že vypadá moc nevinně," oznámila a já jsem jí musela dát za pravdu. "Dobrá, vrať se, Golbat," odvolala jsem ji do pokéballu, načež začala hlasitě protestovat, ale... pozdě. Zamyslela jsem se. Potřebovali jsme nezávislého útočícího, který by nebral na Brionne ohled jenom proto, že vypadá nevinně. Luskla jsem prsty, když jsem na to přišla. "Uvedeme Garlana do berserku!" navrhla jsem a přitom úplně ignorovala to, že to můžeš způsobit konec světa. Zvedla jsem jeho pokéball a vyvolala ho ven. Garlan se protáhl a impozantně roztáhl křídla. "Už jsem si myslel, že tam budu trčet ještě dlouho," zněla jeho první slova. "Zdravím, prcku. Oi oi, nevyrostl jsi trochu?" zvolal směrem k Brionnovi a málem bych si myslela, že pyšně otcovsky ušklíbl. "Budu potřebovat pomoc. Brionne se učí odzbrojující hlas a ty jsi jediný, který by ho mohl udeřit nehledě na to, jak nevinně se tváří," vysvětlila jsem krátce situaci. Garlan se podrbal na hlavě. "No... to zní jako dobrý nápad. Kdybych z toho bezhlavého zlomyslného ničení trochu nevyrostl..." - "Uhue?!" vyhrkla jsem okamžitě. Charizard se zazubil. "Dělám si srandu. Jdeme na to! Doufám, že je prcek odolný vůči mým drápům," řekl, což byl signál k tomu, že byl připraven začít. Byla jsem nerada, když se mí pokémoni navzájem mlátili, ale spoléhala jsem na Brionnovi schopnosti. "Potřebuješ se rozcvičit, Králi?" zeptala jsem se a Sealeo, kdyby měla v puse vodu, zcela jistě by ji vyplivla. "Pff! To je Král?" zeptala se a Garlan přikývl, jako kdyby to už nebylo očividné. "Jsem. Král destrukce, Garlandolf. Tebe vidím prvně, takže mě... těší. Asi," řekl a poté pokrčil rameny. Patřil mezi pokémony, kteří se příliš nedrželi pravidly seznamovacích konverzací. Sealeo se bavila více, než dávala najevo. Charizard se ke mně otočil a odpověděl na mou otázku. "Asi se jen proletím," řekl s šilbalským úsměvem. Po těchto slovech se vznesl do vzduchu a zmizel v oblacích.
"Bylo by dobré se ještě před zápasem odzbrojující hlas doučit, Brionne?" zeptala jsem se. Brionne přiskočil blíže a zaplácal ocasem do země. "Dobře!" zvolal vesele. Sealeo zívla, až jsem měla pocit, že se brzy chystá zase upadnout do světa snů. "Začni mým způsobem. Zkus zpívat nebo vydávat jednu táhlou melodii a přitom se tvářit nevinně. Jako... malá mořská víla," vysvětlila jsem. Brionne, trochu zmateně, protože nikdy mořské víly neslyšel, spustil svou ódu na radost a začal vydávat zvuk podobající se chorálu v kostele. Sealeo začala potichu vedle zvuk napodobovat. Nevěděla jsem jistě, zda to bylo tím útokem, ale najednou jsem se cítila strašně, až nebezpečně moc, šťastně. Zvedla jsem se na nohy a začala tancovat něco, co mělo být baletem, ale dvakrát se nedařilo a málem jsem si zlomila boty. Když to Brionne uviděl, začal se smát a hlas přešel, stejně tak, jako mě opustil šťastný pocit. "To bylo... divné," poznamenala jsem. "Sealeo, cítila jsi taky takovou radost, když jsi slyšela Brionnův hlas?" zeptala jsem se. Sealeo se vyhrabala a nepřítomně na mě pohlédla. "Co?" vydala ze sebe trhaně. "Aha..." potvrdila jsem si. "Teď se zkus cítit smutně, Brionne. Možná tvá nálada ovlivňuje melodii zpěvu," řekla jsem. Byla to jen teorie, ale chtěla jsem zjistit, jak to vlastně funguje. Brionne ochotně přikývl a odkašlal si. Začal opět vydávat melodický a harmonický tón. Z nějakého důvodu ve zašimralo a vyhrkly mi slzy. "Mami..." vzlykla jsem, když mě popadla nostalgická nálada. "A sakra, ono to brečí," vydala ze sebe Sealeo a když si toho všiml i Brionne, přiskočil blíže. "Mama, nebreč. Koukej, umím salto!" zvolal a předvedl mistrné salto. Utřela jsem si vlhkost z tváře a usmála se. "To bylo tou melodií. Nebylo to tím, že bych byla smutná nebo tak nějak," zasmála jsem se. Brionne se usmál. "To jsem rád," pověděl. "Zkus to ještě jednou. Už se to skoro blíží k tomu zpěvu, který lidi doslovně odzbrojuje," usmála jsem se. Brionne ochotně přikývl a nadechl se.
Chyba byla zapomenout, že je Charizard stále v oblacích. Najednou se na nebi zalesklo. Všichni tři jsme zvedli hlavu a zaměřili pohled na jiskřící oblohu. Najednou mraky prořízla červená, hořící záře a jako kometa rozsekla vzduch. Vyděšeně jsem vydechla. Kdo mohl tušit, že jeho "Jdu se jen proletět," znamená rozříznout mraky ve dví? "Co je to?" podivila se Sealeo. Kometa nabrala ve vzduchu barvu modrou a řítila se oblohou. "To je Král desktrukce. Trénuje plamenný nálet," pověděla jsem a nasucho polkla. Po chvilce záře zablikala a zmizela. Na nebi se objevil už jen oranžový bod ve výšinách, což byl Charizard. Pomalu klesl k zemi. Zadíval se na Sealeo a než jsem stihla cokoliv říct, přidupal blíže a začal zkoumat její při-tělo. "Když na ni vypálím plamenomet, roztaje ten tuk?" - "Oi, hele! Nechtěj ze mně udělat nepřítele!" křikla Sealeo na svou obranu. "Nebo co?" zasmál se Charizard. "Sealeo přimhouřila oči a ulehla. "Tak sleduj," zamumlala, než neusnula. Charizard na ni chvilku hleděl, jak se nehýbe, jako kdyby čekal, že najednou vybouchne nebo vyroste do obřího kohoutku, který ho bude chtít spláchnout do neznáma. Když se však nic nestalo, pokrčil rameny. "Takže? Kde že to mám asistovat?" zeptal se. Zvedla jsem se na nohy a Brionne pochopil. Odskočil stranou. "Jak rychlý je tvůj plamenný nálet?" zeptala jsem se. Charizard se zamyslel. "Co já vím, z mého pohledu je to pomalé," pokrčil rameny. Chápavě, i když jen naoko, jsem přikývla. "Dobře. Umíš ho i zpomalit?" - "Myslím, že to zvládnu. I když zpomalení znamená, že oheň nebude mít takovou teplotu a bude červený," vysvětlil. "To se hodí. Takže, plán je takový – zaútočíš na Brionne svým zpomaleným plamenným náletem-" Nestihla jsem doříct. "Cože? To vážně musím?" zeptal se a nejistě pohlédl na Brionne. Znejistěl ještě více, když zjistil, že v Brionnových očích není ani kapka strachu nebo nervozity. "Neboj, pokud se útok povede, budeš muset svůj útok zastavit," objasnila jsem a Charizard přikývl. Na klidu mu to nedodalo. "A pokud se útok nepovede? To ho mám chudáka odstřelit do Unovy?" dodal. Zakroutila jsem hlavou. "Ujistím se, že se mu nic nestane. I minule jsem stihla předběhnout tvůj nálet a zastavit to, že do Unovy poletí Raviel," připomněla jsem a Charizard si povzdechl. "Dělej, jak myslíš. Nechceš pro jistotu dát všechny pokébally Chibimu? Kdybych náhodou odstřelil i tebe..." - "Vtipálku..."
Brionne se postavil na úplný kraj tréninkového pole a Charizard na druhé. Pár desítek minut trvalo, než jsme na stranu neuklidili spící Sealeo. Její vražedný atentát na Charizarda zatím ještě nepřišel. Zvednutím palce jsem Garlanovi dala znamení, že může začít. Ohnivý drak vystartoval a zamířil nejdříve k zemi, kde nabral dostatečnou rychlost k zapálení ohně. Pak se obloukem vrátil a pomalu (asi jako kamion) se řítil na Brionne. Vodní pokémon se až teď začal strachovat a rychle si odkašlal. Hlas mu ale selhal a tehdy byl můj čas. Vystartovala jsem z místa a děkovala jsem za zdlouhavé tréninky sprintu. Chytila jsem Brionne do náruče, objala ho pevně a odskočila stranou. Oheň plamenného náletu mi lízl o boty, ale úspěšně jsem udělala kotrmelec a svalila se na záda na zem. Brionne v mé náruči se zašklebil. "Máma umí salto po zemi!" zatleskal a vylezl. Charizard jen o kus zvedl nálet vzhůru, takže jen strom u pole přišel o větve. Vlastně... no, není třeba snad detailnějších popisů. Charizardův oheň zmizel a přistál. "Dobrý postřech. Další pokus?" zeptal se. Přikývla jsem. Pohlédla jsem na Brionne. "Nemusíš se bát. Kdyby se nepovedlo, zase tě chytím," ušklíbla jsem se. Brionne vděčně přikývl a vyskočil zpět na své místo. Zvedla jsem se na nohy a oprášila se. Ucouvla jsem, abych náhodou nebyla v trajektorii Garlanového plamenného náletu a připravila se do pozoru. Garlan se opět vznesl k obloze a tentokrát to trvalo o trochu déle, než se mu povedlo zažehnout plamen. Zamířil směrem k Brionnovi, který byl tentokrát už ale připraven. Napřímil se a začal zpívat. Nejprve začal tiše a nesměle, ale čím víc si uvědomoval důležitost situace, tím přidal na hlasitosti. Garlan prudce zabrzdil a jeho oheň postupně zmizel. Měla jsem pocit, že se povedlo. Garlan stál na místě a poslouchal s kamenným výrazem Brionnův hlas. Všimla jsem si, že se jeho drápy rozsvítily bílou barvou a napřáhl se, aby se alespoň pokusil Brionne seknout, když už se jeho plamenný nálet nezdařil, ale nedokázal to. Zarazil se v polovině útoku a smířlivě nakrčil obočí. Otočil se na mě a když Brionne jeho pohled zpozoroval, ušklíbl se. "Dostal jsem strejdu Garlana," pyšnil se Brionne. Odněkud se ozval Sealeonin hlas. "Ha! Bulí!" křikla na Garlana. "Rozbrečelo tě moje chrápání, co?" - "Tys chrápala...?"

404 Kami Kamai Kami Kamai | 22. října 2017 v 17:47 | Reagovat

1.  Wartortle – Sui, Ponyta, Poochyena - Yume
2. Procvičení - Bubble, Water gun, doučit – Bite [Sui]; doučit – Tail Whip [Ponyta]; doučit – Tackle [Yume]
3.
Další pěkný den a já jsem se rozhodla, že moji milovaní Pokémoni se doučí techniky, které ještě úplně neuměli, takže dneska nebudu trápit všechny, ale jen polovinu a to Sui, Ponytu a Yumeho, ostatní mají po zápase volno. S Kitune dojdeme na naše místo, kde jsme obvykle trénovali. Shodím batoh a sleduju Kitsune, která se vydala objevovat okolí, i když jsme tady byly už tolikrát, že to tady už určitě musí znám, tak si vždy najde něco nového, co jí zajímá.
Já jsem z tašky vytáhla Pokébally s těma třema, které dneska čekat trénink. „Tak jo, Sui pojď ven,“ řeknu a následně před sebe hodím Pokéball se Sui. „Ahoj Sui. Jak se máš? Jsi připravená trénovat,“ zeptám se a mile se na ní usměju a poté jí pohladím po hlavě. Sui se spokojeně usměje a dívá se na mě. „Ahoj Kami mám se dobře a ty? Doučíme se dneska tu techniku, co jsme se učili minule, že jo,“ řekne Sui a zatím se nechává hladit. „Ale jo Sui, mám se dobře, akorát Pidgey se nelíbí mé oči,“ řeknu lehce uraženě. „Mě nevadí,“ řekne Sui a usměje se na Kami. „Co třeba začít s rozcvičením a pak trénovat,“ zeptám se a dívám se na Sui. Sui jen zakývá hlavou a rozběhne se, jak jen želva může. Já se jen usměju a sleduju jí. Po nějaké chvíli na ní zavolám a ona se rozběhne přímo za mnou.
„Tak jo Sui, první se zopakujeme, ty dva útoky, které už umíme a pak půjdeme ještě dopilovat to kousání, já věřím, že ti to půjde,“ řeknu jí a mile se na ní usměju. Sui jen zakývá hlavou a pak se rozejde k vodní hladině a začne vyfukovat bublinky. „To tě baví nejvíce co,“ řeknu a usměju se. „Jo jo baví,“ řekne Sui a pak opět použije Bubble přímo před sebe. 'Jsem ráda, že už se se mnou trochu trochu více baví,' pomyslím si. Po chvíli Sui přestane z bublinkama. „Co mám teď dělat,“ zeptá se želvička a dívá se na svoji trenérku, ale odpovědi se jí nedostalo, protože jsem zrovna byla nad něčím zamyšlená. „Halo Kami, Kami,“ zkusí to znovu Sui a pak krunýřem lehce žduchne do nohy. Já se celkem leknu a podívám se na Sui. „Promiň Sui, trochu jsem se zamyslela,“ řeknu jí. „Copak jsi chtěla,“ zeptám se jí. „Co budeme dělat dál,“ řekne Sui. „Ukaž mi Water Gun a pak půjdeme na ten poslední útok a klidně si potom ještě můžeš procvičovat,“ řeknu jí. „Tak jo,“ řekne Sui a pak začne vypouštět z pusy vodu. Sleduju jí a snažím se zase myšlenkami neskončit někde jinde. „Jde ti to,“ řeknu jí pochvalně. „Myslím, že by to mohlo být ještě lepší,“ řekne Sui a podívá se na Kami. „No, když myslíš. Vidíš tam to dřevo, použij Bubble a pak Water Gun a uvidíme, jak moc to dřevo zničíš,“ řeknu jí. Sui se začne soustředit a s Bubble udělá nějaké střední poškození a s Water Gun se jí daří o hodě líp. „Začínáš to ovládat skoro automaticky,“ řeknu jí. Sui se jen spokojeně usměju a pak se zvědavě dívá, kdy bude zkoušet tu poslední techniku. „Tak jo Sui, jak vidím ten tvůj pohled, tak vidím, že jsi natěšená na naučení poslední techniky,“ řeknu s úsměvem. Sui má úsměv od ucha k uchu a leduje Kami. Začnu hledat něco na čem by se Sui mohla trénovat. Po chvíli najdu nějaký klacek, na kterém by si nemusela ublížit. „Tak jo Sui začni,“ zavolám na ni. Sui se rozběhne a zakousne se do klacku, ve kterém poté zůstane viditelný otisk po kousnutí. „Ještě více musíš ho ukousnout,“ řeknu jí a sleduju jí. Sui se rozběhne a zkouší to znovu a znovu, ale pořád jí to nejde, až po čtvrtém kousnutí do stejného místa klacek ukousne úplně. Jen jí pobídnu, aby pokračovala. Sui odhodlaně pokračuje, protože se ten útok chce naučit. Po nějaké chvíli je unavená a tak jí chvíli nechám odpočinout.
Mezitím vezmu Pokéball s Ponytou a hodím ho před sebe. „Ahoj Ponyto, dneska se doučíš techniku, kterou jsi minule nezvládl celou a to Tail Whip, zatím se jdu trochu proběhnout a pokud se ti chce, tak si sám zopakuj techniky, které už umíš,“ řeknu mu milým hlasem. Ponyta jen kývne hlavou a pak se jde proběhnout.
Já se vrátím zpět za Sui a podívám se na ní, jestli může pokračovat. Sui jen pokývá hlavou a připraví se. „Tak jo Sui, zkus to,“ zavolám na ni, když vidím, že běží proti mně. Sui vyskočí a vší silou se zakousne do klacku, ten se zlomí a Sui dopadne na zem kousek za mnou. „Super,“ vypadne ze mě něj. Sui se jen spokojeně usměje vrátí se zpět na místo, aby to zkusila ještě párkrát znovu. „Dneska ti to zase šlo, myslím, že už toho pro dnešek necháme,“ řeknu Sui a pohladím ji. Poté se jedním okem podívám na Ponytu, který si akorát sám od sebe zkoušel Ember. Následně se rozejdu k batohu a vytáhnu sušenku, abych jí dala Sui. Najednou se ke mně přižítí Kitsune a roztomile se na mě dívá, že by si taky dala sušenku. Jen si povzdychnu a dám jí taky jednu.
Poté se rozejdu za Ponytou a pohladím ho po krku. „Tak co říkáš, doučíme se Tail Whip, ať umíš ještě zase něco nového,“ zeptám se ho a mile se na něj usměju. „Jasně jdeme trénovat,“ řekne Ponyta nadšeně. 'Ale s čím to budeme trénovat,' pomyslím si, když najednou uvidím větvičky a vzpomenu, že jsme to s nimi trénovali i minule. Následně začnu ze země sbírat několik větviček. „Začneme,“ zavolám na Ponytu. Ten se připraví a pak se rozběhne já hodím větvičku a on jí časem odrazí pryč a ještě se rozhoří. Já se na něj usměju a pak to zkoušíme znovu a znovu. Ponyta má celou dobu velmi soustředěný výraz a vypadá až trochu komicky. „Myslím, že mi to celkem jde,“ řekne pyšně a podívá se na Kami. „Jo jde ti to dost dobře, protože základy už znáš a teď stačí, když si to opakuješ a procvičíš, abys na to nezapomněl,“ řeknu mu s úsměvem. Ponyta jen zakývá souhlasně hlavou a opět se rozběhne. Já následně hodím trochu větší větvičku a dívám se, jak si s ní poradí a kupodivu se mu útok povedl stejně dobře jako ty ostatní. Ještě nějakou chvíli pokračujeme, než se podívám na Ponytu. „Myslím, že ti to jde moc dobře, takže myslím, že už to asi stačí,“ řeknu mu a podívám na hořící větvičky, ale to už Sui likvidovala pomocí Bubble. Následně dojdu k batohu a dám mu Sendvič, až se nají.
Následně k kapsy vytáhnu poslední Pokéball, ve kterým je Yume. „Ahoj Yume,“ zavolám na něj, když se začne rozhlížet okolo. „Jee, ahoj, k-Kami. Hej nevíš, kde je nějaké pěkné bláto nebo jiná špína v tom Pokéballu je až moc čisto,“ řekne a začne se opět rozhlížet okolo. „Hmm, to fakt netuším,“ řeknu mu. Následně začnu hledat další větvičky a zapichovat je do země. „Tak jo Yume, procvičíš si Tackle, které jsi se už učil minule,“ řeknu mu a mile se na něj usměju. Chvíli zaváhám, ale pak ho pohladím po hlavě. Následně začnu sbírat další větvičky a začnu je zapichovat do země celkem dost daleko od sebe. „Tak jo Yume můžeš začít s Tackle,“ řeknu mu mile. Yume jen zavrtí ocasem a následně se rozběhne na větve a použije Tackle a začne je lámat a nebo je celé shodí na zem. „Vedeš si moc dobře, ale pokračuj dále,“ řeknu mu a začnu do země zapichovat další větvičky. Yume vypadá, že se opravdu dobře baví a občas, když ho Kami nesleduje, tak se vyválí v každém prachu a čemkoliv, co vypadá jako špína. Já raději dělám, že to nevidím no spíše, se na to snažím nereagovat, protože je to zbytečné a nechávám ho, aby dále pokračovat v Tackle. Dále ho sleduju a nic neříkám. Yume běhá a shazuje klacky, které jsem mu tam nachystala a začíná být celkem dost unavený. „Dobře Yume, myslím, že to pro dnešek stačí,“ řeknu mu. Následně mu z batohu dám čokoládu.
Pak vezmu jejích Pokébally a odvolám je. Bally schovám do batohu a s Kitsune se rozejdeme pryč.

Kitsune – čokoládová sušenka
Sui – čokoládová sušenka
Ponyta – sendvič
Yume – čokoláda

405 Slaanesh Slaanesh | 22. října 2017 v 19:30 | Reagovat

1) Froakie , Gastly
2)  učení Water Pulse,  učení Lick
3) Dojdu na tréninkové pole a stejně jako před týdnem, kdy jsem zde byl poprvé, tak i tentokrát jde Froaki za mnou. Přestože jsme zde poslednou dlouho nebyli, tak toFroakie zaujala a tak když se vyjasnilo počasí jsme se rozhodly jít znovu trénovat.
Ten týden jsem využil k tomu, abych od některý ostatních trenéru v oblasti získal nějaké informace o tom, jak bych měl správně postupovat při tréninku. Přestože všichni zdůrazňovali, že ke každému pokémonovi je nejdůležitější individuální přístup, tak mi poradili pár věcí. Jako například, že rozcvička je dost důležitá. Co se týče Froakie, tak mi například bylo poraděno, abych ji pokusil naučit Water Pulse, že by to mohl být dobrá věc pro ni. Každopádně prvně začneme rozcvičkou to je hlavní. Pomyslím si, když se zastavím uprostřed pole, na kterém jsme zatím byli sami. „Dobře, takže bychom měli začít rozcvičkou.“ Společně začneme rozcvičku. Rozcvičuji se společně s ní, protože mi to už při prvním tréninku přišlo strašně divné, když něco dělala jenom Froakie.
Důkladně si protáhnu všechny svaly a pak se rozběhnu. Běh se velice rychle změní ve slalom, jelikož Froakie mně přeskakuje a dopadne vždy kousek přede mně, akorát tak abych se jí zvládl vyhnout. Chvilku takto běháme, než ucítím jak se mi v kapse otevře pokeball s mím druhým pokémonem. Prvně to ani nezareagistruji, ale v okamžiku, když se kolem mě začne objevovat charakteristický plyn Gastlyho, tak najednou prudce zrychlím. A to dokonce tak rychle, že proběhnu pod Froakie než dopadne a na mně nezvyklou rychlostí se přesunu ještě o pár metrů dál než zastavím a otočím se na Gastlyho. „Tahle mně neděs.“ řeknu a ruku si dám na hruď jak se snažím zklidnit své srdce.
„Chceš s námi trénovat?“ zeptám se ho a po jeho přitakání mu dám jako rozcvičku několikrát přeletět celé pole.
Mezitím dokončíme rozcvičku s Froakie. Možná bych jim mohl vymyslet nějaká jména, abych je případně snadněji rozlišoval. Pomyslím si a podívám se na Gastlyho, který se při posledním kole zastavil před poslední otočkou, jelikož mu do cesty vklouzl stín a tak ho tedy pomalu a obezřetně obchází. Duch, který se bojí stínů, kdo by to čekal. Povzdechnu si v duchu a počkám, než Gastly dorazí. „Dobře, takže zkusíme se naučit nový útok, dobře? Froakie u tebe to bude Water Pulse.“ pak se podívám na Gastlyho a zarazím se. „A u tebe,...“ můj pohled sklouzne na pokedex. „Jistě u tebe Lick.“ řeknu a pokývu hlavou.
„takže začneme s tebou Froakie. Vodní pulz, je útok kdy první vytvoříš vodní kouli a tu pak pošleš na protivníka. Měli bychom začít tím, že vytvoříš vodu a tu pak zformuješ do koule.“ vysvětlím a nechám ji to poprvé zkusit. Úspěch je nevalný, ale to se dá očekávat, když se jedná o první pokus tohoto útoku. Vytvoří se sotva pár kapek, mezi packami Froakie, které hned spadnou na zem. „Neboj to se určitě zlepší, když budeš pokračovat.“ Povzbudím ji a když se při druhém pokusu objeví víc vody, tak se podívám na Gastlyho. „Dobře a teď tvůj útok. Tvůj útok spočívá v tom, že svého protivníka olízneš, takže se musíš co nejrychleji dostat ke svému protivníkovi a následně ho olíznout.“ vysvvětlím Gastlymu. „To zní jednoduše, oproti tomu co se má naučit ona.“ řeknu a kývne hlavou směrem k Froakie. „Můžeš mi ukázat jak vypláznout jazyk?“ zeptá se Gastly, jako kdyby neměl nejmenší tušení jak na to. „Takto.“ řeknu a bez toho, abych si sundal masku pootevřu ústá a špičkou jazyka se dotknu zadní strany masky. Gastly jen přivře oči, jelikož jeho geniální plán jak přimět trenéra, sundat masku nevyšel.
A tak začne poletovat, dělat nálety na imaginárního protivníka a občas ho imaginárně oblízne.
Froakie také trvdě pokračuje ve svém tréninku a už vytvořila dost vody na to, aby mohla přijít do druhé fáze a tedy udržet tu kouli po kopě. To se jí zatím daří líp. Má malou stabilní kuličku, ale když se ji pokusí zvětšit, tak se rozprskne a ona musí začít znovu.
Trénink ještě pokračuje dalších deset minut, než to Gastlyho přestane bavit, nebo přesněji přestane jeho zájem poutat plot, který je na jedné straně a tak se mnou nevšimnut přiblíží ze zadu ke mně. Chvíli počká, jak se rozhoduje zda tento plán vyjde a pak mi olízne vlasy. O chvíli později se už hroutím k zemi, ochromený Lickem. „Tak teď už jenom ho otočit a sundat masku.“ řekne si Gastly a přiblíží se ke mně. „Počkat já přece nemám ruce.“ uvědomí si najednou svou chybu ve výpočtech. „Ehm, můžeš mi po...“ zbytek je utnut vodním pulzem, který zasáhne Gastlyho. Nejednalo se o nic úmyslného, ale to jak jsem dopadl ochromený před Froakie, jinatolik rozhodilo, že se jí útok povedl a shodou okolností zasáhl Gastlyho.
Poté co u mě odezní ochromení si sednu a naštvaně se podívám na Gastlyho. „Doufám, že tohle už nebudeš dělat.“ Pak se podívám ještě na Froakie a řeknu. „Myslím, že to pro dnešek stačí.“ řeknu a začnu z batohu vytahovat jídlo

Slaanesh-sendvič a soda
Froakie- čokoládový donut a soda
Gastly-normální granule a soda
//Kupoval jsem to pár hodin před tímto příspěvkem

406 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. října 2017 v 22:32 | Reagovat

[405]: Froakie se útok nenaučila, Gastly potřebuje útok doučit a pořádně procvičit.

Froakie +2 levely, +6% sehranosti (1% soda), +1% lásky (Slaanesh - soda)
Gaslty +1 level, +4% sehranosti (1% soda, 1% granule), +1% lásky (Slaanesh - soda)

//Donut a sendvič jsi nekupoval, takže to nepočítám. Když krmíš pokemony v tréninku, měl bys to zařadit i do děje, ne jen na konec komentáře.

407 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. října 2017 v 22:45 | Reagovat

[404]: Poochyena se tackle doučil, Wartortle si Bite ještě potřebuje procvičit. Ponyta si Tail whip procvičil.

Vylpix +1% sehranosti (sušenka)
Wartortle +2 levely, +5% sehranosti (1% sušenka)
Ponyta +3 levely, +6% sehranosti (3% sendvič)
Poochyena +2 levely, +4% sehranosti (1% čokoláda)

408 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. října 2017 v 23:08 | Reagovat

[402]: Brionne se Disarming voice naučil.

Brionne +7 levelů, +9% sehranosti
Sealeo +5 levelů, +7% sehranosti
Charizard +2 levely, +4% sehranosti
Golbat +1% sehranosti

409 Slaanesh Slaanesh | 23. října 2017 v 20:13 | Reagovat

1)Gastly
2)Doučení Licku, procvičení útoků
3)Dneska jsem se rozhodl, že půjdu trénovat jenom s Gastlym. Hlavním důvodem bylo, že Froakie, byla jejím neúspěchem naučit se příliš demotivovaná na trénink a tak jsem ji chtěl ještě dnes nechat odpočínout a později snad s ní promluvit a možná jí zkusit něco uvařit, aby se jí zlepšíla nálada natolik, aby to zkusila znovu.
Ještě před cílem vyvolám Gastlyho, ať se zatím může proletět. „Gastly, přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys měl jméno?“ zeptám se ho zatím co zamyšleně pochoduji na cvičiště. „Ne, copak nějaké potřebuji?“ Zeptá se a pak se na mně otočí s tázavým obličejem. „Co ne, že bys ho přímo potřeboval, ale odlišoval by ses tím od ostatních, kdybychom třeba potom narazili na dalšího Gastlyho, tak by to mohlo vyvolat zmatek a tak, no.“ Gastly pokýve hlavou a zamumlám. „To by mohlo. A napadá tě nějaké?“ nad jeho otázkou se zamyslím. „Jestli mně napadá, asi jo, ale otázkou je jestli se ti bude líbit. Co třeba Escuro?“ zavrtění hlavy. „Hm, Lochi?“ Nadhodím a Gastly se zamyslí. „Možná ještě něco dalšího tě napadá?“ Chvilku jdu potichu, než dám další návrh. „Autari? Prý to znamená přízrak.“ řeknu, jelikož si vzpomenu na něco, co jsem kdysi dávno četl.
„Autari? To nezní špatně. Tak asi Autari a kdyby se mi to přestalo líbit, tak budu Lochi.“ Rozhodne se Gastly a popoletí dopředu. „Ale jméno si nemůžeš jen, tak změnit.“ Namítnu. „A proč ne?“ Trochu překvapeně zamrkám a vysoukám, ze sebe. „No,...prostě....protože...se to nedělá,... co když tě bude nějaký přítel hledat a když si změníš jméno, tak tě nenajde.“ Gastly jen odvědí. „Ale tebe najde a já jsem s tebou.“ Povzdechnu si a jen přitakám. Takže si bude měnit jména podle toho jak se mu zrovna budu líbit. Pomyslím si povzdechem a podívám se na pole, které se už objevilo před námi. „Dobře, takže dnešní plán je následující. První rozcvička, pak budeme pokračovat v trénování Licku. A pak dáme krátké zopakování všeho, dobře?“ řeknu a po tichém souhlasu Autariho začneme s rozcvičkou.
Protáhnu se a následně se co nejrychleji rozběhnu, zatímco Autari kolem mé hlavy dělá co nejmenší kruhy, aby tím zvýšil svou přesnost. Tady toto cvičení je pro mě samozřejmně velice fyzicky náročné a tak po pár minutách, už nemůžu. Já se předkloním a Autari si mezitím rozhodl zalétat si několik délek cvičiště, aby se zabavil než já získám zase dostatek sil.
A tak po pěti minutách už začínáme trénovat Lick. Nechám Autariho se trochu vyčerpat než, na něj promluvím. „Tak teď něco jiného. Myslím, že ti to půjde líp, když budeš mít skutečný cíl. Takže se pokusíš Lickem zasáhnout mně.“ řeknu a postavím se do pozice, ze které budu moct velice rychle uhnout na každou stranu. Protože, přece jenom nechci zase ležet na zemi palarizován. Autari překvapeně zamrká. „Ale neříkal jsi včera, že to už nemám dělat?“ zeptá se zmateně. „Tohle je něco jiného teď jsem ti to dovolil a je to v rámci tréninku.“ dodám a v následující sekundě už skáču vpravo, jelikož Autari již déle neváhá. Vlevo, kotoul dopředu, pravo, vlevo a ještě jednou vlevo. Stačilo jen pár úhybů a už slyším, jak mi hrudník chrastí nedostatkem vzduchu, jelikož Autari je skutečně rychlí a dává mi pořádně zabrat. Ještě třikrát se stihnu vyhnout, než zpomalím natolik, že už bych se nestihl vyhnout a tak použíji lest. „Pozor stín.“ Varuji ho a Autari prudce zpomalí a já tak získám čas uhnout.
Autari se na mně trochu podrážděně podívá a znovu zaútočí. Tentokrát se ještě stihnu vyhnout, ale padnu na kolena a nemám hned síli na to, abych se zvedl. „Dobře,...konec... myslím, že...tohle by...pro teď stačilo.“ řeknu přerušovaně, jak se snažím získat co nejvíc vzduchu.
Autari i když neochotně přeruší poslední útok.
„Dobře, takže ještě než půjdeme, tak parkrát vyzkoušej své dosavadní útoky, třeba... na ten strom.“ řeknu a Autari provádí útoky, zatímco já se vzpamatovávám z fyzické namáhy, kterou jsem provedl.  Když jsem konečně dost při síle, abych se postavil, tak přeruším Autariho, který poslední ,inutu stejně dumal nad využítím houpačky, kterou tu někdo udělal. „Pojď pojíst.“ řeknu a když se nemá k tomu, aby ke mně došel tak dodám. „Pak ti ukážu jak to funguje.“ Teď už Autari přijde. Mlčky pojí, zatímco já ho pozoruji a následně se vrátíme k houpačce, kde po vysvětlení a ukázání ho musím houpat, jelikož on nemá nohy a ruce, aby se mohl rozhoupat sám.

gastly - normální granule

410 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. října 2017 v 19:42 | Reagovat

[409]: Gastly přezdívku Autari přijal, Lick si ale stále potřebuje procvičit.

Gastly +3 levely, +7% sehranosti (1% granule)

411 Dail Dail | 27. října 2017 v 15:49 | Reagovat

1. Piplup

2. Začiatočnícky tréning – zohratosť, sila a výdrž

3. Prišla som na pole, kde bolo veľa trénerov, ktorý trénovali svojich pokémonov. Pousmejem sa a vyvolám svojho Piplupa. Objavil sa Piplup a ja som sa na neho pozrela. „Tak začneme s tréningom čo? A aspoň sa lepšie spoznáme. A uvidíš, že som dobrá.“ Poviem a pousmejem sa. Piplup prikývol. „Dobre.“ Povie a videla som, ako sa teší. Bola som rada, že sa teší na tréning. „Najskôr si zabeháme a potom budeme posilňovať.“ Poviem mu a Piplup prikývol. „Dobre.“ Povie Piplup.
A tak som sa s Piplupom vydala smerom k bežiacemu pásu. Našťastie boli dva bežiace pásy voľné. Potešila som sa a obaja sme sa postavili na pasy. Zapla som jeho aj môj pás a obaja sme začali bežať. Na pásoch sme boli 15 minút a mne to už stačilo, a tak som ho vypla a pozrela som sa na Piplupa, ktorý stále bežal. „Nie si unavený?“ Opýtam sa ho. „Ešte nie.“ Piplup, ktorý stále bežal, a tak som prikývla a počkala som kým skončí. Skončil asi o 5 minút neskôr. „Cítiš sa ešte na posilňovanie?“ Opýtala som ho. Nechcela som, aby sa mu niečo stalo. Pretože ja som po tom behaní bola vyčerpaná a potrebovala som si na chvíľu odpočinúť, lebo ak by som pokračovala ďalej, tak by sa mi niečo mohlo stať. A preto som sa bála aj o neho. Keď tak dlho bežal, tak som nevedela či je vyčerpaný a či nepotrebuje odpočinok. Piplup na moje prekvapenie pokrútil hlavou a povedal. „Som pripravený na ďalší tréning.“ Povie a ja som sa len prekvapene na neho pozrela a prikývla som. „Dobre teda.“ Pousmiala som sa a išli sme k náradiam na posilňovanie  ktorými môžeme posilňovať.
Prišli sme k náradiam na posilňovanie a zobrala som činky pre seba a pre neho. Podala som mu ich a on si ich zobral a obaja sme začali posilňovať. Pozrela som sa na Piplupa, ktorý riadne makal a bolo vidno, že ho to baví a že chce byť silný. Ako som sa, tak na neho dívala, tak som si uvedomila, že trénovať a učiť ho bojovať nebude problém a to som bola rada. Ja som skončila po 10 minútach a podarilo sa mi zodvihnúť činky 50x. Bola som celkom na seba hrdá že som to zvládla, ale už som bola unavená. Pozrela som sa na Piplupa, ktorý pokračoval ďalej. „Nemal by si to preháňať, aby sa ti niečo nestalo.“ Poviem s obavami, lebo som mala pocit, že to preháňa a že by si mal odpočinúť, ale pri jeho povahe to bude asi problém ho zataviť. Piplup sa len zasmial. „Neboj sa.“ Povedal mi a pokračoval ďalej. Ja som si len povzdychla, a tak som ho nechala nech trénuje ďalej. Ani neviem, ako dlho posilňoval, ale keď skončil tak som bola rada, že skončil. Pozrela som sa na neho a nevyzeral vôbec unavený. Skôr som mala pocit, že by pokojne ešte pokračoval ďalej. To som mu už, nedovolila. „Pre dnešok by to stačilo, ale neboj sa zajtra budeme pokračovať.“ Poviem mu a sledovala som ho. Videla som na ňom, že je nahnevaný, a tak som si len povzdychla. „Ale ja chcem ešte trénovať.“ Povedal nahnevane a ja som len pokrútila hlavou. „Ja viem, ale tiež potrebuješ aj odpočinok. Lebo ak nebudeš odpočívať, tak sa ti niečo môže stať a skončíš v nemocnici. To by si chcel?“ Opýtam sa trochu nahnevane a s obavami. Piplup nakoniec súhlasil, že pre dnešok skončíme. Bola som rada, že súhlasil a nebude pokračovať.
Keď sme skončili, tak som išla do sprchy sa osprchovať, lebo som bola spotená. V kúpelke som bola, iba chvíľu a keď som vyšla von, tak som videla, ako Piplup beží na bežiacom páse. Len som nad ním pokrútila hlavou a nechala som nech si ešte zabehá. Keď ma uvidel, tak zoskočil z pásu a prišiel ku mne. „Nehovorila som, že pre dnešok už stačilo?“ Opýtam sa ho, ale nehnevala som sa na neho. Piplup len prikývol a ja som sa len pousmiala a potom som ho povolala späť do pokéballu a išla som von z tréningového pola.

412 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. října 2017 v 22:57 | Reagovat

[411]: Piplup +2 levely, +3% sehranosti

413 Rory Rory | 30. října 2017 v 16:45 | Reagovat

1. Chikorita Nike, Jangmo-o Ryu,  (Togepi, Incineroar Lilith)
2. RYU = naučenie základov Dragon Claw + sústredenie aj na niečo iné ako Togepi a princezné, NIKE = precvičenie útokov, zohranosť, (TOGEPI&LILITH = úloha asistentek a odborného dozoru)  
3. „YAY! Som tu prvá!“ moje nadšenie sa dalo chápať, nad pokémonom som tak často zase nevyhrávala. Chikorita vedľa mňa zastavila. „Ufff...“ zadychčane mávala úponkami a chytala dych. „To bola makačka...“ zafunela a potľapkala ma úponkom po pleci. „Bola si dobrá,“ zazubila sa potom a poobzerala sa. „Tak tu budeme trénovať? Naučím sa nejaký super útok, ktorý môžem použiť v zápase s tou MM- Lilith?“ Chvíľu som ju len zarazene sledovala, zjavne mám ďalšieho zápasovéo maniaka. Niežeby to bolo vyslovene zlé, ale... to nemajú pokémoni aj iné koníčky? Ešte vždy môžu skúsiť štrikovanie... a možno aj nie. Zostaňme pri zápasení. „No... na teraz by som to ešte nechala tak, dobre? Dnes sa lepšie spoznáme, zistíme ako spolu dokážeme vychádzať a spolupracovať a potom niečo vymyslíme, áno?“ Nike sa na kratučkú chvíľu zamyslela a bleskovo prikývla. „Fajn. A máš aj nejakého iného pokémona, s ktorým môžem zápasiť?“ vypálila hneď a ja som nezabránila miernemu zachechtaniu. „No... niekto by sa určite našiel...“ napadol ma Ace, ale ten bol tiež po súbojoch a navyše by ju úplne rozdrtil. Zostal teda len Ryu, ktorý zápasil len zľahka, a vyzeral byť až prehnane motivovaný. „Super! Tak poďme trénovať!“ vyhŕkla nadšene, div že nenadskočila. Znovu som sa zasmiala. „Okiii, vydrž chvíľu... Ryu, Togepi, poďte zažiariť!“ Chikorita na mňa mrkla. „To bolo super. Ale mala by si používať niečo bojovnejšie. Ako... poďte ich všetkých rozdrtiť!“ zasmiala sa a začala si obzerať Ryua a Togepi. „Ahoj, ahoj, zdravím! Som Nike, teší ma, dáte si so mnou zápas?“ Ryuovi sa rozžiarili oči. „Zápas? Yaay! Áno, áno, áno! Ale počkať! Máš také zvláštne meno... Si princezná?“ spýtal sa hneď podozrievavo. Chikorita sa zarazila. „Hmmmm..... asi nie!“ mykla nakoniec plecami. „Ale teraz si dáme ten  zápas?“ Ryu spľasol, viditeľne sklamaný. „Oh... ej, zápas, zápas!“ obehol okolo Chikority a potom sa zastavil, s pohľadom upretým na mňa. „Budeš ma zase navádzať, tak ako na tých... týmomových zápasoch?“ Usmiala som sa. „Samozrejme, drobec. Ale obidvaja sa zastavte, najskôr sa zoznámime, rozcvičíme a až potom si môžete dať zápas, áno?“ Obidvaja sklamane prikývli a ja som len prevrátila očami. „A Ryu, sú to týmové, nie týmomové... alebo čo si to povedal...“ Ryu bleskovo prikývol. „Uh, uhm... aj toto je inó... uh... inrorya?“ Len som nadvihla obočie, kým Togepi sa začala chichotať. „Irónia!“ opravila ho Nike a mne to konečne došlo. Začala som sa smiať spolu s Togepi, kým Ryu na nás len prekvapene mrkal. „Uhm... takže... inrorya?“  Togepi k nemu preťapkala a popackala ho po hlave. „Nie, toto irónia nebola...“ „Oh... oi, zápas?“ znovu sa rozveselil a Nike zajasala. „Áno, áno!“ Vzdychla som. „Nike... Ryu...“ Tí ma už ale nepočúvali a nabehli oproti sebe. Začali ten ich „zápas“ a ja som jasne videla, že Nike sa drží späť. Zjavne jej veľmi rýchlo došlo, že Ryu je naozaj ešte neskúsené škvrňa a ako som i už stihla všimnúť, mala pozoruhodný zmysel pre česť, alebo ako to nazvať. Jej útok bol takmer neškodný, kým Ryu zjavme išiel naplno. Keď ale použila synthesis, Ryu sa zarazil. „Eeee? Útok!“ potom prebehol ku mne a drcol mi do nohy. „To je ono! Som Veľký Drak Ryu! Potrebujem nejaký super útok! Nemôžem mať len jeden... všetci, aj Veľká Mačka majú veeeľa útokov! A... aj Princeznú Togepi si nejaký naučila, že? Prosím, prosím, naučíš ma nejaký?“ začal prosíkať a ja som nedokázala odolať. S povzdychom som prikývla. „Jasné, vymyslíme nejaký... Nike, bude ti vadiť, ak ten zápas trochu odložíte? Nechcem, aby sa Ryu úplne vyčerpal...“ Nike sa zamyslela a potom rýchlo prikývla. „Nevadí! Bol si super!“ vytiahla lianku a potľapkala ho po hlave. Ryu sa zazubil. „Že? Že?“ Mierne zhrozene som si s Togepi vymenila pohľad. „Začína byť nejako egoistický nie?“ Togepi sa len zasmiala. „To je vporiadku, je ešte malý...“ zamrmlala a mrkla na mňa. Sadla som si k nej a vytiahla pokédex. Tak sa na to pozrime... „Dobre, mám to!“ vyhŕkla som po chvíli a Ryu ku mne bleskovo pribehol. „Huh-uh?“ zafunel a ja som naklonila pokédex tak, aby aj on videl. „Volá sa to dragon claw..“ vysvetlila som a jemu sa rozžiarili oči. „Suuuper!“ vydýchol. „A s týmto budem môcť unášať princezné, že?“ Prevrátila som oči. „Určite...“ zamrmlala som a postavila sa. „Takže, Ryu, počúvaj pozorne. Je to náročný útok, ale som si istá, že ho zvládneš... možno nie hneď dnes, ale máš kopec času, dobre? Takže sa len poriadne sústreď a bude to ok!“ Ryu nadšene prikývol a nahodil sústredený výraz. „Takže k samotnému útoku... trochu to pripomína útok scratch, s tým by ti mohla pomôcť Lilith, ale je to trochu... uh, vylepšená verzia špeciálne pre drakov. Ryu!“ Ryu už svoju pozornosť zameriaval na... uh, ani neviem na čo. „Princezná!“ vyhúkla som v snahe získať si jeho pozornosť a to zabralo. „Čo? Kde? Princezná?“ začal sa obzerať a keď nič nevidel, otočil sa ku mne. „Kde?“ zopakoval. Vzdychla som si. „Nieje tu. Ale ak sa útok nechceš učiť, nemusíš. Ak hej, musíš dávať pozor...“ Ryu neochotne prikývol. „UH-uh... veľká mačka mi pomôže?“ S prevrátením očí som vyvolala Lilith a rýchlo jej vysvetlila, čo sa od nej očakáva. Lilith sa okamžite nadšene zazubila a zdvihla si Ryua na hlavu. „Takže základ je správna emócia! Musíš to naozaj-naozaj veeeeľmi chcieť, jasné? Chceš to? Chceš ten útok vedieť?“ Ryu začal nadšene skandovať a prikyvovať. Nepochybne si predstavoval, ako úžasne užitočný útok bude pri unášaní princezien. „Výborne! Takže musíš všetku tú energiu, to ako to veľmi-veľmi chceš, nahormadiť do pazúrov. Môj Scratch je oproti tomu dračiemu niečomu nič, takže potrebuješ to naozaj na 1000% chcieť!“ Lilith mi pripomínala takých tých ľudí, čo do mikrofónov hučia svoje motivačné prejavy... niežeby to bolo zlé, na Ryua to zjavne platilo. Lilith pred seba natiahla ruku a názorne predviedla zväčšenie pazúrov. Potom prepochodovala k blízkemu stromu a usekla útokom konárik. Potom ho priložila Ryuovi na dosah. „A teraz ty! Mysli na to, ako veľmi, veľmi to chceš!“ Ryu sa sústredene zamračil. „Najviac na princeznovskom svete!“ zamrmlal a potom zdvihol jednu packu, na ktorej mu začal jeden pazúrik žiariť. „Veľmi, veľmi, veľmi!“ vykríkol a pokúsil sa koár preseknúť. Neúspešne. „Oh...“ vydýchol nešťastne a potom sa na konár zamračil. „Hej, ja som Veľký drak Ryu! Zlom sa!“ vyhŕkol, znovu sa začal sústrediť a tentokrát konár prelomil. Pochybovala som ale, že to bolo kvôli útoku, no Ryu bol bezpochyby nadšený. „Yaaaay! Videli ste to, videli?“ zoskočil na zem a začal obehávať okolo Togepi a Nike. „Dračí pazúr, dračí pazúr, yaaay!“ Nike sa ho chvíľu pokúšala sledovať, potom ale pretala stíhať a namiesto toho sa rozhodla behať s ním. „To bolo super, Ryu!“ jasala spolu s ním. „Keď sa to naučíš, môžeme si dať ešte jeden zápas!“ – „Zápas, zápas, ánoooo!“ Lietali okolo Togepi a tá vyzerala čím ďalej, tým viac vystresovane, až nkoniec, keď kolečká moc zmenšili, použila safeguard a odtlačila ich preč. Potom potriasla hlavou. „Kam som sa to dostala....“ zamrmlala a ja som k nej rýchlo prešla a zdvihla ju na ruky. „To sa pýtam sama seba odkedy som stretla Lilith. Keď budeš mať odpoveď, daj mi prosím vedieť!“ zazubila som sa a na poslednú chvíľu som sa uhla Lilithinej frčke a hravo som na ňu vyplazila jazyk. Lilith sa nás potom rozhodla zachrániť a obidvoch hyperaktívnych krpcov zdvihla vysoko do vzduchu. „Stačilo!“ Obidvaja bleskovo zmĺkli, Lilith bola predsalen vďaka svojmu výzoru a veľkosti prirodzená autorita. „Ryu, musíš sa to naučiť poriadne. Chikorita, ty-“ – „Som Nike, bohyňa víťazstva!“ vyšmykla sa jej a zoskočila na zem. „Poďme si dať zápas!“ Predviedla som ukážkový facepalm, keď Lilith so zazubením prijala. „Ale no taaak...“ – „Veď ich nechaj, nie? Dáme na ne pozor, nech to nepreženú, ale malý zápas im nezaškodí, nie? Plus Lilith bude určite nadšená, a po tých zápasoch je dosť sklamaná... ľudne jej môžeš dopriať nejaké víťazstvá, bude jednoduchšie s ňou potom vychádzať!“ Musela som uznať, že má pravdu. „Fajn, fajn... RYU! Pomôžeš nám robiť rozhodncu?“ Ryu pozrel na Togepi a rozžiaril sa. „Jasné!“ Lilith ho postila a on k nám hyperaktívne prebehol. „Zápas, zápas, zápas! Pripraviť sa na miesta! A môžete začať!“ zjavne sa nsažil napodobniť rozhodcov z tímových zápasov, no robil to dosť svojsky. „A víťaz dostane DONUT!“ – „NIE!“ prerušila som ho bleskovo. Moje zásoby donutov sa zmenšovali a ja som nevedela, či nejaké ešte mám. „Ou... tak potom nič! Bude to zápas o... o česť!“ Opatrne som pozrela na Chikoritu a rozhodla sa zápas skončiť ešte pred tým, ako ju Lilith úplne rozdrtí. Nike ale zjavne mala dosť bojový potenciál a navyše ju to bavilo, takže som si bola istá, že ju dokážeme dostať na Lilithinu úroveň. Vlastne by som si celkom rada pozrela, ako by ju Nike porazila... ale nie, niesom zlomyseľná, ani nič podobné. Lilith začala poriadnym plamenometom, ktorému sa Nike vyhla a hneď na ňu vyslala prúd listov, čo Lilith s ľahkosťou spálila. Potom sa okolo Nike vytvorili ohnivé čeľuste, ktoré sa v momente scvakli a Nike potriasla hlavou, aby uhasila horiaci lístok na hlave. Lilith sa len zazubila, vyhla sa ďalšiemu prúdu listov a potom po nej vyštartovala so škriabavým útokom, ktorý Nike nezablokovala, ale keď Lilith odstúpila, použila synthesis a znovu bola v plnej sile. Obidve sa navzájom premeriavali a zjavne sa rozhodovali, čo ďalej, a to som využila na prerušenie zápasov.

414 Rory Rory | 30. října 2017 v 16:46 | Reagovat

[413]: tak druhá časť no, nezmestilo sa xD
„Výborne, obidve. A teraz už skončíme, áno? Ukázali ste, že ste obidve silné, ale teraz už skončime. Musíme ešte pomôcť krpcovi doučiť sa útok a potom sa pôjdeme najesť!“ Nike na mňa nechápavo pozrela. „Veď sme boli jesť len pred chvíľou...“ zašomrala a ja som rezolútne potriasla hlavou. „Nie, nie, nie, to sa neráta. To sme pracovali. Plus, videla som takú super reštauráciu...“ Lilith sa zasmiala. „Ju od jedenia neodradí nič. To by si si mala rýchlo uvedomiť, ak s ňou chceš prežiť. Niežeby to bolo zlé, nikdy niesme hladní... a je úplne mimo z  donutov. Určite ju pri narodení posadol donutový démon a... hej, ja som démonka! Už perfektne ladíme!“ zazubila sa na mňa a ja som na ňu len vyplazila jazyk. „Krpcov útok. Ryu, si pripravený?“ Ryu nadšene prikývol a prebehol pred nás. „Ideme na to!“ to čo následne predviedol by sa dalo prirovnať k škriabavému útoku, no dragon claw... „Musíš to viac chcieť! Nahnevaj sa! Predstav si, že unášaš princeznú!“ Ryu sa zarazil, pozrel na Togepi a potriasol hlavou. „A čo tak strážim princeznú pred zlým princom, ktorý ju chce uniesť do svojho kráľovstva?“ Lilith vyzerala zmätene, ale ja som sa spokojne zazubila. „Áno, Ryu, to je super motivácia! Predstav si, že nám niekto kradne Togepi...“ zamrmlala som a jeho pohľad v momente potemnel. „Nie, ja som Veľký drak Ryu a moju princeznú mi nezoberie!“ zavrčal mierne a začal sa sústrediť na svoje pazúry. Lilith tlmila smiech, Togepi sa tvárila dojato a Nike ho hlasno povzbudzovala. Jangmo-ove pazúry prvý krát prebleskli do poriadneho útoku a všetci sme hlasno zatlieskali. „Super, Ryu!“ vyhŕkli sme s Gepi naraz a Ryu sa nadšene zazubil. „Že? Že?“ potom sa zarazil. „Ale... už som unavený... môžeme to vyskúšať ešte nabudúce?“ Prikývla som, prešla som k nemu a zobrala si ho na ruky ku Togepi. Čo bolo celkom obtiažne, ale našťastie mi prišla na pomoc Lilith a Togepi si vyložila na plece. Aj Nike, keď už ide o to. „Aj ja už začínam byť hladná. Poďme sa najesť!“

415 [A] Drobeček [A] Drobeček | 30. října 2017 v 21:35 | Reagovat

[413]:[414]: Jangmo-o pochopil základy, ale útok je na něj těžký, potřebuje si ho ještě provcičit.

