Tréninkové pole

1. května 2017 v 15:48 | Enwy
  1. Neruš ostatní trenéry, kteří zde také trénují.
  2. Platí tady stejná pravidla jako jinde - chovej se ke svým pokémonům hezky.
  3. Je doporučeno, že pokud je tvůj pokémon vyčerpaný, měl by jít do pokémonního střediska. Příliš svého pokémona nezatěžuj, mohl by onemocnět.
Pamatujte na povahu svého pokémona (v profilu je napsáno, že je nechápavý = bude třeba hodně vysvětlování a podobně) a na to, že je třeba se s ním před tréninkem seznámit - přeci nebudete trénovat s někým, koho vůbec neznáte, pff! To samé platí pro to, když pokémon trénovat nechce nebo se tomu brání. V tom případě je za trénink samozřejmě méně zkušeností. Vy také neděláte s elánem něco, co vás nebaví...
  1. Koho jdeš trénovat
  2. Co budete dělat
  3. Průběh tréninku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (595)
Zobrazit starší komentáře

501 Rory Rory | 24. března 2018 v 11:30 | Reagovat

[500]: 2/2
A potom sme len čakali, kým sa Nike a Lilith preberú. „Musel si ich omráčiť?“ spýtala som sa podráždene Casa. „Hej, moja práca bola len Lilith! Nike je na neho!“ ukázal na Acea, ktorý sa v momente tváril ako úplný anjelik. „Čo? Ja?“ zamrkal. Lilith sa prebrala prvá a za zákerné omráčenie okamžite požadovala náhradu – tou sa sta citrónový koláč, ktorý doslova zhltla na jeden šup. Keď sa prebrala aj Nike, ponúkla som jej rovnaké jedlo, aby nabrala energiu a my sme sa mohli presunúť na kontrolu do strediska.

// aplikovať :
Rory – 5x čokoládový donut
Lilith – čokoládový donut, citrónový koláč
Ace – čokoládový donut, studená voda
Ren – malinový donut
Cas – čokoládový donut, 2x poffin
Nike – čokoládový donut, citrónový koláč

502 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. března 2018 v 17:01 | Reagovat

[500]:[501]: Pokemoni se dobře protáhli.

Všichni +5% lásky (Rory - 5x donut)
Incineroar +6% sehranosti (1% donut), +1 level
Pidgeot +6% sehranosti (1% voda), +2 levely
Luxray +5% sehranosti, +6% lásky (malinový donut), +4 levely
Kadabra +12% sehranosti (6% poffiny, 1% donut), +3 levely
Bayleef +7% sehranosti (1% donut), +3 levely

503 Drobeček Drobeček | 13. dubna 2018 v 18:59 | Reagovat

1) Torterra
2) Trénink, procvičení útoků + příspěvěk do soutěže "Drobky" - 100 dřepů, 7 km
3)

Po dlouhé zimě nastal den jako stvořený na cvičení , rozhodl jsem se tedy, že se hezky protáhnu. A proč to rovnou nespojit s tréninkem svého parťáka, no ne? Rozhodně mi přišlo, že se po dlouhé době potřebujeme pořádně provětrat.
"Co mě dneska naučíš?" zajímal se Torterra.
"Přemýšlel jsem o giga drain," začal jsem, "ale myslím, že by jsme si měli oba nejdřív protáhnout ztuhlé kosti. Však jsme většinu zimy kempili v pokécentrech!"
Želvák se zamyslel. "Jo, to dává smysl. Takže budeme cvičit? I ty?"
"Jop," přikývl jsem. "Napadlo mě chvilku běhat, potom pár dřepů, kliků a sedlehů. No a na závěr by sis mohl procvičit své útoky."
Želvák se při slově "běhání" otřásl. "A kolik kilometrů asi tak je chvilka běhání? Mimochodem, nevím, jestli si to tvůj pidimozek uvědomuje, ale já nemám končetiny na lidské rozcvičky."
"Co třeba... deset kiláků? A jop, uvědomuje," vyplázl jsem na Torterru jazyk. "Místo dřepů se budeš stavět na zadní. Pamatuješ, jak to děláš vždy, když používáš zemětřesení? Jop, tak přesně tak. Místo sedlehů... místo sedlehů se budeš převalovat z boku na bok. To zní pro tvůj druh namáhavě, ne? No a místo kliků... Hm, místo toho mě nějak nic nenapadá. No, něco vymyslím. "
Želvák nasucho polkl, nic ale nenamítal." Chápu, potřebujeme se protáhnout," přikývl.
Podivil jsem se nad nedostatkem odporu, nijak jsem to ale nekomentoval." Tak jsme tady, pojďme začít!"

Překvapilo mě, jak rychle Torterra na svou velikost běhá. I když většinu času mrmlal, že je to těžké a že už je vyřízený, celkem bez problémů se mu podařilo deset kilometrů uběhnout za necelých sedmdesát minut. Tempo si udržoval stálé, o kus rychlejší než obyčejné klusání.
No a pak jsem tu byl já. Každých pět set metrů jsem se zastavovat, abych popadl dech a nechal trochu odpočinout nohy. Celá trasa mi i s pauzami trvala přes dvě ukrutné hodiny, takže Torterrovi zbylo padesát minut na odpočinek. Chvíli mě povzbuzovat výkřiky typu "Haha, běhám rychleji než dvounožec", rychle ho to ale přestalo bavit a tak si na chvilku zdřímnul.
Probudila ho až vůně sendvičů. Prudce vyskočil na tlapy a spatřil mě, jak na něj mávám dvěma obzvlášť voňavými chleby. Nemeškal a pustil se do jídla.
"Hej, jeden měl být pro mě," zasmál jsem se. Neměl, tušil jsem, že želvákovi by nestačilo sendvičů ani deset.
"Pozdě!" vysmál se mi mezi spousty. "A tohle byly ty dva, co mi tak dlouho dlužíš, počítám s dalšími za aktivitu při tréninku!"
"Tak ty takhle!" vyprskl jsem smíchy. "Proto tak ochotně cvičíš! No dobrá, když budeš pokračovat tak skvěle, jako teď, dám ti dva další!"
Torterra rychle polk sousto. "Tak to hurá na to, ne? Co že jsem to měl dělat?"
"Ty stavění na zadní, já dřepy," připomenul jsem a pustil se do protahování nohou. "Připraven? Kdo jich první udělá... sto, vyhrává sendvič! Tři... dva... hej, ještě jsem neřekl teď!"
To už ale želvák zběsile zvedal přední tlapy a s žuchnutím je zase pokládal. Rychle jsem se pustil do dřepů, aby neměl výhru tak snadnou. Ze začátku byl asi o deset cviků napřed, po třiceti se ale začal unavovat. Do čtyřicátého dřepu jsem želváka dohnal, to už mi ale také začínaly docházet síly.
"Co takhle... snížit ze sta... na padesát?" odfuněl Torterra.
"Kde... kdepak, dřepy jsou skvělý cvik... na všechno," zakroutil jsem hlavou, až se mi z toho zamotala a málem jsem upadl. "Trénuje ti to dýchání... a sílu v nohou!"
"Ale je to únavný!" zakňoural Torterra, sendvič ho ale motivoval cvičit dál.
U šedesátého dřepu želvák odpadl. Myšlenka na to, že jednou boj o sendvič vyhraje někdo jiný, než želvák, ve mně probudila dosud neznámou sílu, díky které se mi povedlo udělat dalších čtyřicet dřepů. I posledních dvacet dřepů jsem, i když s velkou námahou a opřený o strom, dokázal.
"Kdo... kdo vyhrál?" zafuněl Torterra. Pohled na šťastného Drobečka chroupajícího sendvič mu odpověděl.
"Chvíli si odpočineme a pak se pustíme do sedlehů a převalování," informoval jsem ho. Všiml jsem si jeho hladového pohledu a hodil po něm nový sendvič. "Dej si taky, zasloužíš si to. Ale nezapomeň si dát i vodu! Pitný režim je důležitý, zvlášť při cvičení!"
Když jsme dosvačili, pustili jsme se do dalšího cviku. Sedlehy byly celkem snadné, vinu jsem dával tomu, že cvik neumím pořádně dělat. Želvákovi se ovšem převalování vůbec nedařilo. Chudák pokemon si akorát pocuchal strom na krunýři. Když jsem měl za sebou 50 sedlehů, on dodělával třetí překulení.
"Uznávám, " promluvil jsem, když jsem se dostal znovu do sedu, "že tenhle je pro tebe těžší. Nebudeme tedy závodit." Za nepříjemného křupnutí v zádech jsem se zase položil. "Stačí, když odcvičíš tak... dvacet převalení. Ok?"
"Dvacet!" zavzlykal želvák. "Ale dostanu za to... dvacet sendvičů!"
"Heh, myslím, že tolik jich nemám," zakroutil jsem hlavou. "Pospěš si, já už jsem na sedmdesáti!"
Po dokončení sedlehů mi zbylo ještě pár minut, než docvičil i Torterra, dal jsem si tedy další svačinku. Voda je zdravá, proč lahví nevypít denně mnohem víc, než je normální, no ne? A takové sušenky, ty jsou plné důležitých kalorií. No a želvák si samozřejmě dal další sendvič.
"Oke, a teď kliky. Napadá tě, co bys mohl dělat místo kliků?"
Torterra se zamyslel. "Co takhle... pojídat sendviče?"
Zamyslel jsem se. No, je pravda že už jsem dlouho nejedl... počkat počkat! Snad na mě už taky neleze želvákovství?
"Ne, to můžeme potom. Je čas cvičit! Co myslíš, dokázal by jsi taky kliky? Je to celkem snadný, prostě by jsi nějak... pokrčoval nohy nebo co."
"No, můžu to zkusit," povzdechl si Torterra. Změřil si mě pohledem a pak se rozzářil. "Takže sto? A kdo to dá první, ten dostane sendvič?"
"Jasně," zasmál jsem se nad želvákovým náhlým návalem energie. Že by ho začínalo cvičení bavit?
Ne, to mě jen mazaný Torterra přečůral. Jakmile jsem se pustil do kliků, s hrůzou jsem si uvědomil, že jich dám tak šest za sebou a konec. I tak jsem se ale nevzdával a s pauzami, při kterých jsem jen tupě hleděl do země, se mi podařilo udělat třicet kliků.
"Myslím... že by jsme... toho mohli... nechat," zasípal jsem. "Třicet kliků stačí, vzdávám se. Sendvič je tvůj."
Torterra se rozzářil a hned se pustil do své odměny. Zdálo se mi to, nebo nevypadal ani moc unavený? No, třeba jsou kliky pro čtyřnohé přece jen snadné...
"Poslyš, kolik jsi těch 'kliků' vlastně udělal?" zeptal jsem se Torterry se zlým tušením.
"Tři... třista!" vyhrkl. Probodl jsem ho tvrdým pohledem. "No dobrá... tři. Ale snažil jsem se, fakt že jo! Víš, jak je těžký dělat kliky na čtyřech nohách?"

Následovalo patnáct minut napájení a dobírání energie. Já si dal další sušenku, zapil to vodou a protáhl se, abych co nejvíc zabránil bolesti svalů na další tři dny dopředu. Želvák si pro změnu dal sendvič.
Po svačince jsme se pustili do kratičkého procvičení útoků.
"Připraven? Začneme s tackle. Pamatuješ si ještě, jak se dělá, ne? Dlouho jsi to nezkoušel..."
"Pf, neměj mě za blbce!" zasmál se Torterra. "Přece nezapomenu, jak se vráží do lidí!"
Než stihl můj mozek strávit význam věty, už se na mě řítil tří set padesáti kilový tank. Naštěstí měl dost rozumu na to, aby necelý metr ode mě zastavil.
"Dělám si srandu!" řehtal se. "Skončil bys na kaši, kdo by mi pak dával sendviče?"
"Hahaha," utrousil jsem. "Kdo mě bude prát trenky, he...?" Všiml jsem si jeho obličeje a zrudl. "Ne, tak jsem to nemyslel! Taky si dělám legraci, přece se už nepo-"
"Jasně, chápu," zívl želvák. "Tak co dál? Tvůj trénink začíná být únavný, co takhle absorb? Nebo rovnou mega drain?"
"Jop, proč ne- počkat, jak únavný!? Moje tréninky jsou super!" nafoukl jsem se.
Torterra se znovu zasmál a připravil se k útoku. Na můj povel vypálil malou zelenou kouli - absorb.
Směrem ke mně. Útok. Nezastavitelný útok. Takhle mi to šrotovalo v hlavě až do chvíle, než byla koule pár decimetrů ode mě. V tu chvíli vyhrály instinkty a shodily mě na zem. No, pořád lepší trošku se odřít, než si nechat zaživa vysát životní sílu. Každopádně bylo podle menšího kráteru ve stromě za mnou poznat, že útok to byl opravdu silný.
"Ehm. Dobrá práce. Další útoky prosím nesměřuj na Drobečka, nýbrž na ten strom, oke?"
"Jasně, šéfe," zakřenil se želvák a znovu zaujal postoj podobný tomu na absorb. Tentokrát ale jeho útok spočíval ve vystřelení šesti zářivě zelených paprsků ze skalek na zádech. Ano, šesti paprsků ze tří skalek, jak jsem si hned na to uvědomil. Všechny zasáhly strom, který se po útoku zdál tak trochu... menší? Svrasklý?
"Wow!" ohodnotil jsem želvákův mega drain. "Šest paprsků, to jsme tu ještě neměli. Že ty jsi tajně trénovat v ballu?"
"To moc dobře nejde. Víš, jak je to tam malinké?" zakroutil Torterra hlavou.
"To nebylo myšleno vážně," zamumlal jsem. "No, pojďme na další útok! Crunch nebo earthquake?"
"Zkus hádat," zazubil se Torterra a postavil se na zadní.
Tentorkát moje nadlidské reflexy nestačily. Přední tlapy dopadly, zem se rozřásla a já skončil, spolu s polorozpadlým stromem za mnou, na zemi.
"Oops," ušklíbl jsem se, když jsem se vzpamatoval a všiml si toho nepořádku. "No, a poslední útok crunch, co? Pojďme se zbavit důkazů, než si toho někdo všimne, co ty na to?"
"Zbavování se důkazů, to mi jde!" rozzářil se želvák a vycenil zuby.
Za chvilku se po zemi povalovalo jen pár třísek a na místě stromu zůstal pařez, který vypadal, jako by ho ožvýkal bobr. Za to si želvák zasloužil samozřejmě sendvič.
"Ouha," komentoval jsem po tréninku stav zásob v batohu. Osm sendvičů za jeden trénink, to byl snad nový světový rekord. "Pojďme to tu zabalit, zasloužíš si odpočinek."
Torterra ale na odpověď nečekal, už dávno spal. Povolal jsem ho tedy do ballu a vydal se vstříc novým nedobrodružstvím.

Spotřebováno:
Torterra - 7x sendivč, 1x studená voda
Drobeček - 1x sendvič, 3x studená voda, 2x spec. Lii's sušenka

504 [A] Enwy [A] Enwy | 22. dubna 2018 v 16:01 | Reagovat

[503]: Torterra si útoky procvičil a protáhl si své ztuhlé končetiny i tělo.
Torterra - 2 levely, 15% sehranosti (6% sendvič, 1% voda), 6% lásky
Drobeček - 6% přežití
Event: +5 bodů

505 Slaanesh Slaanesh | 25. dubna 2018 v 12:23 | Reagovat

Umbreon (trénink Feint Attack), Frogadier ( trénink Double team)
Opět jsem vyrazil trénovat s mými pokémony, tentokrát to byla Frogadier a Umbreon. Oběma jsem slíbil trénink a učení nového útoku.
A to jsem se dneska rozhodl splnit. První přivolám Frogadier. "Ahoj, jak se cítíš?" zeptám se a po odpovědi přikývnu. "Dneska budeme trénovat, tentokrát se ovšem nesoustředíme na nějaký útoční pohyb. Ale spíš obraný. Co budeme dneska trénovat se totiž nazývá Double team." řeknu a na chvíli se odmlčím, aby mi Frogadier kývnutím hlavy potvrdila, že s tím nemá problém. "Takže na popsání se jedná o docela jednoduchý pohyb. Stačí se jen pohybovat tak rychle, aby za tebou začali vznikat tvé podobizny." Vysvětlím Frogadier a podívám se na ni jestli to pochopila. "No zní to jednodušše, ale pohybovat se tak rychle...řekla bych, že to bude o trošku těžší." řekne Frogadier zamyšleně, ale pak s úsměvem výskne. "Ale co. Pojdme to zkusit."
Trochu bolestně sebou škubnu, jelikož si stále ne a ne zvyknout na její vysoký hlas. "Dobře, takže začneme pořádnou rozcvičkou, aby sis nenatáhla nějaké svaly." Oznámím a následně společně s ní zahájím rozcvičku. Postupně protáhneme hlavu, paže, nohy, trup. A pak si dáme první běh přes cvičné pole.
Díky mému pravidelnému cestování a díky tomu i fyzické námaze se ani nezadýchám po skončení běhu. "Dobře, to by asi stačilo, ted začneme se samotným tréninkem. " Oznámím a hned začnu vysvětlovat jak začneme s tréninkem. "Takže prvně to zkusíme tu nejjednodušší možnost, abychom zjistili jak ti tento útok půjde. První pokusi budeme zkoušet jenom přeskakovat ze strany na stranu v co největší rychlosti." řeknu a následně několikrát přeskočím ze strany na stranu, abych se ujistil že mně Frogadier špatně nepochopí. "Jistě, to zní docela rozumně." přikývne Frogadier a následně se začne pohybovat. Prvně pomalu, aby si zvykla na pohyb, ale již po chvíli začíná zrychlovat. Když začne zrychlovat, tak se k ní připojím i já, jelikož i říkám, že trocha tréninku navíc mě nezabije.
Chvíli tak pokračujeme, oba dva se snažíme postupně zrychlovat náš pohyb, ale jen u Frogadier se to po chvíli zdá jenom viditelné. Frogadier ještě o něco zrychlí a najednou začnu vnímat, jak se občas objeví loket navíc, když se začne pohybovat do protisměru, tam zase noha. Abych mohl lépe všímat tento úspěch tak zastavím, opřu se rukama o kolena a zatímco se snažím sklidnit tep pozoruji Frogadier a její stále častější úspěchy v tréninku. "Výborně, ted na chvíli zastav a odpočin si." řeknu poté co se vydýchám. "Přece jenom jsi ted udělala docela pokrok." Oznámím zatímco Frogadier zpomaluje, aby nakonec vyskočila a saltem se dostala za mně. "Ke konci jsi už byla u potřebné rychlosti, viděl jsem jak se jednou vytvořila i hlava tvého dvojníka. Což znamená, že už ti chyběl jenom kousek k tomu, aby jsi dosáhla potřebné rychlosti a oddělení dvojníka od sebe samotné." Frogadier vydechne a odpoví. "Nečekala jsem, že by to bylo až takto jednoduché." "No stále jsme jenom v první části. Ještě to budeš muset zvládnout v běhu, což bude o poznání těžší. Ale jestli chceš, můžeme rovnout přejít k tomu, přece jenom se dá říct, že už jsi tento cvik téměř zvládla." Frogadier se ušklíbne a přikývne. "Asi to bude lepší." Přitaká a po pár minutách odpočinku se připraví ke druhému kolu tréninku. "Dobře, takže ted budeš běžet rovně. Tím by měli vzniknout dvojníci za tebou. Bude to o něco těžší než, když jsi na místě, jelikož se kolem tebe bude měnit terén a ty na to budeš muset adekvátně reagovat." Oznámím Frogadier a následně ji nechám se rozběhnout. Frogadier opět jednou si přeběhne pole zkusmo, sice rychle ale rozhodně neběží maximální rychlostí, na konci pole se otočí a následně už vystartuje plnou rychlostí. Díky odpočinku se jí podaří již ve dvou třetinách pole, za sebou vytvořit náznak dvojníka, ale stále to nebylo dostatečné, jelikož dvojník se v podstatě stále držel v jejím stínu. "Ještě trochu" stihnu říct, než se kolem mně Frogadier otočí a následně opět zmizí v malém obláčku prachu, který zvířila svým během. Následující dva cesty, tím myšleno tam a zpátky. Se jí sice nepodařilo zvětšit vzdálenost mezi jí a dvojníkem, ale na druhou stranu dvojník ani na okamžik nezmizel což se dá rozhodně považovat za úspěch.   Frogadier dá ještě několik tras, než se jí konečně podaří dostatečně vzdálit od dvojníka, aby se dalo říct, že by to mohlo protivníka zmást. "Výborně, tohle jsi zvládla." řeknu a rukou ji zastavím. "Ted nám zbývá ještě poslední část, kterou musíš zvládnout, aby se dalo říct, že tento útok již plně zvládáš. Kličkování." odmlčím se na chvíli a pak pokračuji. "Prvně tě nechám kličkovat, jak budeš chtít, jak uvidím, že jsi tuto fázi zvládla, tak začnu říkat na, kterou stranu máš zahnout a občas dám i otočku vzad, takže s tím pak počítej, dobře?" zeptám se jí a následně ještě chvíli počkám, aby si trochu oddechla. "Takže vzhůru na dnešní poslední část." Poslední část tréninku probíhá relativně dobře. Frogadier dalo by se říci až téměř zmateně pobíhá po poli a kousek za ní se pohybuje její dvojník. "Výborně Fro, jde ti to skvěle." Zavolám na ni a následně ještě chvilku počkám, jelikož jsem si všiml, že se za ní začne objevovat další dvojník. Jenom stále běžíš po té stejné trase. Dodám si v duchu a následně zavolám. "Doleva." Frogadier zahne doleva, ale evidentně zpomalí, jelikož se nejspíš připravovala, na zahnutí doprava jako už po několikáté. "Opět vlevo." oznámím jí a pozorně sleduji vzdálenost mezi ní a jejím nyní již opět jediným dvojníkem. "Dozadu." Frogadier se na pár metrech zastaví, otočí se dozadu a běží zpátky. Uhne ještě kousek doprava, aby se vyhnula svému dvojníkovi a pokračuje dál v cestě.

506 Slaanesh Slaanesh | 25. dubna 2018 v 12:23 | Reagovat

[505]: část 2
Ještě nějaký čas ji nechávám pobíhat, přičemž se ji povětšinou snažím vést do míst, kde ještě nebyla a tak svou rychlost musí snižovat kvůli opatrnosti. Několikrát ji otočím čelem vzad, což ji zatím pokaždé změní vzdálenost mezi ní a dvojníkem. "Dobře Frogadier. Myslím, že s tímto bychom mohli skončit." řeknu a pomalu vyrazím k Frogadier, která se zastavila v půlce pole a odpočívá na zemi. "Jediná věc ti zatím moc nejde." "Ty otáčky vzad, že?" Souhlasně přikývnu. "Procvičíme to ještě dneska?" "No pokud bys ještě chvíli zvládla, tak je můžeme zkusit ještě chvíli pro cvičit." Frogadier přikývne a pomalu se zvedne. "Ale opravdu jenom chvíli." Přikývnu a řeknu. "Takže jenom deset metrů tam a zptáky, žádné kličkování nebo tak, prostě jenom otáčky, dobře?" Frogadier přikývne a následně se rozběhne. Uběhne asi deset délek, než ji zastavím. "No vidíš, jak rychle si se v tom zlepšíla." řeknu a jako odměnu pro ni vytáhnu čokoládový donut. "Rozhodně sis ho zasloužila." řeknu, když jí ho dám. Počkám až si ho Frogadier vychutná a následně ji odvolám.
"Tak a ted ty můj zlatý Umbreone." řeknu si pro sebe ironicky a povolám mého pesimistu. "Ahoj, tak zde proběhne náš trénink." Umbreon se jen rozhlédne kolem sebe a pak se zeptá. "Co že jsi nevybral halu?" "Halu? No...většinou chodím ven, když zrovna nic nepotřebuji z tamního vybavení. Je zde menší šance, že zde někoho nějakou mně nepříjemnou společnost." Umbreon se podívá na stromy a následně si olízne packu. "Dobře, takže útok, který jsem pro tebe vybral je Feint Attack. Základem je nabití temné energie do jedné z končetin a následně tuto energii uvolnit při zásahu." Umbreon nesouhlasně zavrtí hlavou a následně řekne. "To se učit nebudu. Je to nepraktické." Překvapeně zamrkám a násleně nechápavě zopakuji. "Nepraktické?" "Copak to nechápeš? Zbytečná ztráta času, to sis nenašel něco užitečnějšího?" odpoví Umbreon a opět si začne olizovat packu.     Povzdechnu si a začnu mu oponovat. "Jedná se o užitečný útok a taky se jedná o temný útok, jak jsi chtěl." Odmlčím se a pak pokračuji. "Pokud si myslíš, že to je nepraktické, protože při tom používáš pouze jednu packu, tak copak jsi sám mně a to minimálně třikrát, co si ted tak vybavuji, omylem nesekl packou?" zeptám se, na což on jenom zvedne oči a podívám se na mně po dlouhé době s lehce pobaveným výrazem. "Omylem?" Na jeho otázku nijak neodpovím a místo toho řeknu. "Tak pojdme začít, jinak nikdy Autariho nedokážeš porazit." Ubmreon si povzdechne a jen odevzdaně řekne. "No dobře, stejně bys jinak nedal pokoj." odpoví a sedne si přede mně v očekávání dalšího dlouhého vysvětlování co má dělat. "Takže prvním krokem je shromáždit temnou energii na místo, kterým budeš útočit..." "Takže třeba uši?" skočí mi do řeči Umbreon. "No, pokud budeš útočit hlavou, tak i do uší jo." Umbreon několikrát chápavě přikývne, chápu. Takže soustředit temnou energii do uší. Tak pojdeme na to." řekne Umbreon s nadšením, které vyplívá čistě z toho, že si převrátil mé vysvětlení. Umbreon se postaví a následně se začne soustředit na shromaždování temné energie. Já si jen tiše povzdechnu, ale zatím to nechávám tak, jelikož aspon trénuje s nějakým nadšením a ne jenom proto, aby se mně zbavil.
Chvilku se nic neděje, ale jak Umbreon pokračuje ve shromaždování své energie, tak jeho uši začnou pomalu tmavnou, jak se jeho uši plní temnotou. "Vidíš jak mi to jde?" zeptá se Umbreon a zastřihá ušima, čímž uvolní několik kousíčků temnoty. "Ehm, jo vidím." řeknu, jelikož jsem fakt nečekal, že se mu to povede tak rychle. To, že se o tohle bude pokoušet, o to jsem nepochyboval, ale netušil jsem, že se už naučil až tak dobře ovládat svou temnou podstatu. Na jednu stranu přece jenom se stále jedná o dosti silného pokémona. Pomyslím a dodám. "Dobře a ted najdi nějaký dobrý cíl,..neživý cíl." upřesním se, když si všimnu jak se Umbreon na mně podíval. "No dobře." řekne Umbreon a následně se rozejde k ukazeteli a a dotkne se ho ušima, čímž do něj uvolní nashromážděnou energii. "Udělal jsem to správně?" zeptá se Umbreon s rádoby nejistým cílem. "Zkusto ještě jednou a zkus to brát trochu vážněji, děkuji." řeknu zatímco si rukou mnu spánky. "Dobře trénére." řekne Umbreon nadšeně a začne znovu s tréninkem útoku. Načerpá energii, do uší a tentokrát se s nimi aspon předstírat útok. "Lepší?" "Lepší." řeknu s povzdechem a pak se zeptám, "kdybych ti dal za každý pokus Berry, bral bys to trochu vážněji Umbreone?" Umbreon se na mně šokovaně podívá a řekne. "Vážněji?" povzdechnu si a vytáhnu Leppa berry, které mu hned podám. "Jak jsi věděl, že tohle jsou mé oblíbené?" zeptá se šokovaně Umbreon, zatímco si ji bere do packy a zamyšleně si ji prohlíží jako kdybych ji otrávil. "Mám své způsoby." odpovím a jsem rád, že mám masku, jelikož ta skryje to, že se jedná o pouhou náhodu. "No dobře. Tak trochu vážněji." řekne a tentokrát začne soustředovat energii do levé přední packy. Mému zraku neunikne, že tentokrát mu to trvá o poznání déle, i když nevím jestli se mu do té nohy hůř přesouvá energie a nebo jen proto, že jí tam dává podstatně víc. Každopádně, když je hotovo, rozběhne se a následně se odrazí a v letu zasáhne z boku ukazatel a uvolněná temná rýha do něj vyryje vrub. "Výborně to vypadalo dobře, jenom by to chtělo ten útok udělat silnější." Umbreon se na mně podívá a napřáhne pasku. "Co, však jsi už dostal." "A práci jsem za to udělal." Odsekne Umbreon. Povzdechnu si a řeknu. "Víš co, dám ti tři pokud to pořádně potrénujeme." "Na packu?" "Jo, hned na packu." souhlasím a rovnou je začnu vytahovat." Umbreon si je s ní a pak přikývne. "No dobře." řekne a začne opět hromadit shromaždovat energii. Když se už chystá rozběhnou, tak ho rukou zastavím a řeknu. "Přesun tu energii do druhé pracky?" Umbreon se na mně nechápavě podívá a pak si jen povzdechne, ale udělá to. Energie se pomalu přesune do druhé packy, pak zase zpátky. Pak ven a znovu ji začne shromaždovat. Ještě několikrát provedeme tohle malé cvičení, než ho nechám provést skutečné dokončení útoku.     Pak opět trénujeme shromaždování energie, jelikož tohle se jeví u Umbreona jeho nejobtížnější část.
Po půl hodině jsem konečně spokojený s výsledkem a tak ukončím náš trénink s Umbreonem. "Tak to by pro dnešek stačilo." řeknu a sáhnu ještě do batohu a vytáhnu svou poslední Lappe Berry a dva sendviče. Jeden pro Umbreona a druhý pro mně. Sednu si na zem a začnu si ulamovat kousky , které si pak strkám pod masku do úst.
Frogadier: 1x čokoládový donut
Umbreon: 5x Lappe Berry, 1x sendvič
Slaanesh: 1xsendvič

507 River Hope River Hope | 25. dubna 2018 v 20:29 | Reagovat

1. Miltank [+ Frogadier]
2. Naučení: Stomp; [Trénování fyzické zdatnosti]
~z: Sub-bay

Když již tedy byly u trénování schopností, byla škoda nepotrénovat i ty fyzické. Miltank i chovatelka dorazili na tréninkové pole za hezkého počasí. Svítilo sluníčko, avšak bylo mírně a díky větru ovzduší nebylo dusné.
“Miltank, jsi připravena?” zeptala se dívka své společnice a ta přikývla. “Chci tě naučit velmi jednoduchý a prostý útok. Tím je dupnutí. Jelikož máš kopýtka, bude to velmi jednoduché,” řekla chovatelka a zkusmo si také dupla.
“Já už jsem to párkrát dělala, jen ne ve formě útoku,” zasmála se Miltank a nejistě pošlapala na místě.
Děvče vytáhlo pokédex a zamračilo se. “Útok zvaný dupnutí má spoustu forem. Nuže zkusíme všechny, jedno z nich bude vyhovovat i tobě.”
Miltank přikývla. Připravila se na trénink. Chovatelka sáhla po známém pokéballu a vyhodila ho do vzduchu. “Frogadier nám bude asistovat. Bonjour, Frogadier.”
Vodní pokémon se lehce usmál a pokýval na pozdrav. Od té doby velmi vyrostla.
“Pojďme. Rozcvičíme se,” pobídla dívka. “Frogadier, vedeš rozcvičku.”
Pokémon byl trochu překvapen, avšak přikývl. Všechny tři ženy se postavily do trojúhelníku, jelikož kruh by byl ve třech komplikovaný na sestavu. Frogadier začala s rozcvičkou a pravděpodobně to nebylo poprvé. Moudře začala od hlavy, pak k protažení stran krku a postupně mířila níže, ramena, paže, trup, pánev. U nohou se zasekla a po chvilce rozmyšlení tuto část těla přeskočila. Rozcvičily kotníky i chodidla.
“Na nohy si uděláme atletickou abecedu,” oznámila tiše. “Bohužel si nepamatuji všechny názvy a kroky,” dodala nesměle a stydlivě se usmála.
River vytáhla pokédex a naklikala na něj pár slov. “Je to tady taky. Páni, díky za tento vynález,” zasmála se.
Postavili se do řady a lidská smrtelnice se naposledy ujistila, že si pamatuje všechny kroky správně. Posléze odložila přístroj do kapsy, aby jí nepřekážel a promnula si ruce.
“Začíná se předkopáváním,” řekla a začala. Pro Frogadier bylo předkopávání trochu složité, přeci měla nohy do stran, ale podařilo se jí v Frogadier-verzi překonat označený úsek.
“Teď zakopávání,” řekla dívka a pokračovala se cviky, tentokrát na druhou stranu. I zakopávání šlo Frogadier mizerně.
“Vánočka,” zavelila a začala proplétat nohama. Miltank se v polovině cesty ztratila a tak jednoduše úsek doklusala.
“A v poslední řadě teď žabáky,” oznámila a přikrčila se k zemi. Při tomto kroku Frogadier zazářila a zvládla cvik naprosto perfektně.
Trochu udýchaně se trojice zastavila u konečné čáry a oddechovala. “Sice to není celá atletická abeceda, ale myslím, že s tímhle si vystačíme,” usmála se chovatelka a zbylé členky jejího týmu přikývli.
“Pojďme se již zaměřit na stomp, dupnutí,” zvolala po chvíli a otevřela pokédex. “Miltank, co jsem viděla, pokémoni s kopýtkama různě skáčou, kopou nebo si jen jednoduše dupnou. Vyzkoušíš si všechno a pak zvolíš to své. Začneme s tím nejjednodušším a to s klasickým dupnutím.”
Jakmile dořekla, odložila pokédex a silně zarazila nohu do tvrdé země, až se rozletěl prach a jí začala bolet noha. “Takhle,” ukázala.
Miltank se podívala na své nohy a silně dupla. Ozvalo se duté bouchnutí kopýtek o zem, avšak chovatelka vycítila, že útok není dostatečně silný.
“Přelož na svou nohu, kterou dupneš, všechnu váhu. Zvedni nohu, tehdy se opři o tu, která je na zemi a jakoby spadni na tu zbývalou,” radilo děvče. Frogadier se postavila na stranu a děj bedlivě sledovala. Cokoliv se jí mohlo v budoucnu týkat.
Miltank přikývla a zkusila to znovu. Zvedla nohu a silně ji zarazila do země. Ozval se opět dutý zvuk a byť země byla tvrdá, objela se tam Miltančin otisk kopýtek.
“To bylo mnohem lepší, správně,” pochválila ji chovatelka. “Toto je nejprimitivnější způsob, jak na někoho dupnout. Zkusíme si ten útok v celku. Frogadier,” pokývala ke svému vodnímu pokémonovi.
Frogadier přiskočila blíže a tázavě na člověka pohlédla. “Mohla bys prosím vytvořit bublinky? Nějak u země, prosím. S tím si útok i jistě procvičíš,” poprosila dívka mile.
Frogadier přikývla a sehnula se téměř k zemi, kde lehce vyfoukla skupinu bublin. Ty se hezky zdržovaly u země a nikam neletěly, maximálně se o pár kroků posouvaly vlivem větru.
“Miltank, dupni si,” zasmála se. Pokémon se zadíval na bublinky a silně dupl na jednu z nich. Ozvalo se lupnutí, jak vodní balónek praskl a tlak ostatní odmrštil stranou.
“Dobrá práce. Teď si vyzkoušíme, jaké to bude, když bude protivník daleko. Musíme k tomu jít o pár kroků dál,” pobídla Miltank a nechali Frogadier za sebou.
Frogadier se stále v té vzdálenosti jevila jako Frogadier, ne jako modrá a bílá tečka. Bublinky se stále držely nad zemí, byť pár z nich prasklo, třeba jen setrvačností a výdrží.
“Představ si situaci, že je nepřítel daleko. Budeš se k němu muset rozeběhnout a dupnout ho, vše dostatečně rychle, aby si toho nevšiml,” vysvětlovala dívka a ukazovala na bublinky.
“Běh,” povzdechla si Miltank. “Můj nejhorší nepřítel.”
“Pokud chceš, můžeš si vybrat i běhání z kratší vzdálenosti. Dostaneš se k nepříteli blíž a máš to pak k němu kratší,” usmála se dívka.
Byť motivace na Miltank příliš neplatila, překonala se a rozeběhla se. Zprvu vypadala nemotorně a pomalu, avšak efektivně nabrala rychlost a u bublin se zastavila. Naneštěstí vodní balónky zareagovaly jako vodní balónky a rozletěly se, sotva Miltank dorazila.
“Jak vidím, bublinky použít nemůžeme,” zadumala nad dějem nahlas a přiklusala blíže.
“Já můžu být terč,” nabídla se Frogadier.
Chovatelka se zhrozila. “Co když tě zasáhne? Víš, co by se ti mohlo stát? Rozdupne tě,” nedůvěřovala dívka nabídce.
Vodní pokémon se usmál, jen lehce a decentně, jak často dělával. “Neměj zbytečné starosti, uhnu,” pověděla.
Dívka nechala chvilku ticho plynout a pak přikývla. “Dobře. Budeš terč. Protrénuješ si tím i fyzickou zdatnost a uhybání.”
Frogadier vděčně přikývla a usmála se na Miltank. “Nešetři mě, vážně silně dupni. Uhnu, neboj,” ujišťovala normálního pokémona. Miltank s úsměvem přikývla.
Zase ze vzdálenosti pár kroků od cíle, rozeběhla se Miltank a mířila dostatečnou rychlostí. V dívce stále hlodaly obavy, avšak Frogadier důvěřovala a věřila, že uhne.
Když Miltank dorazila k Frogadier, zjistila zajímavou skutečnost - vodní pokémon byl příliš vysoký a tak by musela zvednout nohu vážně vážně vysoko.
“To se dá vyřešit,” usmála se dívka. “Musíš se rozeběhnout a skočit.”
“Čím dál pro mě složitější,” stěžovala si Miltank, ale couvala zpět. Imaginárně si vyhrnula rukávy a rozeběhla se. Frogadier se přikrčila a připravila se na skok jinam.
Miltank se odrazila od země a vyvinula dostatečnou rychlost, aby dokázala skočit potřebně vysoko. Frogadier zareagovala přesně a hladce, jakmile se Miltank nacházela již ve vzduchu, uhnula stranou. Útočící pokémon tak již nemohl změnit svou trajektorii dopadu a musela dupnout na holou zem.
Pod tíhou Miltančina těla, síle zarytých kopýtek a ještě gravitaci země, kam pokémon dopadl, praskla.
“Skvělá práce,” řekla dívka a zatleskala. “Zkus si to do té chvíle, než se unavíš. Jedna z vás, ať nic neriskujeme.”
Zatímco Miltank a Frogadier trénovaly, jedna dupala a druhá uhýbala, River si otevírala pokédex, aby se zatajeným dechem zjistila, že byla opět vybrána do týmových bitev, tentokrát jarních.

508 Rory Rory | 26. dubna 2018 v 17:17 | Reagovat

1. Incineroar Lilith, Pidgeot Ace, Kadabra Castiel, Mawile, Togepi, Vivillon Kaden
2. Všetci precvičenie útokov na tímové zápasy, psychická príprava
Lilith doučenie Cross Chop, Castiel učenie Future Sight
3. 1/3
„Čauko ban-“ – „Konečne! Áno, áno, áno! A teraz ho už porazím! Budem Lilith, premožiteľka Torterrí!“ Zarazila som sa. „Dobre, Lilith, povedz mi, ako si to vedela?“ Lilith sa len zazubila. „Kúzelník nikdy neprezrádza svoje triky... ale že si to ty, videla som v meste plagáty a vedela som, že sa blíži moje veľkolepé víťazstvo!“ – „Ale naposledy ťa knokautovali prvú, nie?“ ozval sa Castiel záludne a Lilith naňho len vražedne pozrela. „Po tých najlepších idú najskôr. A len pre tvoju informáciu, predtým som porazila skoro všetkých, takže nechápem, ako ste to mohli takto pokaziť!“ začala triasť rozhorčene hlavou. Ja som sa radšej nesnažila zapájať a opravovať ju, kým sa do tímových udrží v dobrej nálade, bude to len dobre. „Takže pre tých, čo to ešte nepochopili... budú tímové bitky a podobne ako minule, aj teraz sme boli vybratí...“ – „A nie sú až moc často?“ spýtal sa Kaden zamyslene. Vďaka súbojom mu trochu narástlo sebavedomie, za čo som bola rada, pretože už pôsobil istejšie aj pred ľuďmi. „Každé ročné obdobie. Aj keď to je dosť diskutabilné, keďže poriadna jar nebola, teploty rovno vyskočili na letné...“ začal uvažovať Ace a ja som prevrátila oči. „A nie je to jedno? Budeme mať šancu zistiť, ako veľmi sme zosilneli!“ zatrepotal krídlami Ace. Prikývla som. „Presne. A aj keď trénovať špeciálne na to je trapácke, aspoň trochu by sme sa mohli precvičiť, nech to zase nepreletíme....“ – „Ako zase? Vždy sme tam boli úplne úžasní!“ potriasla Lilith nespokojne hlavou. „Ale dobre, dobre, tréning nám len prospeje...“ prikývla. Ja by som si ešte precvičila ten Cross Chop, hm? Nech ho viem na zápasy purrfetne!“ zazubila sa. „Ešte niekto nejaké špeciálne požiadavky?“ Cas zdvihol ruku. „Ja by som sa rád naučil ten Future Sight...“ Klepla som si do čela. „Jasné. Začneme s tým, nech na to máš dosť času. Potom Lilithin Cross Chop... a vy ostatní len precvičenie?“ Nikto sa neozval, takže som tľapla rukami. „Ale ešte predtým, ako začneme... všetci, toto je Mawile. Mawile,“ otočila som sa špeciálne naňho, „dúfam, že ti nevadí, že som sa rozhodla zaradiť ťa k nám... len som menila pokémonov a zobrala som aj teba, takže ak by si mal záujem, môžeš sa pridať k základnému tímu na tieto zápasy...“ Mawile prižmúril oči. „Zvážim to!“ prikývol úsečne a ja som pokrčila plecami. „Fajn, fajn... Cas, ideme trochu ďalej? Vy sa zatiaľ môžete rozcvičiť...“
„Pohľad do budúcnosti,“ začala som, „ti dá schopnosť, doslova, na chvíľu vidieť budúcnosť. Navyše, ako bonus, zaútočí na tvojho protivníka až oveľa neskôr, keď to nebude čakať. To je celkom užitočné,“ mrkla som naňho. „Podstatou je že budeš predvídať útok, čo sa dá uplatniť aj v reálnom živote. Nie som si úplne istá, ako veľmi je to ´magické´ a z akej časti je to čisté predvídanie, ale o nie je tá podstatná časť. Nám pôjde o to, aby si dokázal ten útok predvídať, to ako bude... nie nepodstatné, ale zaujíma nás výsledok... a tým ju predvídať. Heh, to znie až moc filozoficky, hodil by sa tu Desmond... dobre, nevadí, poďme na to. Nejaké otázky?“ Castiel potriasol hlavou. „Nie, vpohode. Tak trochu som po tom pátral aj ja, takže teoretická časť by mala byť ok...“ – „A praktická?“ Cas sa ošil. „To... nezistíme, kým to neskúsim...“ Zasmiala som sa a poklepkala som ho po pleci. „To nič, ja predvídať viem maximálne čas obeda podľa toho, ako veľmi som hladná!“ Po chvíli uvažovania som ukázala na oblohu. „Poďme začať tou jednoduchšou časťou... predvídanie. Predveď sa, aké bude počasie?“ Cas po mne strelil pohľadom a potom sa zapozeral na oblohu. „No... je slnečno. Teraz. Ale tam vzadu sú oblaky, a vyzerajú byť čierne, takže sa asi blíži búrka. Ale je strašne teplo, takže sa pravdepodobne zase rýchlo vyjasní...“ ja som zatiaľ pozerala predpoveď a spokojne som prikývla. „Skoro. Má sa zmeniť vietor a tie mraky odkloní, takže by nás to malo tesne minúť. Skúsme niečo iné...“ poobzerala som sa a pohľad mi padol na rozcvičujúcu sa Lilith. „Skús ich. Čo budú robiť?“ Cas sa len uškrnul. „To je až moc ľahké. Každou chvíľou Lilith povie niečo, čím sa bude snažiť niekoho provokovať... Togepi a Kaden sú prirodzene milí, z nich si Liltih srandu nerobí. Z Kadena možno občas, ale nie z Togepi. Takže zostáva Ace a ten nový Mawile. Ace si to k srdcu moc nezoberie, vlastne ho hádka z Lilith bude celkom baviť. Navzájom sa budú toho druhého snažiť fyzicky zdeptať, ale ani jednému sa to nepodarí, lebo sa navzájom celkom majú radi, takže si nechcú ublížiť,“ uškrnul sa Cas. „A ak začne provokovať Mawila?“

(Meanwhile Lilith&spol., ACE´s POV)
Rory a Castiel prešli na druhú stranu poľa a Lilith bola prvá, čo sa začala rozcvičovať. „Zápasy, huh...“ zamrmlala s maniakovským úškrnom. Ohne okolo nej vzbĺkli, a to úplne doslova. „Budem najlepšia a všetkých ich porazím!“ zavrčala temne a naťahovala si ruky. Začal som aj ja s Kadenom, dokonca aj Gepi sa snažila mávať ručičkami, čo vyzeralo trochu vtipne. A Mawile, ktorý stál bokom od nás, sa rozcvičoval tiež, aj keď sa zjavne snažil, aby sme si to nevšimli. Musel som sa usmiať, zjavne nebol až taká ľadová socha, ako sa zdal. Aj keď, pri Rory a jej hyperaktívnom nadšení pri spoznávaní nových pokémonov... no, ak pre nič iné, tak sa začne správať otvorenejšie len aby konečne prestala.... Zarazene som pozrel na Lilith, keď mi došlo, že presne taká istá je aj Lilith... „Aký tréner, taký štartér...“ zamrmlala Togepi vedľa mňa a ja som na ňu prekvapene pozrel. „Nie si jediný, kto to vidí. Sú obidve šialené!“ zasmiala sa a preťapkala pod Kadena. Lilith sa narovnala. „Takže, Mawile... povedz, prečo si taký malý? Mal by si začať viac jesť, možno vyrastie-“ Oh, beriem späť. Možno predsalen nie je vovnútri láskavá duša. Hneď po Lilithinom komentári sa jej zahryzol do ruky a tresol ju o zem...

(späť Rory&Castiel)
Cas sa zamyslel. „No... Mawile vyzerá byť dosť... uh, vážny, a ak ho Lilith urazí, môže to dopadnúť veľmi-“ nestihol dopovedať a Mawile sa už zahryzol Lilith do ruky a prehodil ju ponad seba. Počula som Togepine a Kadenove vystrašené vypísknutie. Ace sa narovnal a obozretne na nich hľadel, kým Lilith sa prevrátila na bok a zúrivo Mawila poškriabala. Mawile jej za to narazil hlavou do brucha a znovu sa po nej zahnal čeľusťami. Obidvaja divoko vrčali, to bolo počuť až k nám. „Až tak živú predpoveď netreba...“ zamrmlala som a rozbehla som sa k nim. To už zasahovali Ace, ktorý zo vzduchu Mawila od Lilith odtiahol a Kaden, ktorý medzi nich pre istotu vrhol štít. „Lilith!“ hneď som na ňu vyčítavo pozrela, ako sa stavala. „Čo je?“ odfrkla pobavene a oprášila si plecia. „Ospravedlň sa!“ kývla som k Mawilovi, ktorého Ace zložil na zem. „Čo? A začo? On ma napadol!“ Len som na ňu zazrela. „Takže si ho ani trošičku neprovokovala?“ Lilith hneď začala krútiť hlavou, no potom sa zarazila. „Faaaajn... prepáč, nechcela som uraziť tvoju výšku!“ zahuhňala a v o momente sa otáčala na Casa. „Potrebuješ pomôcť s útokom? Ja ti pomôžem, chceš? Chceš?“ Prešla som k Mawilovi. „Prepáč, nech povedala čokoľvek, som si istá, že to tak nemyslela. Ako tréner, ktorý je za vás zodpovedný, ťa ale musím požiadať, aby si to už nerobil, veci sa neriešia bitkou. Ale len tak, medzi nami... bolo to úžasné!“ mrkla som naňho a postavila som sa. „Ak by si chcel, kľudne sa pridaj. Castiel bude cvičiť predvídanie útokov, a tvoje útok by na to boli super...“ zamávala som mu a prešla som zase k Lilith a Casovi. „Lilith....“ – „Casov útok je straaašne super! Môžem sa taký naučiť aj ja? Prosím, prosím, prosím?“ skočila mi do reči. Cas sa zasmial. „Predvídať útoky asi áno, ale samotný Pohľad do budúcnosti sa asi naučiť nezvládneš prepáč...“ Lilith mykla plecami. „Ale skúsiť to môžem!“ zazubila sa a narovnala sa. „Takže ja budem útočiť a ty budeš sledovať budúcnosť a tak sa mi vyhýbať, že?“ Obidvaja sme prikývli a Lilith prestala strácať čas. Rozžiarila si pazúry a vrhla sa po Casovi, ktorý sa jednoducho premiestnil preč. „Hej, prečo sa to vlastne učí? Už to vie moc dobre...“ – „Aebo len vie, že ideš útočiť, Lils, to je jasné každému... Cas, odteraz, ak sa chceš premiestniť, musíš najskôr povedať názov útoku, ku ktorému sa chystá, až potom môžeš!“ Castiel prikývol. Lilith nańho chvíľu dlho uprene pozerala a potom sa k nemu rozbehla. Cas na mňa panicky pozrel. „A-ale ona neútočí! To nie je útok!“ Lilith si na poslednú chvíľu prekrížila ruky a do Casa narazila. „Ánooo! Konečne!“ začala hneď oslavovať, kým Cas sa spamätával. „To bolo kruté!“ zamrmlal nespokojne. „Ešte raz!“ Lilith sa naňho znovu rozbehla. Cas na ňu chvíľu zmätene pozeral, no potom sa uškrnul. „Scratch!“ a zmizol. Lilith vypleštila oči. „To nie je pravda! Chcela som použiť Cross Chop!“ zamrnčala urazene. „Cas?“ Ten mykol plecami. „Tak som si to vymyslel, no...“ Potriasla som hlavou. „Dobre, nebudeš sa premiestňovať. Budeš sa uhýbať a pri tom sa snažiť čo najskôr určiť o aký útok ide...“ A Lilith s diabolským úškrnom znovu zaútočila.

(Meanwhile ACE´s POV)
„Si vporiadku? Lilithine útoky nie sú zrovna príjemné, viem svoje...“ preskákal som k Mawilovi, ktorý za Rory zamyslene pozeral. „Pch, samozrejme, že som!“ odfrkol si len a o krok ustúpil. Ledva som potlačil vzdych. „Pôjdeš s nami na tímové súboje? Je to tak fakt veľkolepé, toľko silných súperov,“ už len pri tej predstave sa celý trasiem. „Rozmýšľam,“ odsekol Mawile a po chvíli si vzdychol. A potom sa vybral za ňou, aj keď kvôli svojej výške o dosť pomalšie.

509 Rory Rory | 26. dubna 2018 v 17:18 | Reagovat

[508]: 2/3
(späť k Rory)
Lilith po Castielovi vrhla plamenomet, no to už sa k nám pridali aj Mawile a Kaden, a chvíľku po nich priletel Ace s Gepi na chrbte. Cas sa Lilthimnu plamenometu vyhol s víťazoslávnym „plamenomet“  a ja som sa zarazila. „Oh, keď sme tu všetci... Lilith a Mawile, nechcete si dať zápas? Castiel bude sledovať a mne hovoriť svoje predpovene, to by bolo výhodné pre všetkých... a áno, Ace, môžeš si dať potom zápas s Casom,“ prevrátila som oči pri jeho prosebnom pohľade. „Čo vy na to?“ Mawile sa na Lilith pozrel s takým zvláštnym leskom v očiach. „Fajn. Ale len preto, že si zaslúži poriadnu príučku!“ kývol na ňu a bez varovania sa na ňu vrhol v momente, ako Cas zamrmlal: „Použije Bite!“ A tak sa aj stalo, čím Mawile Lilith účinne dostal na zem. Tá zavrčala a oplatila mu to plamenometom („To bude plamenomet!“ kometoval Cas), ktorý síce Mawila zasiahol, no nezrazil ho na zem. „A toto bude ten super dymovobitkársky útok!“ zasmial sa Cas a Mawile sa na Lilith naozaj hodil, doslova, a začal do nej divoko mlátiť. „Oh, nechcel by som byť jeho dieťa!“ zasmial sa Cas. „A to si predstav jeho ženu,“ dodal Ace a obidvaja sa rozosmiali. „Chlapci, slušne sa správame!“ napomenula som ich, no oni to ignorovali. „A teraz Lilith použije Overheat, stav sa!“ – „No, určite je overheatovaná!“ – „Je celkom naštvaná, to máš pravdu...“ – „Heej, ten malý sa nezdá! To bolo zákerné!“ zabávali sa a Cas úplne zabudol na to, že vlastne trénuje. Nabrúsene som ich sledovala, no potom som sa obrátila späť na zápas. Mawile síce celkom zjavne nebol ani zďaleka na Lilithinej úrovni, ani levelovo, ani výškovo, no mal dobrú hlavu a rozmýšľal, čo mu nad rozpálenou horkokrvnou Lilith dávalo veľkú výhodu. Ale zase, zvládal Lilithine divoké výpady celkom dobre...
Do zápasu som bola úplne zapozeraná, keď odrazu som sa ocitla úplne na druhej strane. Cas ma zvieral za ruku, mierne poblednutý zízal na miesto, kde som predtým stála. Chvíľu som nechápala ani ja, no potom presne na to miesto vyšľahol zablúdený plmenomet, ktorý by ma celkom nepekne popálil. „A-ako...“ drmolil Cas a stále miesto hypnotizoval. „Heej, Castiel! To bolo husté! Odrazu si zmrzol, pozrel si na Rory a chytil si ju a vžum, boli ste preč! Že ty si mal tú zvláštnu víziu a vedel si, čo sa stane?“ Cas sa na Acea pomaly otočil. „Bolo to... divné...“ zamrmlal a následne si pomasíroval čelo. „Bolí ma hlava, myslím, že si pôjdem pomeditovať!“ a premiestnil sa kúsok od nás, kde si vytiahol lyžičky a začal meditovať. Zastavila som Acea, aby za ním nešiel. „Nechaj ho, asi je sám trochu šokovaný. Ja som úplne mimo,“ slabo som sa zasmiala. „Dajme mu chvíľu, nech si urovná myšlienky. Možno aj sám príde na to, ako tie vízie vyvolať. V tomto je Cas profík. On vie veci, vždy,“ mrkla som naňho a Ace musel prikývnuť. „To hej,“ uznal  a vletel medzi Mawila a Lilith, aby ich odtrhol. „Dobre, dobre, stačilo, ináč si ublížite!“ zakričal na nich. Mawile na Acea len zazrel. „Urazila moju výšku!“ precedil. Oh, tak to bude ono. Žeby Napoleonský komplex? Zamyslela som sa a prešla som medzi nich. „Prosím, mohli by ste sa prestať hádať a zápasiť spolu?“ skúsila som to sformulovať ako otázku, pretože Mawile zjavne rozkazy nebral veľmi dobre. Tak či onak, stále to s ním bude celkom ťažké. Mawile sa zastavil, chvíľu ukazoval, a nakoniec prikývol. „Fajn. Ale len preto, že to chcem ja!“ znovu prikývol a preťapkal preč. S povzdychom som sa otočila a vybehla som za ním. „Mawile? A... rozhodol si sa? S tými tímovými? Pretože ak nechceš ísť, mala by som trénovať teraz hlavne s inými...“ pokrčila som plecami. Mawile sa zastavil a uprene na mňa pozrel. „Tá mačka hovorila, že tam bude Torterra, ktorého nevie poraziť, že?“ Zarazila som sa. „No... pravdepodobne. Bol tam vybraný tréner, ktorý minulé razy Torterru mal, ale či ho použije aj teraz, to neviem. Možno má silnejších pokémonov,“ pokrčila som plecami a Mawile prikývol. „Pôjdem. Nie preto, že to chceš, samozrejme, ale preto, aby som ten mačke ukázal, ako sa porážajú Torterry!“ ...oh. Tak to... držím palce... čo máte všetci proti Torterrám? Môj tím už vyhlasuje vojnu všetkým Caterpie v okolí, teraz Torterrám... za chvíľu sa rozhodnú zosadiť Arceusa. V tom momente sa ich asi verejne zrieknem alebo čo. „Ďakujem,“ usmiala som sa na Mawila a potom som z ruksaku vydolovala fľašku. „Dáš si? Zápasil si tvrdo a minule si hovoril, že väčšinou piješ len čistú vodu...“ Mawile si fľašku zobral a hltavo sa napil, bez žiadneho ďakujem, no brala som aj tiché prijatie vody ako výhru. Veď len počkaj, za pár mesiacov ma budeš milovať, zazubila som sa naňho v duchu a zvrtla som sa smerom k Casovi. „Keď budeš chcieť ísť späť do pokéballu, kľudne mi príď povedať. Len už s Lilith prosím nezápaste, dobre?“
Castiel bol hlboko ponorený v myšlienkach, preto som si k nemu len sadla a sledovala ho, aby som ho nerušila. Cas ale aj tak otvoril oči a uprene na mňa pozrel. „Videl som to len pár sekúnd predtým, ako sa to stalo. Ale nebolo to predvídanie, videl som, ako ťa to zasiahlo,“ striasol sa. „A potom to zase zmizlo a tak som ťa rýchlo odmiestnil...“ zamrmlal. „Ďakujem!“ poklepkala som ho po pleci. „A je super, že si to zvládol, ale je tu ešte jedna časť. Future Sight sa nemusí používať len na obranu, ale aj ako útok...“ Cas sa narovnal. „Hej?“ Prikývla som. „Tá je vlastne o niečo ľahšia, aspoň myslím. Je to tak trochu na báze ostatných psychických útokov, ako Psycho Cut. Vytvoríš takú... psychickú guľu, a pošleš ju do budúcnosti!“ Cas na mňa divne pozrel. „Jednoduché...“ zamrmlal neveriaco a ja som nadšene prikývla. „Jop!“ Cas si vzdychol. „To nie...“ Len som mávla rukou. „Vraj to nie je až tak zlé, ako to znie. Vytvor psycho cut, ale nepošli ho preč. Len ho vytvor!“ Cas neisto prikývol a vytvoril pred sebou ružovkastý pás. „A teraz ho prerob na guľu!“ zazubila som sa a Cas ju pomaly zvinul do loptičky. „No vidíš! A teraz... nechaj ju zmiznúť, ale zároveň nie... uh, počul si niekedy o Schrödingerovej Skitty? Ide o šialeného vedca, ktorý veril, že je možné, aby Skitty po vystavení jedovatého plynu bola a zároveň nebola mŕtva... No, ale ide o to, že musíš to spraviť aj ty. Tá guľa tu fyzicky nebude, ale zároveň hej... chápeš?“ Cas na mňa zazrel. „Jasné. A vieš, ja som skrytý Mewtwo, ktorý sa tvári, že je Kadabra, a toto všetko zvládnem!“ Nadšene som nadskočila. „Vážne? Pááni, to je super! Môj pokémon je v skutočnosti Mewtwo-oh. To bol sarkazmus. Tak nič!“ znovu som spľasla a Cas sa rozosmial. „Takže tu má alebo zároveň nemá byť...“ Cas sa na guľu zahľadel a tá behom chvíľky zmizla. „Puf, a je preč... a teraz počkáme, kým sa neobjaví!“ zazubila som sa a usadila som sa späť do trávy. Cas sa neisto ošil a zamrkal. „Fajn...“ No, a čakali sme. Čakali, čakali a čakali... „Pff, nepodarilo sa ti to! Poďme ešte raz! Musí tu byť a zároveň neby-“ v tom momente ma guľa zozadu trafila. Nevidela som, ako sa objavila, no zjavne som sa mýlila. „Faaajn, podarilo sa ti to...“ opravila som sa otrávene a Cas sa víťazoslávne zazubil. „Ha-ha-ha...“ zatiahol a ja som ho jemne švihla po hlave. „Kšc!“ Cas sa len zasmial. „Takže... teraz si môžeme dať ten zápas?“ ozval sa za mnou Ace a ja som panicky vyjakla. „ACE! NESTRAŠ MA!“ zajačala som, až sa k nám všetci na poli otočili. Kaden priletel za nami a Lilith sa zjavne udobrovala s Mawilom a Togepi sedela Aceovi na chrbte, no už sa zošuchávala dole. „Idete zápasiť? Nemali by sme sa aj my s Kadenom trochu precvičiť, keď pôjdeme na tie zápasy?“ Zobrala som ju na ruky. „Ty, princezná, si fakt poklad, vieš o tom? Preto ťa tam beriem, budeš hlavne naša morálna podpora... A LILITH SA POSTARÁ, ABY TOGEPI NEMUSELA ZÁPASIŤ PROTI TORTERROVI, ŽE?“  zahučala som a aj na diaľku som videla, ako Lils zbledla a nervózne sa ošila. Len som sa uchechtla. „Ale áno, trochu precvičiť sa nikomu neublížilo, že? Gepi, ty budeš s Casom. Kaden, ty s Aceom. Môže byť?“ Všetci prikývli a Togepi sa mi náhle vzniesla z náručia. Cas na mňa mrkol a prilevitoval si u bližšie.
Celý zápas Ace otvoril Vzdušným Esom, ktorému sa ale Cas a Gepi vyhli teleportáciou preč. „Moc jednoduché, na toto nepotrebujem ani vízie! Sprav niečo nečakané!“ chechtal sa Cas. Kaden sa na moment zamyslel a potom sa vrhol na Togepi. Cas sa len uškrnul a chystal sa ju posunúť, keď sa mu rozžiaril a zároveň mierne zahmlil pohľad. Behom pár sekúnd to bolo preč a Cas v momente zmizol, práve načas, lebo Kaden prudko zabrzdil a vyslal naňho gust. Cas sa objavil vedľa mňa. „Zase sa to stalo! Asi už viem, ako to ovládať! Stáva sa to, keď sa veľmi sústredím na budúcnosť, a chcem vedieť, čo sa stane, no nedokážem to jednoducho predvídať!“ Prikývla som. „Tak by to malo byť. Ešte domyslieť tú útočnú časť...“ Cas sa zamyslel. „Keby som počas vízie vytvoril tú guľu a poslal ju počas nej...“ vzápätí sa rozžiaril. „To je ono! Musím hlavne vyvolať víziu...“ Premiestil sa späť medzi Acea a Kadena. „Len rozmýšľajte nad tým, čo spravíte! Predstavte si to!“ vyzval ich Cas a Kaden aj Ace sa hlboko zamysleli. Zamyslela sa aj Gepi, ktorá na Casa s úsmevom pozrela. Castiel sa zamyslel tiež a po chvíli sa mu rozžiarili oči. Všetci sme naňho s napätím pozreli a Cas sa zrazu usmial. „Len poďte!“ Ace sa naňho prudko rozletel so Steel Wing, Kaden naňho vyslal poison powder. To už sa ale Cas odmiestňoval a presunul Togepi tak, aby svojím Rock Smashom dala Aceovi päsťovku do krídla. Auč. A potom sa odrazu za Kadenom objavili psychické gule a vrazili doňho.

510 Rory Rory | 26. dubna 2018 v 17:19 | Reagovat

[509]: 3/3
Cas sa objavil vedľa mňa. „Funguje to. Keď som bol v budúcnosti, vytvoril som gule a vyslal ich naňho, v tej vízii som stál tu a útočil som odtiaľto...“ presunul sa o pár metrov. „A keď vízia skončila, bol som späť tu,“ premiestnil sa inde, „a bol to, ako keby som sa ani nepohol. Ako dlho to bolo?“ Zamyslela som sa. „Pár sekúnd? Rozhodne nie viac ako minúta...“ Cas pokrčil fúzikmi. „No... ja som tam určite bol minimálne dve minúty... a to len minimálne, odhadol by som to na šesť až sedem minút. Po tom, čo Kadena zasiahol ten Future Sight útok, bol trochu zmätený a narazil s Poison Powder do Acea...“ obidvaja sme na nich pozreli a naozaj, Kadenov útok zasiahol Acea, ktorý vyzeral celkom dezorientovane a vyslal naňho Air slash. Tomu sa Kaden vyhol a začal sa mu ospravedlňovať, no Air slash skoro trafil Togepi, našťastie použila safeguard. Šibalsky som na Casa mrkla. „A... nemáš náhodou víziu o tom, čo budeme mať na večeru?“ Cas sa zamyslel. „Tá vízia zjavne funguje len, keď sa na to buď úplne sústredím, alebo to funguje inštinktívne, ako posledná záchrana... zaujímalo by ma, čo presne to je teraz...“ zamrmlal, keď sa mu rozžiarili oči. „Heh, čo? Nieee... hmpf.... oh!“ Cas zhrozene rozšíril oči, ktoré stratili farebnú žiaru. „My nemáme poffiny!“ vyjakol dotknuto a ja som sa zarazila. „Eee... môžeme ich ísť po tréningu kúpiť?“ zamrmlala som neisto a Cas podozrievavo privrel oči. Keď sa mu ale zase rozžiarili, spokojne prikývol. „Fajn. Ale chcem ich veľa!“ – „A ja chcem niečo, čo mi dá super-silu na porážku Torterry!“ ozvala sa odrazu Lilith, ktorá k nám medzičasom aj s Mawilom prišla. „Heeej?“ nadvihla som obočie. „A ja chcem hodinky s vodotryskom!“ – „Nechceš, tie už nie sú v móde. Mala by si si radšej hodinky s plamenometom! Tie sa teraz nosia!“ zamrkala na mňa Lilith nevinne. Prevrátila som oči. „Keby si tak nekecala...“ zamrmlala som. Lilith sa zazubila. „Cas, povedz jej, že- hej, ak teraz vidíš do budúcnosti, môžeš mi povedať, ako porazím Torterru?“ – „Neporazíš!“ Ace sa ku mne posunul. „Hej... to naozaj videl vo vízii alebo si ju len doberal?“ Pokrčila som plecami. „Vlastne to celé vyhrá Mawile a spraví z teba svojho vlastného otroka. Aj zo všetkých trénerov. Bude menovaný novým vládcom sveta a...“
//
Mawile - voda

511 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 16:21 | Reagovat

[505]:[506]: Frogadier se Double Team naučil, Umbreon se Feint naučil.

Frogadier +3 levely, +6% sehranosti (1% donut), 3% lásky (Slaanesh - sendvič)
Umbreon +3 levely, +5% sehranosti (3% sendvič), +15% štěstí (5 leppa berry), +3% lásky (Slaanesh - sendvič)

512 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 16:37 | Reagovat

[507]: Miltank se Stomp naučila.

Miltank +4 levely, +6% sehranosti
Frogadier +1 level, +2% sehranosti

513 Kami Kamai Kami Kamai | 27. dubna 2018 v 17:42 | Reagovat

1. Poochyena – Yume; Spewpa
2.  Procvičení – Tackle, Učení – Bite (Yume); Procvičování – Tackle, String Shot (Spewpa)
3.
Po dlouhé době jsem se rozhodla, že je zase čas vzít nějakého pokémona na trénink, ale dost dlouho jsem přemýšlela koho, když mě nakonec napadl Poochyena, protože jsem s ní už dlouho netrénovala. Když jsme došla na cvičiště, tak jsem vzala jeho Pokéball a hodila jsem ho před sebe. „Ahoj Yume, jak se máš,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Ahoj, mám se dobře, dlouho jsme se neviděli,“ řekne Yume a pak se začne dívat okolo. „Co budeme dělat, co co co,“ zeptá se nedočkavě. „Naučíme tě jeden nový útok,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak jo,“ řekne Yume a začne se dívat okolo. „Tak se první trochu proběhni po okolí,“ řeknu mu. Yume jen souhlasně zavrtí ocasem a začne pobíhat po okolí.
Já mezitím vezmu několik klacků a začnu je zapichovat do země. Když mám hotovo, tak se chvíli dívám na klacky, než si všimnu, že už je u mě Yume. „Tak jo Yume. První úkol pomocí Tacke shoď všechny větvičky, můžeš začít,“ řeknu mu a mile se na něj usměju. Yume jen souhlasně zavrtěl ocasem a rozběhl se na větvičky a začal do nich pomocí Tackle narážet, lámat a shazovat větvičky. ‘Hmm, celkem mu to jde, ale ještě mu tady nachystám další,‘ řeknu si v duchu a poté se rozejdu pro další větvičky, které začnu zapichovat do země kousek dále.
Po chvíli mám hotovo a tak sleduju, jak si Yume počíná. Hned si všimnul dalších větviček a tak začal shazovat i je. Když má hotovo tak se na něj usměju. „Tak dobře, tohle by stačilo a teď se pustíme do učení nového útoku,“ řeknu mu a do ruky vezmu větší klacek. „Budeš se učit Bite, kousnutí. Musíš se zakousnout do tohoto klacku a musíš ho překousnout,“ řeknu mu a usměju se na něj. Yume jen souhlasně kývnul hlavou a následně se rozběhl a zakousnul se do klacku. „Dobrý, ale musíš ho překousnout,“ řeknu mu a pobídnu ho, aby to zkusil znovu.
Jak tak dále pokračuje, tak se na něj dívám a čekám, až klacek konečně překousne. „Dobře, dobře, jen tak pokračuj,“ dodám ještě. Po chvíli se mu klacek podaří překousnout, tak se na něj usměju. „Dobrá práce, ale zkus to ještě znovu,“ řeknu mu. Yume jen souhlasně zavrtí ocasem a opět klacek překousne. „Jde ti to, ale teď si dej na chvíli přestávku a pak budeme pokračovat,“ řeknu mu a poté se rozejdu k batohu a vytáhnu z něj rare candy. „Tady más,“ řeknu mu a dám mu jí, aby jí snědl. „Na chvíli si odpočiň,“ řeknu mu poté co rare candy sní.
Vezmu Pokéball se Spewpou a hodím ho před sebe. „Ahoj Spewpo,“ řeknu mu a usměju se na něj. „O, ahoj Kami, budeme trénovat, že, ale prosím nedívej se na mě, jsem moc škaredý,“ řekne Spewpa. „Ano, trochu si potrénuješ své útoky, ale ty přece vůbec nejsi škaredý,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak můžeme, ne,“ zeptá se Spewpa. „Jo můžeme,“ odpovím mu. Následně se podívám okolo. „Tak jo začneme se String Shot,“ řeknu mu a pak ukážu na kámen, který je kousek od mě. „Můžeš trénovat na tom kameni,“ povím mu. Poté se rozejdu a sbírám klacíky, které se válejí okolo a začnu je zapichovat do země. Jeden klacek si nechám v ruce a dívám se na Spewpu, který trénuje.
„Spewpo, můžeš prosím použít String Shot na tento klacek,“ řeknu mu a dívám se na něj. Spewpa jen souhlasně kývne hlavou a zasáhne klacek. „Jo, tohle je dobré,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo, teď můžeš jít trénovat Tackle,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo, jdu na to,“ řekne Spewpa a následně se rozběhne na klacky, které byly zapíchané v zemi a začne je srážet k zemi.
„Jo přesně Spewpo, jde ti to,“ řeknu mu a dívám se dále jak pokračuje v tréninku. Mezitím co shazuje klacky, tak posbírám ještě další klacky a začnu je zapichovat do země. „Ještě si to dále procvič,“ řeknu mu a dívám se na něj. Pokémon jen souhlasně kývnul hlavou a následně začal shazovat i další klacíky, které tam byly.
Mezitím jsem se rozešla ke svému batohu a vytáhla jsem z něj červené jablko. „Spewpo, pojď, máš tady něco k jídlu,“ řeknu mu a následně mu položím jablko na zem, aby ho mohl sníst. Spevwpa jen kývne hlavou a poté se rozejde pro jablko.
Následně začnu chystat ještě další klacky, které rozdělím a dvě hromádky a pak je zapíchám do země a celkem dost daleko od sebe. „Tak jo Yume, snad sis už odpočinul a mohl si ještě jednou procvičit své útoky než tě odvolám,“ řeknu mu. Yume jen souhlasně kývne hlavou a následně pomocí Tackle začne shazovat jednotlivé klacky. Když má hotovo, tak se na něj podívám. „Tak ještě Bite a dneska nebudeš mít hotovo,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak jo,“ řekne Yume a následně se rozběhne na klacek, který držím v ruce a rozběhne se na něj a zakousne se do něj a ukousne ho. „Jo, je to dobré, pro dnešek máš volno,“ řeknu mu a pak ho odvolám do jeho Pokéballu.
„Spewpo, můžeš si jít ty ještě zkusit své útoky,“ řeknu mu a dívám se na něj. Spewpa jen souhlasně kývne hlavou a začne pomocí Tackle shazovat klacíky. „Je jde ti to,“ řeknu mu. „Tak ještě String Shot,“ řeknu mu. Spewpajen souhlasně kývne hlavou a použije String Shot a začne plivat po kameni vlákno. Chvíli ho sleduju a pak jen souhlasně  kývnu hlavou a odvolám ho do jeho Pokéballu.

514 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 18:27 | Reagovat

[508]:[509]:[510]: Incineroar se Cross Chop doučila, Kadabra se Future Sight naučil.

Incineroar +3 levely, +5% sehranosti
Pidgeot +2 levely, +4% sehranosti
Kadabra +7 levelů, +8% sehranosti
Mawile +3 levely, +5% sehranosti (1% voda)
Togepi +1 level, +4% sehranosti
Vivillon +2 levely, +5% sehranosti

515 [A] Drobeček [A] Drobeček | 27. dubna 2018 v 18:53 | Reagovat

[513]: Poochyena si potřebuje útok ještě procvičit, Spewpa si útoky procvičil.

Poochyena +3 levely (1 level rare candy), +4% sehranosti
Spewpa +2 levely, +4% sehranosti (1% jablko)

516 Kami Kamai Kami Kamai | 27. dubna 2018 v 23:06 | Reagovat

1. Ninetales, Rapidash, Leafleon
2. Procvičování – Ember, Quick Attack (Ninetalies); Procvičování – Ember, Tackle, Flame Wheel, Tail Whip (Rapidash); Procvičování – Tackle, Učení – Razon Leaf (Leafleon)
3.
Opět jsem se vydala na tréninkové pole, protože se blížily týmové souboje a tak jsem chtěla ještě trochu potrénovat mé Pokémony, i když jsem si byla celkem dost jistá, že oproti jiným trenérům, kteří tam budou nemám nejspíše vůbec šanci, ale i tak jsem se rozhodla, že to jen tak bez boje nevzdám. Když jsem dostala na tréninkové pole, tak jsem si ze zad sundala batoh a vyndala jsem Pokébally s Ninetales, Rapidashem a Leafleonem.
Následně jsem se vydala trochu dále od batohu a hodila jsem před sebe ball s Ninetales. Když se přede mnou objevila Ninetales, tak jsem se uklonila a podívala jsem se na ní. „Zdravím tě Ninetales, byla bych celkem ráda, kdyby sis dneska trochu procvičila své útoky, blíží se týmové bitvy a já bych byla moc ráda, kdybys ses na nich předvedla,“ řeknu jí a dívám se na ní. Ninetales mávla ocasem a na chvíli se zamyslela. „Hmm, tak dobře, trochu si za trénuju,“ řekne Ninetales a začne se dívat po okolí.
Když řekla, že si teda zatrénuje, tak jsem se spokojeně usmála. Poté jsem se na ní dívala a na chvíli jsem se zamyslela. „Použij Ember nad jezero, abys tady něco nepodpálila prosím,“ řeknu mu a mile se na ní dívám. Ninetales mávne ocasem a pak odejde blíže k jezeru a začne směrem kde je vodní hladila plivat hořící uhlíky. Samozřejmě u toho vypadá elegantně. Jak dále pokračuje, tak se rozejdu po okolí, abych vymyslela, na čem by mohla trénovat Quick Attack. Najednou jsem si všimla uschlého stromu a tak jsem se usmála. ‘To by šlo,‘ řeknu si pro sebe.
Ninetales dále pokračovala v tréninku Ember a dále plivala hořící uhlíky nad jezero. „Tak jo Ninetales, myslím, že už to stačí teď si ještě procvičíš Quick Attack, dobře,“ zeptám se jí s úctou a čekám, co mi řekne. „Dobře, dobře,“ řekne Ninetales a následně se rozejde ke stromu, na který jsem ukázala. Poté se rozběhne a použije na něj Quick Attack a narazí do stromu. Já jen souhlasně kývnu hlavou a mlčky jí sleduju. ‘Jo, to jí jde tady dobře,‘ řeknu si v duchu zatím co pokračuje v procvičování Quick Attack.
Jako další vezmu Pokéball s Rapidashem a hodím ho před sebe. „Ahoj Rapidashi, je čas na trénink,“ řeknu mu nadšeně a dívám se na něj. „Ahoj Kami, hmm, tak jo,“ řekne Rapidash a dívá se okolo. „ׅTak se první trochu proběhni,“ řeknu mu milým hlasem. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a poté začne běhat po okolí. Já mezitím začnu ze země sbírat různé klacky, které začnu zapichovat do země celkem dost daleko od sebe a že jich je hodně. Po chvíli Rapidash přiběhne ke mně a čeká, co se bude dít dále. „Tak jo, začni třeba s Ember,“ řeknu mu. Jak jsem řekla, tak tak Rapidash udělal a začal plivat hořící uhlíky po větvičkách. Mlčky jsem sledovala jeho počínání a jen jsem se spokojeně usmívala. „Myslím si, že tohle ti jde celkem dost dobře, teď zkus Tackle,“ řeknu mu a ukážu mu na další větvičky, které tam byly nachystané. „Jasně,“ řekne jen Rapidash a poté začne do větviček narážet. Nechám ho procvičovat si útok, dokud neshodí všechno, co tam má nachystané a rozejdu se za Ninetales.
„Jde ti to,“ řeknu jí s úctou a pak dojdu ke svému batohu. Chvíli se v něj hrabu než najdu, co jsem hledala a to Vánoční muffin. „Nenitales, na chvíli si odpočiň a dej si něco k jídlu,“ řeknu jí a poté jí podám muffin.
Když má Rapidash hotovo a dívá se okolo, tak k němu doběhnu a podívám se na něj. „Tak, teď si můžeš procvičovat Flame Wheel,“ řeknu mu a následně se rozejdu a trochu dále od těch dvou a vezmu do ruky kteří Pokéball, který jsem měla nachystaný na trénink. ‘To se mi zdá nebo mí pokémoni jsou poslední dobou samí psychopati,‘ povzdechnu si v duchu a následně před sebe hodím Pokéball a čekám, až se tam objeví Leafleon.
Když Leafleon vylezl z Pokéballu, tak se začal dívat okolo. Ve chvíli, kdy mě uviděl, tak se začal tvářit celkem dost otráveně. „Ahoj Leafleone, nemám alkohol, ale chtěla bych, abys trochu potrénoval, před nadcházejícími týmovými souboji,“ řeknu mu milým hlasem a dívám se na něj. Leafleon si jen otráveně povzdechl. „Hmm, tak fajn, jdeme trénovat, ať už to máme za sebou, čím kratší dobu s tebou budu tím lépe,“ řekne Leafleon a začne se dívat okolo. „Tak dobře, tak začni s Tackle, to už umíš, tak si ho aspoň procvičíš,“ řeknu mu a následně ukážu na klacíky, které už byly zapíchané v zemi. Leafleon si jen povzdechl a následně se rozběhl proti klackům, které byly zapíchané v zemi a začal na ně pomocí Tackle útočit. Měl jich tam nachystaných celkem dost, aby si to pořádně procvičil.
Následně se rozejdu za Rapidashem. „Tak jo, a teď si procvič Tail Whip a pak ještě můžeš jednou vše,“ řeknu mu a rozejdu se za Ninetales, která dále pokračovala v Quick Attack, což mě celkem překvapilo. „Myslím, že tohle už ti jde samo, královno,“ řeknu jí a usměju se na ní. „Možná by sis mohla ještě trochu procvičit Ember a pak už toho budeš moct pro dnešek nechat,“ povím jí ještě než, se opět rozejdu za Leafleonem. Nintales se mezitím opět vydala trénovat Ember.
Leafleon dále pokračovat v Tackle, které už mu šlo skoro samo. „Tak jo, myslím, že tohle by prozatím stačilo a teď by ses mohl ještě naučit nový útok a to Razor Leaf,“ řeknu mu a dívám se na něj, co na to řekne. „Hmm, tak fajn,“ řekne Leafleon. „Jedna se o útok listovou břitvou, což znamená, že když začneš točit ocasem, tak z něj začnou létat listy a ty můžou zranit nepřítele,“ řeknu mu a podívám se na něj. „Jo jasně chápu,“ řekne Leaf Leon a usměje se. Následně začne trénovat Razor Leaf, ale ze začátku se mu to moc nedaří, tak ho nechám, aby pokračovat v tréninku a jde se podívat na ty dva.
Ninetales už si vše pořádně procvičila a vypadala, že už vše dost dobře ovládá. „Pokud jsi se vším spokojená Ninetales, tak už bych tě celkem ráda odvolala, aby sis na zítra dostatečně odpočinula,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Dobrá,“ řekne Ninetales. Poté jí odvolám do jejího Pokéballu a rozejdu se za Rapidashem, který dále pokračoval v tréninku.
Chvíli jsme ho mlčky sledovala, jak střída jednotlivé útoky, ale už jsem ho celkem chtěla nechat, aby si před zítřkem odpočinul a nabral dost sil. „Rapidashi, myslím, že ti to jde skvěle,“ řeknu mu a poté se rozejdu ke svému batohu a vytáhnu Lávový koláček a dám mu ho. Následně ho odvolám do jeho ballu.
Poté jsem se vydala za Leafleonem, který tu zbyl a dále pokračoval v procvičování listové břitvy. Listy mu létaly z ocasu, ale taky z listu, který má na hlavě. Listy celkem létaly jedním směrem, občas některé letěly úplně někde jinde, ale to jsem raději Leafleonovi ani neříkala, protože by byl na mě zase uražený. Jak dále pokračuje v tréninku, tak se po chvíli zvednu a rozejdu se k batohu, ze kterého vytáhnu perníček, který mu následně zanesu. „Dej si,“ řeknu mu Leafleonovi. Ten si chvíli perníček prohlíží, ale nakonec ho sní. Poté se opět vrátí k tréninku. Dále posílá listy před sebe a snaží se co nejvíce, i když se to nezdá, tak na něm vidím, že se celkem těší na souboje, které ho zítra čekají a straně rád, by se naučil tento útok, ale nejsem si jistá, jestli to stihne.
Leafleon se na mě podívá a pak se opět začne soustředit na Razor feal. „Copak,“ zeptám se ho a podívám se na něj. „Ale nic,“ řekne a pokračuje dále v tréninku. „Nechtěl bys toho už pro dnešek nechat, abys nebyl na zítřek unavený,“ zeptám se ho a podívám se na něj. „Ne, já jsem ještě v pohodě,“ řekne Fleafleon a pokračuje v trénovaní útoku. Asi po hodině se na něj podívám. Myslím si, že to stačí, dneska ses opravdu snažil, ale je tady už tma a začíná být zima, aby ses ještě nenachladil,“ řeknu u a dívám se na něj. „Tak jo půjdeme,“ řekne a následně se po mém boku rozejde k batohu.