Jangmo-o +4 levely, +7% sehranosti
Chikorita +3 levely, +5% sehranosti
Togepi +1 level, +1% sehranosti
Incineroar +1 level, +1% sehranosti

416 Kami Kamai Kami Kamai | 7. listopadu 2017 v 10:34 | Reagovat

1.  Caterpie, Litleo – Matado, Ponyta a Sui – pomoc při tréninku
2. Procvičení – Tackle, String Shot, Učení – Bug Bite [Caterpie]; Procvičení – Tackle, Učení – Ember [Matado]
3.
Byl další pěkný den a mě napadlo, že by Caterpie a Matado mohli jít trénovat, aby se naučili něco nového, přece jen pro Matada to bude první trénink a Caterpie prozatím taky ještě neměla moc šancí si zatrénovat. A tak jsem se vydala na tréninkové pole. Když jsem tam došla, tak jsem se podívala okolo na ostatní trenéry, kteří trénovali své pokémony a vydala jsem se na místo, kde jsme většinou trénovali. Jako vždy bylo opuštěné a nikdo kromě mě tam snad ani nechodil. Bylo pravda, že jsem raději byla sama a držela si od ostatních lidí odstup, že by to bylo mýma očima, že se na mě ostatní dívali jinak, no kdo ví, nebyl čas o tom přemýšlet bylo na čase začít trénovat, ať se ti dva ještě zlepší. Kitsune jako vždy šla sednout pod strom a něco si tam prohlížela a občas někam odběhla, ale vždy jen tak, aby na mě viděla a neztratila se.
Vezmu Pokébally s Caterpie a Matadem a chodím je před sebe. „Ahoj vy dva. Jak se máte,“ zeptám se jich a mile se na ně usměju. „Ahoj, jde to,“ řeknou oba dva najednou a začnou se rozhlížet po okolí. „Tak jo vy dva, je čas, aby jste se oba dva naučili něco nového,“ řeknu jim a mile se na ně usměju. „Ale první se trochu proběhnete a rozcvičíme,“ řeknu jim a následně se s nimi rozběhnu, aby se trochu proběhli. Po chvíli se zastavím a nechám je ještě chvíli běhat, než je zavolám k sobě. „Tak jo vy dva, kdo chce začít první,“ zeptám se jich. Oba dva mlčí a dívají se na mě, jako kdyby jim to bylo jedno. „Tak dobře, první ty Matado,“ řeknu mu. „Caterpie, ty si zatím procvič co umíš a pak mi to ukážeš a naučím tě něco nového ano,“ řeknu jí a mile se na ní usměju. Caterpie jen souhlasně kývne a odejde o kus dále a začne si zkoušet String Shot.
„Tak jo Matado, začneme s Tackle a pak ti vysvětlím nový útok,“ řeknu mu. Jen souhlasně kýve a začne se dívat okolo. „A na tvůj trénink mám někoho, kdo nám s tím může pomoct,“ řeknu a následně vytáhnu Pokéball s Ponytou a hodím ho před sebe. Ponyta vyskočí v Pokéballu a začne se rozhlížet po okolí. „Ahoj Ponyto, pomůžeš mi prosím s tréninkem Matada, Litlea,“ zeptám se ho a mírně se před ním ukloním. „Jasně,“ řekne Ponyta a proběhne se, aby se připravil. Následně se Ponyta připraví a čeká, až se na něj Matado rozběhne a použije Tackle. „Můžeš Matado,“ řeknu mu a sleduju je. Tackle se mi celkem podaří a vrazí do Ponyty, akorát mu teda chybí síla útoku, který se bude muset naučit tréninkem a časem jak bude růst. Nechávám je dále pokračovat v Tackle, které se Matadovi daří trochu zlepšit, Ponyta sice stojí na místě a ani se nepohne, ale vypadalo, že mu to časem celkem půjde. Ještě nějakou chvíli je nechám pokračovat a pak se otočím a podívám se na Caterpie, ke které se následně rozejdu a začnu sledovat její String Shot. „Jde ti co, ale co třeba to ještě zkusit na něco, co je v pohybu,“ zeptám se jí a usměju se na ní. Raději na ní nešahám, aby mě nekousla a čekám na její odpověď. „Tak jo,“ řekne Caterpie. Následně vezmu do ruky klacek a začnu s ním pohybovat zprava doleva a sleduju, jak se daří Caterpie zasáhnout nějakou věc v pohybu. Ze začátku jí to moc nejde, ale po nějaké chvíli už přišla jak na to a tak se jí daří zasáhnout klacek. Po chvíli začnu pohyb klackem zrychlovat, aby si zvykla, že se nepřítel většinou pohybuje celkem rychle. „Jak to tak vypadá, tak jsi se naučila používat String Shot i na objekty, které jsou v pohybu a celkem ti to jde, ale ještě budeš muset hodně trénovat, ale snažíš se,“ řeknu jí a po chvíli klacek hodím na zem a okem zamířím k Ponytovi. „Catepie, co kdyby sis teď procvičila Tackle, ale Ponytu budu potřebovat, takže ti na pomoc dám někoho jiného a někoho vhodnějšího tvé velikosti, ale tím neříkám, že jsi malá,“ řeknu jí. „No proto,“ řekne Caterpie. „Tak jo,“ dodá ještě potom. Dojdu k batohu a vytáhnu Pokéball se Sui a hodím ho směrem ke Catepie. „Ahoj Sui, doufám, že se máš dobře. Pomůžeš mi s tréninkem Caterpie, potřebuje si procvičit Tackle,“ zeptám se jí milým hlasem a opět se mírně ukloním, když jí o to žádám. „Ahoj Kami, mám se dobře. Jasně není problém,“ řekne s úsměvem a podívá se na Caterpie, která se připravuje na Tackle. Jen se usměju. „Až budeme připravené, tak klidně začněte, musím jít zase za těma dvěma, věřím, že vy dvě si poradíte i beze mě,“ řeknu jim a následně se rozejdu za Matadem a Ponytou.
„Vidím, že vám to jde dobře,“ řeknu jim, když je chvíli sleduju. „Myslím, že to už stačí, ale Ponyto, budu potřebovat ještě trochu pomoct, chci Matada naučit Ember a ty to umíš, pomůžeš mi ještě, prosím,“ zeptám se ho. „Jasně není problém,“ řekne Ponyta. „Tak jo Matado, dneska se naučíš Ember, jedná se o útok, při kterém z pusy pliveš hořící uhlíky. Sleduj Ponytu,“ řeknu mu a pak se podívám na Ponytu, aby útok předvedl. Ponyta jen kývne hlavou a začne nad vodní hladinu plivat hořící uhlíky a po chvíli toho nechá. Matado to sleduje a poté co Ponyta skončí to začne zkoušet taky. Jen se na něj usměju a sleduju jeho snahu. Po chvíli mu z pusy začnou vylétávat uhlíky, ale zatím ještě nehoří. „Soustřeď se a neboj se, určitě ti to půjde,“ řeknu mu na povzbuzení a dále ho sleduju. Ponyta stojí u Matada s leduje jeho počínání a po chvíli mu to předvede znovu. Matado vše sleduje a snaží se pochopit, jak to vlastně tomu Ponytovi jde. Ještě nějakou chvíli je sleduju a pak se rozejdu opět za Caterpie a Sui. Caterpie celou dobu poctivě trénuje Tackle, i když Sui to nedělá žádné problémy se jí ubránit. Jen se na ty dvě usměju a dojdu k nim. „Tak Caterpie, myslím, že toho otloukání už dneska stačí, ne? Co kdybych tě naučila ještě nový útok a ten se ti bude pravdu líbit,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Tak jo, tak jo, co to bude,“ zeptá se Caterpie a sleduje mě. „Naučíš se Bug Bite,“ řeknu jí. Catepie se rozzáří oči a dívá se na mě.
Vezmu Pokéball od Sui a podívám se na ni. „Děkuju ti za pomoc, ale dneska už tě asi potřebovat nebudu, odpočiň si,“ řeknu jí mile a pak jí odvolám zpět do ballu. „Tak jo a my začneme s But Bite,“ řeknu jí a následně vezmu od ruky tenký klacek. Caterpie se jen rozzáří očka a pak se rozběhne proti klacku a zakousne se do něj se vši zuřivostí, co má. „Já věděla, že se ti to bude líbit,“ řeknu jen a sleduju její snažení, jak visí na klacíku a zuřivě se na něj houpe. Po chvíli se pustí a vrátí se kousek dozadu, aby se opět mohla rozběhnout na klacek a zakousnout se na něj. „Tak jo Caterpie, uděláme to trochu těžší, budeš trénovat, dokud ho nepřekousneš dobře,“ řeknu jí podmínky tréninku. Caterpie jen souhlasně kývne hlavou a následně se do klacku opět zakousne. Věřila jsem, že není zase tak silný, aby ho Caterpie nemohla překousnout. Caterpie dále pokračuje v tréninku a celkem se jí daří, ale ještě pořád se jí nedaří klacek překousnout. „Dej si na chvíli pauzu, pak budeme pokračovat, musím se jít podívat na ty dva, jak si vedou,“ řeknu jí a mile se na ní usměju a klacek položím před ní na zem.
Následně se od ní zvednu a rozejdu se podívat na Ponytu a Matada. Matado akorát vyplivne další uhlíky, které tentokrát už dokonce trochu hoří, ale jak to tak vypadalo, tak ještě nějakou tu práci má před sebou. „Jde ti to dobře,“ řeknu a usměju se na něj. Ponyta se na mě podívá a souhlasně kývne hlavou a dále sleduje, jak se daří Litleovi, který je plně zabrán do učení útoku a tak mě vůbec nevnímat. Já se jen usměju a chvíli u nich stojím a mlčky je sluduju, jak to tak vypadalo, tak tentokrát mě vůbec nebude potřebovat, protože si ho do učení vzal Ponyta. Dojdu k Ponytovi a pohladím ho po krku. „Děkuju ti za pomoc“ řeknu mu a po chvíli se opět rozejdu za Caterpie, která se rozhodla, že z klacku udělá hromádku třísek a začala ho rozkousávat. Jen jsem se usmála nad jejím počínáním a vzala jsem jiný klacek a naznačila jsem jí, aby šla opět zkoušet onen útok. Caterpie jen souhlasně kývla hlavou a opět se rozběhla na klacek. Jak jsme pokračovali v tréninku, tak jsem vůbec neregistrovala kolik je hodin, bylo pravdou, že jsme sem došli nějak po poledni a už se pomalu začínalo stmívat. ‘No ještě chvíli budeme pokračovat a pak už toho asi raději necháme, protože stejně nic neuvidíme,‘ řeknu si pro sebe. „Caterpie máš na to posledních asi 15 minut překousnout ten klacek, protože potom budeme končit, protože už nic neuvidíme a navíc jste už dost unavení,“ řeknu jí. Caterpie jen souhlasně kývne a následně začnu útočit na klacek a zuřivě do něj kousat. Po nějaké době s jí podaří klacek překousnout. Já jen překvapeně zamrkám. „Vedla sis skvěle, zvládla jsi to,“ řeknu jí a usměju se na ní. Caterpie se jen hrdě usměje a vyplivne klacek. „Tady máš,“ řeknu jí a následně jí z batohu vytáhnu Studenou vodu a podám jí ji.
Následně se rozejdu za Matadem a Ponytou. Matado už útok celkem dobře ovládá, ale bylo mi jasné, že ho ještě čeká celkem dost práce. „Dobře vy dva, pro dnešek už to stačí, musíte si odpočinout,“ řeknu jim a oba dva je pohladím. Následně Ponytovi podám sodu, aby se napit a Matadovi za dnešní první trénink a dobrou práci dám sendvič. „Tak jo vy tři, je čas si odpočinout,“ řeknu a následně dojdu ke Caterpie a odvolám jí do Pokéballu. Následně odvolám i Ponytu s Matadem. Pokébally schovám do batohu a zavolám na Kitsune a následně se rozejde pryč.

Caterpie – Studená voda
Ponyta – Soda
Matado – Sendvič

417 Dail Dail | 7. listopadu 2017 v 20:31 | Reagovat

1. Piplup a Caterpie

2. Precvičenie: Bublinkový útok (Piplup), nárazový útok (Caterpie)

3. Keď sme prišli na tréningové pole, tak som Caterpie položila na zem a privolala som Piplupa. „Tak ako som sľúbila Caterpii, tak teraz si ideme precvičiť útoky a možno sa aj nejaké nové  naučíme. No uvidíme podľa toho, ako budete vládať.“ Pousmeje sa a Caterpie cely natešený prikývol a už sa nevedel dočkať, kedy začneme. Piplup ako vždy prikývol. A ja som bola rada, že obaja súhlasili.
Pozrela som sa na Caterpie. „Viem, že som ti sľúbila, že ťa naučím hmyzí kúsanec, ale najskôr si precvičíme nárazoví útok, ak nevadí.“ Poviem a sledovala som aká bude jeho reakcia. Nebol síce nadšený s toho, ale nakoniec súhlasil. „Skôr než začneme, tak sa poriadne rozcvičíme. A začneme tým, že si dáme pár koliečok.“ Povedala som a pripravila som sa na behanie. Obaja sa postavili vedľa mňa a spolu sme vyrazili. Dali sme si len 5 koliečok, aby sme sa neunavili. Potom, keď sme dobehli, tak som nechala chvíľu nech sa vydýchame, Po vydýchaní som sa pozrela na oboch pokémonov a opýtala som sa ich. „Cítite sa na cvičenie?“ Opýtam sa a obaja prikývli. „Dobre, tak môžeme začať. A prednosť dostane Caterpie.“ Pozriem sa na neho a pousmejem sa. Bol celý natešený s toho. „Dobre takže nárazoví útok vieš takže ti nemusím hovoriť čo to znamená. Len ho precvičíme a zdokonalíme. A potom sa vrhneme na ten hmyzí kúsanec.“  Poviem a Caterpie prikývol. „Dobre, ale teraz sa snaž dať do toho viac sily.“ Poviem a zoberiem si ochranu aby do nej mohol narážať. On sa pripravil a narazil do mňa. „Bolo to dobré len pridaj viac sily do toho.“ Poviem a on sa znova pripraví a tento krát dá do nárazu viac sily. Keď udrel, tak som to cítila. „Toto už bolo lepšie. Len, tak ďalej.“ Pousmejem sa a on dal do nárazu ešte viac sily a keď do mňa narazil, tak som spadla na zadok. Postavím sa a pohladím ho. „Si dobrý. Teraz si odpočiň.“ Poviem a pozriem sa na Piplupa. „Tak a teraz ty. Pri chytaní si ukázal, že vieš dobre ten bublinkový útok, ale podľa mňa by to trebalo ešte zdokonaliť, aby proti nemu nemal nikto šancu.“ Pousmejem sa a Piplup prikývne. „Dobre, tak bublinkový útok.“ Poviem a Piplup sa pripraví a vyskočí a vypustí bublinky. Sledovala som ho a musím povedať, že mu to išlo. Potom dopadne na zem a pozrie sa na mňa. „Tak čo?“ Opýta sa ma a ja prikývnem. „Dobré a teraz sa pokús dať silnejší prúd.“ Pousmejem sa a on neváhal a hneď vyskočil a dal najsilnejší prúd aký len vedel. Dopadne na zem a ja k nemu prídem a pohladím ho. „To bol ten najkrajší prúd aký som kedy videla.“ Pousmejem sa a oboch som pohladila a chválila som ich. „Teraz si obaja zaslúžite poriadnu odmenu. A vytiahla som sendviče a obom som im ich dala.
Potom keď sa obaja najedli, tak som ich oboch povolala do pokéballov a tie som chovala a potom som išla preč.

Piplup – sendvič
Caterpie – sendvič

418 [A] Drobeček [A] Drobeček | 9. listopadu 2017 v 20:18 | Reagovat

[417]: Oba pokemoni si své útoky trošku procvičili.

Piplup +1 level, +5% sehranosti (3% sendvič)
Caterpie +1 level, +5% sehranosti (3% sendvič)

419 [A] Drobeček [A] Drobeček | 9. listopadu 2017 v 20:32 | Reagovat

[416]: Oba pokemoni si nové útoky potřebují ještě hodně procvičit.

Caterpie +2 levely, +5% sehranosti (1% voda)
Litleo +2 levely, +6% sehranosti (3% sendvič)
Ponyta +1 level, +3% sehranosti (+1% soda)
Wartortle +1 level

420 Nedd Nedd | 12. listopadu 2017 v 13:35 | Reagovat

Treecko (Theo)
Úvodní trénink - naučení útoku Pound
Nedd s Theem pomalu vešli do místnosti. Všude kolem viděli ostatní trenéry se svými pokémony. Rozhlédli se a uviděli volné místo akorát pro jejich trénink, tak k němu vyrazili. “Dobrá, tady by to myslím šlo.” Řekl Nedd a zakřenil se. “Začneme myslím nějakým úvodem. Tak nějak jsme se už seznámili, ale teď se musíme propojit o něco víc.” S úsměvem ukázal na běžecký pás. “Co kdyby jsme začali krátkým během?” S tázavým pohledem koukl na Thea, který se zamyslel a po chvíli s úsměvem přikývl. Nedd s Theem si tedy vlezli na běžící pásy a začali bežet. Po deseti minutách. “Tak….jak …..ti…..to...jde?” Řekl přerývaně Nedd. Theo vypadal jako by se ani nezadýchal a jenom pokrčil rameny. Nedd vypl pás a slezl z něj. “No, to by pro začátek myslím stačilo.” Nedd se zakřenil a Theo, který ještě běžel se pomalu chystal slézt. “Vypadá to, že budu muset běhat častěji. Jsem nějak z formy.” Podotkl Nedd a hlasitě se zasmál. Theo se k němu přidal a smáli se spolu. “Tak jo, připraven na pořádný začátek tréninku?” Zeptal se Nedd a Theo přikývl na souhlas. “Dobrá tedy, začneme s něčím jednodušším. Co říkáš na útok Pound?” Theo se zamyslel a vypadal zaujatě. “Je to útok o něco silnější než Tackle a myslím, že pro tebe bude výhodnější, protože můžeš použít svůj ocas a silné nohy k výskoku.” Nedd se podíval na Thea. “Nevím jak to vysvětlit. Je to opravdu jednoduchý útok. V podstatě soupeře udeříš co nejsilněji svým ocasem. Pomoct k tomu ti může, když vyskočíš. Budeš mít potom větší sílu v úderu.” Theo pozorně poslouchal každé slovo a snažil se pochopit celý Neddův monolog. Nedd se podíval po místnosti. Našel co hledal a usmál se. “Tady máš prozatímního soupeře.” Řekl a došel k boxovacímu pytli. “Co na něho říkáš. Zkus do něho udeřit, já ti ho podržím.” Nedd se postavil k pytli a objal ho. Theo se postavil z druhé strany a udeřil. Nic moc se nestalo, rána byla slabá a Nedd skoro ani necítil pohyb pytle. “No, tak to nebylo nic moc, teda.” Zakřenil se na Thea. “Nic si z toho nedělej, je to teprve trénink a učíš se to.” Nedd se pousmál a Theo přikývl. “Zkus do toho dát pořádnou sílu. Třeba se zkus kousek rozeběhnout, to ti dodá energii.” Theo přikývl a o pár kroků odstoupil. Rozeběhl se a udeřil do pytle. Tentokrát do toho dal víc síly a bylo to znát. Nedd měl skoro problém udržet pytel, aby se nerozkýval. “No, tak to už by šlo. Ale pořád jsem to udržel v ruce. Chce to o trochu víc síly. Dokud to udržím, tak je to málo. Já vím, že máš na víc.” Usmál se na Thea. Zkusil to tedy znovu, o pár kroků odstoupil a s rozeběhem udeřil ocasem plnou silou do pytle. Tentokrát do toho nedal tolika síly jako předtím a téměř nic neudělal. “Tentokrát ti to nějak nevyšlo. Předtím jsi do toho dal víc a to musíš pokaždé, jinak to nebude fungovat.” Theo přikývl. Trénink pokračoval přibližně hodinu v podobném duchu. Theo se s kažým úderem zlepšoval, až Nedd v obětí pytel neudržel a ten se mu vysmekl. “No výborně. Takhle to má být, když do toho dáš vždycky tolik síly, tak to bude nejlepší.” Nedd se usmál a pokračoval. “To by pro začátek myslím stačilo. Teď si půjdeme někam odpočinout, co ty na to?” Zakřenil se Nedd a Theo se usmál a přikývl. Vzali si tedy svoje věci a odebrali se k odchodu.

421 [A] Enwy [A] Enwy | 12. listopadu 2017 v 16:10 | Reagovat

[420]: Treecko se útok naučil a seznamovací trénink se mu líbil.
Treecko - 2 levely, 4% sehranosti

(Pozn.: Takový typ tréninku by spíše seděl do tréninkového haly. Na tréninkovém poli žádný boxovací pytel ani místnost není ;))

422 Enwy Enwy | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 18:46 | Reagovat

1 Ribombee (Chibi), Golbat (Armytile), Brionne
2. Ribombee se učí Oslňující paprsek (Dazzling Gleam) + procvičení útoků; Golbat se učí Matoucí paprsek (Confuse Ray); Brionne se učí Měsíční úder/výbuch (Moonblast)

3. ČÁST 1/5
Nadechla jsem se a vyvolala Golbat z pokéballu. “Co to mělo být?! Byla jsem ve vteřině venku z míčku a hned zase zpátky!” zavřískala Armytile a prskala na všechny strany. “Co kdybych byla zrovna… ve sprše?!” vyčítala mi, že jsem ji v minulém tréninku odbyla. Věnovala jsem jí omluvný pohled. “Promiň. Kdybys byla ve sprše, bez obav! Garlandolf ti vždycky podá pomocné kříd-” - “Fuj, ani náhodou! V pokéballu se mi zdálo, jak mu leštím tu jeho plešku zubním kartáčkem. Hrozná představa,” oklepala se. Krátce jsem se zasmála. “Pravda, Charizard vlastně nemá vlasy…” zauvažovala jsem nahlas a mé myšlenky pluly dál. “Ty vlastně taky nemáš vlasy! Kdybyste někdy chtěli, koupím zubní kartáčky a můžete si navzájem leštit pleš-” Golbat mi hned zakryla pusu křídlem. “Stop tvým představám, že já něco říkala,” povzdechla si. Prudce jsem pokývala hlavou a konečně křídlo sundala dolů. “Proč máš vlastně plešku…?” - “Skla-pni!” Po chvilce jsem vytáhla další pokéball. “Chibi, let’s shine!” křikla jsem a rozzářila se, když se přede mnou objevil vílí pokémon. “Ohayo, senpai!” zvolala jsem. “Hoi,” pozdravil Ribombee. Golbat na mě pohlédla. “A ten tu dělá co?” optala se, nijak dvakrát šetrně. Chibi si jen nepřítomně upravil brýle na imaginárním nose a dělal, že ji neslyšel. Nadšeně jsem ukázala na Ribombeeovu hlavu. “Vidíš, Armytile? Vlasy!” křikla jsem a ukázala na dvě černé cosi, co rostlo z hlavy vílímu pokémonovi. “Já vím, co to jsou vlasy!” křikla Golbat a zvědavě si je prohlížela. “Umm, pardon, mohli byste-” vydal ze sebe namáhavě Chibi, když Golbat narušila jeho osobní prostor. “Nemusíte zkoumat mou hlavu,” povzdechl si, ale Golbat ho neslyšela. Když se přiblížila s otevřenou pusou, Ribombee si myslel, že mu chce ukousnout hlavu a tak ji odfoukl vílím větrem na druhou stranu pole. “To bylo dobré,” začala jsem tleskat a aplausovat na jeho vílí vítr. Chibi se jemně uklonil. “Byla to hračka, díky!” zvolal. Z dálky se ozvala naštvaná Armytile. “Mohli byste se laskavě přestat bavit, jako kdybych tu nebyla?!”
Konečně jsme mohli přejít ke skutečnému tréninku. “Jako první procvičíme útoky,” řekla jsem a oba dva pokémoni přikývli. Ukázala jsem na větev stromu nedaleko, který jsem měla vyhlídnutý ještě předtím, než jsem začala s tréninkem. “Tam na větvi visí list. Chibi, pokus se list zfouknout. Golbat, jakmile bude list ve vzduchu, sestřel ho vzdušným řezákem,” řekla jsem. Golbat musela přimhouřit oči, aby viděla cíl. Chibi si promnul ruce a mávnutím křídel vyslal proud stříbrně lesknoucího se větru na stromy. Kromě jednoho listu s sebou vzal i spoustu dalších a tak Armytile zmateně postřílela všechno, co jí přišlo na oči, samozřejmě s maniakálním úsměvem. Pokývala jsem spokojeně hlavou. “To bylo dobré. Teď… um,” zamyslela jsem se, jak bych mohla pokračovat. “Dáte si duo! Zatancujete si!” zvolala jsem. Armytile málem spadla čelist. “Ale já neumím tancovat!” křikla. Chibimu se zaleskly skla brýlí. “Nemyslím si, že je to dobrý nápad,” vyslovil svůj názor. “Golbat, i Charizard umí tancovat,” poznamenala jsem a Golbat vykulila oči. “Fakt?!” zvolala a nedůvěřivě na Chibiho pohlédla. Zvedla jsem ukazováček do vzduchu, abych přidala sobě na ráznosti a přikývla. “Samozřejmě! I Raviel umí tancovat,” řekla jsem a k tomu i Chibi pokýval hlavou. “Raviel umí tancovat, to je pravda. Nese se jako balerína,” řekl a pobaveně se uculil. Golbat přikráčela a začala předvádět nějaké kreace. “Takhle? Už jsem lepší než Charizard?” zeptala se dychtivě. Chibi se rozesmál a já ho následovala. “Vypadá to dobře! Ideální kroky na šlapání zelí,” oznámila jsem. Chibi, aby rychle ukončil Golbatino utrpení, rychle předvedl třepetavý tanec. Začal trochu zářit a za ním se nesl vílí prach. “Dobrá práce!” pochválila jsem je oba dva. “Teď absorb,” řekla jsem a Golbat rychle vzlétla, aby nemusela v tanci pokračovat. Z Armytiliných očí vytryskly červené lasery, které namířily na Chibiho. Ribombee nezůstával pozadu. Také vyslal červené paprsky, tentokrát z rukou a zamířil je na Golbat. “Tak… kdo cítí nějakou změnu?” zeptala jsem se opatrně. Golbat zakroutila hlavou. “Zatím nic,” řekla. Zamyslela jsem se a přikývla. “Možná kdybyste to namířili na mě, bylo by to lepší. Myslím… takhle běží kruh energie stále dokola,” zasmála jsem se. Golbat byla ráznější a prudce na mě namířila paprsek. Chvilku jsem sledovala, jak na mě míří červené paprsky jako kdyby mě chtěl někdo odstřelovat a pak jsem se zeptala. “Tak co? Nějaké změny?” řekla jsem. Golbat se zamyslela. “Možná je to energie, možná tuky,” oznámila a hned, jakmile to vyslovila, začali jsme se všichni tři smát. “Poslední pro Chibiho je bug buzz. Jelikož se tenhle útok podobá supersonic, který máš ty, Golbat, uděláme to tak, že se budete zvukovými vlnami přetlačovat,” řekla jsem a pokusila se rukama vygestikulovat, co jsem myslela. Chibi to pochopil jako první. Postavil se do pozoru před Golbat a vyčkával na její připravenost. Golbat odletěla stranou a pak přikývla. Chibi se nadechl a zrychlil třepetání křídel. To způsobilo, že vytvořil hluboký tón, hmyzí bzučení a tento zvuk se nesl vzduchem. Golbat vyslala sonickou vlnu, která jen prolomila světlo. Oba útoky byly v praxi samy o sobě neviditelné, ale při srážce se vzduch zamihotal čímsi, co připomínalo neviditelnou bariéru. Vypadalo to téměř stejně jako když se Garlan pokoušel trefit Chibiho dračím spárem. Párkrát na sebe vypálili zvukovou vlnu, až na mě Golbat nedočkavě pohlédla. “Už můžeme dělat něco jiného? Tohle je nuda, máme rovnocenné síly,” povzdechla si. Konečně jsem se probudila. “Jop, můžeme!” Konečně jsem se probudila. “Ještě ne. Ještě sis neprocvičila všechny út-” Nestihla jsem doříct. Golbat přiletěla blíž, naklonila se a hrubě mi pohlédla do očí. “Tak poslouchej…” spustila hrozivě. Než jsem stihla protestovat, zakousla se mi do hlavy a já vyjekla. “Enwy!” volal Chibi a chytil Armytiliny nohy, aby ji ode mně odtrhla. S hlukem se to poté povedlo a já hned zkoumala jestli stále mám svou hlavu tam, kde by měla být. “J-já… nemám hlavu!” vypískla jsem. Chibi se lekl. “Máš! Neboj se, vidím ji,” ujišťoval mě, zatímco já byla plně přesvědčena o tom, že ji nemám. Nakonec Golbat došla trpělivost a zahřměla. “Máš ji! A už sklapni!” Povytáhla jsem nudli a vzlykla. “To bude v pohodě, Enwy!” přiletěl rychle Chibi a objal mě. Hned se ale odtáhl. “Eww, nudle!” stěžoval si. To mě donutilo se chabě zasmát.
“Dobrá, teď už k tomu, proč jsem vás zavolala,” řekla jsem, ve tváři už kompletně suchá. Chibi i Armytile na mě vrhli tázavý pohled. Vytáhla jsem pokédex a začala hledat útok, který jsem měla připravený. “Armytile, slyšela jsi někdy o matoucím paprsku?” zeptala jsem se, zatímco jsem lovila informace. Golbat se zamyslela. “Samozřejmě. Je to užitečná věc, když potřebuješ zahájit zápas, ale držet si nepřítele od těla,” odrecitovala, jako z knížky. Přikývla jsem. “Něco v tom smyslu, jop. To bude plán tréninku,” řekla jsem a konečně před ni vyložila fotku Zubata, vysílající matoucí paprsek. Golbat i Chibi se natlačili na sebe, aby mohli lépe na pokédex koukat. “Vypadá to zajímavě!” zvolal Chibi. “Mám asistovat?” zeptal se. Lehce jsem přikývla a odtáhla přístroj. “To bych ráda, díky,” poděkovala jsem a přímo se podívala na Golbatin vysmátý ksichtík. “Pojďme začít. Golbat, matoucí paprsek má spoustu podob. Raviel umí podobný útok a využívá-” Golbat si těžce povzdechla. “Ušetři mě keců, laskavě,” zamávala otráveně křídly. Dala jsem ruce v bok a důležitě se napřímila. Chibi vyslovil mé myšlenky rychleji. “Armytile, musíš si vyslechnout teorii. Je důležitá, závisí na tom učení útoku,” oznámil a Golbat si znovu povzdechla. “Argh. Prostě mi řekněte, co mám udělat a jak to mám udělat. Pak už jen sledujte, jak to umím,” zabručela nepříjemně. Pokrčila jsem rameny. “Dobrá, nejsem proti. Vyšli matoucí paprsek,” rozhodla jsem. Golbat se zarazila a pak zavrčela. Triumfálně jsem napodobila její zlomyslný výraz. “Já čekám~” vyslovila jsem s nejvíc provokativním tónem, jaký jsem zvládla. Chibi se trochu lítostivě podíval na netopýrku a pak tiše zamumlal: “Ajaj, šikanátor Enwy je tady.” Golbat se zoufale rozhlížela a čekala nějakou nápovědu, jak má útok provést, ale nic se nedostavilo. Nakonec si povzdechla. “Fájn. Syp teorii…” zavrčela. Můj výraz se ve vteřině změnil ve spokojený výraz. “Oi oi, to bylo rychlé,” zašeptal Chibi směrem ke Golbat a ta souhlasně přikývla. “Taková je od doby, co pravidelně netrénuje s Charizardem. Jaký pokémon, takový trenér!” Naštěstí jsem jejich slova téměř ignorovala, protože na tom bylo něco pravdy a pokračovala s výkladem o matoucím paprsku. “Zkrátím to. Chtěla jsem říct, že matoucí paprsek má spoustu podob. Někdo využívá oči, někdo své celé tělo, ruce, nohy a tak dále. Netopýří pokémoni k matení nepřítele využívají radarové vlny a proto bude celý útok založen na tom, jak dobře umíš supersonic,” řekla jsem bleskově rychle, naprosto plynule a pak na závěr se uculila. “Tak, jdeme na to!” Golbat rychle přikývla, abych jí nedala přídavek. Odložila jsem si batoh a rozhlédla se po poli. “Chibi, mohl by ses postavit tam?” zeptala jsem se vílího pokémona a ten ochotně přikývl. Ribombee odletěl přibližně dvacet enwy od Golbat, která ho očima sledovala ve snaze odhadnout, co mám v plánu. “Golbat, tvá první lekce bude v tom trefit Chibiho. Oi, Chibi!” křikla jsem a Ribombee, dvaceti centimetrová postava zvedla ruce, abych ji viděla. “Vyhýbej se jak nejlépe jen umíš!” zavolala jsem a když Chibi zvedl ruce na znamení, že rozumí, obrátila jsem se na Golbat. “Je to něco jako předchozí baba. Nepřítel nebude stát na místě a čekat, až ho zmateš. Takhle si procvičíme jak tvou rychlost, tak i předvídatelnost. Do toho,” pobídla jsem ji. Golbat se mávnutím křídla vznesla do vzduchu a dalším mácháním se přibližovala k Ribombeemu.

423 Enwy Enwy | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 18:46 | Reagovat

[422]: ČÁST 2/5
Chibi se párkrát zatočil a když prudce uhnul doleva, za ním se táhl pruh třpytivého prachu. První pokus se nezdařil. Golbat po Ribombeem střílela sonické vlny jak to jen šlo a kdy to šlo - vílí pokémon však vypadal, že se nedá trefit. “Army! Všimni si, jak manévruje! Pokaždé opakuje stejné pohyby. Navíc nech svou sonickou vlnu rozšířit se - čím větší plocha, tím větší šance na trefu,” pověděla jsem. Golbat si vzala mou radu k srdci a když se naplno soustředila do vytvoření skvělé sonické vlny, Chibi nedokázal být natolik rychlý, aby uhnul včas. Sonická vlna ho zasáhla a Chibi si zakryl bolestně uši. Přiběhla jsem blíže s flaškou sody pro oba dva. “Dobrá práce, Armytile. Dokázala jsi zakompenzovat svou neschopnost-” Golbat na mě vražedně pohlédla a já byla nucena upravit svou větu. “... zakompenzovat svou nenaučenou schopnost předvídat Chibiho pohyby tím, že jsi zvětšila rozsah útoku natolik, že tomu šlo jen těžko uniknout,” promluvila jsem k netopýrce a ta se jen pyšně uculila. Strčila jsem jí sodu do pusy jako láhev pro malé děti a nechala jsem ji egoistit nad sebou samotnou. “Psst, Chibi. Nechal ses trefit naschvál, že jo?” zašeptala jsem směrem k víle. Ribombeemu se jen bíle zaleskly skla brýlí, až mu nebylo vidět do očí a upil z flašky sodovky. “S-samozřejmě!” prohlásil.
Promnula jsem si ruce. “Když už máme cvičení přesnosti za sebou, přejdeme se na učení útoku samotného. Zkus vyslat sonickou vlnu,” řekla jsem a ucítila mírný tlak na rameni, když se Chibi usadil. Golbat vyslala sonickou vlnu, která sice nebyla příliš vidět, ale byla slyšet. “Matoucí paprsek je vlastně taky sonická vlna, alespoň pro netopýří pokémony. Zatímco sonická vlna slouží k tomu, aby nepřítele zasáhla a on málem ohluchl, matoucí paprsek má za úkol ho zmást,” povídala jsem a Armytile na mě vrhla pohled typu: Aha, no nepovídej! “V sonické vlně vyšleš jeden tón nebo pravidelnou skupinu, která protivníka zasáhne. Zkus vyslat nepravidelný shluk tónů, který nemá žádné uspořádání,” řekla jsem konečně, co má udělat a Army přikývla. Postavila se pevně nohama k zemi a špičky křídel zkroutila, aby je mohla položit ke spánkům. Zavřela pevně oči. “Vypadáš jako amatérský kouzelník, co se snaží přečíst někomu myšlenky,” poznamenal Ribombee a já si uchechtla, na znamení, že má pravdu. Golbat na nás vrhla nepříjemný pohled. “Když už nepomáháte, tak buďte alespoň ticho,” téměř zavrčela. Zvedla jsem ruce v gestu míru a slabě se usmála. Golbat se znovu pokoušela vyslat zmatenou sonickou vlnu, ale nepodařilo se. “Nevím, co mám dělat. Dej mi nějaký příklad,” řekla netrpělivě a trochu i zlostně, protože se nedařilo. Nic mě nejdříve nenapadlo a pak až Chibi přišel s nápadem. “Zkusím vyslat nepravidelný hmyzí bzukot,” navrhl a vystoupil vpřed. Změnil rychlost třepetání křídel a já začínala slyšet první zvuky připomínajíc “Bzzt! Bzzt~!” Golbat to chvilku poslouchala a pak k tomu zvuku přizpůsobila svou vyslanou sonickou vlnu. Chibi přestal a zaposlouchal se do sonické melodie. “Stále to není ono,” zadumala jsem nahlas a Chibi, po chvilce naslouchání, přikývl. “Není to sonická vlna, ale není to ani matoucí paprsek. Myslím tím - ta nepravidelnost, která se blíží hmyzímu bzučení, je vlastně pravidelná,” pověděl. Golbat přestala a také se zamyslela. Zkusila ještě jednou vyslat sonickou vlnu, která neměla pravidelnou frekvenci, ale čím víc se snažila každý tón udělat jedinečným, tím se pořád a stále častěji opakovala. Chvilka osvětlení nastala, když jen náhodně vytvořila skupinu sonických vln a ty do sebe narazily. Společně s tím se ozval pisklavý, kousavý zvuk. “Oi, Enwy, nezní to jako tvoje nezkušená hra na flétnu?” zeptal se Chibi a já se zakabonila. “Všechno potřebuje trénink, hmpf!” vydala jsem ze sebe a Ribombee s úsměvem zakroutil hlavou. “Ne, to nebyla cynická poznámka na tvé dovednosti. Chtěl jsem tím říct, že bys mohla vytáhnout flétnu. Dokážeš napodobit zmatenou melodii, kterou přesně Golbat potřebuje,” pověděl a já konečně pochopila. Zalovila jsem v batohu a vytáhla sluneční flétnu, vytvořenou ze zvláštního dřeva, které bylo hřejivé jako Slunce samotné na dotek. Přiložila jsem flétnu ke rtům a vydala první tóny. Znělo to přesně tak, jak Chibi potřeboval - nic moc. Golbat nás uslyšela a zvědavě přiletěla. “Co je to za příšerný zvuk?” zeptala se. Chibi se chvilku zaposlouchal a pak řekl svůj plán. “Armytile, zkus vydat podobnou sonickou vlnu. Enwy, zahraj do toho svou flétnou. Já se přidám s hmyzím bzučením,” řekl a obě dvě jsme přikývli. Kývnutím hlavy jsem dala znamení, že můžeme začít a Golbat vyslala první sonickou vlnu. Chibi změnil pravidelný rytmus třepotání křídly a světem se rozezněl bzučivý zvuk, smíšený prapodivným pískáním supersonic a přerývaný pak amatérským zvukem hudby z flétny. Postupně všechny tři zvuky utichly a Golbat se ošila. “Co to bylo? Ani jsem potom nevěděla, co hraju já a co vy. Měla jsem chuť se trefit do obličeje a pak vás, aby bylo ticho,” řekla a dala bych ruku do ohně, že si to začala až příliš živě představovat. Kouč Chibi se usmál. “Tak přesně to mělo působit. Zkus vytvořit přesně ten samý zvuk. Docílíš toho tak, že vyšleš víc supersonických vln najednou a každá bude jiná,” pověděl. Trochu jsem se podivila. Tohle už totiž Golbat zkoušela a nepovedlo se. Armytile s odhodlaným výrazem přikývla a otočila se směrem ven. Nadechla se a vyslala nepravidelně a neopakovaně supersonic. Tentokrát už byly vlny vidět a nadšeně jsem si uvědomila, že to jsou vlastně fialové kroužky. Od Golbat byly malé, ale tím víc se vzdalovaly, tím se postupně zvětšovaly. Po chvilce trvání přestala a pyšně se na nás otočila. “Tohle bylo dokonalé,” pravila hrdě a přesvědčeně. Zatímco já jsem jen trochu pochybovačně zvedla obočí, Chibi se pobaveně ušklíbl. “Když už to zvládáš, je na čase pilovat a zkoušet, zda to nedokážeš lépe,” zasmál se Ribombee. Golbat se protáhla. “Umm, to nezní špatně. Můžu to zkusit znovu. Budeš můj cíl?” zeptala se. Chibi by už obětavě přikývl a přiletěl, ale byla jsem rychlejší. “Myslím, že bych měla být terč já,” navrhla jsem. Chibi si posunul brýle. “Já to klidně udělám,” řekl. Zakroutila jsem hlavou. “Chibi, tebe Golbat potřebuje jako kouče. Nemám tak dobrý cit na věci jako ty a navíc jsem udělala jen málo, takže se nabídnu,” rozhodla jsem a postavila se na nohy. Chibi se chystal něco dalšího namítnout, kdyby Golbat nevystřelila do vzduchu. “Já to beru. Střílet po Enwy se mi líbí,” zasmála se zlomyslně. Nakonec Chibi pokrčil rameny a já poznala, že mi vyhoví. “Budu spoléhat na tvé běžecké schopnosti,” povzdechl si a já výskla nadšené: “Jupí!”
Zvedla jsem palec vzhůru a Armytile přikývla. “Stejně si nemyslím, že je to dobrý nápad,” poznamenal. Golbat se zatvářila zlomyslně. “Mně to nevadí, její smůla, že se přihlásila,” pokrčila Golbat křídly a to byla její poslední slova, než nevypálila matoucí paprsky. Nejdříve jsem nic neviděla, ale jakmile se ke mně začaly kruhy natahovat, stáhla jsem se dozadu a pokusila se utíkat jinam. Uslyšela jsem změť zvuků a zakryla si za běhu uši. Narozdíl od supersonic to nepomohlo a ohromená jsem stála na místě. “Enwy?” přiletěl Chibi blíže a zvědavě se ptal. Stála jsem tam bez pohnutí. “Vlastně ani netuším, co matoucí paprsek dělá,” zamyslela se Golbat. “Myslím, že pak se nepřítel mlátí, ale nejsem si jistá…?” vyslovila jsem a aniž bych si to uvědomila, zvedla jsem ruku. Chibi seznal první, k čemu se schylovalo a prudce mě zachytil. “Ne, nemlať se!” křikl spěšně. Golbat se začala od srdce smát. “Tohle potřebuju! Nech ji, nech ji!” provolávala zlomyslně a jen se křenila mému neštěstí. Díky bohu efekt zmatení netrval příliš dlouho a nakonec pominula. Chibi i já jsme si oddechli. “Alespoň víme, že to není natolik silné, zatím,” usmála jsem se a protáhla se. Chibi přikývl. “Bude muset ještě dlouho trénovat,” ušklíbl se. Golbat byla trochu nasupená z toho, že jsem si neudělala žádnou bouli nebo že jsem v Garlan stylu nepobila dvacet kolemjdoucích. “Dáme si přestávku,” usoudila jsem a oba dva přikývli. Odebrali jsme se na kraj tréninkového pole, zpátky k mému batohu a tam jsem Chibimu i Golbat nabídla marcipánky. Zatímco si dopřávali občerstvení, pohledla jsem na nebe a trochu se zamračila.“Je zataženo,” zabrblala jsem a Chibi se usmál. “To vadí?” promluvil. Pohlédla jsem na soustředěnou Golbat a pak pomalu přikývla. “Ano, myslím. Kdyby nebylo zataženo, bylo by jednodušší tě naučit další super útok,” objasnila jsem starosti a jak jsem předpokládala, Armytile vystřelila z místa. Narvala do pusy marcipánku a zazubila se. “Já jsem připravená!” křikla. Zmateně jsem zamrkala. “Na co?” - “Na další útok. Jsem připravená!” Věnovala jsem jí jeden jediný pohled. “Ne, nemyslela jsem tebe,” řekla jsem a Chibi se rozzářil. “Myslela jsem Chibiho. Dazzling Gleam, oslňující paprsek!”
“Dazzling… co?” zeptal se Chibi. Usmála jsem se a divoce zahrabala v kapse. Vytáhla jsem pokédex a ukázala Ribombeemu obrázek s oslňujícím útokem. “Není tam nic moc vidět,” poznamenal a já se jen uculila. “O to jde. Je to útok, který má dočasně oslepit nepřítele. Dá se použít i defenzivně, i ofenzivně - záleží, jak ho využiješ. Nevím, k čemu je jinak prospěšný,” pokrčila jsem rameny. Armytile se zazubila. “Zní mi to jako dost neužitečný útok,” zasmála se zlomyslně. Jakmile to dořekla, zakroutila jsem prudce hlavou. “Ne-e, je super! Můžeš s tím dělat ohňostroje!” - “Beru to!”

424 Enwy Enwy | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 18:46 | Reagovat

[423]: ČÁST 3/5
“Jak že jsi říkala, že ten útok funguje?” zeptal se Chibi a také pohlédl na zataženou oblohu, jako kdyby mohl nalézt odpověď. Zavřela jsem pokédex, který jsem se zaklapnutím displejů přitiskla k sobě a schovala ho opět tam, kde byl předtím, než jsem ho vytáhla. “Jako první bych ráda položila otázku, co je to vlastně svět-“ - “Argh, nudaa!” skočila mi Golbat do řeči. “Takové žvatlání mě nebaví. Řekni rovnou, co má udělat, ne?” - “To bych klidně, ale třeba to Chibiho zají-“ - “Ehm… vlastně bych taky rád, kdybych se dozvěděl přesné instukce.” - “Ty taky, senpai…?” povzdechla jsem si nakonec a Chibi jen nevinně pokrčil rameny. Chvilku jsem čekala, zda nechce něco dodat, ale zůstalo to u ticha. “Jde o to, že musíš shromáždit světlo do jednoho bodu a pak ho vypustit. Má to za důsledek oslepení nepřítele náhlým vypuštěným světlem,” vysvětlila jsem a Golbat zvedla jedno obočí. “Jo, zní mi to rozumně. Kde mám začít?” zeptal se. “Světlo je všude kolem nás, i když ho nevidíš jako hmotné, v podstatě je. Jelikož jsi z ostrova Sun, je pro tebe jednoduché pochopit, že světlo jsou například sluneční paprsky a jakožto paprsky je lze posbírat stejně jako med,” rozmluvila jsem se o teorii oslňujícího útoku a Chibi přikývl. “Sbírat med je jednoduché. Jak mám ale posbírat něco, co je tak malé, že to nemůžu vzít do ruky?” ptal se. Golbat unaveně zívla. “Bude to něco abstraktního, ne? Jako třeba… já nevím - soustředění nebo tak něco,” zamumlala Golbat a já souhlasně přikývla. “Přesně tak. Zkus soustředit světlo do jednoho bodu nebo ho vstřebat do sebe, to už záleží na tobě, co je pro tebe jednodušší,” řekla jsem a Ribombeemu se konečně rozsvítilo. “Chápu! Díky, hned to zkusím,” řekl. Ještě než zavřel oči a začal se soustředit, dodala jsem poslední poznámku. “Když budeš cítit, že bude paprsek připravený, můžeš ho vypustit. Uvolni se a světlo vyjde ven samo,” oznámila jsem. Chibi zamrkal a přikývl. “Dobře. Zkusím to,” přikývl. Jakmile dořekl, opět přivřel víčka a začal se soustředit. Nedělo se nejdříve nic, ale Chibi rychle chápal, jak na to. Světlo se zamihotalo a s ním se zatřásl i obraz Chibiho. Zalovila jsem v batohu a vytáhla černé brýle. “Armytile, tohle budeš potřebovat,” nabídla jsem jí a Golbat poznala, že to byl téměř rozkaz, aby si brýle nasadila. “Jo, dobrý nápad. Nemám oči tak dlouho, abych o ně mohla přijít,” zasmála se sarkasticky. Zvedla jsem palec, aby Chibi poznal, že jsem připravená. Ten mě už ale nevnímal, protože už vsával světlo. Poznala jsem malé proužky na jeho čele. “Moc to nejde,” zamumlal nakonec Chibi a otřel si pot z čela. Neměla jsem ponětí, jak bych mu mohla pomoct. Vzala jsem pokédex a nalezla fotografie útoku. “Jestli chceš, podívej se,” nabídla jsem mu a otočila k němu displej. Ribombee se jen vděčně podíval a pak se zamračil. “To vstřebání do těla vypadá složitěji. Normálně umím útok, které nevychází ze mě,” zadumal. Golbat zívla. “Tak bude nějaké solárko nebo ne?” postěžovala si. Ribombee ji spražil pohledem a ona okamžitě zmlkla. “Můžeš zkusit, co se ti líbí,” navázala jsem na jeho slova. Pak jsem se zamyslela a něco mě napadlo. “Možná to bude fungovat jako absorb. Normálně se snažíš najít nějakou energii, ale kdybys teď zkusil vstřebat světlo…” usmála jsem se a Chibi si povzdechl. “Dneska bude hodně co zkoušet,” zasmál se suše.
“Dobrá. Zkus vstřebat světlo,” začala jsem a Chibi přikývl. Zavřel oči a možná to byl reflex či ne, stáhl se do klubíčka a světlo se kolem něj zamihotalo. Začal pomalu blikat a slabě se rozzářil. Posunula jsem si sluneční brýle na nose, abych se ujistila, že tam pořád jsou. “Můžeš vypustit, Chibi,” řekla jsem a Ribombee otevřel oči. Když to udělal, všechno světlo, kterým zářil, začalo pronikavě ozařovat okolí a ukázaly se všechna barevná spektra, od červené po modrou. I přes sluneční brýle jsem musela přimhouřit oči a Golbat si instinktivně zakryla obličej křídly. Pro nočního netopýra to muselo být dobrodružství. Světlo unikalo do okolí a čím víc se tenčila jeho zásoba, tím bylo světlo slabší a slabší, až nakonec záření ustalo. “Jak se cítíš?” zeptala jsem se. Chibi se zamyslel a přitom se protáhl. “Jako… cítím se jako po evoluci. To jsem také pořádně svítil,” rozesmál se. Smích jsem mu oplatila a vyjádřila svůj názor. “Bylo to dobré. Nedokázala jsem to určit přesně, ale podle délky vstřebání a délky vyzařování se zdá, že jsi vyzářil vše, co jsi navstřebal. Bylo by lepší, kdybys navstřebal světlo jak nejrychleji to půjde a pak to všechno vyslal najednou. Je sice fajn, že světlo se vyzáří do okolí pomalu, ale účinnější by bylo, kdyby to byl jeden náhlý ráz světla. Rozhodně by to nepříteli ublížilo více,” zakončila jsem svou dlouhou poučku a pak pohlédla do tváře vílímu pokémonovi i netopýrce. “Co je?” zamrkala jsem. Ribombee si uchechtl a Golbat pokrčila křídly. “Jsi strašně výřečná. Navíc… tohle je Chibi, ne Garlan. Tolik pouček nepotřebuje,” vyslovila Armytile téměř stejně to, co chtěl namítnout Chibi. Pokrčila jsem rameny, ale pro jistotu už nic nedodávala.
Při druhém pokusu už byl Chibi zběhlejší. “Můžeš,” pokynula jsem mu a on přikývl. Promnul si ruce a začal se soustředit. Jeho obraz byl trochu jako fata morgana - čím víc jste ho pozorovali, tím víc se rozmazával a jeho obraz se kroutil na všechny strany. Trvalo to pár sekund, než nezačal blikat jako řádně nepřipojená žárovka a poté nezačal medovou barvou zářit. Nemusela jsem tentokrát nic říkat. Ribombee jako kdyby poznal, že je již správný okamžik. Otevřel oči a přestal se tak kýčovitě stahovat. Jako sluníčko vydával světlo a tentokrát bylo hned ze začátku poznat,
že to s uvolňováním navstřebané energie zrovna nešetří. Musela jsem si zaclonit oči, aby mě pronikavé světlo neřezalo do očí. Stačilo však jen zvednout ruku a hned ji stáhnout dolů. “Dobrá práce! To bylo lepší,” usmála jsem se. Chibi si pyšně poťukal na hruď. “Je to trochu náročnější na koordinaci, ale jde to,” poznamenal. “Dáme si chvilku přestávku,” přikývla jsem a Chibi souhlasil. Vděčně přiletěl a posadil se mi na rameno - rozhodně to bylo pohodlnější než si sednout na zem. “Golbat, nechtěla bys ještě zkusit matoucí paprsek?” zeptala jsem se. Armytile vyskočila a přikývla. “Jasný! Jen by bylo blbé to střílet jen tak, do nebe, takže… nemáš nějakého protivníka?” lákala. Dala bych ruce i nohy do ohně, že myslela Garlana. Byl to přímo ideální protivník, kterého by z lásky chtěla vidět, jak si sám namlátí. “Mám tu jednoho šampiona,” odpověděla jsem a Golbat s očekávajícím výrazem sledovala, jak vytahuji pokéball a jak ho házím do vzduchu. Jak neuvěřitelně k nezaplacení byl její pohled, když se před jejíma očima objevil šampion Brionne, si můžete jen domyslet. “On? Jako… vážně?!” vyjekla. Brionne se zmateně rozhlédla. “Weewoo?” vydal ze sebe. Golbat si povzdechla. “Fájn! Ale neříkej pak, že jsem tě nevarovala, Brionne,” zasmála se. Vodní pokémon udělal salto vzad a usmál se. “Jupí, zápas s tetičkou Golbat! Když vyhraju, dostanu marcipánku?” zeptal se natěšeně. Pokrčila jsem rameny. “Jop, samozřejmě. Víc cukru je přesně to, co potřebuješ,” zasmála jsem se.
Golbat se postavila na jednu stranu tréninkového pole a Brionne s nadšením doskákal na druhý. “Dobrá, můžeme začít,” odsouhlasila jsem začátek zápasu. Dominantnější a hlasitější většinou začíná a ani v tomhle případě to nebyla výjimka. Golbat vystřelila supersonic, aby získala první trefu, ale Brionne se jen zasmál, až to trochu znělo jako výsměch a úskokem na jednu stranu se sonické vlně vyhnula. Další úskok následoval, když se Golbat přiblížila o pár metrů a vystřelila znovu. “Netrefitelný!” ulevila si a Brionne jen pobaveně naklonil hlavu na stranu. Neútočil, jen stál na místě a čekal, co udělá dalšího protivník. Golbat se nenechala dlouho k útoku vybízet a navázala sprškou vzdušných řezáků. Z dálky do vypadalo nebezpečně, ale Brionne uskakoval vzad a do posledních třech řezácích střelil vodní dělo v plné síle i rozsahu. Armytilin vztek byl nepopsatelný. “Já ti ukážu!” zavřískala a konečně předvedla dnešní učivo. Z pusy jí začaly proudit vlny, podobající se sonické vlně. Zvětšovaly se a občas se objevil kruh, který byl dokonce rozeznatelný očima. Zrovna jeden z těch viditelných Brionne obklopil a Brionne protočil očima v sloup. Těžko říct, zda se něco takového nestalo i mě. Brionne pak prudce zamrkal a zavrtěl hlavou, když matoucí paprsek přestal. Když si uvědomil, že má čas zaútočit, zkusil vypálit vodní dělo, ale to, co se stalo, nikdo nečekal. Místo toho, aby proud vyletěl rovně na Golbat, Brionne zaklonil hlavu a střelil vodní dělo obloukem na sebe. Nevěděla jsem, zda se mám smát či chudáka Brionne litovat. U Golbat bylo jasné, že se málem rozbrečela smíchy. Brionnovo zmatení pokračovalo. Podruhé se pokusil zaútočit na netopýrku, ale vodní dělo bylo jako fontána a obloukem ho střelil na sebe. “Tak tohle stálo za všechnu tu nudu i námahu!” vyprskla Armytile zlomyslně a sesypala se smíchy k zemi. Brionne se zatvářil zoufale. Pohlédl na mě, pak na Armytile a pak na své ploutve. V hlavě se mu začal tvořit zajímavý plán, jak tohle přerušit. Jako první zařval, možná to měla být silnější verze odzbrojujícího hlasu a Armytile šokem utichla. Její smích ustal. Pak se Brionne jen zazubil, vyskočil do vzduchu, kde provedl salto a poté už jen radostně vypálil vodní dělo, které Golbat odmrštilo pár desítek centimetrů dozadu. “Pffft!” vyprskla zlostně. “Teď bylo jasné, že jsem se musela smát. “Dobrá práce, Brionne! Armytile poražena!” zavolala jsem. Golbat se prudce zvedla. “Já můžu stále bojovat!” křikla. Zakroutila jsem hlavou a sledovala přitom Brionnův natěšený výraz. Začal tleskat. “Je to jako v boxu. Jde o to dostat soupeře na zem.” - “T-to jsme si nemluvili! Bojuji už dlouho a nic takového neznám!” křičela ve snaze se z toho dostat pomocí slov.

425 Enwy Enwy | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 18:47 | Reagovat

[424]: ČÁST 4/5
“Ticho, rušíme všechny okolo,” poznamenal Chibi a v hlase se mu odrazil zbytek pobavení. “Odpočinul sis, Chibi?” zeptala jsem se, jako kdyby to nebylo už očividné. Chibi přikývl a tak vypadala celá jeho odpověď. Golbat si stále vřískala na tréninkovém poli a Brionne ji obskakoval se stejně hlasitým “Weewooweewoo!” Chibi poznal, že jeho slova neměla žádnou váhu a povzdechl si. “Začíná se smrákat,” zahuhlala jsem a pohlédla na nebe. Nyní bylo šedé až tmavě modré a na obzoru za stromy se objevovala narůžovělá, skoro oranžová barva. Při pohledu na oranžový kotouč mě něco napadlo. “Chibi, dokázal bys udělat ohňostroj?” zeptala jsem se. Ribombee byl mou otázkou zaskočen. “Ohňostroj?” ujišťoval se, že slyší správně. Potvrdila jsem lehkým kývnutím hlavy. “Mohl by to být dobrý způsob, jak procvičit oslňující paprsek. K tomu útoku potřebuješ světlo. Nebylo by dobré zjistit, kolik toho zvládneš ve tmě?” vysvětlovala jsem svůj záměr. Poté jsem pokrčila rameny. “Také to může být skvělá podívaná pro Brionne. Ohňostroj by ho vyhajpoval,” dodala jsem. Při pohledu na vodního pokémona jsem musela trochu pozměnit své tvrzení. “Víc než je teď… pokud to vůbec jde,” zasmála jsem se. Chibi se usmál a pokrčil rameny. “Za zkoušku nic nedám. Jen by to chtělo asi uklidnit ty dva,” navrhl a ušklíbl se. Naštěstí jsem znala způsob. “Brionne, sendvič! Armytile, marcipánka!” zvolala jsem. Oba dva strnuli a jen co si uvědomili, co jsem řekla, přihrnuli se. Každý dostal své jíezdlo a klidně se posadili. Chibi se vděčně usmál a letěl ke středu pole, aby měl prostor na útok.
Když byla větší tma, byla na Ribombeem rychle rozeznatelná záře, kterou vydávalo slabě jeho tělo při sbírání světla, nezbytně důležité části oslňujícího paprsku. Také vyhledat dostatečné množství trvalo déle. Nakonec ale dokončil přípravy a začal vypouštět záři do okolí. Byla jsem ráda, že si zapamatoval má slova a vypustil vše najednou. Trochu pozdě jsem si uvědomila, že Brionne, který to pozoroval bedlivěji než Golbat, nemá na očích ochranu brýlí a oči jsem mu zakryla. Brionne zaprotestoval a jelikož útok trval několik krátkých vteřin, jednoduše se jednalo o záblesk, Brionne ohňostroj propásl. “Mami!” křikl naštvaně a zamračil se. Chibi se usmál a znaveně vydechl. “Jaké to bylo?” zeptal se. Zatleskala jsem. “Vypadalo to vážně jako ohňostroj. Udělalo to zábleskem takovou tu… umm, kytici,” přirovnala jsem záblesk k nějaké mnou známé věci. “Jen to netrvalo tak dlouho jako ohňostroj,” dodala jsem. Brionne vyplázl jazyk. “Já to neviděl!” zvolal. “Znovu, strejdo Chibi!” zaprosil. Pohlédl na Armytile, která pospávala s marcipánkou v puse a převzal si od ní černé brýle. Nemotorně si je nasadil na nos - dokonce naopak, přičemž připomínal velkého originálního umělce. S úsměvem jsem mu brýle upravila tak, aby byly správně a pokynula Ribombeemu. “Bylo by možné zopakovat?” zeptala jsem se. Vílí pokémon přikývl. “Naposledy. O dalším pokusu bych pochyboval,” zasmál se a zavřel pevně oči. Začal svítit jako světluška a jeho tělo se rozzářilo medově žlutou, přímo zlatou barvou. Brionne vydechl úžasem. Chibi přestal střádat, jakmile dosáhl maxima a naopak prudce světelnou energii vypustil. Ozval se dvakrát ohromenější výdech, málem až překvapené vypísknutí. Útok trval opět několik vteřin a Ribombee, předtím svítivý bod ve tmě, s ní splynul. “Heil Chibi!” křikl Ribombee a já vyprskla smíchy. Jen na chvilku, než jsem nezvážněla. “Jsi super, Chibi!” pokračovala jsem ve chvále a Ribombee se jen pyšně ušklíbl. “Další už prosím ne.” - “Ah, nebudu tě nutit. Dáš si marcipánku?”
Odvolala jsem spící Armytile do pokéballu i s marcipánkou v puse. Do teď jsem nevěděla, že to jde. Chibi se opět posadil na mé rameno a odpočíval s kusem fialového jídla. “Jsi ospalý, Brionne?” zeptala jsem se a vodní pokémon hned prudce zavrtěl hlavou. “Ještě ne! Chci být ohňostroj jako Chibi!” křikl. Usmála jsem se. “Promiň. Brionni se Dazzling Gleam naučit nedokáží,” prozradila jsem smutně a Brionne sklopil hlavu. Chibi se zamyslel a pak přišel s nápadem. “Na Ostrově Sun byla kdysi Florges, která dokázala něco podobného jako Dazzling Gleam, ale silou z Měsíce. Moc to nevypadalo jako to moje, spíš jako…” začal uvažovat a pak luskl prsty. “Možná jako Yubelova stínová koule,” rozhodl. Začala jsem přemýšlet a pak jsem si uvědomila, že žádný takový útok neznám. Vytáhla jsem pokédex a namířila ho na Brionne. Odpověď se dostavila. “Moonblast, měsíční výbuch,” vyslovila jsem a Brionnovy oči se zaleskly. “Je to poměrně složitý a těžký útok. Nevím, zda to zvládneš,” přiznala jsem popravdě. “Já se budu snažit! Prosím, prosím!” žadonil Brionne. Pohlédla jsem na Chibiho a hledala v jeho tváři nějaký názor, ale on jen pokrčil rameny. “Když tak chce, nic neztratíš,” rozhodl nakonec. Přikývla jsem a tím odsouhlasila jeho názor. “Dobrá. Dávej pozor, Brionne,” řekla jsem a vodní pokémon zasalutoval. Přiskočil blíže, aby mě lépe slyšel. “Moonblast je útok, kterým čerpáš energii z měsíčního svitu do koule, kterou pak hodíš na nepřítele. Uděláš to tak, že načerpáš energii do sebe a tvoříš kouli v puse,” vysvětlila jsem a Brionne po každém slovu energicky pokyvoval. “Potřebuješ ještě něco vědět?” zeptala jsem se a Brionne zavrtěl hlavou. Přikývla jsem. “Můžeš se do toho pustit,” vyzvala jsem ho. Brionne strnul a zaváhal. Otočil se ke mně zády a odskákal dále na tréninkové pole. “Umm… co mám udělat?” zeptal se po chvilce a Chibi neudržel krátký tichý smích. Abych se nemusela znovu ujmout slova, tentokrát zaujal místo kouče. “Brionne, zkus zavřít oči a jakoby se podívat nahoru, na Měsíc,” vyslovil instrukce. Brionnovo mlácení ocasem do země zpomalilo a zavřel oči. Vzhlédl nahoru a vyčkával na další slova. “Co vidíš?” zeptal se Ribombee. Brionnovi chvilku trvalo, než odpoví. “Tmu. Černo,” odpověděl a Chibi téměř neznatelně zakroutil hlavou. “Jsi si jistý? Já bych viděl… šedou. Trocha světla přes tvá víčka prochází,” vyvrátil jeho tvrzení a Brionne se zazubil. “To je pravda! Je to trochu světlé, ale pořád tmavé,” opravil se a tehdy Chibi přikývl. “Teď otevři oči. Zjistíš, že je to světlejší, o trochu. Přesně tohle bys měl vnímat a pak nechat světlo do tebe proudit. Je to trochu složitější, když ti to takhle vysvětluji, ale v praxi to pochopíš,” řekl. Brionne vděčně přikývl a jeho bouchání ocasem do země zase rytmicky zrychlilo. “Takže mám nechat, aby světlo do mě proniklo?” zeptal se se zájmem a pohlédl na Měsíc, přičemž se zamračil a hned zrak odvrátil. “Přesně tak,” potvrdila jsem. “Viděl jsi Chibiho? Vždycky, když se pokusil sesbírat světlo, zavřel oči a soustředil se na všechno světlo okolo. Každým kouskem světla začal zářit víc a víc, a v poslední řadě byl schopný to všechno vypustit najednou,” řekla jsem a Brionne přikývl, tentokrát snad trochu chápavě. “Zkusím to! Soustředit se, soustředit se…” opakoval si, nejdříve nahlas a potom jeho hlas mizel do neodhalena. Otočil se čelem k nebi a zavřel oči. Jeho ocas ustal a přestal se zbytečnými pohyby. Jakmile to však udělal, začal se třást a musel zase začít. “Moc to nejd-” - “Pššt,” zarazil mě Chibi, než jsem stihla jeho soustředění přetrhnout. I když nesoustředil podstatnou část své mysli do útoku, odreagování mu trochu pomohlo a stejně jako u Chibiho se jeho obraz zamihotal - pouze jednou, jedinkrát. Místo ustavičného třesení se obrazu se kolem něj vytvořilo něco, co připomínalo světlušky. Drobné zářivé tečky, které se zhmotnily ve vzduchu z ničeho. “Koukej, Chibi. Roztáhlo se,” poznamenala jsem tiše a nemohla si odpustit, abych si to nespojila s tvorbou několika kuliček. Ribombee přikývl. “Máš pravdu. Je vidět Měsíc,” promluvil a dále upřel zrak na Brionne, kolem něhož polétávaly kuličky. Stačila jen chvilka nepozornosti, když se Brionne zasoustředil na chladný noční vítr a ztratil soustředění celkově. Kuličky se rozplynuly ve vzduchu a okolí kolem něj potemnělo. Brionne panicky zavřel oči a pokusil se zase se soustředit, ale nepodařilo se. Povzdechl si. Přišla chvilka na mou podporu! Vyskočila jsem ze stínu stromu a usedla k němu. “Bylo to dobré! Skoro se ti to povedlo. Nemohl jsi to vidět, ale kolem tebe se vytvořily malé svítivé kuličky jako hvězdy,” promluvila jsem a upřela pohled k nebi. Městské světelné znečištění způsobilo, že na hvězdy nebylo vidět. “Vážně?” nadchl se Brionne. Chibi se objevil po jeho druhém boku. “Já to viděl taky,” mrkl. Brionne zatleskal a zavrtěl se. Zavřel oči a oba dva jsme ustoupili. “Zkusím to ještě jednou,” prohlásil. Přikývla jsem. Chvilku se nedělo nic. Temná čerstvá noc ubíhala dál a vítr fučel. Dramatický pohled na vlnící se koruny stromů byl zahalen ve tmě. V ten moment se kolem Brionne opět vytvořily kuličky, které kolem něj kroužily, jako kdyby byl centrem vesmíru. “Má to znamenat, že se mu už podařilo nasbírat energii?” špitla jsem směrem k Chibimu a ten nejistě pokrčil rameny. “Měl by svítit. Možná u Brionnů je to trochu jiné?” zašeptal zpět.
“Brionne, teď se soustřeď do jednoho bodu. Měl bys cítit, jak tebou proudí energie a tu bys měl poslat do jednoho bodu,” vysvětlil Chibi. S tím, jak musel Brionne vyvinout potřebnou sílu vůle, aby byl schopen poslouchat jak Chibiho, tak své tělo, hvězdy, říkejme jim tak, se nejistě zatřásly a jejich obraz zpochybněl. Stačilo jen pár vteřin, aby Chibi utichl a Brionne vstřebal jeho slova a hvězdy se zase rozsvítily. “Do pusy, nejlépe,” dodala jsem opatrně. Brionne neznatelně kývl a pokusil se stále se zavřenýma očima otevřít pusu. Šel na to moc rychle a hvězdy tak zase zmizely.

426 Enwy Enwy | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 18:48 | Reagovat

[425]: ČÁST 5/5
Brionne si to neuvědomil a tak tam seděl s otevřenou pusou, vyčkávající na nějakou změnu. “Hvězdy zmizely,” oznámila jsem po chvilce, když si toho Brionne nevšiml sám. Vodní pokémon otevřel oči a zamžoural na noční krajinu. “Jsi ospalý?” optala jsem se starostlivě. Brionne zakroutil hlavou a zase odhodlaně zavřel oči. “Můžeš si klidně dát přestávku, pokud potřebuješ,” nabádala jsem ho, ale nevypadal, že se mou radu snaží vyslechnout. Vzdorovitě stiskl víčka k sobě. Na čele se mu objevila vráska a tentokrát byl rozeznat zřetelný pokrok. Hvězdy se objevily rychleji a svítily jasněji, jejich trajektorie nebyla pravidelná a bylo vidět, že si je Brionne uvědomoval. Brionne opatrně otevřel pusu, aby do ní zaměřil všechnu energii Měsíce. Užasle jsem sledovala, jak se rozzářené kuličky zastavily a pomalu zamířily k Brinnově tlamě. Možná to byl vítr, který ho vyrušil, ale kuličky zapraskaly. “To nevypadá dobře,” zašeptal Chibi. Po chvilce jsem pochopila, co myslí. Koule zajiskřily a Brionne se toho lekl. Některé byly v mžiku pryč, což byl ten lepší případ. Ty zbylé luply a vydaly nepříjemný zvuk. Brionne se lekl a položil se na zem, ploutvemi si zakryl uši a zaujal pohotovostní pózu jako při jaderném výbuchu. Bylo by to vtipné, kdyby přitom nebyl vyděšený málem k smrti. Přiskočila jsem blíže a vzala ho do náruče. Ať už to byl mateřský reflex nebo ne, začala jsem ho uklidňovat houpavým pohybem. “To bude dobré,” uklidňovala jsem ho hlasem. “Byl to jen nezdařený pokus. Koukej, jak Chibi poletuje!” snažila jsem se trochu odbočit od tématu, aby na předchozí incident zapomněl. Brionne upřel pohled na Ribombee, který ve vzduchu dělal salta a přepotal křídly, aby se za ním táhl pruh vílího prachu. Brionne se zasmál a zatleskal ploutvemi. “Chci taky lítat!” pověděl nadšeně. Usmála jsem se. “Garlan tě někdy určitě vezme na prolétnutí. Nejdříve ale ohňostroj, ne?” zeptala jsem se. Brionne vyskočil energicky ven a přikývl. “Ohňostroj první!” výskl a zavrtěl se. Zavřel oči a zasoustředil se. Noc byla ještě dlouhá.
Kolem Brionne se objevily světlušky a on pomalu otevřel pusu. Byl pečlivější a nenechal se ničím rozčílit. V puse se mu začala tvořit malá, jasná koule, až to vypadalo na poslední světlo supernovy a zbylé koule se k němu připojily. V puse mu pulzovala síla světla Měsíce, koule se zvětšovala a rotovala, jak postupně sílila. Místo toho, aby ji Brionne někam hodil, zacílil a pak vypálil, pusu zavřel. Ozval se zvuk pálení slaniny na pánvi, známé “Ssss” a pak si Brionne krkl. “Promiňte, to mi ujelo,” omluvil se Brionne nesměle a roztomile se uculil. Zamávala jsem rukou. “Nevadí. Zapomněla jsem ti říct, co máš udělat, až bude koule hotová,” usmála jsem se. Chibi poplácal Brionne na rameni a zazubil se. “Dobrá práce, prcku.” - “Whoa! Neznamená Chibi prcek?” zamrkal Brionne nevinně. Ribombee na mě pohlédl tázavým pohledem. Snažila jsem se o co nejvážnější pohled. “Já mu to neřekla, přísahám!” pokrčila jsem rameny. Naštěstí Brionne neočekával odpověď a hned se vynasnažil na zlepšování útoku. Prvotní stvoření svítivých bodů mu šlo dobře, podstatně lépe, než když jsme začínali. Kámen úrazu začínal až u otevření tlamy. Brionne měl problémy nestrkat ven jazyk, jak často dělají děti, když otevírají pusu. Brzy si musel zvyknout, že stejně tak, jako útok dokáže ublížit nepříteli, dokáže ublížit i stvořiteli.
“Vypal to jako vodní dělo,” zvolala jsem. Prostoru bylo dost, takže si mohl vybrat. Brionne nemohl přikývnout, ale pochopil. Zvedl hlavu a Chibi zareagoval. Uvědomil si další krok rychleji než já a v momentě, kdy Brionne vypálil do vzduchu jasně rotující narůžovělou kouli, přesný opak Yubelové stínové koule, než stihla zase zpátky dopadnout, Chibi ji vypálil do vzduchu vílím větrem. Měsíční úder se rozprskl na obloze a na chvilku se podařilo vytvořit ohňostroj. Brionnovi se zaleskly oči a zatleskal. “Už to umím!” křikl natěšeně. Hluboce jsem si oddechla, protože do té doby jsem zadržovala dech. “Brionne, měl bys to vypálit někam před tebe, ne na sebe. Koule se otočí ve vzduchu a spadne na tebe. Jako voda z vodního děla, pamatuješ?” nabádal ho Chibi a Brionne našpulil pusu. “Když to střelím před sebe, nebude ohňostroj,” pokusil se hájit. Ribombee na mě pohlédl a hledal radu.
“Brionne, nejdříve budeš muset útok perfektně zvládat, než budeš moct střílet tak vysoko jako Chibi,” usmála jsem se. Brionne se zamyslel a pak mi dal za pravdu, i když v jeho tváři se stále trochu odrážel jakýsi vzdor. “D-dobře,” řekl Brionne a otočil se k nám zády, rádoby uraženě. Začal tvořit další kouli, rychleji než byla stvořená ta předchozí. Chvilku ji nechal v puse pulzovat a pak ji jako kýchnutím poslal před sebe. Moonblast pár vteřin letěl přímou trajektorií tak, jak ji Brionne vystřelil a pak klesla k zemi. Zatleskala jsem. “To bylo dobré!” pochválila jsem ho. Brionne se uculil a hned se dal do tvoření dalšího. Chibi ho zarazil. “Zkus mířit, Brionne. Budu tvůj cíl,” nabídl se a rozlétl se. Přiskočila jsem k němu. “Chibi už dneska měl tréninku moc. Já mám energie dost. Zkus mě trefit, netrefíš!” vybídla jsem ho a vystřelila z místa.
Brionne byl dějem trochu překvapen, stejně jako Chibi, který jen s úsměvem zakroutil hlavou. Vodní pokémon si rychle uvědomil, co má udělat. Vystřelil po mě první moonblast, ale nepočítal, že než se ke mně koule dostane, budu už jinde. Za mými zády se ozvalo “lup! sss!” Upřímně jsem byla ráda, že mě to netrefilo. Stačilo chvilku nedávat pozor a Brionnovo míření se zlepšovalo. Každou netrefenou ranou se pokoušel zjistit, proč mu to nevyšlo a posunul svou střelu tak, aby byla blíže k cíli. Jelikož jsem udržovala stálé tempo, nebylo těžké po pár dalších ranách zjistit, kam mířím.
“Au, au, au, au,...” foukala jsem si dlaň, když jsem ji nastavila, abych kouli zastavila. Trochu to štípalo, whoa, trefila mě síla Měsíce!, ale zvedla jsem palec druhé ruky. “Dobrá trefa!” zvolala jsem. Chibi se ušklíbl. “Lidé se až tak rychle nehojí.” - “Já vím. Možná lolitky mají regeneraci zlepšenou o 25%?” - “Umm, nemyslím si,” zasmál se Chibi.
Brionne si promnul ploutvemi ospalé oči. “Brzy bude čas jít na kutě, Brionne,” uculila jsem se a vodní pokémon přikývl. “Mohl bych už zkusit ohňostroj jako strejda Chibi?” zeptal se se zájmem. Usoudila jsem, že jednou se nemůže nic stát - nebyl Garlan, aby zničil polovinu světa. Přikývla jsem a Brionne výskl nadšeným: “Jupí!” Věnovala jsem Chibimu krátce pohled a zjistila, že byť až tak ospalý dvakrát nebyl, stejně tak není tak čilý. “Poslední krytí, kdyby se něco stalo. Pak tě nechám spát,” usmála jsem se. Chibi vděčně přikývl. “Díky, kohai,” vyslovil a oba jsme upřeli pohled na Brionne. Jeho představení se teď zdařilo. V puse nechal kouli pulzovat, dokud se s ní nespojily všechny zbývající koule a pak zaklonil hlavu. Namířil vzhůru a vystřelil. Koule rotovala a chvilku si udržovala směr. Když začala klesat, Brionne se zalekl, ale v tu chvilku zasáhl Chibi a pomocí vílího větru odmrštil měsíční úder vzhůru, kde poté vybouchla a stvořila na pár vteřin krásný pohled, jako kdyby to byl jedno ojedinělé světelné představení. “Není ti zima, Chibi?” - “Nah, stejně by se na mě tvé sako nevešlo.”

Použito: 2x soda (1x Ribombee, 1x Golbat), 4x marcipánka (2x Ribombee, 2x Golbat), 1x sendvič (Brionne)

427 [A] Drobeček [A] Drobeček | 15. listopadu 2017 v 20:29 | Reagovat

[422]:[423]:[424]:[425]:[426]: Ribombee se Dazzling Gleam naučil, Golbat se Confuse Ray naučila, Brionne se Moonblast naučil.

Ribombee +9 levelů, +15% sehranosti (1% soda, 2% marcipánky)
Golbat +8 levelů, +11% sehranosti (1% soda, 2% marcpináky)
Brionne +7 levelů, +12% sehranosti (3% sendvič)

428 Kami Kamai Kami Kamai | 17. listopadu 2017 v 18:47 | Reagovat

1.  Vulpix – Kitsune, Litleo – Matado, pomoc s tréninkem Ponyta
2. Procvičování –  Ember, Tail Whip, Učení – Quick Attack [Kitsune]; Procvičování – Tackle, Ember [Matado]
3.
Rozhodla jsem se, že je čas, aby se Matado a Kitsune něco naučili. Dojdu na tréninkové pole na naše místo, kde jsme poslední dobou trénovali pořád a vytáhnu Pokéball s Litleem a taky Pokéball s Ponytou z tašky. „Tak pojďte ven vy dva,“ řeknu a následně hodím jeden Pokéball a pak druhý. Přede mnou se objeví Matado a Ponyta. „Ahoj, jak se máte vy dva. Doufám Ponyto, že sis už odpočinul,“ řeknu milým hlasem a na oba dva se usměju. „Kitsune, pojď za námi,“ zavolám na ní a počkám, až dojde k nám.
„Tak jo Kitsune a Matado si dneska budou hrát mám pro tebe novou hru Kitsune,“ řeknu jí milým hlasem a usměju se na ní.
Kitsune se jen usměje a dívá se na mě. „Tak jo, začneme, že se trochu rozběháme,“ řeknu těm třem a následně počkám, až začnou běhat. Po chvíli je zavolám. „Tak jo, kdo chce začít,“ zeptám se jich a podívám se na ty dva. Následně začnu sbírat klacky na Ember. „Matado procvič se zatím s Ponytou Tackle. Prosím Ponyto,“ řeknu a podívám se na ty dva. Následně oba dva začnou trénovat Tackle. Ponyta stojí a sleduje Matada, který se akorát na Ponytu a vrazil do něj. Ponyta jen kývne hlavou a vyzve Matada, aby pokračoval. Já mezitím začnu začnu zapichovat klacíky do země, aby si Kitsune mohla procvičit Ember. „Tak jo Kitsune, tvá oblíbená hra pomocí Ember zasáhnou klacíky,“ řeknu jí a následně o kus odstoupím, aby mohla začít. Já se mezitím přesunu o kus dále a začnu chystat další klacíky pro Matada napotom. Následně dojdu k batohu a začnu hledat míček, abychom si potom mohly procvičit Tail Whip. Když Kitsune zasáhne všechny větvičky, tak se na ní usměju. „Tak jo, teď si zahrajeme něco jiného,“ řeknu jí a následně jí ukážu míček. Vulpix se usměje a nachystá se, aby míček mohla odrážet ocasem. Následně hodím Kitsune míček a ona ho odrazí ocasem. „Jde ti to moc dobře Kitsune,“ řeknu jí a seberu míček ze země a znovu jí ho hodím. ‘Jsem ráda, že se Kitsune daří ten útok,‘ pomyslím si dále pokračuju.
Ještě nějakou chvíli trénuju s Kitsune, než se rozejdu za Matadem a Ponytou, abych se podívala, jak se jim daří Tackle. „Super, jde vám to, ale teď Matado půjdeš trénovat Ember,“ řeknu mu a následně mu ukážu na klacíky, které byly kousek od něj. Matado se rozběhl ke klacíkům, pak se zastavil a začal po nich plivat hořící uhlíky. Následně jsem se podívala na Kitsune. „Kitsune, dneska se naučíš novou hru, pak se otočím k Ponytovi, novou techniku a to Quick attack,“ řeknu a podívám se na oba dva. „Tak ho, Kitsune rozběhneš se na narazíš do Ponyty, chápeš,“ zeptám se a podívám se na ní. Kitsune se jen široce usměje. „Tak jo,  můžeme začít,“ zeptám se a podívám se na ty dva. Kitsune kývne hlavou a pak se rozběhne proti Ponytovi, pak se odrazí od země a vrazí do Ponyty. Ponyta se ani nepohne a podívá se na Kitsune a jen zavrtí ocasem. „Šikovná Kitsune, jen tak dále, možná můžeš zkusit i trochu silněji,“ řeknu jí a nechám jí pokračovat. Kitsune se znovu rozběhne a zaútočí na Ponytu a opět do něj narazí. Vypadá jako kdyby se bále ať Ponytovi neublíží, no jen jsem se trochu povzdychla a nechala jsem je pokračovat a šla jsem se podíval na Matada, jak se daří jemu. Matado plival hořící uhlíky na klacky a dařilo se mu dost dobře, skoro do všech se trefil na první a nebo na druhý pokus. Já jsem ještě začala sbírat další klacky, aby si útok mohl ještě více procvičit a pak jsem je zase začala zapichovat do země a doufala jsem, že nepoužije Ember dříve, než od tamtud uteču, no naštěstí se tak nestalo a pak jsem ho nechala pokračovat v tréninku a rozešla jsem se zpět za těma dvěma.
Když dojdu k nim, tak se jen usměju a sleduju Kitsunino snažení. Mlčky sleduju a raději se jim do toho zatím nepletu, protože jim to jde celkem dobře, ale bylo mi jasné, že ještě nějakou dobu bude trvat, než se Kitsune tuto techniku naučí ještě dokonale. Po nějaké chvíli se posadím na zem, tak abych měla výhled na všechny a nechávám je pokračovat. Když Matadovi dojdu klacky, tak se na něj usměju a rozejdu se k němu. „Dneska jsi byl moc šikovný, myslím, že to pro dnešek stačilo,“ řeknu mu a následně ho odvolám do Pokéballu a schovám ho do kapsy prozatím.
Poté se jdu dívat na Kitsune a Ponytu. Ještě nějakou chvíli je nechávám pokračovat, dokud se mi zdá, že není Ponyta ani Kitsune unavená. Kitsune se opět rychle rozběhla proti Ponytovi a použila na něj Quick Attack. „Tak jo vy dva, co říkáte, kdybychom toho už dneska nechali a vy dva si pořádně odpočinuli,“ zeptám se jich. Oba dva souhlasně kývli hlavou. Následně odvolám Ponytu do Pokéballu a podívám se na Kitsune. „Tak půjdeme zase někam za dobrodružstvím,“ řeknu Kitsune a usměju se na ní. Následně schovám Pokébally do batohu, ten si dám na záda a s Kitsune se rozejdeme pryč.

429 Rion Rion | 17. listopadu 2017 v 21:17 | Reagovat

Charmander
Naučení útoku-Ember

Dojdu s Charmander na tréninkové pole. Je tu pěkně a kolem trénuje i spousta jiných lidí se svými pokémony. Najdeme si volný plácek a vidím, že je Charmander pěkně natěšená.
„Tak co kdybychom se nejprve rozcvičily, aby nás pak tělo tolik nebolelo? Musíme si pořádně protáhnout tělo…Tak to dělej po mně. Nejdřív hlava.“ Protáhnem si ji na jednu stranu, pak na druhou…“Pak hezky ruce,“ Charmander po mě všechno poctivě opakuje. Protáhneme si ještě nohy a pak se pustíme do lehkého běhu kolem pole, abychom si rozproudily krev v žilách. Po nějakých deseti minutách jsme opět na našem místě.
„Tak, teď můžeme začít s procvičením toho, co už umíš. Předvedeš se?“ Charmander kývla a na nedaleký pařez použila Scrach, pěkně ho rozcupovala. „Šikovná! To je fajn útok, ale ty jsi ohnivý typ, co řekneš na to, když tě naučím Ember, neboli Úhlíkový útok?“ Horlivě přikývla a bojovně se připravila. „Název už napovídá, že se jedná o uhlíky. Budeš muset z tlamičky vypustit takové množství uhlíků, abys soupeři dala co nejvíc zabrat. Pro tebe to nebude vůbec těžké, protože oheň máš v krvi. Jde o to, že v sobě musíš najít dost síly, hlavně té ohnivé, aby se ti v hrdle vytvořilo žhavé uhlí. Napoprvé to bude sice těžké, ale jakmile tomu přijdeš na kloub, pujde to raz dva. Tak to zkusíme.“ Charmander se začala soustředit, otevřela pusu, ale nic. „To vůbec nevadí. Zkusíme to takhle…Zavři oči.“ Poslušně zavřela oči. „Teď si představ teplo, ale veliké, žhavé, spalující teplo, které tobě neublíží ale soupeřům ano. Představ si plamen.“ Charmander se mlčky soustředila.
„Teď otevři tlamičku a soustřeď tu sílu do svého krku.“ Charmander pootevřela pusu a zdálo se, že jí tam slabě oranžově něco září. „Skvěle, teď to zkus zformovat do uhlíku. S tvarem si nedělej starosti, jen aby to bylo hmotné, a pak to zkus vyplivnout.“ Charmander se ještě soustředila, a pak plivla, ale byl to jen čoudící flusanec. „To vůbec nevadí. Ale vidíš, dokázala jsi to ohřát. Teď to zkus trochu déle, aby se ti utvořil ten uhlík.“ Charmander se nevzdávala, tak zase zavřela oči, soustředěně zavrčela, otevřela pusu a po chvíli vyplivla něco malého, černého, co ožehlo trávu. „To už bylo lepší! Začínáš na to přicházet, teď to chce jen zkoušet znovu a víc síly do toho dávat.“ Charmander přikývla a zkoušela to znovu. A znovu. A znovu. Zkoušela to tak dlouho, dokud se jí nepovedlo vypálit pořádný uhlík.
„Ten byl senzační! Přesně takhle to má vypadat, teď už jen zapracovat na množství. Pořádný uhlíkový útok musí vypálit desítky uhlíků. Ale neboj, k tomu se dopracujeme, teď si dáme chvilku pauzu.“ Charmander si sedla do stínu stromu a já jí dala nějakou vodu, aby nebyla moc dehydratovaná. Chvíli jsme poseděly, povídali si o Trojské válce, a když Charmander vstala, že chce pokračovat, dali jsme se znovu do práce. „Tak, teď se budeš snažit v krku nastřádat více žhavého najednou a pak to rozdělíš do částí, abys to postupně vypustila v jednotlivých uhlících. Může to být pomalé, to zatím nevadí, jde o to, aby se ti to podařilo vyplivnout víckrát za sebou. Chápeš?“ Charmander přikývla a začala. Soustředila se dýl, až jí v krku zářilo oranžově, a pak vyplivla dva malé uhlíky. „Páni, šikulka! Zkus to znovu, a udělej tři.“ Charmander to zkusila, a povedly se jí tři malé uhlíky. Povzbuzovala jsem ji a postupně s každým pokusem se zvětšily. Pak dokázala udělat víc malých uhlíků, kolem osmi. „Jde ti to levou zadní, pokračuj,“ nepřestávám jí povzbuzovat. Po pár minutách se jí to dařilo značně lépe. Zvládla vypálit docela silně víc uhlíků a měli průměrnou velikost. Tak jsme přešli na nácvik přesnosti.
„Budeš se snažit trefovat do tohohle balvanu.“ Přešli jsme k jednomu, co byl o trošku větší jak ona. Postavila se tak pět metrů před něj, nadechla se a vypálila řadu uhlíků, ale trefila jen hranu, polovina šla mimo. „To nevadí, ale tentokrát už musíš sledovat cíl co nejvíc, aby ses trefila. Zkus to znovu,“ a Charmander se zaměřila na kámen, nadechla se a vypálila salvu uhlíků, které většina trefila. „To už bylo lepší, znovu.“ A po dalších pokusech už se trefovala do středu kamene bez potíží. Dokonce zvýšila nával uhlíků na tolik, kolik je asi normální Ember útok. „Tak a teď na pohyblivý cíl. Budu ti házet do vzduchu kameny a ty je budeš trefovat.“ Charmander nejistě přikývla. Posbírala jsem pár kamenů velkých jako pěst a když byla připravená, vyhodila jsem první do vzduchu. Charmander vypálila, ale vůbec se netrefila. „To nevadí. Klidně si počkej a opět sleduj cíl.“ Vyhodila jsem další a tentokrát se jedním uhlíkem trefila, ale zbytek útoku šel vedle, jak se kámen pohyboval. „Musíš hýbat hlavou, aby útok následoval cíl. Pojď znovu,“ a vyhodila jsem další kámen. Jak začal padat, zasáhla ho útokem a chvíli ho i sledovala, než dopadl na zem. Ještě párkrát jsme to zopakovali, než byla natolik sebevědomá a dokázala se trefit, ať už letěl kamkoliv.
„Jsi opravdu šikovná, budeš silná jako Achilles, to mi věř.“ Pohladím ji po hlavičce a ona pyšně vypne hruď. Po takovém tréninku si zaslouží odpočinek, tak ji schovám do pokéballu a odejdu.

430 [A] Enwy [A] Enwy | 18. listopadu 2017 v 13:49 | Reagovat

[428]: Vulpix se rychlý útok naučila. Útoky si procvičili.
Vulpix - 2 levely, 4% sehranosti
Litleo - 3 levely, 5% sehranosti
Ponyta - 1 level, 4% sehranosti

[429]: Charmander se útok naučila, ale potřebuje procvičit.
Charmander - 3 levely, 5% sehranosti

431 Daky Daky | 18. listopadu 2017 v 18:32 | Reagovat

Mudkip [Kite]
Naučení útoku Water gun + procvičení Tackle
Mladý chlapec došel po krátké chůzi na tréninkové pole. U nohy mu nadšeně skákal malý, modrý pokemon, kterého chlapec pojmenoval Kite. Zastavil se a otočil se na Mudkipa, který nadšeně zkoumal kameny na zemi. „Kite!” oslovil ho chlapec. Žádná reakce se mu nedostala. Povzdechl si. „Kite!” zkusil to znova. Mudkip zvedl hlavu, rozhlédl se. Když nezahlédl v dohledu nikoho jiného než chlapce, rozeběhl se k němu. „Výborně, jak jsem slíbil trochu si potrénujeme. Asi bychom začali útokem co umíš,” Mudkip naklonil hlavu na stranu.
„Umím více útoků!” ohradil se pokemon. Chlapec se usmál.
„Říkal jsi, že jsi ostatní zapomněl. A časem budeš umět hodně útoků, ale já chci dnes procvičit tenhle útok a pak tě chci naučit vodní dělo, bereš?” Mudkip, zaujatý okolím, jenom přikývl. Chlapec si povzdechl, luskl. Upoutal pozornost pokemona. „Začneme, vidíš támhle ten kmen stromu?” chlapec ukázal před sebe. Mudkip přikývl. „Fajn. Naraž do něj,” nechápavý pohled od jeho parťáka ho nepřekvapil. Čekal to. „Použij na ten kmen Tackle, to zvládneš ne?” Mudkip odhodlaně přikývl. Zaryl packou v zemi a rozeběhl se. Za chvíli se po louce rozlehl zvuk nárazu. Mudkip ležel rozpláclý před kmenem a oddechoval. Chlapec k němu došel, dotkl se jeho hlavy a zkontroloval škody na kmeni. Žádné. Teda ne aspoň okem viditelné, možná se pod tvrdou kůrou nacházeli nějaké ty škrábance a praskliny. Avšak chlapec nic neviděl. Zavrtěl hlavou. „Kite, vstávej,” mudkip mu ze země věnoval nechápavý pohled. „Znova a lépe,” postavil se chlapec a udělal pár kroků od kmene. Mudkip ho následoval. „A teď znova,” Mudkip se znova rozeběhl. Narazil hlavou do kmene stromu. Tentokrát v kmeni trochu zakřupalo. Mudkip se zase svezl do trávy. „Kite, tohle nesmíš. Musíš se i po tom nárazu postavit. Musíš hrdě stát, jakoby ti to nic neudělalo,” Mudkip naklonil hlavu na stranu.
„Ale mě to nic neudělalo!” oponoval. Chlapec přikývl na souhlas.
„Jasně, ale nevypadá to. Do toho,” pobídl pokémona. Mudkip se znova rozeběhl a narazil do kmene stromu, jen tak tak se udržel na nohách. Chlapec věděl, že tohle bude chtít hodně trpělivosti. „Ještě jednou, zkus to znova. A více síly,” Mudkip znova zaryl tlapou v zemi. Rozeběhl se a narazil do kmene stromu. Od kmene ulétl kousek kůry, dopadl pár kroků od chlapcova chodila. Pousmál se. „Výborně, Kite,” pronesl. Spíše z povinnosti, než protože byl z pokemonova výkonu unesen. Mudkip hrdě zvedl hlavu. „A ještě jednou, zbav ten kmen kůry,” Mudkip odhodlaně přikývl, i když bylo jasné, že netuší co dělá. Rozeběhl se a narazil do kmene. Ozvala se dutá rána, Mudkip si sedl do trávy a tupě zíral. Chlapec k němu došel. „V pohodě?” Mudkip přikývl. Větší reakce se chlapec nedočkal. Pohladil pokemona po hlavě a zkontroloval kmen. Kůra pomalu odpadala. „Zajímalo by mě zda ta tupá rána byla jeho hlava nebo ten kmen stromu,” zamumlal si pro sebe. Mudkip ho ze země pořád sledoval.
„Dobrá to by stačilo, pustíme se do útoku. Možná se vrátíme k Tackle ke konci, necháme tvoji hlavu odpočívat,” Pronesl po chvilce, postavil se na nohy a došel před Mudkipa. Usedl do trávy a začal. „Kite, naučím tě nový útok. Jedná se o typický vodní útok. Je to takový základ. Jmenuje se Water gun. Sice existuje jeho silnější verze Hydro pump, ale i když je silnější je o dost těžší s tím trefit nějaký ten cíl,” na chvíli se odmlčel a dal tak pokemonovi možnost zpracovat informace. Ten nakonec přikývl. „Útok spočívá v tvé podstatě. Jsi vodní typ takže bys měl uvnitř sebe mít nějaké to zřídlo vodní energie. Pokud se ti povede to zřídlo probudit a převést k činnost nebude zbytek už žádný problém. Zbytek ti dovysvětlím pak. Zatím mi bude stačit když si představíš proud tekoucí vody,” chlapec se rozhodl útok pokemonovi vysvětlovat po částech. Chtěl mít větší jistotu, že pokemon nebude čumět jak vyvoraná rattata a bude se snažit splnit jednu část. „Zavři oči,” mudkip poslušně zavřel oči. Nic neříkal. „A teď si představ ten proud vody někde uvnitř sebe. Třeba jako kouli ve které je ta voda uzavřena.”
„Proč by měla být voda uzavřena v kouli?” chlapce otázka zarazila. Snažil se rychle přijít s nějakým rozumným vysvětlením, avšak marně.
„Protože je uvnitř tebe. Musíš ji ovládat. Kdyby se jenom tak válela v tobě nedělalo by ti to dobře,” Mudkip pokýval hlavou na znamení souhlasu. Chlapec si oddechl. Vyčkával. Mudkip nic neříkal, jenom tiše seděl. „Vidíš to?” Mudkip opět přikývl. Chlapec se v duchu radoval, šlo to lépe než čekal. „A teď si představ, že tu energii chceš dostat do tlamy,” Mudkip otevřel oči.
„Cože? Jakou energii?”
„Tu kterou máš uvnitř sebe,”
„Aha!” přikývl užasle Mudkip a znova se dostal do říše svých představ. Tiše tam seděli, chlapec a jeho pokemon. Mudkip po několika minutách otevřel tlamu, ven se vyvalil malý pramínek. Chlapec zapřemýšlel zda pokemon náhodou neslitá. Když však Mudkip otevřel oči a zeptal se jaký byl, jeho obavy byli pryč.
„NA začátek dobré, ale zkus ten pramínek dát trochu silnější.”
„Říkal jsi proud vody,”
„To ano, ale voda má i větší toky, třeba řeka. Nebo moře. Viděl jsi jak je moře rozsáhlé?” mudkip pokýval hlavou. Zavřel oči a zkusil to znova. Čas se sice prodloužil, ale chlapec to netrápilo. bylo pro něj hlavní ať Mudkip vytvoří dostatečně velký a silný proud. Po pár neúspěšných a úspěšných pokusech zvládl malý pokemon vytvořit docela velký proud vody. Avšak vody dopadla jenom kousek před něj. Chlapec se postavil. „Pustíme se do druhé fáze. Pomineme-li fakt, že ti to trvá hodně dlouho, tak to nemá žádný tlak. Ty jenom vytvoříš proud a tam to končí. Stojíme tak dva metry od toho kmene. Zkus ho tím proudem zasáhnout,” Mudkip přikývl, zavřel oči a vypustil ven proud vody. Pár kroků od něj. „Otevři oči. Nesmíš je zavřít. Však nebudeš ani vědět kde máš protivníka. Ne každý bude stát před tebou, Kite,” napomenul ho Chlapec. Mudkip chvíli zamyšleně sledoval kládu a pak to zkusil. Sice vytvořil pramínek, který někam doletěl, ale pramínek byl opravdu tenký. „Znova,” mudkip zkoušel dál a dál. Zkoušel všechno, avšak jediné co se povedlo bylo aby i s otevřenýma očima vytvořil obstojně tlustý pramen vody. Chlapec pozoroval pokemona. „Postav se,” mudkip vyskočil na všechny čtyři. Chlapec k němu klekl a trochu mu posunul nohy, pokrčil hlavu a usmál se. „Zkus to teď,” Mudkip nechápal k čemu by mu měla být změna postoje. Nadechl se a vypustil ven proud vody. Proud vody doletěl tak do půlky dráhy a rozplynul se. Mudkip se nechápavě podíval na chlapec. Ten ho jenom pokynem hlavy donutil pokračovat. Mudkip se znova nadechl a vystřelil proud vody. Ten doletěl o trochu dále. Když nakonec Mudkip dostřelil ke kmeni stromu zaradoval se. To, že kmen minul ho nějak netrápilo. „Kite, dobré, ale minul si. Musíš se trefit, ale pro začátek dobré. Pomatuješ si ten postoj ve kterém jsi stál?” Mudkip naklonil hlavu. Chlapec si protřel oči a povzdechl si.
„Pravou více dozadu,” snažil se chlapec navigovat pokemona, aby si na postoj zvykl. Mudkip vystřelil proud vody. Opět vedle. Jednalo se o několikátý pokus a bezúspěšně. „Kite, zkus ignorovat všechno. Soustřeď se jenom na tu kládu,” Kite se nadechl, zaryl packou v zemi a zkusil to znova. Hlasitá rána. Dělo konečně našlo svůj cíl. Kmen se ani nehnul. Po několika pokusech se povedlo aby na kmeni zůstal trochu známek po dělu. Chlapec poplácal Mudkipa po hlavě. „Dobře, odstoupíme a zopakujeme to,” mudkip a chlapec ustoupili pár kroků. Tento postup několikrát opakovali než byla kláda na zemi. Chlapec mudkipa poplácal po hlavě. „Šikovný. Myslím, že to pro dnešek stačí. K Tackle se vrátím třeba příště,” pokynul mudkipovi a společně s pokemonem odešel z pole.

432 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. listopadu 2017 v 18:47 | Reagovat

[431]: Mudkip se útok naučil.

Mudkip +4 levely, +5% sehranosti

433 Slaanesh Slaanesh | 18. listopadu 2017 v 19:55 | Reagovat

1)Froakie, Gastly-Autari, weedle
2)Froakie-doučení water pulze+procvičení útoku, Gastly- učení Dark Pulsu, procvičení útoků, weedle-procvičení kousnutí a sledování okolí
3) Už uběhla nějaká chvíle, kdy jsem byl naposledy trénovat, týden nebo možná i víc. Sám jsem si nebyl jistý jak dlouho to bylo. Vždy když jsem chtěl, tak mi do toho něco vlezlo, ale konečně jsem se k tomu dostal a měl jsem v úmyslu, to udělat pořádně, aby když jsem to poslední dny odbýval, zvláště pak s Froakie.
Ještě chvíli jdu zamyšleně po cestě a pak se už konečně dostanu na tréninkové pole. Dnes jsem chtěl trénovat tady, sice by mi možná byli k užitku cvičné cíle, které se nacházeli v hala, ale já si nebyl jistý tím jak se jim bude dařit a trochu jsem se obával, jestli bych náhodou nepoškodil halu, což by mi pak zaručeně znemožnilo její pravidelné využívání po nějaký čas.
A tak jsem stál zde, se svými dvěmi pokémony, zatím ještě v pokéballech, abych s nimi prošel trénink, který jim pomůže zesílit. Jednou z věcí, kterou jsem se rozhodl změnit byla ta, že během první části tréninku budou venku sami a tak se jim budu moct plně věnovat bez toho, abych musel kontrolovat druhého, čímž by se měla zvětšit šance, že si případně všimnu nějaké chyby, kterou by mohli dělat.
"Takže začneme s tebou Froakie." řeknu a vezmu její pokéball. Zhluboka se nadechnu a povolám ji ven. "Ahoj Froakie." řekne a usměji se, což sice nemůže vidět, ale jak se to podařilo zjistit už i Gastlymu, tak to jde poznat podle očí. Koneckonců proč se asi říká, že oči jsou bránou do duše. A v mém případě, kdy jsem si obličej chránil maskou byli oči to jediné místo, kde jste mohli najít to jak se skutečně cítím nebo jak to myslím. "Ahoj, proč tak dlouho?" zeptá se Froakie a trochu naštvaně se na mně podívá. "Ehm, mno nějak na to nebyl čas." odpovím a nervozně se poškrábu. "Nebyl čas? Na trénink? No dejme tomu, ale ven jsi mně mohl pustit určitě častěji. Jsem si více než jistá, že jsi za tu dobu měl víc než jedno jídlo, o které jsi se se mnou nepodělil." V mých očích se zračí omluva, když říkám. "Promiň, chtěl jsem se podělit, ale když jsem to jídlo ochutnal, no... tak jsem si to rozmyslel, víš nebylo to moc dobré a jednou jsem dokonce dostal nedovařené jídlo a s něčím takovým bych ti přece nemohl nabídnout, to snad uznáš, ne?" řeknu a jen sleduji jak se mění výraz Froakie. Prvně zděšený nad tím, že málem dostala něco jako nedovařené jídlo, ale pak vzteklý a hned spustí. "A to jsi mě měl přivolat, já bych to tomu kuchaři vytmavila, podávat hostům nedovařené jídlo, něco tak neslýchaného by si snad neměl nikdo dovolit. A když už jo, tak by se o tom všichni měli dozvědět. Jo to by měli. Měli by vědět, že tam dávají nedovařené jídlo, to by je naučilo. Nikdo by k nim nešel dokud by se nenaučili správně vařit. A já bych si to pohlídala. Ano, ano to bych udělala. Aby se už nikomu nestalo něco takového jako je nedovařené jídlo. Co nejdřív se tam vrátíme a dáme si tam to samé jídlo a uvidíš, co jim tam provedu pokud ti dají opět nedovařené jídlo. Už teď by se měli třást tou představou." Já její monolog jen tiše poslouchám a nijak to nekomentuji a v duchu jen lituji toho kuchaře, který mi to jídlo dal. Sice sám jsem to nesl dost nelibě, ale s porovnáním s tím jak bude zřejmně vyvádět Froakie až se tam dostaneme, protože už teď byla očividně rozhodnuta se tam vrátit, tak ta má reakce bude skoro pochvala.
"Takže se z tebe stane kritik jídel?" skočím Froakie do řeči, jelikož se pomalu začala dostávat do popisu toho co všechno tomu kuchaři udělá a řekne, a to jsem nepotřeboval vědět. tedy aspoň ne dopředu, jelikož zřejmně budu u toho. "Kritik jídek? Hm, jo myslím že stane. Protože nemohu dovolit, aby se něco takového dělat." zvedne přední nohy do hrdinské pozy. "Nemohu již přihlížet, jak se tohle děje. Kolik lidí bude muset ještě trpět, kolik dětí si musí projít těmito hrůzami, abychom s tím začali něco dělat? Já říkám, že už to stačilo, pávě teď nastal čas něco s tím dělat. A budeme to mi, kdo zajistí aby se něco takového už neopakovalo." Počkat, kdy jsem se dostal do stavu, že ji budu v tomhle pomáhat. Probleskne mi hlavou, když se na mně podívá. "Vyrazíme?" zeptá se mně Froakie a na což já chvilku zaraženě mlčím a pak nejistě řeknu. "První, bychom měli dát trénink ne?" Froakie se na mně trochu překvapeně podívá, aby se ujistila, že to myslím vážně s tým tréninkem a pak jen přikývne. "Přece jenom to byl tvůj prvotní plán, že?" ujistí se Froakie.

Přikývnu a následně už začneme s rozcvičkou. Já si protahuji nohy,Froakie si protahuje nohy. Já si protahuji záda, Froakie si protahuje záda. Já si protahuji ruce,Froakie krk. Já si začnu protahovat krk a Froakie na mně začne vyplazovat jazyk. "To je protahování jazyku?" zeptám se jí a následně se ozve křuknutí mého krku. "Jo, jazyk je taky důležité protáhnout a navíc poté půjdeme do toho hostinece, takže můj jazyk musí být v plné pohotovosti a k tomu je nejlepší, když ho sama protáhnu ne?" Původně jsem chtěl říct nějakou narážku, ale nakonec se rozhodnu jen pro. "Tvá logika nemá chybu." protože nic co by bych k tomu jiného dodal mně nenapadá.
"Dobře, takže dneska budeme pokračovat v tréninku vodního pulzu, který jsme trénovali už posledně. Jak si určitě dobře vzpomínáš." řeknu a sednu si na zem kousek od stromu a plotu na okraji pole a Froakie si sedne vedle mně. "Takže posledně jsi už tento útok dokázala ovládnout, ale teď se soustředíme na to, aby jsi ho dokázala rychle použít a hlavně správně. Protože pokud jedno nebo druhé nedokážeme, tak výsledek bude pokaždé špatný a v případném boji nepoužitelný, ale to určitě sama chápeš, že ano?" Froakie jen přikývne a po mém vybídnutí začne připravovat svůj vodní pulz. Záměrně postupuje pomalu, abych si mohl co nejlépe prohlédnout jak to dělá a případně ji upozornit na nějakou chybu, kterou dělá. Což je ta důležitější věc, zbavit ji jakéhokoliv případného špatného zlozvyku, při tomto útoku, než se pořádně zažije. Rychlost získá cvikem, ale zbavit se zlozvyku, to by bylo daleko horší.

434 Slaanesh Slaanesh | 18. listopadu 2017 v 19:55 | Reagovat

[433]:Já ji mlčky pozoruji, sleduji jak se vytvoří malá stabilní koule, která rychle nabere velikost a pak ji hodí do stromu kousek od nás. "To bylo dobrý, neviděl jsem tam nic špatného." řeknu a pobídnu Froakie ať dál cvičí. Tentokrát Froakie dělá útoky co nejrychleji a u třetího vodního pulzu si všimnu, že přece jenom tam jedna chybka je. Froakie totiž jak spěchá, tak její koule získá tval spíš tvar geiodu, který pak Froakie zpětně napravuje, patrně podvědomně a tím zpomaluje svůj útok. "Froakie, můžeš znovu pomalu?" zeptám se, Froakie jen zamrká a přikývne. Znovu pracuje pomalu a opět bez chyby. "Něco špatně?" zeptá se a já nejistě zavrtím hlavou. "Mám ten pocit, ale nejsem si jistý. Zkus znovu rychle." řeknu a další útok mně v tom potvrdí, že se mi to jen nezdálo a že se skutečně jedná o to co myslím. "No tak přece jen je něco špatně." Froakie přestane s přípravou dalšího útoku a jen se na mně podívá. "No jde o to, že když začneš ve velké rychlosti připravovat ten útok, tak nedokážeš udržet kulový tvar. Tvá koule se zploští a stane se nestabilní a ty ji musíš před tím dát do kulové tvaru a díky tomu tě to zpomalí." vysvětlím Froakie, ta přikývne a jen se zeptá. "A jak to napravíme?" Odmlčím se a podívám se na strom. "No budeš muset trénovat ten útok při nižší rychlosti a potom postupně zrychlovat. Protože když jsi ho dělala pomalu, tak se tohle ti nedělo." vysvětlím a následně začneme s Froakie de fackto od začátku. Prvně pomalu a postupně, když se ujistím, že v této rychlosti to zvládá dobře, tak o něco rychleji. Jakmile se ujistím u vyšší rychlosti, tak opět zrychlíme. Když už se ale objeví tahle její chyba, tak v rychlosti zpomalíme a chvíli pokračujeme v této rychlosti.
Po půl hodině tréninku, jsem udělali velký pokrok a tak se rozhodnu, že to prozatím stačí. "Uděláš si přestávku dobře Froakie?" řeknu a sáhnu do batohu kde vytáhnu jeden sendvič, který dám Froakie na posilněnou. "Není to jeden z té restaurace, že?" jen zavrtím hlavou. "Ne z tvé oblíbené." řeknu a následně si jej už Froakie spokojeně vezme a přesune se ke stromu, kde bude v klidu svačit.