Ninetales – vánoční muffin
Rapidash – Lávový koláček
Leafleon – perníček

517 Enwy Enwy | 28. dubna 2018 v 9:34 | Reagovat

1. Charizard (Garlandolf), Gardevoir (Raviel), Crobat (Armytile)
2. Charizard se učí Křídlový útok (Wing Attack) | Gardevoir se učí Léčivé přání (Healing Wish) | Crobat asistuje
3. ČÁST 1/3
Přemítala jsem v hlavě spoustu věcí. Jako první jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že je jahodový dortík i po opakované konzumaci tak skvělý. Pokaždé chutná, jako kdyby to bylo poprvé. S touto myšlenkou jsem se úspěšně dostala na tréninkové pole. Tam jsem přišla k finální myšlence, která mě na to místo zavedla a nakonec jsem vyhodila do vzduchu tři pokébally. "Garlane, Ravieli, Army... let's shine!" zvolala jsem. Přede mnou se vyskládali dokonale ve velikostní rovince – první Crobat, nejmenší, která jen mihotala křídlama ve vzduchu, poté Gardevoir, který jen klesl k zemi, jako kdyby nikdy nic nevážil. "Vítej venku, Garlane," ušklíbla jsem se, když na mě Charizard upřel své oči a čekal, než si ho všimnu. "Hele! A co jako pozdravit mě jako první, to tě jako nenapadne?!" stěžovala si Armytile a odfrkla si. Věnovala jsem jí pohled, stejně tak jako Gardevoir vedle ní a ušklíbla jsem se. "Taky tě ráda vidím, Crobat. A hlavně slyším, speciálně to," zasmála jsem se. Garlan si uvědomil, kde se společně nachází a neušlo mu uchechtnutí. "Nech mě hádat – vzhledem k tomu, že nás jen tak nevytahuješ ven v takovéhle sestavě... určitě se bude brzy zápasit, že jo?" hádal. Nejistě jsem přikývla. "Vlastně... jo. Však víš, jak nerada cvičím," mávla jsem rukou a uchechtla si. "Už bylo na čase, slečinko!" vyprskla Crobat a přiletěla mi před obličej. "Trénovat se má nejméně čtyřikrát denně. Místo toho chodíš na jahodové dortíky do cukrárny a tloustneš čím dál víc," vyčítala mi. Podívala jsem se na sebe a pak se chytila za pneumatiku. "Myslím, že je pořád stejná," zauvažovala jsem nahlas a Charizard se zasmál. "Jo, přesně. Pořád se tam dají schovávat věci," zavrčel. Tehdy se ozval Raviel. "No fuj, to je hnus. Taková představa..." plácl se do čela. Abych zarazila konverzaci, která mířila hodně špatným směrem, rychle jsem změnila téma.
"Týmové bitvy," řekla jsem. Stačilo jedno slovo a všichni zbystřili. Charizard si s Crobat vyměnil pohled a zašklebil se. "Vsadím se, že Crobat nepřežije od toho Torterry ani jedno dupnutí," vyprskl Charizard smíchy. Armytile se po něm ošila. "Já ti ukážu! Tentokrát přežiju a budou to... dva zásahy!" křičela s elánem. Raviel se vážně zamyslel a vžil se do tématu. "Když to tak řekneme, i dva je celkem málo," zauvažoval. Crobat se ošila i po něm. "No a?! Alespoň se k nepříteli dostanu, narozdíl od tebe, který musí čekat na nějaké znamení z budoucnosti," opáčila nepříjemným tónem. Nadechla jsem se a nahlas si odkašlala.
"Z toho důvodu jsme tady. Torterra byl i minule problém a i když jsme ho porazili, nemyslím si, že se ten trenér vzdá. Přijde ještě silnější a my jsme od té doby netrénovali," zarazila jsem se. Pak jsem pokračila rameny. "Vůbec," dokončila jsem myšlenku. Než mi stačili skočit do řeči, pokračovala jsem. "Charizard se naučí útok, který bude z nebe a nebude se týkat ohně," řekla jsem vážně. Charizard protočil očima a vyfoukl obláček páry. "Pff, nuda," ulevil si. "Crobat bude asistovat a zesílíš po mentální i fyzické stránce. Útoků máš dostatek a aby se ti dařilo si je všechny zapamatovat, budeš si je muset procvičit," řekla. Crobat vypadala trochu ublíženě, že se žádný útok neučí, ale pak odevzdaně přikývla. Poté jsem zabodla pohled do Gardevoira. "A pro Raviela mám... speciální útok, který pomůže především Charizardovi, aby mohl proti Torterrovi prohrát... i když jen jednou," usmála jsem se. Když si byli mí pokémoni jistí s tím, že vědí, co je na plánu, dali jsme se do práce.
"Procvičíme si útoky formou zápasu. Každý smíte každý svůj útok použít jen jednou," vysvětlila jsem pravidla. "Já budu asistovat Garlanovi. Raviel a Army budou v jednom týmu," dodala jsem. Crobat se ošila. "Já žádnou pomoc nepotřebuju, rozdrtím ho sama!" křičela agresivně. Charizard pokýval ironicky hlavou. "Tak fajn. Může Raviel ke mně? Můžeš jít ke Crobat, Enwy," navrhl drak. Pokrčila jsem rameny a přikývla.
"To je neobvyklé, aby byli rivalové spolu v týmu," zamumlal Gardevoir a Charizard ho nepříliš ohleduplně trefil do ramene, až pokémonovi málem vyrazil dech. "Méně tlachání, více dramatického útočení, Ravieli!" zasmál se. "Ne, vlastně by bylo dobrý, kdybys mě kryl ze zadu. Známe Army a Enwy, budou se pokoušet o triky," zamumlal tišeji.
Zápas byl zahájen vyzyvatelkou, jako to platí u stadionových zápasů. "Supersonic, Crobat!" křikla jsem a Armytile, chtě nechtě vyslala na protivníky silnou sonickou vlnu. Charizard se zamračil a zakryl si uši. Na Gardevoira útok příliš nezapůsobil a tak zůstal klidně stát. "Koukej, ochromilo je to!" křičela Crobat pyšně. Garlan se nenechal dlouho pobízet. Rychle se mu v hlavě vyšrotil plán a zaútočil. Bedlivě si vybral útok, kterým zaútočí - byl jím Ember. Uhlíková salva rychle mířila na Crobat. "Vyhni se!" rychle jsem zareagovala na útok. Pokémon vyjekl a prudce složil křídla k zemi, čímž začala prudce padat. Pár vnějších uhlíků jí proletělo těsně nad hlavou.
"Crobat, teď zaútoč-" - "To jsi přehnal!" vyjekla. Charizard zvedl obočí. "Vždyť jsi mi-... KOUKEJ! Sesmahl jsi mi vlasy, barbarský draku!" stěžovala si. Gardevoir, který do té doby neudělal zatím nic, složil ruce na hrudi. "Vždyť žádné nemáš. Jak ti je Charizard mohl-" Bleskem se Crobat dostala až před Charizardův obličej a hrozivě se na něj podívala. Dokonce tak hrozivě, že to donutilo draka couvnout, přestože nechtěl. "A-army... no tak," zasmál se nejistě. "N-neber si to tak osobně. Vždyť ono ti to doroste!"
"Jo, do toho, Army! Rozdrť ho svým hrozivým obočím," fandila jsem své spolutýmové bojovnici. Army poslechla a nechala si vzdálenost, aby mohla zaútočit. Zatímco Garlan strnul a byl stále šokovaný Armytiliným pohledem a jejím hrozivým obočím, Raviel zasáhl. "Garlane. Vlevo!" křikl, když se mu rozsvítily oči. Jako na automatický povel, Garlanovy drápy se ve vteřině prodloužily a zbělaly, přesně tak akorát, aby jimi zablokoval vzdušný řezák. "Fíha, to bylo těsně," zavrčel Charizard. "Teď jsme na řadě zase my?" optal se, nečekal však na odpověď. Jeden fyzický útok na blízko už vypotřeboval a další mu zbýval. Bílé drápy se změnily na zelené a průhledné. Mrštil svým ocasem jako obratný ještěr a vyrazil proti drobnému létajícímu tvoru, který byl celý agresivní z toho, že vzdušný řezák byl zablokovaný.
"Army, matoucí paprsek!" křikla jsem rychle, jelikož mě žádný jiný plán nenapadal. Crobat vydala zvukovou vlnu, velmi podobnou té supersonické, avšak na nízké frekvenci. Jakmile zvuková vlna projela Charizardem, ten zůstal stát. "Ale ne..." vydechli jsme s Gardevoirem najednou, když se Charizard sám začal mlátit. Crobat se začala smát, tedy jen do té doby, kdy se jí Gardevoir nepodíval do očí. Poté se začala sama kousat, své křídlo.
"Kdyby tohle bylo ve filmu, mohla by to být i komická scéna," dusila jsem se. Oba pokémoni se povalovali na zemi a pokusili se zasáhnout sami sebe. Jelikož Charizard byl působení vystaven dříve, dostal se ze stavu zmatení jako první. "Hele, Army se mlátí," zasmál se a prudce se nadechl.
"Ravieli!" křikla jsem a Gardevoir pochopil. Dříve, než stihl Charizard opéct Crobat dozlatova, uspal psychický pokémon útočníka a ohnivý drak klesl k zemi. Zabalil se do svých křídel a spal jako mimino. "Aww, i ti největší destrukční teroristi spí celkem nevinně," zhodnotila jsem spícího Garlana, přiklekla a šťouchla ho do tváře, načež mě Charizard jen tlapou odstrčil, mlaskl a spal dál. "... což se ale o Army říct nedá," řekl Gardevoir a přiklekl ke Crobat. Ta mávala křídly na všechny strany a něco mumlala, sem tam se dalo zaslechnout jméno "Garlan", jindy zase "vyhraju" nebo "sakra práce". Zasmála jsem se a obrátila se na jediného pokémona, který byl vzhůru.
"Tak se zdá, že budeme muset počkat, než se probudí. Co takhle... privátní trénink?" zeptala jsem se. Gardevoir se zvedl, věnoval až starostlivý pohled dvěma spícím, ale poté přikývl. "Budeš mi ale muset vysvětlit, o čem je vlastně léčivé přání. To si jako... budu muset něco přát?" zeptal se a možný ze zvyku sáhl po svém pírku. "Léčivé přání je zvláštní útok, který vyléčí jakékoliv zranění, nachápané protivníkem na tvém spolubojovníkovi," vysvětlovala jsem a doufala, že snad pochopí rychleji, než mi dojdou vysvětlovací metody. "Zní to sice dobře, ale přání je natolik silné, že tě oslabí natolik, že nebudeš už pak moci bojovat. Samozřejmě, jakmile ty budeš oslaben, tvého týmového člena to naplno vyléčí, jak zdraví, tak i kondici," dodala jsem rychle. Gardevoir se krátce zamračil. "Chceš snad, abych-" Skočila jsem mu do řeči, než stihl svou domněnku říct. "Jop. Zbytek nechám pak na Chibim. Musím," řekla jsem s absolutně vážnou tváří. Po rozmyšlení Gardevoir přikývl. "Dobře. Až budu ale na pokraji svých sil. Nebudu se rozhodně obětovávat zaživa," rozhodl. Přikývla jsem na jeho slova. "To vím, díky. Pojďme se na ten útok podívat, než se ti dva probudí," usmála jsem se a vytáhla pokédex.
"Jako první se musíme zklidnit. Toho dosáhneme jedině dechovým cvičením," řekla jsem a posadila se do buddha-sedu. Dala jsem ruce na kolena, narovnala záda a pořádně se nadechla. Gardevoir samozřejmě udělal to samé a zavřel oči. "Jak vlastně přání fungují?" zeptal se Gardevoir tichým hlasem, zatímco měl zavřené oči. Zamyslela jsem se a nadechla se, jakmile jsem plně vydechla. "Musíš si to přát a vytrvat do té doby, než se ti to přání nevyplní. V tomhle případě ti přání musí splnit nějaká vyšší mocnost. Modli se třeba k Arceusovi," zarazila jsem se. Měla jsem podivné tušení, že by to měl být spíše Ars, avšak nechala jsem to plavat. "On ti to přání může splnit. Musíš věřit v to, že se někdo z týmu uzdraví," řekla jsem a otevřela oči. "Máš na to ale jen jeden pokus. Poznáš, že se ti přání splnilo tak, že ti najednou síla vyprchá z těla všechna energie," dodala jsem a pokémon přikývl.

518 Enwy Enwy | 28. dubna 2018 v 9:34 | Reagovat

[517]: ČÁST 2/3
"Takže mám prostě jen věřit tomu, že se někdo uzdraví?" podivil se Gardevoir a já jsem přikývla. "Ano, přesně tak. Představ si situaci, kdy Chibi padá k zemi a už mu zbývá nemálo od toho, aby upadl do bezvědomí. Tehdy mu můžeš dodat energii a vyléčit ho, ale za cenu své vlastní energie," pokusila jsem se opět o vysvětlení. Gardevoir si povzdechl. "I přesto, že jsem psychický pokémon, takovéhle představy jsou trochu mimo mou představivost," přiznal popravdě.
Garlan se začal probírat a jako první to prozradilo jeho pomalé mávnutí ocasem a zesílení plamenu na špičce. "Dobré ráno," zasmála jsem se, když se drak začal probouzet. Armytile se probouzela poněkud drastičtějším způsobem a to tak, že máchala křídly na všechny strany okolo sebe a prudce se posadila. "Dobré ránko, Armytile," pozdravila jsem i ji, aby se necítila dotčená. "Vlastně se probouzíte právě včas, potřebuji trochu pomoct," řekla jsem oběma. Charizard mohutně zívl, až odhalil řadu bílých tesáků a podrbal se na stehně.
"Hm? A s čím?" zabrblal. "Znovu to bude zápas," oznámila jsem. "Tentokrát můžeš, Garlane, využít všechno, co budeš chtít," dodala jsem. Crobat i Charizard okamžitě zbystřily a najednou vypadali, že se probudili už od rána.
"Super! Já ti ukážu!" zvolali oba dva najednou a než se cokoliv stačilo odstartovat, Garlandolf vypálil na Crobat plamenometem. Armytile samozřejmě takový přímý zásah z blízké vzdálenosti nečekala a tak byla plně pohlcena ohněm. Spadla na zem ožehnutá a dokonce vypadala i jako černější kuře.
"Tadá! Teď máš názorný příklad oživování," obrátila jsem se na Raviela, zatímco Charizard si jen líbal bicáky a kontroloval, jak skvěle Crobat sežehl. "Ty jsi tak... krutá," zamumlal Gardevoir hlavou. Nevinně jsem zamrkala. "Neboj, Crobat se z toho dostane. Má tuhý kořínek, za chvíli zase začne křičet... vidíš? Už začala," ukázala jsem na okřídleného pokémona, který mezitím do pozadí vnášel nádhernou melodii: "Dělej, Ravieli! Vyléč mě, ať můžu Garlanovi nakopat tu jeho oranžovou-"
Gardevoir se upřeně zadíval na Crobat a pak zase zpátky na mě. "Vážně chceš, abych ji vyléčila? Ona se z toho dostane možná i bez mojí pomoci," povzdechl si. Zakroutila jsem hlavou. "Tohle je formou tréninku! Nechala bych ti klidně oživit svoje vlasy, poté, co mi je Charizard spálí, ale to bohužel nejde," řekla jsem a zvedla prst, abych Charizarda zarazila z nadechování se.
Gardevoir nakonec povolil a zavřel oči. Dal ruce k sobě, jak lidé většinou dělají, když se modlí. Začal si mumlat: "Ve jméně Raviel, Lord fantomů, prosím tě, Arceusi, jediný velký Strážce, abys oživil mou Armytile, Crobat-" Zarazil se. Otevřel oči. "Jaký, že má Armytile titul?" zeptal se. Než jsem stačila odpovědět, Charizard mi skočil do řeči.
"Plešatý fantom. Armytile, Plešatý fantom," vyhrkl s přidušeným smíchem. Raviel bohužel nepřemýšlel a i přesto, že Armytile na zemi silně protestovala, nedalo se to odvolat. "... Crobat, Plešatého fantoma, za cenu své vlastní energie."
... a ono nic. Všichni čtyři jsme dumali nad tím, co bylo špatně. Možná titul? Ne, ten byl absolutně skvělý. "Možná si to musíš víc přát?" pokrčil Charizard rameny. Psychické útoky, jak bylo znát, šly zcela mimo jeho mysl. Narozdíl od svého startera jsem vyložila smysluplnější vysvětlení neúspěchu. "Možná to musíš říct najednou a také si to v hlavě představit. Mám pocit, že jsi nechtěl, aby byla Armytile vyléčena," pověděla jsem s vážnou tváří. Gardevoir ztuhl a podíval se jinam. Bylo to tak, oči ho odhalily.
"Celkem to začíná bolet, auvajs," zamumlala Crobat potichu, avšak stále dostatečně slyšitelně, aby ji všichni slyšeli. "Tebe něco bolí? A moje rána? Páni..." vydechl Charizard a utřel si imaginární soustrastnou slzičku, kterou se mu ze sebe nepodařilo vysoukat. "Celkem jo, teď beze srandy. Křídlo mám ztuhlé a budu potřebovat brzy sestru Joy," zamumlala, aniž by křičela. Gardevoir ji studoval a došel k tomu názoru, že jako pokus to stojí.
"Nepotřebuješ sestru Joy, když tu máš bratra Raviela," zasmál se nad svým vlastním oslovením a zavřel pevně oči. Svá slova si mumlal v duchu, i když hýbal svými rty. Uprostřed provádění se jeho tělo rozsvítilo září, mírně zlatou, až to připomínalo Chibiův Dazzling Gleam. To samé světlo, které vycházelo z Gardevoira, se objevilo i nad Armytile. "H-hej, ksakru, co toe? N-nech-" Jakmile Gardevoir své přání vyřkl, světlo Armytile pohltilo. Spadlo na ni a rozšířilo se jí po celém těle. Ravielovi oči zářily zlatou barvou a cosi způsobilo, že Armytile zmizely popáleniny a další zranění. Když záře zmizela, Armytile vylétla do vzduchu s nově nabitou energií a Raviel zase klesl k zemi. Včas jsem jeho lehké tělo zachytila a pomohla mu do sedu.
"Je po něm?" zeptal se Charizard se zájmem. Raviel slabě otevřel oči a usmál se, když spatřil, jak je Armytile zase čilá a zdravá.
"Yey, povedlo se to," zašeptal, načež jsem sykla. "Pšt! Nemluv, utrácíš tím drahocennou energii," pověděla jsem mu. "Néé, neodcházej, Ravieli. Nenechávej me tu samotného s... ní," řekl Garlan, opět s imaginárními slzičkami, které v oku neměl. "Budu vás muset... opustit," pokračoval slabým hlasem a zavřel oči. Charizard zařval k nebesům. "Néééé!"
"Nedramatizuj to. Na, dej si sendvič," řekla jsem a vylovila z batohu sendvič. Gardevoir prudce otevřel oči a všema dvěma hrábl po jídle.
"Mňam, sendvič!" vyprskl a hned se dal do jídla. Zasmála jsem se. "... a všechno zase pro jednou řeší jídlo." Nechala jsem Gardevoira nabírat síly a mezitím se obrátila na Crobat a Charizarda.
"Teď k vám. Charizarda, naučíš se křídlový útok za pomoci Crobat, která umí vzdušný řezák," rozhodla jsem pevným hlasem. Crobat i Charizard se na sebe znechuceně podívali. "Jako... s ní/ním?!" vyjekli oba dva. Do konverzace se vložil odpočívající Raviel. "Crobat, udělej to pro mě, uzdravil jsem tě!" zvolal s plnou pusou sendviče a hned si ukousl další sousto. Crobat byla trochu přisolená, ale nebyla nevděčná. Přikývla, i když nedobrovolně. "A ty Garlane, to udělej pro sebe a pro mě," řekla jsem drakovi. Charizard se rozmýšlel a pak přikývl. "Tak fajn. Udělám to. Pro tebe. A taky pro sebe," přikývl.
"Army, máš roli trenérky. Na, tu máš pokédex, to je všechno, co potřebuješ. Hodně štěstí!" vyslala jsem na ni verbální salvu a hned spěchala k Ravielovi, kde jsem se posadila, vzala si taky sendvič a nechala ty dva o samotě. Jako trenérka jsem musela samozřejmě dbát i na vztah pokémonů ve svém týmu!

(Crobat's POV) Ona si vážně myslela, že toho blba něco naučím. Nesměla jsem porušit svůj kodex a to pomáhat nepříteli, avšak musela jsem, už jen kvůli tomu, že Chibi a Garlan jsou jediní, kteří můžou něco dokázat za tým, zatímco já si budu šetřit síly a vyrazím až na bosse. "Tak fajn, poslouchej, vojíne!" zvolala jsem svým autoritativním hlasem. "Tohle bude těžký den. Krev, pot a slzy. Dvacet koleček letem, kolem tréninkového pole!" křikla jsem. Charizard se ušklíbl a vyrazil. Mohutnýma nohama se odrazil od země a roztáhl svá křídla. Vmžiku byl na nebi a kroužil kolem dokola, dělal různé akrobatické kousky, jako kdyby si protahování svých křídel i užíval. Já jsem využila krátký čas na studování útoku. Jak jsem ho měla naučit něco takového? Vždyť obojí je celkem odlišné. Fakt, že Charizard své cvičení dokončil rychleji, než jsem předpokládala, mi dvakrát nepomohl.
"Tak fajn. Křídlový útok je o tom, že zaútočíš přímo svými křídly. Čum na ty moje," řekla jsem a provedla krátce vzdušný řezák. Předtím, než jsem do vzduchu poslala cosi průhledné z větru, se má křídla rozsvítila, jako kdyby právě vylezly z pokéballu. "Viděl jsi to?" ujistila jsem se. Garlan se posadil a opřel se o svůj ocas. "Ne, prosím zopakovat," poprosil a zazubil se. Neudržela jsem se a cosi jsem musela zavrčet, ale měla jsem se svým žákem velkou, obrovskou, mohutnou trpělivost. Znovu jsem zopakovala útok. "Co teď, viděl jsi to?" zeptala jsem se znovu. Charizard přikývl. "Jo, viděl. Jak jsi to udělala?"
"Nahromadila jsem sílu do svých křídel. Funguje to stejně jako... ten tvůj pařát nebo tak se to jmenuje," vysvětlila jsem odborně, pyšná na to, že jsem dokonce našla i přirovnání. Charizard se rozzářil, zatím ne doslovně. "Ahá! Tím pádem to chápu, počkej," řekl zbrkle a hned začal sály hromadit. Roztáhl křídla a zamával s nimi. "Eeeh, počkej, já si vzpomenu. Jde to do drápů, určitě to půjde i do křídel," zasmál se a zkusmo nahromadil síly do drápů, které se rozsvítily a prodloužily se. Takhle si připomenul, jaké je to na pocit.
"Tadá! Koukej, hotovo," pyšnil se svým rozsvícením. Praštila jsem se křídlem do obličeje, jelikož ruce jsem neměla a tohle byl facepalm v Crobatím stylu. "Co to druhý?" vydechla jsem unaveně. Charizard pohlédl na své druhé křídlo a zjistil, že mu nesvítí. "To se má nasoustředit i do toho druhého?" zeptal se. "Samozřejmě!" vyjekla jsem nevěřícně, až drak nadskočil. "Dobrý, jasně! Tak řeknu hned ne, pff," odfrkl si. Pomalu přemístil energii z prvního křídla na druhé. Energie nyní byla rovnoměrná, ale nedokázala zaplnit celý objem křídel. "To jsi takový slaboch, že nedokážeš tou energií zaplnit křídla? Vždyť máš skoro metrák!" stěžovala jsem si na Garlanovu kondici. "No dovol, mám tak devadesát. A za to nemůžu, dlouho jsem nic nejedl," zamumlal Charizard a pohlédl na Enwy.
"Enwýý, hodíš mi prosím nějaké jídlo?" zazubil se. Moje trenérka přikývla a donesla mu perníček. Podivila jsem se, jak mu něco takového může stačit, ale prý stačilo. Jakmile se najedl a zkusil rozšíření a rozdělení energie znovu, bylo to lepší. Bílá záře zaplnila celý objem obou křídel a Charizard s nimi jen mával, jako kdyby to byly nějaké solární panely.
"To by bylo. Teď s nimi musíš letět," řekla jsem. "A bacha na ně, jsou ostré! Ostré, pamatuj, ostré!" křikla jsem. Garlandolf vykulil oči. "Ostré?! To je... hustý!" a hned, jakmile dořekl, vznesl se do vzduchu, aby nachystal světu další destrukci.

519 Enwy Enwy | 28. dubna 2018 v 9:35 | Reagovat

[518]: ČÁST 3/3
"No to snad," vydechli jsme všichni tři, když Garlandolf začal potvrzovat, proč se mu říká Král destrukce. "On ty křídla fakt používá jako kosu!" vyjekla jsem panicky a třepotajícími se křídly se rozhodla vyrazit za ním. Enwy mě zastavila. "Počkej, je to vážně nebezpečný! Pokud je v berserku a užívá si ničení, nepamatuje si skoro nic!" zvolala varování. Charizard si letěl těsně nad zemí a kosil stromy (https://www.youtube.com/watch?v=hZQhH69RCA8 - 1:09), čímž za sebou zanechával jen spoušť. "Ne, ne, ne!" křičela Enwy. "Tady se nemá nic ničit. Nemá!" Museli jsme zakročit hned. Zatím byla většina stromů ještě k pořádku, protože Garlan se svými křídly stále váhal. Gardevoir naštěstí vykročil a začal včas. Byl rychlý, hlavně když k běhu využíval i svou levitaci. Odrážel se od země a letěl každý metr, než se jeho další noha zase dotkla země. "Garlane!"
"Tenhle útok je super!" zvolal Charizard s destrukcí v očích. Raviel na nic nečekal a ihned Charizarda uspal. Obrovský drak klesl k zemi a jeho křídla pohasla. Enwy přiběhla blíž. "Jak tuhle spoušť zamaskujeme..." vydechla. Raviel popadl kytičku a položil ji na jeden pařez. "Takhle. Vidíš? Nikdo to nepozná," zazubil se. "Z technického hlediska pomáháme lidem v budoucnosti. Z toho dřeva bude jednou uhlí a když tohle dělali v minulosti dinosauři, my bychom měli taky, jinak dojdou zdroje," dodal rychle. Jeho argument byl skvělý a přijala jsem ho, jelikož jsem lepší neměla. Museli jsme počkat, až se Charizard probudí. Bylo to rychlejší než minule. Nebylo divu, když jsem ho polila studenou vodou. "Vstávat, vojíne! Máš trestné body, takže od teď budeš trénovat jen na zemi!"
Charizard se zavrtěl a mlaskl. "Jak se mám vzdušný útok naučit na zemi?" zeptal se ironicky. Zlověstně jsem se ušklíbla. "To je přeci jasné. Budeš s tím," naklonila jsem se k němu, abych skutečně vypadala co nejstrašlivěji. "Běěhaaat."
"NEEEEE!" zvolal Charizard. "Ne, prosím, Army. Mám křídla, nech mě letět. Slibuju, že už nic kosit nebudu. Jen čistý trénink. Beze srandy, myslím to vážně," řekl s vážnou tváří. Změřila jsem si ho pohledem, zda se mu dá věřit a pak nakonec přikývla. "Fajn. Teď mi ukaž rozsvícená křídla," řekla. Charizard nahromadil energii do svých křídel a nechal je rozsvícené.
"Teď poslouchej. Musíš letět horizontálně s roztaženými křídly. Nepřítele zkosíš, takže jsi neudělal špatně. Procvičíme to s mým vzdušným řezákem," zadala jsem mu instrukce. "Vyšlu vzdušný řezák a ty ho křídlem zasáhneš. Kupodivu stačí jen jedno křídlo, ve kterém bude energie, ale potřebuješ být vybalancovaný, protože křídlo s energií je většinou těžší." Charizard přikývl a odletěl do uctivé vzdálenosti ode mě, aby měl čas na to vzlétnout a zamířit.
"Připravit... střílím!" zvolala jsem a vypálila vzdušný řezák. Charizard se vznesl do vzduchu a letěl křídlem proti útoku. Když se jeho rozsvícené křídlo setkalo se vzdušným řezákem, křídlový útok byl silnější a tak rozpůlil řezák a ony poloviny se rozplynuly zpět ve vzduch. "To nebylo špatné. Znovu," řekla jsem a čekala, až Charizard obkrouží tréninkové pole a opět se připraví na další let. "Pozor... pal!" Třikrát jsem mávla křídly a vyslala tři vzdušné řezáky. Charizard byl zmaten a tak vyletěl naproti trojici, křídlem však zasáhl jen jedno a zbylé dva doletěly a rozplynuly se. "Špatně! Máš dvě křídla, takže by ti mělo uniknout jen jedno!" křičela jsem. Charizard se podivil. "Ale jak mám zasáhnout dva cíle, když musím letět horizontálně?" stěžoval si. Odkašlala jsem si. "Máš dvě křídla. Tak je uspořádej tak, abys je trefil. No tak, je ti tak osmdesát, neříkej, že tohle je pro tebe nějaká výzva."
"Není! Není, jdu na to!" křikl Charizard a připravil se. Znovu jsem mávla křídly, nejprve dvakrát a pak zase dvakrát. Vzduchem tedy letěly dohromady čtyři řezáky. Charizard vyplázl jazyk, jak lidé často dělávají, když se přehnaně snaží a narotoval křídla tak, aby zasáhl dva řezáky. Rozdělil je na dva, dohromady čtyři poloviny a zbývající dva řezáky, které byly vyslány později, nedokázal zasáhnout a přeletěly ho. "Zase ti unikly dva, vojíne!"
"Jasně! Promiň, znovu!" poprosil Charizard a vrátil se na start. Vystřelila jsem opět čtyři vzdušné řezáky a Charizard si tentokrát dal pozor. Naklonil se jako akrobatické letadlo, rozpůlil dvě a pak se hned stočil jiným směrem, aby zasáhl zbývalé dvě. Nějak se mu však nepodařilo vypočítat trajektorii a tak naneštěstí sekl i...

(Enwy's POV) Najednou jsme uslyšeli křik. "Enwy! Bratra Raviela, honem!" křikl Garlan a ukazoval na Crobat na zemi. Ležela tam stěžovala si, proč ona. "Já to udělám! Pozor, dýchání z úst do úst!" křikl Raviel a Crobat začala hned křičet, že to radši umře. "Ne, dělám si srandu," zamumlal a dal ruce k sobě. Začal si mumlat kouzelnou formuli abrakadabra a světlo obalilo Armytile. Hned poté, co byl útok proveden, se sesypal k zemi. "Čas na další sendviče!" zvolala jsem.

Použito: 3x sendvič (2x Gardevoir, 1x já), 1x perníček (1x Charizard), 1x studená voda

520 [A] Enwy [A] Enwy | 28. dubna 2018 v 12:14 | Reagovat

[516]: Všichni si útoky procvičily. Leafeon se Razor Leaf bohužel nenaučil - mohlo to být tím, že mu to bylo vysvětleno málo, nebo tím, že jeho stav nebyl střízlivý.
Rapidash - 2 levely, 10% sehranosti (5% koláček), -5% lásky (trénování ve zraněném stavu)
Ninetales - 3 levely, 4% sehranosti, 10% lásky (10% Vánoč. muffin)
Leafeon - 2 levely, 4% sehranosti, 3% štěstí (3% perníček)

521 [A] Drobeček [A] Drobeček | 28. dubna 2018 v 13:14 | Reagovat

[517]:[518]:[519]: Charizard se Wing Attack naučil, Gardevoir se Healing Wish naučil.

Charizard +3 levely, +13% sehranosti (6% sendviče), +3% štěstí (perníček), +3% lásky (Enwy - sendvič)
Gardevoir +3 levely, +13% sehranosti, +3% lásky (Enwy - sendvič)
Crobat +7 levelů, +6% sehranosti,  +3% lásky (Enwy - sendvič)

522 Slaanesh Slaanesh | 28. dubna 2018 v 14:26 | Reagovat

Gengar "Autari" (Procvičení Hypnozy+procvičení útoků) Beedrill asistuje
Opět se blížili týmové hry a já k mé nelibosti jsem byl opět vybrán. Mohli vybrat někoho jiného, přece jenom po tom posledním propadáku. řeknu si v duchu a pod maskou se ušklíbnu. No, ale když se už stalo, tak aspon ještě trochu potrénuji s duchy. Dodám a rozhlédnu se po poli kolem mě. "Tak tedy začneme asi s tebou." řeknu si pro sebe a přivolám Autariho. "Ahoj, připravený na procvičení Hypnozy?" Gengar se usměje a přikývne. "Dneska zopakujeme i ostatní útoky, jelikož budeme muset jít opět na týmové hry." Gengar nakloní hlavu na stranu a zeptá se. "Něco se změnilo? Posledně jsi říkal, že s šéfkou promluvíš, aby tě tam už nebrala." Trochu sebou škubnu. "Mno, hm šéfka řekněme nebere až příliš velký ohled na můj názor, jak se zdá." řeknu a trochu si povzdechnu. "Ale doufám, že tentokrát to nedopadne tak tragicky jako posledně." Povzdychnu si a pak se podívám na Autariho. "Každopádně začneme s tréninkem." řeknu a zaženu poslední větu, kterou jsem od šéfky slyšel. Věřím, že se ti tentokrát bude dařit lépe.
"První útok, který procvičíme bude Dark Pulse." Oznámím, na což se mi od Autariho dostane prostého přikývnutí. "Prvně proved pár útoků bez nějakého specifického cíle, než určím jak budeme s tréninkem pokračovat." Trojice pulzů vyryje už do tak zrytého pole další kráterky. Jít trénovat po někom kdo učil svého pokémona Gigadopad, může mít i své výhody. Pomyslím si s lehkým úšklebkem a vytáhnu papírovou vlaštovku. "Takže Autari, tvůj úkol bude jednoduchý zasáhnou Stín vlaštovky." řeknu a ušklíbnu se při opětovném pohledu na pole. "Stín?" "Ano, stín  dřív než dopadne na zem. Stačí si najít správnou pozici a poslat pulse." řeknu jako kdyby se jednalo o něco neskutečně primitivního, i když vzhledem k současnému stavu pole to tak rozhodně nebude. "Připraven?" zeptám se a po potvrzení poprvé hodím vlaštovku. Autari zamíří a pošle svůj první pulse. Mířil přesně, ale bohužel nepočítal s tím, že se stín schová do kráteru po jednom z povedených gigadopadů a tak jej puls mine a zasáhne okraj kráteru. Následující vzdušný vír, vynese vlaštovku ve spirále nahoru, přičemž stín samotný poletuje kolem nyní již rozšířeného kráteru. "Minul jsi." řeknu, abych Gengara popíchnul.
Další zásah pro změnu Gengarovi překazí poryv větru, který strne vlaštovku i její stín. Tento trénink pokračuje celých deseti minut, než se Autari naučí jak se správně přesunovat, aby se trefoval. Protože to byl jeho jediný problém v tomto tréninku. Ona správná pozice v souboji může být stejně důležitá jako přesnost.
Další část tréninku je zaměřena na Lick,     ten je o poznání jednoduší a zaměřuje se hlavně na rychlost provedení útoku. Postupně vyhatuji do vzduchu míčky, které Gengar olizuje. Postupně jde do vzduchu čím dál víc míčku, které musí Gengar všechny zasáhnout najednou. U konce této fáze skončíme u šesti míčků, které má i na konci tréninku potíže zvládnout.
"Dobře tohle by stačilo, ted zbývá ještě procvičit tvoji jedovou bombu a pak se budeme už opět věnovat Hypnoze." Oznámím mu a následně si stoupnu deset metrů od něj a pokračuji v řeči. "U tohoto útoku záleží hodně na přesnosti, takže tvým úkolem bude střelit ji za mně, tak aby jsi mně nezranil." když domluvím, tak si k sobě přitáhnu trochu těsněji můj plášt. "A co když se trefím, teda netrefím...víš jak to myslím." Jen přikývnu a řeknu. "Mám v tebe plnou důvěru a tak se toho nebojím." řeknu a pak už mlčky sleduji znejištěného Autariho, jak háže první bombu. Ta podle zvuku dopadne daleko. "Jsem si jistý, že to zvládneš i lépe." pobídnu ho a donutím se pod maskou usmát. Sice vím, že to neuvidí, ale i taky vím, že se ten úsměv odráží i na mém držení těla. A tak Autari pozbuzen mím imaginárním úsměvem se dá do dalšího pokusu. Tentokrát už je o poznání blíž a šplouchance jedu dopadnou do půl metru ode mně.
Následně se přesunu na další pozici a nechám Autariho znovu útočit. Opět první střelou přestřelí a druhou dá přesněji. Tak to se to zoakuje ještě několikrát než se už hned po prvním střele přesunu. "Neměl bys Autari spoléhat na nástřelnou střelu. V případě boje se ti to může velice nevyplatit." řeknu a opět se přesunu. Další pokus mně tentokrát skoro přímo zasáhne. Naštěstí plášt mně ochrání před jedem. "Jsi?" "Jsem v pořádku." přesunu se a řeknu."pokračujeme." "Ale,..." "Autari jsem v pořádku v tomto se o mně nemusíš bát.    A přece tě jeden neúspěch neodradí, ne?" zeptám se a Autari slabě zavrtí hlavou a následně provede další bombu, která dopadne tak, že mně jed ani nezasáhne. "Výborně, vidíš, že ti to jde." Pochválím ho, aby získal zpátky svou ztracenou sebejistotu.
Trénink ještě chvíli pokračuje než se přesuneme k poslední dnešní části.
"Tak ted budeme trénovat hypnozu. Posledně nám pomáhal Frogadier, tentokrát to bude Beedrill." řeknu a následně přivolám Beedrill a automaticky se otočím na patě o devadesát stupnů jako nějaký tereádor. "Ahoj Beedrill. Budeme potřebovat tvou menší pomoc." Beedrill mi zakrouží kolem hlavy a pak se zastaví přede mnou. "O co jde." "Autari potřebuje někoho na kdo by mu pomohl dotrénovat hypnozu. A jediné co od tebe potřebuji je, abys létala kolem a snažila se udržet při vzhůru." "Tak s tím vám mileráda pomůžu, ale nevím jestli to k něčemu bude, jelikož v blízkosti svých křídel nedokážu usnout." řekne Beedrill nadšeně a odletí kousek dál. "Takže Autari určitě tušíš, co musíš udělat. Tentokrát to ovšem bude o to těžší, že Beedrill se bude moct pohybovat a tím pádem bude těžší pro tebe udržet kontakt. Jsem si jistý, že to zvládneš." řeknu a následně už jen sleduji jak, se Autarimu rozzáří rudě oči a on vyrazí za Beedrill. Nějakou chvíli se  ty dva jen honí, jelikož Beedrill měla náskok a hlavně byla téměř stejně rychlá. A taky prsotě se chtěla pořádně proletet. Po té chvíli, ale zpomalí a nechá tak Autariho at ji dožene a umožní mu tak aspon se snažit o to ji zhypnotizovat. Autari se pak několika menévry dostane před ni a pokusí se o svůj první pokus. Beedrill ovšem odolá a obletí Autariho, který se ji hned na to vydá opět pronásledovat.
A tak to pokračuje. Autari si opět vnutí díky lepším manévrovacím schopnostem kontakt a provede svůj pokus. Až u čtvrtého pokusu Beedrill začne pocitovat únavu způsobenou hypnozou. U šestého pokusu se je už tak ospalá, že nestihne vytočit a proletí Autarim a u sedmého pokusu, který je už bez dlouhého manévrování usne. Než stihne spadnout, tak ji odvolám do pokéballu a následně dojdu na kraj pole. "To by pro dnešek stačilo, přece jenom bychom to neměli přehánět, když budou ty týmové hry." řeknu a následně vyndám granule které mu dám a sám si vytáhnu sendvič, který svým typickým způsobem jím.

Gengar "Autari" 1x Granule
Slaanesh 1x sendvič

523 [A] Drobeček [A] Drobeček | 29. dubna 2018 v 18:35 | Reagovat

[522]: Gengar si Hypnózu procvičil.

Gengar +4 levely, +7% sehranosti (1% granule), +3% lásky (Slaanesh - sendvič)
Beedrill +1 level, +3% sehranosti, +3% lásky (Slaanesh - sendvič)

524 Kami Kamai Kami Kamai | 1. května 2018 v 20:12 | Reagovat

1. Poochyena – Yume, Charmander – Katsumi Evelynn, Bulbasaour, Lapras
2.  Procvičování – Tackle, Bite (Yume); Procvičování – Scratch (Kastsumi Evelynn); Procvičování – Tackle, Učení – Vine whip (Bulbasaur); Procvičování – Water Gun
3.
Opět jsem se vydala na tréninkové pole, abych naučila mé pokémony něco nového. Tentokrát jsem si ale vybrala pokémony, se kterýma ještě netrénovala, tedy kromě Yumeho. Došla jsem na tréninkové pole nedaleko vody a odložila jsem si batoh. Vytáhla jsem čtyři Pokébally a tři z nich jsem si dala do kapsy. Následně jsem první Pokéball hodila před sebe. Objevil se Yume a začal se dívat okolo. „Ahoj Yume,“ pozdravím ho a usměju se na něj. „Ahoj Kami,“ řekne Yume a následně začne běhat po okolí a vše zkoumat.
Chvíli ho nechám běhat a mezitím začnu hledat nějaké klacíky, na kterých by si mohl procvičit své útoky. Mezitím si všimnu jednoho uschlého stromu a usměju se. ‘To je přesně pro ni,‘ řeknu si v duchu a poté začnu klacíky zapichovat do země. „Yume, jdeme trénovat, začneš s Tackle,“ zavolám na něj. Yume se ke mně rozběhne a následně použije Tackle na jednu z větviček, které byly zapíchnuté do země. Jen se na něj usměju a nechám ho pokračovat.
Poté vytáhnu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. Po chvíli se přede mnou objeví Charmander. „Ahoj Katsumi Evelynn. Jak se máš,“ pozdravím ji a dívám se na ní. „Ahoj, mám se dobře,“ řekne a dívá se na mě. Celkem mě zarazilo, že mi nezačala žužlat nohu jako minule. „Co kdybychom dneska trochu potrénovali a pak budeš mít volno,“ řeknu jí. Charmander chvíli jen tak stála, no po chvíli se usmála. „Tak jo,“ řekne a dívá se okolo. „Tak jestli chceš, tak tady můžeš podívat po okolí, než začneme nebo až potom,“ zeptám se jí ještě. „Potom,“ řekne a pak už čeká, co se bude dít. „Tak jo pojď za mnou. Ty umíš škrábavý útok, tak si ho trochu procvičíš a můžeš na tomto stromu,“ řeknu jí a poté ukážu na strom, který je před ní. „Tak jo,“ řekne Katsumi a začne škrábat do stromu.
Chvíli jí sleduju, než se zase vydám za Yumem, který pomalu končil s tréninkem Tackle. Došla jsem k němu a podívala jsem se, jak narazil do posledních dvou větviček, které tam měl nachystané. „Jde ti to, takže můžeme pokračovat s dalším útokem, který jsme se učili minule a to je Bite,“ řeknu mu a následně vezmu do ruku klacek, který jsem měla nachystaný. Posadím se na zem a vezmu do ruky klacek. „Tak jo, můžeš začít,“ řeknu mu a čekám, až začne útočit na klacek. Když se do něj zakousne poprvé, tak se usměju, protože na něm zůstal viset. „Ne, ne, tohle není moc dobré, budeš muset pokračovat v tréninku,“ řeknu mu dále sleduju jeho počínání. Ze začátku se mu nedaří klacek překousnout, ale když si vzpomene, jak to dělal minule, tak mu to jde samo. Po chvíli dám klacek trochu výše, aby to neměl tak jednoduché.
Během toho co trénuje, tak se na chvíli pohledem přesunu na Charmader, která trénovala Scratch. ‘Hmm, celkem jí to jde, myslím, že časem bude dost silná, možná i jako Enwyin charmander,‘ řeknu si v duchu a následně se zatvářím trochu bolestivě, protože mě Yume kousl do prstu. „Promiň,“ řekne a pokračuje dále v tréninku. Jen se na něj usměju a nechávám ho pokračovat. „Tak jo, já si myslím, že ti to jde, jestli chceš, tak můžeš ještě pokračovat sám v tréninku,“ řeknu mu a zvednu se ze země.
„Tak jo, myslím, že je čas vzít další dámu na trénink,“ řeknu a hodím před sebe Pokéball s Bulbasaurem. „Ahoj, jak se máš,“ zeptám se jí a usměju se na ní. „A-ahoj, mám se bléééé,“ nedořekne Bulbasaur, protože začne brečet. „Ale no tak nebreč, dneska budeme trénovat a nemáš se čeho bát,“ řeknu jí a povzbudivě se na ní usměju. „Když já nevím, jak se mám,“ řekne Bulbasaur. „Hmm, já bych řekla, že se máš dobře, ne,“ zeptám se jí a dívám se na ní. „Jo asi jo a co budeme trénovat,“ zeptá se Bulbasaur. „Tak první se trochu rozběhej, abys si neublížila a potom budeme trénovat útoky,“ řeknu jí. „Tak jo,“ řekne Bulbasaur a začne pobíhat po okolí.
Mezitím co Bulbasaur pobíhá po okolí, tak začnu do země zapichovat větvičky, aby si mohla procvičit Tackle. Bulbasaur ke mně přiběhne a začne si prohlížet větvičky, které byly zapíchané v zemi. „Když budeš trénovat Tackle, tak je budeš shazovat tím, že do nic narazíš, chápeš,“ zeptám se jí a podívám se na ní. „Jo chápu,“ řekne Bulbasaur a popotáhne nudli. „Tak pokud nemáš žádné otázky, tak můžeš začít,“ řeknu jí s úsměvem. Bulbasaur jen souhlasně kývne hlavou a poté začne trénovat Tackle. Celkem jí to jde a tak se na ní jen usměju a nechávám jí, aby v tréninku pokračovala beze mě.
„Tak jo, zavolám i Laprase, aby mohli trénovat všichni,“ řeknu si a rozejdu se k vodě. Když jsem skoro ve vodě, tak vezmu Pokéball s Laprasem a hodím ho nad vodu. Následně se na vodě objeví Lapras. „Ahoj Laprasi, doufám, že se máš dobře a budeš dneska trénovat Water Gun,“ řeknu mu s úsměvem. Lapras mě místo odpovědí lehce poleje pomocí vodního děla, což znamenalo souhlas. „Tak to je super, můžeš se pustit do tréninku, prosím netrénuj ho na mě,“ řeknu mu ještě. Následně Lapras začne trénovat Water Gun a stříká vodu po jezeře. Já jsem se jen spokojeně usmála a nechala jsem ho trénovat.
Následně jsem se rozešla za Bulbasaur, abych jí vysvětlila druhý útok, který se bude učit. „Budeš se učit šlehavý útok. Pomocí svých šlahounů,“ řeknu jí, ale jsem vyrušena, protože Bulbasaur vysune své šlahouny a začne si je prohlížet. „Pomocí svých šlahounů můžeš použít šlehavý útok a to tak, že jimi rychle švihneš a můžeš tak třeba něco odrazit nebo někomu způsobit zranění, rozumíš tomu, jestli ano, tak to zkus,“ řeknu jí a dívám se na ní. Bulbasaur jen souhlasně pokývá hlavou a poté šlehne jednom šlahounem. „Jo, to bylo pěkné, ale chtělo by to ještě rychle a silněji, tak pokračuj a zkoušej,“ řeknu jí a dívám se, jak pokračuje ve zkoušení. Poté to zkusí znovu a to už jde trochu lépe. Já se na chvíli zamyslím, na čem by to mohla trénovat a pak mě něco napadne. „Jestli chceš vidět, kolik síly potřebuješ pro začátek, tak jdu k tomu stromu a zkus z něj shazovat listy,“ řeknu jí. Bulbasaur jen souhlasně kývne hlavou a rozejde se ke stromu a poté použije Vine Whip na listy. Já jen souhlasně zakývám hlavou a mlčky se dívám, jak to jde ostatním.
Pomalu se blížilo poledne a já jsem se rozhodla, že by si mohli všichni na chvíli odpočinout, protože poctivě trénovali a únava už na nich byla vidět. Vzala jsem batoh a začala jsem v něm hledat něco k jídlu. Když jsem vše nachystala, tak jsem to položila na čistý ručník, aby se to neválelo po zemi. „Pojďte se najíst,“ zavolám na ně. Samozřejmě jsem jídlo nachystala u vody, aby k nám mohl i Lapras. Když se po chvíli všichni sejdou, tak se usměju a začnu jim podávat jídlo. Poochyeně dám koblížek s čokoládovou polevou, Charmander dám Lávový koláček, Bulbasaur dám banán, Lapracovi dám vánoční bonbón a perníček a já si vezmu speciální Lii’s sušenku a sodu. Když se všichni nají, tak je ještě nějakou chvíli nechám odpočívat zatím co já sama se zvednu a začnu připravovat ještě věci na trénink, aby mohli pokračovat v tréninku. Takže do země zapíchám další větvičky. Aby mohli ti dva trénovat Tackle.
Po chvíli se všichni rozejdu znovu trénovat, takže já začnu uklízet věci po jídle. Následně si na chvíli sednu a dívám se na ně. Jak tak sedím, tak začnu usínal, no po chvíli se mi podaří usnout, takže všichni pokračují v tréninku beze mě. Po nějaké době si Lapras všimne, že jsem usnula, tak mě trochu pokropí vodou, abych se probrala. Trochu s sebou škubnu a začnu se dívat okolo. Když uvidím Laprasův spokojený výraz, tak se na něj usměju. „Díky, že jsi mě probudil.“ Řeknu mu a po chvíli se zvednu ze země.
Následně se rozejdu za Yumem, který dále poctivě trénovat co mohl. Vzala jsem pár větviček a zapíchla jsem je do země. „Tak jo Yume, ukaž mi Tackle,“ řeknu mu a dívám se na něj. Yume jen souhlasně zavrtí ocasem a rozběhne se a narazí do větvičky. Po chvíli všechny srazí, tak ke mně dojde a dívá se na mě. „Jo, to bylo dobré,“ řeknu mu a poté vezmu do ruky jeden klacek. „Tak a teď zkus Bite,“ řeknu mu a dívám se na něj. Yume se rozběhne a klacek překousne. „Ještě jednou,“ řeknu mu a nechám ho, aby se do klacku znovu zakousnul. „Tohle je dobré, myslím, že pro dnešek si už můžeš odpočinout,“ řeknu mu a poté ho odvolám do jeho Pokéballu, aby si odpočinul.
Poté se rozejdu z Charmander, která trénovala Scratch. Chvíli jsem jí mlčky pozorovala, jak jí to jde. „Jde ti to moc dobře, dneska jsi se opravdu snažila,“ řeknu jí. Charmader se jen spokojeně pousměje a následně se začne dívat po okolí, procházet se a zkoumat nové věci. Já se jen usměju a nechám jí v tom pokračovat. „Až budeš chtít jít do svého Pokéballu, tak mi řekni,“ řeknu jí a poté se rozejdu za Bulbasaur,
Bulbasaur se na mě podívala a následně použila Tackle, aby srazila poslední větvičky, které si tam nechala na později. Větvičky se jí podařilo srazit na zem, dokonce do nich celkem silně narazila, tak jsem byla spokojená. „Jo, tohle ti jde,“ řeknu jí a poté se dívám, jak udělá šlehavý útok. „Vypadá to celkem dobře, ale asi to bude chtít ještě trochu procvičit. Pro dnešek je to vše, odpočiň si,“ řeknu jí a odvolám jí do jejího Pokéballu.
Poté jsem se podívala na Laprase, který trénoval vodní dělo. „Jde ti to, jsi moc šikovný,“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras se na mě celou dobu dívá a pak na mě z radosti začne pivat vodu. Jen se na něj usměju a nechám na sebe plivnout vodu. „Ale no tak, to stačí, budu celá mokrá,“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras toho nechá a nakonec se nechá odvolat do svého Pokéballu.
Poté vezmu Pokéball od Charmander a pokusím se jí odvolat, ale ta Pokéball odrazí. „Chci chodit s tebou, nechci být b Pokéballu,“ řekne Charmander. „Tak dobře, pojď jdeme,“ řeknu jí. Vezmu si batoh a rozejdu se pryč z tréninkového pole společně s Charmander.