Já se taky zvednu a rozejdu se do středu pole, kde pak vyvolám Autariho. "Ahoj jak se máš?" zeptám se ho hned ze začátku. "Hm, mohlo by se i líp." řekne a když se na mně podívá, tak se zarazí. "Co se děje?" zeptám se trochu nervozně. "Ty máš jinou masku, co se stalo jak to že máš jinou masku?" vychrlí ze sebe když se vzpamatuje z toho šoku. "Jo tohle, mno byla to taková menší nehoda, když jsem se procházel lesem. Popraskala mi." "A to jsi mně nemohl zavolat? Víš jak rád bych vi-ti pomohl? Však mně znáš, když se něco stane mému trenérovy hned mu chci pomoct." Jo, tak na to si vzpomínám. Třeba tak jak jsem byli v tom opuštěném hotelu, co? Pomyslím si ironicky nad jeho větou. "No snad příště. Každopádně dnes bych chtěl aby jsme začali s tréninkem Temného Pulzu. Dlouho jsem se rozmýšlel mezi tímto a Hypnozou, ale myslím, že pro teď bude Pulz učitečnější." A pro ně bezpečnější. Dodám v duchu. "Jak určitě tušíš jedná se o útok, který využívá tvou temnou auru, takže prvním krokem bude, že tuto temnou auru budeš muset koncentrovat do co nejmenšího bodu." řeknu a podívám se na něj jestli dával pozor. Zdálo se, že jo, i když se nedalo určit jestli se jen díval na masku a nebo mně i zvládal poslouchat.
"Takže pojďme to zkusit." Gastly přikývne, jako kdyby se právě teď dostalz tranzu a podívá se na mně. "Takže to zkusit, jo?" řekne a následně se začne soustředit. Pomalu se kolem něj začne objevovat temnota. Zpočátku pomalu, ale postupně čím dál tím víc. Gastly má zavřené oči, aby se mohl na tento těžký úkol co nejlépe soustředit a tak si nevšimne, že se po pár minutách kolem něj vytvořil temný kruh, který se začne v neustále se měnících elipsách pohybovat kolem jeho těla. Byl ještě relativně slabý a tak jsem radši nic neříkal, abych ho nevyrušil z koncentrace a tak nezajistil selhání tohoto útoku.  Kruh po další minutě dle mně dostatečně zesílí a tak se odhodlám na Gastlyho promluvit. "Výborně, to by byla ta první část." řeknu, Gastly otevře oči a kruh se rozletí do stran, přičemž já jsem vzhledem k tou, že se nacházíme ve středu pole jediný koho to zasáhne.
Padnu k zemi a bolestně oddechuji po zásahu. Sice to nebylo až tak silné, ale společně se šokem, který jsem utrpěl při tomto zásahu mi to stačilo.
"Jsi v pořádku?" zavolá Froakie, která k nám rychle skáče, zatímco Gastly se mi dívá do očí, aby z nich poznal jestli náhodou nemám otřes mozku, nebo se možná díval na masku, jestli náhodou se nepoškodila.
Naštěstí ani jedno, ani druhé se nestane a Froakie mně začne s námahou zvedat do sedu. "Díky Froakie." vydám ze sebe a pak se svůj pohled přenesu k Autarimu. "Co se stalo?" zeptám se ho a nijak nereaguji na to, že se Gastly odemně trochu vzdálí jako kdyby čekal, že v následujícím okamžiku se mu pokusím ublížit. "No já nečekal, že jsem shromáždil tolik síly a nějak se mi to vymklo z kontroly." řekne a z hlasu mu zaznívá omluva. "Dobře budeme muset pokračovat." řeknu i když bych sám dělal nejradši opak. "Ale vždyť tě před chvílí zranil, i tak chceš pokračovat?" zeptá se Froakie šokovaně. "Právě proto, nemůžu dovolit, aby v jednom z nás uvízla pochybnost, že se to stane pokaždé, když se o to pokusí. Froakie, myslím že Gastly bude potřebovat pomoc se zaměřením útoku. Myslím, že by to mohlo být dost podobné jako vodní pulz, který jsme před chvílí trénovali." Froakie jen přikývne a sedne si a následně začne vytvářet vodu, kterou postupně vytváří kouli. Jelikož pracuje pomalu, tak je tentokrát schopná to i komentovat. "Já to dělám tak, že prvně si z vody vytvořím vlákno a to pak postupně namotávám na sebe a nově vzniklou vodu připojuji na konec a ona musí prvně projít celou tou smyčkou, kterou jsem zatím vytvořila, než se začne tlačitna uvolnění útoku, čímž získám víc času a můžu útok udělat silnější." vysvětluje a Gastly mlčky přikyvuje. Pak opět zavře oči a znovu se kolem něj začne vytvářet temný kruh.  Kruh začne sílit a po chvíli, kdy Gastly oči sevře ještě pevněji, se začne krouti a zprohýbat. Ale do koule, kterou předváděla Froakie při svém útou to má hodně daleko.  Kruh ještě chvíli sílí než, na jednom místě, kde se ohýbá praskne a část energie vyletí a vyřízne do pole brázdu. Zbytek kruhu se pak zase spojí a teď ji Gastly dokáže vytvarovat zhruba do tvaru koule a následně vyslat před sebe. "Něco mně napadlo, co udělat těch kruhů víc, pokud jich bude víc, tak by ti měli jít snadněji ovládat, jelikož budou slabší." Navrhnu a Gastly jen unaveně přikývne. Kolem Gastlyho se napotřetí objeví kruh, tentokrát ae zůstane úzký a po kratší odmlce se objeví druhý o kousek výš. Třetí následuje vlevo od Gastlyho hlavy a je propletený s prvním. Čtvrtý je o polovinu menší než třetí. A další potom už následují. Většina je menší než čtvrtý a navzájem propletených. "Výborně a teď zkus jej vyslat před sebe." Autari téměř nepatrně přikývne a vyšle jeden kruh dopředu, a díky tomu, že je s ostatními propleten tak sebou táhne všechny kruhy. "Výborně Autari, tohle bylo výborné." řeknu s úsměvem. Gastly se unaveně usměje. "No myslím, že by sis měl chvilku odpočinout, než budeš pokračovat." řeknu a začnu šátrat v batohu po Granulách, které mu následně hodím.

435 Slaanesh Slaanesh | 18. listopadu 2017 v 19:56 | Reagovat

[434]:"Froakie co myslíš, můžeš pokračovat v tréninku?" zeptám se jí a po jejím přikývnutí začneme opět trénovat její vodní pulz. Froakie si útok zkusí nejprve pomalu a pak se vrátíme k poslední rychlosti, kterou zvládala. Než se nám podaří dosáhnout její aktuální maximální rychlosti, tak to trvá ještě deset minut usilovného tréninku. "Výborně, tohle ti už jde." řeknu s úsměvem. Na druhou stranu se jednalo jen o první část tréninku, tu jednoduší v konečném důsledku. "Nyní se tento útok budeš muset naučit v pohybu používat. Přece jenom kdyby ses kvůli němu musela zastavit, tak bys ze sebe udělala snadný cíl a to nechceme." dodám načež se Froakie "zvedne" ze svého sedu a začne se pohybovat a během toho se poušet použít útok. Zpočátku jí to vůbec nejde a pokaždé se voda z pulzu jen rozstříkne do okolí. Ale při nějakém desátem pokusu se jí to poprvé podaří udržet pohromadě. A po pěti skocích, během kterých si zesiluje svůj pulz do síly, kterou dokázala v klidu vytvořit během chvilky jej vyšle na opačnou stranu pole.
"Zlepšuješ se Froakie, hodně se zlepšuješ." poznamenám po tomto jejím úspěchu. Froakie dál pokračuje a já jsem tak moc zabrán do jejího pozorování, že si ani nevšimnu, že už Gastly získal dost sil a očividně i náladu na to aby pokračoval v tréninku a nikým nezpozorován začal připravovat svůj útok. A zrovna ve chvíli, kdy se Froakie povede druhý úspěšný útok, tak pošle svůj útok těsně do aktuální mezeri mezi mnou a Froakie. Když si všimnu co kolem mně letí, tak se trochu poplašeně posunu víc do strany, pro případ, že by se trochu změnil směr. "Autari dej aspoň varování, že se chystáš na něco takového, když tu trénuje taky někdo další, ať ho zbytečně nezraníš. Autari se jen zazubí a začne připravovat další útok.
Povzdechnu si a vytáhnu aktuálně svého třetího pokémona. "Weedle můžeš prosím dávat pozor na Gastlyho, jestli mím směrem opět neháže další pulz?" zeptám se jí. Ta pouze přikývne a přesune se za mně a chvíli pozoruje Gastlyho. Než zamumlá. "Chtělo by to větší rozhled." Následně mi po zádech začne lést nahoru a usadí se mi na hlavě. Jen protočím oči a dál sleduji Froakie. Které se tentokrát podaří útok připravit za čtyři skoky.

Gastly i Froakie trénují ještě deset minut. Oba dva ve svém tréninku dost pokročí. Froakie již dokáže použít pulze po prvním skoku. A Gastly se dokáže během přípravy svého útoku bez problému pohybovat. Sice mu to ještě nějakou chvíli trvá, ale oproti tomu co předváděl na začátku se jedná o ohromné zlepšení. Oba dva povolám zpátky do pokébalu, aby si odpočinuli s tím, že než vyrazím zpátky, tak je ještě na chvíli zavolám. K závěrečnému kolu tréninku. "Takže Weedle teď půjdeš chvíli trénovat ty dobře?" řeknu a sundám si jí z hlavy na, které mi zřejmně souhlasně poskakovala. Aspoň jsem tedy myslel, že to bylo souhlasně, protože se to dalo dosti těžko určit. "Takže trénink bude jednoduchý." řeknu a položím ji na zem. "Jak sis možná všimla, tak po tréninku těch dvou tady zůstalo na zemi trochu větviček. A tvým úkolem bude je překousnout." Během toho co mluvím se zvednu a rozejdu se ke stromu, který dostal několik zásahů vodním pulzem. U něho ze zemi pozbírám tucet větviček. "Takže začněme." řeknu a první větev držím nalevo od ní. Weedle se k ní přesune a bez problému jí překousne. Další větev přímo před ní, ale výš, takže musí vyskočit aby ji překousla. A takhle pokračuje trénink dál, jelikož weedle to baví, stejně jako kousání všecho jiného, takže brzo je těch dvanáct větvý spotřebovaných a já hledám další. U dvacáté větve, trénink weedle ukončím, přece jenom ji nechci nějak moc unavovat a rozhodnu se ještě povolat ty dva, k závěrečnému procvičení. "Takže ještě než si dáte něco k jídlu, tak si procvičíte to co už umíte." oznámím jim a následně použiji tlustší větve, které by neměla weedle šanci překousnout k jejich tréninku. Vždy jsem kus vyhodil do vzduchu a dvojice se střídala. Přičemž se jednak museli trefit a za druhé museli útok ještě správně načasovat, aby měl daný útok na otáčející se dřevo správný účinek a nedostali ránu do hlavy. V obou požadovaných případech si vede líp Gastly, i když jeho levitace a možnost letět do jakéhokoliv směru, mu v tomhle neskutečně pomáhá, ale stále mu zůstává první místo.

Tahle část za chvíli skončí a já si sednu a jdu rozdat poslední jídlo, které jsem pro ně na dnešek připravil. A tedy pro Gastlyho a Froakie čokoládový donut a pro Weedle Granule. Já sám jím taky donut, i když si kvůli tomu jen trochu povolím masku a do vzniklé mezery si dávám utrhnuté kousky jídla. Tenhle můj způsob jídla dosti rozhazuje Gastlyho soustředění, jeližko neustále poletuje kolem mně ve snaze uvidět co největší kus díky mezeře, bohužel pro něj dávám pozor a vždy kdy se přesune do dobrého úhlu, tak se pootočím nebo zakloním hlavu a mezera zmizí.
Když Autari dojde, že ho tím schválně provokuji, tak to zdá a přesune se k Weedle. "ahoj, nechtěla bys mi pomoc?" zeptá se jí potichu. "A jak?" "Je to jednoduché, vidíš jak má masku, že jo? No tak mohla bys mi pomoc ji sundat? Stačí, kdybys ukousla tu sponku, kterou má vzadu." Weedle se podívá na Gastlyho a pak na mně. A pak ke mně doleze a vyleze mi na záda. Jelikož od ní nežekám nic špatného, hlavně protože nemá ruce. Tak to ignoruji. A následně ucítím ostrou bolest v zátylku, jak Weedle špatně odhadne kousnutí a místo aby překousla řemínky držící mou masku, tak se zakousne do mně. "Áaa." vykřiknu a zatřesu hlavou, jak se snažím weedle setřást, čím si samozřemě způsobím ještě větší bolest. Naštěstí se, ale weedle pustí a já na ni vrhnu naštvaný pohled. "Weedle toho nedělej," řeknu a okamžitě si přiložím ruku na bolavé místo. "To, že mi vylezeš na hlavu mi nevadí, ale toto už jo. Nikdy se o to už nepokoušej." řeknu a v mém hlase se mísí bolest a vztek.
Gastly se podívá na weedle a se slovy. "Příště tu masku sundáme." na ní mrkne.
Jakmile bolest trochu ustoupí, tak se zvednu a vyrazím k lékaři ať mi to kousnutí pro jistotu zkontroluje a tak předčasně ukončím odpočinek po tréninku.

Slaanesh- 1x č. donut
Froakie- 1x sendvič, 1x č. donut
Autari- 1x Granule, 1x č. donut
Weedle- 1x granule

436 [A] Enwy [A] Enwy | 19. listopadu 2017 v 11:11 | Reagovat

[433]:[434]:[435]: Froakie si vodní puls procvičila, útoky si procvičila. Gastly se Dark pulse naučil, potřebuje jen malinko doladit. Weedle si útok procvičila.
Froakie - 6 levelů, 13% sehranosti (3% sendvič, 1% čoko. donut), 1% láska (Slaanesh's donut)
Gastly - 7 levelů, 13% sehranosti (1% granule, 1% čoko. donut), 1% láska (Slaanesh's donut)
Weedle - 4 levely, 12% sehranosti (1% granule), 1% láska (Slaanesh's donut)

437 Rion Rion | 19. listopadu 2017 v 21:12 | Reagovat

Charmander
Doučení Ember, naučení Smokecreen

Po pár dnech se opět ocitnu na tréninkovém poli, vytáhnu pokéball a vyhodím ho do vzduchu. „Pojď ven!“ A přede mnou se objeví Charmander. Když se rozhlédne, nadšeně se na mě zazubí, že se těší na další trénink. „Tak si hezky zaběháme,“ vypláznu na ni jazyk a vyběhnu dřív jak ona. Rychle se za mnou vydá a uděláme si veliký kolečko po celém tréninkovém poli. „A kdo bude u toho stromu první…3,2,…“ a než jsem řekla jedna tak jsem vystartovala plnou rychlostí. Charmander se trochu navztekala, ale netrvalo jí dlouho a předběhla mě…a už čekala pod stromem. „Haha, jsi holt rychlejší no,“ smála jsem se udýchaně.
Pak jsme se začaly protahovat, hezky od hlavy, přes ruce, kyčle až po nohy. Dokonce jsme vyzkoušely trochu jógy, ale to nám moc nešlo, protože jsme ani jedna vlastně nevěděly, co dělat…“Teď si musíme pořádně procvičit Ember, aby ti to šlo co nejlépe. Sehnala jsem pár létacích talířů, myslím, že tu bude nejlepší nacvičování na strefování se, protože když letí, tak jsou z boku placatý a blbě se ti budou trefovat,“ vypláznu na ni jazyk. Aby ukázala, že na to má, poslala mým směrem jeden uhlík, který zasyčel vedle mě v trávě.
„Tak nejdřív jen tak do vzduchu, ukaž, co umíš,“ pobídla jsem ji. Zaklonila hlavu, aby mířila do výšky, nadechla se a vypustila krátký proud uhlíků. „To bylo dobrý, ale zkus se víc nadechnout, abys vydržela delší ten útok.“ Charmander se tedy nadechla o něco víc, a hned to šlo o trochu líp. Ještě párkrát to zopakovala, a o něco prodloužila dobu trvání útoku. „A teď tedy budeš trefovat frisbeečka. Připrav seee...,“ a hodila jsem jí jedno. Po vteřince vypálila a snažila se ho trefit, ale jen ho následovala, jak za ním otáčela hlavou a nestačila ho trefit. „To nevadí, musíš se hýbat rychleji, když se netrefíš napoprvé, musíš hlavou otočit rychleji, než letí ten talíř.“ Charmander kývla.
Hodila jsem další frisbee a ona vypálila a rychle otočila hlavou, takže sice proudem uhlíků zasáhla talíř, ale hned pokračovala mimo něj. „To taky nebylo špatné, ale musíš najít něco mezí těmito dvěmi věcmi.“ A tak to zkusila ještě párkrát, než tomu přišla na kloub. Pak jsem jí zbystřovala reakce, když jsem jí ho jednou hodila hodně pomalu a jindy rychle, pak zase blízko země a pak overem přes hlavu, takže letělo do výšky a daleko. Nakonec dokázala pohotově reagovat vlastně na všechno, co jsem jí vymyslela.
„To bylo suprový, jsi fakt šikovná. Teď si dáme pauzu, protože mám pro tebe přichystané ještě něco,“ mrknu na ni a unaveně si sedneme. Dám jí napít a něco málo zakousneme, abychom dobyly energii. Po 10 minutách se zvednu a vybídnu ji zase k akci. „Naučím tě další útok. Umíš už dva útočně, Scratch a Ember, tak tentokrát to bude něco prospěšného pro tebe, takové obranné. Je to Smokescreen, neboli Kouřová Clona. Už ze jména ti asi došlo, co to vlastně je. Z pusy vypustíš veliký oblak černého kouře, aby ses schoval soupeři, nebo ho vypustíš na něj a můžeš utéct, když na tebe bude moc silný…a má i spousty dalších využití.“ Charmander přikývne.
„No, a teď když vlastně umíš Ember, bude to snadné. Když něco spaluješ, vytváří se uhlí a kouř. Proto ty musíš využít to, že umíš v sobě něco rozhořet a tentokrát místo těch uhlíků vypustíš ten kouř. Čím víc budeš útočit a používat ohnivé útoky, tím pak pro tebe bude snazší vypouštět kouř. Tak to zkusíme? Nejdřív použij párkrát Ember a pak zkus ze sebe dostat ten kouř. Neboj, je v tobě, jen ho musíš správně vydechnout.“ A to taky dělala. Vždycky použila Uhlíky, pak se nadechla a pokusila se vypustit kouř. A nebylo to tak těžké, už od prvního pokusu nějaký začala vydechovat. „Supr čupr! Víš jak na to, to je základ. Teď jen ho v sobě musíš nahromadit víc, musí ho být dost, abys zakryla okolí kolem sebe.“ Charmander použila Ember, pak zadržovala dech a soustředila se na hromadění toho dýmu v hrdle. Vypustila pak trochu více kouře a byl i tmavší, víc od sazí. Zatleskala jsem a pochválila ji, že přesně tak to má vypadat.
Asi třikrát to zopakovala, než se dokázala téměř celá zahalit v tmavém kouři. „A teď bez toho, abys předtím použila ohnivý útok. Bude to o trochu těžší, ale zvládneš to, neboj,“ naznačila jsem jí, že jí držím palce. Párkrát se nadechla a vydechla. Pak se zhluboka nadechla, chvíli zadržovala a vypustila oblak černého kouře. „Wow! Skvěle maličká!“ Zaradovala jsem se a pobídla ji, ať to zkouší dál. Ať si třeba pomůže tělem, že s nádechem se zakloní a s výdechem prudce předkloní, což vedlo k většímu stlačení plic a tím mohla ze sebe kouř vypravit rychleji a byl o dost hustší. Po pár dalších pokusech jsme zkusily útok používat v pohybu. Nejdřív při chůzi, což bylo snadné, ale pak jsem jí řekla, ať běhá kolem balvanu a použije ho na něj, aby ho schovala celý v dýmu. A kupodivu to šlo, jak trénovala víc a víc, dokázala v plicích udržet značné množství kouře a tak ho i déle vypouštěla, takže kámen oběhla třikrát, stále chrlila dým a kámen byl v černé tmě.
„Jsi opravdu šikovná, Charmander, jsem na tebe moc pyšná,“ usmála jsem se na ni a objala ji. „Teď si zasloužíš pěkný odpočinek, makala jsi ostošest, na plný pecky. Když to takhle pujde dál, budeš nejsilnější, jako Achilles.“ Při tom se jí rozzářily oči a přikývla. Tak jsem ji schovala do pokéballu a odešla jsem.

438 Lynnon Lynnon | 21. listopadu 2017 v 13:54 | Reagovat

1/ Sneasel (+ Samurott “Toshiro”)
2/ Procvičení útoků (Metal Claw) + Naučení Rychlého útoku [Quick Attack]
3/ Níže.

Pomalu jsem se blížil k tréninkovému poli. Zima, kterou jsem očekával, brzy přicházela. Zvolil bych trénink v hale, bylo by to příjemnější, pro mě i pro mé společníky, ovšem v případě Sneasel jsem se rozhodl udělat výjimku. Došel jsem tam a nadechl se chladného vzduchu. Nebe bylo čistě šedé a slunce bylo skryté za mraky. Vytáhl jsem ball se Sneasel a Samurottem, oba dva vyhodil do vzduchu. Na tváři mi zahrál úsměv, když jsem je spatřil v dobrém rozpoložení. “Yo, Shiro. Zdravím tě, Sneasel.” Toshiro pokýval hlavou na pozdrav. Sneasel onen význam docházel až trochu později, ovšem napodobila Rottův pohyb a také pozdravila. Promnul jsem si ruce. Čím dále jsem to hodlal protahovat, tím nám maximálně byla větší zima.
“Naučím tě rychlý útok, Sneasel.” Oznámil jsem. “Minule jsem ho učil Kha’Zixe, našeho nového člena týmu. Byl jsi u toho, Shiro, proto jsem tě povolal, abys mi pomohl.” Toshiro zpozorněl a kývl na souhlas. Počkal jsem, než Sneasel také přikývne a sotvaže se tak stalo, dovolil jsem si pokračovat. “Jako první ovšem procvičíme tvé železné drápy. Rotte, byl bys prosím tak laskav?” Sneasel nechápala, co jsem tím myslel a tak potupně zírala na vodního pokémona, jak se postavil na zadní, vzápětí se mu v rukách objevily břitvy. Postavil se do bojového postoje a čekal na Sneaselin útok. Ta ovšem vyprskla smíchy. “Proč stojí tak divně?” Otázala se. Usmál jsem se. Nebude to s ní jednoduché, pomyslel jsem si sám k sobě. Přistoupil jsem k Sneasel blíže. “Udělej železné spáry.” Byl to jednoduchý povel, který pochopila poměrně rychle. “Co teď?”
“Sekni proti Samurottovi, jako kdyby útočila na někoho, kdo tě chce ohrozit.” Sneasel s nechápavým pohledem strnula. “To na něj mám… zaútočit? Neudělá mu to nic?” Pochybovačně jsem pohlédl na hromotluka a ušklíbl se. “Nemyslím si, že se ti to povede.” Sneasel s pokrčením rameny vystoupila vpřed do výpadu a zaútočila. Nebyla ovšem dostatečně rychlá. Samurott krokem uhnul doleva a ona se krásně svalila na zem, jak čekala náraz. “Znovu.” Opět jednoduchý, panovačný rozkaz. Sneasel se zvedla a zase na Samurotta zaútočila. Na rychlosti nepobrala, ovšem sotvaže věděla, že její útok netrefí, otočila se a pokusila se o další seknutí. Nakonec to skončilo u takové pohotovosti, že byl Shiro nucen konečně použít své čepele a odrazit železné drápy Sneaseliny.
“Dobrá práce.” Hlesl jsem polohlasem a zatleskal. Sneasel si s úsměvem utřela pot z čela. “Mohli byste teď zkusit neuhýbat. Bude to čistě čepelový duel, ve kterém prověříme, jak jste na tom s blokováním a protiútokem. Shiro, jdi na to zlehka, nechci žádné zraněné.” Toshiro pokýval hlavou a modré indigové čepele se mu zkrátily o polovinu. Sneasel včas nepochopila, že je to předběžné podcenění protivníka a tak se necítila ani trochu uražena. Na povel začali.
Samurott trpělivě v defenzivě vyčkal, než Sneasel zaútočí. Nenechala ho čekat dlouho. Hned se rozběhla se zuřivými seky, kterými se pokoušela prolomit Samurottovu neúprosnou bariéru blokací. Oba měli dvě zbraně, ovšem zkušenější uživatel, čili Toshiro, je zvládal ovládat tak mistrně, že to byly téměř jeho prodloužené končetiny. V případě Sneasel se skutečně jednalo o prodloužené končetiny, neměla ale za sebou dlouhé tréninky, plné mečových duelů. Brzy se unavila a to byl signál pro Shira přejít z defenzivy do ofenzivy. V mžiku oka se jeho čepele, dříve štíty, proměnily v meče a donutil Sneasel couvat. Nezvládala odrážet jeho útoky dlouho.

“To stačí,” vyřkl jsem dříve, než by se nejmenované něco stalo. Toshiro téměř automatickým pohybem vrátil lastury do své původní velikosti a navrátil se opět na všechny čtyři. Sneasel jeho počínání sledovala s trochou zmatenosti, jak to v jejím případě bylo zvykem, ale včas si uvědomila, že má také skončit.
“Přejdeme na útok. Sneasel, ty smíš jen útočit. Pro Shira to znamená, že smí jen blokovat. Snaž se najít skulinku v jeho defenzivě. Každý štít má svou slabinu,” Mrkl jsem směrem k dívčímu pokémonovi a Toshiro nespokojeně zamrmlal. “To není fér. Je to žena. Dívky v jejím věku by se neměli učit hrubé síle,” Odporoval nahlas vodní startér. Odpověděl jsem mu pokrčením ramen. “Kluci v tvém věku v moderní době se také neučí zacházet s meči, brácho. Není to tak, že by to nebylo vhodné. Žijeme jen ve špatné době.” Tento argument přijal Rott překvapivě rychle a spěšně změnil názor.
Sneasel mi připomínala svým postojem a připravenými drápy trochu Wolverina. Když vyběhla, pocítil jsem nával deja vu, že jsem tohle už někde viděl. Vystartovala se silnou dynamikou vycházející z nohou a já si všiml, že tohle přesně dělal Kha’Zix. Samurott musel vykročit vpřed jednou nohou a druhou se zapřít, aby odolal prvotnímu návalu energie ze strany Sneasel. Zvykala si na své drápy a pomalu v nich spatřila nebezpečnou zbraň. Kromě toho také šanci, jak prolomit Shirovu nezničitelnou bariéru.
“Sneasel, přidej na síle. Nejen, že je důležité být rychlý, ale chce to i určitou sílu úderů, aby se protivník nestihl vzpamatovat.” Sneasel zbytečné okolnosti nechápala, ale jasně vyslechla rozkaz o přidání síly. Rozvážně se rozmyslela a uskočila. Všiml jsem si nepatrného vzorce postupu, který využívala, ale nikdy jej neopakovala, třebaže to bylo potřeba. Úskokem si získala přehled z dálky, kam by mohla zaútočit a tam zacílila svůj úder. Schválně mířila na nohy, protože, jak jsem si brzy všiml také, Samurott měl problémy se sklonit a chránit si nohy, aniž by přitom chránil důležitější části, kupříkladu břicho, ramena či paže samotné. Nakonec odolal a Sneasel se podařilo ho donutit o ústup.
“Stačí. Dobrá práce, oba dva!” Rott odrazil poslední úder. Čepel se setkala se Sneaselinými železnými drápy a příjemně toto setkání zacinkalo. “Dej si přestávku, Sneasel. Dobrá práce,” Zopakoval jsem. “Je libo voda?” Otázal jsem se a Sneasel pochopila mou otázku, až když před ní v mých rukách stanula láhev studené vody. Popadla ji a v pomalých douškách začala pít. Ke mně zezadu přistoupil Samurott a jemně do mě šťouchl.
“Mně se nezeptáš?”
“Ne. Čokoládová sušenka bude pro tebe lepší volba.”
Radostně ji přijal. “Jsem rád, že ses za tu dobu naučil číst myšlenky.”

Během přestávky jsem zaběhl k Sneasel, sedící na pařezu u tréninkového pole. “Jak se cítíš? Není to na tebe moc složité nebo obtížné?” Má otázka si chvilku zněla do ticha. Sneasel zakroutila hlavou. “Dobrý. Můžeme pokračovat.” Sneasel a její odpověď jsem pochopil jako rozkaz. “Teď se dáme do rychlého útoku. Počkáme, až Shiro dojí, aby ti mohl pomoct. Do té doby ti můžu vysvětlit základy.” Sneasel zvedla obočí a pokrčila rameny. “Jak chceš.” Pečlivě jsem zvolil slova, kterými bych měl vysvětlit nejjednodušší způsob provedení rychlého útoku. Scytherovi jsem to vysvětlovat zdlouhavě nemusel, avšak v případě Sneasel to byl vyšší level. Odkašlal jsem si, abych si získal její pozornost a začal mluvit až tehdy, když jsem si byl plně jist, že se nevěnuje ničem jinému, než mým slovům.
“Trik a kouzlo je v tom, že musíš co nejrychleji narazit do protivníka a tomu by to mělo ublížit. Jeden jednoduchý náraz za plné rychlosti. Není potřeba příliš síla, důležitá je rychlost. Pochopila jsi?“ Sneasel jemně přikývla a postavila se na nohy. S zíváním se protáhla a pohlédla až nevěřícně na své drápy. “Trénink se mi nelíbí. Je unavující,” Prohlásila stručně. Zareagoval jsem drobným úšklebkem, úsměvu se podobajícím jen trochu.
“Brzy si ho oblíbíš. Toshiro je výborný učitel.”

“Začneme rovnou.” Oba dva, řádně připravení na další pokračování tréninku, kývli na souhlas. “Prvně bych chtěl vidět tvou rychlost, Sneasel. Uvidíme po porovnání, co dál.“ Nechtěl jsem ji zahlcovat zbytečnými informacemi. Sneasel se zazubila. “Můžeš, povoluji ti to. Pokochej se mou rychlostí.” Zkopíroval jsem identický výraz jejího zmatení. “Co? Říkal jsi, že chceš vidět mou rychlost. Nemyslím si, že je to dobrý nápad, když stojím.” Samurott se chopil situace jako první. Byl jsem rád, že jsem nemusel promluvit. Přes nával smíchu by se mi to asi nepodařilo.
“Lynnon myslel asi závod. Přesně tak, dáme si závod.”
Popravdě jsem myslel jsem okružní běh kolem tréninkového pole, když když si to Shiro usmyslel, nemohl jsem mu v tom bránit.
“Okay, na start!” Toshiro kývl a pak se připravil. Jeho tělo se mírně prohnulo v zádech a napružil se. Zaujal pozici, jako kdyby měl běžet nějaký velkolepý závod. Sneasel se ušklíbla. Kupodivu odněkud odkoukala startovní pozici profesionálních běžců. “Připravit!” Sneasel se zvedla a zapřela se do země. Shiro se předklonil a zadní nohy zaryl do země. Oba dva ostražitě čekali na náznak startu. Pár chvilek jsem je napínal.
“Start!”
Samurott vystřelil jako první. Sneasel se chvilku musela vzpamatovat a zareagovala až tehdy, kdy už její společník vyrazil. Srovnala rychlost, ale pohonem čtyř nohou se Samurottovi běželo lépe. Ukvapeně nedokázala ubrzdit zatáčku na rohu pole a udělala větší oblouk, než bylo ideální. Shiro tak získal větší náskok. Zdálo se, že to Sneasel nevyvádělo z míry a pochopila, že nejprve bude muset závodit se sebou a potom s rychlým hromotluckým pokémonem. Při druhé zatáčce se poučila a včas zpomalila, aby ji zatočila co nejtěsněji. Uctivě jsem pokýval hlavou. Měl jsem pokušení fandit druhé. To by ovšem znamenalo projevit náklonnost k té jedné a zatratit druhou. Jakožto koordinátor bych selhal.
Samurott proběhl fiktivní cílovou čarou s předstihem přibližně čtyřicet kroků. Sneasel ho pozvolna dobíhala a jakmile proběhla, zamířila ke mně. Samurott ji následoval a jako vítěz neprojevil nadšení. Věděl, že tohle nebyl závod.
“Trénink je,” hledala slova. Nepodařilo se. “Unavující!”

439 Lynnon Lynnon | 21. listopadu 2017 v 13:55 | Reagovat

[438]:  Po přestávce jsme se opět sešli. Tleskl jsem, abych si získal pozornost obou dvou. “Sneaselina rychlost je dostačující a výdrž to samé. Bylo by vhodné se rovnou zaměřit na nárazy.“ Toshiro se při zmínce nárazů zašklebil, očividně si vzpomněl na můj trénink s Growlithe. Sneasel na mě pohlížela se stejnýma, věčně nechápajícíma očima. “Rychlý útok je o dvou fragmentech. Jedním z nich je náraz, který je posílen rychlostí. Jak rychle poběžíš, stejně tak efektivně narazíš a způsobíš škody.“ Horlivě jsem gestikuloval rukama, aby mě pochopila. Usmál jsem se. Spatřil jsem v jejích očích špetku porozumění.
“Můžeme?“ Odpovědí mi bylo dvojité kývnutí hlavou. Přešel jsem k jednomu ze stromů, nacházející se na okraji tréninkového plochy. Pro trénink nárazů dobrý materiál, řekněme.
“Super, Sneasel?” Vlčice byla připravená a vrhla na mě tázavý pohled. “Je to zcela jednoduché.” Odstoupil jsem si, abych měl dostatečně prostor na rozeběhnutí se. “Prostě budeš narážet do tohoto kmene, ano?“ Pomalým tempem jsem se rozeběhl, abych jí v praxi ukázal, co má udělat. S pohyby, na který by byl hrdý i John Cena jsem narazil do stromu. Dřevina se zatřásla a spadlo pár listů, těch, které ještě nespadly vlivem podzimu, a s tím i pár větviček. “Viděla jsi.” Zafuněl jsem nelibě a odstoupil. Sneasel odněkud vzala pohyb vyhrnutí rukávu, který nyní předvedla, i přesto, že žádný neměla. Na zkoušku předvedla výpad, aby se ujistila, že zapření do země má dostatečný a pak vyrazila. Za malou vzdálenost dokázala slušně zrychlit a plnou silou narazila do stromu. Usmál jsem se a kývl, když Sneasel ustoupila. Chystala se na další náběh. “Ano, klidně si to zkus ještě jednou.“ Sneasel tentokrát nemusela nic zkoušet a vyrazila. “Do toho!“ Pokémon narazil do stromu, ale netrefil se. Hned, co to udělala, se odrazila a odkutálela se pryč. Naštěstí jsem ji válející se zachytil.
“Dobrý?“ Zeptal jsem se a pomohl jsem jí vstát, protože se jí motala hlava. Na mou otázku, zda je v pořádku, potichu zamumlala a kývla.
“Můžeš pokračovat v tréninku? Nebudu tě nutit, jestli už nechceš.“ Sneasel se postavila a podívala se na matraci, takže jsem to bral jako souhlas. “Znej své síly. Nepřepínej se.”
Sneasel vyběhla a narazila do stromu. Ve zpětném rázu zavrávorala, ale dokázala udržet balanc.
“Skvělý manévr.“ Podotkl jsem a pak jsem se díval na zvedající se vlčici. Promnula si ruce, odhodlaně, chtěla opět zkoušet a učit se.
“Nezapomeň, že síla pochází z nabrané rychlosti za běhu, nikoliv z nárazu samotného. Kdybys byla devadesáti kilový kolos, byl by to rozdíl, ale vzhledem k tvé maličkosti nemusíš cíl zavalit hmotností.“ Toshiro se na mě nevrle podíval a zamračil se. Nechápal jsem jeho rozhořčení. “Na ženskou váhu se nepodotýká.”
“To si zapíšu, kdybych někdy měl chuť podotýkat směrem k Delii.”
Sneasel naštěstí mou výtku předešla bez okolků a řečí, důvodem bylo možná to, že nepochopila. Rozběhla se, tentokrát se pořádně odrazila, vystartovala z místa a narazila do stromu.
Zatleskal jsem a poplácal ji po rameni, ať jen nestojím vedle jako solná socha. “Skvěle. Vidím, že už ti to jde. Zlepšuješ se každým nárazem.“ Sneasel vesele zapískala a dala ruce v bok. Rozeznal jsem pyšný postoj. Ano, hrdé ženy poznám.
“Supr, zkus to ještě jednou. Potřebuješ přestávku?“ Sneasel zakroutila hlavou a naběhla na strom. S jejím nárazem se roztřásl, spadlo pár větví i zbylých listů. Povedlo se jí ustát zpětný ráz a to byl důkaz, že její nárazy jsou již silné. Byla připravena zkusit kombinaci rychlosti a nárazu.
“Jak jsem říkal, rychlý útok je o rychlosti, ne o nárazu. Přesto bude nepřítel klást odpor a nějaká síla je tedy stále třeba. Tvé nárazy jsou efektivní, ale nebude na škodu si je procvičit.“ Ukázal jsem na pár stromečků vedle, které měly silnější kmeny. “Naražení do tvrdšího materiálu znamená, že to bude bolet nejen nepřítele, ale i tebe. Bolest se zmírní, když si na to zvykneš.“ Sneasel zvedla obočí. “Au au? Já nechci, aby to bolelo!” Říkala. Zakroutil jsem hlavou. “Náraz by měl být ještě silnější než normální. Důležité je, že bude posílen rychlostí, kterou jsi zvýšila a pak to bude tvrdší. Jako rychlý útok by to mělo bolet méně než při nárazovém a pokud nebudeš používat svou váhu jako hlavní objekt, nebudeš naražení do stromu nijak cítit.“ Sneasel slova vstřebala a pak vypadala o dost klidnější. “Nezapomeň, že musíš nejen silně narazit, ale zároveň zkus, aby to byl co nejrychlejší náraz. Bude těžší se tomu vyhnout a to my potřebujeme.“ Sneasel mým slovům předešla mávnutím ruky a připravila se. Toshiro celou situaci sledoval ze vzdálenosti pár metrů a trpělivě vyhledával něco, na co by mohl podotknout. Přitom sám bedlivě poslouchal, aby mohl případné rady aplikovat v budoucnu na sebe.
Sneasel se rozběhla proti stromu. Při běhu nabrala pořádnou rychlost a pak s velkou silou narazila do stromu, ke kterému doběhla. Usmál jsem se. Její výsledek byl fantastický, protože se strom poničil. Odloupla se kůra a spadlo větší množství listů, které jsem musel z hlavy setřásat. “Střídejme stromy. Budu ti říkat jaký. Je to trénink reflexu.” Sneasel pochopila o pár minut později a připravila se do polovýpadu. “Velký strom, rychlý útok!” Sneasel vystartovala a provedla.
“Malý strom, rychlý útok!”
“Velký strom, rychlý útok a železné drápy!”
“Malý strom, železné drápy!” Sneasel prve měla problémy stíhat, ale jakmile si zvykla na tempo zadávání pokynů, šlo to hladce. Zlověstně jsem se ušklíbl.
“Toshiro, železné drápy!” Sneasel prudce vystartovala z blízkosti malého stromu a rozsvítily se jí spáry. Toshiro zareagoval ve vteřině. Vytasil lasturovou břitvu, která v jeho rukou vyrostla a zablokoval drápy. Uznale jsem kývl hlavou. “Paráda, nezaspal jsi.”
“To jsem tak vypadal?”
“Vypadal jsi, jako kdybys přemýšlel o smyslu života. Kámo, měl ses vidět.”

// Sneasel - 1x studená voda
\\ Samurott - 1x čokoládová sušenka

440 [A] Enwy [A] Enwy | 21. listopadu 2017 v 19:28 | Reagovat

[437]: Charmander si Ember procvičila a zopakovala. Nový útok, Smokescreen, se naučila.
Charmander - 3 levely, 4% sehranosti

[438]:[439]: Sneasel si Metal Claw procvičila a rychlý útok, Quick Attack, se naučila. Samurott si asistenci užil.
Sneasel - 5 levelů, 8% sehranosti (1% voda)
Samurott - 4 levely, 8% sehranosti (1% čoko. sušenka)

441 Dail Dail | 27. listopadu 2017 v 12:44 | Reagovat

1.Caterpie

2 Precvičenie – Tackle, Učenie – String Shot

3.
Rozhodla som sa, že dneska Caterpie naučím nový útok, a to String Shot to je pľuvanie vlákna. Došla som na cvičisko a zamierila som ku kameni, ktorý by mohol byť dobrý na učenie String Shot pre Caterpie. Potom som z batohu vytiahla Pokéball s húsenicou a hodila som ho pred seba. „Ahoj Caterpie, dneska sa naučíš nový útok a to String Shot, takže budeš pľuvať vlákno na ten kameň.“ Poviem mu a usmejem sa na neho.
„Tak dobre, a kedy sa naučím hmyzie hryznutie?“ Opýta sa Caterpie a díva sa na mňa. „To sa naučíme zase niekedy inokedy.“ Poviem mu. Caterpie sa potom postavil pred kameň a začal sa sústrediť. Po chvíli začal pľuvať vlákno na kameň, ale zatiaľ sa mu to moc nedarilo, pretože prúd vlákna bol prerušovaný. Já som ho mlčky sledovala a nechávala som ho, aby prišiel na to, čo má robiť, aby sa mu to podarilo, predsa len to nešlo inak než tréningom. Po chvíli už sa mu darilo trochu lepšie a prúd vlákna už bol prerušený len občas. „Začína ti to ísť.“ Poviem mu povzbudivo.
Po chvíli sa vydám preč a začnem hľadať niečo, na čom, by si mohol precvičiť Tackle. Nakoniec sa rozhodnem, že si to vyskúša na nejakých konárikoch, a tak ich začnem zbierať zo zeme a zapichovať do zeme kúsok od Caterpie. Caterpie ďalej pokračoval v pľuvaní vlákna. Po chvíli som sa opäť k nemu vrátila a ďalej som sa na neho dívala a neprerušovala som ho.
Húsenica ďalej pokračoval v tréningu a díval sa zlovestne na kameň. Ďalej sa dívam, ako sa mu darí a po chvíli sa rozhodnem ho prerušiť. „Caterpie, poď si precvičiť Tackle,“ zavolám na neho a ukážem na konáre, ktoré som pred tým nachystala. Caterpie len súhlasne kývne hlavou a zaútočí na prvý konár. Konár sa v polovičke zlomí. Húsenica sa díva na ďalší konár a potom zaútočí i na ďalší, ten sa opäť zlomí. Caterpie ďalej pokračuje, až po chvíli pozhadzuje všetky konáriky, tak sa na mňa pozrie. „Celkom ti to ide.“ Poviem mu a kývnem hlavou.
Po chvíli sa opäť vráti ku kameni a opäť začne trénovať String Shot. Já sa na neho dívam a po chvíli sa posadím na zem a sledujem, ako sa mu darí tento útok, i keď mi bolo celkom jasné, že si ho ešte nejakú dobu bude musieť precvičovať, než sa ten útok úplne naučí. Ešte nejakú chvíľu som ho nechala precvičovať techniku, než som sa zdvihla zo zeme. „Tak ano, Caterpie, myslím, že to pre dnešok stačí, čo myslíš?“ Opýtam sa ho a dívam sa na neho. „Asi ano.“ Povie Caterpie a prestane útočiť na kameň. Potom vytiahnem jeho Pokéball a potom ho odvolám do Ballu a vydám sa preč zo cvičiska.

442 [A] Drobeček [A] Drobeček | 28. listopadu 2017 v 17:31 | Reagovat

[441]: Caterpie se potřebuje útok doučit.

Caterpie +2 levely, +3% sehranosti

443 Slaanesh Slaanesh | 30. listopadu 2017 v 20:24 | Reagovat

1)Gastly
2)Procvičení Dark Pulzu
3)Dneska jsem se rozhodl jen pro kratší trénink s Gastlym, nešlo o nic velkého a kromě procvičení útoků se pak už jenom jednalo o dopilování Dark Pulzu. A proto jsem se tentokrát ani neobtěžoval s vymýšlením toho co bych dělal s Frogadier nebo Umbreonem. Sice už jsem měl vymyšlené co budu s nimi dělat, ale to až příště.
Rozhlédnu se po okolí a když tu nikoho nespatřím, tak se pousměji pod maskou. Můj úsměv, ale netrvá příliš dlouho, jelikož v dálce spatřím temné mraky a chvílu poté i uslyším temné zadunění hromu.
"No budeme to muset zvládnout rychle." řeknu si pro sebe a vytáhnu gastlyho pokéball. "čau, ještě tě neomrzelo nosit tu masku?" to jsou první slova, která Autari pronese poté co se objeví. "Žel ještě ne, možná časem." odpovím a podívám se za Gastlyho. "Mno dneska ještě budeme trénovat Dark Pulz, jelikož se mi zdálo, že ještě něco je potřeba dodělat na něm, aby to bylo perfektní." Gastly se protočí, a jelikož je duch a nemá tělo, tak jeho otočení by se dalo přirovnat ke koutoulu. "Co tam vidíš?" zeptá se mně. "Ale blíží se bouře." odpovím jen a Gastly kývne nahoru, jelikož tam se zrovna nachází jeho ústa, že rozumí.
"Budeme si muset pohnout." poznamenám jen a pak už se začnu věnovat tréninku. Začneme jednoduše a nechám Gastlyho použít Dark pulz, narozdíl ale od Froakie, nyní již tedy Frogadier, je jeho pulz bez viditelné chyby, kterou bych mohl odhalit svým zrakem a tak jej nechám provést několik útoků, z toho jednou plošnou verzi tohoto jeho útoku. Ani tentokrát se mi nic nepodaří odhalit a tak se zaměřím na poslední věc, kterou zbývá dopilovat. A tedy přesnost při pohybu.
Trénink, byl v principu jednoduchý, koneckonců se nic moc složitého nedalo vymyslet, aby se tohle efektivně trénovalo. A tak Gastly začne první část tréninku. Obratně se pohybuje ve vzduchu dělá různé manévry před imaginárními útoky a následně je oplácí svým Dark Pulzem. Tuhle část moc nesleduji a místo toho si najdu klacek a s ním začnu do země vyrívat čáry. V různých směrech, některé zahnuté. Jinde jenom malí kruh. Když mám nakreslených třicet těchto "cvičebných" pomůcek, tak Gastlyho zastavím. "Nyní přejdeme k něčemu podobnému. Budeš se pohybovat tak jak řeknu já. A když ukážu na některý obraz, tak co v nejkratším čase zaútočíš přesně podle toho jak je načrtnutý. Tohle cvičení má posloužit ke zlepšení tvé orientace a reakce. "vysvětlím a pak začneme s tréninkem. První nechám Gastlyho pohybovat v kruzích a po pátem kolečku klackem ukážu na vodorovný obraz. Gastlyho pulz, ale místo rovné čáry vyryje do země vlnovku. "To nebylo dobré." Poznamenám a pokračujeme v tréninku. Postupně takto zničíme přes deset obrazců. Pak, nás ale dožene bouřka a nad námi se zatáhne obloha a stíny již se Gastly děsí. Když si to Gastly uvědomí, tak mně svým posledním útokem skoro zabije, naštěstí pulz jenom roztříští klacek, z nejž mně pár třísek poškrábe, jinak to ale koupí jen země za mnou. "Gastly soustřeď se." zavolám na něj, ale vidím, že je pro něj těžké jenom zůstat na místě a očima těká z místa místo, jak se snaží najít místo, kam stíny nedosáhli. "Gastly jsi duch, ty by ses neměl bát stínů." Zavolám na něj a on jen nejistě přikývne, i když jde vidět, že mu to moc nepomohlo. Musím ho donutit se na něco soustředit. "Gastly?" pronesu tentokrát tiše, což přiláká Gastlyho pozornost. Následně vytřeští oči, jelikož má maska začne padat k zemi. "Autari, uvědom si, že jsi to ty. Právě ty proč jsou stíny tak děsivé. Jediný důvod proč se bojíme stínů je, že e v nich můžeš skrývat." Jak mluvím, tak mi látka, kterou jsem měl pod maskou, a jenž je aktuálně to jediné co mi zakrývá ústa a tváře, divoce třepotá, jak se ji bouře snaží strhnout. "Tak pojď mi dokázat, že je dobře bát se stínů, zvláště když v nich jsi ty." řeknu a rukou se dotknu nejbližšího obrazce. Autari, ještě díky šoku z toho, že jsem si sundal masku a hlavně z toho, že pod ní se nachází látka temnější než nejhlubší stíny, pochopí můj pokyn a v následující sekundě mou ruku těsně mine pulz a vyryje do země rýhu. Ještě ukážu další dva obrazce, než vytáhnu pokébal a zbavím ho stresu.
"Dobře Gastly." řeknu a následně ze země vezmu zablácenou masku. "Snad tě to příliš nepoznamená." řeknu si ještě a pak už pomalu vyrazím se skrýt před deštěm.

444 Kami Kamai Kami Kamai | 1. prosince 2017 v 10:11 | Reagovat

1. Eevee – Renji, Vulpix – Kitsune, Wartortle - Sui
2. Procvičování – Tackle, Učení – Tail Whip;  [Eevee]; Procvičování –  Ember, Tail whip, Quick Attack [Vulpix]; Procvičování – Bubble, Water gun, Bite [Wartortle]
3.
Byl další pěkný den a tak jsem se rozhodla, že se opět s mými Pokémony zastavím na cvičiště a opět si procvičí útok a něco nového se naučí. Dneska byla na programu další trojice, kterou jsem měla u sebe. Pomalu dojdu na cvičiště, na naše místo, které bylo opět volné, k mému údivu, dneska nebyl na cvičišti skoro nikdo. Když jsem došla na místo, tak jsem položila batoh na zem a mile jsem se usmála na Umbreona, který si sedl vedle batohu a ledoval mě. Následně jsem vytáhla tři Bally a míček, pak jsem se rozešla o kousek dále.
Následně jsem vzala Pokéball se Sui a hodila jsem ho před sebe. „Ahoj Sui, jak se máš,“ zeptám se jí a dívám se na ní. „Ahoj, mám se dobře, dlouho jsme se neviděly,“ řekne Sui a usměje se. „Jo to máš pravdu, dneska si procvičíš útoky, které už umíš, můžeme začít,“ zeptám se jí. Sui jen souhlasně kývne a rozejde se k vodní hladině a začne si zkoušet Bubble. Proud bublinek byl silný a létal jedním směrem. Po chvíli jsem ukázala na kmen stromu, který na půl vyčníval z vody. Sui jen kývla hlavou a následně použila Bubble na kmen. Po chvíli toho nechala a zůstalo na něm viditelné poškození. „Teď zkus ještě Water Gun a zkus ten kmen zničit,“ řeknu jí a pak už jí mlčky sleduju. Sui se po chvíli podaří zničit kmen, a tak se na mě podívá. „No myslím, že tyhle dva útoky ti jdou dobře, takže bychom se mohli přesunout k útoku, který jsme minule začali, ale ještě není úplně doladěný,“ řeknu jí. Sui jen kývne hlavou a následuje mě, poté co se rozejdu dále od vody.
Následně začnu hledat na zemi nějaký klacek, když ho najdu, tak ho chytnu do ruky a kleknu si. „Musíš se do něj zakousnout a ukousnout ho, abys mohla pro dnešek s tréninkem skončit,“ řeknu jí a následně kývnou hlavou na znamení, že já jsem připravená a ona může začít s útokem. Sui se rozběhla a následně se odrazila od země a zakousla se do klacku, ale zůstala na něm viset. Následně jsem jí položila na zem a naznačila jsem jí, že to má zkusit znovu.
Nějakou chvíli to trvá, než se jí klacek podaří překousnout. „Tak dobře, ještě se ti to musí podařit jednou a dám ti pokoj,“ řeknu jí. Následně se Sui znovu rozběhne a pokračuje v útoku. Když se jí podaří klacek ještě jednou překousnout, tak se na ní usměju. „No myslím, že já jsem s tím spokojená, můžeš si jít dělat, co chceš,“ řeknu jí. Sui jen souhlasně kývne hlavou a následně se odebere zpět k vodní hladině, kde si pak vyfukuje bublinky, jak se jí jen zlíbí.
„Kitsune, pojď, budeme si spolu hrát,“ zavolám na ní a následně vytáhnu míček z kapsy. Kitsune ke mně doběhne a usměje se. „Budeš ho zase odrážet ocasem, jako minule,“ řeknu jí. Kitsune se opět usměje a připraví se. Následně hodím Kitsune míček, tak se rozběhne a pak se odrazí od země a odrazí ho ocasem. Já se na ní jen usměju a následně seberu míček a opět jí ho hodím. Nějakou dobu jsme pokračovali, než jsem se rozhodla, že to stačí a schovala jsem míček zpět do kapsy. Kitsune jen zamrkala a sledovala, co budeme dělat dále. „Jako další budeš uhlíkama trefovat klacky,“ řeknu jí a následně začnu sbírat klacky ze země a pak je začnu zapichovat do země. Když mám vše nachystáno, tak se usměju na Kitsune. Kitsune se trochu přiblíží ke klackům a začne po nich plivat hořící uhlíky. Já mezitím nachystám ještě další klacky a pak jí sleduju. Když má hotovo, tak se na mě podívá. „Já bych řekla, že je to dobré Kitsune,“ řeknu Kitsune a pak ukážu na další klacky. „Tak jo a tam ty zkusíš zasáhnout pomocí Quick Attacj takže do nich budeš narážet tělem,“ řeknu jí a následně jí nechám, aby začala a celou dobu jí sleduju. Kitsune se rozběhne a následně začne nerážet do větviček. Celkem jí to jde, akorát jí pořád chybí síla, protože je ještě pořád celkem dost malá, ale zatím to nějak moc neřeším a nechávám jí pokračovat. Taky jí chyběla výdrž, jak mile poshazovala všechny větvičky, tak vypadala celkem dost unaveně. „Kitsune, dneska sis vedla dobře, pro dnešek si už odpočiň,“ řeknu jí a nechám jí, aby si šla odpočinout.
Následně se podívám na Ultra Ball, který jsem vytáhla z kapsy a po chvíli ho hodím před sebe. „Ahoj Renji, dneska budeme trénovat,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Ahoj,“ řekne Renji a usměje se. „Tak jo, můžeme začít Renji,“ řeknu mu a následně začnu sbírat další větvičky, které začnu zapichovat do země. „Tak můžeš začít s Tackle,“ řeknu mu a následně kývnu hlavou, že může začít s útokem. Renji jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne na klacky a začne na ně útočit pomocí Tackle. Klacky padaly jeden po druhém a Renji vypadal, že mu to jde celkem dobře. Když vše shodí, tak jen souhlasně kývnu hlavou a usměju se na něj. „Tohle to jde, dneska se naučíš ještě jeden útok a to Tail Whip,“ řeknu mu a dívám se na něj. Následně nachystám další větve. „Tak dneska to zkusíme rozdělit na dva kroky, podle toho, jak ti to půjde,“ řeknu mu. „Jako první budeš ocasem útočit na cíle, které se nehýbou, tohle bude nejspíše ta jednodušší část,“ řeknu mu a následně kývnu hlavou, na znamení, že může začít. Renji se rozběhl a pak uštědřil ránu ocasem první větvičce, se která se ohnula, ale nezlomila se a tak to šel zkusit znovu, další větvička se nalomila, ale pořád se ještě nezlomila úplně. To se mu vedlo až u nějaké páté. Poté jsem začala zapichovat ještě další větvičky, protože si to Renji potřeboval zkoušet ještě více.
Po nějaké chvíli už to vypadalo, že mu to celkem jd,e a tak byl čas přejít na další část tréninku. „Tak jo Renji, na věci, které se nehýbou, tak už to zvládáš, ale teď to zkusíme na něco, co už je v pohybu,“ řeknu mu a následně vytáhnu z kapsy míček. Eevee se připravil a čekal, až míček hodím, aby ho mohl odrazit. No ze začátku se mu to moc nedařilo a do míčku se ani netrefil, ale po chvíli už se mu začínalo se strefovat do míčku, a tak jsem dále pokračovala. Asi po hodině už to celkem jde, takže jsem se rozhodla, že by ten trénink mohl pro dnešek stačit. „Tak jo, Renji, pro dnešek už toho necháme, musíš si odpočinout a první trénink přece nemůžeme přehnat,“ řeknu mu a následně ho odvolám do Ballu.
Poté se rozejdu za Sui, která si hrála u vody s bublinkami. „Sui, pro dnešek už končíme,“ řeknu jí a následně jí odvolám do Pokéballu. Oba dva Bally a míček schovám do batohu, který si potom hodím na záda a podívám se na ty dva. „Kitsune, Umbreone jdeme,“ zavolám na ně a pak se rozejdeme pryč ze cvičiště.