Poochyena – koblížek s čokoládovou polevou
Charmander – Lávový koláček
Bulbasaur – banán
Lapras – vánoční bonbón a perníček
Kami – Speciální Lii’s sušenka a soda

525 [A] Enwy [A] Enwy | 6. května 2018 v 14:31 | Reagovat

[524]: Všichni si útoky procvičili.
Poochyena - 2 levely, 3% sehranosti (1% koblížek), 1% láska (Kami's soda)
Charmander - 1 level, 7% sehranosti (5% láv. koláček), 1% láska (Kami's soda)
Bulbasaur - 2 levely, 3% sehranosti (1% banán), 1% láska (Kami's soda)
Lapras - 1 levely, 2% sehranosti (15% bonbón), 3% štěstí (perník), 1% láska (Kami's soda)
Kami - 3% přežití

526 Amelie Amelie | 20. května 2018 v 23:18 | Reagovat

1. Magnus (Totodile)
2. Úvodný tréning - precvičenie Bite, zohranosť, tréning fyzičky
3.

Spolu so svojím novým Totodilom, Magnusom, Amelie dorazila na tréningové pole. Zastavili sa a poriadne si obzreli svoje okolie. Bola jar, všade okolo kvitli kvety, či už v tráve alebo na niekoľkých stromoch, slnko svietilo a pofukoval jemný vetrík. "Myslím, že je to ideálne počasie na tréning," nadhodila Amelie. "Hm, preferoval by som dážď," odvrkol Magnus. Pribehol ku kameňu stojacemu uprostred poľa a vyliezol naň. Hoci bol malý, vyzeral veľmi majestátne - skoro ako vládca. Amelie sa usmiala. Možno má Magnus predsa len na to, aby prekonal aj Arceusa. Vzápätí pokrútila hlavou. To je nemysliteľné. Vytrhla sa zo svojich myšlienok.
"Chápem, že je ti na tej skale dobre, Magnus, ale musíš zísť. Náš tréning hodný boha a šampiónky sa práve začína," zavolala a Magnus okamžite skočil dole. Pristál Amelie na hlave a trénerka s Pokémonom skončili na zemi. "Ale ale, teraz veľmi nevyzeráme ako šampiónka a boh... To sa musí napraviť," Magnus vyskočil a zaujal bojový postoj. "Takže, čo budeme robiť prvé?"
Amelie sa tuho zamyslela. "No... Mohli by sme... Jasné!" zvolala víťazoslávne. "Na začiatok sa trochu zahrejeme - budeme robiť drepy a výskoky. Dáme si súťaž, kto ich urobí viac, vyhráva!" Magnus nadšene vyskočil, potom sa zarazil. "Drepy s výskokom? Ako sa to robí?" Amelie sa pobavene uškrnula. "Chceš poraziť Arceusa a nevieš urobiť drep s výskokom? Tak pozorne sleduj," povedala Magnusovi učiteľským tónom a predviedla mu prvý drep, ktorý zakončila skokom do výšky.
"Tak, a týchto budeme musieť urobiť aspoň štyridsať. Potom budeme mať svaly ako z ocele... Ako Herkules," zasmiala sa Amelie. "Jasné, Herkules," prikývol Magnus a ihneď začal drepovať a poskakovať. Amelie samozrejme nemohla zaostávať a pridala sa k nemu. Poctivo si spočítala každý drep, ktorý urobila. Dostala sa na tridsať, no potom už nemohla ďalej. Mala pocit, že ju bolí asi každý sval v tele. Posadila sa a sledovala, ako sa darí Magnusovi. Nebol na tom o nič lepšie, no predsa drepoval a skákal ďalej. Amelie musela obdivovať jeho odhodlanie. Napokon Magnus urobil posledný drep a skok. "Štyridsať," vydýchol a chvíľu odpočíval v sede, tak ako Amelie. "Vyhral si o desať drepov," oznámila mu jeho trénerka. Magnus natešene udrel päsťou do vzduchu.
"Pokračovať budeme tým, že otestujeme tvoju rýchlosť a rovnováhu," začala Amelie vysvetľovať, "Arceus prebýva vo výškach, takže aby si sa k nemu dostal, budeš to potrebovať. Vidíš tie stromy? Budeš skákať z konára na konár a snažiť sa nespadnúť, môže byť, Magnus?" Totodile chvíľu premýšľal, asi si predstavoval, ako to bude robiť. "To je pre mňa príliš jednoduché," povedal napokon. "Tak ti to trochu sťažím. Pri skákaní z konára na konár nebudeš môcť používať ruky ani nohy, som zvedavá, ako si s tým Arceusov protivník poradí," navrhla Amelie, s trošku evil úsmevom na tvári.
Magnus sa výzve potešil a ihneď sa rozbehol ku stromom. Vyšplhal sa na prvú vetvu, dosť vysoko nad Amelie, a skočil z nej smerom k ďalšej. Zachytil sa o konár čeľusťami, vyšvihol svoje telo hore a pristál na konári. Amelie ho zdola hlasno povzbudzovala. Magnus znovu skočil, tentoraz okolo vetvy omotal svoj chvost a tak sa na ňu dostal. Na tretiu vetvu doskočil opäť s pomocou svojich silných čeľustí. Na okamih stratil rovnováhu, no podarilo sa mu ju udržať. Amelie zatlieskala. "To bolo úžasné, Magnus!"
Keď Magnus zliezol naspäť dole, Amelie si v Pokédexe pozrela, aké útoky jej Pokémon ovláda. Ovládal iba jediný - Bite - a tak sa Amelie rozhodla venovať iba tomu. Nazbierala niekoľko ťažkých, hrubých konárikov. Dva podala Magnusovi, aby každý chytil do jednej labky. Zvyšné si nechala v náručí. "Tak Magnus, budem hádzať tie konáriky smerom k tebe a ty budeš musieť každý zničiť útokom Bite, jasné?" Magnus prikývol a zaujal bojový postoj.
Amelie hodila prvý konár. Magnus ho pozorne sledoval, odrazil sa, vyskočil a v najvyššom bode skoku použil Bite. Hrubý kus dreva sa rozpolil na dve časti a Magnus dopadol na zem - trochu ťažkopádne, ale rovnováhu udržal. Amelie hodila ďalšie drievko. Letelo priamo k Magnusovi a tak Pokémon nemusel skákať - stačilo počkať, kým sa konárik dostatočne priblíži a potom použiť Bite. Tretí kus dreva letel trochu bokom od Magnusa, takže Totodile musel prebehnúť niekoľko metrov a potom zachytiť drevo čeľusťami. Okolo Magnusa sa už váľalo asi desať polovíc konárov. "To by stačilo aj na táborový oheň," podotkla Amelie s úškrnom. Pokúsila sa hodiť dva konáriky naraz. Magnus oba zničil, síce sa pri tom trochu zapotil. Posledné tri konáriky Amelie zviazali dohromady kúskom pavučiny Spinaraka a hodila ich Magnusovi. Pokémon sa cez ne prehryzol ako cez obyčajný papier. "Výborne, už teraz si veľmi šikovný Pokémon," pochválila Amelie Magnusa. Ten len prikývol, akoby bol na podobné slová obdivu zvyknutý. "No samozrejme, čakala si snáď niečo iné?" Amelie pobavene pokrútila hlavou. Tréning splnil svoj účel - zistila, aký je Totodile silný a čo dokáže a ich puto sa o niečo prehĺbilo. Nazvala by to dobrým začiatkom.
"Tak fajn, je čas si ísť po tréningu oddýchnuť," ukončila tréning a Magnusovi sa to veľmi nepáčilo, najradšej by si dokazoval svoju božskosť ešte veľmi dlho. "Aj tí najsilnejší potrebujú spánok," zívla Amelie a Magnus sa pokúsil potlačiť vlastné unavené zívnutie. "Tak vidíš," zasmiala sa Amelie a povolala urazene sa mračiaceho Magnusa naspäť do Pokéballu. Pomaly sa vydala večernou krajinou naspäť do Pokécentra.

527 [A] Drobeček [A] Drobeček | 21. května 2018 v 15:56 | Reagovat

[526]: Totodile si trénink užil.

Totodile +3 levely, +6% sehranosti

528 Kami Kamai Kami Kamai | 31. května 2018 v 10:06 | Reagovat

1. Poochyena – Yume, Charmander – Katsumi Evelynn, Bulbasaour, Lapras
2.  Procvičování – Tackle, Bite (Yume); Procvičování – Scratch, Učení - Ember (Kastsumi Evelynn); Procvičování – Tackle, Učení – Vine whip (Bulbasaur); Procvičování – Water Gun
3.
Zase jsem po nějaké době zavítala na tréninkové pole, protože bylo třeba aby se mi nejslabší pokémoni zase něco naučili nebo něco naučili. Když jsem došla na tréninkové pole, tak jsem se rozešla na druhý konec cvičiště, protože tam nikdo nebyl a navíc tam byla vodní nádrž, kterou jsem potřebovala pro trénink s Laprasem. Poté jsem si ze zad shodila batoh a vytáhla jsem z něj čtyři Pokébally.
Tři jsem dala do kapsy a jeden jsem vyhodila do vzduchu. Následně se přede mnou objevil Yume. „Ahoj Yume, kdeme si pocvičit útoky, které už umíš,“ řeknu mu s úsměvem. Yume jen zavrtěl ocasem a šel se podívat po okolí. Já jsem mezitím posbírala klacky a nachystala jsem je, aby se Yume mohl pustit do tréninku. Když sem klacky zapíchala do země, tak jsem na něj zavolala. Když ke mně Yume došel, tak jsem se na něj usmála. „Tak jo, první si procvičíš Tackle,“ řeknu mu a ukážu na klacky, které byly zapíchnuté v země. Yume jen zavrtěl ocasem a pak se rozběhl na klacky a pomocí Tackle je postupně shazoval. Mlčky jsem ho sledovala a přemýšlela jsem, co by se potom ještě mohl nového učit, ale tak nějak mě nic nenapadlo a tak jsem se rozhodla, že si jen procvičí, co se naučil. Když vše pozhazuje, tak je mě dojde a dívá se na mě. „Jo, jde ti to Yume,“ řeknu mu a poté vezmu jeden klacek do ruky a kleknu si na zem. „A teď si procvičíme ještě Bite, dneska to vezmeme jen jako opakování, ještě dneska chci vyrazit dále,“ řeknu mu a pak čekám, až se rozběhne na klacek, aby na něj použil Bite. Yume se rozběhne proti klacku a zakousne se do něj a chvíli na něm visí, než se ho pustí a vzdálí se ode mě, aby se do něj mohl znovu zakousnout a pokračovat v tréninku. Nic jsem mu na to neříkala, jen jsem sledovala, jak se mu vede. „Jen tak dále,“ řeknu mu. Opět se mu nepovedlo klacek ukousnout, jen se do něj zakousnul a zůstal na něm viset. Jen jsem se na něj povzbudivě usmála a dívala jsem se na něj. Asi po dvaceti minutách se mu podaří klacek ukousnout. „Tak jo, myslím, že pro dnešek by to stačilo,“ řeknu mu a následně se rozejdu k batohu a vytáhnu z něj sendvič a podám mu ho. Poté co ho sní, tak ho odvolám zpět do Pokéballu a ten poté schovám do batohu.
Poté vezmu druhý Pokéball a hodím ho před sebe, vůbec jsem nevěděla, koho jsem teď vzala, protože jsem vzala první Pokéball, který jsem chytla. Následně se přede mnou objevila Charmander. „Ahoj Charmander,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Ahoj Kami,“ pozdraví Charmander a pak začne chodit po okolí. „Jdeme trénovat, začneme se Scratch“ dodám ještě. Katsumi jen souhlasně kývne hlavou a rozběhne se ke stromu, který uviděla a začala trénovat škrábavý útok.  „Jo přesně tak,“ řeknu jí a usměju se na ní.
Následně jsem zvala další Pokéball a hodila jsem ho před sebe. Pak se přede mnou objevila Bulbasaur. „Ahoj Kami,“ řekla Bulbasaur a rozbrečela se. „Ahoj Bulbasaur,“ řeknu jí a trochu ignoruju, že zase brečí. Pak začnu zapichovat další klacky do země a pak se podívám na Bulbasaura. „Tak jo, začneš s Tackle,“ řeknu mu a dívám se na ní. Bulbasaur jen souhlasně kývne hlavou a pak se rozběhne na první klacek a narazí do něj. „Jde ti to, jen tak pokračuj,“ řeknu jí.
Následně se rozejdu za Charmander a chvíli jí mlčky sleduju. „Tak jo, jdeme na další útok, který tě dneska naučím, bude to Ember, jde o to, že budeš plivat hořící uhlíky,“ řeknu Charmader a dívám se na ní, jestli to chápe. Jen kývne hlavou a pak se rozejde k vodě, Chvíli se soustředí a pak vyplivne první uhlík, ale ten nehořel. Smutně se na mě podívá. „Neboj to půjde, jen to musíš trochu trénovat, pokračuj,“ řeknu jí a pak se opět vrátím k Bulbasaurovi.
Bulbasaur mezitím dokončila trénink Tackle. „Tak jo, další bude Vine Whip,“ řeknu jí a usměju se. Bulbasaur se na mě chvíli nechápavě dívá. „Jde o šlehavý útok, který budeš dělat pomocí šlahounů. Které máš,“ řeknu jí a následně ukážu na další větvičky, které jsem tam mezitím nachystala. „Zkus to, šlehni svým šlahounem a zkus se trefit do toho klacku,“ řeknu jí. Bulbasaou jen souhlasně kývne hlavou a zkusí to. Nepovede se jí to a tak si smutně povzdechne.
„Ale no tak, nevzdávej se tak lehce, zkus to znovu, šlehneš šlahounem, nic vím v tom není,“ řeknu jí a dívám se na ní. Když to zkusí znovu, tak už se skoro do větvičky trefí a pak pokrařuje v tréninku.
Já se následně rozejdu k batohu a vytáhnu si sodu, které se napiju a Lii’s sušenku a pak se rozejdu opět za Charmander, která trénovala Ember. Dále plivala uhlíky nad vodní hladinu. Já jsem se zastavila kousek za ní a mlčky jsem jí sledovala, jak se jí daří. K mému údivu už uhlíky i hořely, sice ne nějak moc, ale hořely. Ještě nějakou chvíli jsem jí nechávala pokračovat, než jsem k ní došla. „Jde ti to moc dobře, nechceš už toho dneska nechat a odpočinout si,“ zeptám se jí mile. „Nee, ještě jsem v pohodě a můžu pokračovat,“ odpoví a dále plive hořící uhlíky. Já jsem pokrčím rameny a nechám jí pokračovat.
Poté se opět vrátím za Bulbasaur, která dále pokračovala v šlehavém útoku. Moc se jí to nedařilo, ale občas se jí povedlo a zasáhla větvičku. Vypadala celkem odhodlaně, tak jsem jí nic neřekla a nechala jsem jí pokračovat v tréninku. Po nějaké době jsem k ní došla. „Jde ti to,“ řeknu jí a pak mlčím. Bulbasaut už se pomocí šlehavého útoku dařilo strefovat se do jednotlivých větviček. Bulvasaur se jen spokojeně usmála a pokračovala v tréninku.
Opět jsem se vrátila za Charmander. „Tak jo, pro dnešek už toho nech a odpočiň si,“ řeknu jí a následně jí podám Lávový koláček a odvolám jí do Pokéballu. Pak se rozejdu za Bulasaur. „Taky už toho pro dnešek nechej,“ řeknu jí a pak jí dám čokoládu a odvolám jí do Pokéballu.
Oba dva Pokébally schovám do batohu a vezmu poslední Pokéball, který mi zbyl v batohu a hodím ho před sebe. „Ahoj Laprasi, dneska si procvičíš Water Gun,֧“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras jen souhlasně kývne hlavou a poté začne plavat po jezírku. Já jsem se jen usmála a mlčky jsem ho sledovala. Po chvíli jsem se rozešla ke svým věcem a něco jsem tam hledala. Nechala jsem toho, když jsem ucítila na zádech vodu. Jen jsem se usmála a rozešla jsem se zpět na Laprasem. „Ale no tak nech toho a začni trénovat,“ řeknu mu a dívám se na něj. Lapras následně použije Water Gun a tlak vody doletí až do stromu, který se zlomí. „Tak tohle se ti povedlo,“ pochválím ho. Lapras ještě chvíli pokračuje v tréninku, než ho to přestane bavit a začne jen tak stříkat vodu po okolí. Já se jen usměju a ještě nějakou chvíli ho nechám než k němu dojdu a podám mu čokoládovou sušenku, pak vezmu jeho Pokéball a poté ho do něj odvolám.
Následně si sbalím všechny věci a hodím si batoh na záda. Když mám všechny věci, tak se rozejdu pryč s tréninkového pole a pokračuju v cestě.

Poochyena – sendvič
Charmander – lávový koláček
Bulbasaur – čokoláda
Lapras – čokoládová sušenka
Kami - Spec. Lii's sušenka a Soda

529 Rory Rory | 31. května 2018 v 15:05 | Reagovat

1. Meganium Nike
2. Snaha o zohranie s novým telom
3. „Nike, Nike, Nike, Nike!“ vrhla som sa k nej nadšene a začala som ju obdivovať v momente, keď svetlo z evolúcie zmizlo. „Rory, Rory, Rory, Rory!“ opakovala sa Nike zo smiechom. To už som nedokázala odolať a liezla som jej na chrbát. Jazdiť na Pidgeotovi bola jedna vec, ale keď už som vyrastala jazdením na Mudsdaleoch... „Hijé!“ zaryla som jej päty do brucha. Nike vydesene nadskočila a ja som sa len ledva-ledva udržala na chrbte. Obidve sme pri tom panicky jačali, takže som bola rada, že sme boli samé... „Čo robíš?“ vyjakli sme naraz a následne sme sa rozosmiali. „Prečo mi sedíš na chrbte?“ Zmätene som zamrkala. „Uh... jazdím na tebe. Preto...“ Nike ku mne vykrútila hlavu. „A to sa môže? Jazdiť na Meganium?“ Pokrčila som plecami a zošuchla som sa na zem. „Určite. Prepáč, že som ťa vyľakala...“ Nike potriasla hlavou. „To je vpohode...“ zamrmlala. Chvíľu vyzerala zamyslene, no rýchlo ožila. „Vyvinula som sa! Teraz si môžem dať zápas s Lilith? Prosííím?“ Potriasla som hlavou. „Vývin neznamená, že si pripravená na zápas s Lilith, nie na poriadne plnohodnotný. Najskôr musíme poriadne trénovať, hm?“ Nike nadšene prikývla. „Tak poďme!“ Nedalo sa nevšimnúť si, že bola o oktávu nižšie ako za čias, keď bola ešte Bayleef. Žeby bola trochu pokojnejšia? zadúfala som. V tom momente okolo mňa Nike pretrielila, a popri tom ma zhodila. „Budem trénovať a porazím Lilith!“ S povzdychom som sa postavila. „Fajn, Nike, ale najskôr si trochu zvykneš na svoje nové telo... kolečko, a behom!“ zavelila som a Nike, po chvíli uvažovania, počúvla. Obehla kolečko a zastavila pri mne. „Znovu!“ Nike si vzdychla, no znovu kolečko obehla. „Znovu!“ Len sa zamračila. „Behať už viem, už netreba!“ Pokrčila som plecami. „Faaajn... tak sa ukáž ako veľmi svoje telo ovládaš! Na zadné!“ Nike vypleštila oči. „A-ale...“ – „Na zadné!“ Nike sa so zhrozeným výrazom pokúsila vyšvihnúť na zadné, no len sa prevrátila na chrbát. „Heheheee!“ rozosmiala som sa škodoradostne a Nike na mňa zo zeme zazrela, no po chvíli sa uchechtla. Pozdvíhala sa a znovu sa pokúsila postaviť, tentokrát balancovala trochu lepšie a vydržala pár sekúnd predtým, ako znovu kecla na zem. Energicky som zatlieskala. „Super! A... znovu!“ zmrkala som nevinne, no potom som len mávla rukou. „Len žartujem. Skús to na predných!“ Nikin zhrozený výraz stál za všetky drobné. „Dobre, Nike... chytaj!“ vyhodila som nad ňu konár, ku ktorému automaticky vyskočila, no trochu sa prepočítala a nosom pri dopade zaryla do zeme. „Ow, ow, ow..“ otriasla sa. „Nemôžeme ísť trénovať? Toto je divné... a nevhodné pre Meganium!“ Pokrčila som plecami. „Dobre, uznávam. Toto nie sú cviky pre Meganium. Ale... aj tak potrebujeme, aby si sa trochu zohrala s novým telom. Čo keby sme skočili do haly? Tam by na to mohli mať prístroje...“ Nike nadšene prikývla. „A... ak chceš, môžem ťa tam odviezť...“ dodala váhavo a ja som sa jej nadšene vydriapala na chrbát. Po chvíli prispôsobovania som zistila, že Meganium má dosť široké brucho, takže sedieť na nej s obidvomi nohami na jednej strane je celkom pohodlné. Natiahla som sa po liankách, čo jej trčali z hlavy, a pritiahla som si ich tak k sebe. „Ow, ow, tam neťahaj!“ vyšklbla sa mi Nike a ja som ju len ospravedlňujúco poťapkala. A keď sa rozbehla, len som sa jej sčasti oprela krk. Bežala dive, oproti Mudsdalom a Ponytám naozaj divne, ale nebolo to zlé. Vlastne... to tak príjemne, húpavo nadhadzovalo, že som sa po chvíli perfektne uvoľnila a nechala Nike, nech si beží.

530 [A] Drobeček [A] Drobeček | 31. května 2018 v 19:16 | Reagovat

[528]: Bulbasaur potřebuje Vine whip lépe vysvětlit (doučit), Charmander se Ember nenaučila, útok nebyl vysvětlen.

Bulbasaur +2 levely, +4% sehranosti (1% sušenka)
Charmander +2 levely, +7% sehranosti (5% koláček)
Lapras +1 level, +3% sehranosti (1% sušenka)
Poochyena +1 level, +5% sehranosti (3% sendvič)
Kami +3 přežití

531 [A] Drobeček [A] Drobeček | 31. května 2018 v 19:57 | Reagovat

[529]: Meganium +2 levely, +4% sehranosti

532 Miki Miki | 17. června 2018 v 20:45 | Reagovat

Litten
Procvičení útok + naučení škrábavého útoku (Scratch)
1.ČÁST - Procvičení útoku Ember
Došla jsem s Litten na tréninkové pole někam opodál abychom měli klid od ostatních trenérů.Dřepnu si k Litten"Tak jo nejprve bychom si mohli procvičit útok který už umíš a to ember a pak bych tě chtěla naučit nový útok"řeknu a Litten přikývla."Dobře pro jistotu se přesuneme támhle k jezírku"podívám se k jezírku který bylo pár metrů od místa kde jsme stály.Postavili jsme se před jezírko"Dobře teď Uhlíky!"řekla jsem povel.Litten nahromadila svou energii.Nadechla se a spustila uhlíkový útok nad jezírko.Uhlíky pěkně popadali do vody a trošku to zasičelo."Pěkny pěkný ještě párkrát"povzbudila jsem svého pokémona.Litten měla ze sebe radost a tak ze sebe chce vydat to nejlepší."Znovu uhlíky!"opět jsem řekla a Litten zopakovala svůj útok.Tentokrát se zdálo jako kdyby ten útok měl větší grády."Velmi dobře jsi šikovná"pohladila jsem ji "Samosřejmě jsem nejlepší"řekla hrdě"Já vím že jo"usmála sem se"Tak jo ještě dvakrát ano?"pousmála jsem se "Uhlíky!"řekla jsem povel k útoku a Litten tak provedla.Bylo to dost dobré"Tak a naposledy Uhlíky!"řekla jsem a Litten tak provedla.Útok se ji parádně povedl a jedna jiskřička dopadla vedle jezera.Všimla jsem si toho a hned jsem k tomu doběhla a udusila.Ještě než to začalo hořet"Uf..to bylo ofous"utřela jsem si čelo. "To bylo naschvál aby jsi měla taky nějaký pohyb"řekla s úšklebkem Litten"Tak to ti teda pěkně děkuju"dala sem si ruce v bok"No ještě aby jsi nadávala"mávla ocasem."Tak procvičení útoku ember by bylo a jde ti výborně"pochválila jsem ji a Litten hrdě mávla ocasem"Tak jo než budeme pokračovat dál trošku si rozhejbeme naše těla"mrknu na ni"Uděláme 10koleček kolem tohoto jezírka"řeknu a Litten se na to moc netvářila"Dobře,ale budeme závodit když prohraješ vezmeš mě na záda cestou z tréninku no a když vyhraješ za odměnu mě můžeš taky vzít na záda cestou z tréninku"podala návrh Litten.Musela jsem se uchechtnout"Oka tak dobře"přikývnu na její návrh."Takže 3...2...1...START!"odpočítala jsem stárt od našeho běhu.Jakmile jsem řekla start obě jsme vyrazily trasu kolem jezera.Litten si vedla velmi dobře má dobrou kondici,ale abych z ní ještě víc vyrazila tak jsem jí doběhla.Chvilku jsem držela její tempo a když jsme měli už za sebou šesté kolečko předběhla jsem ji.Doufala jsem, že v ní vyvolám trochu soutěživosti.Po sedmém kolečku jsem si myslela,že jí to je fuk.Po osmém kolečku,ale Litten výrazně přidala a předběhla mě.Musela jsem se usmát/Výborně Lit/pomyslela jsem si.Potom až dokonce desátého kola byla ve vedení a vyhrála.Celá zadýchaná jsem doběhla k ní"Jsi...rychlá"řekla jsem udýchaně."Za to ty asi nemáš moc kondici"řekla Litten jakoby nic."Jo já vím"řekla jsem"Dáme si chvilku pauzu ano"došla jsem do stínu jednoho stromu kde jsem se opřela o kmen stromu.

533 Miki Miki | 17. června 2018 v 21:22 | Reagovat

2.ČÁST - Naučení Scratch(Škrábavý útok)
Uplynul nějaký čas a já jsem na chvilku usnula.Probudila mě Litten"No tak vstávej takhle se nudím"seděla mi na břiše a koukala na mě"J-jo promiň"řekla jsem ospale a protáhla se."Musíš mít žízeň"vytáhla jsem z batohu flašku studené vody a nalila jsem jí do misky aby se mohla napít.
"Teď bych tě chtěla naučit nový útok.Jmenuje se škrábavý"vzala jsem pokedex a tam jsem našla ten útok a ukázala jsem ji obrázek jak to vypadáhttps://daily.pokecommunity.com/wp-content/uploads/2017/03/5-1.png
Litten se na to podívala a přikývla"Je to velmi jednoduché a prosté..."začala jsem vykládat"Máš krásné a ostré drápky tak je využijeme.Musíš nahromadit svou energii do pacek když budeš vytahovat drápky aby ten útok měl dobrý efekt"dokončila jsem výklad"Zkusíme to?"kouknu na Litten ta chvilku přemýšlela,ale nakonec přikývla."Dobře"postavila jsem se"Vidíš tamhle kousek od nás ten kůl?"ukázala jsem metr pár metrů odnás dřevěný kůl."To bude náš cíl"řekla jsem a Litten se postavila přede mě
"Tak jo Litten Škrábavý útok"zavelela jsem a Litten se rozeběhla a vyskočila.Snažila se nahromadit svou energii a vytáhla své drápky a zaútočila na kůl.Moc se to nepovedlo kůl měl sotva škrábanec a Litten byla naštvaná, že se jí to nepovedlo."To nic Litten to byl teprve první pokus.Ty to dokážeš jen hned to nevzdávej"snažila jsem se ji povzbudit."Znovu.Škrábavý útok!zopakovala jsem.Litten se rozeběhla a vyskočila do výšky.Nahromadila svou energii do pacek a potom vytáhla své drápky.Byla malinká známka zlepšení,ale nepatrná.Zaútočila na kůl,ale mělo to stejný výsledek jako před minutou."Vedeš si dobře Litten musíme to zkoušet dál"řekla jsem když se vracela ke mě."No tak nebuď tak naštvaná"pověděla jsem když jsem viděla její výraz."Dobře a znovu.Škrábavý útok!"opět jsem řekla povel k útoku a Litten vystartovala.Běžela směrem ke kůlu a poté vyskočila do vzduchu.Nahromadila svou energii do tlapek i do svých drápků a zaútočila na cíl.Mělo to lepší efekt,ale ještě to nebylo ono.Litten měla radost,že se jí začíná dařit."Vidíš už se ti začíná dařit na to přijít"usmála jsem se a pohladila jsem ji po hlavě."Tak jo znovu ju"řekla jsem poté co jsem ji pohladila."Škrábavý útok!"řekla jsem povel k útok.Litten se rozeběhla proti cíli a potom vyskočila směrem na kůl.Vytáhla drápky a poté nahromadila svou energii do těch drápků už to začínalo mít efekt jak to ukazoval pokédex/Vyborně Lit soustřeď se/pomyslela jsem si.Litten dokončila útok a už to mělo větší efekt už lítali i třísky."Výborně šikulka"pochválila jsem Litten.Ta měla radost jak se jí to daří"Tak jo Škrábavý útok!"opět jsem řekla povel.Litten opět vystartovala proti svému cíli a vyskočila.Soustředila svou energii do drápků které vytáhla a plnou silou zaútočila.Mělo to výborný efekt a to takový že se kůl rozštípil."Výborně Litten to je skvělý podařilo se ti to"Litten se celá šťastná vrhla na mě.Celkem mě to zaskočilo,ale chápala jsem že má též ze sebe radost."Jsi nejlepší"pohladila jsem ji po hlavě."Tak ještě třikrát si to zopakujeme ano"řekla jsem mile a Litten přikývla.
"Teď budeš útočit na ty další kůly ju"řekla jsem"Škrábavý útok!"zavelela jsem k útoku.Litten se rozeběhla a poté vyskočila do vzduchu.Soustředila svou energii do svých drápků které vytáhla a vší silou zaútočila na kůl.Mělo to snad ještě větší efekt než na ten předchozí kůl.Tento útok Litten ještě zopakovala dvakrát na další dva kůly.Přiklekla jsem si k Litten"Tak jo myslím,že bych tento trénink mohla ukončit co říkáš"usměju se na ni"No to teda jo jsem úplně hotová"řekla vyčerpaně Litten."Ták jo jde se domů"vzala jsem Liiten do náruče"Vím že sem tě měla vzít na záda,ale myslím, že v náruči to bude lepší"pousmála jsem se na ni a šla směrem domů

534 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. června 2018 v 16:13 | Reagovat

[532]:[533]: Litten se Scratch naučila.

Litten +3 levely, +5% sehranosti

535 Amelie Amelie | 5. července 2018 v 14:33 | Reagovat

Totodile (Magnus), Combee (Charlotte)
Charlotte sa bude učiť Gust, Magnus bude precvičovať Bite a pomáhať pri učení
Amelie Combee sľúbila učenie sa nového útoku a ihneď sa i ponáhľala to splniť. Zvolila tréningové pole, keďže počasie bolo pekné a ona i jej Pokémoni radšej trávili čas v prírode ako v hale.
Uprostred poľa sa zastavila sa spolu s Charlotte zastavili a Amelie vyvolala z Pokéballu Magnusa. Totodile sa zmätene porozhliadol. Asi veľmi nechápal, ako sa mohol ocitnúť na tréningovom poli, keď z jeho strany nepadlo o tréningu ani slovo.
Amelie sa k nemu zohla. "Magnus, s Combee sme sa dohodli, že si trochu spoločne zatrénujeme ako tím. Prepáč, že sme ti o tom pláne nepovedali, ale mysleli sme si, že s tréningom určite budeš súhlasiť," usmiala sa. Magnus najprv vyzeral urazene, na čom sa Amelie ticho smiala, ale napokon ho to prestalo baviť a nadšene vyskočil. Bolo jasné, že sa na tréning teší, aj keď ho nečakal. Charlotte rýchlo poletovala okolo, Totodilove nadšenie sa asi prenieslo aj na ňu.
"Ešte chvíľu poškajte a už naozaj začneme," zdvihla Amelie dlane, "chcem vám len povedať, čomu sa budeme počas tohto tréningu venovať." Magnus sa okamžite posadil pred svoju trénerku a so záujmom čakal,Combee sa vznášala kúsok nad jeho hlavou. Amelie musela opäť potlačiť smiech. /Už začínajú byť trochu zohraní,/ pomyslela si.
"Magnus," Totodile sa hrdo vystrel, keď jeho trénerka vyslovila jeho meno, "u teba sa budeme sústrediť na silu, rýchlosť, výdrž, a precvičovanie útoku Bite. A neskôr budeš pomáhať s tréningom Charlotte..." Magnus sa trochu zamračil. "Charlotte?" Amelie si spomenula, že Magnus nevie, že Combee dostala novú prezývku. "To meno si Combee vybrala, takže po novom sa volá Charlotte," vysvetlila Magnusovi. "Charlotte sa bude učiť nový útok a pri tom bude potrebovať tvoju pomoc."
Krokodílí Pokémon sa zamračil ešte viac a prekrížil si labky na hrudi. "Ako to, že Combee sa bude učiť nový útok a ja nie?" zavrčal sklamane. "A vôbec, nezvládne to snáď aj sama, ak je tak dobrá, že jej venuješ viac pozornosti ako mne?"
Amelie si povzdychla. "Magnus, tak to vôbec nie je. Ty si dosť silný Pokémon a už čoskoro sa vyvnieš. Vtedy bude čas na to, aby si sa naučil nové, silnejšie útoky. Zatiaľ si bez porblémov vystačíš aj s Bite. Ale Combeemá iné prednosti, nie silu a bojovnosť ako ty. Preto potrebuje viac útokov, a taktiež tvoju pomoc. Ver tomu, že keď jej s tým pomôžeš, naučí sa to omnoho rýchlejšie," snažila sa ho upokojiť Amelie. Combee, vznášajúca sa vedľa svojej trénerka, sa na Magnusa hanblivo usmiala a na všetko, čo Amelie povedala, len prikývla. "Viem, že je pre teba ťažké si zvykať na to, že už nie si jediný Pokémon v tíme, a nie je to ľahké ani pre mňa a Charlotte, ale musíme sa naučiť fungovať ako jeden tím. Ako som už hovorila predtým, priateľstvo a porozumenie je dôležitejšie ako sila a zápasy," dodala ešte Amelie a usmiala sa na Totodila.
Ten bol chvíľu ticho a premýšľal nad slovami svojej trénerky, no nakoniec vstal s odhodlaným výrazom a zaťal svoju malú päsť. "Tak začneme už s tým tréningom?" zazubil sa. "Dajme sa do toho," zvýskla Combee. Amelie si vydýchla. Všetko sa našťastie vrátilo do normálu.
"Najprv by sme sa mali trochu rozohriať a na to nie je lepšie nič iné, ako beh a telesné cviky," zvolala Amelie ako trénerka profesionálnych atlétov, "takže my s Magnusom si zabehneme a Charlotte... Si zaletí tri okruhy okolo celého tréningového poľa a potom si trochu popreťahujeme svaly!"
Dala sa do stredne rýchleho behu. Totodile pozoruhodne rýchlo bežal kúsok pred ňou, Combee sa zase držala trochu pozadu. Pri konci druhého okruhu sa Amelie už začínala trochu potiť a tak si svoju čiernu bundu uviazala okolo pása. Vtedy ju Charlotte dobehla a cieľovú rovinku preletela spolu s Amelie. Magnus mal niekoľko metrový náskok, takže dobehol prvý a náležite sa z toho tešil.
Po behu pokračovali strečingom rúk a nôh. Magnusovi to šlo už lepšie, ako jeho trénerke. Amelie bola na neho dosť pyšná. Combee ich len sledovala, pretože nemala nohy ani ruky a tak tieto cviky vykonávať nemohla. "Charlotte, skús sa točiť alebo stúpať a klesať na mieste, ale neletieť pritom ani dopredu ani dozadu, ak vieš, ako to myslím. Precvičíš si tým krídla," navrhla jej Amelie. Combee sa o to pokúsila a po niekoľkých počiatočných nezdaroch už pripomínala lietajúcu Cutiefly.
Medzitým Magnus dokončil strečing všetkých končatín a hrdo obdivoval svaly na svojich pažiach... Teda aspoň ich náznaky. "Okej, budeme pokračovať s precvičovaním útoku Bite, " hneď ako to Magnus začul, prestal so svojou doterajšou činnosťou a radostne cvakol čeľusťami. Amelie sa na chvíľu zamyslela. /Toto je nevýhoda tréningového poľa, v hale majú určite viac pomôcok na tréning, ale tu si ich musíme nájsť sami./
Pohľadom blúdila po celom tréningovom poli a jeho okolí. Zastavila sa pri strome na okraji poľa, na ktorom rástol nejaký druh ovocia. Jeho vetvy neboli veľmi hrubé... "Magnus," strhla Totodilovu pozornosť, "Bite si precvičíš tým, že skúsiš svojím útokom zlomiť čo najviac tých vetiev, tých, kde je najviac ovocia," povedala krokodíliemu Pokémonovi. Magnus sa rozbehol k stromu, ale nedarilo sa mu vyliezť po klzkom kmeni až hore. To už priletela Charlotte a pomohla mu dostať sa hore. Vyzeralo to asi tak, že Magnus sa držal stromu a snažil sa pomaly liezť a Combee ho zospodu tlačila hore.
Po tom, čo sa Magnus dostal až na vetvu obvešanú ovocím, z celej sily sa do nej zahryzol a... Nič. Amelie a Combee napäto sledovali Magnusa, ktorý len nehybne zvieral vetvu čeľusťami. V prírode zavládlo neprirodzené ticho, akoby aj stromy a kvety čakali, či sa to Magnusovi podarí. Napokon, po asi minúte napínavého čakanie, sa ozvalo prasknutie dreva, oceľové cvaknutie čeľustí, ktoré sa spojili a následne dopadnutie ťažkej vetvy na zem. Charlotte, ako Pokémon, ktorý rád pomáha, pomohla Magnusovi zliezť zo stromu, kde už ich čakala Amelie.
"Bolo to úžasné, Magnus, máš naozaj silu," pochválila ho trénerka. "Ale tréning ešte neskončil! Sov obed si musíme naporcovať, takže použi Bite a rozdeľ tú vetvu na... Hm, na päť častí," energicky zavelila Amelie a Magnus sa ešte energickejšie pustil do hryzenia. Začall najhrubšou časťou vetvy, tou, ktorá bola ešte pred minútou najbližšie ku kmeňu stromu. Amelie zblízka videla, ako sa Magnusove ostré zuby postupne zarezávajú do drevy a nakoniec ho úplne prelomia.
Druhý Biote už prelomil vetvu ľahšie, keďže sa postupne stenčovala. Charlotte Magnusa celý čas povzbudzovala a vyzeralo to, že Magnus si tú pozornosť užíva. Z vetvy medzitým zostali už tri menšie kúsky a Magnus sa chystal na posledný Bite, ktorým rozdelil najtenšiu časť vetvy. Bolo to pre neho ľahké ako hračka. Keď bola vetvy naozaj rozkúskovaná ako sushi rolka, Magnus sa postavil na najväčší kus dreva a zaujal postoj superhrdinu, chýbala mu iba maska a plášť. Amelie zatlieskala a Combee, tá sa správala tak trochu aklo Magnusova fangirl. /Dúfam, že to Magnusovi veľmi nestúpne do hlavy,/ pomyslela si Amelie.
"Okej, je čas sa pustiť do jedla," vyhlásila Amelie a načiahla sa k strapcu ovocia na jednej z malých vetvičiek. Tesne predtým, než odtrhla ovocie, sa z koruny stormu ozval rev nejakého Pokémona. Trénerke a jej Pokémonom z toho zvuku prebehol mráz po chrbte. "A-asi sme niekoho vyrušili." pípla Charlotte. Amelie a Magnus len prikývli a sledovali, ako z koruny stromu priamo pred nich skočil poriadne nahnevaný Nuzleaf. List na jeho hlave sa rozžiaril. Amelie a Magnus už nepotrebovali viac. Otočili sa a utekali, ako vládali. To, že Charlotte s nimi nie je si všimli asi až po desiatich metroch šprintu. Otočili sa a vypleštili oči, keď uvideli usmiatu Combee a vedľa nej Nuzleafa s privretými očami a s úsmevom na tvári.
"Ako si to..." dostal zo seba Magnus. "Sweet Scent... Môj jediný útok. Dokázal Nuzleafa trochu upokojiť," hanblivo odvetila Charlotte. "Nevedel som, že existujú aj takéto útoky," povedal Magnus a hlavou naznačil prikývnutie. Amelie si pomyslela, že Magnusa Combee možno tak trochu ohromila, Magnus by to ale nikdy nepriznal. Combee sa otočila k Nuzleafovi. "Prepáč, že sme zničili vetu na tvojom strome. Ako ospravedlnenie ti necháme všetko ovocie," milo mu povedala a Nuzleaf pomaly prikývol.
Magnus síce protestoval, Amelie ho ale prinútila sa spolu s ňou Nuzleafovi ospravedlniť. "Navrhujem, aby sme si dali obed, ale náš vlastný. Ešte mi v batohu zostalo nejaké jedlo," Amelie a jej Pokémoni sa vrátili do stredu tréningového poľa a posadali si do mäkkej trávy. Amelie z batoha vybrala dve šišky s čokoládovou plevou a každému Pokémonovi dala jednu. Sama si vzala fľašku sódy a pomaly ju vypila. Počakala, kým Combee doje posledný kúsok svojej šišky a potom vstala a batoh si dala naspäť na chrbát.
"Charlotte, si pripravená začať sa učiť Gust?" Combee prikývla. Magnus tiež kývol. Už nebol tak mrzutý preto, že musí pomáhať Combee. "Najskôr sa budeme sústrediť len na to, aby si dokázala krídlami vytvoriť silný poryv vzduchu a keď zvládneš to, prejdeme na presnosť."