445 [A] Enwy [A] Enwy | 1. prosince 2017 v 14:18 | Reagovat

[443]: Gastly si dark pulse procvičil.
Gastly - 3 levely, 4% sehranosti

[444]: Eevee se tail whip naučila. Procvičování se zdařilo.
Eevee - 3 levely, 3% sehranosti
Vulpix - 3 levely, 2% sehranosti
Wartortle - 2 levely, 4% sehranosti

446 Kami Kamai Kami Kamai | 2. prosince 2017 v 10:37 | Reagovat

1. Umbreon, Ponyta, Caterpie
2. Procvičení – Quick Attack, Učení – Tail Whip [Umbreon]; Provcičení - Ember, Tackle, Flame Wheel, Tail Whip [Ponyta], Procvičení -  Tackle, String Shot, Bug Bite [Caterpie]
3.
Část 1/2
Byl další pěkný den a já jsem se rozhodla, že je čas, aby mí Pokémoni šli opět trénovat. Pomalu jsem došla na cvičiště a zamířila jsem na druhý konec plochy k vodní hladině, jako vždy. Když jsme došly s Kitsune a Umbreonem na místo, tak jsem se zastavila vytáhla jsem Pokébally s Ponytou a Caterpie a hodila jsem je před sebe. „Ahoj vy dva, doufám, že se máte dobře, dneska budeme trochu trénovat útoky, které už umíte, ale dneska si je oba dva pořádně procvičíte,“ řeknu jim a dívám se na ty dva. Oba dva souhlasně kývli hlavou a čekali, co se bude dít.
„A ještě. než začneme, tak dneska s námi bude ještě trénovat nový člen našeho týmu, Umbreon,“ řeknu a následně ukážu na Umbreona, který seděl vedle mě a díval se okolo. Když po chvíli seznámili, tak jsem se jen usmála a rozhodla jsem se, že je na čase začít s tréninkem.
„Tak jo Caterpie začneš třeba ty,“ řeknu a usměju se na ní. „Tak jo,“ řekne Caterpie a připraví se. Já se rozejdu a začnu sbírat po zemi klacky, ještě si cestou najdu pěkný kámen, na kterém by potom housenka mohla zkoušet String Shot. Po chvíli se vrátím s klacky a začnu je zapichovat do země. Po chvíli mám hotovo, tak se postavím kousek od klacků, abych na ně dobře viděla. „Tak co Catepie, začneme s Tackle,“ řeknu jí a následně jí ukážu na klacky, které byly už nachystané. Caterpie jen souhlasně kývne a následně zaútočí na klacky a pomocí Tackle do nich začne vrážet. Jak tak vráží do klacků, tak se lámou a housenka dále pokračuje. „Jde ti to celkem dost dobře,“ řeknu jí a dále se na ní dívám.
Po chvíli už Caterpie všechny klacky shodí. tak se na mě dívá. „Bylo to dobré, ale ještě by to chtělo trochu procvičit,“ řeknu a následně ještě začnu zapichovat další klacky do země. Caterpie se soustředí a opět začne shazovat další klacky, které jsem sotva zapíchla. „Dobře, myslím, že tohle ti opravdu jde Caterpie a můžeme se přesunout k dalšímu útoku a to String Shot,“ řeknu jí a následně se přesunu s Caterpie ke kameni, který jsem si předtím vyhlídla. „Tak jo, Caterpie můžeš začít,“ řeknu jí a postavím se kousek od kamene a sleduju počínaní housenky. Caterpie se začala soustředit na kámen a pak začala v tlamy vypouštět vlákno a mířila na kámen před sebou. Jak dále pokračuje, tak jí sleduju a zatím neříkám ani slovo a nechávám jí pokračovat. Po chvíli Caterpie přestane a podívá se na mě, jestli je to dost dobré nebo bude muset dále pokračovat. „Caterpie dneska se opravdu snažíš,“ řeknu a usměju se na ní.
Následně se podívám na ostatní, kteří se zatím procházeli po okolí a užívali si toho, že nemusí být v Pokéballu teda až na Umbreona, který se stále držel blízko mě. Jen jsem se na něj usmála a pak jsem se zase začala věnovat Caterpie, aby si na chvíli vydechla. „V String Shot, pak ještě můžeš pokračovat sama k tomu mě nepotřebuješ, ale ještě se musíš doučit Bite, to ti minule nešlo ještě úplně dokonale,“ řeknu jí. Caterpie jen souhlasně kývne hlavou a dívá se, co čeho by mohla kousat.
Následně se zvednu a rozejdu se pro nějaký klacek a cestou se ještě stavím k Ponytovi, „Ponyto, mohl bys už začít sám s Ember a klidně něčím dalším, ještě chvíli a už se ti budu věnovat,“ řeknu mu mile. „Jo, jasně, tak já už začnu trénovat,“ řekne Ponyta a následně se rozejde k vodní hladině a začne nad ní plivat hořící uhlíky a sleduje, jak uhlíky mizí ve vodě.
Já se pak s klackem rozejdu zpět za Caterpie a cestou si všimnu Umbreona, který mě stále sleduje. „Copak můj udatný rytíři,“ zeptám se ho s úsměvem. „Přece vás musím hlídat na každém kroku před golémy, princezno,“ řekne Umbreon. „To je pravda udatný rytíři,“ řeknu mu a všimnu si jeho zlého pohledu na klacek, který držím v ruce.
„Tak ho Caterpie můžeš začít,“ zavolám na ní, poté co se kousek od ní posadím na zem a natáhnu ruku, ve které klacek držím. Housenka jen souhlasně kývne hlavou a následně zaútočí na klacek co nejzuřivěji může a pevně se do něj zakousne. Nad jejím nadšením zakousnout se do klacku se jen usměju a nechávám jí pokračovat. ‘No Caterpie, jsem zvědavá, kdy se vyvineš a jak to s tebou bude dále,‘ pomyslím si, zatím co opět zaútočí na klacek. „Nezapomeň, že ho musíš překousnout úplně, aby to platilo,“ řeknu jí a povzbudivě se na ní usměju. „Já vím,“ zahuláká Caterpie a následně vycení na klacek zuby a zakousne se do něj. Já následně klacek trochu zvednu a dívám se na housenku, která visí na klacku, no raději jí položím dolů a nechávám jí pokračovat.
Následně pohledem zabloudím k Ponytovi, který si zrovna zkoušel Flame Wheel. Jen jsem se usmála a pak jsem pohledem přejela na Umbreona, který byl vedle mě. Jen jsem se na něj usmála a pak jsem se opět začala věnovat Caterpie, která asi po půl hodině překousla klacek a spokojeně se dívala na kus, který právě vyplivla. „Tohle se ti povedlo, ale zkus to ještě jednou a potom už můžeš trénovat sama nebo si dělat, co chceš,“ řeknu jí a pobídnu jí, aby pokračovala. Caterpie se opět rozběhne na klacek a začne se do něj zuřivě zakusovat a snaží se ho co nejrychleji zničit. Já jí mlčky pozoruju a občas pohledem zabloudím i za ostatními, copak dělají, ale hned se zase dívám na housenku, která se snaží, co jí síly stačí. Po chvíli se jí opět podaří překousnout klacek. „Dobrá práce Caterpie, myslím, že pro dnešek už jsme spolu dotrénovaly a můžeš si dělat, co chceš, ale ne utíkat,“ řeknu a usměju se na ní.
Následně se zvednu ze země a rozejdu se za Ponytou a sleduju jeho snahu při Flame Wheel. Když k němu dojdu, tak se usměju. „Tak mi ukaž, co vše umíš,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Začneme třeba s Ember,“ řeknu mu a podívám se na Kitsune, která seděla pod stromem a hrála si s míčkem, který si vytáhla z batohu.  Ponyta se chvíli soustředil a pak začal plivat uhlíky nad vodu a ty pak padaly do vody. Sledovala jsem ho a dívala jsem se na uhlíky, které létaly celkem dost daleko. Po chvíli přestal a díval se na mě, jestli má ještě pokračovat nebo to stačí. „Ještě chvíli pokračuj,“ řeknu mu a dále se dívám na hořící uhlíky. Ještě chvíli ho nechávám pokračovat, než se na něj podívám. „Tak dobře Ponyto, teď můžeš pokračovat s Flame Wheel, i když si myslím, že ti tohle taky půjde dost dobře,“ řeknu mu a usměju se na něj.
Ponyta jen souhlasně kývl hlavou a následně se rozběhl a udělal kotrmelec, poté se zvedl na nohy a pokračoval v běhu. „Je to celkem dobré, ale možná ještě pořád trochu váháš při stavění na nohy, ještě si tím nejsi úplně jistý,“ řeknu mu, ale nemyslím to nějak zle. Ponyta jen souhlasně kývne hlavou a znovu zkusí Flame Wheel.  ‘Hmm, tohle už vypadalo o dost líp, ale ještě je třeba to zkusit znovu,‘ řeknu si pro sebe a dívám se na něj. Ponyta dále pokračuje a občas se na mě podívá, jestli jsem spokojená s tím, jak to provádí. Po nějaké chvíli se na něj pozorně dívám. „No myslím, že je to dobré Ponyto, můžeme se přesunout k dalšímu útoku, který už umíš,“ řeknu mu a dívám se na něj. Ponyta jen souhlasně kývne hlavou a dívá se na mě, co budeme cvičit teď. „Tak teď zkusíme Tackle a Tail Whip,“ řeknu mu a následně začnu sbírat další klacky ze země.
Po chvíli už mám další klacky nachystané a naznačím mu, ať začne. Jako první začal s Tackle a naráží do klacků plnou silou a samozřejmě se hned lámou. Když shodí vše, co měl nachystané, tak se na něj podívám a chvíli jsem zticha. „Myslím, že Tackle ti už jde hodně dobře. Běháš rychle a narazit do nepřítele ti jde taky, takže můžeme přejít na Tail Whip,“ řeknu mu a následně mu ukážu na další klacky, které byly zapíchnuté o kousek dále. Ponyta opět souhlasně kývl hlavou a rozběhl se na klacky a začal do nich narážet ocasem. Dívám se, jak klacky začnou hořet a následně dopadnou na zem.
Po chvíli už jsou všechny dole, tak se Ponyta otočí a doběhne ke mně. „Tohle ti taky celkem jde,“ řeknu Ponytovi. A následně se rozejdu k batohu. „Pojďte sem všichni tři, dáme si něco k jídlu a pak budeme pokračovat s tréninkem,“ řeknu mu a usměju se na ně. Poté si vezmu batoh a začnu z něj vytahovat nějaké jídlo. Všichni čtyři dojdou ke mně. Kitsune podám lávový koláček, Caterpie podám čokoládovou sušenku, Ponytovi podám lávový koláček, Umbreonovi podám čokoládu a já si vezmu sendvič a ještě si vytáhnu sodu a napiju se a ostatním podám studenou vodu. Následně se všichni pustí do jídla a je konečně klid. Caterpie se spokojeně zakusuje do sušenky a vypadá spokojeně. Když se podívám na ostatní, tak vypadají spokojeně pochutnávají si na svačině.
Když pojíme, tak se opřu o strom a dívám se na ty čtyři, když si všimnu Umbreonova pohledu, tak se zvednu ze stromu a přisunu se blíže k nim. Jelikož se najedli, tak je nechávám nějakou chvíli odpočinout, aby jim nebylo špatně a mezitím začnu házet Kitsune míček, který mi donesla a zvědavě se dívala, jestli si s ní budu aspoň chvíli hrát nebo ne. „Tak dobře, budu ti ten míček házet,“ řeknu jí a následně jí začnu míček házet a usměju se na ní. Dále Kitsune házím míček a dívám se na ní. Všichni tři zatím odpočívají a dívají se okolo a čekají, až se zase bude moct dále trénovat. Po chvíli hodím ještě jednou míček a pak se zvednu ze země. „Tak jo, myslím, že můžeme pokračovat v tréninku,“ řeknu a podívám se na ty tři. Kitsune se opět uklidí na své místo, kde si většinou hraje.

447 Kami Kamai Kami Kamai | 2. prosince 2017 v 10:38 | Reagovat

Část 2/2
Následně se rozejdu o kus dále a otočím s k těm třem. „Tak jo Caterpie, ty můžeš ještě sama pokračovat v tréninku,“ řeknu jí a následně se dívám, jak odchází zase o kus dále. Poté co housenka odejde, tak se podívám na Umbreona. „Tak jo, teď budeš trénovat ty můj šlechetný rytíři,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak dobře princezno,“ řekne Umbreon. „Ponyto pomůžeš nás prosím,“ zeptám se ho mile. „Jasně,“ řekne Ponyta a dojde k nám. „Tak ty už umíš Quick Attack, takže si ho trochu procvičíš,“ řeknu mu a podívám se na něj a pak na Ponytu. Umbreon se podívá na Ponytu, jestli je připraven.
Na oba dva se podívám a kývnu hlavou, že můžou začít. Ponyta se dívá na Umbreona a čeká, až se na něj rozběhne. Umbreon se rychle rozběhl na Ponytu a následně se odrazil od země a narazil do Ponyty, který udělal pár kroků vzal. „To nebylo zase až tak špatné, ale ještě budeš muset pokračovat,“ řeknu mu a usměju se na něj. Umbreon je souhlasně kývne hlavou a opět se rozběhne a opět na něj použije Quick Attack a dále pokračují. ‘Hmm, vypadá to dost dobře, Umbreon by mohl být dost dobrý bojovník, jen to bude chtít ještě trochu potrénovat,‘ řeknu si pro sebe a dále se dívám na ty dva, jak dále pokračují v tréninku. Umbreonovi se daří trochu zrychlit běh i sílu nárazu do svého nepřítele. Zatím jim nic neříkám a nechávám je pokračovat. „Tak jo vy dva, myslím, že tohle je dost dobré a teď by ses mohl naučit ještě další útok dneska,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak dobře princezno a co se budu dneska ještě učit,“ zeptá se Umbreon a dívá se na mě. „Ještě se dneska naučíš Tail Whip, útok ocasem,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak dobře,“ řekne Umbreon.
„Ponyto, můžu tě ještě poprosit,“ zeptám se ho a dívám se na něj. Ponyta jen souhlasně kývne hlavou a zůstane na místě. „Tak Umbreone, tento útok se prování ocasem. Myslím, že bude nejlepší, když ti to Ponyta ukáže, jen je rozdíl v tom, že Ponyta ještě dokáže někoho popálit, když tento útok použije na rozdíl od tebe,“ řeknu mu a následně kývnu na Ponytu, aby útok předvedl na větším klacku, který byl od nás celkem dost blízko. Ponyta jen souhlasně kývl hlavou a poté se rozběhl směrem, kde je klacek a pak do něj vší silou udeří ocasem. Umbreon, celou dobu pozorně sledoval Ponytu. „Jo chápu to, a já to budu trénovat na čem,“ zeptá se Umberon a trochu s odporem se dívá na ten klacek.
Já se na něj dívám a přemýšlím, na čem by se tento útok mohl učit. „Ponyto, ty můžeš jít pokračovat ve svých útocích,“ řeknu mu a usměju se na něj. Následně se začnu díval po okolí a uvidím menší klacek. A rozejdu se k němu. „Tak co udatný rytíři, můžeš trénovat na svých nepřátelích,“ řeknu a podívám se na něj. „Tak dobře,“ řekne Umbreon a následně se rozběhne a ocasem vrazí do klacku. Jen se na něj usměju a kývnu hlavou, aby pokračoval. Umbreon se vrátí zpět ke mně a pak se opět rozběhne a vrazí do klacku ocasem. Dále ho sleduju a nic neříkám. „Běhat běháš dobře, akorát to bude chtít ještě větší sílu do toho ocasu potom, ale to se časem doučíš,“ řeknu mu a pak už ho nechávám pokračovat a nepřerušuju ho. „Ano já vím, ještě mě čeká dost práce,“ řekne jen a dále pokračuje.
Jen se na něj usměju a pak se rozejdu za Caterpie, která chvíli prozkoumávala okolí, ale pak se rozhodla, že si půjde ještě procvičit String Shot. „Caterpie, myslím, že dneska jsi pracovala opravdu tvrdě a že si zasloužíš odpočinek, budeme pokračovat zase příště,“ řeknu jí mile a následně z kapsy vytáhnu její Ball a odvolám ji. Poté se rozejdu za Ponytou, který si zkoušel Ember a Flame Wheel. „Ponyto, pro dnešek to stačí, pořádně si odpočiň, po tom chytání na to máš nárok, byl jsi opravdu úžasný,“ řeknu mu mile a pak ho pohladím po krku a následně ho odvolám do Ballu.
Poté zamířím k batohu a oba dva Pokébally uklidím. Následně dojdu ke Kitsune, která si ještě hrála s míčkem a vzala jsem si ho od ní, abych ho mohla schovat. Následně jsem se na ní usmála a volnou rukou jsem jí pohladila. Poté jsem se rozešla k batohu a schovala jsem míček a pak jsem se vrátila zpět za Umbreonem, který dále pokračoval v tréninku Tail Whip. Zastavila jsem se kousek od něj a dívala jsem se, jak se mu daří. Umbreon dále pokračoval v tréninku a vypadal, že se opravdu snaží. „Celkem ti to jde Umbreone,“ řeknu mu povzbudivě a nechávám ho pokračovat v tréninku. Zatím se ještě nestmívalo. tak jsem ho zatím nechávala pokračovat, protože mě osobně nevadilo, že chce pokračovat v tréninku. Po chvíli jsem se posadila na zem a sledovala jsem ho.
Po chvíli jsem se podívala na oblohu a následně jsem se podívala na Kitsune, která došla ke mně, a tak jsem jí začala hladit. Po nějaké chvíli jsem si všimla, že Umbreon už je celkem unavený. „Nechceš toho už pro dnešek nechat Umbreone,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Jsem v pořádku, ještě chvíli můžu pokračovat,“ řekne Pokémon a opět se rozběhne proti větvi a opět do jí uštědří ránu ocasem. Já jen pokrčím rameny a dále hladím Kitsune a sleduju ho. Asi po půl hodině se zvednu ze země a dojdu si pro batoh a vrátím se k Umbreonovi. Kitsune se už nedočkavě dívala okolo, kdy zase vyrazíme na cesty. Jen se na ní usměju. „Tak ho Umbreone, pro dnešek už to stačí. Trénoval jsi velice poctivě, takže by sis měl odpočinout,“ řeknu mu a uměju se na něj. „Tak dobře,“ řekne Umbreon a ještě jednou se rozběhne proti stromu a uštědří mu poslední ránu ocasem a pak dojde ke mně.
Já jen kývnu na oba dva a pak se rozejdeme pryč v cvičiště.

2x Lávový koláček
1x čokoládová sušenka
1x čokoláda
1x sendvič
1x soda
1x studená voda

448 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. prosince 2017 v 15:17 | Reagovat

[446]:[447]: Pokemoni si útoky procvičili, Umbreon se Tail Whip naučil.

Ponyta +4 levely, +13% sehranosti (5% koláček), +4 lásky (Kami - sendvič, soda)
Umbreon +2 levely, +7% sehranosti, +4% lásky (Kami - sendvič, soda)
Caterpie +4 levely, +7% sehranosti (1% sušenka), +4% lásky (Kami - sendvič, soda)
Vulpix +5% sehranosti (koláček), +4 lásky (Kami - sendvič, soda)

449 Lukki Lukki | 2. prosince 2017 v 22:01 | Reagovat

Popplio
Naučenie útoku Sing - Spev

Spoločne s Poppliom sme došli ku tréningovému poľu. "Hmm, ako tka nad tým premýšľam, Popplio, nemusíme ísť ani na tréningové stredisko. Stačí si sadnúť niekde blízko. Myslíš, že budú mať v areáli aj tabuľu?" "Neviem čo je tabuľa, ale asi áno" bezstarostne sa usmeje Popplio, prišom ci tľapne plutvami. "Okej, poďme dnu." Vstúpili sme do budovi, v ktorej sa nachádzali pracovníci tréningového poľa. Okolo budovi boli samé tréningové polia, kde bola kopa trénerov s pokémonmi, ktorých trénovali. Videli sme nejaké dievča s Charizardom a kopu iných. Vo vnútri sa nachádzala Sestra Joy Jr., ktorá sa zrejme na tréningovom poli iba zaúčala a pán, ktorý obsluhoval budovu. "Dobrý deň," prihovoril som sa pánovi, "máte tu niekde miestnost s tabuľou a fixkami? Hudobné nástroje tu asi nemáte, však?" "Eh, máme tu jednu menšiu učebňu, ktorá je vybavená tabuľou aj fixkami, takže v pohode. Mrzí ma to, ale hudobné nástroje tu veruže nemáme." "Dobre, ďakujem." Náš rozhovoril počula Joy Jr., ktorá sa nám hneď prihovorila. "Ehm, ahoj. Ak hľadáš nejaké hudobné nástroje, tak ja a môj partner, Jiggly, vieme spievať. A dokonca mám pri sebe aj flautu. Ak chcete, môžeme vám pomôcť." "Jou, to by bolo super! Ja som Luk a toto je môj parťák Popplio." "Teší ma, ja som Joy a toto je Jiggly" naraz sme sa usmiali, Popplio zamával rukou Jigglypuffovi a tam mu zamával tiež. Spoločne sme prešli do učebne. Boli tam aj lavice, tak si Joy, Jigglypuff a Popplio spoločne sadli, a ja som sa postavil pred tabuľu ako učiteľ. "Takže, vítam vás na hodine teórie nôt" trochu som sa pousmial na mojom suchom vtipe "takže dnes musíme naučiť Popplia spievať. Nie je to zložité." Na tabuľu som nakreslil päť dlhých čiar a veľký, huslový kľúč úplne na začiatku. "Takže tu budeme vpisovať noty a toto je husľový kľúč, je najviac používaný a píše sa vždy na začiatku skladby." Popplio si zívol. Asi ho nudná teória nebaví. "Taakže, základné noty sú Cé, Dé, Ě, Ef, Gé, Á, Há, Cé. Céčko je aj na konci, aj na začiatku. Takže si to skúsme." Začal som postupne spievať noty, Jigglypuff sa ku mne pridal a Joy si začala vyberať svoju flautu. "Cé, Dé, É, Ef .." zakašľal som si, pretože nie som dobrý spevák a vyššie tóny už nechytám. Jigglypuff však pokračoval a krásne dokončil celú oktávu. ".. Gé, Á, Há, Cé!" Ako spieval, vyskočil na stôl a na konci sa pekne poklonil. Popplio mu zo slušnosti poriadne zatlieskal plutvami. "Heh, dobré.. ale.. *zív* Dá sa mi .. spať." A nakoniec sme všetci zaspali.. O pár minút som sa zobudil že ma niečo búcha ... Bol to Jigglypuff, ktorý použil Pound. "Jaau. Oh, zaspali sme." "Noo.. áno." Ja, Joy aj Popplio sme sa prebrali s pomaľovanými tvárami a červenými lícami od Jigglypuffa. Na tvári som mal nakreslené fúzy a srdiečka po celej tvári. Popplio mal nakreslené veľké, hrubé obočie, ktoré musím uznať, bolo pekne urobené (:D). Joy zas mala po tvári samé X - ikská. "Prepáčte, ale zabudlá som vám povedať o mojom Jigglypuffovi. Má takú menšiu úchylku. Nie vždy, ale niekedy vás svojím spevom uspí, kvôli čomu sa však nahnevá, a pokreslí vás." Áno, fixka, ktorou som kreslil na tabuľu mi chýbala - držal ju nahnevaný Jigglypuff. "Už nebudem spievať, nechce sa mi." a urazený si vybral pokéball, z vrecka Joy Jr., klikol v strede a vrátil sa do pokéballu. "Ah, je to s ním trošku náročné. Jigglypuff chce byť spevák. Spolu by sme si chceli rozbehnúť spevácku kariéru." vysvetlila Joy. "Ou, to znie super! Ak chcete, môžete ma niekedy zavolať a zahrám vám do toho na ukulele." Zasmiali sme sa a nahnevanému Jigglypuffovi sme viac nevenovali pozornosť. "No, Popplio, teraz je rad na tebe. Takže skúsime si to?" "Jop!" tleskol si Popplio plutvami. Joy vybrala flautu a mohli sme začať. "Cé." zaspieval som a Joy to zahrala na flaute. "Skús to zopakovať." "Cé." Neznelo to vôbec zle. "Dobre, ideme na to, cé, dé, é, ef, gé, á, há cé!" tie vrchné som už zaspieval dosť falošne, čo však nevadí. Popplio začal spievať. "Cé, dé, é, ef, gé, á, há, cé!". Popplio to zaspieval bezchybne, krásne . A tak sme mu zatlieskali. Ešte aj Jigglypuff sa vrátil a zatlieskal. "Wau, máš talent, Popplio." Popplio začal od radosti tancovať a tlieskať plutvami. Jigglypuff však skočil pred Popplia a so šibalským gestom ukázal "vyzívam ťa na zápas!" "Jigglypuff!" vykríkla Joy, ktorú však moc neposlúchal. Popplio sa poškrabal po hlave. "Tak dobre, skúsiť to môžme." povedal som za Popplia. "Spev predsa neúčinkuje vždy, skúsime kto koho prvý uspí. A tak sa pred tabuľou začal zápas, zápas v spievaní. "Takže Popplio, ideme na to!" a nahodil som dramatickú, bojovú pózu. "Jigglypuf, to isté!" povedala odhodlane Joy Jr.. "Jigglypuff, spievaj!" Jigglypuff začal spievať celú oktávu "cé dé é ef gé á há céé." no nič. Jeho spevom sa rozšírila po učebni ozvena, až zvukové vlny, ktoré boli viditeľné voľným okom. "Dobre Popplio, Spev!" Popplio tiež začal spievať. Zaspieval celú oktávu, učebňou sa šírili zvukové vlny, také, aké vyslal pred tým Jifflypufff. "Dobre, poďme na to, Jiggly!" Jigglypuff začal jemne spievať pesničku, ktorá bola podobná uspávanke. Zvukové vlny došli slabšie, no o to bol silnejší efekt. Začali mi klipkať oči .. Dalo sa mi spať.. Popplio to isté. "Popplio.. bráň sa. Nesmieš zaspať!" To Popplia ako tak prebralo, a čiastočne ho to aj inšpirovalo. Použil to isté. Zavrel oči a myslel na oceán .. ne uspávajúce a ukľudäujúce vlny. A tak začal spievať uspávanku. Zvukové vlny boli jemné a pomalé, no efekt bol silný. Akonáhle sa vlny dostali ku Jigglypuffovi, oči sa mu zavreli a hlasito začal chrápať. "Heh, nevadí Jigglypuff, poriadne si odpočiň." Joy vytiahla pokéball, a Jigglypuff sa spoločne s ukradnutou fixkou vrátil do pokéballu. "Ďakujem za spoluprácu, Joy. Popplio už vie spievať a to by sa mi bez tvojej pomoci a pomoci Jigglypuffa nepodarilo. Ďakujem!" "Ale, v pohode. To nestojí za reč." "Dúfam, že sa ti vydarí tvoja hudobná kariéra. A Jigglypuffovi odkáž, že je úžasný spevák." Popplio si radostne zatlieskal plutvami. "Ďakujem, odkážem." "Dobre, my už pôjdeme, však Popplio?" "Jop!" a znova si ťapol plutvami. "A nezabudni, hocikedy ma zavolajte a spolu si zahráme. Možno raz založíme kapelu! Spolu." Spoločne sme sa zasmiali a rozlúčili .. S Poppliom sme išli preč a Joy Jr. ostala pri pánovi, ktorý obsluhoval budovu. A tak sme šli ďalej ...

450 [A] Enwy [A] Enwy | 3. prosince 2017 v 9:58 | Reagovat

[449]: Popplio se naučil zpívat.
Popplio - 3 levely, 4% sehranosti

451 Kiane Kiane | 5. prosince 2017 v 21:15 | Reagovat

Blake (charmeleon)
Naučení útoku Dragon rage (dračí hněv)
Už delší dobu jsem s Blakem nic pořádného nedělala a možná byl čas pustit se zase do práce. K čemu by taky tak dlouhá zahálka byla dobrá? Lenošili jsme už dost. Vedla jsem ho vedle sebe a ubírali jsme se cestou naše obvyklé a oblíbené místečko, kam jsme obvykle chodívali za účelem nějakého tréninku. Tak to bylo i tentokrát. “Je to dobré, za tu dobu co tě znám jsme se rapidně zlepšili…” Blábolila jsem mezitím a on jen vedle mě poslušně kráčel a pokyvoval přitom hlavou. “...s trochou štěstí se během jednoho či dvou dalších tréninků vyhoupneme ještě víc.” Pokračovala jsem, přičemž bylo naprosto očividné, na co narážím, vzhledem k našim předchozím rozhovorům. Během toho jsme už došli na místečko a já konečně zase sundala svůj těžký batoh ze zad. “Už toho umíš docela dost, jsou ale ještě minimálně dva, pokud možno tři konkrétní útoky, které bych tě do budoucna chtěla naučit.” odkašlala jsem si. “Dnešní útok asi nebude tak lehký a proto tě dnes nebudu tolik trápit opakováním těch starších. Šetři sílu a nervy.” usoudila jsem tedy, že opakování jsme si zatím dávali při každém našem tréninku, tak by snad nevadilo ho jednou vynechat a soustředit se radši na naučení něčeho dalšího. Jako koordinátorka jsem přeci nepotřebovala co nejsilnější pokemony, hlavní cíl mých tréninků by podle mého zaměření mělo být kombinovat a koordinovat své pokemony k souladu se svými útoky a oslnění ostatních. Jak lépe bych si k tomuhle mohla dopomoci, než naučit své pokemony množství různých útoků, abych měla z čeho případně vybírat a více možností co udělat? Zdálo se mi to jako rozumný důvod. “Tak jo! Šup, šup!” zatleskala jsem, abych dodala svým slovům trochu váhu. “Čtvrtý útok nám pomůže rozšířit si typovou rozmanitost, tím pádem i množství pokemonů, proti kterým máme jistou výhodu…” Vlastně mi v té chvíli, jak jsem tak žvanila, prošlo hlavou, že nám to vlastně v tomhle směru až tolik nepomůže, jen trochu, jen o jeden typ. Tuhle nedomyšlenou věc jsem si už ale nechala pro sebe. “Dračí hněv. Chtěla bych tě naučit dračí hněv. Jediný dračí útok, který se můžeš naučit bez pomoci nějakých TMek.” Teď jsem si taky uvědomila, že vlastně ani nevím, jak bych mu měla něco takového vysvětlit, nebo ho to dokonce nějakým způsobem naučit. Pro mě samotnou to bylo otázkou, jak tohle udělat. Přemýšlela jsem. *Dračí hněv…dračí...hněv…*. Bylo snad jasné, že když se dělá dračí hněv, pokemon by se nejspíš měl hněvat, tedy být rozzuřený. Nechtělo se mi ale Blakea moc vytáčet, uschovala jsem si to jako takovou poslední záchrannou možnost. “Půjdeme na to pomalu. Jsi přece tak trochu i drak, někde v sobě to už máš. Jen si to zkus představit.” Moje vysvětlovací schopnosti opět na úrovni sedmiletého dítěte, což mě trochu štvalo. Doufala jsem, že by to stejně mohlo stačit, i když jsem v duchu věděla, že z toho nešlo nic pochopit. Blake se nechtěl ptát a tak se jen podrbal na hlavě a šel něco zkoušet, ačkoliv ani pořádně nevěděl, co že to má vlastně dělat. Problém byl, že byl zvyklý na ohnivé útoky. Nic jiného jsem ho nikdy neučila. Napřáhnul se a už instinktivně hromadil oheň a vyšlehl něco mezi plamenometem a uhlíky. Pak se na mě otočil a usmál se. “Jsem asi víc ohnivá koule, než drak.” zavtipkoval. Uchechtla jsem se tomu i já. “Tak jinak, tohle by asi nešlo. Tentokrát není žádný oheň potřeba, jde tu o něco docela jiného. Určitě se ti někdy stalo něco, co tě naštvalo. Něco tě muselo pořádně rozpálit do bíla, až jsi měl chuť to zničit.” Blake se na mě dlouze zadíval a pak pokrčil rameny. Překvapeně jsem vykulila oči “Opravdu nic?” “Moc jsem toho nestihl, než jsi mě odvlekla pryč.” zamumlal. Nezbylo mi, než přitakat. “Pravda.” Padla jsem na trávu, chytla jsem si kolena a snažila se přemýšlet. “Někdy” řekla jsem polohlasem “pokemonům pomáhá, když si to nejen představí, ale pro začátek také spojí s nějakým pohybem…?” Vyslovila jsem oznamovací větu jako by to byla otázka. Blake se na mě díval, jako by mi snad už úplně hráblo. “Co? Myslím to vážně.” Ujistila jsem ho trochu kousavým tónem. “Proč se třeba nezkusíš rozmáchnout rukou nebo tak něco?” Obvykle milý a nesarkastický Blake měl dnes asi špatnou náladu. “Budu vypadat jak pitomeček.” Protočil oči v nesouhlasu. “Námitka! Nikdo tě tu nevidí, tedy kromě mě, což ti asi tolik nevadí. Alou!” Pobídla jsem ho k práci. S lehkým zamrmláním se začal rozpřahovat a podivně otevíral pusu. Ani po chvíli to nepřinášelo žádné výsledky. Začalo mi docházet, že bez toho, aniž bych Blakea naštvala, to nepůjde. Tiše jsem seděla, dokud jsem svojí až přehnanou zamlklostí nepřitáhla jeho pozornost. “Myslím, že na to asi nemáš. Spletla jsem se.” Řekla jsem a pokrčila rameny. Blake vypadal trochu dotčeně. “Co bych nedokázal! Už jsem svedl těžší věci!” ohradil se proti mě. Ještě trochu jsem ve svém přístupu přitvrdila. “ále. Copak že jsi dokázal? Jen jsi svedl to, co by správně měli umět všichni ostatní, ani o ťuk víc.” Blakeovi asi nedocházelo, o co se tu snažím. Vlastně o to lépe pro mě, no ne? “Proč tohle říkáš?” zeptal se dost dotčeně. Natáhla jsem před sebe svoji ruku a předstírala, že se dívám na svoje nehty. “No, já nevím. Možná bych měla radši trénovat s….” šibalsky jsem se na něj usmála při vzpomínce na to, jak spolu při minulém tréninku zapáleně bojovali. “...umbreonem.” To pro Blakea byla velká urážka. “Ale já jsem tvůj startér! A navíc jsem ho porazil! Jsem silnější! A dokážu se to naučit lépe, než by to svedl on!” Odfrkl si a trochu zařval. Stačila mi už jen kapka a já přesně věděla, jak ji tam dosadit co nejlépe. Stačilo mi jediné slovo. “Dokaž.” Celý naštvaný na to, že bych mohla upřednostnit umbreona se Blake chtěl obhájit a naprosto přirozeně, bez nejmenšího rozmyslu sám od sebe zareagoval jakýmsi nemotorným prototypem toho, co jsem se mu snažila vštípit. Něco jako namodralý pruh, ale nic víc, zcela přirozený a instinktivní. Očekávala jsem to a vzhledem k tomu, že jeho “útok”, pokud se to tak vůbec dá nezvat, nebyl zatím vůbec komplexní, nebyl pro mě problém se mu jediným krokem na stranu vyhnout. “Tak přece jenom se tomu neříká Dračí hněv jen tak nadarmo.” spokojeně jsem pronesla. Blake se zarazil a v zápětí pochopil, o co mi celou tu dobu šlo. “Takhle daleko jsi snad zajít nemusela.” Usmála jsem se mu do očí a klidným hlasem pověděla “ale ano. Vždyť teď vidíš, že to není úplně nemožné. Myslím že to za to stálo.” krátce jsem se odmlčela “takže pojďme to trochu rozvést. Jak jsi viděl, jednalo se skoro až o paprsek, tmavě modrý, vyvolaný vztekem, základem bylo nahromadit si takové základní cosi, ze kterého potom vůbec můžeš něco tvořit.” Cítila jsem, že já sama jsem se toho jeho jediného pokusu naučila dost na to, abych dokázala sestavit dobrý a konstruktivní popis. Byla jsem nadšená, že se přiučí nejen on, ale i já. Z toho, co jsem se dozvěděla už by pro něj mohlo být možné něco pochopit. “Začneme tedy od úplného začátku. Vybav si, jak jsi se cítil, když jsem tě naštvala a porovnávala s jiným pokemonem. Tenhle útok se bohůžel zakládá na vzteku.” Sledovala jsem výraz v jeho obličeji, který na sobě dával znát lehké známky měnící se nálady. “Tohle má být naštvání se?” Zkusila jsem ho k tomu trochu pošoupnout svojí poznámkou, Zafungovalo to podle mého názoru docela dobře. Charmeleon tam tak stál, já ho začala obcházet. “To je lepší…“ Všimla jsem si, že byl trochu napřed oproti mým pokynům, už jsem u něj zahlédla jakousi jiskru modrající do temné barvy. “Dobře… dál…” kousala jsem si ret. Charmeleon se ale držel až překvapivě dobře, s takovým modrým zábleskem to cosi narostlo až moc a vydalo to ten jakýsi neřízený, malý paprsek, který jsem chtěla, či jak to nazvat. Uculila jsem se nad výsledkem, je k nevíře, co trocha vzteku dokáže udělat. Člověk se potom sám sebe ptá, proč je “správné” řešit věci spíše v klidu a po dobrém. “To nebylo špatné, na první opravdový pokus. Zatím se mi to ale zdá trochu slabé a taky to bude potřeba dostat alespoň částečně pod kontrolu.” zdálo se mi na místě začít už od začátku s připomínkami, aby jsme si oba ujasnili, na čem zapracovat. “Navrhuju nejdřív získat tu kontrolu. Zdá se mi celkem nebezpečné trénovat útok podnícený zlobou v síle a nemít nad ním plnou kontrolu.” připadala jsem si chytře, nedávala jsem to ale najevo. “Souhlasím.” Přikývl mi na to Blake. “Pro začátek se jen pokus to, co ti roste v tlamě držet pod kontrolou.” dala jsem si ruce v bok a postavila se k němu ze strany. Charmeleon si vedl na první pohled stejně, jako předtím. Tmavá záře modré barvy mu rostla v otevřené tlamě jako květina klíčící ze semínka Jak tak rostla, všimla jsem si kapky potu valící se po Blakeově tváři, snažil se opravdu ze všech sil kontrolovat to, co se děje. Neuspěl, útok mu narostl více, než mohl zvládnout a s malou explozí se uvolnil do všech možných stran. Musela jsem se krýt, naštěstí jsem tentokrát žádný zásah nedostala. Blake tiše vykviknul bolestí, nejspíš se při tom sám zranil. “Whoa. Opatrně, je ti něco?” Blake se na mě otočil a nejistě zavrtěl hlavou. “Myslím, že snad ne. Polekal jsem se a trochu to zabolelo.” Otřepal se z toho velmi rychle a skutečně vypadal v pořádku. “Dobře. Alespoň, že tak. Pojďme na to znovu.” Blake už neměl tolik problémů zopakovat jeden a ten samý krok, který už párkrát provedl, tedy do té chvíle, než mu celý základ útku začal narůstat a ukázal se silně nestabilní. Znovu. Možná právě bolest a šok hráli svou roli, ale Blakeovi se podařilo zkostruovat stabilní základ pro útok. Potřeboval nashromažděnou sílu někam uvolnit, bez toho nemohl dál procvičovat, rozhodl se tedy zkusit dotáhnout útok tak trochu do konce a udělat něco jako dračí hněv.

452 Kiane Kiane | 5. prosince 2017 v 21:18 | Reagovat

Tak daleko jsme zatím v procvičování ještě nedošli a čekala nás ještě trocha práce, než se tam dostaneme, proto nebylo žádným překvapením, že to nebylo moc srovnatelné s finální cílovou verzí dračího hněvu. O to tu ale teď ani nešlo, chtěla jsem jen, aby to získal pod kontrolu. “Dobře, pro tentokrát se ti to podařilo udržet.” Charmeleon se zatvářil trochu pochybovačně “ale ani nevím, jak. Příště by to tak být nemuselo.” Na tuhle poznámku jsem se rozhodla nereagovat, neměla bych totiž jinou možnost, než lhát, nebo souhlasit. Charmeleon stále bojoval s tím, dostat svoji vlastní sílu pod kontrolu, přivádělo mě to na myšlenku, jaké problémy s tím asi bude mít jako Charizard. Zpozorněla jsem, když se mu to celé opět začalo hrotit a hrozilo, že zase tu sílu neuhlídá a rozprchne se mu to na všechny strany. Naštěstí to samé pocítil i Blake a rychle si vše srovnal. Dost se mi ulevilo. “Myslím, že se do toho začínám dostávat.” Řekl trochu zapoceně. Přikývla jsem mu. “Není tak těžké to prostě vypustit a zaútočit, to potom půjde snadno… doufejme. Tohle by měla být ta těžší část.” Pokoušela jsem se ho povzbudit myšlenkou na to, že nejhorší bude mít brzy za sebou. Tou chvílí dokončil další nahromadění energie a opatrně to vypustil jako cosi neforemného. Byl dost zapocený i viditelně vyčerpaný. Zakroutila jsem na něj hlavou. “To ne. Pokus se to zase nepřehánět.” Usmál se na mě a vědomě nechal svá kolena, aby se mu podlomila a on spadl do trávy. Spadla jsem hned vedle něj a jen tak jsem tam s ním ležela, prostě nechávala jej i svým způsobem sebe odpočívat. Nějakou dobu zavládlo ticho a jen velmi vzdálený zpěv nějakých ptačích pokemonů, dokud jsem se neotočila a se škádlivým výrazem k sobě přisunula batoh. “Mám u sebe ještě bonapetit.” Zatvářila jsem se na něj. “Když všechno půjde dobře, můžeš ho dostat.” Blake se vyhoupnul zpět na nohy. “Tak jo, pokračujeme.” Slyšela jsem z jeho hlasu trochu té motivace. Už otevíral pusu a s nadšením jsem zahlédla další várku jiskřiček postupně spojujících a hromadících se. Ta chvilka odpočinku mu trochu uškodila v tom smyslu, že se musel znovu dostat do cviku, proto se tento jeho pokud trochu zvrtnul a všechno se to samo uvolnilo do strany, zhruba o půl metru vedle mě. Překvapeně jsem zamrkala. “Blakeie, snaž se prosím dávat pozor.” Napomenula jsem ho vlídně. Omluvil se, ale neváhal to zkoušet znovu. Naštěstí si už dal teď pozor lepší, jen jsem sledovala, jak se celý útok pomalu a plynule staví až do finální podoby, ve které ho charmeleon byl opět nucen uvolnit a tak trochu nešikovně použít. Už v té chvíli jsem uvažovala, že by možná bylo na čase se posunout někam trochu dál a naučit se používat základy tak, aby se z nich opravdu stal reálný útok, který je schopný protivníkovi pořádně opepřit den. Nechala jsem ho, jako obvykle, ještě jednou se pokusit, abych si pojistila, že tuhle část už opravdu zvládl. Vlastně to bylo v principu skoro stejné, jako když jsem ho učila plamenomet. Dva kroky - hromadit a útočit. “To by celkem šlo. S takovým útokem se ale budeš moct postavit leda tak caterpie.” Vztyčila jsem prst pro důraz, načež se na mě opravdu podíval. “Tohle se mi zdá docela umíš, zapracujeme na něčem jiném. Budu po tobě teď chtít, aby jsi se soustředil především na to, kam svůj útok míříš a jakou silou jsi schopný ho na soupeře poslat.” Ještě než jsem stačila na konci věty klesnout hlasem, přerušil mě. “A to chceš testovat jak? Chceš být terč? To není dobrý nápad.” Tahle Blakeova poznámka byla docela k věci. Rozhodně jsem nehodlala být jeho terčem, obzvlášť když vím, že nepatří mezi nejslabší. “Budu muset odhadovat  podle toho, jak to celé vypadá. Jinou možnost tu nevidím.” pokrčila jsem rameny. Blake se otočil směrem ode mně, aby mi omylem neublížil a bez komplikací plynule provedl část, kterou jsme tu celou dobu cvičili. Horší bylo, když měl útok nasměrovat. Nečekala jsem, že s tím bude mít takové problémy. Nejen, že sám nedokázal odhadnout, kam jeho útok zrovna směřuje a podle toho ho nasměrovat, ani ho nedokázal nějak šikovně rozprostřít aby to vypadalo jako skutečný Dračí hněv a ne jen nějaký malý paprsek. “Zdá se, že přece jenom ještě budeme mít nějakou práci i tady. Pokus se zaměřit právě na to, aby tvůj útok byl mohutnější a měl větší škody na protivníkovi. Taky mířit by nebylo od věci.” Blake sice vypadal lehce otrávený tím, že se mu seznam procvičování opět o něco prodloužil, ale stejně souhlasil a ihned se snažil co nejvíc právě tyhle dvě věci vylepšit. Nasbíral si už s viditelným cvikem potřebnou energii. “A roztáhnout to.” řekla jsem vlastně docela pro sebe, protože jsem nepředpokládala, že ho moje kecy ještě pořád zajímají, nebo že je vůbec snad poslouchá. Jeho útok se překvapivě lepšil, byl větší, konečně nabíral nějaké to pořádné rozpětí. Nedělala jsem si vůbec naděje, že by to snad bylo kvůli mému neustálému žvatlání. Charmeleon se prostě potřeboval soustředit na jednu jedinou věc, než začne podnikat další kroky, nechala jsem ho tedy jen prozatím ten útok se pořádně naučit provést. Sledovala jsem prototyp dračího hněvu se trochu rozpínat, nabírat i lehce sílu a letět někam neznámo kam.  “Dobré provedení.” se založenýma rukama jsem svěřence pochválila a na oplátku mi on věnoval sladký úsměv. “Zkusíme to ale lépe. Dračí hněv.” pronesla jsem se značným entuziasmem v hlase. Blake bez problémů zopakoval všechny kroky, které jsme si už prošli až k samotnému použití útoku. Už se mi zdálo, že díky mojí předchozí pochvale právě teď do toho nedával vše a chvíli to vypadalo, že zase sklouzne někam dolů z naší pomyslné hory tréninku, na kterou se snažíme drápat. Trochu jsem se zamračila, jen zlehka. “Víc, charmeleone.” Řekla jsem trochu rázněji. Ihned se vzpamatoval a zase si vedl dobře. “To je mnohem lepší.” Sledovala jsem ho použít další z útoků, které nyní vypadaly, že mají alespoň nějakou sílu. “Pojď to vytáhnout ještě výš.” Nabádala jsem ho neustále, což už samo o sobě otravné být prostě muselo. Uposlechnul a provedl, začínající útok mu v puse modře zajiskřil a rozletěl se v podobě jakéhosi paprsku divoce vpřed. V duchu jsem si zajásala, tohle bylo ono. “Přesně takhle! To je ono!” Vyžadovala jsem po Blakeovi, který začínal být znovu docela vyčerpaný další a další pokusy. Nechtěla jsem nechat práci nedokončenou a prostě z tréninkového pole odejít, než se vše zcela naučíme. Spoléhala jsem, že to vydrží. Blake rychle popadnul dech a pokoušel se zopakovat svůj minulý úspěch. Byla by velká náhoda, kdyby se mu tohle znovu povedlo, takže samo sebou to už tak skvělé jako předtím nebylo, nicméně to stále bylo velmi dobré a úžasný pokrok oproti potácení se na začátku. “Ještě jednou…” Řekla jsem teď docela prosebným hlasem, ale i tak mě nechal bez odezvy. Jen tam stál. “...prosím.” Dokončila jsem kouzelným slůvkem a charmeleon si s trochu unaveným povzdechem připravil další pokus o útok. Tak, jako už předtím, opět se objevila ona tmavě modrá záře, která se při použití do útoku prosadila o poznání hůře, než ty předchozí. Dávala jsem to za vinu jeho vyčerpání. Povzdechla jsem si i já. “Tak dobře. Dáme si tedy ještě jeden odpočinek.” Charmeleon to s radostí uvítal a klesl opět do trávy, aby mohl trochu uvolnit i svoje svaly. “Je to těžké?” Zeptala jsem se po další chvilce mlčení. Charmeleon se na mě podíval. “Vysilující. Ale když budu trénovat, budu Charizard!” Zakončil svoji větu radostnějším tónem. Byla jsem ráda, že má takové cíle. “I takhle ti to sluší, neboj.” Šťouchla jsem do něj loktem a on se na mě trochu křivě usmál. “Tak co, dokončíme to?” Pokusila jsem se ho nadchnout radostným tónem. Kývl mi a zvedl se ze země, schopný zase trénovat dál a snad to tentokrát i všechno dokončit. Podívala jsem se ještě rychle na oblohu, na slunce. Vypadalo to, že jsme tu byli už pěkných pár hodin, i já už chtěla mít trénink za sebou. “Tak honem do toho. Dračí hněv.” Zavelela jsem. Charmeleon odhodlaně otevřel tlamu a téměř okamžitě a naučeně nahromadil černo-modrou podivnou energii, ze které byl rázem onen požadovaný dračí hněv. “A poslední.” Pobídla jsem ho. Kývnul a už decentně naučený celý útok provedl. Uznale jsem pokývala hlavou. “Výborně. Podle mého názoru máme skoro hotovo. Ten útok umíš během chvilky použít, je silný a má to i slušný rozměr, lecos by to mohlo zasáhnout. To by jsme mohli ještě dopilovat, míření by bodlo.” Natáhla jsem ruku k několika z tak trochu vypálených míst, které útok zasáhl. Byla na dost náhodných místech, jako by moc nekontroloval, kam jeho útok směřuje. Blake se trochu stydlivě podrbal na zátylku. “Heh...to by asi šlo.” Vyndala jsem z batohu marcipánku. “Tohle už bude procházka růžovým sadem. Opravdu. Vždyť mířit už umíš od spousty jiných útoků, jde jen o zvyk na tenhle jeden konkrétní. Navíc, když to dokážeš, tenhle bonapetit dostaneš!” Charmeleon se mlsně oblízl a začal horlivě přitakávat. Než jsem se nadála, už útočil. Mělo to jen malou chybu....totiž útočil na mě. Překvapeně jsem zamrkala když mě jeho útok smetl a okamžitě položil na zem. “Krucipísek, jauvajs. To bolí…” Zaklela jsem trochu, ale marcipánku se mi i při pádu podařilo udržet dál od země. “Máš se učit mířit, ne zabíjet. To byl opak toho, co chci.” Trochu jsem si stěžovala. Poklesla mu nálada a špitl “promiň.” Podepřela jsem se rukama a potom postavila znovu na nohy. “Nevadí. Je to cajk. Jen si prosím dávej pozor.” Zamumlala jsem. Blake už nebyl tak rozjívený a dával si mnohem lepší pozor na to, co dělá. Kupodivu když už předtím ovládl samotnou sílu útoku, s trochou pozornosti mu nasměrovat ho nedělalo až takový problém. Bylo to spíše procvičení, ale přesto nutné.

453 Kiane Kiane | 5. prosince 2017 v 21:18 | Reagovat

“a na terč!” Zavelela jsem v jednu chvíli a začala ukazovat na náhodné předměty. Na kámen, na strom, na nějakého náhodného pokemona, kterého jsem ani neviděla, protože byl celý schovaný v trávě, vlastně na všechno, co by mohlo být nějakým alespoň dostačujícím cílem… vyjma sebe samé. Nechtěla jsem přece skončit tak, jako už předtím. Míření se po jedné jediné chybě zlepšilo a charmeleon minul jen zřídka. Nic jiného jsem od něj vlastně ani nečekala. Ani není, co na tom moc popisovat. Konečně se blížil moment, kdy měl trénink skončit a i já jsem byla po takovém maratonu dost ráda. Zvedla jsem do vzduchu marcipánku a podala ji už zase trochu unavenému, ale velmi šťastnému pokemonovi. “Jéé, Bonapetit!” Zapískal a vyrval mi marcipánku z ruky. “Jen si ej.” Poplácala jsem ho po šošolce a sbalila jsem věci, zatímco ji spokojeně mlsal. “Tak jaký jsem byl?” Zeptal se hrdě. “Výborný.” Odpověděla jsem krátce zatímco jsme opouštěli naše tréninkové místo.

( - 1 marcipánka :D)

454 Dail Dail | 6. prosince 2017 v 16:48 | Reagovat

1. Caterpie

2.  Naučenie hmyzieho hryzenia

3. Po dlhšom čase som prišla na pole a tešila som sa, že konečne naučím Caterpiu hmyzie hryzenie po ktorom, tak veľmi túžila. Keď som prišla na pole, tak som vytiahla pokéball s Caterpiou a hodila som ho pred seba a povolala som Caterpie. Ona sa objavila pre do mnou a ja som sa usmiala. „Dneska ťa poteším. Konečne ťa idem naučiť hmyzie hryzenie.“ Poviem a keď to Caterpie počul tak od radosti poskočila. „Hurá.“ Povedala natešene a už sa nevedel dočkať, kedy konečne začnem.
Potom som sa, ale začala obzerať a hľadať niečo kde by sa to mohol naučiť. Caterpie čakal kým nájdem vhodné predmety na ktorých by sa mohol učiť. Po chvíľke hľadania som našla na zemi konáre. Pozbierala som ich a potom som sa vrátila ku Caterpii. Pozrela som sa na neho. „Tak na tomto sa budeš učiť hryzenie.“ Poviem mu a on natešený prikývnem a už sa pripravoval a už sa tešil kedy začneme.
„Dobre teda, tak začneme pomaly. Najskôr sa pokúsiš prehryznúť jeden konár a potom ich budem pridávať a tým sa naučíš hryzenie.“ Poviem mu a Caterpie prikývne. Ja som chytila do ruky konár. „Tak prehryzni ho.“ Poviem mu a Caterpie sa zahryzne do konára, ale neprehryzne ho. Ale on sa nevzdával a pokračoval v hryzení a snažil sa prehryznúť konár. Po chvíľke sa mu to podarilo a prehryzol konár. Caterpie bol na seba pyšní, že sa mu to podarilo. Ja ho pohladím po hlavičke. „Dobrá práca si šikovný. Len, tak ďalej.“ Pochválim ho a on sa usmeje a prikývne. Potom som zobrala dva konáre a spojila som ich. „Tak a teraz sa pokús prehryznúť tieto dva spojené konáre.“ Poviem a Caterpie prikývne a pripraví sa. Potom sa zahryzne do konárov a snaží sa ich prehryznúť. Teraz to bolo omnoho ťažšie, ako prehryznúť jeden konár. Keď mu to nešlo, tak to pustil a pozrel sa na konáre. „Skús sa rozbehnúť a celou silou sa zahryzni do konárov.“ Poviem a Caterpie prikývne a potom cúvne dozadu, aby mal dobrý rozbeh. Potom sa rozbehol a keď bol dosť blízko, tak skočil a celou silou sa zahryzol do konárov a konáre trochu praskli, ale nezlomili sa. „Dobre len, tak ďalej a podarí sa ti to.“ Usmejem sa a Caterpie znova cúvne dozadu a poriadne sa rozbehne. Potom znova skočí a celou silou sa znova zahryzne do konárov a teraz sa mu ich podarilo prehryznúť. Caterpie bol šťastný, keď sa mu to podarilo. „Ty si šikovný.“ Pochválim ho a potom zoberiem tri konáre. „Dobre a teraz sa pokús prehryznúť tri konáre.“ Poviem a on prikývne. Znova sa rozbehne a zahryzne sa do konárov, to už bolo ťažie a nepodarilo sa mu to. To ho nahnevalo a znova to skúšal a nevzdával sa. Chcel to silou mocou prehryznúť. Keď som to videla, tak sa rozhodla, že to ukončím. „Caterpie to by stačilo. Akurát sa zbytočne vyčerpáš a ublížiš si.“ Poviem mu, ale on ma nepočúval a pokračoval ďalej. A tak som konáre schovala za chrbát. „No, tak ja chcem len pre teba dobre.“ Poviem mu. On sa na mňa pozrie. „Ja to chcem zvládnuť.“ Povie odhodlane a ja si len povzdychnem. „No dobre teda, ale posledný krát ak sa ti to nepodarí, tak potom skončime. Platí?“ Opýtam sa ho a on aj keď nerát, súhlasil. Tak sm vytiahla konára a naposledy som ho nechala, aby to skúsil. Caterpie sa zamračil a potom s rozbehol a skočil po konároch a celou silou sa zahryzol do nich a podarilo sa mu ich prehryznúť. Keď sa mu to podarilo, tak od radosti začal skákať. Pousmejem sa a pohladím ho. „Ty si ale šikovný. Pre dnešok to stačilo, ale neboj sa čoskoro budeme pokračovať.“ Poviem mu a potom ho povolám späť do pokéballu a spokojná som išla preč.