536 Amelie Amelie | 5. července 2018 v 14:34 | Reagovat

2. ČASŤ
"Musíš hlavne sústrediť všetku svoju energiu do krídel a potom ju postupne uvoľnovať, chápeš? Tak sa vytvorí poryv vzduchu, ktorý slabého protivníka dosť oslabí a silnejšieho aspoň na chvíľu zmätie." Amelie siahla po Pokédexe a našla obrázok Vivillona, ktorý používa Gust. https://cdn.bulbagarden.net/upload/thumb/0/0c/Viola_Vivillon_Gust.png/800px-Viola_Vivillon_Gust.png Combee si obrázok postupne prezrela. "Myslím, že rozumiem," povedala napokon a zakrúžila vo vzduchu.
"Začne hromadením energie v krídlach," poradila jej Amelie. Charlotte sústrednee privrela oči a po chvíli jej krídla začali tlmene žiariť. "Ide ti to dobre," pochválila ju Amelie. Combee pokračovala, no začala klesať a tesne nad zemou sa opäť vzniesla. Jej krídla ale prestali žiariť a na tvári sa jej uhniezdil sklamaný výraz.
"Čo sa vlastne stalo, Charlotte?" spýtala sa Amelie. "No..." začala neisto Combee. "Najprv  mi šlo hromadenie energie dobre, ale keď som sa na to začala sústrediť viac, moje krídla sa prestali hýbať," vysvetlila Combee.
"Zvláštne..." Amelie sa zamyslela. "Možno je problém v tom, že si sa sústredila iba na hromadenie energie v krídlach a nie na udržanie sa vo vzduchu. Takže to najprv musíme skúsiť bez lietania," zdvihla ukazovák a žiarivo sa usmiala ako vedec alebo detektív, ktorý práve učinil objav.
"Sadni si na zem, Charlotte, a teraz skús opäť hromadiť energiu do krídel." Charlotte sa opäť sústredene zamračila a Amelie videla, ako sa jej krídla postupne rozžiarili. Charlottine krídla sa opäť začali hýbať a Charlotte sa trochu vzniesla, no jej krídla prestali žiariť a pomaly klesla naspäť do trávy,
"Musíme to nejako vyriešiť... Nejaké nápady?" Magnus sa okamžite prihlásil. "Už viem!" zvolal. "Budem Charlotte držať až kým nebude pripravená použiť útok a až potom ju pustím," vyhlásil sebaisto. Combee sa na neho vďačne usmiala. Magnus ju opatrne chytil a Charlotte začala zase hromadiť energiu v krídlach. Jej krídla sa po čae začali pohybovať čoraz rýchlejšie, no Magnus bol dosť silný na to, aby ju udržal. Pustil ju až vtedy, keď mu Charlotte dala signál. Vyhodil ju do vzduchu, Combee sa vzniesla a nad hlavami Amelie a Magnusa sa zdvihol silný vietor.
Trvalo to niekoľko sekúnd a potom Charlotte vyčerpane zletela naspäť na zem. Poďakovala Magnusovi a chvíľu sa len vydýchavala. Magnus ju sledoval a keď sa jej dych trochu spomalil, spýtal sa jej, či bude ešte potrebovať jeho pomoc. Charlotte sa na chvíľu zamyslela, potom pokrútila hlavou.
Vzniesla sa do vzduchu a začala sa pripravovať na použitie útoku Gust. S trochou ťažkostí sa udržala v prijateľnej výške a vytvorila už druhú mini veternú smršť. Amelie zatlieskala a Magnus zase hlasno Combee povzbudzoval. Gust trval o niečo dlhšie ako ten predtým. Combee sa zniesla nižšie a hrdo, no skromne sa usmiala na Amelie a Magnusa.
"Chceš si odpočinúť, alebo hneď prejdeme na tréning presnosti?" spýtala sa Amelie včelieho Pokémona. Combee sa rozhodla si ešte chvíľu odpočinúť. "Tak, my s Magnusom zatiaľ nachystáme terče," zavelila Amelie a spolu s Magnusom našli niekoľko malých vetvičiek, ktoré pozapichovali do zeme v malých skupinkách. Niekde boli vedľa seba iba tri vetvičky, inde ich bolo aj desať.
Charlotte priletela k Amelie a Magnusovi a dala im najavo, že je pripravená trénovať ďalej. "Tak Charlotte, budeš používať Gust na tie skupinky vetvičiek," vysvetlila jej Amelie. "Začni tou najväčšou, zasiahnuť ju bude asi najľahšie, ale budeš musieť použiť naozaj silný Gust."
Charlotte sebaisto prikývla a začala mávať rozžiarenými krídlami. Použila svoj zatiaľ najsilnejší Gust. Avšak minula a nepodarilo sa jej zvaliť ani jednu vetvičku. Pokúsila sa o to znova a tentoraz sa jej podarilo zvaliť štyri. Pri ďalšom pokuse zvalila posledných šesť. Odletela kúsok ďalej a pustila sa do ďalšej skupinky vetvičiek.
Magnus a Amelie sledovali, ako Charlotte lieta okolo, používa Gust a čoraz presnejšie sa triafa do všetkých vetvičiek. Keď spadla aj posledná, Combee s hrdým úsmevom priletela naspäť k Amelie. "Bola si úžasná, Combee!" pochválila ju Amelie a pevne ju objala. Totodile jej ukázal thumbs up a pridal žiarivý úškrn.
"Myslím, že ste už dosť unavený, takže je čas tréning ukončiť," vyhlásila Amelie. Obaja Pokémoni vyčerpane prikývli. Amelie ich odvolala do Pokéballov a vydala sa smerom preč od tréningového poľa k Lesu táborníkov.

537 Amelie Amelie | 5. července 2018 v 14:36 | Reagovat

Combee - 1x Čokoládová šiška
Totodile - 1x čokoládová šiška
Amelie - 1x Sóda

538 [A] Enwy [A] Enwy | 10. července 2018 v 18:40 | Reagovat

[535]:[536]: Combee se Gust naučila. Magnus si kousnutí procvičil a pomáhání mu skutečně šlo.
Combee - 6 levelů, 8% sehranosti (1% čoko. koblížek), 1% lásky (1% Amelie's soda)
Totodile - 4 levely, 9% (1% čoko. koblížek), 1% lásky (1% Amelie's soda)

539 Rory Rory | 11. července 2018 v 9:15 | Reagovat

1. Meganium Nike, Kadabra Castiel
2. precvičovanie útokov, tréningový zápas
Nike = učenie Solar Beam ( + precvičenie presnosti a rýchlosti)
Castiel = živý terč + tréner v jednom
3. 1/2
„Nike, Nike, Nike, brzdi!“ Nike poslušne zmĺkla a pozrela na mňa s otázkou v očiach. „Áno, už si sa vyvinula, no to neznamená, že už si pripravená poraziť Lilith. Jasné? Rovnako ako ona na sebe pracuje celý ten čas, odkedy sa vyvinula, musíš aj ty. A ešte o niečo viac ako ona, keďže ona už trénuje trochu dlhšie. Jasné? Jasné. Pf, čo som si myslela,“ prevrátila som oči, lebo Nike sa medzičasom znovu vrátila k fanatickému rozprávaniu o zápase s Lilith. „NIKE!“ zahučala som, aby som si získala jej pozornosť. „Huh? Áno?“ zamrkala nechápavo a ja som sa zamračila. „Tréning. Teraz. Nie riešenie zápasu s Lilith!“ zamávala som jej rukou pred tvárou. „Tréning. Aby si potom porazila Lilith...“ zamrkala som a ona vypleštila oči. „TRÉNING!“ zajačala aj ona a nadskočila. „Ideme trénovať, jupíí!“
Po tom, čo som skrotila jej nadšenie a donútila ju sústrediť sa, som vytiahla pokédex a našla som jej pár sprievodných videí. „Toto je útok, ktorý sa dnes pokúsime naučiť. Volá sa Solar Beam, a ide o útok, ktorý je trochu podobný tomu, ktorý už ovládaš – syntézu. Nazbieraš energiu zo Slnka, ale namiesto toho, aby si ju použila na udravenie, ju použiješ na útok. Čo ty na to?“ Meganium nadšene prikývla. „A potom to urobí buuuum!“  zasmiala sa. „Poďme na to!“
„Takže prvá časť, Nike, je nabrať energiu. To by nemuselo byť ťažké, nie?“ Nike potriasla hlavou a privrela oči. Celá sa krátko zaleskla a potom začala mierne žiariť, hlavne jej listy okolo krku. Tie postupne strácali svoju farbu, až úplne vybledli a zostali biele. A nádherne žiarivé. Nike vtedy tvorila oči a pozrela na mňa. „Bolo to dobré, že?“ Prikývla som. „Teraz sa hlavne sústreď, aby si tú energi nepoužila na doplnenie svojej, ale na-oh!“ svetlo medzitým vybledlo a Nike vyzerala o dosť sviežejšie ako predtým. „Pardón, už som to nevedela zastaviť,“ zamrmlala zahanbene a ja som ju len potľapkala po hlave. „To nič, zlatko, aspoň budeš mať dosť energie na trénovanie toho útoku,“ usmiala som sa. „Teraz si dajme chvíľku pauzu od Solar Beamu, poďme si radšej precvičiť tvoje ostatné útoky, a potom sa k nemu vrátime, dobre?“ Nike len prikývla.
„Syntéza ti teda ide,“ mrkla som na ňu, takže sa skúsme zamerať na Razor Leaf a Body Slam... A na to mám pre teba perfektného partnera!“ vydolovala som Castielov pokéball. „Cas, oh, nie si opálený? To je jedno, pomôžeš  nám s tréningom?“ Castiel pomaly zamrkal a ešte pomalšie sa na mňa otočil. „Aj ja vás zdravím!“ zamrmlal sarkasticky a začal si preťahovať končatiny. Rýchlo som ho odmávla. „Jasné, čau, spokojný? Priznaj sa! Ty si sa teleportoval niekde k moru a opaľoval si sa bezomňa!“ Cas pokrútil hlavou. „Nič také som neurobil!“ – „Kecáš! Máš úplne opálené ramená a hruď! Ale... hej, nemáš žltačku?“ zazubila som sa potom a Cas na mňa urazene zazrel. „No prosím... a to po mne chce pomoc. Ach tá dnešná mládež...“ ale uškŕňal sa popod fúzy, doslova. „S čím to potrebujete pomôcť?“ spýtal sa potom. „Nehovor, že nevieš! Ty, Pán Všetkého Vedenia, niečo nevieš?!?“ zahrala som zhrozenie a Cas mi strelil frčku do nosa. „Len som sa nechcel chváliť tým, že vie aj to, čo by si ty bez pomoci nezistila nikdy. Áno, pomôžem jej precvičiť svoje útoky. A pri Solar Beam by nemala tak dlho čakať, mala by hneď útočiť, ináč sa ti znižuje efektívnosť!“ tváril sa tak nechutne samoľúbo, že som na chvíľku mala chuť mu frčku do nosa opätovať. Potom som sa ale ovládla. „Dobre, dobre, génius, poď nám radšej robiť živý terč...“ Cas urazene potriasol hlavou, no preteleportoval sa oproti Nike.
Tá naňho rýchlo vletela s Body Slamom, čomu sa ale Cas len zasmial a na poslednú chvíľu zmizol. „Baf!“ poklepkal ju potom po pleci a znovu zmizol. „Skús to ešte raz, a rýchlejšie!“ povzbudil ju miernym úškrnom a Nike naňho tentokrát vyslala Razor Leaf, v snahe ho prekvapiť. Cas sa ale s ľahkosťou vyhol. „Musíš byť menej predvídateľná, Meganium! Takto našu Lilith neporazíš...“ – „Porazím!“ napajedila sa Nike a vystrelila po ňom ďalší Razor Leaf. Cas ale len potriasol hlavou a znovu zmizol. „Ak tá dnešná mládež, nedá si poradiť a nedá...“ vzdychol, keď sa pri mne objavil, a hravo sa zazubil. Nadvihla som obočie. „Čo ty, dedko, kedy pôjdeš do domova dôchodcov?“ Cas potriasol hlavou. „Tss, tss, len mi závidia múdrosť, ktorá prišla s vekom... alebo by to bolo lepšie povedať s evolúciou?“ znovu sa objavil pred Nike a psychickými silami ju zdvihol do vzduchu. „Musíš sa poriadne sústrediť, mladá, ináč nemáš v zápasoch čo robiť!“ V tomto momente som sa rozkuckala, lebo som si spomenula na Lilith a jej zápasenie... no comment.
„Dobre, Cas, pusti ju... čo keby ste si dali normálny záp-oh, jasné, načo ma počúvať!“ odfrkla som si, keďže na seba už vysielali útoky, ktoré sa zrazili a vybuchli. Urazene som si sadla do trávy a sledovala ich. Nike, v momente, ako dopadla na zem, po Casovi vyslala Razor Leaf. Ten sa mu vyhol a opätoval jej to Psycho Cutom, ktorému sa Meganium vyhla na poslednú chvíľu. Aj tak sa ale víťazoslávne zazubila. „Ha!“ vypískla a Cas len prevrátil oči. Vytvoril dva portály a vyslal do nich ďalšie útoky. Nike, ktorá útok Future Sight ešte nepoznala, sa uchechtla. „Aj ty by si mal viac cvičiť, nejde ti to...“ Cas sa len samoľúbo uškrnul a pokrčil plecami. Nike po ňom vtedy vybehla s Body Slamom, čo sa jej ale nepodarilo. Teda, útok to bol dobrý, ale vďaka Casovej schopnosti teleportácie a neustáleho levitovania bolo celkom ťažké ho zasiahnuť. Nike už bola mierne zadýchaná, takže sa na chvíľu zastavila, nech sa vydýcha, a v tom momente sa pri nej objavili portály a z nich vyletel ďalší útok, ktorý ju zrazil na zem, v oblaku prachu, samozrejme.
Cas dolevitoval nad Lilith. „A to si dovolím tvrdiť, že Lilith by ma hravo porazila. Aspoň v oblasti sily, v rozume...“ zamrkal na mňa a mierne povyplazil jazyk. Nike sa začala unavene zdvíhať. „Jasné, chápem, ešte musím veľa trénovať...“  povzdychla si a narovnala sa. Potom privrela oči a zregenerovala sa. „No, hneď vyzeráš lepšie!“ prešla som k nim s miernym úsmevom, keď som sa rozhodla, že už urazená nie som. „Čo takto si dať donut-pauzu a potom sa skúsiť povenovať Solar Beamu? Za chvíľu začne to hnusné teplo, takže aby sme sa niekam stihli zašiť...“
Akonáhle som rozložila jedlo, mala som ich plnú pozornosť. Láska ide cez žalúdok, huh? „Dobre... sladké až neskôr. Cas, otvoríš ich, prosím?“ hodila som k nemu dve plechovky a on ich ešte vo vzduchu chytil psychickými silami. Potom odrazu vieška vystrelili preč (po tom, čo dojedli, sa viečka odrazu vrátili späť a poslušne padli do plechoviek, aby sme nenechávali neporiadok). Cas aj Nike plechovky vyprázdnili behom chvíle a ich hladné pohľady mi dali jasne najavo, či ešte chcú. Podala som im teda sendviče a ja sama som začala vyjedať bobule, keďže som nebola až tak veľmi hladná. Nakoniec, keď už vyzerali, že utíšili najväčší hlad, som im podala donuty, a samozrejme som neodolala, a jeden som tiež zhltla. „A teraz do práce!“ zazubila som sa na Nike, ktorá si len povzdychla.
„Cas, nemáš ešte niečo na doplnenie?“ Cas len pokrčil plecami. „Vyskúšaj to, potom ti poviem, čo treba vychytať!“ – „Hej, psst, on je nejaký génius, alebo čo?“ zašepkala mi Nike a ja som pokrčila plecami. „No... tak trochu...?“ – „Mám IQ 2000!“ zahlásil Cas a úplne ignoroval fakt, že sme obidve šepkali. „Áno, som génius!“ potriasol hlavou, keď sme naňho začali zízať. „Ale šup, trénujte!“
Nike privrela oči a rozžiarila sa. Slnečné lúče do nej doslova vchádzali a rozsvietili ju. „A teraz to na mňa rýchlo vytlač... čo najprudkejšie! A daj do toho silu! Solar Beam je prudký, rýchly a presný! Nebola si pri tréningu až taká zlá, na mňa samozrejme nemáš,“ pri tomto som na Casa mierne zazrela, bude treba mu nechať spľasnúť ego, „ale nebola si zlá. Celkom si bola rýchla aj presná. Tak to teraz sprav s týmto!“ Tu som prekvapene zamrkala. Cas bol zjavne fakt génius, ak ju takto nenápadne učil veci potrebné k Solar Beamu... to by som od neho mohla obkukať.
Bolo vidno, ako sa po ňom Nike pokúsila nahromadenú energiu vyslať, no najviac sa jej podarilo rozvlniť vzduch. Čo som bola prekvapená, že som to videla, takže asi predsa len niečo vyslala... len to nebolo dosť silné, aby sa to bralo ako skutočný útok. Cas sa pousmial. „Na prvý pokus to bolo celkom fajn! Asi dosť pomáha, že už vieš synthesis.. ale asi to aj dosť mätie. Takže je vporiadku, ak sa ti to hneď nebude dariť, dobre? Hlavne si nesmieš prestať veriť!“ poúčal ju polo-vážne, no stále sa pobavene uškŕňal. Nike ale prikývla a so sústredeným výrazom sa znovu rozžiarila. „Sústreď všetku energiu na jedno miesto, bude sa ti jednoduchšie vypúšťať!“ zavolal Cas a Nike začala vcucávanie energie sústreďovať na listy okolo krku. „A teraz to vypusti!“ Nike sa o to znovu pokúsila, no ani teraz sa to útoku moc nepodobalo. Cas na ňu zamyslene hľadel, ako zadychčane načerpáva energiu aby sa obnovila, keď mu v očiach prebleskol vypočítavý pohľad. Napriamila som sa.
„Vieš, Solar Beam je ťažký útok, chápem, ak h nezvládneš... predsa len, naozaj ho vedia len tí najsilenejší a najlepší bojovníci. Ak na to nemáš, je to vpohode. Aj keď som si istý, že ja by som sa ho zvládol naučiť raz-dva. Nie, Rory? Som predsa génius, nikdy sa nemýlim a všetko viem do-ko-na-lo... bude ešte trvať, kým sa dostaneš na moju úroveň, ak vôbec niekedy,“ pokrčil nonšalantne plecami a keď sa Nike, ktorá začínala od hnevu červenieť, otočil chrbtom, pobavene na mňa mrkol. Čo tým chceš dosiahnuť, Cas...? Oh!

540 Rory Rory | 11. července 2018 v 9:15 | Reagovat

[539]: 2/2
Nike sa znovu rozžiarila, no tentokrát žiarili len jej okvetné lístky. Následne z úst vystrelila smerom ku Casovi prúd svetla – nebolo to ani zďaleka tak dobré, ako na videách, ale toto sa už dalo považovať za útok, bez pochýb. Cas hodil pohľadom ku mne a potom zmizol a objavil sa pri mne, práve včas, aby aj mňa premiestil premiestnil z dráhy útoku. Ale len-tak-tak. „Dobre, nemuselo to byť až TAK prudké a rýchle!“ zašomral a potom sa na Nike hrdo usmial. „To bolo celkom dobré! Ešte doladiť silu, ale už to začínaš chytať!“ pochválil ju a Nike sa naňho zamračila. Vyzerala, že mu chce niečo od srdca povedať, no potom sa jej tvár rozjasnila. „Oh,“ zamrmlala, „OH! Ďakujem, Castiel!“ usmiala sa naňho, keď jej došlo, že Cas ju chcel len vyhecovať k lepšiemu výsledku. „Skús to ešte raz, a nezabudni, musíš to naozaj veľmi chcieť! A mier mimo Rory, prosím!“ a nebola som si istá, či preto, že mu na mne záleží, alebo ma jednoducho nechcel odmiestňovať mimo dráhy útoku. Nike sa rozžiarila a z papuľky potom vypustila lúč, ktorý zasiahol neďaleký strom. Mierne doňho vypálil dieru, no nie veľkú... Nike už ale aj tak vyzerala celkom znavene, a neprišlo mi zrovna zdravé, že si stále dopĺňala energiu útokom. „Dobre, na dnes stačilo!“ prešla som pred ňu. „Už si vyčerpaná, takže na dnes skončíme, nechaj si to uležať v hlave a ak si útokom nebudeš istá, docvičíme ho inokedy!“ zastavila som jej protesty. „Nechceš predsa ochorieť, že? To by si potom nemohla trénovať veľmi dlho, a Lils zatiaľ bude zosilňovať...“ to zabralo, a Nike prikývla. „Na dnes toho bolo dosť,“ súhlasila nakoniec. „Ale poffinov dosť nebolo! Mali by sme nejaké ísť kúpiť!“ vložil sa do toho Cas. „Zaslúžim si, nie? Keď už som taký dobrý tréner...“
// používali sme:
Kadabra – 1x sendvič, 1x obyčajné granule, 1x čokoládový donut
Meganium – 1x sendvič, 1x obyčajné granule, 1x čokoládový donut
Rory – 1x čokoládový donut, 2x oran berry

541 [A] Drobeček [A] Drobeček | 12. července 2018 v 19:05 | Reagovat

[539]:[540]: Meganium se Solar Beam naučila, ale potřebuje si ho ještě trochu procvičit.

Meganium +3 levely, +10% sehranosti (3% sendvič, 1% granule, 1% donut), +11% lásky (Rory - donut, berry)
Kadabra +2 levely,  +11% sehranosti (3% sendvič, 1% granule, 1% donut), +11% lásky (Rory - donut, berry)

542 Shiro Shiro | 18. července 2018 v 13:18 | Reagovat

1. Froakie (Sachiko)
2. Úvodní trénink; procvičení - pound, rychlost
3. Shiro tentokrát Sachiko nést nemusela, jelikož její modrá parťačka za ní poskakovala. Těžko říci, zda to dělala pro jídlo, které jí bylo slíbené, ale Shiro se cítila přinejmenším vděčná za to, že nápadu ohledně tréninku příliš neodporovala.
Obě se zastavily na začátku tréninkového pole a začaly se rozhlížet kolem. Shiro ani o tréninku v hale nepřemýšlela, omezený prostor jí přišel jako velký problém, ale vyhýbat se tomu neplánovala navždy. Otočila se na Sachiko. "Ukaž mi, co umíš," řekla s vyzývavým podtónem v hlase a jemně se ušklíbla. Froakie měla potřebu dokázat, co všechno v ní je a proč si doopravdy myslí, že jí její jméno sedí. Pár skoky se dostala na lepší místo v měkkou trávou, aby měla pohodlí, a bez zamýšlení praštila rukou do země.
Shiro nejdříve jen zmateně zamrkala, nejistá, jak to okomentovat. Měl takhle ten útok vypadat, jestli to vůbec nějaký útok byl? Udělala pár kroků blíž k Sachiko, aby nemusela křičet a nerušila tím ostatní trenéry. "Takže úder, hm?" Vypadl zní jediný útok, který se tomu, co před chvílí viděla, alespoň principově podobal. Froakie vypadala se svým výkonem velmi hrdě, a proto kývnula hlavou. Shiro se musela uculit, ne však nahlas, aby ji Pokémon neslyšel - na uraženost teď nebylo moc času. "Nerada ti kazím radost, ale ten útok funguje trochu jinak," promluvila Shiro. Asi moc bojovým typem nebude, pomyslela si a v duši doufala, že to není pravda.
"Proč bych ti měla věřit?" ohradila se Froakie, stále spokojená se svým - v jejích očích - úspěchem. Shiro moc dlouho s odpovědí neváhala. "Když jsem byla malá, můj otec také vlastnil Froakie. Tedy, chlapce, ale to není důležité. Taky uměl úder, vlastně to byl jeho první útok. Při jeho používání se jeho ruka změnila do bíla a úder měl pak mnohem větší sílu. Taky ale používal svoji ruku, tudíž základy v tobě rozhodně jsou." Froakie nevypadala příliš zaujatě, ale dle jejího pohledu šlo poznat, že si to poslechla. "Proč do toho nezkusíš vložit víc energie? Obyčejné mávnutí rukou dokáže každý, myslela jsem, že jsi požehnané dítě," trochu ji Shiro poškádlila, ale jejím hlavním cílem bylo, aby Sachiko spolupracovala.
Froakie zvedla tlapu a tentokrát provedla úder mnohem rychleji. Připomínalo to onen útok mnohem lépe, ale pořád to nebylo ono. Shiro věděla, že tímhle způsobem to nepůjde. Zadívala se na blízký kmen stromu. Určitě tu byl pro procvičování. "Pojď," řekla Shiro a rozešla se tím směrem předtím, než Froakie stačila dožadovat o nesení. Přeci jen to byl kousek. "Zkus si to procvičit na tomhle. Udeřuj víckrát za sebou, dokud budeš moct," podala instrukce a sledovala Sachiko, která se nejistě podívala na kládu. "Nenutím tě nutit bušit do kamene," poznamenala Shiro, jako by dokázala číst myšlenky svého Pokémona. Víc už Froakie neprotestovala a začala udeřovat. Nejdříve to byla rána za pár sekund, ale postupem času, jak udeřovala do klády víc a víc, viděla Shiro postup. Rány byly silnější a rychlejší, ale stále to nebylo ono.
Tlapa Sachiko najednou zbělala a rychlým pohybem udeřila do dřeva, které křuplo. Shiro zazářili oči hrdostí. "Skvělá práce!" Podpořila ji hned. Froakie jen udiveně mrknula, ale tomuto úspěchu nedávala tolik pozornosti, jak by její trenérka předpokládala.
"Můžu už dostat jídlo?" Shiro chtěla nejdřív protestovat, ale nakonec uznala, že bude potřebovat energii a kus práce už zvládnula. Proto kývla a vydala z batohu sendvič. "Tady," pronesla, když ho podávala Froakie. Ta se do něj s radostí zakousnula a snědla ho s teď už spíš očekávanou rychlostí. Chvíli to vypadalo, že si bude dožadovat víc jídla, nakonec si však jen odpočinula. Shiro to chápala, sama při relaxaci přemýšlela o dalším postupu tréninku.
Po pár minutách Shiro vstala. Froakie k ní zvedla tázavý pohled, z části čekala na další instrukce, z části chtěla ještě spát. "Dokážeš znovu udělat takový úder, jako předtím? Stačí se na to doopravdy soustředit a dát všechnu sílu do své tlapy. Rychlost je pak samozřejmě také důležitá - víc, než si jiní myslí," pronesla Shiro a sledovala, jak Sachiko doskákala zpět ke kládě a napřáhnula se. Tlapa se opět změnila na bílou a silným úderem poničila dřevo. Shiro přikývla. "Myslím, že už je to mnohem lepší, jak na začátku," řekla pak, ale Froakie vypadala, že neposlouchá. Udeřila do stromu ještě jednou, možná i větší silou, a pak znovu. Shiro nenamítala a jen pozorovala, ale další rána už nepřišla. "Tohle už mě nebaví, pojďme dělat něco jinýho," kvákla Sachiko.
"Další částí tréninku je rychlost," oznámila Shiro. "Rychlost jako taková není důležitá jen u útoků. Pro to, aby byl bojovník úspěšný, se potřebuje i on sám pohybovat rychle. Ano, síla, výdrž a podobné věci jsou také velmi důležité, ale k čemu ti je silný útok, pokud se mu tvůj protivník vždy hbitě vyhne?" Zopakovala Shiro slova jejího otce. Rychlost pro ni vždy byla na prvním místě a věřila tomu, že je to to nejdůležitější při zápasech. "Stejně tak můžeš rychlostí protivníka zmást nebo překvapit," dodala pak ještě na přesvědčení. Froakie nic neřekla, jen čekala na instrukce. "Proběhneme se spolu," oznámila Shiro po chvíli ticha. Sachiko se rozběhla skoky vpřed a Shiro vyrazila za ní. Neběžela však příliš rychle, aby svému Pokémonovi neutekla. Obě běžely po tréninkovém poli na straně, kde nikdo nebyl.
V cestě se objevil další kmen, stejný, jako ten, na kterém před chvílí trénovaly úder. Shiro ho bez váhání přeskočila a otočila se. Viděla, jak se Froakie odráží a mohutným skokem kmen přeskakuje. Nebyla to sice žádná těžká překážka, ale Shiro z toho i tak měla dobrý pocit. Ze zamyšlení jí vytrhlo až hlasité dýchání vedle ní. "U-už ne," kvákla Froakie mezi nádechy. Shiro se na ní koukla poněkud podezřívavě, jelikož jí Froakie nepřipadala unavená, ale nechtěla ničit náladu. "Pro dnešek to stačí. Udělala jsi skvělou práci," pochválila Sachiko a jemně jí poplácala po hlavě. Ta se těm slovům moc nevěnovala. "Kdy budeme zase jíst?" Shiro se nad touto poznámkou zasmála. "Před chvílí jsi měla sendvič," připomněla ji a vzala ji do náručí. "Skočíme pro jistotu do Pokémoního centra," dodala nakonec a vydala se tím směrem.
-----
Použito: 1x sendvič

543 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. července 2018 v 18:10 | Reagovat

[542]: Froakie si zdokonalila pound a procvičila rychlost.

Froakie +6 levelů, +9% sehranosti (3% sendvič)

544 Slaanesh Slaanesh | 31. července 2018 v 17:22 | Reagovat

Haunter, Frogadier
trénink Shadow Punch (s asistencí)
Další den a já šel opět trénovat. Tentokrát jsem se rozhodl trénovat s Hauntrem, abych ho naučil nějaký útok, kdybych byl nakonec nucen jej použít v týmových hrách. Což by sice už nemuselo hrozit, jelikož už mám docela dost pokémonů a kdyby na to přišlo, tak se dají najít jinačí, ale nechtěl jsem pokud nebude zbytí použít děti, tedy Mimikyu, Ikit, Beedrill a s Ethril jsem si taky ještě nebyl jistý. Sice už se v některých ohledech nechovala jako dítě, ale stále jsem si s ní nebyl jistý. A tak jsem se vydal pro mně cestou nejmenšího odporu. Naučit Hauntra bojovat.  
Rozhlédnu se po poli a po chvilce spokojeně přikývnu. Je to tady celkem pěkně urovnané. Bude se tu pěkně cvičit.  Pomyslím si a následně vytáhnu pokéball a přivolám Hauntra. "Ahoj příteli jak se cítíš?" zeptám se jej jakmile se objeví. "Dobře." odpoví zatímco se rozhlíží po okolí. "Tohle vypadá jako cvičiště, nemílím se?" "Ne nemílíš, dneska se opět vrátíme k tréninku Shadow Punche." Haunter přikývne a pak se podívá na slunce. "To jsme trénovali i posledně, ne?" "Jistě, ale trénink jsme nedokončili a to bych chtěl dneska napravit." "Blíží se další týmové bitvy?" zeptá se Haunter. Lehce sebou trhnu a podívám se na něj. "Proč myslíš?" "No většinou začínáš aktivněji trénovat až krátce před týmovými bitvami. Tak jsem si říkal, že sis opět vytáhl tu nejkratší slámku." Slabě se uchechtnu a následně zavrtím hlavou. "Ještě nebylo oznámeno, kdo půjde na týmové hry." Odmlčím se a pak lehce nakloním hlavu na stranu a řeknu. "Přesto se, ale blíží." Haunter se slabě zasměje a pokýve hlavou. "A tak sis řekl, že dodržíš tradici a budeš s námi opět trénovat." Nad jeho slovy jen pokrčím rameny, jelikož to mělo svou pravdivou část. "Hm, kde máš tu malou?" "Mimikyu?" "Jo, poslední době ses od ní skoro nehnul." přestože to bylo pouhé konstatování, tak z nějakého důvodu jsem v tom viděl upomínku. "No, ano. Ale Mimikyu potřebuje spoustu pozornosti."  Haunter se ušklíbne a odpoví. "Vždyť já ti to nevyčítám. Je dobře, že se o ni dobře staráš." Trochu sebou trhnu. "Nemyslel jsem to tak. Já jen." Haunter nad tím mávne rukou. "Nedělej si starosti vím jak si to myslel. Začneme s tréninkem?" Souhlasně pokývu hlavou, šťastný že mně Haunter zarazil dřív než jsem se stihl do své myšlenky zamotat. "Jo dobře, jak jsem říkal na začátku. Budeme trénovat to s čím jsme posledně skončili Shadow Punchem. Zatímco posledně jsme se soustředili primárně na zdokonalení tvého zacházení s dušší energií. Dnes se vrhneme na procvičení samotného útoku." začnu, pak si ale všimnu, Hauntrova zamyšleného obličeje a zeptám se. "Copak, něco ti nesedí?" Slabě přikývne. "Neměli bychom být spíš v hale? Přece jenom jedná se o úder a tak by bylo chytré použít tamní pytle, ne?" Nakloním hlavu na stranu a pak lehce přikývnu. "Ano asi by to bylo k lepší. Bohužel pytle, které tam byli jsou aktuálně zničené povětšinou. A ty dva, které jim zůstali, ty si tam uskladnili nějací trenéři a na jejich použití bychom potřebovali jejich povolení. Tak jsem se rozhodl, že budeme trénovat, tady na vzduchu. S tím, že nám k závěru tréninku pomůže Frogadier jako asistent při závěru tréninku. " vysvětlím. "A nehrozí, že bych ji zranil?" zeptá se Haunter. "No bude používaat Double team, takže ta šance by neměla být velká pokud své útoky budeš primárně směřovat na její odraz. A taky Frogadier je už zkušená, takže by měla být dost schopná se případně vyhnout." Haunter chápavě přikývne. "Dobře, takže jak začneme?" "No místo pytle s pískem použijeme tamten strom. Prvně vklidu obalíž svou pěst dušší energií a následně pak udeříš." Haunter se zarazí a podívá se na mně trochu nedůvěřivě. "Nebude tohle trochu bolestivý způsob tréninku?" Zavrtím hlavou. "Právě proto začneme pomalu, kdybys nestihl vytvořit pořádnout pěst, tak ano mohlo by to bolet. Přece jenom bys mlátil do silného stromu. Ovšem, pokud prvně vytvoříš tento obal, tak tě ochrání před bolestí. Bude to něco jako boxerské rukavice." vysvětluji mu zatímco dorazíme ke stromu.

"Takže začneme." Oznámí a sleduji jak se kolem Hauntrovi pěsti pomalu vytváří obal. Už nějakou dobu netrénoval a tak radši nijak nepospíchá. Po minutě si pěst pořádně prohlídne a udeří do stromu. "Jo měl si pravdu, pomalu jsem to ani necítil." Souhlasně přikývnu a pobídnu ho k dalšímu útoku. Tentokrát příprava k útoku netrvá tak dlouho a po půl minutě odletí ze stromu trochu kůry. "Výborně. Teď použij druhou ruku." řeknu a po další půl minutě se udeří druhou rukou. "Dobře, dobře jen tak dál. Budeš to muset dostat do pořádného tempa. Začít ty útoky správně řetězit." řeknu a dál sleduji jak postupně Haunter zrychluje, když si čím dál víc buduje sebevědomí s tímto útokem.
Po deseti minutách se Haunter již přestane uvolňovat po útoku nahromažděnou energii, díky čemu se jeho prodleva ještě podstatněji zkrátí. "Výborně, o dost jsi se zlepšil." pochválím ho a pod maskou se usměji nad jeho výkonem. "Myslím, že nastal čas přivolat Frogadier." řeknu a následně přerušíme s Hauntrem mlácení do stromu, ve kterém jde poznat, že do něj někdo bušil, vzhledem k chybějící kůře a promáčklému dřevu.

O chvilku později, již si společně s Frogadier procházíme rozcvičkou, zatímco Haunter odpočívá, jelikož následující část pro něj bude o něco víc náročná.  Když po pár minutách máme po rozcvičce, tak začnu Frogadier vysvětlovat co po ní budu potřebovat. "Potřeboval bych asistenci při tréninku s Hauntrem. Aktuálně mně napadají dva cviky. Prvním jsou je za pomocí double teamu a druhý pomocí water pulse." řeknu a Frogadier už následně chápavě přikyvuje. "Takže budu pobíhat kolem něj, zatímco se on mně bude pokoušet trefit?" zeptá se. "Ano, tak nějak bude probíhat ta první část, myslíš, že zvládneš se pohybovat dost, rychle aby tě netrefil?" Frogadie se podívá na Hauntra a pak přikývne. "Myslím, že to zvládnu." Přitaká Frogadier a následně začneme s tréninkem. Frogadier se rozběhne a použije Double team. Kolem Hauntra pro jistotu obýhá ve větších kruzích, než je jeho dosah, aby se náhodou nestalo, že by byla natolik rychlá, že by vběhla Hauntrovi do rány. Vždy po chvíli zahne a proběhne těsně kolem Hauntra, který promáchne a někdy zasáhne někdy mine jejího dvojníka. Takto trénink trvá asi deset minut, než se Hauntrovi reflexy zlepší natolik, že se trefuje stejně často, jako se na začátku míjel.

"Dobře, takže řekl bych, že je čas na druhou část s pulzy. Frogi, je mi jasné, že ti to nemusím říkat, ale i tak pro jistotu. Dělej je co nejslabší zvládneš, jo?" Frogadier přikývne a přesune se na deset metrů od Hauntra. "Hauntre, Frogadier na tebe bude teď posíla slabé vodní pulzy.  A ty je budeš pomocí Sahodow Punche tříštit, dobře? Neboj začne pomalu." Vyletí první puls, který se o chvilku později změní ve vodní tříšť, jak jej zasáhne Hauntrova pěst. Chvilku na to přiletí druhá, třetí. Obě dvě potká stejný osud jako první. A tak Frogadier začne pomalu zrychlovat. Jelikož zrychluje pomalu a uvážlivě, tak se Hauntrovi dlouho daří, než jeden z pulsů pronikne jeho obranou a osvěžího. "V pořádku?" zeptám se pro jistotu, jelikož jsem si přece jenom nebyl jistý tím, jak dobře Frogadier může oslabit puls, aby se dal pro tento případ použít. Naštěstí se, Haunter jen oklepe a souhlasně přikývne. "Nebylo to až tak hrozné, jako kdyby to byla naživo." Odpoví a tak Frogadier opět začne posílat další pulsy, tentokrát už ale rychlost nezrychluje a nechává Hauntra trénovat při stejné rychlosti. "No myslím, že by to pro dnešek stačilo." řeknu a zavolám si oba dva k sobě na menší svačinku. Haunter, jenž přece jenom vydal víc energie, dostane Granule, zatímco Frogadie i já si vezmeme po kousku čokolády.

Haunter- Granule 1x
Frogadier-kostka čokolády 1x
Slaanesh- kostka čokolády 1x

545 Shiro Shiro | 31. července 2018 v 21:03 | Reagovat

1. Poochyena (Isamu)
2. Naučení útoku - Howl (Zavytí) a s tím procvičení nárazu
3. Shiro vedla Poochyenu, který ťapkal po jejím boku, na tréninkové pole. Už při minulém tréninku se jí zalíbilo jeho prostředí a ani neplánovala někdy přejít do tréninkové haly.
Zastavila se na volné plošině s několika stromy, kde v okolí nikdo nebyl, a podívala se na Poochyenu. Ten natěšeně mával ocasem ze strany na stranu, nemohl se dočkat, až začne s tréninkem. Shiro se ušklíbla. “Nebudu to protahovat, vypadá to, že ten chtíč jen tak neudržíš. Cítíš se už na to, aby ses naučil nový útok, nebo bys raději procvičoval?” zeptala se Shiro, ona sama nikam nespěchala, jelikož na jejich cestě měli ještě hodně času. “Obojí!” štěkl rozhodnutě Isamu a ačkoli Shiro pochybovačně zvedla obočí, nevymlouvala mu to a místo toho souhlasně přikývla. “Tak tedy obojí.”
“Začneme se základy toho útoku a postupně s ním budeme procvičovat to, co už umíš,” oznámila Shiro a Poochyena to odsouhlasil, přičmž napnul uši. “Útok se jmenuje Zavytí a funguje přesně tak, jak myslíš. Musíš zavýt,” Shiro chtěla pokračovat, ale Poochynea ji přerušil. “Ale já přece umím výt! Pojďme se radši naučit něco těžšího,” zaprosil a zuby zatahal Shiro za její plášť. Ta se však nedala. “Ne, počkej, nech mě domluvit. Není to jen takové zavytí. Tohle zavytí je z hloubi tvé duše, poté, co se soustředíš a vložíš do něj veškerou svojí energii. Takové zavytí má jisté účinky. Mimo to, že to posílí tvojí chuť bojovat, to především po dobu boje zvýší sílu všech tvých útoků. To se může hodit." Bylo vidět, že Isamu poslouchá, protože jeho oči zaujatě zářily. Shiro to brala jako souhlas.
"Dobře, tak začneme. Nejdříve mi ukaž svoje zavytí, to normální," řekla mu instrukce a sledovala, jak Poochyena zvedá hlavu. Neváhal a zavyl. Shiro se mírně zachvěla, jelikož přesně tento zvuk jí připomínal vytí z lesa, když byla ještě malá. Vždy seděla u okna, měla zavřené oči a tiše naslouchala. "S tím problémy nebudou," zamumlala spíše pro sebe a pak zvýšila hlasitost, s očima opět na Poochyenovi. "To je ono. Teď to zkus znovu a pamatuj na to, co jsem ti říkala. Zkus se soustředit, především se věnuj energii ve svojí těle, doslova zavyj z duše," zopakovala ve zkratce to, jak útok provést. Isamu nejdřív váhal, jen tak stál a nic nedělal. Shiro už otevřela pusu, aby ho popostrčila a dodala mu jisté sebevědomí, ale to nebylo potřeba. Zavřel oči a opět zvedl čumák. Chvíli bylo ticho, jelikož se nejspíš soustředil, aby to provedl správně. Po chvíli zavyl. Zvukově nebyla žádná změna, zároveň jí Poochyena nepřipadal nijak povzbuzený, jak si pamatovala, že Poochyeny při tomto útoku jsou.
"Poprvé se to nikdy nepovede, takže nezoufej. Zkus to ještě jednou. Klidně si dej načas, nemusíš se zavytím spěchat, jelikož na tohle máme celý den. Můžeš znovu zavřít oči, pokud ti to pomáhá, ale hlavně se soustřeď. Soustřeď se na to, že jsi uprostřed boje a potřebuješ být lepší. Potřebuješ zesílit. Dej do toho vše," snažila se ho Shiro podpořit. Poochyena lehce mávl ocasem a opět zavřel oči. Doopravdy poslechl, co mu jeho trenérka řekla, a chvíli bylo všude ticho. Pak, z ničeho nic, se z hrdla Poochyeny vydralo zavytí. Shiro se až zatřásla, jak moc jí to všechno připomínalo minulost, a cítila se hrdá. Rozhodně to bylo jiné od normálního zavytí, viděla, jak se Poochyena jemně cuká ocasem. "Skvělá práce!" pochválila ho, když otevřel oči a trochu zmateně zamrkal. "Už jsi té síle velmi blízko. Vím to. Zkus to znovu, soustřeď do toho všechno, co můžeš," poradila mu, ale sama cítila jakousi radost. Tohle bylo poprvé, co učila nějakého Pokémona útok. A dařilo se. Isamu nadšeně štěkl a pak se začal soustředit. Tentokrát však nezavřel oči, díval se ostře do nebe. A pak zavyl. Ono zavytí bylo pronikavé, rozneslo se celým tréninkovým polem. Dokonce u toho Pokémon udělal téměř bojový postoj, jeho drápy byly zaryté do země, když vyl. Vypadal spokojeně, což Shiro po tom všem nijak nepřekvapovalo. I ona by byla spokojená, kdyby se jí něco takového povedlo.
"Jsem na tebe hrdá," usmála se Shiro, přišla blíž k Poochyenovi a pohladila ho po hlavě. Ten nejdřív překvapeně škubl stranou, ale pak spokojeně štěkl a nechal si to líbit. Shiro opět odstoupila a z batohu vytáhla Bébéčko, které mu podala. "Tu máš, dej si. Rozhodně si to zasloužíš. Budeme pokračovat za chvíli, odpočni si," řekla. Isamu podivnou pochoutku strčil do pusy a snědl v jediném kousnutí, ale na odpočinek nereagoval. "Zatím jsem jen vyl. Chci pokračovat v tréninku. Prosím! Potřebuju být silnější!" jeho oči byly žadonivé a Shiro jim neodolala. Navíc, jeho slova dávala smysl, možná se po tomhle doopravdy necítil unaveně. A pokud předtím ztratil nějakou energii, Bébéčkem si ji dost možná doplnil. "Jak myslíš," ušklíbla se a podívala se směrem ke stromům nedaleko odsud. "Zkusíme, jestli ses doopravdy naučil to, co má tento útok způsobovat. Procvičíš si tím náraz," řekla Shiro a na chvíli se zastavila, jelikož přemýšlela. "Dobře," vypadlo z ní nakonec a Poochyena vyskočil zpět na nohy. "Nejdříve na ten strom použij náraz, bez zavytí," řekla a rukou ukázala na nejbližší strom.
Poochyena neváhal, rozběhl se a plnou silou vrazil do stromu. Shiro se usmála nad tím, s jakou chutí a odhodlaností trénoval. "Dobře. Teď zavyj tak, jak jsme se to učili, a zkus do stromu použít náraz znovu," pokračovala Shiro s instrukcemi. Isamu odskočil stranou od stromu, pak zvedl hlavu k nebi a zavyl. Opět poté vypadal víc nalazeně a proto do toho Shiro vložila velkou naději. Tohle je určitě ono, pomyslela si s nadšením přesně ve chvíli, kdy se Poochyena opět rozběhl vpřed, proti stejnému stromu. Vrazil do něj a ten se otřásl, až z něj spadla kůra. Shiro překvapeně kývla. "Výborně! Určitě toho Pokémona jednou porazíš, nad tím ani nepochybuju," řekla s jistotou a Poochyena vesele zamával ocasem. Místo toho, aby reagoval na její slova, se otočil ke stromu. "Ještě! Chci to zkusit znovu!" Rozhodl se. Shiro jen přikývla a bez toho, aniž by musela něco říkat, Poochyena zavyl a pak se proti stromu rozběhl. Výsledek byl stejný a Shiro jen žasla nad tím, jaká síla se může schovávat v tak malém tvorovi. Poochyena však po tom všem soustředění a narážení vypadal unaveně. Shiro k němu přistoupila blíž. "Vedl sis při tomto tréninku skvěle, Isamu. Ale pro dnešek to už stačí, fajn? Můžeme pokračovat zase někdy jindy," nedodala přitom, že má o něj strach, jelikož je to stále spíše malý a mladý Pokémon a nechtěla, aby se vyčerpal. Při boji, ve kterém ho chytala, totiž jasně viděla, že to on rád dělá, nejspíš nezná své hranice. "Tak pojď," přitakala a vydala se pryč, s Poochyenou v patách.