455 [A] Drobeček [A] Drobeček | 7. prosince 2017 v 6:31 | Reagovat

[451]:[452]:[453]: Charmeleon se útok naučil. To, že trénoval hned po těžkém zápase, mu ale moc nepomohlo.

Charmeleon +9 levelů, +2% sehranosti (1% marcipánka)

456 [A] Drobeček [A] Drobeček | 7. prosince 2017 v 6:32 | Reagovat

[454]: Caterpie se potřebuje útok doučit.

Caterpie +2 levely, +4% sehranosti

457 River Hope River Hope | 8. prosince 2017 v 18:25 | Reagovat

1. Snivy
2. Procvičení: Tackle
<— River Hope’s Snivy

Dívka byla ráda, že Snivy souhlasil s tréninkem. Přiběhla na pole a položila Snivyho na zem. Nebyl těžký, ba naopak, ale ji v tu chvilku zajímala jen jedna věc.
“Seznamovací trénink?” Snivy přikývl na souhlas. Chovatelka tudíž vytáhla dex a namířila ho na pokémona.
“Nárazový útok,” zamumlala a Snivy potvrdil svým kývnutím. “Bylo by dobré si ho procvičit. Ráda bych viděla tvé dovednosti,” zarazila se, “ne proto, že bych jim nevěřila, ale proto, že chci jejich skutečnou sílu vidět na vlastní oči.” Snivy byl spokojen s doplněním poslední vedlejší věty a souhlasil. Elegantně, ne přímo pyšně, se nesl tréninkovým polem a zastavil se u jednoho stromu. Ohlédl se.
“Nárazový útok je pro mě jediný útok. Ten strom si nezaslouži, abych do něj narazil,” prohlásil hrdě šlechtickým půvabem.
“Když jinak nedáš, Snivy, budu já tvým terčem. Máme se navzájem při seznamovacím tréninku poznat a já chci, abys i ty viděl, že vydržim leccos.” Travní pokémon se krátce zamyslel a pak svolil. Ne že by na jeho svolení čekala. Postavila se před něj, rozkročila nohy od sebe, aby získala stabilitu a kývla, jako znamení, že může začít útočit.
Nejprve se nehodlala bránit. Snivy na ni nešel zlehka. Rozběhl se, vyskočil a v plné rychlosti narazil. Ucítila tlak tlumený oděvem. Společník jí nedal času na rozmyšlení ani na oddech a hned, jakmile se jeho malé nožky dotkly země, znovu vyskočil a zaútočil. Nestihla zareagovat a Snivy do ní narazil, tentokrát mířeně či nemířeně do tricepsu.
“To bylo dobré,” neodpustila si pochvalu a promasírovala si paži. Snivy zvedl hlavu a pohodil s ní.
“Útočit na bezbranné, hlavně dívky, není od šlechtice laskavé. Chceš se bránit?” Pronesl. Dívčina opatrně přikývla.
“Ano. Nebereš to na lehkou váhu a ani já nechci.” Snivy chápavě pokýval hlavou.
“Tak se braň.” Roznožila si ještě více a zapojila i ruce, tudíž vypadala jako hlavní brankář fotbalového týmu. Snivy vyčkal a pak vyrazil. Za běhu nabral rychlost a při skoku se zpevnil, aby byl úder co nejefektivnější. Narazil do nechráněného stehna, od kterého se odrazil a seskočil zpět na zem. “Dávej pozor. Protivník nebude čekat, až si uvědomíš, kam udeří.”
Sundala si svrchní část oblečení, protože jí začínalo být, i přes venkovní teplotu, horko. “Jistě, pane,” kývla a připravila se na další útok. Snivy udělal pár kroků. Tentokrát uviděla mírné pružení nohou a to jí dalo nápovědu, kdy skočí. Dokázala včas zareagovat a chránit se, ale... kde? Chránit si všechno bylo stejné jako si nechránit nic. Snivy na ni skočil a narazil do paže. Znovu se od ní odrazil, protože si byl jist, že mě nepřetlačí a seskočil opět na zem.
“Jsi rychlý.” Další pochvala. “Chtěla jsi říct nejrychlejší.”
“A to, milý pane, není ani rychlý útok,” zasmála se. Naneštěstí bral Snivy trénink vážněji než ona a proto se jejímu vtipu nezasmál. “Pokračujme,” oznámil a ona ochotně přikývla. Snivy si tentokrát odstoupil o pár kroků. Viditelně se rozeběhl. Bylo to, jako kdyby přímo čekal na to, až napřáhne ruce a zablokuje jeho útok. Když tohle čeká, pomyslela si pobaveně, byla by sranda, kdybych věděla, že to čeká. Místo zablokování útoku náhle uhnula na stranu a Snivy ji přeletěl. Přistál na druhé straně, na pár vteřin se mu ve tváři zjevil vztek, ale poté se narovnal a vystrčil bradu.
“Rozcvička u konce. Jsi připravena mi při tréninku asistovat,” prohlásil. Trochu zmateně zamrkala.
“Er, prosím?” Vysoukala ze sebe trhaně.
“Teď můžeš posoudit, zda jsem skutečně rychlý či ne, když jsi zažila pocit být rychlejší,” objasnil. Luskla jsem prsty.
“Geniální!” Zvolala jsem a Snivy jen lhostejně pokrčil rameny.
Travní pokémon se postavil čelem ke stromu. Teprve tehdy si uvědomila, že jeho předešlé řeči o tom, jak si strom nezaslouží, aby do něj narazil, byla prachprostá lež, jak ji donutit se nabídnout jako terč. Teď seděla na křehké trávě, na studené zemi a sledovala partnera, jak se připravuje na náraz do stromu. Věděla, že dát mu povel by byla fatální chyba. “Začni, kdy budeš chtít,” prohlásila. Snivy nemusel kývat, aby věděla, že ji slyšel.
Rozeběhl se, pozvolna nabral rychlost a narazil do stromu. Dřevěný objekt se lehce zatřásl, ale u toho to skončilo. Snivy vypadal svým výkonem nespokojen a odstoupil si, aby vyrazil ještě jednou. Znovu vyrazil, zrychlil a narazil. Jeho náraz byl silnější, však možná byl strom pevnější, otřes jím byl stejný.
“Díváš se?” Přikývla. “Ano, dívám. Obdivuhodný výkon,” potvrdila dívka.
Snivy se zamračil. “Na mě pouze průměrný. Poraď mi, jak zrychlit a pak narazit efektivněji,” řekl. Byl to jasný rozkaz. Nepotřebovala odmlouvat. Zvedla se ze země a oprášila si šat. “Pokusím se pomoci,” souhlasila směle a přistoupila.
“Nejdůležitější bude skok. Všimla jsem si prvotního pérování v nohách,” předvedla, jak viděla, aby Snivy věděl, o čem mluví. “Mám dojem, že není třeba. Samotný skok záleží na jednom jediném odrazu, takže místo rozpoložení dynamiky do pérování bych si osobně nechala energii na ten jeden silný skok.”
Snivy se zamyslel. Něco na tom pravdy bylo. Kývl, nepoděkoval, ale i tak to pro ni mnoho znamenalo. S úklonem odstoupila do větší vzdálenosti a pozorovala, jak si travní pokémon počíná.
Nejprve se pomalu dal do kroku, zrychlil a vyskočil. Trochu znejistělo, sotva se odrazil, ale zjistil, že letí překvapivě rychleji. Podle smyslu zpevnil a narazil do stromu. Ten se zatřásl, spadly větve a listy.
“Lepší?” Otázala jsem se mile.
Snivy byl se svým výkonem celý rozjařený. “Ano. O mnohem,” odpověděl. Pak se na ni zpříma podíval. “Mám hlad. Pozvi mě na jídlo.”
Rozesmála se a zvedla ho do náruče. “Jistě,” zachechtala flirtavě a opustila tréninkovou plochu.

—> Město

458 [A] Enwy [A] Enwy | 8. prosince 2017 v 19:56 | Reagovat

[457]: Snivy si útok procvičil.
Snivy - 3 levely, 4% sehranosti

459 Kami Kamai Kami Kamai | 9. prosince 2017 v 20:11 | Reagovat

1. Scatterbug, Ponyta, Umbreon, Wartortle - Sui
2. Procvičení – Tackle, Učení – String Shot [Scatterbug]; Procvičení – Ember, Tackle, Tail Whip, Flame Wheel, Učení – Flame Charge [Ponyta]; Procvičení – Quick Attack, Tail Whip, Učení – Tackle [Umbreon]; Procvičení – Bubble, Water Gun, Bite, Učení – Tail Whip [Sui]
3.
Část 1/3
Bylo pěkné ráno, tak jsem se rozhodla, že půjdeme na cvičiště, aby se mi Pokémoni zase něco naučili. Cestou jsem přemýšlela, kdo a co bude trénovat, jak jsem tak přemýšlela, tak jsem zjistila, že toho dneska bude celkem dost na trénink, ale to vůbec nevadilo, stejně jsem na ten den neměla nic jiného v plánu. Mezitím co jsem došla na tréninkové pole, a tak jsem zamířila na naše místo, kde chodíme vždy trénovat. Jak jsem tam procházela cvičištěm a dívala jsem se okolo, tak jsem zjistila, že tam ještě skoro nikdo není, přece jen bylo ještě celkem brzo. Po chvíli jsem dorazila na místo a ze zad jsem shodila batoh a začala jsem v něm hledat bally s Scatterbugem, Ponutou a Sui, když jsem je všechny našla, tak jsem si je dala do kapes a batoh jsem opřela o strom. „Umbeone, taky budeš dneska trénovat, tak se připrav, ale asi až později,“ zavolám na něj a mile se na něj usměju.
Vezmu Ball s Scatterugem a hodím ho před sebe. Následně se přede mnou objeví Scatterbug a dívá se okolo. „Ahoj, Scatterbugu. Jsme na cvičišti a dneska se naučíš nový útok a to String Shot a procvičíš si Tackle,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Ahoj, tak dobře, už se těším,“ řekne Scatterbug a čeká, čím začneme. Usměje se na něj a následně ze země začnu sbírat větvičky, které by na něj nemusely být moc hrubé a mohl je zničit pomocí Tackle. „Tak jo Scatterbugu, začneme s Tackle, neboli nárazovým útokem. Tvým úkolem je pomocí tohoto útoku srazit všechny větvičky jednu po druhé. Můžeš začít,“ řeknu mu a sleduju jeho počínání. Scatterbug se podíval na větvičky a následně na ně začal útočit. Jedno po druhé pomocí Tackle shazoval na zem nebo je lámal. Já jsem ho sledovala a než to dokončil jsem mu ještě nachystala další větvičky, aby ještě pokračoval, protože se mi útok ještě nezdál úplně skvělý. Scatterbug si všiml dalších větviček a také je začal shozovat. Když měl vše shozené, tak jsem se na něj usmála. „Tak jo, Tackle ti celkem jde, takže můžeme pokračovat s dalším útokem. Dneska se naučíš nový útok a to String Shot. Jedné se o to, že z tlamy ti jde vlákno, kterým můžeš nepřítele znehybnit, buď to celého nebo třeba mu přilepit nohu k zemi, ale to samozřejmě záleží na jeho velikosti,“ řeknu mu a následně se rozhlédnu okolo, na čem by se tento útok mohl trénovat. Následně jsem uviděla kámen, který byl tak akorát velký, aby na něm mohl Scatterbug trénovat. „Tak jo, pojď tady k tomu kamenu a můžeš začít,“ dodám ještě a následně se posadím vedle něj a sleduju, jak se mu bude dařit. Housenka se chvíli soustředila a následně začal plivat vlákno, zatím bylo přerušované a ani se mu nedařilo moc dobře mířit, ale zatím jsem mu nic neříkala a nechala jsem ho pokračovat. Po chvíli se můj pohled přesunu na Umbreona, který zatím zlým pohledem propaloval stromy, jen jsem se usmála a opět jsem se podívala na Scatterbuga, kterému už to pomalu začínalo jít, vlákno už bylo skoro pořád v celku. „Pokračuj sám, kde ti to, za chvíli se na tebe zase přijdu podívat,“ řeknu mu a následně se zvedu ze země.
Odejdu kousek dále od housenky a z kapsy vytáhnu Ball s Ponytou a hodím ho před sebe. Po chvíli se objeví Ponyta a podívá se okolo. „Ahoj Ponyto, jak se máš,“ zeptám se ho a usměju se na něj. „Ahoj Kami, já se mám dobře a ty,“ zeptá se Ponyta. „Děkuji za optání, já se mám dobře, doufám, že jsi připravený na trénink,“ řeknu mu. „Jo jsem, už se moc těším na trénink,“ řekne Ponyta a nedočkavě se dívá okolo. „Tak jo, první se trochu proběhni, než začneme,“ řeknu mu. Ponyta jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne. Chvíli ho nechám poběhat a jdu se podívat zpět Scatterbugem, který se učí String Shot a vypadá, že se bude učit celkem rychle. Vlákno už bylo pořád v celku a začal se taky zlepšovat v tom, že se trefoval do kamene. „Jen tak dále. Ještě nějakou chvíli pokračuj a pak budeme ještě pokračovat s další částí tohoto útoku, to budeš používat String Shot na pohybující se objekt,“ řeknu mu a pak se rozejdu zpět za Ponytou.
„Ponyto, to už stačí,“ zavolám na něj. Ponyta doběhne ze mě a zvědavě se dívá, co budeme dělat. „Tak jo první si procvičíme útoky, které už umíš a pak se naučíš něco nového dobře,“ řeknu mu a podívám se na něj. „Jo jasně s čím začneme,“ vyhrkne ze sebe Ponyta. „Tak začneme třeba s Ember,“ řeknu mu a následně začnu zapichovat větší větve kousek od vody. „Tako jo můžeš začít,“ zavolám na něj a ještě zapichuju další větve, aby si tento útok pořádně procvičil, i když už ho dost dobře umí, ale přece jen vždy se hodí si to pořádně procvičit. Po chvíli už jsem měla hotovo a tak jsem ho sledovala. Ponyta vypadal dost soustředěně a plival hořící uhlíky na klacky. Dařilo se mu trefovat všechny klacky, dokonce všechny uhlíky i hořely, takže to vypadala, že Ponyta tento útok ovládá velmi dobře. „No Ponyto, vypadá to, že tenhle útok už umíš hodně dobře, takže myslím, že můžeme jít na Tackle, které ti taky celkem jde,“ řeknu mu. „Umbreone, můžeš nám prosím pomoct,“ zavolám na Umbreona. Umbreon jen kývne hlavou a následně dojde k nám. „Tak jo, teď si oba dva procvičíte a vlastně Umbreon  se teprve bude učit Tackle, jedná se o to, že se musíš rozběhnout a následně vrazíš do svého nepřítele,“ vysvětlím Umbreonovi. „Jo jasně to chápu,“ řekne Umbreon. Následně oba dva od sebe odstoupí a následně se proti sobě roběhnou a pomocí Tackle do sebe vrazí. Já jen souhlasně kývnou hlavou a nechávám je pokračovat. Oba dva se opět rozběhnou a narazí do sebe, je vidět, že je Ponyta lepší, nejen proto, že útok už lépe ovládá, ale taky proto, že je větší. Já jen souhlasně zakývám hlavou, aby pokračovali a rozejdu se zpět za Scatterbugem.
Dojdu k němu a do ruky vezmu klacek a posadím se na zem. „Tak jo, přesuneme se na další část úkolu a to bude asi trochu složitější. Já budu hýbat s tím klackem a ty jej musíš zasáhnout pomocí String Shot,“ řeknu mu a dívám se na něj, jestli to pochopit. Housenka jen souhlasně zakývá hlavou. Následně začnu pomalu hýbat klackem. Scatterbug chvíli klacek pozoruje a pak po něj začne plivat vlákno, ze začátku se mu to vůbec nedaří, tak vypadá dost smutně. „No tak, nevzdávej se tak lehce, když se bude snažit, tak to zvládneš,“ řeknu mu povzbudivě a dále pohybuju klackem. Po chvíli se mu podaří klacek konečně zasáhnout, tak vypadá šťastně a dále pokračuje. Já se na něj usměju a trochu zrychlím, aby to neměl zase tak jednoduché. Nějakou chvíli pokračujeme v tréninku a už se mu daří skoro pořád se trefovat na klacek. „No myslím, že si vedeš dobře, takže bychom toho už mohli nechat a ty si můžeš dělat, co budeš chtít,“ řeknu mu a hodím klacek na zem. Scatterbug souhlasně zakývá hlavou a zůstane na místě a odpočívá.
Já se zvednu ze země a rozejdu se za Ponytou a Umbreonem, kteří celou dobu trénovali Tackle. Chvíli je mlčky sleduju, než na mě promluvím. „Oba dva se hodně snažíte a myslím, že tenhle útok už jde oběma z vás, takže Ponyto, myslím, že můžeme pokračovat s dalším útokem, který už umíme, a to Tail Whip. Umbreona, ty si můžeš na chvíli odpočinout, než přijde řada na tebe,“ řeknu mu. Ponyta se dívá okolo a najednou si všimne kusu stromu, který jen tak stál a byl už dávno uschlý. Následně se proti němu rozběhl a použil na něj Tail Whip. Na stromu zůstaly viditelné známky po útoku pomocí ohně. Strom nehořel, ale byl trochu opálený. „Ponyto, myslíš, že bys zvládl ještě trochu silnější ránu tím ocasem,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „No můžu to zkusit,“ řekne Ponyta a následně se rozběhne proti stromu. Ponyta švihne ocasem a narazí do stromu. Odletí pár třísek a opět zůstanou na stromě známky spáleniny. Já jen souhlasně zakývám hlavou. „Pokračuj,“ řeknu jen a následně se rozběhnu za Umbreonem, který stál opodál.
„Tak Umbreone budeš taky trénovat,“ řeknu mu a zastavím se před ním. „Dobře princezno. Čím začneme,“ zeptá se Umbreon. „Začneme s Quick Attack, jak sis jistě všiml, tak je to dost podobné Tackle, ale při Quick Attack se využívá co největší rychlosti,“ řeknu mu. „Budeš to trénovat na třeba tamtom uschlém stromu, není zase tak velký, takže by mohl být akorát pro tebe,“ řeknu mu a podívám se na něj. „Dobře,“ řekne Umbreon a rozběhne se proti uschlému stromu a následně do něj narazí. Následně odběhne o kus dále a opět se na něj co nejrychleji rozběhne a vrazí do stromu.
Já se rozjdu zpět za Ponytu a dívám se, jak se mu daří Tail Whip. „Tak jo Ponyto, myslím si, že už to stačí, že už ti to jde dost dobře, takže si myslím, že můžeš jít zkusit Flame Wheel,“ navrhnu mu a dívám se na něj. „Tak dobře,“ řekne Ponyta, poté co vrazí ještě jednou ocasem do stromu. Následně se otočí a rozběhne se a pak udělá kotrmelec, poté se postaví a běží dále. „Tohle bylo moc pěkné Ponyto, ale jednou to nestačí,“ řeknu mu a nechám ho pokrařovat. Ponyta jen souhlasně zakývá hlavou a dále pokračuje v Flame Wheel. Já ho nějakou chvíli pečlivě sleduju, jestli mu není něco třeba poradit, aby dělal jinak, ale k mému údivu se i tuto techniku naučil dobře.
Následně se rozejdu zpět za Umbreonem, který dále zkoušel Quick Attack a zkoušel ho i s vyskočením, aby mohl útočit na nějakého vyššího nepřítele. Jen se usměju a pak se rozejdu podíval se na Scatterbuga, který si zkoušel své útoky. ‘Všichni se moc snaží a jde jim to dost dobře,‘ pomyslím si. Vrátím se k Umbreonovi a podívám se na něj. „Myslím si, že můžeš zkusit Tail Whip, že Quick Attack si taky už jde,“ řeknu mu, jestli bude chtít ještě pokračovat s Quick Attack nebo bude pokračovat s dalším útokem. „Dobře, půjdu si zkusit druhý útok,“ řekne Umbreon a následně se rozběhne proti stromu a narazí do něj ocasem. Chvíli ho sleduju a nic neříkám. „Kde ti to celkem dobře, ale zkus taky trochu silněji mávnou ocasem,“ navrhnu mu.

460 Kami Kamai Kami Kamai | 9. prosince 2017 v 20:12 | Reagovat

Část 2/3
„Dobře já to zkusím,“ řekne Umbreon a rozběhne se proti stromu a trochu silněji do něj udeří ocasem následně doskočí na zem a podívá se na mě. „Jo, to by šlo,“ řeknu mu. „Jen se dále snaž,“ dodám ještě. Umbeon jen souhlasně kývne hlavou a dále pokračuje v Tail Whip. Následně odejdu ještě kus dále od těch třech a vezmu ball se Sui a hodím ho před sebe. „Ahoj Sui. Jak se máš,“ pozdravím jo. „Ahoj, mám se dobře a ty,“ zeptá se Sui a pak se rozhlédne okolo. „Budeme trénovat, že jo,“ dodá ještě. „Já se mám taky dobře a ano máš pravdu budeme trénovat, můžeme hned začít,“ řeknu a zeptám se jí. „Jo můžeme,“ řekne Sui a dojde k vodě, protože naše tréninky už znala. „Začneš teda s Bubble,“ řeknu jí jen. Sui jen kývne hlavou a následně začne vyfukovat bublinky. Jen jí mlčky sleduju a dívám se, jak vyfukuje proud bublinek. Po chvíli začne dělat různé obrazce. „Sui procvičuj si to chvíli a když tak zkus Bubble i na tam ten kus dřeva, který vylízá z vody, já se jdu podívat na ostatní, ano,“ řeknu jí s úsměvem. „Jo jo,“ řekne jen Sui a dále pokračuje.
Já se následně rozejdu za Scatterbugem, který si zrovna opakuje String Shot. Následně se na mě podívá, jestli to procvičuje dobře, „V pořádku, jde ti to, pokračuj a klidně si můžeš i na chvíli odpočinout,“ řeknu mu a následně se rozejdu za Umbreonem, který střídal své útoky a zuřivě útočil na strom a něco na něj volal. Já jsem se jen usmála a jen jsem kývla hlavou, že je vše v pořádku a že může pokračovat. Poté jsem se rozešla za Ponytou a zastavila jsem se u něj. Ponyta ke mně přišel a díval se na mě. „Tak jo Ponyto, naučíš se dneska ještě jeden noý útok,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Juchů,“ řekne Ponyta a čeká, co to za techniku bude. „Dneska se ještě naučíš Flame Charge. Je to útok, který je něco mezi Tackle a Flame Wheel,“ řeknu mu a nechám mu chvíli, aby pochopil aspoň trochu o co se asi bude jednat, než mu to začnu vysvětlovat. „Takže, rozběhneš se jak poběžíš, tak se okolo tebe začne objevovat červená záře, která pálí a následně narazíš do svého nepřítele,“ řeknu mu a podívám se na něj, jestli to pochopil. Ponyta mě chvíli sleduje a snaží se zpracovat všechny informace, které teď dostal. Po chvíli souhlasně zakývá hlavou a rozběhne se. Celkem silně naráží kopyty do země, ale to mi nevadí a dále ho sleduju. Po chvíli se kolem něj objeví trochu černé záře, ale je toho dost málo, spíše jen okolo nohou. Následně Ponyta vrazí do nějakého zbytku stromu, který trčel ze země a dále běží. „Přesně takhle Ponyto, ale musí okolo tebe celého ta červená záře, ale přišel jsi na to rychle, jen tak pokračuj, kdyby něco, tak budu u Sui a klidně přijď za mnou,“ řeknu mu.
Následně se rozejdu za Sui a dívám se, jak používá Bubble na zbytek stromu, který vyčníval z vody, ten se po chvíli rozbil. „Tohle bylo pěkné Sui,“ řeknu jí. Sui se otočí a lehce se usměje. Následně ještě začne jen tak vyfukovat bublinky. Po chvíli se na mě podívá, co budeme dělat dále, že tohle asi stačí. „Tak jo, tohle je dobré, teď si zopakuješ Water Gun,“ řeknu jí. Sui jen souhlasně kývne hlavou a následně vyplivne proud vody na jedno místo. Mlčím a sleduju, jak si vede. Po chvíli toho nechá. „Jo tohle by šlo a ještě to zkus na tamten kus dřeva, který vyčnívá z vody,“ řeknu jí a ukážu na dřevo, které bylo celkem dost daleko od břehu. Sui jen kývla hlavou a následně použila útok. Po chvíli se klacek rozbil a tak jsem souhlasně kývla hlavou, že toho může nechat a že můžeme jít na další útok. „Tak jo, teď si zopakuješ Bite,“ řeknu a následně se sehnu na zem pro klacek. Sui jen souhlasně kývla hlavou a čekala, až bude moct začít. Následně jsem si sedla na zem a zvedla jsem klacek do vzduchu. „Tak můžeš Sui,“ řeknu jí. Sui se rozběhne a zakousne se do klacku jen se usměju, když zůstane viset na klacku. Sui se pustí a vrátí se zpět, aby to mohla zkusit znovu. Opět se jí to nepovede, proto to zkusí znovu a tentokrát se jí klacek podaří překousnout. Jen se usměju a nechávám jí, aby dále pokračovala. Následně se na chvíli podívám na Ponytu, který pokračuje se svým učením nového útoku a snaží se, co nejvíce může. Následně se opět podívám na Sui, která opět zůstala viset na klacku a houpala se. Když se pustím, tak dám na chvíli ruku dolů, než opět odejde o kousek dále, protože mě ruka trochu bolela, když jsem viděla, že je nachystaná pokračovat, tak jsem ruku zvedla, abych jí nenechala čekat. Sui se opět rozběhla a ukousla kus klacku. „Tak jo tohle ti jde taky,“ řeknu po chvíli a pustím klacek na zem a zvednu ze země. „Tak je čas, by ses dneska ještě naučila nový útok,“ řeknu jí a podívám se na ni. Sui jen souhlasně kývla hlavou. „Tak naučíš se Tail Whip. Jedná se o to, že se rozběhneš, můžeš vyskočit a švihneš ocasem a uštědříš tím nepříteli ránu,“ řeknu a podívám se na Sui. „Jo to chápu,“ řekne Sui.
Následně se zvednu a rozejdu s k nějakému malému stromku. „Tady to můžeš trénovat,“ řeknu já a ukážu na strom. Sui jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne, vyskočí a ocasem vrazí do stromku. Já jí mlčky sleduju. „Přesně tak,“ řeknu jí a následně se rozejdu podívat na Ponytu. Tomu se podařilo červenou spalující záři rozšířit i po části těla, ale stále ještě měl mezery. „Kde ti to moc dobře Ponyto,“ řeknu mu a usměju se na něj.
Následně se rozejdu k batohu a začnu vytahovat nějaké jídlo. Vytáhnu z batohu 2 sody a 3 čisté vody a položím je na zem. Poté vytáhnu lávový koláček, 2 čokoládové sušenky, čokoládu a sendvič, „Tak jo, pojďte se svačina,“ zavolám na ně. Všichni 4 doběhnou ke mně a shromáždí se okolo mě. Jen se na ně usměju a začnu jim rozdělovat jídlo. Sui podám vodu a čokoládovou sušenku, Scatterbugovi taky podám vodu a čokoládovou sušenku, Ponytovi dám vodu a lávový koláček, Umbreonovi dám sodu a čokoládu a já si vezmu sodu a sendvič. Poté se všichni pustíme do jídla. Všichni si spokojeně vychutnávají svačinu a nabírají síly na pokračování tréninku. Už bylo odpoledne a já jsem se rozhodla, že po svačině jim dám ještě chvíli na odpočinek a pak se půjdu na všechny podívat, jak se jim daří jednotlivé útoky a pak už je nechám odpočinout v jejich ballech. Po nějaké chvíli jsme všichni dojedli. Následně všichni dále seděli, a ještě nabírali síly, protože dost pilně trénovali a popíjeli vodu. Já jsem využila toho času a začala jsem si rychle uklízet v batohu a zjišťovala jsem, co vše mám u sebe. Po chvíli jsem zjistila, co vše mám a usmála jsem se, protože jsem netušila, co vše u sebe vůbec mám.
„Tak jo, myslím, že můžeme pokračovat,“ řeknu, když všichni mají vše snědeno a vypito. Poté se všichni rozejdou a jdou trénovat. Já ještě poschovávám všechny věci, co zbyly po svačině a chvíli ještě sedím a na chvíli se ztratím ve svých myšlenkách. Po chvíli se podívám před sebe a trochu se protáhnu a zatím ještě zůstávám sedět.
Po chvíli se zvedu ze země a rozejdu a pomalu se za Scatterbugem. „Tak Scatterbugu, ukážeš mi techniky, které jsme dneska cvičili,“ zeptám se ho a usměju se na něj. „Jasně,“ řekne Scatterbug. „Tak začneme s Tackle,“ řeknu Scatterbugovi a následně začnu zapichovat do země několik větviček. Když mám hotovo, tak se housenka rozběhne a pomocí Tackle začne shazovat jednotlivé klacky. Já ho sleduju a poté, co má hotovo, tak se na něj podívám. „Jo, je to dobré, dobře ses to naučil a ještě zkus String Shot a pak už tě odvolám do ballu, abys sis odpočinul,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak jo, jdeme na to,“ řekne housenka a následně se připraví na String Shot. Já si sednu na zem a vezmu si jeden klacek a následně s ním opět začnu pohybovat. Scatterbug se začne na klacek soustředit a po chvíli na něj začne plivat vlákno. Vlákno se se trhá jen výjimečně, je vidět, že na tom dost pracovat, během toho, co tu byl sám. Následně se usměju na Scatterbuga. „Tak ho, dneska sis vedl moc dobře, pro dnešek už to stačí, odpočiň si v ballu,“ řeknu mu a usměju se na něj a poté ho odvolám do ballu.
Poté se rozejdu za Umbreonem a chvíli ho sleduju, jak trénuje. Po chvíli se na něj usměju. „Tak jo, podíváme se, jak jsi dneska trénovat, rytíři,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Ano princezno,“ řekne Umbreon. Následně vezmu nějaké větvičky a opět je zapíchám ho země. „Tak jo začneme s Tackle,“ řeknu mu. Umbreon následně kývne hlavou a rozběhne se a použije Tackle na klacky. Všechny klacky se mu daří shazovat. Poté, co má hotovo, tak se na mě podívá a čeká, co mu na to řeknu. „Bylo to dobré, teď zkusíme Quick Attack,“ řeknu mu a následně začnu zapichovat další větvičky. Umbreon se opět rozběhne a následně začne používat Quick Attack. Po chvíli má hotovo. „Tohle bylo taky dobré, ještě mi ukaž Tail Whip,“ řeknu mu a usměju se na něj. Umbreon jen souhlasně kývne hlavou a pak se rozběhne a následně ocasem narazí do stromu. Poté doskočí na zem a podívá se na mě. „Hele zkus to ještě jednou a zkus ještě trochu silněji narazit ocasem,“ řeknu mu a podívám se na něj. „Dobře,“ řeknu mu a následně se opět rozběhne a pak opět narazí do trochu a ještě trochu silněji. „Jo tohle už bylo o hodně lepší,“ řeknu mu a usměju se na něj. Umbreon se usměje a následně se rozběhne a opět použila Tail Whip na strom. Následně mlčím a dívám se na něj. Po nějaké chvíli se podívám na Umbreona. „Pro dnešek už to stačila Umbreone, můžeš si odpočinout,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Do ballu asi nepůjdeš, že, ale to nevadí,“ řeknu mu. „Moc se mi nechce, raději tě budu hlídat,“ řekne Umbreon. „Tak si běž sednout k batohu ještě půjdu za Sui a Ponytou,“ řeknu mu a následně rozejdu za těma dvěma.

461 Kami Kamai Kami Kamai | 9. prosince 2017 v 20:12 | Reagovat

Část 3/3
Následně jsem se rozešla za Sui, která akorát vyfukovala bublinky. „Tak jo Sui, ukážeš mi, copak jsi se dneska naučila,“ zeptám se jí a usměju se na ní. „Jo jasně,“ řekne Sui a následně začne vyfukovat bublinky. Já se jen usměju a sleduju jí. Následně začne vyfukovat bublinky proti nějakému dřevu. Zatím ji mlčky sleduju. Po chvíli se na mě podívá. „Jo tohle ti opravdu jde a vypadá to, že tě to i baví,“ řeknu a usměju se. „Bublinky jsou fakt,“ řekne Sui a následně začne ukazovat Water Gun na další věci, která vyčnívala z vody. Mlčky jsem jí sledovala a dívala jsem se, jak se snaží. „Tohle ti jde taky už hodně dobře. Tak ho další je Bite,“ řeknu a následně vezmu ze země klacek a posadím se na zem. Sui se rozběhne a zakousne se do klacku, ale nepodaří se jí ho ukousnout. Tak se vrátí o kus dozadu a znovu se rozběhne a opět se zakousne do klacku a tentokrát se jí ho podaří ukousnout. „Tohle tady vypadá dobře, a ještě zkus ten útok, který jsi se dneska naučila,“ řeknu a podívám se na ní. Sui jen zakývá hlavou a pak se rozběhne proti stromu a použije Tail Whip. Následně narazí do stromu a za stromem doskočí na nohy a podívá se na mě. „Zkus to ještě jednou,“ řeknu mu a podívám se a Sui. Sui jen souhlasně kývne hlavou a znovu se rozběhne proti stromu a narazí do něj ocasem. „Myslím, že to bylo dobré. Dneska jsi trénovala už dost, tak si odpočiň a vedla sis opravdu dobře,“ řeknu mu a usměju se na ní a pak jí odvolám do ballu.
Následně se rozejdu za Ponytou, který dále trénoval útoky. „Tak ho Ponyto, ukážeš mi, co všechno, co jsme trénovali, dobře“ zeptám se ho a podívám se na něj. „Tak jo, začneme s Ember,“ řeknu Ponytovi a následně začnu zapichovat klacky do země. Poté se na něj usměj, že může začít. Ponyta použije Ember na klacíky a poté co je všechny zasáhne, tak se na mě podívá. „Jo tohle bylo dobré, tak teď si zkusíme Tackle,“ řeknu mu a následně ukážu na kus stromu. Ponyta následně zakýval hlavou a rozběhl se proti dřevu a následně do něj plnou silou vrazil, až se zlomilo. „Tohle bylo taky dobré Ponyto, teď zkusíme Tail Whip,“ řeknu mu. Ponyta se rozběhne proto stromu, do kterého teď narazil a praštil do něj ocasem plnou silou. Sleduju ho a pak se na něj podívám. „Zkus to ještě jednou Ponyto,“ řeknu mu a mile se na něj usměju. Ponyta následně ještě jednou použil Tail Whip. „Jo myslím, že je to dost dobré,“ řeknu mu mile. „Teď zkusíme ještě Flame Wheel,“ řeknu mu. Ponyta chvíli stojí na místě, aby se připravil. Pak se rozběhne a udělá kotrmelec, následně se zvedne ze země a pak běží dále. Následně se otočí a udělá ještě jednou kotrmelec a následně doběhne ke mně. „Jo Ponyto, tohle ti taky jde,“ řeknu mu a pohladím ho po krku. „Tak a ještě ten útok, který jsi se učit dneska a už to potom bude vše,“ řeknu mu a podívám se na něj. Ponyta jen souhlasně zakývá hlavou. Poté se rozběhne a celkem dost dupe, následně se okolo něj začne objevovat červená záře a Ponyta začne zrychlovat běh. Poté vrazí do zbytku stromu. Jen se na něj usměju. „Zkus to ještě jednou Ponyto,“ řeknu mu a podívám se na něj. Ponyta jen souhlasně kývne hlavou. Následně se rozběhne, dupe a začne se okolo něj opět tvořit červená záře, zrychlí běh a pak vrazí do zbytku stromu a strom spadne na zem. „Tohle bylo moc dobré Ponyto, pro dnešek si už odpočiň,“ řeknu mu a pak ho odvolám do ballu.
Poté dojdu k batohu a bally schovám do batohu a podívám se na Umbreona, který ležel na zemi. „Tak jdeme,“ zavolám na něj a batoh si hodím na záda a pak se rozejdeme pryč ze cvičiště.

Kami sendvič, soda
Umbreon: čokoláda, soda
Ponyta: lávový koláček, voda
Wartortle: čokoládová sušenka, voda
Scatterbug: čokoládová sušenka, voda

462 Dail Dail | 10. prosince 2017 v 11:45 | Reagovat

1. Piplup, Ponyta

2. Precvičenie – Bubble, Učenie – Peck [Piplup]; Precvičenie – Tackle, Učenie – Ember [Ponyta]

3.
Došla som na cvičisko a zamierila som na prázdne miesto, ktoré bolo na druhej strane tréningového poľa, kde bola i vodná nádrž. Potom som zhodila z chrbta batoh a vytiahla som z neho dva Pokébally. Pokéball s Piplupem a Ponytou. Potom hodím oba dva bally pred seba. Potom sa objavili obaja predo mnou.
„Ahoj vy dvaja. Ako sa máte?“ Opýtam sa ich. „Ale mám sa dobre.“ Povie Ponyta. „Ide to.“ Povie Piplup. „Tak dobre, dneska budeme trénovať.“ Poviem im a pozriem sa na nich. Obaja len súhlasne kývli hlavou. „Tak dobre vy dvaja, začneš napríklad ty Piplupe a ty Ponyto sa zatiaľ prebehni.“ Poviem mu a usmejem sa na neho. Ponyta len súhlasne zakýva hlavou a ide sa prebehnúť po okolí.
Potom sa pozriem na Piplupa. „Tak dobre Piplupe ako prvé začneme s Bubble.“ Poviem mu a pozriem sa na neho. Piplup len súhlasne zakýva hlavou a potom začne vyfukovať bublinky. Sledujem ho a zatiaľ nič nehovorím a sledujem ho. „Piplupe, skús zaútočiť na tamten kus dreva, ktorý je tam.“ Poviem mu a potom mu ukážem drevo. Piplup sa rozbehne k drevu a potom na neho začne vyfukovať bublinky. „Zatiaľ pokračuj.“ Poviem mu a potom sa vydám za Ponytou, ktorý ešte behal okolo.
„Ponyto, môžeš ísť prosím za mnou?“ Opýtam sa a zavolám na neho. Ponyta len súhlasne kývne hlavou a dobehne ku mne. „Tak dobre, ako prvé začneme s Tackle, to už vieš, takže si to môžeš precvičiť.“ Poviem mu a dívam sa na neho. Ponyta len súhlasne kývne hlavou. „Tak dobre, vidíš ten strom, teda skôr zbytok stromu?“ Opýtam sa a pozriem se na neho. Ponyta len súhlasne kývne hlavou. „Tak dobre, pomocou Tackle narazíš do toho stromu.“ Poviem mu a usmejem sa na neho. Ponyta sa potom rozbehne a pomocou Tackle narazí do stromu. Len súhlasne kývnu hlavou. „Skús trochu rýchlejšie bežať a potom trochu silnejšie naraziť do toho stromu.“ Poviem a dívam sa na neho. Ponyta súhlasne kývne hlavou a potom sa rozbehne a potom vrazí do dreva. „Pokračuj teraz chvíľu sám.“ Poviem mu a dívam se na neho.
Potom sa vydám k Piplupovi a pozriem sa na neho. „Myslím, že Bubble už stačí a dneska sa naučíš ešte jeden nový útok a to Peck. Ide o útok zobákom.“ Poviem mu a dívam sa na neho. „Aha.“ Povie Piplup a ďalej ma sleduje. „Ide to o, že sa rozbehneš na nepriateľa a potom ho bodneš“ Poviem mu a čakám, či to pochopil. Piplup len súhlasne kývol hlavou. „Tak dobre, môžeme začať.“ Poviem mu a potom sa posadím na zem a vezmem do ruky nejaký konár, aby do neho mohol bodať, nič iného ma nenapadlo. Piplup se rozbehol a potom bodal do konára. Len súhlasne kývnem hlavou a nechávam ho pokračovať. Piplup sa znova rozbehne a opäť bodne do konára. Po nejakej chvíli odpadne časť, ktorá sa mu podarila dobodať. Ja zatiaľ ďalej mlčím a nechávam ho pokračovať. Asi po pol hodine sa zdvihnem zo zeme. „Teraz si útoky precvičuj sám, ja idem za Ponytou, aby sa tiež niečo naučil.“ Poviem mu a vydám sa za Ponytou, ktorý trénoval Tackle.
„Tak dobre Ponyto, naučíš sa nový útok a to Ember. Útok spočíva v tom, že pľuješ horľavé uhlíky.“ Poviem mu a dívam sa na neho, či to chápe. Ponyta len súhlasne kývne hlavou. „Tak dobre, začneme.“ Poviem mu a potom začnem zo zeme zbierať konáre, ktoré začnem zapichovať do zeme. Po chvíli už mám hotovo, tak sa pozriem na Ponytu, ktorý už bol nachystaný. „Tak dobre najskôr, ale ešte poď k vode, tam budeš najskôr trénovať.“ Poviem mu a pozriem sa na neho. Ponyta sa vydá za mnou a zastaví sa kúsok od vody. „Sústreď sa a začni pľuvať uhlíky.“ Poviem mu a pozriem sa na neho. Ponyta sa začne sústrediť a potom začne pľuvať uhlíky do vody, bolo vidieť, že boli žhavé, ale zatiaľ sa mu ešte nedarilo, aby horeli. „Pre začiatok to není zlé.“ Poviem mu a usmejem sa na neho. Ponyta len zamával chvostom a ďalej pľuval uhlíky.
Po chvíli sa vydám späť za Piplupem, ktorý opäť trénoval Bubble, ktoré už mu šlo skoro samo. „Čo tak si ešte skúsiť Peck?“ Opýtam  sa ho a pozriem sa na neho. Piplup len súhlasne kývne hlavou. Vezmem do ruky konár a len kývnem hlavou, aby znova zaútočil na konár a bodal do neho. Piplup sa rozbehol a potom bodol do konára a podarilo sa mu na prvý útok urobiť väčšiu dieru zobákom než predtým. Mlčky som sledovala jeho počínanie a nič som mu k tomu nehovorila. Po nejakej chvíli sa mi zdalo, že je celkom dosť unavený, tak som sa na neho pozrela. „Myslím, že pre dnešok už to stačí, keď tak si trénuj ešte sám.“ Poviem mu a podzriem se na neho. Piplul len súhlasne kývol hlavou.
Potom sa zdvihnem a vydám sa za Ponytou, ktorý trénoval Ember. Ako som sa dívala, tak som si všimla, že už uhlíky začínajú horieť, tak som sa na neho len usmiala a nechala som ho ešte nejakú chvíľu pokračovať. „Tak dobre Ponyto, čo povieš na to, keby si teraz šiel trénovať presnosť u Amber?“ Opýtam sa ho a pozriem sa na neho. Ponyta len súhlasne kývol hlavou. Potom sa vydáme späť k vetvičkám, ktoré boli zapichnuté v zemi. Potom sa začal sústrediť a začal pľuvať uhlíky, ktoré občas i horeli po konároch. Keď sa pomaly blížil k poslednému konáru, tak som začala zbierať ďalšie a zapichovať ich do zeme, aby mohol ešte pokračovať v tréningu. Ponyta začal pľuvať uhlíky i po ďalších vetvičkách a uhlíky už horeli viac a väčšie množstvo sa mu darilo vypľúvať zapálených.
Potom som sa vydala za Piplupem, ktorý trénoval. „Tak dobre Piplupe, pre dnešok už toho nechaj, trénoval si dobre, tak si odpočiň.“ Poviem mu a pozriem sa na neho. Piplup len súhlasne kývol hlavou a potom som ho odvolala späť do ballu.
Potom som sa vrátila späť za Ponytou, ktorý ďalej trénoval Ember. Keď som videla, že už má skoro všetky konáre pozhadzované, tak som mu nachystala ešte niekoľko ďalších. Potom čo začal pľuvať uhlíky na ďalšie konáre, tak ja som ho celú dobu sledovala, aby som videla, ako sa mu darí. Potom čo dokončil, tak sa na mňa pozrel. „No Ponyto, myslím, že si si dneska viedol dobre.“ Poviem mu a dívam sa na neho. Ponyta len zamával chvostom.  Potom vezmem jeho ball a odvolám ho.
Potom vezmem oboje bally a schovám je do batohu. Potom zdvihnem batoh zo zeme a potom sa vydám preč z cvičiska.

463 [A] Enwy [A] Enwy | 10. prosince 2017 v 15:32 | Reagovat

[459]:[460]:[461]: Scatterbug se sting shot naučil a útok si procvičil. Ponyta se flame charge naučil, ale potřebuje procvičit. Co se jeho útoků týče, jsou procvičeny. Umbreon si útoky procvičil a je z tréninku úplně hotový, stejně jako Wartortle, který se tail whip naučila.
Scatterbug - 5 levelů, 11% sehranosti (1% čoko. sušenka, 1% voda), 4% lásky (Kami's things)
Ponyta - 4 levely, 14% sehranosti (5% koláček, 1% voda), 4% lásky (Kami's things)
Umbreon - 6 levelů, 11% sehranosti (1% čokoláda, 1% soda), 4% lásky (Kami's things)
Wartortle - 4 levely, 11% sehranosti (1% čoko. sušenka, 1% voda), 4% lásky (Kami's things)

[462]: Piplup se peck naučil. Ponyta se Ember naučil, ale potřebuje procvičit.
Piplup - 3 levely, 4% sehranosti
Ponyta - 2 levely, 4% sehranosti

464 Hazuki Rin Hazuki Rin | 11. prosince 2017 v 11:47 | Reagovat

1) Lucario "Nell", Mightyena "Mighty"
2) Procvičení již naučených útoků, trénink uhýbání, výdrže a obratnosti, prostě klasika :-) Lucario hlavně procvičení Aury Sphere a Mighty naučení útoku Crunch
3)„Nazdárek!“ Vykřikla radostně Rin, když se před ní objevili venku z pokeballu dva její kamarádi. Byla to Nell a Mighty. Ti dva se ještě moc neznali, tedy...Mightyena znala Nell jako malou Riolu, ale opravdu teď koukala na to, jak impozantního vzhledu Nell docílila. „Wau! Hustý! Ty jsi Nell, že?“ Ujistila se pro jistotu a koukala na ni s mírně pootevřenou tlamičkou. Nell pyšně pohodila hlavou k obloze (něco na styl, jakože je hrozně slavná, když ji každý zná), ale pak jí podala na seznámení tlapku. Mightyena se zprvu lekla, co to jako dělá, že ještě nikdy podávat nikoho tlapu neviděla, ale když koukla na Rin, a ta ji kývnutím hlavy ujistila, že se nemusí bát, tlapu jí taky podala. „Těší mě,“ pověděla tiše Nell. „No, jinak, aby bylo jasno. Zavolala jsem vás sem, abychom mohli společně trénovat. Chtěla bych tě, Mighty, naučit nový útok a samozřejmě s Nell procvičit Auru Sphere. Souhlasíte?“ Zeptala se jich. Nechtěla s nikým trénovat proti jeho vůli, to ne. Samozřejmě by chápala, kdyby se na trénink její pokemon zrovna nějak necítil. „Já souhlasím,“ pokyvovala Nell hlavou. Mightyena chvíli přemýšlela, ale nakonec taky souhlasila. Avšak, pouze pod podmínkou, že společně zase něco uvaří. „Nemám proč nesouhlasit,“ zazubila se na ni Rin. „A co je to vlastně za útok?“ zeptala se Mightyena zvědavě, a přiblížila se k Rin, aby mohla nakouknout pod její paži na Pokedex. I Nell to zajímalo, co se její spolu týmový pokemon bude vlastně učit. „Jmenuje se to Crunch, je to vlastně něco na způsob kousnutí. Ale všimni si, jak na videu tomu pokemonovi září zoubky. Znamená to, že jsou daleko pevnější a útok je tak účinnější,“ usmála se na ni Rin. Mightyena s úžasem v očích přikývla. Tohle se rozhodně chtěla naučit! Chtěla být silná, stejně silná, jako Charmy. A taky proto, aby se nemusela stydět za to, že je samice. Chtěla ukázat, že i samice může být silná.
„Tak, začínámeeee!“ vykřikla Rin a horlivě se pustila do ukazování a vysvětlování toho, co se bude dít. Chtěla pro ně udělat zábavné disciplíny za odměny. První část byla jednoduchá a prostá – skákání do písku. Kdo doskočí dál, dostane sladkou odměnu! Oba pokemoni mezi sebou soupeřili (před veškerými pohyby se samozřejmě řádně protáhly, aby se jim nic nenatrhlo, to je klasika už). Lucario však doskočila vždy o kousek dál, než Mightyena. Ta si ale stěžovala, že to není fér, že má delší nohy. „Chci zápas v běhu. Rozhodně chci zápas v běhu! Zápas v běhu, v běhu!!“ skandovala rozrušená Mighty a poskakovala okolo Rin. Byla naštvaná, že Nell vyhrála. „No, dobře. Takže – píšu si. Odměna pro Nell, další disciplínou je běh od toho ukazatele START po ukazatel CÍL, fajn?“ mrkla na obě holky. Ty dvě se připravili ke startovní čáře, Mightyena už se nemohla dočkat. Věděla, že je rychlá. Byla hbitá a i na svoji velikost obratná, s během neměla problém. Navíc měla čtyři nohy, to se to běhalo. Po zapískání obě pokemoní slečny vyběhly. Předháněly jedna druhou, to je jasné, ale nakonec opravdu zvítězila Mightyena. Radostí bez sebe poskakovala, vrtěla ocasem a frkala jako nějaké neposedné štěně. Rin si tedy zapsala vítězku. Teď to bylo 1-1. Kokinko měla dostat Mighty i Nell. Další disciplína byla překážková dráha. Rin připravila nějaké překážky (nechybělo ani lano na podlézání, síť na podplazení se a různé věci na skokové manévry), a vysvětlila jim, o co jde. Kdo přeběhne dráhu rychleji, ten vyhrává. Začala Nell, byla „naspeedovaná“, jak se to tak říká. Těšila se, že všem vytře zrak. Překážky, které měla přeskakovat, překonávala dobře. Lehce a s určitou dávkou ladnosti. Ovšem překážky, které měla podlézat či se pod nimi měla podplazit, byly horší, protože ona byla vysoká a tím to bylo těžší. Když však šla na překážkovou dráhu Mightyena, bylo to skvělé. Neměla problém s žádnou překážkou. U podplazení se skvěle přikrčila a byla rychlá! Prostě super. Takže to bylo 2-1 pro Mighty. „Neboj Nell, bude ještě jedna soutěž, třeba to skončí remízou!“ Mrkla na ni povzbudivě Rin. Nell si povzdechla, ale pak jí zajiskřila očka. „To si piš!“ zatnula tlapku soutěživě v pěst. „Riolu vždy vítězí!“ zahalekala, na to na ni Rin hodila očko. Riolu? Vždyť je přece Lucario, co to zase je za fór? Rin si myslela, že ji tohle už přešlo. „Jsi Lucario, Nell. Lucario. Riolu jsi byla před vývinem,“ pokývala Rin hlavou. Na to ale Nell pohotově zavrtěla hlavou. „To jsem byla Pikachu. A z Pikachu jsem se vyvinula do Riolu, chápeš?“ rozhodila tlapkama do stran a zavřela oči a u toho zakroutila hlavou, jako by tím říkala něco na styl „tak chápeš, trumbero?“. Rin si tiše povzdechla a přikývla, „jistě. Chápu, jdeme raději trénovat, jo?“ Rozešla se kupředu. Tyhle řeči o tom, že je Riolu, když je Lucario, ji štvaly. Mighty stála opodál a jemně našpulila rty. „Myslím, že jsi Lucario,“ postavila se za svoji trenérku. Nell se ale rozčílila a jen překřížila tlapy na hrudi spolu s rázným dupnutím nohou o zem. „Jsem RIolu!!“ Křikla. Mighty od ní leknutím odtáhla hlavu a rozběhla se za Rin. „Není mimo?“ zeptala se šeptem. RIn přikývla, „asi trochu jo, ale to se spraví, neboj, neboj!“ Zazubila se na Mighty. Jak tak běžela (ani nevěděla kam), pořádně si stoupla do blátivé kaluže. Všude tu bylo bílo, sníh už začal padat ve velkém množství. Ale tam, kde se nejvíce chodilo, zbyla jen břečka a bláto. Jak do ní Mighty dupla, bláto se pořádně rozletělo okolo, to bylo něco pro ni! Její srst najednou byla na nohou celá špinavá, ale ona si to užívala. „Mighty! No tak!“ Pokárala ji trochu Rin, Mightyena se jen zazubila, štěkla a odběhla zase o kus dál. Byla to energická a skvělá kamarádka! Vždy Rin vykouzlila úsměv na rtech.
Teď už se dostáváme ke třetí – poslední – disciplíně, a tou jsou skoky do písku. V našem případě do sněhu, neboť dráha s pískem byla zapadaná sněhem, ale to nikomu nevadí, ne? Rin vzala klacek, kterým někam bokem na pěknou rovinku udělala čáru, kde je start. Potom čáru, kde je odrazové místo a připravila si metr. „Tak holky, poslední disciplína o kokina! Skok do dálky. Je to jednoduché. Jste na tom stejně, nikdo nemá větší výhodu! Mighty má 4 nohy a Nell je zase vyšší, takže žádné stěžování si, jasné?“ Zazubila se na své pokemony Rin. „No, ale není to fér!“ Pošeptala si Nell. Nell byla věčně nespokojená, když prohrávala, takže to potřebovala svést na to, že to není fér. Rin ani Mighty to ovšem neslyšely, Nell to říkala hodně potichu. „Kdo začne?“ zaznělo okolím. Na to hned zareagovala stále energická Mightyena. „Tady, tady!“ křičela. Rin chvíli dělala, že se rozhlíží po okolí, jak kdyby tu snad byl veliký zástup zájemců. Přitom tu byla jen nadšená Mighty a vytočená Nell. „Hmm, dobře! Co třeba ty? V té první řadě!“ zvolala najednou a začala ukazovat na Mightyenu. Ta se celá zavrtěla, přišla si doopravdy jak na nějaké soutěži. Začala si protahovat zadní nohy a oblizovat čenich. „Teď vám to ukážu, ukážu vám, jak skáče opravdová Mightyena! Žena!“ šeptala si sama pro sebe. Byla odhodlaná, že tohle vyhraje a tak dostane nejvíce dobrot. „Dobře, Mightyena nechť se připraví na start, další soutěžící bude Lucario jménem Nell!“ Začala Rin vytrubovat do okolí (ruce si přiložila k puse, aby to šlo lépe slyšet). Nell na ni jen koukla, nechápala, proč se najednou chová tak hloupě, takové chování u ní nezažila. „Riolu,“ opravila ji tiše, ale pak už jen sledovala výkon své kámošky – momentální protivnice. „Ano! Nádherný skok vážení. První Mightyenin pokus vyšel na krásné 2 metry! Rovné 2 metry bez rozběhu!“ RIn začala tleskat a u tleskání máchala rukama do všech stran. Mightyena se zazubila a uklonila se. „Ano, jsem nadaná, vím to o sobě,“ pyšně se nadmula. To se však nelíbilo Nell, která bez váhání přistoupila k čáře „START“. „Ještě počkej, jsem na řadě!“ okřikla trochu egoistickou Mighty. Hlasitě vydechla a soustředila veškerou sílu do přípravy na skok. Trošku se párkrát pohupovala v kolenou, podřep, tlapy dozadu a výskok! Při dopadu tlapy dopředu áááá! Hotovo! „Nádhera!!!!“ zaznělo okolím hlasitě. „Krásné 3 metry!!“ křičela Rin, jak kdyby snad chtěla, aby to slyšeli všichni na tribunách. Nell se najednou objevil úsměv na tváři a trochu škodolibě se podívala na Mighty, na té šlo zase vidět, že je šokovaná a naštvaná. „Cože?! To není fér!“ křikla najednou Mightyena. Naprdnutě si sedla na zadek, našpulila rty a koukala do strany svýma zamračenýma očima. „Ale no tak, Mighty...Netrucuj. Vždyť to byla jen jako soutěž, ne opravdová soutěž,“ snažila se ji ukonejšit Rin. Nechápala, proč se všichni její pokemoni hned naštvou, když nejsou „ti nejlepší“. „Však dobroty dostanete obě dvě, je to remíza...dva-dva, vzpomínáš?“ Mightyena dál koukala nasupeně do strany, ale zanedlouho oči převedla na trenérku a zazubila se. „Tak jo, to beru. Chci Berry,“ rozhodla se hned, co si dá. Rin hlasitě vydechla, jemně zakroutila hlavou a pak se zazubila. „Jste telata, fakt,“ zasmála se, otevřela krabičku s Berry a oběma podala po jedné modré Oran berry. Pak jim otevřela lahev se sodou. „Tohle je jako sladká odměna?!“ zahalekala překvapeně Nell. Očekávala další Berry, vždyť voda přece není sladká odměna! „No, je. Buď ráda, že máš co pít, kdybys jedla jen dobroty, neunesla by ses,“ vyplázla na ni hravě jazyk Rin. „Srandisto,“ pošeptala jí na zpět Nell.

465 Hazuki Rin Hazuki Rin | 11. prosince 2017 v 11:48 | Reagovat

ČÁST DRUHÁ
-----------
Po krátkém občerstvení byl čas na to, aby pokračoval trénink. „Napadlo mě, co si potrénovat sílu a obratnost?“ Pronesla trenérka nadšeně. „Postavíme společně sněhuláka! Je všude kupa sněhu, je i docela mokrý, není to takový ten prašan, jak se říká. Hm, co vy na to? Koulením velkých koulí se taky zlepšujete, ne? Určitě, když Mighty bude koulet čumákem nebo předníma tlapama bude kouli tlačit před sebou, je to dobré na rovnováhu, když čumákem, tak zase na pořádný švih!“ Pohodila hlavou, jak kdyby ona sama měla odkoulet kouli nosem. Pokemoni souhlasili, vlastně se jim nápad stavění sněhuláka docela líbil, nikdy to nedělali. Aspoň si to zkusí. „Zábava začíná! Hurá!“ zazubila se Rin nadšeně, poskočila si a začala upevňovat jednu menší kouli. Tu zvětšila a položila ji do sněhu. „Tuhle bude válet Nell. Dobře? Bude to ta největší spodní koule, udělej ji velkou,“ podala pokyny a udělala další malou kouličku. „A tahle je pro tebe. Střední, o něco menší, než bude ta Nellina. Kdyby cokoliv, volejte, budu opodál dělat hlavičku!“ zasmála se znova. Očividně ji blbnutí ve sněhu bavilo. Začala si koulet malou kuličku, protože ji měla nejdřív, hezky ji uhladila, aby byla zarovnaná. Pokemoním slečnám to však trvalo trošku déle, obzvlášť Mightyeně, protože mít 4 nohy není vždy výhoda. Šlo jí to prostě hůř, ale poprala se s tím. Nakonec to byl spíš trénink trpělivosti. Když Nell dokoulela svoji velkou kouli, umístily ji hezky pod velký strom. Uhladily ji, aby byla pěkně zarovnaná (tak jak hlavička). To stejné udělaly i se střední koulí, kterou válela Mightyena. „Povedla se ti, myslím, že je to super,“ dostala pochvalu od trenérky. Nel pokývala hlavou. „Tojo, na to, že máš čtyři nohy, tak dobrá práce. No a co teď?“ Rin na ni koukla. „Teď vyzvedneme tu střední kouli na tu tvoji, na tu největší. Pak ji upevníme trochou sněhu, aby nespadla.“ Jak řekla, tak udělaly. Koule jim šla nahoru hůř, byla těžká, dokonce jim jednou málem i spadla. Nějak to však zvládly, kouli upevnily a nahoru daly i hlavičku, kterou taky upevnily. Koule ještě jednou hezky uhladily rukama a tlapkama (kdo měl co, každý přiložil packu k dílu), a potom zapracovaly na ručičkách. Chtěly je udělat ze sněhu, ale moc jim to nešlo, tak použily dva velké klacky. Pak prstem Rin vytvarovala sněhulákovi oči, pusu a nos. Samozřejmě nechyběly ani knoflíčky. Svůj výtvor pak poměrně nadšeně obdivovaly, ale Nell to nedalo, a promluvila. „No já nevím, něco mi tam nesedí. Mám pocit, že jsem někde viděla, že by měl mít sněhulák mrkev jako nos, není tomu tak?“ zeptala se. Rin se zamyslela a přikývla. „Jo, ale já žádnou mrkev v batohu nemám, leda, že bys ji měla po tlapce ty,“ zazubila se na ni. Nell protočila očima. „Hahaha, vtipný,“ zabručela. Očividně procházela pokemonní pubertou.
„Tak fajn, jdeme trénovat. Teď už opravdu. Byla to zábava, ale musím Mightyenu naučit ten útok a ty si ho musíš procvičit. A vůbec, všechny útoky si musíte procvičit!“ zvolala najednou Rin a rozešla se doprostřed tréninkového pole. „Nejdřív si dáte malý zápas mezi sebou, dobře? Ale opatrně, jen přátelák!“ zazubila se na kamarádky, musela jim to ale zdůraznit, neboť už několikrát zažila, že se její pokemoni rozvášnili a pak nevěděli, kdy je dost. Mightyena a Lucario se postavili proti sobě v rozumné vzdálenosti a čekali na to, co jim Rin řekne. „Dobře, Mightyeno, zkus nárazový útok, Lucario, vyhni se a použij svoje bojové techniky. Zkus Mightyenu zasáhnout!“ Zavelela. Mighty se rozběhla na Nell, která v mírném podřepu číhala na správný okamžik. Pak vyskočila, takže Mightyenu bravurně přeskočila, ještě ve výskoku se otočila do správného směru, a když se Mightyena otáčela na Nell, Nell jí uštědřila pár zásahů svýma bojovýma tlapama. „Mightyeno, nedej se, kousnutí!“ Příkaz Rin byl tak energický, že Mightyena vlastně odtušila, co Rin chce a začala se hýbat už předtím, než něco zaznělo ve vzduchu. Tak se jí povedlo zakousnout se Nell do nohy. Zároveň s ní škubla, takže Lucario kousek odhodila, a ta spadla. „Zvedni se! Začni se svým útokem Force Palm!“ Zavolala Rin povzbudivým tónem na Nell. Ta se pomalu zvedla, hlasitě dýchala. Podívala se na své tlapy a už cítila, jak se jí v nich shromažďuje potřebná síla. „To ti nedaruju,“ hlesla tiše sama pro sebe. Pak se ale rozběhla k Mightyeně. Ta ten útok vůbec neznala, proto nevěděla, co má očekávat. Chtěla se Nell vyhnout, ale překvapilo ji, že Nell zastavila a vyskočila nad ni. Mightyena zvedla hlavu k obloze, a než stihla nějak zareagovat, dostala pěknou ťafku útokem Force Palm do zadku ze shora. Rozplácla se na zemi, a Nell vítězně dopadla vedle Mightyeny. „Hej! To bylo trochu násilné!“ Odvětila Mighty, Rin k nim s úsměvem (jak jinak, že) přicházela. „Byly jste dobré! Mighty, jsi ok?“ zeptala se jí. Mightyena se pomalu zvedla a přikývla, „jo jsem. Zítra mě ale bude všechno bolet,“ zasténala. Ale co, však po tvrdém tréninku tělo bolí, to je normálka, ne? „Dobře, můžeme přejít k novému útoku? Ráda bych tě naučila ten útok Crunch, bude to rychlé...Aspoň myslím, když umíš kousnutí, bude Crunch hračka.“ Potom se podívala na Nell a ukázala na nějakou dřevěnou postavičku, na které byl přichycený molitan. „A ty si jdi zkoušet Auru Sphere, dobře? Dej do toho všechno, ať se to zlepší. Až naučím Mightyenu nový útok, dáte si ještě jeden zápas,“ mrkla na Nell a poplácala ji přátelsky po ramenou. Koukala se na její záda, jak pomalu odchází. Byla ráda, že z malé Riolu vyrostla taková silná, spolehlivá Lucario. Pohled ale vrátila na Mighty a rázně přikývla, „jdeme na to! Nejdřív ti to znovu ukážu na Pokedexu, pozorně se dívej. Všimni si těch zářivých zoubků,“ upozornila ji a pustila video útoku. Byl tam pokemon, který běžel proti protivníkovi, jakoby chtěl provést kousnutí, ale místo toho protivníka rafl a od zubů mu vzešla malá záře. „Ve tvé tlamě musí být ohromná síla, proto si to začneme trénovat od začátku, ano?“ vzala do ruky gumový, pevný kroužek, který měl být na posilování svalů. Ten jí vložila do tlamy. „Tak, teď se pokus to několikrát skousnout, nejdřív to asi půjde lehce, ale postupně to půjde hůř a hůř. Dáme si to desetkrát, ano?“ Mightyena kroužek vyplivla na zem a začala se znechuceně tvářit. „To je odporný! Jak je to gumový, tak to má pachuť, blééé!“ Zavrtěla hlavou. Rin oslintaný kroužek chytila do dvou prstů. „Hmm, chápu. Kdybych ti za to dala kus dobroty, zvládla bys to?“ vzhlédla na ni s povytaženým obočím, ovšem už dopředu znala odpověď. A nemýlila se! Mightyeně zazářila očka a začala přikyvovat. „Jistě, jistě!“ kroužek si vzala do tlamy a začala ho pomalu skousávat. U pátého opakování ji začínaly bolet svaly v tlamě. „Pokračuj, jde ti to skvěle, odměna je na dosah tlapky!“ zazubila se na ni Rin. Měla pravdu, držela před ní malý kus staré marcipánky. Mightyena zakoulela očima a zboku tlamičky jí stekly sliny. Milovala jídlo! „Hej Ho Hffryyc!!“ štěkla po trenérce, když zrovna skousávala kroužek. Rin na ni koukala, jemně naklonila hlavu do strany a přivřela nechápavě jedno oko. „Co? Cos to říkala?“ zeptala se jí. Mightyena protočila oči, nechápala, jak její trenérka nemůže rozumět tak jasnému pokynu? „Hej Ho Hffryyc!!“ zopakovala úplně stejně. Rin chvilku nehybně stála, ale pak se poškrabkala ve vlasech a pokývala hlavou. „Jojo, je venku hezky, vím,“ usmála se. Očividně vůbec nevěděla, o čem je řeč. Mightyena naštvaně vyplivla posilovací gumový kroužek na zem a hlasitě vzdychla. „Říkala jsem, abys to dala pryč, musela jsem celou dobu čichat tu vůni. Teď to naval,“ pověděla trošku neomaleně a otevřela tlamu. Rin marcipánku rozlomila napůl a spokojeně přikývla, jak to rozlomila nádherně přesně v polovině. Do kousku si kousla, aby ji ochutnala, uvědomila si totiž, že ji nikdy nejedla. Mightyena se už polekala, že ji nedostane celou. Nervózně přešlápla z místa na místo a s otevřenou tlamou dál čekala na svůj příděl jídla. Jako nějaký poddaný služebníček. Rin ji po očku sledovala, musela se začít hrozně smát. Jak dlouho by tam Mightyena asi s tou otevřenou tlamou ještě byla schopna čekat? Den? Dva? Možná i týden? A všechno kvůli jídlu! Vložila jí tedy do úst půlku té marcipánky, pak teprve Mighty mohla spokojeně tlamu zavřít a užívat si sladkou chuť tohoto kousku. „Další dostaneš a pak,“ mrkla na ni Rin. Tímto jí však slíbila, že ten druhý kousek taky patří jí, aby se nebála. Mighty si ještě trošku zaposilovala, ale potom už šly dělat jiné věci. Rin mezitím zkontrolovala Nell, že všechno jde tak, jak má a že pilně pracuje. Samozřejmě Nell byla svědomitá a vše dobře dělala a snažila se být ta nejlepší. „Mighty, tento malý klacek rozkousni napůl,“ pověděla pokyn Rin. Mighty s tím neměla žádný problém, její zuby byly pěkně ostré. Klacík se rozpadl napůl a Mightyena vrtěla radostně ocasem, jaká je to šikovná holka. Rin však měla velkou zásobu klacků a pořád ty klacky byly větší a tlustší. Mightyeně to však poměrně šlo, jen u těch nejvíc tlustých se trochu zasekla, ale když to zkusila znovu a znovu, vždy se to podvolila a klacek se rozpadl. Pak ho ještě překousávala dál a dál. „Výborně, teď ti ho budu házet, ty ho budeš za běhu chytat, aby sis zlepšila pozornost, jo?“ Jak řekla, tak udělala. Odešla do Mighty dál a klacek jí hodila. Ta ho chytila a celé se to ještě dostkrát opakovalo, aby si Mightyena zlepšila postřeh, skus a svaly na tlamě. Navíc ji to bavilo, tak co? „Ještě něco!“ Povykovala nadšená Mighty, požírajíc druhou část marcipánky. „No, myslím, že můžeme začít s tím útokem, jsi připravená,“ mrkla na ni trenérka.

466 Hazuki Rin Hazuki Rin | 11. prosince 2017 v 11:50 | Reagovat

ČÁST TŘETÍ
-----------
Mightyeně zazářila očka. Bude silnější a bude umět další útok! Bude se moci vyrovnat Charmy! Už se nemohla dočkat, až jí ho ukáže a všem se pochlubí, co nového umí. „Naběhni na ten provaz a vyskoč, zachytni se zubama a drž se,“ pověděla Rin a ukazováčkem ukazovala na lano, které bylo přivázané od stromu ke stromu a bylo ve výšce tak 2, 5 metrů. Mightyena někdy nevyskočila dost vysoko, takže se nezakousla. Jindy jí to zase ujelo, že akorát spadla na rypáček, ale jindy se bravurně zakousla a držela se hlava nehlava. Několikrát se to zopakovalo, Rin chtěla vidět alespoň 5 pořádných zákusů. Když tento limit Mighty splnila, dala jí Rin přestávku, aby měla čas si tyhle věci trénovat i sama a šla za Nell. „Tak co, jak se ti daří?“ Zeptala se, když k ní dorazila. Nell, celá upocená, přikývla, že dobrý. „Trénuju bojové chvaty, které si mě naučila na této figuríně,“ ukázala na ni. Figurína byla už od Nell dost pomlácená. „Jsi holka šikovná, děkuju ti, že se tak snažíš, i když na tebe nikdo nedohlíží,“ sklonila hlavu Rin. Byla opravdu nesmírně šťastná, že z malé nezbedné Pika-Riolu vyrostla taková snaživá Riolu-Lucario. Nell se na Rin jedním koutkem usmála a dala palec vzhůru. „Jen klid, já chci všechny na zápasech pak porazit, proto tak dřu! Ukážu všem, jak je Riolu silný pokemon!“ Sebevědomě dala hlavu až k nebesům. Rin povytáhla obočí, co sakra pořád s tím Riolu měla? „Ano, ano,“ pokývala hlavou. Nechtěla už jí nadále kazit iluze, že je Lucario a ne Riolu. Asi spíš bude čekat, až to sama pochopí. „A co, zkoušela jsi už ten útok Aura Sphere?“ zeptala se Rin, ale Nell zakroutila hlavou. „To ne, ale zkoušela jsem už foresight, který teda mě uvádí do divného stavu, kdy nic nevím,“ zapřemýšlela nad tímto útokem. „A pak Force palm a různé uhýbání, bojové chvaty, kopy a tak. Klasika to, co vždy děláme společně,“ pověděla. Rin přikývla a pochvalně ji poplácala po rameni. „Jen tak dál, dej si přestávku a pak zkus i tu Auru, přijdu za tebou,“ slíbila jí. Nell přikývla a posadila se nedaleko figuríny, aby si odpočala a nabrala trochu sil.
Mezitím už Mightyena netrpělivě čekala na další pokyny, protože svoje už měla zopakované, byla odpočatá a chtěla trénovat dál. „Mighty, hotovo?“ zeptala se Rin. Mightyena se celá zavrtěla a přikývla. „Všechno, všechno! Co dál?!“ energicky hopkala vedle Rin. Ta se zazubila a nadechla se, aby mohla říkat další úkoly. „Dobře, takže už máme potrénované svaly v tlamě, pevný skus, zuby...teď už doopravdy můžeme jít na to. Poslyš, vezmeš si tento malý kamínek a budeš se ho snažit rozkousnout. Je to jako technika Bite, neboli kousnutí. Jen do toho dáš více energie, zoubky by ti měly zářit, rozumíš?“ pověděla jí s mrknutím oka a podala jí do tlamy kamínek. Mightyena kamínek ohlodávala, ale to bylo tak jediné. „Nene, Mighty. Musíš pořádně hryznout, takhle,“ předvedla jí názorně Rin, kamínek si od ní vzala a místo podání jí ho zkusila nadhodit. Mighty si ho tak sama chytila a už tím pádem měla rozevřenou tlamu a mohla rovnou skousnout. Bylo to lepší, měla totiž větší sílu skusu. Tohle zkusily společně ještě několikrát, dokud se Mighty nepodařilo kamínek rozkousnout. Pak se přešlo na větší kámen. Prostě „od nuly po stovku“, od nejlehčího po nejtěžší. Mightyena začínala cítit, jak jí síly svaly na tlamě a zlepšuje se jí skus. Cítila taky, jak její zuby jsou pevnější než kdy dříve. Že by na to začínala přicházet? Ve chvíli, kdy rozkousla i větší kámen, zaradovala se. „Rin, asi to mám! Podívej, hoď mi ten kámen, znovu, rozkousnu ho napoprvé! Rozpadne se na půl!“ vykřikla a čekala na hození kamene. Rin ho tedy zvedla ze země a opatrně jí ho nadhodila tak, aby ho Mighty chytla. Ta byla tak soustředěná, že ani nepocítila to, že jí podkluzují tlapky, takže místo chycení kamene si pěkně namlela tlamu. Rin se začala šíleně smát, zato Mighty byla akorát tak naštvaná. „Nesměj se!!“ Křikla po ní otráveně a naštvaně si dupla tlapkou, jak se sesbírala ze země. „Pro-promiň!“ Omluvila se skrze smích Rin. Prostě ji to pobavilo, nemohla si pomoci. Mightyena s sebou tak třískla, jak nějaká hruška, co spadla ze stromu. „Ticho už! A hoď mi to znovu a dívej se radši, jo?!“ začala vřískat Mighty, ale byla ve střehu a znovu připravená na rozkousnutí kamene. Očividně ji trénink hodně bavil, a chtěla předvést, jak se jí podařilo zesílit skus a zoubky. Jakmile Rin nadhodila ten kámen znovu, zaregistrovala, že těsně předtím, než kámen Mighty rozkousla, jí zoubky jemně zazářily. Kámen se rozpadl na dvě poloviny a Mighty, celá šťastná, že to zvládla, pyšně a radostně poskakovala. „Viděla si to?!“ Štěkla zvesela. „Ano, je to super, už jsem viděla, že ti září zoubky! Jsme blízko k naučení útoku Crunch, jsi šikovná!!“ zazubila se Rin, byla stejně nadšená, jako tadyhle Mighty. Nesměly však usnout na vavřínech, další částí tréninku bylo (jak jinak, že) znovu rozkousnout kámen, ale teď tak, aby se rozpadl na hodně malinkých částeček, jako to udělal Totodile na videu v Pokedexu. Mightyeně tohle samozřejmě nešlo, opět to totiž chtělo více síly, než vynakládala předtím na pouhé rozpůlení kamene. „Dobře, jdu za Lucario, zkoušej to dál sama, přijdu za tebou za chvíli, ano?“ zeptala se (a částečně to i oznámila) Rin, ale Mightyeně to vůbec nevadilo. Proto už se od ní Rin vzdalovala a přibližovala se k Nell, která si zrovna dávala pauzu, jelikož byla poměrně unavená. „Ahoj, jak to jde?“ zeptala se jí. Nell pokývala hlavou ze strany na stranu, jakože ok. „Zkoušela jsem Auru sphere, koukneš se, jestli je to ok?“ zeptal se své trenérky. Ta přikývla, samozřejmě, ještě aby se na to nekoukla, že. „Tak až budeš chtít, začni,“ pověděla Rin. Nechtěla Nell nijak honit a přikazovat jí, že musí jít trénovat zrovna teď. Zastávala ten názor, že pokémon nejlépe funguje tehdy, když se k němu člověk chová s úctou a jsou z nich kamarádi. Nell se však ihned zvedla a v packách začala tvořit modrou zářící kouli. Byla snaživá a cílevědomá. Po chvíli kouli plnou silou vrhla na figurínu, která už byla slušně dorasovaná. Tahle vržená modrá koule byla nejspíš nejsilnější ze všech, co dnes Nell vytvořila, protože figurínu to doslova rozlomilo napůl. „Žjóva! To se mi dnes ještě nepovedlo,“ žasla sama nad sebou. Rin jí zatleskala, tohle bylo opravdu precizní provedení útoku Aura sphere. „Skvěle. Nemá námitky, jen to prosím na tu půlku, co ještě stojí, zkus znovu, abych si byla jistá, že ten útok už zvládáš, ale věřím, že ho umíš,“ usmála se Rin a čekala. Nell okamžitě v tlapkách začala tvořit další, dokonce to už ani netrvalo tak dlouho, jak ta první. Koule už mohla po pár sekundách letět, figuríně odlomila kusy dřeva. „Super, je to bomba! Jsi skvělá, už si dej pauzu, jo? Pak si dáte krátký tréninkový zápas na procvičení útoků společně s Mighty, jo? Pojď se mnou, stačí, když se budeš na Mightyenu koukat, jo? Odpočiň si. Chceš něco dobrého?“ Zeptala se ještě po cestě za Mighty RIn, ale Nell nechtěla. Měla teď plnou hlavu toho, jak skvěle se jí ten útok povedl. Mightyeně už se mezitím povedlo kámen rozdrolit na malé kousky. Zoubky jí zářily pořád! Kdykoliv něco chtěla rozkousnout, očividně už se ten útok v ní probudil. „Já už jsem na to přišla, haha!“ Pochlubila se hned, a tím i potvrdila, že ten útok ovládla. „Vážně? Ukaž!“ Vybídla ji Rin. Dneska měla ze svých svěřenců opravdu velikou radost, přece jen...Zvládly všichni odvést opravdu dobrou práci. Naučit se útok, vše procvičit a zaposilovat, to se jen tak někomu nepovede! Při ukázce rozkousnutí kamene zuby opravdu zářily tak, jak měly. „Vynikající, ježiš, jste tak šikovný, nemůžu tomu skoro uvěřit,“ pověděla Rin, přičemž si držela dlaně na tvářích. Posadila se na země a hlasitě oddechla. Byl to skvělý pocit.
Všichni přítomní si teď dávali dlouho pauzu. Byli unavení, Rin se rozhodla, že po tomto tréninku by si zasloužili všichni její pokemoni nějakou zábavu. Třeba v lese, kam chodila dojit Miltanky. „Tak jo, poprosím vás, abyste si daly ještě zápas mezi sebou. Jen tak zlehka, ale použijte ty nové útoky, ano?“ Pověděla jim. Holky se zvedly ze země, postavily se daleko od sebe a zápas mohl začít. „Dobře, Mightyeno, začni s útokem kousnutí, Lucario uhni!“ Křikla Rin. Mighty na nic nečekala a rozběhla se po Nell, která ale měla dobře natrénované únikové manévry a prostě Mightyenu jen přeskočila. Sama pak na Rinino vyzvání zaútočila zezadu Aurou sphere. Samozřejmě do toho nedala tak ohromnou sílu, spíš jen tak zlehka, aby to Mightyeně moc neublížilo. I tak to ale byla pořádná rána, která Mightyenu na chvíli srazila k zemi. „Počkej, já ti ukážu,“ hlesla tichounce sama pro sebe Mighty, když se sbírala ze země. Využila toho, že Nell se vydýchává (aura očividně brala dost energie), rozběhla se proti ní a rovnou se jí zakousla svým novým útokem do stehna. Silou ji odhodila na zem od sebe a vítězně hrdě vypjala hruď. „Hahá!“ Zazubila se. „Ale to není fér, já to neudělala plnou silou!“ Hájila se hned Nell. „Kdyby jo, už nevstaneš!“ Naštvaně dodala. Dál to však už nekomentovala, protože je volala Rin k sobě. Začala je chválit a objímat. „Udělaly jste mi obě dvě velkou radost, útoky zvládáte na 100%. Teď máte volno, zajdeme do pokémoního střediska, kdyby náhodou něco, ale myslím, že už jste na tvrdé tréninky zvyklé, ne?“ mrkla na ně. Obě souhlasily, ještě se všechny společně zasmály. RIn je schovala do pokeballů a rozešla se směrem k pokemonímu středisku.

467 Hazuki Rin Hazuki Rin | 11. prosince 2017 v 11:50 | Reagovat

[466]: Zapomněla jsem na jídlo :-)

Poprosím aplikovat
Nell - soda, Oran berry
Mighty - soda, Oran Berry, stará marcipánka

468 [A] Drobeček [A] Drobeček | 11. prosince 2017 v 16:43 | Reagovat

[464]:[465]:[466]:[467]: Mightyena se Crunch úspěšně naučila, Lucario si Aura Sphere procvičila.

Mightyena +5 levelů, +14% serhanosti (5% berry, 1% soda, 1% marcipánka)
Lucario +6 levelů, +11% sehranosti (5% berry, 1% soda)

469 Dail Dail | 25. prosince 2017 v 21:43 | Reagovat

1. Piplup, Ponyta, Staryu
2. Precvičenie – Bubble, Peck [Piplup]; Precvičenie – Tackle, Ember [Ponyta]; Precvičenie – Water Gun, Učenie – Tackle [Staryu]
3. Rozhodla som sa, že je zase čas trénovať moje pokémony, ktorých bolo pomaly viac a viac. Po chvíli som došla na tréningové pole a tak som sa vydala na nejaké prázdne miesto. Prešla som celé cvičisko a zastavila som sa na druhej strane. Potom som z chrbta zhodila batoh a vytiahla som tri Pokébally. Dva som strčila do kapsy a tretí som hodila pred seba. Potom sa predo mnou objavil Piplup. „Ahoj Piplup, dneska budeme trénovať.“ Poviem mu a dívam sa na neho. Piplup len súhlasne zakýval hlavou a čakal, čo sa bude diať.
„Začneme s opakovaním Bubble.“ Poviem mu a ľahko sa na neho usmejem. Piplup súhlasne kývol hlavou a potom začal vyfukovať bublinky. Chvíľu som ho mlčky sledovala a nechávala som ho pokračovať, než som sa od neho trochu vzdialila a začala som zbierať zo zeme vetvičky, ktorých dneska asi budem potrebovať celkom dosť. Potom som ich začala zapichovať do zeme. Potom som vzala Pokéball s Ponytou a hodila som ho pred seba. „Ahoj Ponyta.“ Poviem mu a usmejem sa na neho. „Ahoj.“ Povie Ponyta a začne sa dívať okolo. „Dneska si trochu potrénuješ útoky, ktoré už vieš.“ Poviem mu. Ponyta len súhlasne začne kývať hlavou. „Tak dobre, začneme s Tackle.“ Poviem mu a potom ukážem na vetvičky, ktoré boli zapychané v zemi. Ponyta len kývne hlavou a potom začne na vetvičky útočiť pomocou Tackle. Len sa na neho usmejem a potom sa idem pozrieť na Piplupa, ktorý ďalej pokračoval v Bubble.
„Skús to napríklad na ten strom tam.“ Poviem mu. Piplup príde bližšie k stromu a potom začne vyfukovať bublinky na onen strom. Mlčky ho sledujem. „Vypadá to dobre Piplup.“ Poviem mu a ďalej ho sledujem. Po chvíli sa vydám k hromade konárikov a začnem ich opäť zapichovať do zeme a nachystám toho viac, i pre ďalších.
„Tak dobre Piplup, poď sem, teraz skúsiš, Peck.“ Poviem mu a potom počkám, až príde ku mne. „Tak dobre môžeš začať.“ Poviem mu potom. Piplup sa rozbehne proti vetvičkám a začne do nich za behu bodať. Len sa na neho dívam. „Vypadá to dosť dobre, len pokračuj.“ Poviem mu len zatiaľ nebolo viac čo mu hovoriť, dneska len stačilo, aby si svoje útoky precvičili.
Potom vezmem posledný Pokéball a hodím ho pred seba. „Ahoj Staryu.“ Poviem veselo. „Dneska budeme trochu trénovať.“ Poviem jej. „Ahoj.“ Povie Staryu a díva sa na mňa. „Hmm, tak dobre.“ Dodá. Len sa na ňu usmejem. „Tak dobre, prvé si zopakuješ Water Gun, dobre?“ Opýtam sa a sledujem jej reakciu. Staryu len súhlasne kývne a príde k vode a potom začne s Water Gun. Chvíľu ju sledujem a neruším ju v jej sústredení.
Po chvíli sa vydám za Ponytou. „Tak dobre Ponyto, ešte si dneska precvičíš Ember, minule si sa ho učil, ale ešte to nie je  úplne ono.“ Poviem mu a potom ukážem na ďalšie vetvičky. „Tak dobre.“ Povie Ponyta a potom sa presunie k ďalším vetvičkám a začne na ne pľuvať horiace uhlíky.
Piplup ďalej pokračuje v precvičovaní  bodavého útoku. „Vypadá to dobre Piplup.“ Poviem mu keď ho z diaľky sledujem. „Myslím, že to pre dnešok i stačilo, pokiaľ sa ti už nechce trénovať.“ Poviem mu a dívam sa na neho. Piplup len súhlasne kývne hlavou, pretože sa mu už dneska nechce trénovať. Tak sa na neho len usmejem a potom ho odvolám do jeho Pokéballu.
Potom sa vydám za Staryu, ktorá pokračovala vo Water Gun. „Staryu, Water Gun ti ide, čo keby si sa dneska naučila ešte jeden útok a to Tackle?“ Opýtam sa a pozriem sa na ňu. „Tak dobre.“ Povie Staryu. Potom jej ukážem, aby ma nasledovala. Potom prídeme k ďalším vetvičkám. „Tackle je vlastne nárazový útok, ide o to, že čo najväčšou silou narazíš do svojho nepriateľa.“ Poviem jej a pozriem sa na ňu. „Chápu.“ Povie Staryu a potom zaútočí pomocou Tackle do jedného z konárov, ktorý bol zapychnutý v zemi. „Dobre, to bolo dobre, ale možno by si to mohla skúsiť ešte trochu silnejšie.“ Poviem a usmejem sa. Staryu to skúsi znova a podarí sa jej to trochu silnejšie. „Dobre, toto je pre začiatok dobre, len tak ďalej pokračuj.“ Poviem jej.
Potom sa idem pozrieť na Ponytu, ktorý trénoval Ember. „Pokračuj ešte chvíľu myslím, že by ti to mohlo ísť ešte lepšie.“ Poviem mu a sledujem ho, ako pľuje horiace uhlíky po konároch. Keď to dokončí, tak sa na mňa pozrie. „Ano myslím, že je to dobre, čo keby si toho pre dnešok už nechal a poriadne si odpočinul zase na ďalší tréning?“ Opýtam  sa ho a pozriem sa na neho. Potom vytiahnem jeho Pokéball a odvolám ho. „Tak dobre.“ Povie Ponyta a nechá se odvolať.
Potom sa vydám za Staryu, ktorá ďalej trénovala Tackle. Mlčky ju sledujem, ako sa jej darí. Staryu zhadzuje všetky vetvičky, ktoré sú okolo nej. „Vypadá to dobre, ale myslím si, že si to budeš musieť ešte niekoľkokrát zopakovať, než ti to pôjde úplne samo.“ Poviem a ešte ju nechávam pokračovať v tréningu. Po nejakej chvíli jej ešte nachystám niekoľko ďalších vetvičiek, aby ešte mohla pokračovať v tréningu.  Keď sa mi začala zdať unavená, tak som sa na ňu pozrela a došla som k nej. „Myslím, že už to pre dnešok stačilo, nemala by si sa hneď na prvom tréningu namáhať.“ Poviem jej a potom vytiahnem jej Pokéball a odvolám ju. „Tak dobre, budeme pokračovať zase nabudúce.“ Povie Staryu a nechá se odvolať.
Potom sa vydám k môjmu batohu. Schovám do neho všetky tri Pokébally a vydám sa preč z cvičiska.

470 [A] Drobeček [A] Drobeček | 30. prosince 2017 v 18:44 | Reagovat

[469]: Pokemoni si útoky procvičili, Staryu potřebuje Tackle procvičit.

Piplup +2 levely, +3% sehranosti
Ponyta +2 levely, +2% sehranosti
Staryu +1 level, +2% sehranosti

471 [A] Drobeček [A] Drobeček | 30. prosince 2017 v 18:49 | Reagovat

[470]: //EDIT: Ponyta si Ember stále potřebuje procvičit.

472 Rory Rory | 6. ledna 2018 v 14:09 | Reagovat

1. Glaceon Joker, Amaura Aurea, Kadabra Castiel, Pidgeot Ace, (Incineroar Lilith, ktorá sa objavila len, aby náhodou o niečo neprišla)
2. ACE v úlohe trénera + precvičenie útokov, CAS živý terč +  naučenie Psychic (aspoň základy) a JOKER&AUREA naučenie Blizzardu.
3. 1/3
„Dobre, zlatíčka, vitajte na našom prvom spoločnom tréningu!“ zazubila som sa, keď som sa dostala na tréningové pole. Síce tam bolo mrte veľa snehu, ale ľadovým pokémonom by to vadiť nemuselo, nie? A ja... no, nejako to určite prežijem. „Roryyy!“ ozvalo sa za mnou a ja som vyľakane nadskočila. „Hehehe, pozri sa, čo viem!“ zazubila sa a mne došlo, že som z pokéballov vyvolávala len Aureu a Jokera. „Lilith... čo robíš vonku?“ Lilith len pokrčila plecami. „Mala som taký pocit, že ideš trénovať bezomňa!“ zamrmlala obviňujúco. Len som pokrčila plecami. „Musím trénovať aj s ostatnými...“ Lilith sa zazubila. „Tak to ti pomôžem! Čo budeme robiť?“ zamrkala na mňa nadšene a ja som si len vzdychla. „No... chcela by som Jokera a Aureu naučiť taký jeden ľadový útok... a Ace bude potrebovať doučiť Steel Wing...“ Lilith len zamrkala. „Moment... všetci dostanú nový útok, ale ja nie?“ nadvihla obočie a ja som pokrčila plecami. „Mám pre teba už niečo pripravené, ak ti to pomôže. Ale nie dnes. Už toho mám na dnes dosť a s tebou by som chcela mať poriadny tréning, na ktorý treba čas a energiu, ktoré teraz nemám,“ zamrmlala som. Lilith len prevrátila očami. „Aký útok chceš Jokera a Aureu naučiť?“ spýtala sa nakoniec. „Blizzard...“ zamrmlala som a otočila som a k spomínaným pokémonom.  „Panstvo, počuli ste. Dnes sa pokúsime o blizzard. Vie mi niekto z vás povedať, o čo ide?“ tak trochu som sa cítila ako učiteľka v škole. Aurea aj Joker sa napriamili a stíchli. „Útok...“ – „Ľadový!“ – „Pľuješ pri tom sneh!“ – „Vyzerá takto podobne, ale je oveľa oveľa silnejší!“ zakončila Aurea a predviedla powder snow. Prikývla som. „Vpodstate máte pravdu. Áno, môže to byť podobné Aurinmu útoku, ale blizzard je... oveľa silnejší a chladnejší. Viete, čo je to blizzard... ale nie útok, blizzard v počasí?“ Obidvaja prikývli. „Presne to sa pokúsite vyvolať. Len... nebude to prírod, čo to bude kontrolovať, ale vy. S Lilith sme sa ohnivé útoky vždy učili štýlom, že sa musí rozpáliť, rozhorieť vovnútri... tak nejako to funguje, nie?“ Lilith len prikývla. „A vy? Ako to máte vy? Ste ľadoví pokémoni, takže ľadové útoky by pre vás mali byť prirodzenejšie...“ Aurea a Joker si vymenili pohľady. „No... tuto,“ ťukla si Aurea do hrude, „cítim mráz a potom to len... dám zo seba von!“ zamrkala potom. Prikývla som a obrátila sa k Jokerovi. „A ty?“ Ten len pokrčil plecami. „Ja ľadové útoky neovládam. Len tackle. Takže...“ nedopovedal a len sa pousmial. Vzdychla som. „Nevadí, tak toto bude tvoj prvý... ale ešte predtým sa trochu zahrejeme, lebo mi mrzne... všetko! Cítim, ako mi zmrzli končeky... asi by som mala skočiť ku kaderníčke, už ich mám celkom rozštiepené...“ zamrmlala som nespokojne, keď som si začala skúmať končeky. „Rory... ale prečo ich učíš taký útok teraz? Uvedomuješ si, že tu potom bude ešte väčšia zima?“ Zarazila som sa. To mi nedošlo... „Preto tu mám teba!“ zamrkala som a snažila sa zakryť, že som to vôbec nemala premyslené. Lilith sa len zazubila a rozbehla sa roztápať nám cestičku. Sneh sa roztopil, no vďaka mrazu voda rýchlo zmrzla a ja som sa na nohách udržala len vďaka Lilith, o ktorú som sa oprela. „Budeme sa korčuľovať!“ zahlásila nadšene a začala sa neskutočne predvádzať. Vďaka pazúrom jej pohyb po ľade nerobil problémy, to sa ale nedalo povedať o nás ostatných. Akonáhle sa od nás Lilith odpojila, postupne sme všetci popadali na zadky. Aurea sa z ľadu rýchlo dostala a začala udupávať sneh okolo. S Jokerom sme sa k nej pridali a vytvorili sme tak miesto, kde sme sa moli bez problémov pohybovať... teda, až kým nezačneme trénovať blizzard. „Ja som sa už celkom zahrial,“ oddýchol si Joker a ja som sa zazubila. „Fajn. Takže obidvaja, maximálne sústredenie!“ zdvihla som ukazováčik. Joker sa napriamil, Aurea kecla na zadok, ale obidvaja ma pozorne sledovali. „Takže... sústreďte sa na zimu... predstavte ti poriadnu snehovú víchricu, a skúste ju vytvoriť aj tu! Je to ako... Ace, poď nám pomôcť!“ vyhodila som jeho pokéball. Ace sa striasol od zimy a pristál pri nás. „Ako pomôžem?“ Usmiala som sa. „Ideme sa skúsiť naučiť blizzard. A okrem snehu tam musíme spraviť aj poriadny víchor... a ty už vieš hurikán, takže by si nám mohol dať nejaké rady, nie?“ Ace sa zazubil a prikývol. Musíte poriadne mávnuť krídlami a dať do nich všetku si-lu...“ zarazil sa, keď mu došlo, že ani Joker ani Aurea krídla nemajú. „Ja to tak robím,“ pokrčil krídlami a Joker sa zasmial. „Necháme si narásť krídla? Myslím, že na to tu niečo mám...“ začal sa prehrabávať v taške s cukríkmi. Mierne som zbledla. „Ee... mali by sme to zvládnuť aj bez krídiel, nie?“ Amaura nadšene prikýva. „Takže sa len priadne poriadne súhlasiť!“ vypískla roztomilo, pootočila sa a začala vysielať powder snow. Samotný útok jej išiel dobre, ale zjavne sa z toho pokúšala spraviť blizzard a to jej až tak nešlo. „Skús trochu viac... pritlačiť!“ navrhol Ace a Aurea zamyslene prikývla. Potom to začala precvičovať, pokúšať sa zvýšiť intenzitu. Vymenila som si a Aceom pohľad, on k nej preletel a začal jej niečo radiť.
Nechala som ich pracovať a prešla som k Jokerovi, ktorý od nás trochu odstúpil a zjavne sa pokúšal vytvoriť aspoň trochu snehu. „Nejde mi to...“ zamrmlal nešťastne a ja som si k nemu čupla. „Hej, hej, hlavu hore! Aurea má trochu výhodu... tak ju poďme rýchlo ohnať, čo ty na to?“ Glaceon trochu ožil a prikývol. Potom sa zamyslel. „A... ako?“ Pokrčila som plecami. „Aurea dokáže vyvolať sneh, ale nie kompletný blizzard. S tým jej pomôže Ace. Ty ale musíš začať kompletne od začiatku... s tým ti pomôžem ja. Oproti Aurei máš teda v určitom smere výhodu, nie si blokovaný pôvodným útokom. Takže spolu začneme odzačiatku!“ Joker si sadol a ovinul si chvost okolo nôh. „Čo mám teda robiť?“ To som sa zarazila pre zmenu ja. „No...eh... čo takto ich chvíľu sledovať?“ ukázala som na Aureu a Acea a Joker sa uchechtol. „Jasné, šéfka!“ zamrkal a prikradol sa k nim bližšie. „...spraviť viac energickejšie!“ radil práve Ace, ktorý Aureine pokusy zamyslene sledoval. „Moment. Blizzard a Hurricane, aj keď sú možno celkom podobné... sú zároveň úplne iné. Ten vzduch, vietor, ktorý používaš ty... nemôžeš sa ho snažiť spraviť ako ja. Hurricane je vzdušný útok... a Blizzard ľadový... takže skús skôr zamraziť vzduch, ako by som to povedal...“ zamotal sa v tom Ace, ale mne to dávalo perfektný zmysel. „To je úžasný nápad! Joker, Joker, počul si to? Musíš to zmraziť! Poď, rýchlo, ideme na to!“ chňapla som ho za kapsu so sladkým a odtiahla som ho kúsok ďalej, aby sa navzájom nevyrušovali. „Rozumel si mu?“ Joker krátko prikývol, hodil mi k nohám tašku aby mu nezavadzala, a dal sa do toho. Nebolo prekvapením, keď mu na prvých pár pokusov nič nevyšlo. Na druhú stranu, nečakala som, že keď sa mu konečne podarí aspoň niečo, bude to snehová guľa, ktorá ma trafí priamo do čela. „He-HEJ!“ zazrela som naňho a bleskovo som sa očistila od snehu. Joker sa zahihňal a znovu po mne vypálil kúsok snehu, teraz to bolo ale viac podobné blizzardu, taká zmenšená verzia toho, čo som videla v pokédexe. Po chvíli uvažovania som sa rozhodla, že toto učenie vo forme guľovačky bude možno pre Jokera lepšie, takže som naňho hravo vyplazila jazyk. „Fajn, Joker! Zahráme sa hru! Predstavím ti niekoho, a tvojou úlohou ho bude poriadne zguľovať... tak trochu! Budeš naňho môcť používať iba Blizzard, áno?“ To sa ukázalo ako strašný nápad. Naozaj, naozaj zlý. Po tom, čo som vyvolala Castiela a s Jokerom ich zoznámila, okamžite mi došlo, že Lilith a Joker sú nič oproti Casovi a Jokerovi. Tí dvaja boli doslova vražedná kombinácia. V momente ako zistili, že majú podobné záujmy (teda robiť si srandu z ostatných, strašiť ich a podobne) sa vrhli do tlmenej debaty, a to málo, čo som zachytila, sa mi ani trochu nepáčilo. „BLIZZARD!“ pripomenula som sa im podráždene, pretože k tomu všetkému mi začínala byť zima. „Cas, budeš na chvíľu náš terč? Potom sa môžem venovať chvíľu aj tebe, už sme spolu nejaký čas netrénovali, že?“ Cas prikývol a potom sa zazubil. „Za poffiny?“ zamrkal namňa a ja som si vzdychla. Z ruksaku som vyhrabala krabičku s poffinmi a nakukla som dovnútra. „Ale je ich iba pár, takže opatrne!“ Cas nadšene prikývol a preteleportoval sa ku mne. Už sa naťahoval za poffinom, našťastie som krabičku v poslednej chvíli zaklapla. „Ee! Bez práce niesu koláče, Castiel....“ – „Poffiny, si chcela povedať,“ zabrblal urazene. Joker sa krátko zamyslel, prebehol k taške a vytiahol z nej bonbónik, ktorý nosom vyhodil do vzduchu tak, že pristál Casovi na čele. Cas ho zachytil. „Daj si toto!“ ponúkol ho nadšene Joker a Cas si ho bez okolkom strčil do úst... a následne mu z uší vyšľahol oheň.  Vyjaknutím som odskočila. „Toto... sa nemalo stať...“ zamrmlal Joker a začal sa znovu hrabať v taške. „Mala to byť para... žeby to bol tento? Nie, nie, nie, to vytvorí Donphaní nos... a čo tento? To by mohol byť on...“ – „JOKER!“ vyjakla som, vyšklbla som mu tašku a ignorovala Casov rozžiarený pohľad. „Učíme ťa blizzard! Chceš, aby to vedela len Aurea?“ trochu rivality nezaškodí, nie? Joker v momente zvážnel. „Idem na to!“ a vystrelil na Casa guľu snehu. Rozchechtala som sa na Casovom výraze, keď sa mu sneh rozpľasol na tvári. Dalšiu várku snehu, ktorá teraz vyzerala viac ako blizzard a menej ako snehová guľa, odrazil lyžičkou a potom sa začal teportovať po okolí. „Joker, teraz sa sústreď nielen na útok, áno? Mysli na to, že ho musíš trafiť... aspoň kým sa blizzard nenaučíš. Potom, vo veľkom, už presnosť nieje tak podstatná, keď vlastne zmrazí komplet všetko... ale teraz musíš vytipovať Casov rytmus a trafiť ho!“ Joker na mňa hodil mierne zhrozený pohľad, ale potom začal sledovať Casa. A tiež začal útočiť. Najskôr len po okolí lietal sneh a mne začínali zamŕzať aj vlasy, no po chvíli sa Jokerovi podarilo Casa trafiť.

473 Rory Rory | 6. ledna 2018 v 14:11 | Reagovat

[472]: 2/3
„Trafil som? Ako? Teda, samozrejme, že som sa trafil...“ zasmial sa a hrajúc namyslene pohodil hlavou. „Som jednoducho úžasný...“ – „Koho imituješ?“ Joker sa len zazubil a znovu zaútočil. Teraz to už ale prekvapivo vyzeralo ako blizzard... rozhodne to zmrazilo celé okolie. Joker, keď si uvedomil, že sa mu to konečne podarilo, zajasal a vrhol sa do trénovania s ešte väčším nadšením. Jeho blizzard sa postupne zlepšoval, ale stále to nebolo úplne ono. Už ale vyzeral celkom unavený, a ja som ho nechcela preťažiť, takže som zapískala... no, pokúsila som sa o to. Primrznuté ústa mi v tom nepomohli. „Joker, stačilo, dobre? Dáme si prestávku...“ – „Presne to som chcel navrhnúť,“ zasmial sa za mnou Ace a ja som sa s vyjaknutím chytia za srdce. „Toto mi nerob...“ zamrmlala som. „Je mi strašná zima... poďme za Lilith, ja sa trochu zohrejem, najeme sa a môžeme pokračovať...“

(Ace&Amaura počas tréningu s Jokerom
Pristál som vedľa nej a ešte chvíľu sledoval, ako sa bez viditeľného pokroku snažila útok vylepšovať. „Musíš sa viac sústrediť,“ zamrmlal som po chvíli. Poriadne sledovať okolité dianie malo svoje výhody, pokémon sa naučí na chybách ostatných. A tiež čo-to pochytí. „Ako keby si to vystreľovala zo seba, zvnútra. Musíš to dostať von!“ aspoň tak to opisovala Lilith. Nevedel som to z vlastnej skúsenosti, ale vďaka iným útokom som prehľad mal. Aurea prikývla. „Powder snow nie je taký ťažký. Ide to samo. Ale nemyslím si, že zvládnem vietor... alebo niečo podobné. Vpodstate robím snehovú búrku... to je až moc silné!“ Len som potriasol hlavou. „Ale vôbec. Nemusíš sa to tiež naučiť hneď, máš kopec času. Nemusí to byť dnes ani zajtra, ani tento týždeň či mesiac... máš času koľko len potrebuješ!“ Aurea sa usmiala. „Jasné! Ale aj tak to chcem zvládnuť už dnes, dobre?“ To mi trochu pripomenulo Lilith, aj keď Aurea bola oveľa nevinnejšia. „Hlavne s rozumom. Nechceme ťa prepracovať... to by Rory nadšená nebola!“ Aurea sa potichúčky zasmiala. „Takže sa do toho treba poriadne oprieť, hej?“ pri jej odhodlanom pohľade som sa mierne zľakol, že to aj napriek varovaniam preženie... snáď ju zastavím skôr. Amaura potom začala na kopu snehu vysielať sneh, no teraz to vyzeralo už trochu ináč. Trochu mi to pripomínalo môj hurikán, keby sme doňho pridali aj sneh. Brrr. „Skús to spraviť viac energickejšie...“ zamrmlal som. Zároveň s tým ma tiež napadlo... „Moment. Blizzard a Hurricane, aj keď sú možno celkom podobné... sú zároveň úplne iné. Ten vzduch, vietor, ktorý používaš ty... nemôžeš sa ho snažiť spraviť ako ja. Hurricane je vzdušný útok... a Blizzard ľadový... takže skús skôr zamraziť vzduch, ako by som to povedal...“ mal som to v hlave, vedel som, čo chcem povedať, ale nedokázal som to sformulovať do viet. „To je úžasný nápad! Joker, Joker, počul si to? Musíš to zmraziť! Poď, rýchlo, ideme na to!“ oh, netreba zabudnúť na Rory a Jokera, ktorí nás už chvíľu bezmocne sledovali. Prevrátil som oči. „Pochopila si to?“ spýtal som sa Aurei, ktorá si nervózne hrýzla peru. „Snáď...“ zamrmlala potom a ponaťahovala si nohy. Potom znovu otvorila ústa a po chvíli sústredeného mračenia z nej vyletel biely vietor zo stopami snehu v tom. „No... ja osobne som ešte blizzard nevidel, ale povedal by som, že toto je už dosť blízko!“ Aurea sa šťastne zasmiala a pokúsila sa o útok ešte raz. Teraz jej znovu vyšla len kôpka snehu. „Musíš sa sústrediť, nenechaj sa rozptýliť!“ upozornil som ju a ona prikývla. Keď to skúsila znovu, znovu to chytilo nádch blizzardu. „A ešte raz!“ S každým ďalším pokusom jej to išlo lepšie a lepšie, aj keď som ju musel občas upozorniť, aby sa sústredila a neprepadla nadšeniu. Po chvíli sa unavene rozvalila na zem. „Už by to aj stačilo, nie?“ Pobavene som prevrátil oči. Ach tá mladosť... brr, práve to znelo, ako keby som bol nejaký starý dedko, oklepal som sa a zamával krídlami. „Môžeš si dať prestávku,“ prikývol som. „Ja zatiaľ skočím po niečo na jedenie, dáš si niečo špeciálne?“ Aurea len potriasla hlavou a ja som teda preletel k Rory, ktorá už s Jokerom a prekvapivo aj s Castielom trénovala. )

-Obedo(-Donuto)vá pauza-
„Dobre, banda, jedlo... Cas, poffiny až nakoniec, mám jeden nápad, chcem to s tebou najskôr prebrať, áno?“ Cas vyzeral zmätene, oh, ten pohľad som si neuveriteľne užívala. Ale prikývol, a ja som sa začala hrabať v ruksaku. „No... mám tu kopec vianočného sladkého... potom nevianočného sladkého... a potom nevianočného nesladkého... kto si dá čo?“ zazubila som sa, ale to už som im každému niečo vyberala. K Jokerovi som prisunula plechovku s granulami pre eeveevolúcie a vianočný bonbón, ktorý síce vyzeral dobre a neskutočne sa mi naň zbiehali slinky, ale mala som v pláne napchať sa donutmi, a ak by som sladkého zjedla toľko, asi by som dostala cukrovku. Lilith, ktorá videla bonbón si vyprosíkala vianočný muffin, ktorému som ale neodolala a aspoň som trošičku ochutnala. Muffin ale samozrejme jej apetítu nestačil, takže ešte zládovala 3 sendviče, jeden si na poslednú chvíľu ukradol Ace. Ten nebol moc hladný, takže sa uspokojil so sendvičom a čokoládovým srdiečkom. Cas zjedol to druhé, čo neuniklo Lilith a celý zvyšok dňa si z nich samozrejme musela robiť srandu. Prekvapila ma ale Aurea, ktorá spokojne uždibkávala z lávových koláčikov. Zjavne jej aj napriek jej  typu veľmi chutili, na čo sa Lilith len zaškľabila. „Vie, čo je dobré!“ Aurea a Castiel ešte dostali plechovku so špeciálnymi granulami, vtedy som si všimla, že Joker má problémy otvoriť tú svoju. Lilith si to všimla len sekundu predo mnou, a kým som mu stihla pomôcť, otvorila mu ju pazúrom. „Nemáš začo,“ zazubila sa, načo pomohla aj Amaure. Nechala som ich pokojne jesť, teda, tak pokojne, ako sa dá pri Lilith, a sama som sa pustila do svojej várky, výsledne som zjedla 4 čokoládové donuty a zapila to jahodovým mliekom. Chvíľu som potom oddychovala opretá o Lilith a vyhrievala sa, kým som vstala a ponaťahovala sa, pripravená pokračovať.