546 Shiro Shiro | 31. července 2018 v 21:04 | Reagovat

[545]: //Pardon, zapomněla jsem:
Použito: 1x Bébéčko

547 [A] Drobeček [A] Drobeček | 31. července 2018 v 21:53 | Reagovat

[544]: Haunter se Shadow Punch naučil.

Haunter +3 levely, +5% sehranosti (1% granule)
Frogadier +1 level, +3% sehranosti (1% čokoláda)
Oba pokemon +1% lásky (Slaanesh - čokoláda)

548 leagueofpokemon leagueofpokemon | 2. srpna 2018 v 13:06 | Reagovat

[545]: Poochyena se Howl naučil.

Poochyena +4 levely, +6% sehranosti (1% bébéčko)

549 River Hope River Hope | 3. srpna 2018 v 18:07 | Reagovat

1. Pignite [+ Eevee]
2. Procvičení: Ember; Naučení: Flame Charge [+ asistence]    

Jakmile dívka dorazila na tréninkové pole, rozhlédla se. Místa bylo mnoho a tak nebyl příliš ohromný problém nalézt si to své. Nenápadně se přesunula a vytáhla dva kulaté předměty, ve kterých se skrývali její přátelé.
Se zkusmým nadhodem na začátku, jako kdyby pokébally byly softballový míček, vyhodila poté oba do vzduchu. Zalesklo se světlo a z nich vyskočili Eevee a Pignite. Ohnivý pokémon byl vyšší a většího vzrůstu, také barvy měl ostře konturované, přesně naopak působila bíle sněhová Shiny Eevee.
“Bonjour, Eevee, Pignite,” pozdravila je oba a nechala jim chvilku, aby se rozhlédli a zjistili, kdo je ten vedle.
Sotvaže se dívka byla jista s tím, že se vidí, a tím byl důkaz vzájemný oční kontakt, chovatelka se ujala představování.    
“Pignite, tohle je Eevee, náš nový člen týmu. Eevee, tohle je Pignite.” Pokémoni se na sebe usmáli - naštěstí ani jeden z nich nebyl typ bytosti, kterého by svádělo přivolávat hádky a konflikty.    
Na vzájemné seznámení jim nechala chvilku. Využila čas na zkontrolování údajů v pokédexu. O útoku, který měl být cílem dnešního tréninku, si předtím již zjišťovala. Ovšem jistota je jistotou a nebylo na škodu se znovu podívat.
Nakonec pokédex zaklapla a začala věnovat svým pokémonům plnou pozornost.    
“Nuže. Jako první se rozcvičíme. Počasí je hezké a tak myslím, že nejlepší způsob rozcvičky bude pohybová skladba,” navrhla. Tušila, že ani jeden nevěděl, co pohybovou skladbou smýšlela. Jak Eevee, tak Pignite, se však na cvičení vrhli s nadšením.    
“Zaběháme si. Prosím, dávejte pozor na mé nohy a ruce,” řekla s upozorněním, zatímco sundavala batoh. Pomalu se následně rozeběhla na improvizovanou imaginární trať kolem tréninkového pole.    
Zprvu se běželo pomalu. Dívka běžela první a za ní byl Pignite. Eevee zůstala jako poslední. V takovéto sestavě zvedali vysoko nohy a dále pokračovali zakopáváním. Pro Eevee byly cviky těžší, ale byla vynalézavá dost na to, aby improvizovala. Cvičila jen zadníma nohama.
“Ruce vzhůru!” zvolala a prudce vyšvihla ruce do vzduchu, stále za běhu. Pignite její pohyb zopakoval a vyzdvihl ruce do vzduchu.    
“Eevee, nezvedej se, prosím tebe,” smála se chovatelka, když se tvor pokoušel postavit se na zadní nohy.
“Tak dobře. Teď můžeme dělat něco, co zvládnu i já,” usmívala se.    
Děvče svého pokémona poslechlo. Zrychlila a vyskočila do vzduchu každý třetí krok. Zpomalení způsobila jen zatáčka na rohu. Jakmile odbočila, aby se držela dané trasy, opět zrychlila a její skoky byly opět vyšší. Pignite se chytil rytmu rychle a postupně pochopil princip, na kterém byl cvik stavěný. Eevee jednoduše skákala, jak se jí zlíbilo. Vypadala roztomile a tak jí dívka nechtěla zkazit radost a pokračovala.    
“Další kolečko se zaměříme na chodidla. Dívejte,” oznámilo děvče a zpomalilo z běhu na rychlou svižnou chůzi. Zvedala při každém kroku postupně špičky přes chodidla k patám. Při dalším kroku protáhla druhou nohu, stejným způsobem.
“Doufám, že stíháte pobírat,” zavolala dozadu. Neozvala se žádná odpověď, jen vyčerpané funění.    
Dokončila kolečko kolem tréninkového pole a zastavila se, pomalu, aby do ní Pignite nenarazil. “Dáme si krátkou přestávku. Protáhněte se, ale nesedejte si. Ztuhnou vám svaly a druhý den vás bude tělo bolet,” dávala své starostlivé rady. Dala ruce v bok a sledovala, jak se dva pokémoni sbližují a kamarádí se.    
Jako chovatelka se snažila, aby její pokémoni spolu vycházeli. Naštěstí se v jejím týmu nikdo příliš konfliktní nenacházel.    
“Pignite, teď si procvičíme tvůj Ember. Eevee, budeš má asistence,” usmála se dívenka. Pignite vypadal nejistě, avšak přikývl. Chovatelka se vydala ke terčům a pokémoni poznali, že by ji měli následovat.    
“Na začátek si procvičíme klasickou přesnost,” odmlčela si a ukázala na cíle, “Takže jednoduše ty terče sestřel.”
Pro Pignite takový úkol nebyl ničím. Zatnul ruce v pěsti a prudce se nadechl teplého okolního vzduchu. V druhém momentě prudce vydechl a z jeho nosu vylétly žhavé kusy uhlíků. Salva letěla vysokou rychlostí na terč a tam zasáhla téměř přímý střed.    
“To nebylo špatné, naopak!” zatleskala ohnivému tvoru. “Udělám ti to těžším.”
Přešla blíže k předmětu a zezadu uchopila provaz, který se na terči nacházel. Jedním zručným švihem hodila lano přes větev a to se vlivem odstředivé síly omotalo kolem dřeva. Dále jen odstranila stoličku a terč byl úspěšně pověšen.    
Zkusmo předmět rozhoupala, ze začátku zlehka. “Teď můžeš,” zavolala k pokémonům a ustoupila, aby nějakým nedopatřením nebyla i ona sestřelena.    
Pignite očima studoval trajektorii houpajícího se terče. Zatím od předmětu nebyl příliš daleko, jen pár většich lidských kroků. Jakmile usoudil, že odhadl, kdy by měl vystřelit, naplnil své plíce vzduchem a vytlačil ho zpět nosem. Společně s uhlíky vystartoval vytlačený vzduch a rychlostí mrknutí putoval cestou k terči.
Pignite ovšem minul. O pár zlomek času se spletl a uhlíky minuly zcela kruhovou plochu terče.    
“Nevadí, máš i další pokusy. Z chyb se učíš,” zasmála se dívka a zvedla Eevee do náruče. Začala ji hladit, aby se tvor nezačal nudit.
Pignite se nadechl a znovu vystřelil uhlíky. Salva tentokrát vypadala nadějně. Terč zasáhlo pár uhlíků, ovšem ne všechny.    
“To již bylo lepší,” pokývala hlavou. Ohnivý pokémon se lehce zamračil na terč, který pomalu ztrácel na rychlosti. Počkal si na vhodnou příležitost a pak se prudce nadechl a vzápětí vydechl.
Uhlíky plně zasáhly cíl, neminul ani jeden jediný rozžhavený kus.    
“Dobrá práce!” zvolala chovatelka a Eevee jejího výskotu následovala.
Pignite se pousmál a mávl předním kopýtkem. “To bylo jen štěstí,” zasmál se. “Kdyby se terč houpal rychleji, rozhodně bych minul.”    
Chovatelka se usmála a pohladila Eevee po zádech. Poklekla, aby pokémona položila na zem.    
“Teď si vlastně procvičíme i tvou rychlost, ale především rychlost tvé reakce. Cvik bude jednoduchý. Budu do vzduchu střílet šípy a tvým úkolem je je sestřelit uhlíky, než budou příliš vysoko a nerozplynou se,” vysvětlovala a přitom nasazovala světelnou tětivu na svou zbraň.    
“Jseš si jistá? Zní to složitě. Vždyť přeci šíp letí větší rychlostí než mé uhlíky,” ujišťoval se Pignite.
Chovatelka se tajemně usmála. “To je právě ono. Musíš předvídat můj pohyb ještě předtím, než ho vůbec zahájím.”
“To taky zní složitě,” povzdechl si ohnivý pokémon. Pak však odhodlaně zaťal pěsti. “Zkusím to. Zní to i jako zábava.”
Děvče bez povelu natáhlo tětivu. Luk namířila k nebesům a vyčkávala. Pignite ani nemrkl. Zničehonic se ozvalo lupnutí a světelná střela vyletěla do vzduchu.
Pignite se stihl jen podivit a šíp, jevící se spíše jen jako záblesk, byl pryč.
“Dobrá, je to těžší, než jsem si myslel,” zasmál se Pignite. Eevee napjatě seděla a střídala pohled z dívky na pokémona. “Prosím, znovu,” ozval se ohnivý a chovatelka přikývla.
“Bohužel zpomalit to nejde,” zamumlala při natahování tětivy. Pignite zakroutil hlavou a nespouštěl oči z blýskající se zelené záře, která se při úspěšném natažení objevila.
“To nevadí, myslím, že jsem přišel na techniku,” řekl, byť si sám se svými slovy nebyl jist.
Tělo ohnivého pokémona sebou trhlo a ten čas, jakoby byl zpomalený, vnímal Pignite jen krátké ucuknutí paže chovatelky a pak náhlé vypuštění šípu. Zelená střela opět jen jako záblesk proťala oblohu a zmizela v dáli, kdesi mimo jejich zrak.
“Prosím, znovu!” zvolal spěšně.
“Do toho, Pignite!” volala Eevee z pozice diváka.
Chovatelka se nenechala vybízet dlouho. Jedním zkušeným pohybem natáhla tětivu - vždyť tento pohyb dělala snad nejméně stokrát. Pignite se už začal nadechovat.
Znovu to ucuknutí. Jelikož dívka neměnila směr, trajektorie střely zůstávala víceméně stejná. Jakmile instinkty napověděly Pignitovi, že se správný okamžik blíží, vypálil z nosu uhlíky, zrovna v předpokládaném momentě, kdy šíp opustil luk.
Chovatelka se ovšem ušklíbla. Dalším hbitým i svižným pohybem vystřelila další světelnou střelu, která narazila do té první ještě předtím, než to stihly uhlíky. Jako vlaky na kolejích, oba šípy se od sebe odrazily, změnily směr a rozplynuly se.
Důležité bylo, že Pignite minul.
“To bylo... podlé,” zasmála se Eevee. Pignite byl trochu šokován tím, co se stalo a trvalo mu chvíli pochopit situaci.
“River, to bych od tebe nečekal,” zamumlal s úsměvem a překřížil ruce na hrudi.
“To je špatně, měl jsi,” zubila se chovatelka, pyšná na svůj unikátní výkon.
“Můžu to zkusit ještě jednou?” zeptal se. Dívka přikývla.
“Ovšem, že můžeš.”
“Tentokrát ale bez zásahu druhého, případně i třetího šípu, prosím,” přidal Pignite dodatek.
Děvče se ušklíblo. “Jasně. Bez problémů.”
Začala natahovat šíp a Pignite se připravil. Bedlivě sledoval střelu i chovatelčinu paži, jelikož v něm je známka toho, kdy vystřelí.
Cuknutí. Pignite do svých plic nasál dostatek vzduchu a proces v zlomku mrknutí obrátil. Vyletěla salva uhlíků, která se střetla se střelou. Světelný záblesk ve formě šípu se po srážce rozplynul.
Když si Pignite uvědomil, že uspěl, neovládl se a vyskočil nadšením. “Viděla jsi to? Já to zvládl!” smál s šťastně.
Chovatelka spustila luk a přehodila si ho přes rameno. “Dobrá práce,” pochválila ohnivého pokémona. Eevee neváhala a přiběhla k němu blíze.
“To bylo báječné!” vykřikovala jako fanoušek.
Pignite se stydlivě uculil. Trojice se stala skupinkou.
“Dáme si občerstvující přestávku a pak se společně vrhneme na hlavní bod našeho tréninku,” zavelilo děvče a jak řeklo, jednoduše se posadilo na zem. Vytáhlo jídlo z batohu a každému nabídla něco. Eevee dostala čokoládku a Pignitovi podala lávový koláček.
“Tohle nebyl hlavní bod našeho tréninku?” zeptal se ohnivý pokémon a koláček mlsně zakousl.
Dívka zakroutila hlavou. “Ne. To bylo jen rozehřátí před hlavní akcí,” objasnila. Sama si vzala také čokoládku.
“A co je tedy tím hlavním bodem?”
Chocatelka si dala načas, aby svého pokémona udržela v napětí. Pak zvedla hlavu a zadívala se na něj.
“Útok. Flame Charge.”

550 River Hope River Hope | 3. srpna 2018 v 18:11 | Reagovat

[549]: “Flame Charge?” podivil se pokémon a dívka přikývla.
“Ano. Jedná se o ohnivý útok, kde budeš muset využít všechny své dovednosti a znalosti o ohni.” Jakmile dořekla, odložila tabulku čokolády a vytáhla pokédex. Vyhledala útok a ukázala ho pokémonovi. “Tady vidíš Pignita. Předtím, než zaútočí, rozdupe zeminu a prach. Poté nabije oheň a takto vystřelí z místa,” vysvětlila.
Ohnivý pokémon se bedlivě zakoukal na obrázek a pak nejistě zakroutil hlavou.
“Promiň, River. Myslím, že to vypadá velmi složitě,” omluvil se Pignite.
“Není proč se omlouvat. Animace vypadá rychle a proto tak složitě. Rozebereme si každý krok za krokem a uvidíš, že to bude podstatně jednodušší, než se zdá,” přesvědčovala dívenka pokémona, až nakonec přikývl.

Chovatelka si pro jistotu zkontrolovala, jak je to vlastně s tím prvním krokem, který chtěla naučit. Lehce přikývla a pokynula k Eevee.
“Prosím, mohla bys mi to podržet?” zeptala se. Eevee mile přikývla. Děvče pokémonovi položilo pokédex na hlavu a on s ním vesele balancoval, jako kdyby se jednalo o zábavu.
Chovatelka se obrátila na Tepiga. “Nuže, započneme trénink útoku. Jak vidíš, na názorném příkladu, pokémon jako první rozdupe zeminu. Je to z toho důvodu, aby nepřítel v prachu neviděl, odkud útok přijde,” vysvětlila. “Myslíš, že to zvládneš? Je to jednoduché.”
Tepig krátce přikývl a rychlými kroky se vydal na prostředek tréninkového pole. Tam se otočil čelem k ženám a vydechl.
Začal pomalu, jak bylo správné. Zadupal párkrát do země, jako kdyby se pokoušel udupat plechovku a poté zrychlil na úroveň koňské drezury. Síla dupání a tlak, kterým narážel kopytama do země, zapříčinil rozvíření prachu kolem. Pignite velmi brzy zmizel v hnědém oblaku prachu a písku.
“Dobré!” zvolala chovatelka a zatleskala. “Prosím, vylez z toho kouře.”
Pignite příliš nemusel. Vítr sám si oblačna odfoukl.
Dívka se na něj usmála. “Skvělý začátek. Pojďme zkusit rozžhavení,” pobídla pokémona.
Pignite na mrknutí oka zaváhal. Pak nejistě přikývl. Chovatelka si jeho nejistoty samozřejmě všimla, ovšem vyložila si to jako pouhý strach z učení útoku.
Eevee stále skotačila s pokédexem na hlavě a ten si děvče opět na chvilku půjčilo. “Pignite, pamatuješ na procvičování uhlíků. Ten pocit uvnitř, tu energii, kterou žhavíš uhlíky, teď musíš vyvolat na povrch,” řekla.
Pignite se nadechl a přikývl. “Zkus to. Stačí zatím bez dupání,” dodala chovatelka. Pokémon zavřel oči a zasoustředil se. Chvilku se nedělo nic. Až ukrutně dlouhou dobu Pignite pouze stál na místě a nic neříkal ani se z místa nepohnul.
Zčistanáhle poté vyšlehl k nebesům sloupec ohně. Chovatelka překvapeně ucouvla, ztratila rovnováhu a přepadla na zem. Eevee se polekala a vyhodila pokédex tím, jak nadskočila.
“Vypadá to špatně,” zašeptala lidská dívka. “Eevee!” Shiny pokémon byl hned na místě, aby dívku podpořil. Chovatelka ukázala na střed běsnícího ohně. “Vidíš tam Tepiga?” Eevee krátce přikývla. “Naraž do něj plnou silou nárazovým útokem. Omlouvám se, že tě o to žádám, ale jiná možnost, jak ho přivést zpět z ohně, není,” řekla.
Eevee se usmála. “Neměj starosti. Přivedu ho zpět.” Po těchto slovech vystřelila z místa jako blesk. Za ní se stvořila bílá záře a pak už jen vlétla do ohně. V dalším okamžiku oheň přestal a děvče se zakouslo do nehtu.
“Eevee! Pignite! Jste v pořádku?” Běžela k nim, co jí nohy stačily.
Pignite se pomalu postavil na nohy a Eevee se na něj usmála. “Už je to dobré! Je při vědomí!” zvolala. Ohnivý pokémon se posadil a zatřásl hlavou. V tu chvíli si k němu klekla chovatelka a starostlivě na něj pohlédla.
“Jsi v pořádku? Co se stalo?” zeptala se přívětivě.
Pignite posmutněl. “Vlastně… jsem ti zapomněl něco důležitého říct. Mám problémy s ohnivými útoky,” přiznal popravdě s hanbou.
Chovatelka přesně nechápala, co tím myslel, avšak již z pohledu dokázala odhadnout, jak pomoci. “Dobrá,” přikývla. “Zkusíme nejdříve regulovat tvůj oheň. Máš dojem, že jej neovládáš?”
“Přesně tak, ano,” souhlasil Pignite a uhnul pohledem. “Nikdy nevím, jaké množství je dost.”
Chovatelka se lehce usmála a vzala Eevee do náruče. “Pojďme. Znám způsob, jak dosáhnout rovnováhy a kontroly. Je to vlastně dost starý způsob, ale za to velmi účinný,” pobídla pokémona.
Pignite se zvedl a společně s děvčetem a Eevee odešel kousek mezi stromy vedle tréninkového pole. Následoval její instrukce a posadil se.
Dívka položila Eevee vedle sebe a usmála se. “Teď si dáme speciální meditaci,” oznámila.
Plamen, který tak pohořívá, klidně a stabilně,” povídala slabým hlasem, pomalu se hlasitost změnila v šepot. Pignite zůstal poklidně sedět. “Teď onen plamen zvětši. Přidej sílu, aby byl oheň větší, ale pomalu, neztrácej nad tím plamenem kontrolu,” řekla po chvilce.
Pár okamžiků se nedělo nic. Děvče hned vystřelilo na nohy a uhnulo stranou, jakmile Pignite vzplál jasným ohněm.
“Nepovedlo se,” zašeptalo děvče a kouslo se do rtu. “Eevee, zopakovat proces. Nárazový útok!”
Eevee věděla, co dělat. Vystřelila z místa a s plnou silou narazila do ohněm pokrytého pokémona. Pignite se ihned vzpamatoval, jakmile spadl na záda.
“První pokus se nezdařil. Neztrácej hlavu, společně to zvládneme,” podpořila svého pokémona a usmála se. Pokémon přikývl a odhodlaně se postavil na nohy. Došel zpátky a znovu se posadil.
“Zkusme to podruhé. Představ si svíčku a pak pomalu ji rozsvicuj a zesiluj plamen. Pomalu, nespěchej. Jen tomu pomalu doplňuj energii, potřebnou k tomu, aby plamen zesílil,” říkala klidným hlasem.
Pignite se nadechl a tentokrát se mu to podařilo. Obalil se slabým ohněm, velmi stabilním a jasným. “To je ono,” zajásala chovatelka a ovládla se, aby nevypískla. To by pokémona mohlo snadno vyvést z míry. Místo toho znovu tiše promluvila.
“Teď si představ, že uděláš to samé. Znovu si pokud přestavit, že plamínek svíčky se opět zvětšuje.” Pignite bezeslova začal koncentrovat energii a nakonec se jeho tělo rozsvítilo trochu více. Kdo viděl známý japonský seriál Dragon Ball, Pignite připomínal Goku, jen v ohni, nikoliv v záři sayan.
“To je ono. Správně, vedeš si dobře,” zatleskala nadšeně. Eevee na to celé pohlížela s obdivem a žasla, co se vše dokáže.
Oheň po chvilce pohasl a Pignite na chovatelku upřel očekávající pohled. Děvče se usmálo, přiběhlo blíže a poplácalo ohnivého na rameni.
“To bylo dobré. Už oheň pomalu zvládáš, alespoň v tomto případě ano. Pojďme si to ještě zkusit, opakování je totiž matka moudrosti,” pravila. Ohnivý pokémon přikývl.
Znovu se posadili a Pignite zavřel oči. I Eevee se připojila, i přestože nepotřebovala nic trénovat, koncentrace a soustředění se bylo při útoku bylo důležité. Bylo jedno při jakém.
“Zkus to znovu. Nadechni se a vzplaň,” zadala instrukce, velmi jednoduchá a prostá.
Pignite zavřel oči. Tentokrát mu trvalo o trochu kratší dobu oheň vyvolat na povrch, ale byl příliš malý a slabý.
“Neboj se toho ohně, jsi jeho součástí. Můžeš přidat více. Pokud selžeš, rádi tě zastavíme,” ujistilo děvče pokémona. Ať už to bylo pocitem bezpečí nebo schopnostmi, Pignite vzplál na dostatečnou úroveň, s kterou se útok prováděl.
“Dobrá práce,” pochválila ho, ale tiše, aby oheň nevyrušila. “Dalším krokem je postavit se.”
Ohnivý pokémon se zvedl, stále se zavřenýma očima. Při stání však ztratil balanc a spadl na zadek. Oheň se rozplynul.
Něco takového mu chovatelka nemohla vyčítat. Se smíchem přiběhla a podala mu ruku. “To se stává zcela běžně.”
“Už zapomínám i, jak stát,” zamumlal se smíchem a přijal pomocnou ruku. Oprášil se a na tváři se mu objevil úsměv.
“Musím si od ohně odpočinout. Mohli bychom zkusit další část a pak se k téhle vrátit?” Upřel na chovatelku pohled. Ta přikývla.
“Samozřejmě. Další krok je již velmi jednoduchý. Jakmile zadupeš, vytvoří se oblak, to jsi již viděl. Následně vzplaneš, ještě v obalení prachového mračna a vyskočíš s plnou silou ven. Je to velmi podobné nárazovému nebo rychlému útoku,” vysvětlila a doufala, že si to ohnivý pokémon bude umět představit.
Pignite naštěstí pochopil. “Zkusím si to v praxi!” zasalutoval a odběhl o trochu dál do tréninkového pole. Tam se pokoušel rozvzpomenout si, jak ono dupání fungovalo. Pak pokrčil rameny a bez dalšího přemýšlení začal dusat kopyty o zem. Prach i písek tréninkového pole se rozvířil a Pignite v něm zmizel.
Jelikož část s ohněm se nekonala, ohnivý pokémon vyletěl z prachu jako střela a vykonal výpad kupředu. Tázavě pohlédl na chovatelku.
Ta přikývla. “Ano, tak nějak. S ohněm v zádech se ti poletí z toho prachového oblaku lépe. Ve tvém nárazovém útoku chybí ráz, to je v něm důležité,” pravila a přišla blíže. Eevee ji následovala. Když si ji chovatelka všimla (a přiznala, že na ni málem zapomněla), zamyslela se. “Eevee by ti to mohla ukázat. Přeci jen je to její jediný útok, prozatím,” navrhla a podívala se na pokémona, zda bude souhlasit.
Eevee zvesela pokývala hlavou a přiskočila. “Zapři se do země nohama a pořadně vyraž kupředu. Takhle,” řekla Eevee Pignitovi a názorně předvedla. Zapřela se do země a pak po hlavě vyletěla z místa kupředu.
Chovatelka přikývla. “Správně. Jelikož ale Pignite chodí na dvou nohách, místo hlavy kupředu by měl používat rameno,” vysvětlila a vykročila. “Je to pohyb, jako kdyby sis musel prorazit cestu davem. Nakloníš se ramenem kupředu a takhle narazíš.” Při každé části vysvětlení na sobě předvedla. Jelikož chodila taktéž po dvou nohách, bylo to velmi jednoduché.
“Chápu,” potvrdil ohnivý pokémon a zkusmo se pokoušel narazit kupředu do vzduchu ramenem. Málem však přepadl na nos.
Děvče se zasmálo. “Můžeme to zkusit na tom stromu. Vypadá jako protivník, který tvůj útok ustojí,” navrhla. Pignite se otočil a vyrazil.
Eevee ho následovala a stydlivě po pokémonovi pokukovala, zjevně se neznali ještě tak jako přátelé, spíš jako pracovní kolegové, zaměstnanec a jeho asistentka v brzké fázi seznamování se.
Zkusmo se opřela o strom, aby se ujistila, že je opravdu takový, na jaký vypadá. “Nuže, do toho. Procvičíme si prozatím jen nárazy,” vybídla pokémona.

551 River Hope River Hope | 3. srpna 2018 v 18:11 | Reagovat

[550]:  Pignite přikývl. Ucouvl o pár kroků, aby měl jistý čas na to nabrat sílu a dostatečnou rychlost. Eevee ho celou dobu bedlivě sledovala, aby nepřišla o žádnou chybičku, na jakou by ho mohla upozornit.
Ohnivý pokémon se zapřel kopyty do země a prudce vyrazil kupředu. Naklonil se, vystrčil rameno kupředu a tvrdě narazil do stromu. Dřevo to ustálo, koruna se zakývala a popadalo listí, ještě stále zelené.
Chovatelka pohlédla na Eevee, zda nemá s výkonem žádné námitky. Drobný pokémon barvy sněhu však nevypadal, že by byl nespokojen, tudíž přikývla. “Dobrá práce, Pignite,” pochválila ho. “Můžeš to zkusit ještě párkrát, aby sis s tím byl jist. Také bys měl zkusit i druhé rameno, uvidíš rozdíl v tom narazit dominantnější a druhou stranou těla,” navrhla.
Ohnivý pokémon ucouvl a znovu narazil. Při třetím pokusu ho děvče pobídlo, aby narazil z větší dálky a zkusil také delší náběh. Pignite se učil rychle a vše, co mu zadala, si rychle přisvojil. Eevee ani jednou nevypadala nespokojená.
“Myslím, že teď se můžeme vrátit k ohni, pokud s tím budeš souhlasit,” navrhla. Pignite samozřejmě přikývl, oprášil si z hlavy listí a vydal se zpět na střed tréninkového pole.
“Pamatuješ si celý postup?” zeptala se a pro jistotu vytáhla pokédex, kdyby něco ona sama opomněla. Ohnivý pokémon přikývl.
“Zadupat a udělat prachové mračno, vyvolat oheň na povrch a pak i s ohněm narazit do cíle,” zasalutoval Pignite s úsměvem. Chovatelka přikývla.
“Přesně tak. Můžeš se do toho pustit,” potvrdila s úsměvem a počkala si, až bude Pignite připraven. Ohnivý pokémon se nadechl a zavřel oči. Jeho tělo se rozzářilo jasným ohněm, který ho obalil.
Zatleskala. “Dobrá. Všimni si ohně na tvé kůži. Otevři oči a pokus se udržet ten pocit,” řekla potichu, aby ho nevyrušila z klidu.
Pignite zaváhal, ale nakonec oči otevřel. Udělal krok, pak dva… jistě a svědomitě vystoupil vpřed, stále s plameny jako zápalka. Zářil odhodláním.
“Dobrá práce, Pignite. Teď si útok vyzkoušíme v plné síle, jak to má být,” rozhodla a ohnivý pokémon zasalutoval. Chovatelka zůstala, kde byla, ovšem pokémon se musel přesunout.
“Proveď útok, jak si myslíš, že má být,” řekla. Ohnivý pokémon se nadechl. Zabouchal si do hrudi, aby si nabral dostatečně žhavosti a pak prudce zadupal, čímž rozvířil prach kolem sebe. Zmizel v oblaku. Uprostřed něj se rozzářilo jasně červené a žluté světlo, objevila se silueta pokémona. Pignite vyletěl z kamufláže a prudce zabrzdil před chovatelkou a pokémon. S pohledem, ve kterém se skrývalo očekávání, vyčkal v klidu, co dívka poví.
“Myslím, že bys měl rozvířit více prachu. Tréninkové pole na to není ideální, jelikož je zem již udusaná sama od sebe, ale pokud to budeš zkoušet na pískovém povrchu, rozhodně to bude hustější mračno,” řekla jako první. Pignite pokrčil rameny. Ve zkratce to znamenalo, že provedl to nejlepší, co dokázal. “Jinak byl útok skvělý. Můžeš si to zkusit na stromě, aby sis zvykl na náraz,” pravila.
Pignite znovu zadupal do země a rozvířila se oblaka prachu a zeminy. Pignite v tom celém zcela zanikl a pak se již jen objevilo jasné světlo, které vyskočilo z neznáma. V dalším mrknutí Pignite prudce narazil do stromu a ten se zachvěl. Opadalo listí a Pignitův oheň pohasl. Prasečí pokémon se unaveně posadil a opřel se o kmen.
“Přestávka!” zvolala Eevee a přiběhla k němu. Podávala mu lávový koláček, který pokémon nadšeně vložil do tlamy a kousl. “Je stále teplý!” zasmál se a Eevee starostlivě přikývla.
Zatímco se dvojice bavila po svém, otevřela dívka pokédex. Musela se ujistit o útoku. Nakonec se rozhodla, že je jen přehnaně paranoidní. Kdyby pokémon dělal něco špatně, určitě by si všimla. Nechala Pignita odpočívat.
Po chvíli se na dvojici usmála. “Odpočinul sis?” zeptala se. Pignite si olízl rty a přikývl. “Pojďme si zkusit naposledy útok, pak ti dám již pokoj,” řekla a ohnivý pokémon vstal. Opřel se o své koleno a postavil se na nohy. Znovu přikývl.
Do posledního pokusu hodlal dát vše, to poznala chovatelka zcela jistě dle výrazu a rozpálených očí. Nadechl se, připravil se a prudce zadupal do země, až pomalu nebyl vůbec viděn.
Vyskočil z oblaků již v ohni a prudce narazil do stromu. Oheň ustál a Pignite se narovnal. “Jaké to bylo?”
“Dostačující,” usmála se spokojeně. “Vypadáš unaveně, pro dnešek to stačí. Děkuji ti za trénink.” Dále pohlédla chovatelka na Eevee. “I tobě za asistenci,” dodala.

[2x čokoládka (1x River Hope, 1x Eevee), 2x lávový koláček (2x Pignite)]

552 [A] Drobeček [A] Drobeček | 4. srpna 2018 v 17:06 | Reagovat

[549]:[550]:[551]: Pignite se Flame Charge naučil.

Pignite +6 levelů, +21% sehranosti (10% koláčky)
Eevee +4 levely, +12% sehranosti (1% čokoládka)
Oba pokémoni +1 lásky (River - čokoládka)

553 Slaanesh Slaanesh | 6. srpna 2018 v 8:46 | Reagovat

Gengar "Autari"
učení Shadow Ball
Kvůli Mimikyu jsem dlouho neměl čas na pořádný trénink, to jsem se nyní rozhodl napravit a udělat delší trénink s Autarim. Tentokrát se ovšem nemělo jednat jen o trénink fyzický, jaký jsem prováděl doposud, nyní jsem rozhodl jej trochu rozšířit. Jelikož rozvýjet naše vzájemné pouto je neméně důležité a to v posledních dnech trochu utrpělo, tím že jsem s Autarim netrávil tolik času jako dřív. "Tak,jo je načase to napravit." řeknu si a přivolám Autariho. "Čau kámo. Copak dneska potřebuješ?" "Asi tak různě, ale chtěl jsem opět pro jednou zase potrénovat." "Ou, jsem první na řadě? Ještě tu nevidím nikoho dalšího, takže asi budu co?" "První a jediný dneska. Řekněme, že dnešek bude soukromý trénink." "Jenom mi dva?" Podivý se Gengar trochu nedůvěřivě. "Jo, jenom mi dva. Vajíčka jsem dal hlídat a ostatní neopustí pokébaly pokud je nebudeme potřebovat jako asistenty při tréninku. Ale to už bude záležet na tom jak se ti povede." Autari chápavě několikrát přikývne a pak řekne. "Nemyslím si, že bych od nich potřeboval pomoc, takže většinou chceš cvičit nějaký nový útok, že?" Souhlasně přikývne. "Nejedná se o nic těžkého, tedy pro tebe by se nemělo jednat o nic těžkého, jelikož už znáš podobné útoky. To co se dneska budeme učit se nazývá Shadow Ball a vlastně se jedná o podobnou věc jako je Dark pulse nebo Sludge bomb." "Takže vytvořit kouli a po někom ji hodit." "Jo, správně jenom tentokrát se ta koule nebude vytvářet z temnoty, nebo jedu, ale ze stínu. Pokud ti to dneska půjde, tak bych potom ještě chtěl procvičit i ostatní tréninky. A možná i Dream Eater." "Dream Eater?" Zopakuje Autari nejistě, ale to je přece jenom dosti silný útok, ne? A hlavně má specifický účinek na lidi, ne?" "Ano a ano. V obou případech máš pravdu. Jedná se skutečně o silný útok, který by mohl ublížit, tvému případnému parťákovi a tak jej jako posledně budeme trénovat na mně. A co se týče těch specifických účinků...No řekněme, když se ti podaří ten sen sníst, tak se třeba konečně pořádně vyspím." Autari překvapeně zamrká a zeptá se. "Ty máš noční můry?" Mávnu rukou a řeknu. "Pojďme se věnovat tréninku to můžeme řešit po něm."  Následně dojdu mlčky doprostřed pole. "Takže určitě ti nemusím vysvětlovat jak s tímto útokem začít, ne? Koneckonců jsme něco podobného trénovali již několikrát." řeknu a podívám se na Autariho, který jen přikývne. "Jasně, kámo tohle nebude nic těžkého. Za chvíli budeme moct jít dělat něco zábanvějšího." podotkne Autariho se sebejistým úšklebkem. Koneckonců co by se mohlo pokazit, že? Při učení útoky, ve kterém jenom změní jeho podstatu. Ovšem problím se přece jenom objevil. Gengárův strach ze stínů. Jistě, tento strach se u něj projevoval primárně, jenom když se mu to hodilo nebo když si to najednou uvědomil, ale tohle byl právě jeden z těch případů. Nad Gengarovou sebejistě napraženou rukou se objeví malá kulička. A k ní se následně ze země začnou napínat úponky stínu.      Těch si Gengar všimne sukne sebou, přestane se soustředit a stíny se rozplynou. ´Ajaj, problém na obzoru jak se zdá.´ Gengar se nervozně zasměje a podívá se do strany. "zdá se, že máme problém." poznamenám a dál se dívám na Gengara. "Proč myslíš? Jenom jsem se trochu zamyslel a vypadlo mi soustředění." Slabě se nad jeho odpovědí uchechtnu. Oba dva jsme věděli, že ani jeden z nás tomu nevěřím, na to jsme se až příliš  dobře znali. "Tak to potom ti nic nebrání vyzkoušet to znovu, ne?" Gengar se na mně podívá a zašklebí se. "A proč? Vždyť je jasné, že mi to jde. Hned na první pokus se mi povedlo tu kouli správně vytvořit, nebyla z jedu nebo z temnoty, aby to značilo, že jsem při tom selhal." Přestože se Gengar snaží tvářit sebejistě, tak pod mím upřeným pohledem nakonec zaváhá a uhne na stranu. "Tedy, není to zbytečné, učit se další takový útok. Který prakticky kopíruje ty dva předchozí, i když silou jim patrně stačit nebude?" Slabě si povzdechnu a dojdu ke Gengarovy. "Tento útok bude mít své využití věř mi." řeknu a podrbu. Tohle byl skutečný důvod, proč jsem se rozhodl trénovat tento tok, abych trochu zmírnil jeho strach ze stínů. Protože jsem si byl jistý, že jinak by se tohoto strachu sám zbavit nedokázal. "Ale dobře, co třeba začít procvičováním toho co už umíš?" řeknu, abych Autarimu trochu zlepšil náladu, jelikož předpokládám, že aspoň takto ho trochu nabudím na samotný trénink. "Jo, to bychom mohli, takže co to bude Sludge Bomb, Dark pulse a Hypnoza?" nadhodí Gengar a já jen přikývnu. "Jo, jo a jo. Přesně tohle budeme hlavně procvičovat, i když teda hypnozu dáme až nakonec společně s Dream Eater."  začnu a rozhlédnu se po okolí. "Takže začneme Sludge bombou. Trénink bude v tomto případě spočívat v tom, že zkusíme donutit Sudge bombu vybudchnout ještě ve vzduchu, abychom tak maximalizovali jeho účinnost co se týče otrávené oblasti." řeknu a následně zkontroluji směr větru, aby se náhodou nestala nějaká nepříjemnost, jako oblak jedu letící mím směrem. "Tímto směrem." řeknu a otočím se, abychom měli vítr v zádech. "Jak toho mám docílit, vždyť Sludge bomba vybuchne, až když se dotkne země." Slabě zavrtím hlavou. "Ne vybudchne, až do něčeho narazí. A v tom je zásadní rozdíl, kterého při tomto tréninku využijeme." Odmlčím se a pak pokračuji. "Jistě pokud, bychom v nějakém více lesnaté oblasti, tak bys mohl použít třeba větev a tak. To v našem případě, ale není možné, takže te%d nám vyvstává otázka, jak zajistit, aby proběhl výbuch ještě ve vzduchu?" Autari se zamyslí a pak řekne. "Vypadá to jako bys naznačoval ji zasáhnou něčím jiným." řekne Autari a zašklebí se. "Bingo, a bude to druhou Sludge bombou." řeknu a lusknu prsty. "Při tom budeš muset jednak trefit první kouli včas, a za druhé co je důležitější ještě ji musíš správně trefit." "Správně trefit? Co tím myslíš?" zeptá se Gengar a nakloní hlavu na stranu. "No jde o to, že podle toho, jak bys kouli zasáhl, tak bude vypadat samotný výbuch. Pokud ji zasáhneš ze strany, tak většina jedu poletí na opačnou stranu. Pokud ze spodu, no tak vytvoříš takovou fontánu." Gengar se zasměje a řekne. "Takže jdeme vytvářet fontánu na osvěžení?"  Lehce protočím očima nad jeho vtípkem a pak pokývu hlavou, "no jo něco takového budeme dělat." řeknu a rukou mu ukážu, že má volné pole působnosti. "tak, jo pojďme se podívat jaký deštík, uděláme." řekne a vytvoří první kouli. Chvilku počká, jak přemýšlí a následně ji hodí vysokým obloukem před nás. Hned na to vytvoří další v druhé ruce, počká než koule dosáhne mrtvého bodu a pak ji hodí. Již když druhou kouli posílá je zkušenému oku jasné, že koule letí oproti první příliš nízko a což se po chvíli přece jenom i ukáže, jelikož se minou o dvacet čísel. "Na první pokus to nebylo zas až, tak špatné." Oznámím a podívám se na Gengara, který se již připravuje na druhý pokus. "Jistě, že nebylo teď koukej, druhá ji dostane." řekne Gengar a opět provede svůj útok. A tentokrát se mu to povede. Sice spíš než druhá koule se trefila první, ale to je jenom detail, který ovlivňuje pouze to jak se koule rozprskne. Jak by řekl Autari. ´Jenom nepodstatný detail.´ "trefily se." přitakám po zkouknutí výsledku. "Copak tys o mně pochyboval? To mně teda ranilo." Slabě se nad jeho slovy uchechtnu a odpovím. "Jistě, že jsem nepochyboval, jenom jsem tě chtěl pochválit za tvůj úspěch." "Pochválit jo? No zdá se, že se máš ještě taky v čem zlepšovat. Možná by sis mohl dát trénink se mnou." Autari se zasměje a pak dodá. "Spíš určitě, nesmíme to odkládat. Po dalším pokusu řekneš a to teď opakuj po mně: Ó opravdu výborný výkon, netušil jsem, že jsi až tak dobrý." Na chvilku se odmlčí a než mu to předříkám, pak pokýve hlavou a pokračuje. "Sice je to takové jednodušší, ale přece jenom má se začínat od píky, že?" řekne Gengar a se smíchem provede další pokus. Smích mu ovšem odumře, když oba dva uvidíme jak dalece mine, jelikož se na to příliš nesoustředil. "Ó opravdu výborný výkon, netušil jsem, že jsi až tak dobrý." Pronesu s kamenou tváří, což vůbec nebylo těžké vzhledem k masce, úplně ignorujíc jeho výsledek. "Tak co jaké to bylo, znělo to dobře, máš pocit, že jsem se trochu zlepšil?" zeptám se, přičemž mám co dělat, abych se nezačal smát.

554 Slaanesh Slaanesh | 6. srpna 2018 v 8:47 | Reagovat

[553]:"No, nebylo to nejhorší. Ale chce to víc procítěně a ne, jako bys byl básník, který jen recituje. Musíš,...dát do toho svou duši, aby jsi se zlepšil. Zkus to znovu a lépe." Odpoví Gengar, držís se své role učitele povzbuzování, i když mu během toho taky pěkně cukají tváře. "Dobrá, takže zkus to ještě jednou, třeba ti to teď půjde o něco lépe." Chvilku se jen na Gengara dívám a pak se zeptám. "Ehm, nebude první ten tvůj útok?" Gengar se podívá směrem, kam doletěli poslední dvě koule, pak si odkašle a zavrtí hlavou. "Ne, první si to musíš pořádně procvičit, než to začneme trénovat na ostro. Potřebuji se na tebe plně soustředit, abych věděl, zda to náhodou neděláš špatně. A kdyby jo, tak abychom to podchytili hned, než si to zafixuješ. A proto teď budeme trénovat bez provádění Sludge bomby." vysvětlí Gengar a ukáže na mně prstem. "A teď se ukaž." "Stále to stejné?" "Stále to stejné." Odkašlu si, nasucho polknu a pak začnu. "ó, tak výborný výkon, netušil jsem, že jsi tak dobrý."  Gengar začne okamžitě vrtět hlavou. "Ne, ne, ne. Takhle to nebylo. Říkali jsme se přece, zopakovat to co posledně a to bylo co? No: Ó opravdu výborný výkon, netušil jsem, že jsi až tak dobrý. Slyšíš tam ten rozdíl? Tvoje tak dobrý, proti tomu mému až tak dobrý." Gengar si založí ruce a pokýve hlavou. "Je v tom opravdu velký rozdíl, to mi věř. To jedno slovo na víc, ty dvě písmenka tomu dávají daleko víc. Tvoje je vyjádření údivu nad tím, že máš dobrého pokémona, to moje je pochvala, jelikož říká, že jsi věděl, že máš dobrého pokémona, ale nevěděl jsi, že to je nedostačující pro popsání jeho schopností. Takže, teď když jsme si to ysvětlili, tak znovu a lépe." Gengar naposledy důrazně kývne a čeká jak se mi to tentokrát povede. "Ó opravdu výborný výkon, netušil jsem, že jsi tak dobrý." Gengar vítězoslavně zvedne prst. "Slyšel jsi to Slaaneshi? Neznělo to mnohem líp? Ne li rovnou desetkrát líp? Jenom ještě musíme zapracovat na tvém hlasu, dostat do něj tu tvou duši. Abychom dokázali dostat to tvé povzbuzení na úplně nový level. " Odmlčí se a pak pokračuje. "takže začneme tím ó, je velice důležité. A musí v něm zní ten úžas, to překvapení. Teprve pak to dostane ten správný účinek. To překvapení, to je ta věc, která dokáže člověka nabudit." Slabě si odkašle a opraví se. "Tedy pokémona, samozřejmně. Ve tvém případě jde primárně o pokémona, i když jistě. Funguje to i na lidi." odpoví dřív než , mám možnost se zeptat. "Dobře, myslím že to chápu." Odsouhlasím a následně chvilku s Autarim trénuji správné vyslovení písmena ó. "Óó." vydám po chvíli a Gengar konečně spokojeně kývne. "No vidíš, že ti to jde. Přece jenom děláš pokroky, už jsem si myslel to nedokážeš." Podívám se na něj trochu překvapeně a zeptám se. "A neměl jsi mně teď pochválit?" Autari sebou trhne a začne ze sebe soukat. "Pochvala,...a jo...no jistě pochvala...já...víš, tohle je druhý stupeň takzvaná negativní motivace, pokud se dneska zvládneš naučit pozitivní, tak k ní můžeme příště přikročit. Jde vlastně o to, že toho kohochcete povzbudit popichujete, že není až tak dobrý, že jste od něho čekal víc a tak. To ho namíchne a on se pak snaží víc, aby vám dokázal pravý opak. Je to těžší na zvládnutí, takže až někdy příště." zakončí Gengar, když se mu opět podaří najít správnou nit vedení. Teď to již neudržím a začne se nekontrolovatelně smát. "Fakt super, ještě tě naučit jak přivolávat pokémony, hodím ti svůj plášť a mohl by ses za mně vydávat. Dovednosti na to již očividně máš, takže by ti v tom nic nebránilo." řeknu, když se uklidním dostatečně na to, abych mohl v klidu mluvit. Gengar se nad tou pochvalou zasměje a pak zavrtí hlavou. "Myslím, že bych byl lepší trenér než ty." Uchechtnu se a odpovím mu na to. "To bys neměl, až tak těžké vzhledem k tomu, že jsem chovatel. Každopádně, ale praďme se k tréninku. Myslím si, že bychom v něm měli opět o něco pokročit, jestli to chceme do večera stihnout. Nebo aspoň dneska." dodám, jelikož si uvědomím, že takové štěstí patrně mít nebudeme. "Takže pokračujme v tréninku Sludge bomb." Gengar přikývne a provokativně se zeptá. "A bude povzbuzování?" Na to se jen uchechtnu. "To záleží na tom jak se ti bude dařit přece. Mělo by to být svým způsobem jakási odměna, tak ti nemůžu stoprocentně slíbit, že ji dostaneš, pak by ses tak nesnažil, abys ji slyšel." odpovím a pod maskou se ušklíbnu, nad Autariho reakcí, který jako vážně pokýve hlavou a řekne. "Zdá se, že se opravdu zlepšuješ." Následně se už začne, ale opět věnovat tréninku a tak se zase o něco posuneme dopředu. Teď, když se na trénink plně soustředí, tak se mu již nestane to, že by minul tak moc jako při začátku našeho prohození rolí. Přesto to dvakrát špatně načasuje a dva útoky se minou, takže jej za to nemůžu pochválit. Ale jelikož jsme přestali aktuálně dělat blbosti, tak jsme  tréninku rychle kráčeli vpřed. A sotva po dvaceti minutách jsme připraveni posunout se do další části.  "Výborně, výborně. Tohle ti už jde skvěla, takže se soustředíme na další část tohoto tréninku. Zatím jsi vždy trefoval víceméně tu první kouli druhou, čím jsi vytvořil, fontánu jak jsi ji nazval. Nyní to zkusíme otočit, tak aby jsi zasáhl první koulí tu druhou a vytvořil jsi místo toho déšť. Aby se ti to povedlo, budeš to změnit to jak aktuálně provádíš tento trénink. Teď určitým způsobem hodíš první kouli a následně pak podle tohoto způsobu si vybereš kam hodíš tu druhou, abys ji trefil." odmlčím se a podívám se na Autariho, jestli mně stíhá, když přikývne tak pokračuji. "No, a teď si prvně budeš muset vytyčit kde chceš, aby byla zasáhnutá druhá koule a podle tohoto cílu to pak specifikovat, jednat." Gengar nakloní hlavu a zeptá se. "Ale víceméně budu dělat to co doteď, ne?" "No, ano jediný rozdil bude v tom, že si musíš prvně vytyčit cíl, zatímco předtím sis mohl cíl vybrat až zpětně, jelikož první koule se pohybuje pomaleji a druhá ji snadno dožene, teď když budeš chtít trefit tu druhou, tak musíš přesně vědět kam ji budeš házet, jinak ti proletí kolem sebe a nic se nestane." Pokračuji ve vysvětlování. Gengar nakonec pokýve a ujme se toho vyzkoušet to v praxi.  
První pokus se mu sice podaří trefit, ale je to krásná fontána o jakou jsme se pokoušeli předtím. "Není to až tak jednoduché jak se zdá, že?" zeptám se ho a nechám jej pokračovat druhým útokem. Ten ovšem dopadne stejně jako ten první a třetí taky. Až u nějakého desátého pokusu, se konečně podaří Autarimu trefit koule správně. "Výborně, přesně takto jsem si to představoval." řeknu nadšeně, když se mu to konečně povede. "To víš, musel jsem tě trochu znejistit, abys začal správně chválit, takto nějak to má vypadat." odpoví mi šklebící se Haunter. Nad jeho odpovědí se jen zasměji a mávnu nad tím rukou. "Ještě parkrát a přejdeme k dalšímu útoku, dobře?" Dokončení tohoto tréninku nám pak již dlouho netrvá. A do pěti minut, jsem tak spokojený, že dám Gengarovy jedno Leppa berry.
"Takže, co tam máme dál? Dark pulse, že?" řeknu a v duchu si udělám fajku u Sludge bomby. "Takže jak procvičit jej? Hm, možná bychom mohli použít rotaci, jak to učím Greninju, co myslíš?" Gengar se na mně podívá a zamyslí se. "Rotaci? To je jak ve vzduchu částečně zatáčí, ne?" "Jo přesně tak." přitakám. "A nebudeme teď dělat něco jiného, už jsem to parkrát zkoušel a aktuálně mně to moc nebaví. Tohle bychom mohli vyzkoušet někdy jindy, že jo?" Navrhne Gengar ve snaze se z toho vymluvit. "Ehm, no dobře, teď ale potřebujeme vymyslet jak to procvičit." Gengar se zasměje a poplácá mně po zádech. "To už je na tobě kámo." Jen natočím hlavou a koutkem oka se na něj podívám. "Ro-ta-ce." vyslabikuji mu, načež se Autari otočí a dá mi ruku kolem krku. "Ale jelikož jsi můj dobrý kámoš, tak ti samozřejmně s vymýšlením pomůžu, že jo? Co bych to byl za kámoše?" zeptá se se smíchem a následně začne taky přemýšlet nad tím, jak procvičit Dark pulse. Po chvíli ticha, kdy ani jednoho z nás nic nenapadne navrhne Gengar, že bychom prvě procvičili zbytek a k tomuto se pak vrátili.

"Dobře, takže teď bude čas na trénink Hypnozi a následně Požírače snů." odmlčím se a následně vyrazím k nejbližšímu stromu. "Kámo nebudeme na to potřebovat asistenci?" Slabě zavrtím hlavou. "Já ti budu asistovat. Bude to bezpečnější." Gengar trochu nejistě přikývne. "Jsi si jistý?" Souhlasně přikývnu. "Co nejhoršího by se mi koneckonců mohlo stát?" zeptám se a pak s ironickým smíchem dodám. "V nejhorším případě se mi bude zdát to co obvykle." řeknu a pokrčím nad tím rameny. "Jo, vlastně říkal jsi, že máš poslední dobou noční můry." vzpomene si Gengar. "Poslední dobou skoro každý den." upřesním a sednu si ke stromu. "O co jde?" Slabě si povzdechnu a podívám se na něj. "No, prostě na něco jsem si vzpomněl ze své minulosti a teď ne a né na to zapomenout. Ale však brzo to patrně uvidíš sám. Pochybuji, že by toho moje mysl nevyužila a nevtlačila mi to opět do snů." odmlčím se a pak se podívám na Gengara. "A,...no pokud ti ten sen sním, tak to neuvidím, ne?" Nadhodí Gengar a já jen přikývnu hlavou. "Tak si zapamatuj konec a já ti pak dovyprávím zbytek." řeknu a pak se mu podívám do očí, které již začínají rudnout. Přestože se snažím spánku odolávat, tak nemám šanci, Gengar je v tomto útoku s tímto útokem příliš schopný na to, aby se mi podařilo odolat jeho síle. O chvilku později, již mé bezvládné tělo Gengar opírá o strom a pak již se slovy. "Tak pojďme se podívat co se ti bude zdát. " řekne si Gengar pro sebe a opatrně mi vstoupí do snu.

555 Slaanesh Slaanesh | 6. srpna 2018 v 8:47 | Reagovat

[554]:Gengar se opět objevil na louce a stejně jako, když takhle poprvé vstoupil Slaaneshovi do snu, nikoho neviděl. ´Proč mi to jen něco připomíná.´ Proletí mu hlavou a následně uslyší, dunění. Jako kdyby bylo zemětřesení. Celá země se otřásá a po chvíli se velká část louky propadne o dobrých pět metrů níž a vytvoří tak sráz. Díky tomu má Autari konečně možnost najít do té doby zarostený tunel. ´Vždyť tu už jsem jednou byl, když jsem trénoval. Někde tady by měl být ten chrám, ne?´ Docvakne gengarovy a následně se začne přibližovat k tunelu. O chvilku později z něj vyleze dívka. "Slaane pojď, rychle pospěš z tohoto budeme mít problém."  Gengar přiletí k díře a společně se zahledí do díry, do které se pomalu tečou stroužky hlíny, které ji nakonec zasypou. Kromě pomalého padání kamení se, ale notnou chvíli nic neděje a tak dívka opět zavolá a opět čekají. Chvíli se opět nic neděje, než z díry vyrazí slabé. "Nemůžu se hnout, uvízl jsem tady." Slaane?" vykřikne dívka zděšeně a začne pomalu lézt opět dolů a v její těsné blízkosti ji následuje Autari, kterého taky zajímá co se dělo. Slezou asi o dva metry níž, než mně objeví. Skřípnutý pod kamenem, obličej přimáčkuný k zemi tak, že mi přímo na něj dopadala hlína, která se z vrchu sypala. "Jsi v pořádku?" dostaneme ze sebe dívka i gengar ve stejnou chvíli. ´Nemůžetě slyšet.´ Pokárá se Gengar a dál sleduje co se děje. "Bolí mně noha, nemůžu se hýbat." následně pokývu hlavou a odsunu trochu hlíny stranou, abych mohl lépe dýchat. "Zajdi pro pomoc Suzu. Prosím doveď někoho." Suzu odhrne hlínu a vytvoří před mími ústy ďolík, abych mohl lépe dýchat, ale ten se začne ovšem velice rychle zaplňovat opět hlínou. "Nemůžu zasype tě to." Gengar se už už chystal pozřít tento sen, ale pak si všiml toho odhodlaného výrazu v jeho tváři. ´Tohle pro něj ještě není ta můra, zatím se ještě můžu dívat.´ Dojde Autarimi a tak se uklidní a pozoruje scénu před sebou. "Potřebujeme pomoc, nekážeš mně odsud dostat." řeknu důrazně a opět pohnu trochu hlavou a podemně se sesype další kousek zeminy. "zvládnu to tu, ale pospěš." dostanu ze sebe. Suzu se nejistě podívá Slaaneshovi do očí a pak chabě přikývne. "Dobře, počkám na tebe tam, kde mně najdeš." řekne a pak ještě odhrne co nejvíc hliny, aby měla víc času. Vyleze nahoru a taky odhrne trochu hlíny, aby dolů nepadala tak rychle a ona tak měla víc času. Tohle zdržení, tahle příprava nakonec, ale zúůsobí ještě větší tragédii. Znovu se začnou ozývat otřesy, tentokrát za to nemůže ale hroutící se podpěry chrámu, ale pokémon, který se dere nahoru. Suzu se rozběhne pryč, jelikož poznala, že ji hrozí nebezpečí. Bohužel, ale příliš pozdě. Zdržela se příliš dlouho. A tak Gengar, který vyletěl nahoru zároveň se zvukem má možnost spatřit to co vytvořila má mysl k popsání toho co se dělo na povrchu. Obrovský onyx vyrazí ze země rozhlédne se a následně skočí na Suzume. ta zakopne a tak se jí podaří vyhnout se prvnímu útoku běsnícího pokémona. Při druhém útoku, tentokrát ocasem, už ale bohužel nemá takové štěstí. Už při nárazu může Gengar slyšet zvuk praskajících kostí, který jenom umocní následný dopad k tunelu. Přestože se Suzu už nepohne pro jistotu, provede onyx ještě jeden útok, tentokrát svým rohem. Roh utrhne malé dívce celý bok a onyx se následně začne zase zavrtávat do hlubiny podzemí. Jeho vyvrtaný tunel prorazí ten můj a tak se neudusím kvůli hlíně, která padá nyní již do druhého tunelu. Gengar šokovaně přiletí k umírající dívce a chvíli ji šokovaně pozoruje. Díky času, který ztrávil u Onyxovi oběti, přišel o v té době němí výraz mého zděšení. Ze zamyšlení gengara vytrhne, až zděšený výkřik. První okamžik si myslel, že se jedná o výkřik některého z rodičů, který hledal dítě. Ale když se rozhlédne nikoho neuvidí a v tu chvíli mu docvakne, že ten křik, vychází z mého tunelu. Vletí dovnitř připravený okamžitě pozřít sen, hned jak mně uvidí. Nebo to si v tu chvíli aspoň myslel. Než mně uviděl. Bez nádechu křičícího, svýjejícího se tak, že si sám rozervávám kůži, jak se snažím posunout hlavu, aby na mně přestala kapat krev mé kamarádky. Gengar mně dlouhé dvě minuty šokovaně sleduje, jak se snažím dostat pryč, než se vzpamatuje natolik, že se mu podaří pozřít sen.  
Gengar mlčky vystoupí a následně jen šokovaně hledí do mého pomalu se sklidňujícího se obličeje. "Patrně o chvilku později a probral by ses sám." zamumlá si Gengar a následně se podívá na oblohu. Podle slunce ještě nebyli ani tři hodiny. "Nechám tě chvíli prospat." zamumlá a zaleze do mého stínu.

Autari mně probudí až po sedmé hodině. "Jak ses prospal?" zeptá se mně a já slabě pokývu hlavou. "Prázdně. Kolik jsi toho viděl?" zeptám se a ospale zívnu. "Typuji, že asi většinu." oznámí Autari a sedne si přede mně. "Prvně něco pojíme, jo? A pak ti, když tak povypravím zbytek." řeknu a začnu se hrabat v batohu. "Chtěš o tom mluvit? Teda, myslím tím. Očividně to pro tebe byla dosti velká rána a nejsem si jistý, jestli bych to měl být já, komu se budeš svěřovat. " Řekne Gengar a nejistě se poškrábe na zátylku. "Stejně jsi už většinu viděl, tak ti to aspoň začlením do kontextu." odpovím a podám mu jeden sendvič, zatímco druhý si vezmu sám.

556 Slaanesh Slaanesh | 6. srpna 2018 v 8:47 | Reagovat

[555]:Chvilku mlčky jím dívajíc se jen na svůj sendvič. "No přemýšlím, kde začít." pronesu a zase na chvíli zmlknu. "Asi od Suzu, no zaslouží si, abych jí aspoň v tuhle chvíli říkal jménem, které ji neštvalo. Takže Suzume, byla moje nejlepší kamarádka. Oba dva jsme bydleli v jednom paneláku, přímo pod sebou jsme dokonce měli i pokoje. Ani si nepamatuji kolikrát mi mamka hubovala za to jakým způsobem jsme se domlouvali. Když Suzume něco chtěla, tak začala v pokoji skákat a dupat, když jsem já měl čas, tak jsem vzal koště a bouchal s ním do stropu, že můžu. Pak jsme oba dva vylezli ven a setkali se před dveřmi, bez toho, abychom na sebe museli zvonit. Což vadilo hlavně Suzume, protože za byla o trochu menší a měla potíže dosáhnout na zvonek." Odmlčím se a podívám se na zem. "Spoustu času jsme trávili venku, často na mnohých temných a i nebezpečných místech. Upřímně nebýt jí, nevím jestli bych se někdy zaměřil na dušší typy. Prohledali jsme tolik míst, kde jsme byli jistí, že najdeme nějakého ducha, že si to ani nepamatuji. Samozřejmě jsme žádného nikdy nenašli. Naštěstí. Jednoho dne jsem čistě náhodou našel chrám Giratiny. Byl to jeden z těch menších chrámečků, které byli snad po tuctech v každém regionu. No chrám, spíš taková svatyňka, i když tahle byla o něco větší, jelikož jak byl pohřben, tak se tam usídlil Onyx, který si z něj udělal domov a později z si jej rozšiřoval takový malý komplex. Byl jsem tam asi dvakrát a pokaždé se mi podařilo vystihnout čas, kdy byl Onix pryč. Pak jsem tam šel se Suzume." zmlknu a podívám se na poslední kousíček sendviče. "Když jsme tam byli, tak se vrátil Onyx a začal běsnit. Ani nevím, jestli to bylo tím, že jsme narušili jeho domov nebo to bylo něčím jiným. Dosud jsem nebyl schopný si ho ani vyhledat v pokédexu." Opět zmklnu a chytnu si masku. "Bojíš se ho?" zeptá se Autari, který se o něco přiblížil. Slabě zavrtím hlavou. "To není strach, to je přímo panika. Pokud bych ho uviděl třeba na při zápase měl bych potíže jenom zůstat na místě. Nedokázal bych vám při boji s ním dát nějakou podporu." Další slova neřeknu, jelikož ucítím Gengarovu ruku na rameni.  Zvednu pohled ze země a podívám se na něj. "Kámo v klidu. O Onixe se postarám a uvidíš, že Suzume někde najdeme. Viděl jsem její obličej měla velkou vůli žít. Určitě na tebe někde čeká." řekne Gengar a usměje se. Přestože mít ani ne dvacet cenťáků od obličeje smějícího se Gengara, by nebyla věc, která by dokázala někoho utěšit. Autarimu se to přesto nějak povedlo.  Imaginárně se opřu o jeho hruď, zatímco mně Gengar několikrát poplácá po zádech. Následně se bez toho, abych si to v svém stavu nějak uvědomil natáhne do mého batohu a vytáhne pokédex. Otevře jej a v rychlosti vyťuká jedno heslo. Zpočátku ani nezaregistruji, že pokédex říká informace o Onixovi. "...může se vyvinout ve Steelixe..." Trhnu sebou, ale Autari mně poplácá po zádech a řekne. "V klidu kámo, myslím že už jsi dosáhl věku si to poslechnout." oznámí mi a pak zmklne, abych mohl slyšet pokédex. Pokédex ani moc nevnímám, jediná věc které věnuji pozornost je Gengarovo tělo. Tak temné a chladné a přesto jakoby nabízelo vidinu zapomnění.
Ještě chvíli poté co pokédex skončí, mi Gargar poskytuje morální podporu. "Díky kámo." zamumlám a pomalu se narovnám. "Pojdme to taky dokončit dřív, než se pořádně setmí." pronesu a nejistě schovám pokédex. "Nebo, ještě se napijme, pro jistotu." zamumlám. a podám Gengarovy sodu, zatímco já vypiji druhou.
"No Dark pulse přeskočí stejně ho už umíš perfektně. Pojďme se chvíli pokoušet o Shadow Ball." řeknu a podívám se Gengarovy do očí, ten k mému překvapení jen souhlasně přikývne. "Jasně kámo, uděláme tento trénink a pak zajdeme dělat něco zajímavějšího." následně se ušklíbne a poodletí trochu stranou.  
Narovnám se podívám se na něj. "Jsi si jistý, dneska tě do toho nemám síly nutit, nebo tak. Klidně z toho můžeme vycouvat." Navrhnu, ale Autari jen nesouhlasně zavrtí hlavou.

"Zapomeň na to, já to nějak zvládnu, stejně jako ty no ne?" řekne Gengar a zhluboka se nadechne jak se připravuje začít s útokem. V ruce se mu opět objeví malá stínová kulička, Gengar spokojeně přikývne a následně zavře oči, zhluboka si vydechne a pak začne kuličku zesilovat. Ze země, z jeho vlastního stínu se vytvoří první provazec, který vstoupí do stínového orbu. Gengar se stále bez použití očí se vydechne, spíš pro efekt, než že by to potřeboval a následně začne pracovat na dalším provazci, aby se koule zvětšovala o to rychleji. Tentokrát to trvá déle, jelikož další nejbližší stín je podstatně dál  a tak mu to trvá prostě déle. Se dvouma provazcema během chvilky již orb v jeho ruce dosáhne velikosti. Gengar nyní otevře oči a i když se snaží ovládat, tak sebou přirozeně škubne, až přetrhne jeden provazec. Na druhou stranu se mu podaří ten z jeho stínu udržet a to je přece jenom obrovský pokrok, oproti začátku. Slabě přikývnu a počkám, než Gengar svou stínovou kouli odhodí. "Wau, opravdu jsem nečekal, že se ti to povede. Jsi schopnější než, jsem si myslel." řeknu a svá slova podtrhnu upřímným potleskem. Gengar se jen spokojeně zazubí a mávne nad tím rukou. "Ještě to chce potrénovat. Stále to není dokonalé, ale zlepšuje se to." odpoví Gengar a přesune se, aby byl blíž k dalším stínům. Opět začne se zavřenýma očima a předtím než poprvé vydechne, tak již vytvoří dva svazky stínů, které pudují do jeho koule. Pomalu se k němu začnu přibližovat, když si všimnu že z mého stínu vyrazil další svazek, který rychle sněřuje k orbu. Slabě se otře o ruku a před cuknutím jej zastaví jen má slova. "Vklidu Autari, to jsem jen já." Gengar si úlevně vydech, sice nahlas neřekl co si myslel, že to bylo, ale oběma nám bylo jasné, z čeho měl strach. Stejně jako já, ani on nedokázal porazit tak snadno svůj strach. "Strach nesmíš porazit, ale musíš s ním bojovat." Pronese z ničeho nic Gengar, překvapeně zamrkám a přikývnu. "Něco podobného bylo v mnoha knihách, co jsem četl. Pokud se svým strachem nebojujeme, tak bude čím dál těžší se mu postavit. Naštěstí máme někoho díky komu v tomto boji nestojíme sami,že Autari?" zeptám se ho, ten jen přikývne a následně odhodí již s otevřenýma očima kouli. "Gratuluji, vědomě jsi zvládl se dotknout stínu." Poblahopřeji mu a za což se mi dostane poděkování. "A kdy se ty odvážíš dotknout Onixe?" Na jeho poznámku zareaguji poblednutím, skoro to Gengar přehnal. Naštěstí pro něj jenom skoro. "A-až ho přece po-porazíš, to je jasné, no ne?" Dostanu ze sebe přes odpor mého mladšího já, které jenom z té myšlenky stále dostávalao záchvat paniky.
Gengar pokýve hlavou a ušklíbne se. "Budu si to pamatovat." "Dobře, ale než na někoho takového půjdeme měl bys ještě pořádně potrénovat." odpovím mu a mávnu rukou směrem kam dopadl poslední orb. "Ještě budeme chvíli pokračovat." Gengar pokýve hlavou a pokračuje v tréninku. Ze začátku stále ještě má zavřené oči, ale po každém pokusu, pokaždé když se o něj trochu otře jeden ze stínových svazků, získá trochu víc sebejistoty. Po půl hodiny už pracuje s otevřenými očima, poletujíc po poli a ještě stíhající si se mnou vyměňovat narážky. "Vypadá to, že se zvládáš postavit svému strachu. Třeba já se zvládnu postavit tomu svému." Zamumlám si tiše pro sebe, když se Gengar nachází na druhé straně pole, a nepřítomně si poklepu na masku. Z přemýšlení mně vytrhne prolet Gengara nad hlavou. "Budeme končit, hned jak procvičíme Lick." zavolám za ním a dojdu do batohu. Vytáhnu z něj další berry, které vyhodím do vzduchu, Gengar jej ve vzduchu zachytí a následně přiletí ke mně, jelikož nic dalšího už nehážu a směřuji ven z pole.

Gengar: 2x Leppa Berry, 1x sendvič, 1x soda
Já: 1x sendvič, 1x soda

557 Kami Kamai Kami Kamai | 6. srpna 2018 v 17:48 | Reagovat

1. Poochyena – Yume, Charmaner, Lapras
2. Procvičení – Tackle, Bite, Učení – Shadow Ball; Procvičení – Scrath, učení Ember; procvičení – water gun
3.
Část 1/2
Už to bylo celkem dlouho, co jsem se svými pokémony netrénovala, atak jsem se rozhodla, že je zase čas se pustit do nějakého tréninku. Došla jsem na tréninkové pole, kde nebylo moc lidí a tak jsem se rozešla dozadu, kde nebyl vůbec nikdo.
Chvíli jsem tam jen tak stála a přemýšlela jsem, kdo by mohl dneska trénovat. §o chvíli jsem se rozhodla, že půjdu trénovat Poohyenu, Charmander a Laprase. Vzala jsem si jejich pokébally a sevřela jsem je v ruce. Batoh jsem si opřela o strom a poté jsem se rozešla blíže k vodě. Následně jsem si dva pokébally schovala do kapsy a první jsem hodila před sebe a přede mnou se objevil Poochyena. „Ahoj Yume. Jak se máš,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Ahoj, mám se dobře,“ řekne Yume a nenápadně se přesune do bláta, které bylo vedle něj. Já jsem si toho všimla, ale nějak jsem na to nereagovala.
„Tak jo, zatrénujeme si trochu, co říkáš,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Hmm, tak jo,“ řekne Yume. „Tak se první trochu proběhni,“ řeknu mu a začnu se dívat okolo. Poté začnu sbírat nějaké klacky a začnu je zapichovat do země. ‘Fajn, tak to by bylo, můžeme začít s tréninkem,‘ pomyslím si a pak se podívám na Yumeho, který pobíhal po okolí. „Yume, pojď sem, můžeme jít trénovat,“ řeknu mu a poté čekám, až ke mně dojde. Když ke mně dojde, tak se na něj usměju. Yume dojde ke mně a dívá se na mě. „Tak jo, první si procvičíme útoky, které už znáš a pak se naučíme ještě jeden,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo,“ řekne Yume. „Tak začneme s Tackle,“ řeknu mu a dívám se na něj. Yume se rozběhne a použije Tackle na klacek. Mlčky ho sleduju a čekám, jak se mu bude dařit i dále. Yume po chvíli porazil všechny klacky a došel ke mně. „Tak co? Jaké to bylo,“ zeptá se Yume a dívá se na svou trenérku. „Hmm, ho bylo to dobré, jen bys mohl klidně narazit do toho klacku ještě silněji, ale to zvládneš,“ řeknu mu a poté vezmu do ruky jiný klacek. „Tak, teď si vyzkoušíme Bite, myslím, že už tento útok znáš,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Jo, jasně jdeme na to,“ řekne Yume a dívá se na trenérku a čeká, až bude moct začít. Posadím se na zem a chytnu do ruky klacek. „Tak jo Yume, můžeš,“ zavolám na něj a sleduju ho. Yume se rozběhne a odrazí se od země, následně se do klacku zakousne a zůstane na něm viset. ‘Hmm, mám takový pocit, že jsi na to trochu zapomněl, ale to nevadí, to si zopakuješ a bude se ti to dařit,‘ pomyslím si a dívám se na něj. „Tak jo, zkus to znovu, určitě ti to půjde,“ řeknu mu s úsměvem. Yume se otočí a poté se opět rozběhne a opět zaútočí na klacek, do kterého se zakousne a tentokrát se mu podaří klacek překousnout. „No vidíš, říkala jsem ti, že ti to půjde,“ řeknu mu a usměju se na něj.  „Joo, jde mi to,“ řekne Yume a zavrtí ocasem. Já se na něj usměju kývnu hlavou, aby mohl pokračovat v tréninku. Yume se opět rozběhne a ukousne klacek. „Ještě pokračuj, ať ti věřím, že ti to jde, že to není jen náhoda,“ řeknu mu a vezmu druhý klacek, aby mi neukousnul prsty. „Můžeš Yume,“ zavolám na něj a sleduju ho. Yume jen zavrtí ocasem a pak se opět rozběhne na klacek a ukousne klacek. „Juchů, povedlo se, povedlo se,“ řekne Yume radostně. Já se jen zasměju a dívám se na něj. „Jo, jde ti to, moc se snažíš dneska,“ řeknu mu a dívám se na něj.
Poté se zvednu ze země a podívám se na něj. „Ještě se naučíš nový útok a to Shadow ball, jde o to, že začneš hromadit sliny v tlamě a pak je zformuješ do koule a tu poté vyšleš na nepřítele,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Hmm, takže budu po nepříteli plivat,“ zeptá se Yume a dívá se na svou trenérku. Trochu se zamyslím a usměju se. „No, tak úplně ne, ale na druhou stranu to i tak funguje,“ řeknu mu a dívám se na Yumeho. „Aha, myslím, že to chápu, tak já to jdu zkoušet,“ řekne Yume nadšeně. Poté se začne soustředit a začne shromažďovat sliny, které se pomalu začnou formovat do koule a poté jí pošle na kámen, který byl před ním, ale objeví se tam jen malý škrábanec. „No, vypadá to celkem dobře, ale je to jasné, že bude muset být mnohem větší, aby se někomu něco stalo, třeba tomuto kameni, chápeš, co myslíš, že jo,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Jo, jasně chápu, jdeme trénovat,“ řekne Yume nadšeně a opět začne zkoušet nový útok. Opět začne připravovat kouli, kterou následně vypustí. Je trochu větší, ale pořád je ještě dost malá, takže to ještě moc neudělá škody na kamei, na který jeho útok pošle. Já jen souhlasně kývnu hlavou, aby pokračoval. Yume dále pokračuje a po chvíli je na něm vidět, že je trochu unavený. „Nechceš si trochu odpočinout,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Asi jo, ale ten trénink mě dneska nějak baví,“ řekne Yume a posadí se na zem, aby si odpočinul.
Vezmu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. Objeví se tam Charmander. „Ahoj,“ řekne Pokémon a začne se dívat po okolí. „Ahoj Katsumi,“ řeknu jí a dívám se na ní. Charmander se podívá na Poocheny a rozejde se k němu. „Ahoj, myslím, že jsme se už viděli, jak se máš,“ zeptá se a dívá se na Yumeho. „Ahoj, určitě jsme se viděli, já se mám dobře a co ty,“ zeptá se Yume ze slušnosti, zatím co má jednu nohu v blátě. „Já se mám taky dobře,“ řekne Katsumi Evelyn. „Katsumi, proběhni se, pak začneme trénovat,“ zavolám na ní. „Jasně,“ zavolá Charmander a začne pobíhat po okolí.
Já se mezitím rozejdu k batohu a vytáhnu z něj sendvič a sodu. Když mám obě dvě věci, tak se rozejdu za Yumem. „Tady máš, najez se a odpočiň si, abys mohl ještě potom trénovat,“ řeknu mu a usměju se na něj a podám mu jídlo. Poté od něj odejdu a začnu do země zapichovat klacíky zatím co Katsumi běhá po okolí. Když mám hotovo, tak si ještě všimnu nějakého stromu, který už byl suchá, atak jsem se rozhodla, že by to mohlo být dobré místo na trénování Scratch, takže se k němu rozejdu. Když k němu dojdu, tak se zastavím. „Katsumi pojď ke mně,“ zavolám na ní. Charmander ke mně po chvíli dojde a dívá se na mě. „Tak jo první si procvičíme Scratch, které už umíš, takže budeš trénovat škrábnutí,“ řeknu jí a trochu se postavím bokem od stromu a dívám se na ní. „Jo, dobře, jdu na to,“ řekne Katsumi a chvíli se dívá na strom. Poté se rozběhne a použije Scratch na strom a poté tam zůstane malý škrábanec, který je sotva vidět. „Hmm, jo, bylo to celkem dobré, ale chtělo by to trochu více síly,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Dobře,“ řekne Charmander a opět použije Scratch. Tentokrát zůstane trochu větší škrábanec. „Jo, tohle už bylo trochu lepší, tak dále pokračuj,“ řeknu já a poté se podívám na Yumeho, který jedl a odpočíval. Charmander jen souhlasně kývne hlavou a opět to zkusí. Povede se jí to ještě trochu lépe než předtím, takže já jen souhlasně kývnu hlavou a Katsumi Evelyn se jen spokojeně usměje a zkusí to znovu. „Jen tak dále pokračuj,“ řeknu jí a dále jí mlčky sleduju. Po nějaké chvíli se na ní podívám. „Tak jo Katsumi, to si ještě potom procvičíš a teď se naučíš nový útok a to Ember,“ řeknu jí a poté chci pokračovat, ale ona mě přeruší. „Juu, co to je, budu umět konečně něco s ohněm,“ zeptá se Charmander zvědavě. Já se jen usměju a podívám se na ní. „Ano přesně tak, jde o to, že budeš plivat žhavé uhlíky, které můžou někoho popálit, líbí,“ zeptám se jí. „Juu, to se mi líbí, jdeme na to,“ řekne Katsumi a začne se dívat okolo. Yume to celou dobu sleduje a trochu se pousměje. „Tak jo, pojď za mnou,“ řeknu jí a rozejdu se ke klackům, které jsou kousek od nás. „Tak jo, jde o to, že se budeš soustředit a poté budeš plivat uhlíky, které budou hořet a dej pozor, ať se nepopálíš,“ řeknu jí. „Joo, neboj se,“ řekne Katusmi Evelyn a začne se soustředit a poté vyplivne první uhlík, který byl celkem malý a nehořel. „Ach jo, to nejde,“ řekne Katsumi Evelyn smutně. „Neboj to pujde,“ ozve se Poochyna, Já se jen usměju nad slovy Yumeho, protože měl pravdu. „Yume má pravdu, musíš to zkoušet, pokud to vzdáš, tak ti to nepůjde,“ řeknu jí. „Hmm, tak jo,“ řekne Katsumi a poté to začne zkoušet znovu. Opět vyplivne uhlík, ze kterého se kouřilo, ale nehořel. Jen se na ní usměju, protože to byl pokrok. „No vidíš, to půjde,“ řekne Yume. Charmander se usměje a opět zkusí vyplivnout další uhlík, který doutnal. Jak tak dále pokračovala, tak po chvíli se objevil jeden hořící uhlík, který zaletěl do suché trávy, která začala doutnat. „A sakra,“ řeknu a poté vezmu Pokéball s Laprasem a hodím ho nad vodu. Objeví se tam Lapras a začne se dívat po okolí. „Laprasi, použij vodní dělo na tu doutnající trávu,“ řeknu mu a ukážu na místo, kde tráva pomalu začínala hořet. Lapras jen souhlasně kývne hlavou a poté použije vodní dělo a uhasí vodu. „Děkuju ti,“ řeknu mu a usměju se na něj.
Lapras se usměje a poté začne plavat po hladině a začne stříkat vodu, kde se mu chtělo. Já jsem se jen usmála a podívala jsem se na Charmander. „Tak jo, můžeš pokračovat v tréninku, kdyby se něco dělo, tak tady máme Laprase,“ řeknu a usměju se na ní. Charmander jen souhlasně kývne hlavou a poté použije opět Ember a začne plivat uhlíky. Občas, některý uhlík začal hořet. ‘No vypadá to celkem dobře, snad se jí bude dařit ještě lépe‘ pomyslím si a nechávám jí pokračovat. „Dej si na chvíli pauzu potom ještě budeme pokračovat s tréninkem,“ řeknu jí a rozejdu se k batohu, ze kterého vytáhnu sodu a Lávový koláček a rozejdu se s jídlem k Charmander. „Tady máš, dej si,“ řeknu jí a poté jí podám jídlo. „Děkuju,“ řekne Katsumi a pustí se do koláčku.
Následně se rozejdu k Laprasovi. Zastavím se na kraji břehu a zavolám na něj. Lapras ke mně připluje a postříká mě vodou. „Ale no tak, nech toho,“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras se taky usměje a čeká, co se bude dít. „Pojď si procvičit vodní dělo,“ řeknu mu a dívám se na něj. Lapas souhlasně zakývá hlavou a poté použije vodní dělo na nějakou větev, která vyčnívala z vody. Ta se rozpadla. Poté použil vodní dělo na kámen, ale tomu se nic nestalo, tak se jen smutně podíval. „Ale no tak, netvař se tam smutně je to dobré, akorát kámen asi nerozbiješ,“ řeknu mu. „No, ještě pokračuj, tohle by nestačilo,“ řeknu mu.

558 Kami Kamai Kami Kamai | 6. srpna 2018 v 17:48 | Reagovat

Část 2/2
Lapras se jen usměje a poté opět zkusí dovní dělo na nějakou větev, která vyčnívala z vody, protože Lapas pochopil, že se dá lehce zničit.větem se opět po chvíli rozpadně a Lapras se jen spokojeně usměje. Poté opět zkusí vodní dělo, tentokrát jen tak nad vodní hladinu, aby viděl, jak daleko jeho jeho vodní dělo doletí. „Tohle je celkem dost daleko,“ řeknu mu povzbudivě. Lapras jen souhasně zakývá hlavou a poté opět zkusí vodní dělo. Ještě nějakou cvíli ho sleduju, než se rozjdu k batohu a vytáhnu čevené jablko a banán a podám je Laprasovi. Lapras si vezme jablko a sní ho. Poté si vezme i banán.
Já se pak rozejdu za Charmander. „Tak pojď si ještě zkusit oba dva útoky,“ řeknu jí a usmějus se na ní. „Tak jo,“ řekne Katsumi Evelyn. Rozejdu se ke stromu, na kterém jsme trénovali předtím. „Tak jo, první si zopkuješ ještě Scratch,“ řeknu jí a poté kývnu hlavou, že může začít. Charmander se rozběhne a použije Scracht na strom, na kterém se objeví pěkný škrábanec. „Jo, tohle bylo pěkné, zkus to ještě,“ řeknu jí a sleduju jí. Charmander jen souhlasně kývne hlavou a opět použije Scratch a objeví se tam další škrábanec, který je ještě lepší, než ty, které se jí povedly před tím. „Jo, tohle stačí, ještě zkus Ember,“ řeknu jí a ukážu jí směrem na vodu, protože trefovat se jí do klacků moc nedačřilo. Katsumi souhlasně kývne hlavou a zkusí Ember. Z pusy jí začnou jítat uhlíky, které občas hoří, ale většinou alespoň doutnají. Nějakou chvíli plive uhlíky, než se na mě podívá. „Tak co, jaké to bylo, co co,“ zeptá se a dívá se na mě. „Jo, bylo to dobré, zkus to ještě jednou,“ řeknu jí a nechávám jí ještě pokračovat v tréninku Ember. Když se jí to celkem daří, tak se na ní podívám, protože bypadala celkem unaveně. „Tak jo Katsumi, myslím, že už ti to pro dnešek stačí, odpočiň si,“ řeknu jí a pohladím jí po hlavě. Poté vytáhnu její Pokéball a odvolám jí,
Následně se rojzedu za Laprasem, který se na mě usmíval. „Tak jo Laprasi, předveď mi vodní dělo a poté už tě pro dnešek nechám odpočívat,“ řeknu jí. Lapras si všimnul, že na místě, kde Charmander trénovala, tak trochu doutnala tráva, tak použil jeho útok na ono místo. „Děkuji ti, toho jsem si ani nevšimla,“ řeknu mu a usměju se na něj. Lapras se jen usmál a poté použil vodní dělo nad hladinou a to poté zmizelo ve vodě. Poté ještě použil dovní dělo na nějakou větev, která byla i nad vodou nějakou chvíli jsem ještě sledovala jeho snažení, než jsem ho zavolala k sobě. „Tak jo Laprasi, bylo to dobré, pro dnešek už toho necháme, ať si odpočineš,“ řeknu mu a usměju se na něj, Lapras mě ještě polije vodním dělěm než ho stihnu odvolat. Já se jen pousměj a poté se rozejdu za Poochyenou.
„Tak Yume, už jsme tady jen my dva, takže myslím, že můžeme pokračovat v tvém tréninku,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Joo, jdeme na to,“ řekne Yume a podívá se na mě. „Tak Yume první si procvičíš Tackle a Bite a pak ještě chvíli budeme trénovat Shadow ball,“ řeknu mu. Yume jen zavrtí ocasem a rozběhne se na větvičky, které tam zůstaly ještě po Charmader, které se moc nedařilo je trefit. Poochyena se rozběhne a pomocí Tackle shazuje jednu větvičku po druhé. Když je všechny shodí, tak dojde ke své trenérce a podívá se na ní. „Tak co, jak jsme si vedl,“ zeptá se Yume zvědavě. „Hah, víš co, Tackle ti jde až moc dobře, takže dneska už Tackle stačí a teď si půjdeme procvičit Bite,“ řeknu mu a  vezmu si do ruky klacek a posadím se na zem.
Yume chvíli čeká, než bude vše nachystáno, tak se rozběhne proti klacku a zakousne se do něj a klacek se mu podaří ukousnout. „Joo, na první pokus,“ řekne Yume nadšeně. Já se na něj usměju. „Já vím, já vím, ještě budu pokračovat,“ řekne Yume a rozběhne se opět na klacek, který ještě opět překousně. Ještě nějakou chvíli v tomto tréninku pokrařuje a dačí se mu to dost dobře. „Tak jo, to bylo dobré Yume, budeme pokračovat v učení jetě té nové techniky,“ řeknu mu. „Já mám celkem žízeň,“ řekne Yume a zavrtí ocasem. Já se na něj jen usměju a poté se rozejdu k batohu a vytáhnu z něj sodu. Trochu se z ní napiju a skoro celou sodu podám Yumemu. Yume se napije a poté souhlasně kývne hlavou, že může pokračovat v tréninku. Yume se začne soustředit a začne shromažďovat sliny na shadow ball. Když si myslí, že je koule dot velká, tak jí vystřelí po kamenu, který byl od něj celkem dost daleko. Koule zasáhla svůj cíl, ale moc škody na něj nezpůsobila, protože koule nebyla dost velká. „Bylo to dobré, ještě to bude potřebovat potrénovat,“ řeknu mu a nechávám ho pokračovat. Po chvíli se mu povede trochu větši koule a ta už kámen trochu poničí. Já jen souhlasně zakývám hlavou. Yume ještě nějakou dobu pokračuje útok se mu daří ještě trochu vylepšít, že je koule ještě větší, ale ještě pořád to nebyl limit, kterého by mohl být schopný dosáhnout. „Yume, už toho pro dnešek nejchej, určitě musíš být dost unavený, budeme pokračovat zase příště, ano,“ řeknu mu a usměju se na něj. Yume se chvíli zamyšleně díval. „Ještě jednou a už toho nechám,“ řekne Poochyena a ještě jednou zkusí Shadow ball, tentokrát byl útok ještě trochu silnější. „Dneska sis vedl opravdu dobře, ale teď už si odpočiň, ale brzo si zase zatrénuješ, to se neboj,“ řeknu mu a následně vytáhnu jeho Pokéball a odvolám ho. Následně vše uklidím, vezmu si batoh a rozejdu se pryč.