„Cas, k tým poffinom... chcela by som ťa naučiť jeden útok, volá sa myslím psychic... alebo niečo také, to je vlastne jedno. Podstatné je, že poffiny by ti mohli pomôcť naučiť sa to!“ vysvetľovala som mu nadšene. Joker a Amaura sa kúsok od nás ostreľovali blizzardom, Ace okolo nich lietal a pravdepodobne ich driloval, chudáčikov. Lilith, na druhá stranu, sa držala blízko pri mne a zohrievala ma. Castiel prikývol. „Ako motivácia, chápem!“ Zazubila som sa. „Presne tak, presne tak! A potom...“ stíšila som hlas do šepotu, „budem potrebovať pomoc...“ Casovi zasvietili oči, chňapol ma za ruku a teleportoval nás niekam... preč, nepoznala som to tam. „Niečo mi hovorí, že tu ide o Lilith...?“ So smiechom som prikývla. „Som len človek... a robiť si srandu z Lilith je...“ nedopovedala som, Cas sa zasmial a preteleportoval nás späť. Z ruksaku som vyhrabala pokédex a našla obrázky útoku. „Wooha, to aj ja chcem vedieť!“ zajasala Lilith, ktorá mi nakúkala cez plece. Cas sa zasmial. „Incieroari sa psychic naučiť nedokážu...“ To u Lilith vyvolalo trucovanie... S Castielom sme sa len zasmiali. „Ináč, Cas... ty sa tiež vyvinieš výmenou, nie?“ Castiel prikývol. „Do Alakazama... ktorý má mimochodom viac lyžičiek!“ Zhrozene som naňho pozrela. „NIE! Ešte sa nevyvíjaš! Prečo sa  všetci chcú tak rýchlo vyvinúť? Všetci ma prerastáte! To nieje fér!“ urazene som našpúlila pery. Cas ma poťapkal po hlave. „Ešte mám čas, hm? Mám nabitý program, musím sa naučiť útok, vystreliť si s Lilith, vrátiť Jokerovi to s tým bonbónom, ísť napiecť Poffiny, pomedzi to si musím poriadne leštiť lyžičky aby nezhrdzaveli...“ pokrčil plecami a ja som si oddýchla. „Uff... veď, niekedy inokedy sa o tom porozprávame, okej? Keď budeme v teple... teraz útok!“ vytiahla som poffinovú krabičku a otvorila som ju. „Dobre, Cas, Poffiny si môžeš dať, ale nemôžem použiť ruky... vlastne nemôžem sa ich dotknúť predtým, ako ich zješ, kapišto?“ Cas sa len krivo usmial a začal sa sústrediť na poffiny. „Pooooď ku mne, no taaak, neboj sa....“ prihováral sa mu tónom krotiteľa divokých pokémonov, ako keby dúfal, že to poffin presvedčí a sám mu skočí do ruky. Heh, tak to sa chlapec prepočítal, zasmiala som sa potichu. „Nechceš to teoreticky zhrnúť?“ – „Nope,“ potriasol Cas hlavou. „Viem to. Musím ho prelevitovať do mojich úst!“ Pokrčila som plecami. „Okej, ideš!“ Cas sa znovu na poffin zapozeral, a pozeral, a pozeral, a pozeral... „Eeeh, Cas? Toto asi nepôjde... ver mi, toto som skúšala. Keď som ešte mala svoju teplú postieľku, a nechcelo sa mi vstať, aby som si išla po donuty...“ vzdychla som. „Chcem tým povedať, že sa nikdy ani nepohli. Poďme na to ináč, dobre? Zober si... tvoje útoky. Teleportácia a Psycho Cut!“ Cas len zvedavo zamrkal. „No... nie sú to fyzické útoky, že? Všetko to je vlastne v tvojej hlave... a psychic dvojnásobne! Plus si psychický pokémon, malo by to pre teba byť prirodzené, nie?“ Cas sa ošil. „No... tak trochu...“ zamrmlal. Zazubila som sa. „Tak teraz poď nato! Donúť ten poffin zdvihnúť sa a vletieť ti do úst!“ vôbec som v hlave nemala predstavu situácie, kedy by i Cas podobne podával veci... nie. Jeden by povedal, že po takom čase na cestách sa lenivosti zbavím, ale asi nie. Poffin sa na moje prekvapenie slabo zakýval. „Páni, on sa pohol! Aj ja to chcem vedieť!“ prikvitla Lilith, ktorá už urazená zjavne nebola. Castiel sa hrdo zazubil a znovu poffinom pohýbal. Keď som sa na poffin zamerala, všimla som si, že poffin bol obalený v jemnej modrastej žiare. „To je super! Užitočné a zároveň nádherné...“ rozplývala som sa. Cas sa zazubil a ja som očarene sledovala, ako sa poffin znovu zakýval. Kúsok sa nadvihol a potom hneď padol. Cas nepekne zanadával a potom sa zarazil. „Odkiaľ to slovo poznám?“ zamyslel sa a ja som len zazrela na Lilith. Tá vydesene potriasla hlavou. „Prečo sa pozeráš na mňa? Ja nie... ACE!!!!“ Len som nadvihla obočie. Jasné, Ace. Mala to zhodiť na niekoho pravdepodobnejšieho... ale  na druhú stranu, Cas získal s evolúciou vedomosti, a no... zjavne vo všetkých oboroch.

474 Rory Rory | 6. ledna 2018 v 14:12 | Reagovat

[473]: 3/3
„Dobre, dobre, nechajme to tak. Cas, sústreď sa na poffin! Prelevituj si ho do úst a končím s tebou...“ Cas si dramaticky položil ruku na hruď. „Nie, rozchod nie...“ Len som nechápavo zamrkala. „Čo?“ Cas aj Lilith na mňa nechápavo pozerali... potom naraz pokrčili plecami. „Ale nič...“ zamrmlali znovu synchronizovane a Cas svoju pozornosť vrátil k poffinu. „Lieeeeeeetaaaaaaaaj!“ mrmlal hypnotickým hlasom a poffin sa pomaly zdvihol a zamieril k nemu. Lilith sa zato v záchvate smiechu zviezla na zem. Keď ponad ňou poffin prelietal, natiahla sa a strčila si ho do úst.  „Mňam, ten je dobrý... máme ešte?“ zdvihla sa, že si  zoberie ďalší, to sa ale krabička zaklapla a rýchlosťou blesku vletela Casovi do rúk. „Moje!“ Vybuchla som do smiechu, jedlo, poffiny obzvlášť, boli zjavne Casovým najlepším motivátorom... „A-ale to si neovládal, že?“ spýtala som sa, keď som sa ukľudnila. „Išlo to tak nejako... inštinktívne?“ zamrmlal Castiel a ja som prikývla. „Tak fajn... na dnes to necháme tak, nabudúce to ešte precvičíme, aby to išlo tak, ako chceš ty. Kľudne si daj, mimochodom!“ Len kútikom oka som sledovala, ako Cas otvoril krabičku a uprene na poffin zízal, až kým trasľavo nevyletel do vzduchu a on sa doňho nezahryzol. „Mňamka...“ zahuhňal a vylevitoval z krabičky aj druhý. Keď ale vylevitoval aj tretí, bolo to naňho moc veľa a všetky tri mu zleteli späť do krabičky. Uchechtla som sa, keď to zopakoval, ale teraz postupne, a všetky ich zjedol.  „No, budeme sa musieť zastaviť v Poofin-lande...“ zamrmlala som. Zo zeme ma v tom momente zdvihol Ace, ktorý si ma prehodil na chrbát.  „Ace? Ako im to ide?“ zapozerala som sa na Jokera a Aureu. „Ešte majú čo robiť, aby to bolo dokonalé, ale povedzme, že sú na tom celkom fajn...“ Sledovala som, ako Joker bez milosti zasiahol Aureu, a tá mu to o moment neskôr vrátila v rovnakej intenzite. Rýchlo som si vytiahla pokédex a porovnala som si ich prevedenia s databázou... a naozaj to nebolo až také zlé. „Dobre, na dnes to zabalíme... neexistuje ani kúsok môjho tela, kde by mi bolo teplo. To musíme zmeniť. A vajíčko som pre istotu nechala v stredisku, aby neumrzlo... takže končíme. Teraz. Preletíš ponad všetkých?“ Ace zletel nižšie a ja som si pripravila pokébally. „Dobrá práca, oddýchnite si!“

(Kým Cas trénoval Psychic – Joker&Aurea&Ace
„Poriadne, poriadne! Joker, viac sa sústreď! Aurea, viac energie!“ – „A-a-ale len pred chvíľou sme jedli! Nemali by sme toľko trénovať, bude nám zle!“  Len som na Jokera zazrel a on sa hneď napriamil. „Jasné, jasné, sústrediť sa!“ takmer zasalutoval. Spokojne som sa pousmial a na chvíľu som privrel oči. Stačilo mi počúvať, ako hlasno oddychujú a dupocú... nepokojne som prešľapol a znovu otvoril oči. Prebehol som ich pohľadom a rýchlo ich zhodnotil. Joker Aureu, ktorá mala pôvodne menšiu výhodu, už účinne dobehol, ale nejako sa mi nezadalo, že by blizzard mal byť taký slabý. Môj hurikán by ho určite prerazil... čo by nebolo také zlé, trochu sa natiahnuť. Vzlietol som a zakrúžil som nad nimi. „Teraz si dáme zápas! Vy dvaja proti mne! A... môžete používať len blizzard, takže by som sa byť vami poriadne snažil!“ Pri ich odhodlaných výrazoch som na moment zneistel...  Pff, ale čo také by sa mohlo stať? Ak by ma náhodou aj zamrazili, máme tu Lilith! Rýchlo som ale zistil, že až taký dobrý nápad to nebol. Samotné útoky neboli problém, ale uhnúť sa dvom naraz bolo celkom umenie. Podarilo sa mi to, ale ani sám neviem ako. „Musíte byť rýchlejší! Váš oponent nebude čakať, kým sa skoncentrujete!“ zakričal som na nich a zoslal na nich air slash. Nechcel som byť moc krutý, predsalen boli celkom zjavne úplní začiatočníci, ale bolo to len fér, ja pomáham s tréningom im a oni trochu pomôžu mne, nie? Miernemu blizardu od Jokera som sa bez problémov vyhol a zletel som za Aureu. Zozadu som do nej vrazil, a keď som odlietal útok sa mi šuchol o nohu. „Do- kelu,“ na poslednú chvíľu som sa zastavila  použil slušnejšiu verziu, pred dámami sa predsa nenadáva. „Aceeee? Vedia Pidgeoti taký ten super útok čo sa učí teraz Cas?“ Obrátil som sa k Lilith a zamyslene som naklonil hlavu nabok. „Castiel je tu?“ to som nevedel... Lilith horlivo prikyvovala a ja som pozrel k Rory, ktorá niečo horlivo Castielovi vysvetľovala. „A aký útok sa to učí?“ nastavil som jej nohu, nech mi ju rozmrazí. Aurea a Joker sa spamätali, no kým tam bola Lilith, zaútočiť si nedovolili.  Tej chvíľu trvalo, kým jej došlo, čo po nej chcem, no potom mi ľad na nohe bez mrknutia roztopila. „Taký úplne úžasný, dokážeš si s ním zdvihnúť jedlo a nemusíš sa pri tom ani pohnúť!“ Len som zamrkal. „Ehm... asi nie. Teda, neviem o tom. Teraz ale trénujem, porozprávame sa neskôr, hej?“ Prudko som vyletel, lebo Joker to už vzdal a jednoducho zaútočil. Blizzard trafil Lilith, z ktorej začali šľahať plamene hnevu... doslova. Ohnivý pás ju roztopil a ona odbehla späť k Rory. Ja som sa zatiaľ vyhol útoku od Aurei a zosadol som medzi nimi. „Ako som už povedal Joker, viac sa sústreď! Úplne to flákaš! Aurea, viac sily, aj keby si sa trafila, nespraví to veľkú škodu!“ Aurea sklonila hlavu a ospravedlňujúco na mňa pozrela. „Ale ja ti nechcem ublížiť!“ Len som sa zasmial. „Mne neublížiš, neboj sa! Oveľa horšie by bolo, ak by si ten útok niekedy potrebovala a nebola by si schopná ho poriadne použiť!“ Aurea horlivo prikyvovala a znovu zatočila. Teraz už blizzard naozaj vyzeral ako blizzard, a mňa sfúklo z nôh, keďže som to nečakal. Rýchlo som ale vyletel nad snehovú víchricu a sledoval, ako útok mieril na Jokera. Ten si to našťastie včas uvedomil a tiež zaútčil blizzardom, v konečnom dôsledku sa búrky spojili a vytvorili jednu obrovskú... ktorá sa im zjavne vymkla spod kontroly. Našťastie zmizla krátko po tom, ako obidvaja prestali útočiť, ináč by sme mali problém... „To už bolo celkom dobré!“ usmial som sa na nich, keď blizzard skončil. Obidvaja sa poobzerali a hneď mi došlo, že je tu o dosť viac snehu a hlavne ľadu, ako keď sme sem prvýkrát prišli... Vzdychol som si. „Dobre, ešte chvíľu a končíme! Ešte stále ste ma netrafili,“ zvolal som provokačne a znovu som vyletel. Proti najbližšiemu blizzardu od Jokera som poslal hurikán, útoky sa zrazili a zjavne ten môj nebol až o toľko silnejší... chvíľu to vyzeralo celkom vyvážene, ale aj tak potom blizard zanikol a hurikán vletel do Jokera. Na Aureu som vyslal air slash, ale tá sa mu pohotovo vyhla... šikovné dievča. To, že na mňa potom nezaútočila ma prekvapilo, keď som sa ale zvrtol k Jokerovi, došlo mi prečo. Od nehu sa na mňa valil blizzard a ja som sa mu nemal ako uhnúť, keďže medzitým na mňa zaútočila aj Aurea. So zamrznutým krídlom som padol na zem, kde sa mi našťastie ľad rozbil a ja som nemusel volať Lilith, aby ma rozmrazila. „Dobre, dostali ste ma. Môžete ešte cvičiť, ak chcete, ja idem zahlásiť koniec!“ ponaťahoval som si krídlo a potom som vzlietol smerom k Rory.)

// aplikovať :
Rory = 4x čoko. donut, jahodové mlieko
Incineroar = Vianočný muffin, 3x sendvič, poffin
Pidgeot = Sendvič, Čokoládové srdce
Amaura = 2x Lávový koláčik, špec. granule
Glaceon = Granule pre eevee evolúcie, Vianočný bonbón
Kadabra = Čoko. srdce, špec. granule, 2x poffin

475 [A] Enwy [A] Enwy | 12. ledna 2018 v 17:43 | Reagovat

[472]:[473]:[474]: Pidgeot si útoky procvičil. Kadabra se základy naučil, ale potřebuje doučit. Amaura blizzard pochopila a naučila se ho, za to Glaceon potřebuje ještě procvičit. Lilith se ukázala (lol).
Amaura - 6 levelů, 22% sehranosti (4% koláček, 2% spec. granule)
Glaceon - 6 levelů, 33% sehranosti (3% Eevee-granule, 15% bonbon)
Pidgeot - 2 levely, 13% sehranosti (3% sendvič), 3% lásky (čoko. srdce)
Lilith - 15% sehranosti (9% 3x granule), 22% láska (9% Rory's jídlo, 10% muffin, 3% čoko. srdce)
Kadabra - 4 levely, 19% sehranosti (2% spec. granule, 6% poffin), 4% lásky (čoko. srdce)

476 Rion Rion | 22. ledna 2018 v 18:16 | Reagovat

Charmander
Učímenový útok - Dragon Rage (Dračí hněv)

Poměrně klidné a příjemné ráno, tak jsem vyvolala Charmander z pokéballu, že se pujdeme projít. A tak jsem vyšli ven, kolem různých budov jako školka, pokémoní centrum…a když jsem šli kolem tréninkového pole, Charmander se zastavila.
„Dlouho jsme netrénovaly, co?“ zeptala jsem se jí a přikývla. Tak jsem se zamyslela a nad hlavou mi blikla žárovička.
„Napadl mě jeden útok, který bys určitě mohla zvládnout, protože jsi šikovná. Ale nebude to vůbec lehké, jsi na to připravená?“ Zeptám se ji vážně a ona nadšeně vyskočí a bojovně zašermuje pěstičkami ve vzduchu.
„To je odhodlání! Tak jdem na to!“ a rozeběhly jsme se na nějaké volnější prostranství, dál od ostatních trenérů, aby nás nikdo nerušil. A my zas nerušili ostatní. Byla pravda, že jsme dlouho nic nedělaly, trénink ještě dýl, tak by to chtělo pořádnou rozcvičku. A co je lepší než se zahřát během? Teda pro mě cokoliv jiného, ale nedá se nic dělat. Musely jsme začít hejbat šunkami, tak jsme se rozeběhly kolem stromů. Takový lehký poklus, pro mě teror, ale Charmander se snažila a hezky běhala. Po 10 minutách jsme si daly trochu i sprinty (běhaly jsme mezi dvěma kořeny a tak).
„Trošku procvičíme tvoji rychlost a mrštnost, co ty na to?“ a začala jsem zapíchávat větve v divném útvaru. Byla to taková klikatá cesta, mezi každými klacky asi tak 2 metry odstup. Ukázala jsem jak má Chrmander běhat-princip byl proplétat se mezi klacky v ostrých úhlech a tak co nejefektivněji a nejrychleji měnit směr běhu. Charmander to docela bavilo a vyřádila se, dokud jí síly v nohách stačily, a že byla šikovná, její zatáčky byly pěkně rychlé. To se někdy v bojích bude velmi hodit…
„Aby sis po tom běhání trochu odpočinula, ještě se protáhneme,“ mrknu na ni a když se vydýchala, začaly jsme si protahovat svaly, šlachy, klouby. V tomhle jsem byla trochu ohebnější než ona. Když byla hotová, nedočkavě poskakovala, co že se to bude učit za nový útok. Já zaštrachala v kapse a vytáhla jsem pokédex. Něco jsem do něho ťukala a hledala.
„Ha! Tady to je. Tvůj další útok se jmenuje Dračí hněv. Už název vypovídá, že jde o dračí útok. To bude pro tebe novinka, zatím jsem tě učila jen jeden ohnivý, takže to bude trochu složitější.“ Dřepla jsem si na zem a Charmander se mi dívala přes ruku do dexu.
„Tady na tom obrázku ho vidíš. Je to proud dračí energie z tvojí tlamičky na soupeře. Měl by být takový tmavě modrý, ale to se může lišit podle toho, který pokémon ten útok použije. Správný a silný útok by měl trochu vypadat jako letící drak, než zasáhne nepřítele. Chápeš to?“ Podívám se na ni. Chvíli mlčí a pak nejistě pomalu přikývne. Na to se zasměju.
„Neměj strach, ty jsi velice šikovná holka a určitě to zvládneš. Pamatuješ, jak jsem tě učila v sobě najít ohnivou sílu na uhlíky? Začneme od to-,“ nedořekla jsem a Charmander vypustila proud uhlíků do vzduchu. „Přesně tady začneme. Vrátíme se zase na začátek, kdy v sobě hromadíš tu ohnivost a přetváříš ji v útok. Zkus to prodloužit a soustředit se jenom na to.“ Ohnivá dělala přesně co jsem jí řekla, sbírala ohnivou energii až jí trošku svítilo břicho oranžovou.
„Výborně. Teď to uvolni a začneme znovu, ale tentokrát jinak. Oheň je spojován se sílou, ale dračí energie spíš s hněvem a divokostí. Tu sílu v sobě máš, jen ji najít a dokázat zformulovat tak, aby se to dalo použít k útoku. Zavři oči.“ Charmander je zavřela. „Zkus být na něco nahněvaná, třeba ti někdo ukradl berry před nosem, někdo si z tebe utahoval…“ Takhle se chvíli snažila, ale k ničemu to nebylo. Tak jsem trošku přitvrdila.
„A to si říkáš, že budeš silná jako Achilles? Ten byl neporazitelný, ale tebe porazí už jenom něco nového…no nevím nevím co s tebou…“ A než jsem stihla pokračovat, slyšela jsem od ní dost naštvaný vrčení. Věděla jsem že se snaží sebrat nějakou sílu a vypadala, že mě brzo rafne. „Ale on i Achilles stojí za prd, co?“ Pokračovala jsem, ale to už se neudržela, zařvala, v tlamě se jí objevilo modré světlo, ale místo toho, aby se pokusila o útok, opravdu po mě vyskočila a en tak tak že se mi nezakousla do ruky.
„Neblbni přece! Je to jenom sranda, snažím se tě jen vyprovokovat a podařilo se mi to,“ ještě trochu nasupeně si odfrkla a dělala, že je na mě naštvaná. „Copak jsi to necítila? Ten příval energie, tentokrát jiné než té ohnivé!“ Řekla jsem nadšeně. Trošku roztála a pousmála se. Bouchla se pěstičkou do hrudi, „já jsem silná, přesně jako Achilles!“ Rychle jsem ji ujistila, že o ní nikdo nepochybuje.
„Tak teď to zkus znovu, ale vědomě. Nashromáždit to co jsi teď cítila opět.“ Charmander se soustředila, pěsti zatnuté, zuby vyceněné a občas trošku zavrčela. A nakonec, asi po dvou minutách, jí bříško začalo jemně modře zářit. Povzbuzovala jsem ji, ať ještě pokračuje, otevřela tlamu a zařvala si. I v tlamě se jí objevilo modré světlo a to na jejím břiše zesílilo.
„Zkusit to zformovat v ústech a pak vypustit, podobně jako třeba uhlíky!“ Tlačila jsem na ni a když se snažila tu sílu přesunou do pusy, jakoby škytla, zavřela tlamu a ozvalo se tiché „puf“ a z úst se jí začal valit dým. Trochu nechápavě jsme na sebe koukaly a začaly se smát.
„No, nebylo to špatné zlato, to vůbec, chce to jen opakovat a opakovat, dokud to nebudeš mít v malíku. Tak jdeme znovu.“ Charmander se poškrábala na hlavě, zhluboka se nadechla a vydechla. Když se uvolnila, zaujala zase odhodlanou pózu a začala hromadit energii…Po několika pokusech, kdy to začínalo vypadat slibně, jsme se rozhodli pro odpočinek.
Ve stínu stromu jsme se uvelebily a dala jsem jí napít vody a pár granulí pro pokémony. Snažila jsem se jí ukázat ještě nějaké informace o útoku v pokédexu, aby co nejlépe tak nějak věděla, ale očividně už ví, co po ni chci.
A po čtvrt hodině jsme opět cvičili. Když už jí břicho zářilo jasně modrou energií a dokázala to pomalu přesunou do tlamičky, na můj povel se to pokusila vypustit. Byl to záblesk modré asi na zlomek vteřiny a hned byl pryč. Ale tráva, kde se ‚útok‘ dotkl, byla sežehlá a pryč.
„No to bylo bombový! Máš to, už jen dokázat ze sebe vydat větší sílu najednou, musíš se předtím dlouze nadechnout a stejně to i vydechnout. Je to jednolitý útok, kterým zasáhneš soupeře. Tak pojď znovu,“ pobídla jsem ji nadšeně a ona přikývla.
První dva pokusy dopadly stejně, ale třetí už o něco lépe. Vypustila asi na vteřinu a půl proud modré dračí energie. A pak když to zkusila znovu, místo toho, aby se jí to dostalo z tlamy, opět zase ‚škytla‘, jako by to spolkla a něco jí bouchlo v tlamě. Ustrašeně jsem k ní přiběhla, jestli je v pohodě, ale jen se smála a z tlamy se jí kouřilo. Naštěstí to nemělo moc sílu, aby jí to ublížilo.
„Můžeš pokračovat?“ Prohlížela jsem si ji ustaraně. „No jasně!“ Vyskočila na nohy a zase hned začala. Než jsem ji stihla zarazit, že by si měla odpočinout, otevřela tlamu a s řevem ze sebe vychrlila silný proud dračí energie. A byl mohutný, silný, takový, jak má správně být. Dokonce i získával tu správnou podobu, matně připomínal draka. Útok zasáhl balvan asi pět metrů od nás a ten se v mžiku rozbil. Tak jak mě celý ten výjev udivil, ještě rychleji skončil a Charmander padla k zemi. Rychle jsem k ní přiběhla. Koukala na mě, zadýchaně se usmívala. „Bylo to dobrý?“ Chvilku mi trvalo. než jsem posbírala slova.
„Dobrý?! Bylo to úžasný! Jak jsi to dokázala??“ Nechápala jsem, protože jsem čekala, že tohle zabere ještě dlouho. Ohnivá pokrčila rameny a uchechtla se. „Nemám tušení, chtěla jsem se jen předvést.“ A nechala jsem ji tak půl hodiny odpočívat. Ten úbytek energie ji unavil, ale nebylo vidět, že by ji něco zranilo. Nakonec se sama postavila, že už má sil zas dost a může pokračovat. „Ale prosím, zkus tentokrát používat méně energie, dělej ten útok menší, aby ses tak rychle nevyčerpala.“ Přikývla a začala. Téměř okamžitě se jí rozzářilo břicho energií, ale ovládla to a z tlamy sílu vypouštěla pomalu a slaběji. Takový výrazně tenčí proud energie, celý klikatý a občas i přerušovaný. Ale to bohatě stačilo.
Dokázala se naučit, kolik energie má vydat a kolik si nechat. Dokázala jednou udělat malinkej útok, pak o dost větší. Čím víc to zkoušela, tím lépe i vypadal. Už v útoku nebyly mezery, byl to jednolitý tok energie. Byla sytě tmavě modrá, mířila tam, kam přesně chtěla. A když jsme začali trénovat na cíl, nezklamala. Už z tréninku, kdy jsme se učili uhlíky, dokázala velmi dobře trefit cíl. Dokázala se trefit do čehokoliv, co trčelo ze země. A útok měl i destruktivní sílu potřebnou k tomu, aby objekty zničila do mrtě.
„Tak ještě zkusíme rychlost útoku. Budu ti házet zase kameny a ty je budeš trefovat ještě předtím, než dopadnou.“ Nažhaveně kývla a už se těšila. Hodila jsem jí jeden přímo nahoru a ten po chvíli trefila (musela přesměrovat útok, ale udržela ho dost dlouho, než se trefila a zničila cíl). Pak jsem jí hodila dva, asi půl metru od sebe. Musela zesílit útok, aby je trefila oba. Zabralo to tři pokusy, než to zvládla. Pak jsem jí kameny házela nečekaným směrem, aby musela rychle reagovat, ale problémy jí to nedělalo…
„No a na konec bychom mohli zkusit, kolik toho zvládneš, co ty na to? Zkus jenom do vzduchu vypustit co největší útok. Raději do vzduchu, abychom náhodou někomu neublížili,“ upřesnila jsem, proč ne na cíl. Charmander se rozkročila, pěsti u boku jak nějaký bojovník. Pečlivě se soustředila, déle než obvykle, ale za účelem co největšího množství energie. Otevřela tlamu a vypustila vše, co v ní bylo. K obloze z ní vystřelil tmavě modrý Dračí hněv, který měl takové ty rysy draka, jako když ten útok použije větší pokémon. Když skončila, skočila mi vyčerpaně, ale šťastně kolem krku.
„Zvládla jsi to holka! Ty jsi šikovná, jsi skvělá! Já věděla, že to v sobě máš. Budeš ta nejsilnější na celém světě, to mi věř!“  Zmohla se jen na vyčerpané zašermování pěstičkou ve vzduchu. „Jen odpočívej, co nejvíc budeš chtít, zasloužíš si to…“ A nesla jsem ji v náručí pryč z tréninkového pole.

477 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. ledna 2018 v 18:36 | Reagovat

[476]: Charmander se útok naučila.

Charmander +4 levely, +7% sehranosti

478 Drobeček Drobeček | 27. ledna 2018 v 13:58 | Reagovat

1) Torterra, Skarmory (Aike), Jolteon (Haru), Shedinja, Pikachu (Envie), Wailord (Kaito)
2) Soukromý turnaj
3) PART 1/2

Jaký to krásný den na trénink, pomyslel jsem si, když jsem se ráno vzbudil. Do týmových zápasů zbývá několik hodin a můj tým na to není vůbec připraven. Pojďme to napravit.
Na tréninkovém poli jsem vypustil všechny pokemony, co jsme si vyzvedl u profesora. Z ballů postupně vyskákali Torterra, Pikachu, Shedinja, Skarmory, Jolteon... a Wailord, který se hned začal zběsile plácat na souši. Když jsem si uvědomil přítomnost vodního obra, rychle jsem ho povolal zpátky a vypustil do jezera, které bylo kus cesty za námi. Arceus žehnej paprskům pokeballů, které uletí i několik desítek metrů.
"Hoj týme!" pozdravil jsem pokemony. "Ne, nejdeme jíst. Musím vám sdělit radostnou novinu - opět jsme byli vybráni do Týmových bitev!"
Když utichlo všeobecné veselí, pokračoval jsem. "Bitvy se konají... ehm, dnes. Řekněme, že jsme neměl čas trénovat, oke? Ale teď to napravíme! Uděláme si takovou předehru Bitev. Turnaj.
Tady na papíru mám sepsané, jak se bude zápasit. Jen tak pro zajímavost, na tomhle papíru," ukázal jsem další papír, přesněji dopis, "je sepsáno, kdy kdo bude zápasit na Bitvách. Prohlížel jsem si jednotlivé účastníky a musím říct... nu, jsme mírně v... ehm, nahraní. Nejvíc se bojím asi Charizarda, patří jedné trenérce, jisté Enwy. Už mám v záloze strategii, pojďte blíž, vysvětlím vám ji..."
Vysvětlil jsem šeptem (//aby to čtenář nevěděl :b) svým pokemonům plán, pak jsem pokračoval ve vysvětlování dnešní aktivity. "Nebudeme to se zápasením moc přehánět, přece jen, potřebujeme, aby jsme byli všichni plní energie na odpoledne. Výherce zápasu tedy určím já, podle toho, jak se mu bude dařit. Jinak žádná velká pravidla nemáme. Celý turnaj vyhraje ten, kdo bude mít nejvíc bodů, to znamená výher. Zápasy budou jeden na jednoho, kdo nezápasí, ať je na pozoru, může být další na řadě. Nikomu nebudu dávat rozkazy, je to čistě na vás a vašich dovednostech. Pochopeno?"
"Jasně!" překřičel všechny nadšený Torterra. "A odměna je hromada sendvičů?"
"Jop, ale až po Bitvách," zazubil jsem se a nakoukl do papírku. Takže, první jde zápasit... Kaito a Envie! Poprosím Pikachu, aby se přesunula k jezeru..."

Zápas začal. První zaútočila Envie, použila thunder wave. Wailord, se svou velikostí, samozřejmě útoku nedokázal útočit a tak kolem něj teď poletovaly jiskřičky. Obří pokemon vycenil zuby bolestí a vypadalo to, že se chystá zaútočit, pak se ale zarazil.
"Nechci jí ublížit!" uvědomil si zhrozeně.
Plácl jsem se do čela. Jak jsem na to mohl zapomenout? Přešel jsem k Wailordovi a poplácal ho po ploutvi, při čemž na mě přeskočilo pár jiskřiček. "Neboj, říkal jsem přece, že to ukončím dřív, než se někomu něco stane..."
"T-tak jo..." zabručel Wailord a zaostřil na Envie. Rozpoznal jsem, že zápas pokračuje, rychle jsem se tedy přesunul do bezpečné vzdálenosti.
"Jen do mě!" povzbuzovala Wailorda Pikachu. Vytvořila před sebou světelnou clonu, Wailord zatím vyskočil a při dopadu zpět do vody vytvořil obří tsunami. Pikachu trpělivě vyčkávala, spoléhala totiž na lightscreen. To však selhalo a vlna nebohou Pikachu pohltila.
"Neutopil jsem jí?" polekal se Kaito. Než si to ale stihl ověřit, z vody na něj vyletěl blesk. Zasáhl jak Wailorda, tak promáčenou Pikachu. To, co Kaito použil, byl totiž útok soak, který mění oponentův typ na vodní. Envie si toho nevšimla, a tak, když vystřelila skrze vlnu blesk, elektrizovaná voda přenesla půlku útoku i do ní.
Wailord se zhluboka nadechl, pak vydal hučivý zvuk, ve kterém jsem poznal útok noble roar. Envie si ucapala ouška, to však k odolání útoku nestačilo - zvuk totiž byl tak silný, že se před ním šířila malá tlaková vlna. Pikachu tak byla na chvilku bezbranná, čehož Kaito pohotově využil. Vyskočil do vzduchu a plánoval použít na Pikachu slam.
V poslední vteřině jsem oba pokemony povolal. Když jsem je pustil ven, tvářili se zmateně. "První kolo vyhrál Kaito, gratuluji!" zvolal jsem a pokusil se vítězovi zvednout ploutev, rychle jsem to ale vzdal. "Říkal jsem, že vás ochráním. Tenhle devastující útok by způsobil zranění jak Envie, tak i tobě, Kaito, a to přece nesmím dovolit! Nuže, pojďmě do druhého kola... Torterra versus Jolteon! Vaše zápasiště je na kraji lesa, dostavte se, prosím, tam."

Jen co začal zápas, Jolteon zmizel v lese. Torterra tupě zíral do míst, kde ho naposledy viděl, pak se rozeběhl tím směrem. Zastavil se a hledal svého oponenta, který se mezitím spustil ze stromu za ním a zakousl se mu do ocasu. Než stihl želvák zareagovat, obalil ho Jolteonův thunderbolt. Haru však rychle došlo, že udělal chybu - Torterrovi útok jako zemnímu typu nic nedělal. Pustil se ocasu a odskákal několik metrů od želváka, aby zvážil, co teď.
Torterra ovšem na přemýšlení čas nepotřeboval. Zapřel se do zadních tlap, zvedl ty přední a zadupal. Haru vyskočil do vzduchu, aby se vyhnul vzniklému zemětřesení, nevydržel tam ovšem dost dlouho, a když dopadl, želvákův útok ho srazil na zem.
Byl to vskutku rychlý zápas. Došlo mi, že nebohý Jolteon nemůže nijak ublížit Torterrovi, zatímco želvák má spoustu způsobů, jak vyhrát. Zastavil jsem zápas a postavil Jolteona na nohy.
"Vyhrává Torterra, gratuluji! Vedl sis dobře, Haru. Kdyby želvák nebyl zemní typ, už bys měl vyhráno!"

Následující zápas byl Skarmory proti Shedinjovi. Odehrával se přímo na tréninkovém poli, spoléhal jsem totiž na to, že tak jako tak to bude vzdušný zápas. A taky že byl.
Jako první zaútočil Skarmory, použil fury attack - zuřivý útok. Shedinja se jednoduše odhmotnil, nechal oponenta proletět skrze něj a oplatil mu útok kovovým spárem. Aikemu, jakožto hrdému zástupci ocelového typu, metal claw skoro nic neudělal. Zato Aikeho air cutter, který použil proti Shedinjovi, nebohého hmyzáka málem vyřadil ze zápasu.
Shedinja využil zmatku, který nastal při každém jeho úskoku stranou, a v nečekanou chvíli vypálil na Skarmoryho zelenou kouli, ve které jsme rozeznal útok struggle bug. Útok ocelovému pokemonovi však opět skoro nic neudělal, jen jeho ostrá křídla se zdála trochu otupená. Vyrazil znovu do útoku a jedním mocným máchnutím křídla srazil hmyzáka na zem.
"A opět jsme svědky typové nevýhody," konstatoval jsem a chytil padajícího Shedinju. "Skvělý zápas, i když krátký. Vítězí Skarmory, gratuluji! Další zápas bude Torterra proti Wailordovi, takže želváku, dostav se prosím k jezeru."

Tohle byl zápas o výdrži. Torterra začal zemětřesením, myslel si, že ukončí zápas tím samým útokem. Jediné, co provedl, bylo to, že pomohl Kaitovi vytvořit další obří vlnu, která želváka zmáčela a změnila jeho typ na vodní. Torterrovi se útok vůbec nelíbil, neměl rád vodu. Začal sbírat energii na mega drain, nakonec ale jen narychlo vystřelil absorb, protože v další chvíli už musel utíkat, aby ho nezasáhla další vlna.
Kaito se želvákovu počínání ze srdce smál. Ne, že by se mu vysmíval, prostě ho bavil pohled na třistakilovou želvu, která zběsile pobíhala sem a tam a nadávala, že se mu ta voda vůbec nelíbí a že za to snad nestojí ani ten sendvič.
Když Wailord na chvíli povolil ve šplouchání (nutno podotknouti, že kromě soak ani jednou nezaútočil, pouze pleskal ploutvemi), Torterra se otočil na patě, což byl při jeho velikosti nadlidský,ne-li nadpokemonní výkon, a vypálil na Wailorda rychlý mega drain. Kaito se pokusil ponořit pod vodu a vyhnout se tak útoku, jezero bylo ovšem na velrybu příliš mělké a tak mu zelený paprsek škrtl o hlavu. Začal z něj sát energii rychlostí vysavače, Wailord se ale tvářil, jako by to ani necítil. Otevřel tlamu, zaduněl a svým útokem tak ochromil Torterru. Následovalo vypružení z vody dopad útokem slam.
Výsledek byl k neuvěření. Obří modrá velryba se jednoduše zasekla v koruně stromu, který si želvák nosil na krunýři. To s vámi hold udělá hmotnost menší než vzduch.
Wailord se tak ocitl na dostřel želvákově mega drain. Torterra se ani nemusel snažit mířit - prostě nastřádal energii a vypálil ji nad sebe. Tentokrát Wailord útok pocítil a zoufale se snažil vyprostit z želvákova krunýře. Nedařilo se mu to, zadržel tedy dech a z nozdry na zádech vystřelil vodní proud vysoko do vzduchu. Naneštěstí útok nedomyslel, voda se totiž neškodně odrazila od Kaita, který posloužil jako deštník, a stekla do jezera.
I na Torterru ale začala doléhat zátěž na zádech. Trocha vody, přesněji voda o obsahu malého rybníku, se udržela na Kaitovi a hned mi přidala na váze několik desítek kilo. Želvákovi se začala třást nohy vysílením. Pokusil se vyvolat zemětřesení, s hrůzou ale zjistil, že se nedokáže postavit na zadní. Znovu vystřelil na Kaita mega drain s tím, že pokemona prostě donutí slézt, ale chudák Kaito nevěděl, jak. Nakonec, po krátké domluvě, se oba shodli, že se nedá nic dělat, tohle byla prostě remíza.

479 Drobeček Drobeček | 27. ledna 2018 v 13:58 | Reagovat

PART 2/2

Následoval zápas Jolteon proti Pikachu. Vskutku šokující zápas. (ba dum tss)
Envie pokynula Jolteonovi, aby začal první. Haru neváhal, rozeběhl se proti Pikachu a cenil při tom zuby, jako by se jí chystal kousnout. To si také Pikachu myslela, použila tedy protect. Haru měl ovšem jiný plán. V půlce cesty se přikrčil, vyskočil a ze vzduchu vypálil na Pikachu thunderbolt. Envie jen tak tak přesunula průsvitnou clonu a vykryla blesky, které na ní letěly.
Zatímco se Pikachu soustředila na ochranu před prvním útokem, Jolteon už sprintoval po zemi směrem k ní. Tentokrát se opravdu chystal kousnout. S napětím jsem to sledoval, někde hluboko jsem se dokonce bál, že to takhle rychle skončí. Pikachu však prokázala, že je pohotová. Na poslední chvilku přesunula clonu opět dolů, pohltila zbývající blesky a pozorovala, jak se Jolteon rozmázl na jejím štítu. Nic vážného se Haruovi nestalo, jen ho zaskočilo, jak rychlé má Pikachu reflexy.
Odskočil od Envie, vycenil zuby a znovu se vrhl do útoku. Pikachu provedla něco, co se dá nazvat snad jen jako taneční krok, ladně ustopila a střelila po Haruovi blesk. Jolteonovi to ale neublížilo, naopak vypadal, jako by dostal nový přísun energie. To byla jeho schopnost - volt absorb.
Skočil po Pikachu a zakousl se jí do ocásku. Envie probleskla v očích hrůza, uvědomila si totiž, že hodlá udělat to samé, co provedl při zápase se želvákem. Kdyby měla volný ocas, mohla se snadno uzemnit, takhle ale musela jen spoléhat na to, že jí, jakožto elektrickému typu, elektrický útok nic neudělá.
Oba dva pokemony pohltila zlatá záře, jak Haru vystřelil thunderbolt. Když pohasla, jasně se dalo určit vítěze - Haru.

Zápas Shedinja proti Torterrovi, který byl hned potom, nebyl, co se týče efektů, moc zajímavý. Probíhal tak, že Shedinja prováděl nálety na Torterru, který se jen zoufale snažil jednou hmyzáka kousnout. Crunch byl totiž jediný útok, který mohl Shedinjovi jakkoli ublížit.
Nakonec se to želvákovi povedlo. Jeden dobře mířený crunch a hmyzák byl na zemi. Uříceným vítězem se tedy stal Torterra.

Boj Wailorda proti Jolteonovi probíhal rychle. Možná to bylo Wailordovou únavou z předešlého zápasu, ale myslím, že hlavně levelovým rozdílem a Jolteonovou rychlostí. Stačil jeden přesný thunderbolt a bylo jasné, že Jolteon je vítěz.

I Shedinja proti Pikachu měl stejně rychlý průbeh. Pár vykrytí hmyzákových útoků, dobře mířený thundershock a Shedinja skončil sestřelen do mého náručí.

Torterra proti Skarmorymu se dost podobal zápasu Torterra proti Shedinjovi. Jediný rozdíl byl v tom, že zatímco hmyzák neměl proti ocelovému pokemonovi žádné superefektivní útoky, Skarmory ano.
Nalétl na Torterru jako blesk. Hmyzák se ohnal čelistmi, kousl ale do prázdna a schytal ránu air cutterem. Následovalo dalších pár ran, které, mimo způsobená zranění, želvákovi ostříhala stromek na krunýři. I Torterra však skóroval. V jednu chvíli se mu podařilo zakousnout se Skarmorymu do křídla, a i přes bolest, kterou mu ostré křídlo způsobilo v tlamě, ho pevně držel a vypálil na oponenta mega drain. Rychle si tak dobral ztracenou sílu, načež zatřepal hlavou a odhodil Skarmoryho, jako by byl ohlodaná kost.
Ptákovi to ale moc zranění nezpůsobilo, jen jedno peříčko, dlouhá ocelová čepel, mu spadlo na zem. Zápas pokračoval, avšak ne moc dlouho.
Torterra, jako zkušenější a silnější bojovník, většinu Skarmoryho útoků ustál. Zato Skarmory už měl dost. Sice byl většinou jediný, kdo se hýbal, jeho útoky ale prostě nezpůsobovaly želvákovi taková zranění, jaká si představoval. Když už ho zasáhl Torterra, pocítil Skarmory jeho sílu mnohem víc.
Nakonec se ocelový pták, i přes svou hrdost, vzdal. Byl hrdý, ale ne blbý, jak to později odůvodnil želvák.

Wailord zápas se Shedinjou vzdal, nic s ním nesvedl. Myslel, že se mu podaří hmyzáka promáčet a pak do něj jednou slabě drknout, ani jedno ale nestíhal, Shedinja byl prostě moc rychlý. Když už měl Kaito slzu na krajíčku, pochopil jsem, že to nemá cenu, a zápas ukončil.

Ani Pikachu proti Torterrovi toho moc nezmohla. Další bod pro želváka, Torterra tím měl všechny zápasy za sebou se skórem 4,5 - ta polovina bodu byl za remízu s Wailordem. Envienino skóre bylo podstatně nižší, pouze dva body - porazila pak ještě Skarmoryho. Nebylo to, že by byla slabá, mohla za to typová a levelová nevýhoda. Ehm, až na zápas s Wailordem. Ještě stále jsem nemohl uvěřit tomu, že jí velryba tak snadno porazila. Osud se asi spletl.

Zbytek zápasů se až podezřele podobal těm předchozím, aby to tedy nebyla zbytečná výplň textu, napíšu jen výsledky. Skarmory hravě porazil Wailorda, který se ke konci zápasu rozplakal, že mu pták udělal bebíčko. Shedinja proti Jolteonovi prohrál, podobně jako prohrál proti Pikachu. Poslední zápas měl Jolteon se Skarmorym, vyhrál Jolteon. Finální skóre tedy bylo...

"Na šestém místě je Shedinja s jedním bodem. Páté místo zaujal Wailord, jeden a půl bodu. Na čtvrtém a třetím místě jsou... Aike a Envie, oba po dvou bodech! Na druhém místě..." chvilka napínavého ticha, ve skutečnosti přepočítávání bodů, "Jolteon! Čtyři body! A na prvním místě, s odměnou hromady sendvičů, je Torterra, který má čtyři a půl bodu! Gratuluji všem, byli jste skvělí!"

Po vzájemném blahopřání jsem se podíval na hodinky a s hrůzou zjistil, že mám být už půl hodiny na cestě na místo, kde se budou vyzvedávat soutěžící. Ehm, oops. Povolal jsem pokemony a vyrazil...

480 [A] Enwy [A] Enwy | 27. ledna 2018 v 14:43 | Reagovat

[478]:[479]: Všichni se před týmovými bitvami pořádně rozehřáli.
Torterra - 1 level, 4% sehranosti
Skarmory - 3 levely, 4% sehranosti
Jolteon - 2 levely, 4% sehranosti
Shedinja - 2 levely, 4% sehranosti
Pikachu - 3 levely, 5% sehranosti
Wailord - 3 levely, 5% sehranosti

481 k y a z k y a z | 31. ledna 2018 v 17:27 | Reagovat

Mudkip
Bahenný úder (Mud-slap)
*kde bolo, tam bolo, žil raz jeden chlapec, ktorý mal pokémona Mudkipa, keďže bol na ceste a chcel ho naučiť nový útok, rozhodol sa , že ho naučí v priestranní prírody* Mudkip, poď von! *Mudkip vyskočí z pokéballu* tak dneska sa naučíme útok bahenná rána. Čo ty na to? *Mudkip je nadšený* Skvelé. Takže tento útok je taký, že so svojimi zadnými labkami začneš odhadzovať blato na nepriateľa. Nie je to najsilnejší útok ale môžeš trochu oslepiť nepriateľa čiže sa mu bude ťažko útočiť keďže ťa nebude vidieť.  Tak čo ty na to? *Mudkip je nadšený a chce sa naučiť ten útok* Výborne, to ma teší. Dobre Mudkip, keďže sme minule behali tak máš silnejšie nohy, čiže ti to pôjde dobre. Takže Mudkip začne svojimi nohami ryť do zeme a vykopni z nej veľký kus blata alebo hliny do vzduchu a vykopni ju čo najďalej. *Mudkip sa snaží ale nejde mu to* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *nič sa nestalo* Vidím, že si pochopil ako máš ten útok používať. Teraz sa ho naučíme. Takže Mudkip prve si skús precvičiť kopanie. Kopni zadnými nohami do vzduchu akoby si bol Ponyta. No poď Mudkip, začni kopať do vzduchu. *Mudkip začne kopať do vzduchu* Výborne. Ide ti to. Len skús dať do toho väčšiu silu. *Mudkip sa snaží kopať z plných síl* Výborne. To už je mrštnejšie. *pochválim Mudkipa* Tak a teraz keď budeš kopať, skús svoje zadné labky poriadne zadrieť do zeme a vykopnúť tú hlinu alebo blato. Dobre. *Mudkip kývne* Tak poď Mudkip, poriadne zadri svoje labky do zeme a odkopni kúsok hliny. *Mudkip sa snaží ale nejde mu to* To nevadí Mudkip, že ti to nejde. Iba sa ten útok učíme a ty sa ho naučíš. *pousmejem sa na Mudkipa sa odhodlaným výrazom a Mudkip mi opätuje pohľad* tak poďme na to! *Mudkip kývne* Dobre Mudkip, zadieraj svoje labky do zeme a vykopni kus hliny. *Mudkipovi to stále nejde* To nevadí. Počkaj, ukážem ti ako to robia iný pokémoni aby si vedel ako to máš správne používať. *Mudkip kývne* http://2.bp.blogspot.com/--xVahYao5qg/USTpdLCVWDI/AAAAAAAALKc/ajNI5YUVyFM/s320/Mud-slap1.png  Tu môžeš vidieť ako skupina Murkrowov používajú bahenný úder. Používajú ho tak, že so svojimi nohami vykopávajú hlinu na protivníka. *Mudkip sa pozerá podrobne na obrázok* Tak a teraz to skús ty. *Mudkip kývne* Takže Mudkip, zari svoje nohy do zeme a vykopni kus hliny. Použi bahenný úder! *Mudkip sa snažil použiť bahenný úder ale nič sa nestalo* Nevadí Mudkip. Skús to ešte raz a poriadne sa sústreď na to čo robíš. Dobre? *Mudkip kývne a ide to skúsiť ešte raz* Dobre Mudkip, čiže ešte raz zari svoje nohy do zeme a vykopni kus hliny do zeme. Použi bahenný úder! *Mudkip sa snažil a vykopnul iba kúsok piesku a ani nie nejako ďaleko ale vykopnul, čo je dobrý základ* Výborne Mudkip! Už sa ti podarilo. Síce to bol iba piesok ale aj tak je to dorbý začiatok. Si šikovný. *pochválim Mudkipa a Mudkip sa teší z toho pokroku* Dobre. Teraz poďme trénovať ďalej. *Mudkip kývne* Tak Mudkip, zase sa sústreď na to čo robíš dobre si premysli, čo máš robiť. *Mudkip myslí nad tým útokom ako ho má použiť* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder* Výborne Mudkip. Bolo to ako predtým ale nebolo to o nič lepšie. Skús to ešte raz. *Mudkip kývne a začne myslieť nad tým útokom, že čo má spraviť aby sa mu to podarilo* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder* Zase to bolo ako predtým. Hmm...skús si zem pod sebou zvlhčiť. Použi na ňu vodné delo a potom ti to pôjde lepšie. *Mudkip kývne a použije na zem vodné delo aby si zvlhčil podstavu* Tak Mudkip a teraz to skús ešte raz. *Mudkip kývne* Takže Mudkip, sústreď sa na to čo robíš. Vykopni to blato zo zeme čo najďalej ako len vieš. *Mudkip sa sústredí* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder* Výborne Mudkip, to už bolo lepšie, už ti to išlo oveľa lepšie. A tak ako sa ti to podarilo s vlhkou zemou musí aj so suchou. Skúsme to ešte párkrát na vlhkej zemi a potom prejdeme na suchý povrch. Dobre? *Mudkip kývne* Takže Mudkip, zadri svoje dohy do zeme a vykopni čo najviacej blata ako len môžeš. Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder* Výborne Mudkip, to bolo dobré. *Mudkip sa teší* Ale skús to odkopnúť ešte ďalej lebo to nemá dostatočný dosah. Keby si bol v boji tak tento útok nebude mať žiaden účinok lebo sa nedostane k súperovi. Okay? *Mudkip kývne a ide sa pripraviť na ďalší pokus* Dobre Mudkip, čiže ešte raz zari svoje nohy do zeme a vykopni kus hliny do zeme čo najďalej ako len môžeš. Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder a bolo to ďalej než predtým ale stále to nemalo dosť veľkú silu* Výborne Mudkip! Už to bolo lepšie než predtým. Malo to väčšiu silu ale nebolo to ešte dosť ďaleko. Nevadí. Myslím si, že si pripravený ísť na sucho. *Mudkip kývne s odhodlaným pohľadom* Dobre Mudkip, tak sa presuňme s toho blata. Počkaj, si celý zablatený, utriem ťa. *Utieram Mudkipa* Tak a teraz to skús. Tak Mudkip, sústreď sa na to, čo ideš spraviť, priprav si labky a všetko. *Mudkip sa sústredí* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder a išlo mu to aj na súši* Výborne Mudkip! Vyšlo ti to.  Som na teba hrdý. *obímem Mudkipa* Ale stále to nie je ono.  Musíš ešte trénovať. Dobre? *Mudkip nadšene kývne* Takže Mudkip, poďme tu ku tomu stromu. *Ideme ku stromu a Mudkip nechápe prečo* Takže na tomto strome si precvičíš kopanie. Otočíš sa mu chrbtom a so zadnými labkami doň kopneš z celej svojej sily. Dobre? *Mudkip kývne* No poď Mudkip, ideš na to. *Mudkip začne kopať do stromu* Výborne Mudkip, len tak ďalej. A s celou silou. *Mudkip si precvičuje kopanie a posilňuje si nohy z celej sily* Skvelé Mudkip. *odlomí sa kúsok kôry zo stromu* Wau Mudkip! Je vidno, že vo tvojim nohách sa skrýva sila, keď sa ti podarilo odlomiť kus kôry zo stromy a to len kopaním. Dobre, myslím si, že si môžeš trochu odpočinuť, nechcem ťa prepracovať. *Mudkip si ide odpočinuť* Tak asi budeme pokračovať v tréningu zajtra aby si nabral novej sily. Tak vráť sa. *na ďalší deň o istom čase* Mudkip, poď von! *Mudkip vyskočí z pokéballu, celý oddýchnutý a pripravený dokončiť tréning* Tak Mudkip, ideme pokračovať v tréningu, dobre? *Mudkip odhodlane prikývne* Tak Mudkip, koncentruj sa na seba a na svoje okolie. Potom zo svojimi nohami odkopni kus blata a čo najďalej od seba. *Mudkip sa sústredí na to, čo som mu povedal a je pripravený to spraviť* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder* Výborne Mudkip, to bolo skvelé. Už ti ten útok skoro vyšiel. Len ešte to neodkopávaš dosť ďaleko. Keď budeš v boji, tak s tým útokom nezasiahneš súpera. Rozumieš? *Mudkip kývne* Dobre Mudkip, tak si to precvičme ešte raz. Takže ako silo si včera kopal do toho stropu, tak skús tou silou aj odkopnúť to blato. *Mudkip kývne na súhlas* Tak pokračujme v tréningu! Takže Mudkip, sústreď sa na to čo robíš áno? Celou svojou silou musíš odkopávať blato zo zeme. Poriadne tými nohami zo zeme vykopni tú špinu a čo najďalej ju odkopni. *Mudkip sa na všetko sústredí* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder a bolo to lepšie než predtým, odkopol to oveľa ďalej* Výborne Mudkip! Ty už ten útok skoro vieš. *Mudkip sa teší a poskakuje z radosti* Ale ešte si to raz skúsme, či to budeš vedieť na sto percent. *Mudkip odhodlane prikývne* Výborne. * Tak Mudkip, zase sa sústreď na to čo robíš dobre si premysli, čo máš robiť. Zary svoje nohy do zeme a začni vykopáva kusy blata čo najdalej od seba. *Mudkip myslí nad tým útokom ako ho má použiť* Tak Mudkip, použi bahenný úder! *Mudkip použil bahenný úder*Výborne Mudkip! Už ten útok vieš. *tešíme sa* Teraz si odpočiň *povolám Mudkipa naspäť do pokéballu*

482 [A] Enwy [A] Enwy | 31. ledna 2018 v 19:09 | Reagovat

[481]: ... ale nakonec přeci jen nevíš. Mudkip se útok bohužel nenaučil, chyběly mu informace a řádné procvičení.
Mudkip - 4 levely, 6% sehranosti

// http://leagueofpokemon.blog.cz/1705/herni-pravidla V tomto článku dole máš sekci "Jak hrát", pokus se dodržovat tato pravidla psaní, čistě pro přehlednost formátování a také pro zjednodušení čtení adminům. Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."