Poochyena – sendvič. 2x soda
Charmander – soda, lávový koláček
Lapras – červené jablko, banán

559 [A] Drobeček [A] Drobeček | 6. srpna 2018 v 19:17 | Reagovat

[557]:[558]: Charmander potřebuje útok lépe vysvětlit. Poochyena si potřebuje útok procvičit.

Poochyena +3 levely, +11% sehranosti (3% sendvič, 2% sody)
Charmander +4 levelů, +12% sehranosti (5% koláček, 1% soda)
Lapras +2 levely, +7% sehranosti (1% jablko, 1% banán)

560 [A] Drobeček [A] Drobeček | 6. srpna 2018 v 19:26 | Reagovat

[559]: // Edit - Poochyena se útok naučil

561 [A] Enwy [A] Enwy | 7. srpna 2018 v 8:50 | Reagovat

[553]:[554]:[555]:[556]: Gengar se útok naučil a i procvičil.
Gengar - 5 levelů, 13% sehranosti (3% sendvič, 1% soda), 6% štěstí (2x Leppa b.), 4% lásky (Slaanesh's food)

562 Kami Kamai Kami Kamai | 7. srpna 2018 v 13:44 | Reagovat

1. Rapidash, Ivysaur, Vulpix
2. procvičení – Ember, Tackle, Flame Wheel, Tail Whip [Rapidash]; Procvičení – Tackle, Vine Whip, učení – Poison Powder [Ivysaur]; Ember, Tail Whip, Quick Attack, učení – fire spin [Vulpix]  
3.
Měla jsem takové tušení, že by se opět mohly blížit týmové bitvy, jako každé roční období. Letní týmové bitvy, věděla jsem, že to pro mě bude zase fiasko, ale chtěla jsem, abych tam přišla zase s trochu silnějšími pokémony, tak jsem si vybrala šestici, která tam půjde a rozhodla jsem se, že je začnu pomalu trénovat, takže jsem se opět vrátila na tréninkové pole a dorazila jsem na mé oblíbené místo. Vytáhla jsem tři Pokébally, protože jsem se rozhodla, že nejlepší bude, když je budu trénovat jen po třech. V ruce jsem držela Pokéball s Rapidashem, Ivysaurem a Vulpixem. Doufala jsem, že jsem vybrala dobře.
Odešla jsem dále od batohu a hodila jsem před sebe první Pokéball. Přede mnou se objevil Rapidash. „Ahoj Rapidashi. Doufám, že se máš dobře,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Ahoj Kami, mám se dobře,“ řekne Rapidash. „Dneska si trochu potrénuješ útoky, které umíš,“ řeknu mu a čekám, jak na to bude reagovat. „Tak jo, celkem dlouho jsme netrénovali, ale moc se mi nechce, ale asi nemám na výběr co,“ řekne Rapidash. „Hmm, no asi nemáš no,“ řeknu a dívám se na Rapidashe. „Tak jo, první se trochu proběhni,“ řeknu mu. Rapidash začne běhat po okolí, aby se trochu protáhl. Po nějaké chvíli zavolám na Rapidashe, ať jde ke mně. „Tak jo, začneme s Ember,“ řeknu mu. Rapidash souhlasně kývne hlavou a postaví se k vodní hladině. Následně začne plivat hořící uhlíky, které dopadají na vodní hladinu a zasyčí a zhasnou. Já mezitím začnu do země zapichovat klacíky, aby poté mohl pokračovat v tréninku. „Rapidashi, pojď sem, teď zkus Ember na klacíky a zkus je zasáhnout,“ řeknu mu. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a začne plivat hořící uhlíky po klaccích. Já mezitím začnu zapichovat další klacky, ale taky ho u toho sleduju. „Tak jo, tohle ti celkem jde, teď můžeš zkusit Tail Whip,“ řeknu mu. Rapidash chvíli přemýšlí, aby si na útok vzpomenul a poté se rozběhne na další klacíky, které tam byla a začal do nich narážet ocasem. Všechny klacíky se mu daří zasáhnout a ty poté začnou hořet. Po chvíli dohoří a zůstanou zapíchnuté. Sleduju jeho snažení a jen souhlasně kývám hlavou. ‘No mám takový pocit, že Rapidash je dost dobře připravený na týmové bitvy, ale trénink se mu hodí,‘ pomyslím si. „Tohle ti tady celkem jde, ještě si zkusíš Flame Wheel,“ řeknu mu. Rapidash raději ani nic neřekne a poté začne dělat co mám. Rozběhne se a poté udělá kotrmelec, jak se to učil kdysi. ‘No mám takový pocit, že se on nemá co učit, pro dnešek už ho nechám odpočívat,‘ pomyslím si a ještě chvíli ho sleduju. Následně se rozejdu k batohu a začnu v něm hledat něco k jídlu. Vytáhnu lávový koláček a zanesu ho Rapidashovi. Ten koláček sní a poté se začne procházet okolo.
Jako další vezmu Pokéball s Ivysaurem a hodím ho před sebe. „Ahoj. Hmm, copak tady dělám? Jee ahoj Kami, copak budeme dělat,“ zeptá se trochu uslzeným pohledem. „Ahoj Ivysaur. Dneska budeme trénovat,“ řeknu jí a mírně se na ní usměju, aby zase nezačala brečet. „Tak jo,“ řekne Ivysaur a čeká, co se bude dít. „První se trochu proběhni,“ řeknu jí. Pokémon jen souhlasně kývne hlavou a začne pobíhat po okolí. Po chvíli ke mně dojde a dívá se, jestli se už začne trénovat nebo ještě ne. „Tak jo, jako první začneš s Tackle,“ povím ji. „Tak jo,“ řekne Ivysaur a poté se rozběhne proti klacíkům, které byly zapíchnuté v zemi. Poté narazí do jednoho z klacků a klacek se zlomí. Pozorně jí sleduju a nechávám jí pokračovat v tréninku. Ivysaur pokračuje v útoku a ničí další a další klacíky, které byly zapíchané v zemi. Po nějaké době jsou všechny klacíky poničené a Ivysaur se dívá, co bude dále. Poté začnu zapichovat další větvičky. „Ta jo další si procvičíš Vine Whip,“ řeknu Ivysaur a poté čekám až začne. Ivysaur začne šlahouhy likvidovat klacíky, které byly zapíchané v zemi. Když se blíží ke konci, tak začnu ještě chystat další klacíky. „Ještě pokračuj tady,“ řeknu jí, když má hotovo. Ivysaur jen souhlasně kývne hlavou a pokračuje v provičování útoku. Po nějaké chvíli má hotovo, tak se na mě podívá a čeká, co se bude dále dít. „Tak jo, ještě se dneska naučíš Poison Powder. Jedná se o jedovatý prášek, který vypouštíš z květiny, kterou máš na zádech,“ řeknu jí a čekám, jestli to pochopila. Ivysaur chvíli stojí na místě a pak zakývá hlavou. „Jo a jak to budeš trénovat, tak raději vždy, když to použiješ, tak hned odejdi o kousek dále, abys ses sama neotrávila,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Jo, dobře, jdeme na to,“ řekne Ivysaur a poté se začne soustředit. Po chvíli se jí povede vypustit trochu jedovatého prachu z květiny, kterou má na zádech, ale není toho moc. Jde dále a dívá se, jak prach dopadl na zem. ‘Hmm, myslím, že tohle bude trochu na další dobu,‘ pomyslím si a povzbudivě se usměju na Ivysaur. Ivysaur už se chystala brečet, ale když uviděla úsměv své trenérky tak se rozhodla, že bude pokračovat v tréninku. Ze začátku se jí moc nedaří, ale pořád se snaží, „Nechceš si dát na chvíli přestávku,“ zeptám se jí a podívám se na ní. „Ne, jsem v pohodě,“ řekne Ivysaur a dále pokračuje v tréninku. „Dobře, řeknu jí jen a poté se rozejdu kousek dále, abych mohla trénovat ještě s Vulpix.“
Následně jsem z kapsy vytáhla Pokéball s Vulpix a hodila jsem ho před sebe. „Ahoj Kitsune, dlouho jsme se neviděly, doufám, že se máš dobře,“ řeknu a usměju se na ní. Kitsune vyskočí a usměje se. „Půjdeme trénovat jo,“ řeknu jí. Kitsune opět vyskočí a čeká, co jí řeknu. Na chvíli se zamyslím.  „Tak jako první si zopakuj Ember,“ řeknu jí a následně ukážu na větvičky, které jsem nachystala než jsem jí pustila z Pokéballu. Kitsune se jen usměje a poté pomocí Ember začne ničit větvičky. Když po chvíli všechny pozhazuje, tak souhlasně kývnu hlavu. „Teď si zkusíš Tail Whip,“ řeknu jí a ukážu na další větvičky, které byly kousek vedle. Kitsune se jen usmála a poté se rozběhla a začala shazovat větvičky ocasem. Celkem jí to jde, tak jí na to nic neřeknu a jen se na ní mlčky dívám. Po chvíli má hotovo, tak se na mě usměje. Na chvíli se zamyslím, co by mohla trénovat dále. „Tak jo, teď si zkusíš Quick Attack,“ řeknu jí a ukážu před sebe na poslední větvičky, které tam byly. Kitsune jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne proti větvičkám, které tam byly a následně do nich začala narážet. Pomalu je shazovala jednu po druhé a dařilo se jí to narážela do nich silně a shazovala je. Po chvíli byly všechny shozené a tak došla za mnou a podívala se na mě, co ještě budeme dělat. „Hmm, ještě mám pro tebe jeden útok, který se dneska začneš učit. Jde o Fire spin. Jde o to, že z tlamy budeš vydechovat oheň a u toho budeš pohybovat hlavou, aby z něj vznikla spirála,“ řeknu jí a dívám se a ní. Kitsune se usměje a poté se začne soustředit a začne vydechovat proud ohně, ale ten není moc silný. „Hmm, takže první část tréninku bude spočívat v tom, že bude vydechovat proud ohně na jedno místo, aby byl silný a nepřerušoval se,“ řeknu jí a poté jí nechám pokračovat v tréninku. Kitsune jen souhlasně kývne hlavou a pokračuje v tréninku.
Poté se rozejdu za Ivysaur, která dále trénovala Poison powder a celkem se jí to začínalo dařit. Prášku už bylo celkem dost, což by pomohlo k otrávení i nějakého středního pokémona. „No, vidíš, jak ti to jde,“ řeknu jí, abych jí trochu povzbudila. Ivysaur se jen pousměje a dále pokračuje v tréninku. Dále vypouští jedovatý prášek a soustředí se, aby jí to šlo co nejlépe. Po chvíli je celkem unavená, tak si sedne a odpočívá. Já se rozejdu k batohu a vytáhnu z něj kostku čokolády a zanesu jí Ivysaur. „Dej si,“ řeknu jí a nechávám jí odpočívat.
Po chvíli se rozejdu ke Kitsune a podívám se na ní. Proud ohně už byl celkem dobrý a tak jsem tam jen mlčky stojím a dívám se na ní. Ještě nějako chvíli jí nechávám trénovat. Když se mi líbí jak vydechuje oheň, tak k ní dojdu. „Tak jo, teď zkus ještě do toho kroužit hlavou, abys udělala spirálu,“ řeknu jí. Kitsune jen souhlasně zavrtí hlavou a poté se začne soustředit a vydechovat oheň a následně ještě začne kroutit hlavou. Jen souhlasně kývnu hlavou a pokračuju za Ivysaur.
Když dojdu k Ivysaur, tak se podívám, jak se jí daří její nový útok Poison Powder. Po chvíli už útok vypadá celkem dobře. Z kytky na zádech Ivysaur vypouští celkem dost jedovatého prachu a tak k ní dojdu. „Myslím, že už toho můžeš pro dnešek nechat,“ řeknu jí a poté jí odvolám do jejího Pokéballu.
Rozejdu se k batohu a vytáhnu z něj Lii sušenku a sním jí. Poté ještě vytáhnu čokoládový donut a rozejdu se k ní a podám jí čokoládový donut. Kitsune ho sní a poté ještě nějakou chvíli pokračuje v tréninku Fire Spin. Oheň je celkem dost silný a taky to celkem vypadá jako spirála, takže jsem jen souhlasně kývla hlavou a rozešla jsem se pro batoh, který jsem si donesla blíže ke Kitsune. „Tak co, vyrazíme zase dále,“ zeptám se jí a dívám se na ní. Kitsune jen souhlasně zakývá hlavou, tak jí odvolám do jejího Pokéballu a rozejdu se pryč z tréninkového pole.

Rapidash – lávový koláček
Vulpix – čokoládový donut
Já  -  Spec. Lii's sušenka

563 Rory Rory | 7. srpna 2018 v 18:45 | Reagovat

1. Meganium Nike, Togepi, Pidgeot Ace, Incineroar Lilith
2.  Nike - doučenie Solar Beam formou tréningového zápasu s Togepi, do ktorého sa pridajú aj Lilith a Ace
3. 1/2
„Nové sily načerpané?“ Nike začala nadšene prikyvovať a ja som sa usmiala. „Dobre, takže teraz ten Solar Beam. Budeš ho ešte potrebovať doladiť?“ – „Určite! Ešte je celkom dosť ťažký!“ prikývla znovu energicky a ja som sa zamyslela. „Noo... a čo takto si to precvičiť zápasom?“ – „S Lilith?“ Len som na ňu s nadvihnutým obočím pozrela. „Myslíš si, že si na zápas s Lilith pripravená?“ Nike sa zamyslela a potom zahanbene potriasla hlavou. „Ešte nie...“ Prikývla som. „Presne. Takže... dáš si zápas s niekým, kto ťa podľa mňa môže veľa naučiť. Togepi!“
Nike len šokovane zamrkala. „...s Togepi!“ Nadšene som prikývla. Odrazu som fakt, že sa Togepi nevyvinie, doslova milovala. Tie pochybovačné výrazy jej súperov boli dokonalé... plus čo som vedela zo skúsenosti, Togepi zápasila celkom obstojne, a nedalo sa na ňu hnevať, keď vás porazila. Navyše... kto by čakal, že Togepi bude taký malý The Rock?
Nike s pochybovačným výrazom prikývla, no stále krútila hlavou a niečo si mrmlala. Ja som Togepi vyvolala a rýchlo jej vysvetlila situáciu. „Buď na ňu mierna, dobre?“ Gepi sa nadšene usmiala. „Určite, veľmi rada jej pomôžem!“ zhlásila veselo a začala k nej ťapkať... čo by ale bolo nadlho, takže som ju zobrala na ruky a priniesla k Nike. „Pravidlá sú jednoduché, budete zápasiť, až kým sa jedna z vás nevzdá... Nike, ty sa pokúšaj používať hlavne ten Solar Beam, ale precvič si trochu aj ostatné. Gepi, ty máš voľnú ruku,“ mrkla som na ne. „Ja budem len rozhodca, takže zápasíte každá sama za seba. Víťaz dostane donut! Môžete začať!“
Nike celý zápas otvorila so snahou o Body Slam, rozbehla sa oproti Togepi a chcela ju primačknúť, no Togepi ju odhodila tvrdým štítom, ktorý okolo seba vytvorila. „Skúšaj radšej Solar Beam!“ poradila veselo a pokračovala vo veselom usmievaní. Nike sa otriasla a privrela oči, aby načerpala silu. Potom ju vystrelila na Gepi, ktorá ani nevytvorila štít – útok bol síce rýchly, no nevydržal až k nej. „Viac sily, Nike! Musíš to spraviť rázne!“ Meganium stručne prikývla a znovu na ňu vyslala útok. Tentokrát sa viac sústredila, takže bol pomalší, no doletel o niečo ďalej, Togepi sa musela odvaliť, aby sa uhla.
„Super, Nike toto bolo už celkom obstojné. Skús to ešte trochu ráznejšie, a keď ti to pôjde, môžeme začať makať na rýchlosti!“ Nike prikývla a znovu vystrelila, Togepi sa odgúľala naspäť. „Toto už bolo celkom dobré! Skús to ešte!“ Nike sa zhlboka nadýchla a znovu začala absorbovať energiu z okolia. Togepi sa na chvíľku zastavila a poobzerala sa, potom na mňa veselo mrkla a stiahla ručičky aj nožičky... a pokračovala v gúľaní sa po okolí. Nike sa na chvíľu zarazila. „Ako ju mám zasiahnuť?“ rozčuľovala sa.
„BOJUJ, NIKE! PREŽIJEŠ IBA AK VYHÁŠ! A NEBUDEŠ BOJOVAŤ, NEVYHRÁŠ!“ vyhúkla za mnou Lilith a ja som skoro zinfarktovala. „LILIIIITH! NEZAKRÁDAJ SA TAKTO!“ zajačala som s rovnakou intenzitou a klesla som na zem, kde som šok rozdýchavala. „Pardon, ja nerada!“ zazubila sa Lilith. „ALE MUSÍŠ BOJOVAŤ, NIKE! AK PREHRÁŠ, UMRIE-hmpf, grrrr, Ace! Neprerušuj moje reči!“ – „Nemala by si hovoriť o smrti. To je demotivujúce...“ potriasol hlavou Ace a stiahol krídlo, ktoré mu Lilith oslintala, keď jej ním zapchal ústa. „Rory, nemáš uterák?“ zamrmlal mierne znechutene a ja som mu ho začala vyťahovať. „Nike, Gepi, nenechajte sa rušiť, pokračujte! Lilith, Ace, to, že máte teraz voľno a môžete sa flákať po okolí neznamená, že môžete vyrušovať, jasné?“ Obdivaja prikývli, no zároveň som vedela, že sú myšlienkami niekde inde. Ace sa snažil vydrhnúť si krídlo a Lilith... Arceus vie, nad čím uvažovala ona.
Nike sa znovu zamerala na Togepi a začala nasávať energiu. Potom k nej vystrelila lúč, ale od poriadneho útoku to malo ďaleko. „NIKEEEEEEE! MUSÍŠ BOJO-“ – „PSSSSSST! NEPOČULA SI?“ zahriakol Ace Lilith a ona sa znovu urazene odmlčala. Nike však mala celkom depresívny výraz.
„Nie,“ prešla som k nej. „Používať samotný útok ti už problém nerobí, že? Je to skôr o tej rýchlosti a sile, aspoň tak to vyzerá...“ Nike prikývla. „Nechce to ísť poriadne!“ zamrmlala namosúrene. Len som ju potľapkala po hlave. „Nič si z toho nerob. Aj Lilith mala problém naučiť sa niektoré útoky...“ – „Tak to teda nemala! Stále vás počujem!“ ozvala sa Lilith niekde zozadu a ja som len prevrátila oči. „Mala. Tak. Musíš to len poriadne precvičovať, do toho sa dostaneš, hm..?“ Nike povzdychla a prikývla. „Ešte to teda skúsim...“ trochu odbehla a znovu sa rozžiarila. Jej útok ani teraz nebol dokonalý, ale povedala by som, že celkom obstojný. Togepi sa len-len odgúľala na druhú stranu.
„DONUTOVÁ PAUZA!“ zahučala odrazu Lilith a my sme sa na ňu všetci otočili, Lilith držala  krabičku a nadšene s ňou mávala... moment, odkiaľ ju vlastne má? Čo sú to za donuty? Všetci sa okolo nej zhŕkli, keď sa Lilith zarazila. „Vlastne... je tu také porekadlo! Alebo to bolo príslovie...? Každopádne, bez práce nie sú koláče... takže donuty až po tréningu!“ potriasla nakoniec hlavou. „Dáme si... čo to tu máme... sendviče! Ace, môžem ti dať z toho môjho šalát?“ Pobavene som sledovala, ako Lilith všetkých donútila zjesť sendviče a potom im všetkým nanútila aj fľašu vody. „Ty si donutík môžeš dť, ty trénuješ nás... hm, môžeme sa potom do tréningu pridať aj my?“ pribehla ku mne Lilith a podala mi donut s modrou polevou. Zahryzla som sa doňho a zamyslene som prikývla. „No... môžeme. Dáme si chvíľu pauzu, vieš, po jedle, a potom si môžete dať zápas. Dvaja na dvoch. Povedzme, že... Ty s Nike a Togepi s Aceom, hmm?“ Lilith nadšene prikývla a odbehla novinku oznámiť ostatným. Ja som dojedla donut, ktorý bol snáď lepší ako klasický čokoládový, a rozvalila som sa na trávu, kde som na chvíľu zavrela oči. Po chvíli som cítila, ako sa ku mne privalila Togepi, takže som si ju jednou rukou pritiahla a potom postupne zaspala.
Keď som sa zobudila, bolo o kúsok chladnejšie, no stále bolo nepríjemne dusno. Odhadovala som, že už sa bude blížiť večera – a môj odhad sa zakladal čisto na mojom pocite hladu. Ace ležal kúsok pri mne, a sledoval dianie, Nike veľmi roztomilo sedela na zadku s vystretými prednými nohami, ako to robievala Lilith, keď ešte bola Litten, a vyzeralo to, že so zavretými očami meditovala. Lilith a Togepi boli o kúsok ďalej, togepi sa držala Liltihinej ruky a ona ňou hýbala hore a dole. Potichučky som začala v ruksaku hmatať foťák, a pred tým, ako si ma Lilith s Togepi všimli, som ich rýchlo odfotila. Ace sa vedľa mňa uškrnul, počkal, kým som foťák odložila, a vstal. „Dobre, Rory je hore, ideme trénovať!“
Všetci sa najskôr rozhodli ponaťahovať, Ace si dal pár kolečiek okolo poľa vo vzduchu, aby sa rozhýbal, Nike začala hyperaktívne robiť kolečká okolo mňa, Togepi začala mávať pacičkami a Litith si len ponaťahovala nohy a prepraskala chrbát. Nadšene som tleskla. „Dobre, takže... zápas. Lilith a Nike proti Acemu a Gepi! Teraz!“
Lilith ani Ace na nič nečakali a zjavne aj zabudli, že dnes to nie je o nich. Okamžite po sebe vyštartovali a ja som si len vymenila pohľad s Togepi. „Nechajte ich... keď sa ukľudnia, zapoja sa!“ mávla som rukou a Nike s Gepi prikývli. Togepi pozrela na Nike, potom sa znovu skrčila a začala sa o zemi prevaľovať, čo Nike sťažilo mierenie. Nakoniec teda vyslala razor leaf tak, že ani presne nemierila, jednoducho ich vysielala do oblasti, kde sa prevaľovala Togepi. Tá nakoniec okolo seba vytvorila guľatý štít, ktorý ju trochu nadvihol... no vyzerala ako Dedenne v kolese na behanie. Až na to, že Togepi sa v štíte len váľala a vyzerala, že si to nadmerne užíva. Nike prestala a zadýchae na ňu pozrela. „Ako ju má zasiahnuť, keď má stále ten štít?“ zavolala na mňa a ja som len pokrčila plecami. „No, budeš ju musieť nejako donútiť ho stiahnuť...“ – „Dám ti donut, ak ho stianeš!“ vyhúkla hneď Nike nadšene a ja som vyprskla. „Rýchlo sa učíš, Ni, výborne!“ pochválila som ju hrdo. „Ale toto asi nezaberie, nie na Gepi... ale no tak, zatiaľ si môžeš precvičiť útoky a nezraniť ju, nie je to super?“ Nike zamyslene prikývla a potom sa na Gepi rozbehla s body slamom. Togepi sa ale stále len prevaľovala po okolí a začínala som pochybovať, že ovláda, kam presne sa prevalí. Každopádne, Nike chvíľu trvalo, kým ju dokázala zastaviť a hodiť sa na ňu. „Mám ťa!“ zasmiala sa a Togepi jej spod štítu zamávala. „Ajoj!“ zasmiala sa, posunula sa na kraj a nechala štít zmiznúť. Nike dopadla tesne ku nej a to už jej Gepi kamennou pästičkou vrazila a odhodila ju dozadu a nadšene sa usmiala. „Musíš byť veľmi opatrná, dobre? Aby ťa nikto nemohol zraniť, keď zápasíš...“ prikyvovala si nadšene a začala ťapkať smerom ku mne. Nike zostala mierne oťapene ležať na zemi, veľmi pravdepodobne zo šoku, lebo útok nečakala.
To si všimli aj Ace s Lilith ktorá fakt, že jej parťáčka je na zemi nebral a nalepšie.„NIKEEE! NEVZDÁVAJ SA!!!“ začala jačať a hrdinsky si pricapila dovretú pästičku na srdce... no, snažila sa. Udrela si totiž do hrude na pravej strane, ale ako gesto to bolo roztomilé. „NEDOSTANEŠ DONUTY, AK NEVYHRÁŠ! NEMÔŽEŠ VYHRAŤ, KEĎ NEBUDEŠ BOJO-ACEEEE! TO BOLO HNUSÁCKY ZÁKERNÉ! JA TU PODPORUJEM NIKE, AK SI SI NEVŠIMOL!“ osopila sa na Acea, ktorý ju zostrelil Air slashom. „Moc si kecala,“ odfrkol a vzlietol.
Nike sa medzitým postavila. „Oooo, toto je sila donutov Vidíte to? VIDÍTE TO?!? Donuty jej dodali motiváciu a silu pokračovať!“ rozplývala sa Lilith. „Hej, Lil, zápasíš, alebo komentuješ?“ Liltih sa otriasla. „Zápasím, samozrejme...“ zazubila sa a začala vystreľovať obrie plamene do vzduchu, v snahe trafiť Acea, ktorý sa útokom obratne vyhýbal. Nie hodila pohľad na Togepi a potom sa takisto zamerala na Acea. Na moment sa rozžiarila, ako zbierala energiu, a potom ju vstrelila na Acea v momente, ako naňho Lilith vystrelila plameň. Ace sa obidvom nemohol uhnúť, ale aj tak sa o to pokúsil, takže v konečnom dôsledku ho zasiahli obidva.

564 Rory Rory | 7. srpna 2018 v 18:46 | Reagovat

[563]: 2/2
Začal padať dole, no na poslednú chvíľu svoj len vyrovnal a pristál pri Togepi, ja už som vtedy bola pripravená ho odvolať, aby som zabránila pádu. Úľavne som si vydýchla a počula som, že som nebola sama. „Super, Nike, ten útok už bol naozaj dobrý!“ pochválila ju Togepi nadšene, keď sme sa spamätali zo zľaknutia. Ace len prikývol a s mierne otráveným výrazom rozhýbaval krídlo. Nike sa zazubila. „Ďakujem!“ vypískla. „Na, daj si donut!“ strčila jej do úst Lilith donutík a Nike ho začala nadšene prežúvať. „Mňamka!“ oblizla sa, keď dojedla. „Poďme ešte zápasiť! Lilith, dám si zápas proti tebe!“ Lilith ju len potlapkala po hlave. „Radšej nie, krpec,“ vyplazila na ňu jazyk. „Precvič si poriadne útok, nech si pripravená, keď sa objavia Plasmáci...!“ No a tým Lilith spustila u Nike vlnu otázok o tom, kto sú Plasmáci. „Potom ti to všeeeetko vysvetlím! Teraz ma musíš poriadne zasiahnuť tým svetlným útokom, ktorý vyzerá ak-“ ani nestihla dopovedať, a útok ju zostrelil na zem. Neodolala som úškrnu, a napadlo ma, že odteraz Nike trénuje útoky len na Lilith. Tá sa medzitým začala stavať. „Pfff, toto je všetko? Lepšie to nevie-“ znovu bola zostrelená. Bleskovo sa oklepala, ako keby to čakala, a znovu vystrelila na nohy. „No taaaak, ani som to necítila!“ provokovala a Nike teda vystrelila znovu – Lilith to ale teraz zablokovala a nejako to... rozbila Cross Chopom. Spokojne sa zazubila a vytiahla krabičku s donutmi, a všetkých nás jedným ponúkla. „Povedala by som, že stačí. Môžem ti teraz povedať o Plasmákoch. To je taká záporácka skupina, ktorá je ale veľmi neštýlová, vieš....“

// Meganium – 1x sendvič, 1x soda, 1x čokoládový donut, 1x donut z kontajneru
Pidgeot, Togepi, Incineroar – každý 1x sendvič, 1x studená voda a 1x donut z kontajneru
Rory – Calarory donut, 1x donut z kontajneru

565 [A] Enwy [A] Enwy | 9. srpna 2018 v 8:11 | Reagovat

[562]: Rapidash si útoky procvičil. Ivysaur se útok nenaučil, důvodem bylo nedostatečné vysvětlení útoku. Své útoky si ovšem zopakoval. Vulpix se nový útok bude muset ještě doučit, ale zbývající zvládá bez problémů.
Rapidash - 2 levely, 9% sehranosti (5% koláček)
Ivysaur - 2 levely, 3% sehranosti
Vulpix - 3 levely, 5% sehranosti (1% donut)
Kami - 3% přežití

[563]:[564]: Meganium si útok doučila a procvičila v praxi. Togepi se protáhla a pro Pidgeota a Incineroar to byla spíš... sranda.
Meganium - 3 levely, 10% sehranosti (3% sendvič, 1% soda, 1% č. donut), 3% štěstí (kont. don.), 10% lásky
Togepi - 2 levely, 9% sehranosti (3% sendvič, 1% voda), 3% štěstí, 10% lásky
Incineroar - 1 level, 9% sehranosti (3% sendvič, 1% voda), 3% štěstí, 10% lásky
Pidgeot - 1 level, 9% sehranosti (3% sendvič, 1% voda), 3% štěstí, 10% lásky (7% Calar. d, 3% kont. d.)

566 Kami Kamai Kami Kamai | 13. srpna 2018 v 21:56 | Reagovat

1. Rapidash; Poochyena [Yume]; Blastoise]; [Sui Vulpix [Kitsune]; Charmander [Katsumi Evelynn]; Ivysaur
2. Procvičení – Ember, Tackle, Flame Wheel, Tail Whip [Rapidash]; Procvičení – Howl, Tackle, Bite, Shadow Ball [Yume]; Procvičování – Bubble, Water Gun, Bite, Tail Whip [Sui]; Procvičení – Ember, Tail Whip, Quick Attack, Fire Spin [Kitsune]; Procvičení – Scratch, Ember [Katsumi Evelynn]; Procvičení – Tackle, Vine Whip [Ivysaur]
3.
Část 1/2
Už je to pár dnů, co jsme byli trénovat. Rozhodla jsem se, že je nechám pár dnů odpočinout, abych je nechala odpočinout, aby se zase naučili něco dalšího. Když jsem došla na tréninkové pole, tak jsem se začala dívat okolo, protože tady nebylo moc lidí. Věděla jsem, že opět budu na týmových bitvách. Už jsem měla vybraný svůj tým, který tentokrát vezmu na týmové bitvy, a tak jsem se rozhodla, že do té doby se je pokusím co nejvíce trénovat. Když jsem došla na mé oblíbené místo, kde jsme se většinou trénovali, tak jsem si sundala batoh a opřela jsem ho o strom. Následně jsem se ohnula k batohu a vytáhla jsem z něj šest Pokéballů. Následně jsem se rozešla trochu dále od batohu a začala jsem přemýšlet s kým začnu trénovat jako první. Následně jsem se rozešla a začala jsem ze země sbírat větvičky, když jsem jich měla pěknou hromadu, tak jsem jich několik vzala a poté jsem je zapíchala do země. Když jsem to měla hotové, tak jsem vytáhla z kapsy jeden Pokéball a hodila jsem ho před sebe. Následně se přede mnou objevil Rapidash. „Ahoj Rapidashi, jak se máš,“ zeptám se ho a podívám se na něj. „Ahoj Kami, mám se dobře. A co ty? Budeme dneska trénovat, že jo,“ zeptá se a trochu se usměje. „Jo, já se mám tady dobře a máš pravdu, budeme trénovat, blíží se letní týmové bitvy a my jsme zase byli vybráni, takže se pokusíme něco předvést tentokrát,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Jo, jasně, jdeme na to,“ řekne Rapidash a začne běhat po okolí. Po chvíli přiběhne ke mně a začne se dívat na svou trenérku. „Procvičíme si útoky, které umíš a to Ember, Tackle, Flame Wheel a Tail Whip,“ řeknu Rapidashovi. „Tak jo,“ řekne Rapidash a poté začne s Ember. Chvíli se soustředí a pak začne plivat hořící uhlíky na klacky, které byly několik metrů před ním. Uhlíky létaly, tak kde měly a dokonce zasahovaly větvičky, takže jsem byla spokojená s tím, jak se mu tu daří. Rapidash dále pokračoval v procvičování Ember a tak jsem se od něj rozešla o kousek dále.
Následně z kapsy vylovila další Pokéball a to Pokéball s Poochyenou. Hodím ho před sebe a čekám, až se tam Yume objeví. „Ahoj Kami, copak se dneska naučíme,“ zeptá se Yume. „Ahoj, dneska se nic nebudeme učit, ale potrénujeme si útoky, které už umíš, protože se blíží týmové bitvy a chci, abychom se tam trochu předvedli,“ řeknu Yumemu. „Tak jo, jdeme trénovat, ať tentokrát vyhrajeme,“ řekne Yume. Poté se Yume rozběhne, aby se trochu proběhnul. Když po chvíli dojde ke mně, tak se na něj usměju. „Tak jo, dneska začneme s vytím, je to útok, který nic nikomu neudělá, ale používá se před bojem, protože dokáže posílit tvé útoky. Jedná se o zavytí, které vychází z tebe, z tvého nitra, takže se musíš soustředit na své vnitřní já. Tak můžeš začít,“ řeknu mu a dívám se na něj. Yume se začne soustředit a poté zavyje. „No, bylo to celkem dobré, ale zkus se na to ještě více soustředit, přece jen jsme ten útok dlouho netrénovali, i když ho už umíš,“ řeknu mu a poté ho nechám opět zavýt. Yume se na mě chvíli nedůvěryhodně dívá, ale poté to zkusí znovu. „To už bylo trochu lepší, ale ještě pokračuj,“ řeknu mu a poté se rozejdu zpět za Rapidashem, který dále trénovat Ember.
Když k němu dojdu, tak se na něj podívám. „Tak jo Rapidashi, Ember už umíš dost dobře,“ řeknu mu. „Tak jo, teď si procvičíš Tacke,“ povím mu a následně mu ukážu na další klacíky, které byly zapíchané v zemi. „Tam máš nachystáno a můžeš začít,“ povím mu. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne na klacíky a začne je shazovat. Běží dost rychle a následný náraz je taky dobrý. „Jo, tohle vypadá dost dobře, ale ještě pokračuj,“ odpovím mu. Rapidash jen souhlasně zakývá hlavou a poté se opět rozběhne a pokračuje v tréninku, aby poshazoval všechny větvičky.
Následně se rozejdu za Yumem, abych se podívala, jak se mu daří. Yume dále vyje a vypadá to, že se mu dost dobře daří. „Myslím, že můžeme pokračovat dalším útokem a to Tackle,“ povím Yumemu a ukážu mu na větvičky. Yume zavrtí ocasem a poté se rozběhne na větvičky a začne je shazovat. Jak běží, tak občas trochu popoběhne doprava a občas doleva a následně narazí do větvičky, kterou shodí. „Jo, tohle vypadá dobře, tak můžeš pokračovat,“ řeknu mu a dívám se na něj, jak se trénuje. Yume dále pokračuje a nevnímá, že ho sleduju.
Po nějaké chvíli se rozejdu k Rapidashovi, který pokračoval s Tackle. „Tak jo Rapidashi, procvičíme si teď Tail Whip,“ řeknu mu a trochu se na něj usměju, protože jeho útoky vypadaly hodně dobře, nemusí moc pokračovat v tréninku, raději ať si před týmovými bitvami trochu odpočine. Rapidash jen souhlasně kývnul hlavou a poté se rozběhl proti dalším klacíkům, které jsem mu tam předtím nachystala a následně na ně zaútočil ocasem. Klacíky začaly hořet, přesně tak jako měly. Já jen souhlasně kývla hlavou a nechala jsem ho pokračovat v tréninku, abych ho nerušila a občas jsem se na něj podívala, jak se mu daří.
Po chvíli jsem se rozešla za Yumem, který akorát dokončil Tackle. Já se posadím na zem a vezmu si do ruky jeden větší klacek, aby mě Yume náhodou nekousnul. „Tak jo Yume, jdeme si procvičit Bite a chci vidět, jak se do toho klacku zakousneš a překousneš ho, ne vždy ti to šlo dokonale, ale dneska chci, aby se ti povedlo,“ řeknu Yumemu a usměju se na něj. „Jasně, dneska se budu snažit,“ řekne Yume a soustředěně se dívá chvíli na klacek, než se rozběhne a následně se do něj zakousne, ale zůstane na něm viset. „Jsi těžký Yume,“ řeknu mu a poté ruku s klackem spustím dolů. „Znovu,“ řeknu jen a dám ruku nahoru a čekám, až opět zaútočí. Yume se opět rozběhl a zakousl se do klacku, tentokrát ho ukousl. „Tohle už bylo lepší, ale ještě pokračuj,“ řeknu mu a dále ho nechávám trénovat. Yume dále pokračuje v tréninku a daří se mu lépe a lépe. Klacek ukousne bez problémů. Po nějaké době se zvednu a rozejdu se za Rapidashem.
Rapidash dále pokračovat v Tail Whip. „Tak jo Rapidashi, a jako poslední si potrénuješ Flame Wheel,“ řeknu mu a poté se na něj podívám. „Jo jasně, jdeme na to,“ řekne Rapidashi a poté se rozběhne a začne se soustředit. Jak tak běží, tak se kolem něj vytvoří ohnivý kruh a začne se roztahovat po okolí. „Jo, tohle je dobrý, jen pokračuj,“ řeknu mu. Rapidash jen souhlasně kývne hlavou a poté to opět zkusí znovu.
Poté se rozejdu za Yumem, který mezitím rozcupoval klacek, do kterého předtím musel kousat. „Jako poslední si potrénuješ Shadow Ball,“ povím mu a následně ho sleduju. Yume jen zavrtí ocasem a poté se začne soustředit. Nějakou chvíli se soustředí a pak začne ze slin formovat kouli. Po nějaké chvíli vystřelí kouli a na zasáhne nějaký malý strom. „Jen tak dále Yume,“ řeknu mu a poté se rozejdu za Rapidashem, který trénoval Flame Wheel.
„Tak jo Rapidashi, jde ti to moc dobře, takže dneska už toho nech a odpočiň si, zase někdy jindy si zatrénujeme. Přece se musíme předvést před ostatními na týmových bitvách,“ řeknu mu. „Jo jasně předvedeme se ještě silnější než minule,“ odpoví Rapidash.
Následně se rozejdu za Yumem. Já se jen usměju a poté ho odvolám do jeho Pokéballu a schovám ho do druhé kapsy.
„Tak co, jak to s tebou vypadá,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Jo, myslím, že mi to jde celkem dobře,“ řekne Yume a opět začne formovat stínovou kouli ze slin. A opět jí vystřelí před sebe. Ještě chvíli ho nechám pokračovat, než vytáhnu jeho Pokéball. „Yume, dneska to bylo dobré,“ řeknu mu a následně ho odvolám do jeho Pokéballu a ten si schovám do kapsy k Rapidashovi.
Poté vezmu dva Pokébally a hodím je postupně před sebe. Následně se přede mnou objeví Blastoise a Vulpix. „Ahoj Sui, ahoj Kitsune,“ pozdravím je. „Ahoj Kami,“ řekne Sui. Kitsune se jen usměje jako vždy. „Dneska si procvičíme útoky, protože se blíží týmové bitvy, a tak chci, abychom se tentokrát předvedli trochu lépe než minule. Tak jo, pevní se trochu proběhnete,“ řeknu ji. „Jo jasně, porazíme je,“ řekne Sui. Kitsune se jen usměje. Následně obě dvě začnou pobíhat po okolí, i když u Sui to vypadalo celkem dost vtipně. Po chvíli jsem zavolala na Sui, která ke mně došla. „Tak Sui, dneska se nebudeme učit nic nového, jen si procvičíš útoky, které už umíš, takže začneme s Bubble,“ povím jí. Sui jen souhlasně kývne hlavou a poté začne vyfukovat bublinky.* ‘Pamatuju si, jak jí to jako malou bavilo, ale už z toho asi celkem vyrostla,‘ pomyslím si.
Následně se rozejdu o kousek dále za Kitsune, která už stála připravená na procvičení technik a vypadala celkem šťastně. „Máš nějakou dobrou náladu Kitsune,“ povím jí s úsměvem a následně jí pohladím ho hlavě. „Tak jo, jako první si procvičíme Ember,“ řeknu jí a ukážu na klacíky, které během jejich běhání jsem připravila. Kitsune se jen usměje a následně začne na klacíky plivat hořící uhlíky. ‘Tohle jí celkem jde, hlavně by si měla pořádně procvičit ještě ten nejnovější útok,‘ pomyslím si. Ještě nějakou chvíli jí sleduju a následně se rozejdu k Sui.
Sui dotrénovala bublinky a pak se na mě podívala, co budeme trénovat teď. „Tak jako další zkus Water Gun, jestli už jsi na něj náhodou nezapomněla,“ a jen kývnu hlavou, aby začala. Sui na to nic neřekne a po chvíli použije vodní dělo, které míří nad hladinu. Vodní dělo doletělo celkem daleko. Následně jsem ukázala na kmen, který byl nedaleko, ať na něj použije vodní dělo. Blastoise tak učinila a z kmenu nezbylo nic. ‘Tak toto vypadá taky dobře,‘ pomyslím si a poté jí nechávám dále trénovat a neruším jí.

567 Kami Kamai Kami Kamai | 13. srpna 2018 v 21:57 | Reagovat

Část 2/2
Když mě nepotřebuje, tak se rozejdu za Kitsune, která už měla hotovo a dívala se po okolí. Cestou ještě nachystám několik větviček a zapíchnu je do země. „Tak jo, teď si procvičíš Tail Whip, můžeš se do toho pustit,“ řeknu jí a ukážu na větvičky, které byly kousek před ní. Kitsune jen radostně povyskočila a následně se rozběhne proti větvičkám a následně do nich ocasem narazí. Ty se zlomí, přesně jako měly. Kitsune doběhne kousek za větvičky a následně se otočí a opět zaútočí pomocí Tail Whip. Ještě nějakou chvíli je sleduju, jak pokračuje v tréninku, než se rozejdu ke svému batohu a vytáhnu si z něj sodu, abych se napila.
Poté se opět rozejdu za Sui a chvíli jí mlčky sleduju pří tréninku. „Tak jo, další bude Bite,“ povím jí. Chvíli přemýšlím, jak to provést, aby mě celou nesežrala. Ale po chvíli najdu nějaký delší klacek, a tak si ho vezmu. „Tak jo začni,“ řeknu jí a doufám, že i po dnešku budu mít obě dvě ruce. Sui se proti klacku rozběhne, jak jen je to při její velikosti možné a do klacku se zakousne a samozřejmě ho překousne. Ještě chvíli já nechám pokračovat v tréninku, než se rozejdu za Kitsune.
„Tak jo, teď si procvičíme Quick Attack,“ řeknu jí a dívám se na ní. Kitsune se na mě chvíli dívá, než se rozběhne na klacky, které ještě byly zapíchané v zemi. Pomocí Quick Attack je začne shazovat. Po chvíli se Kitsune zastaví a usměje se na mě. „Jo, jde ti to dobře, jen pokračuj,“ řeknu jí. Ještě chvíli jí sleduju, než se rozejdu za Sui.
„Tak jo Sui, zkusíme ještě Tail Whip a ti bude pro dnešek všechno,“ povím jí. „Tak jo,“ řekne Sui a následně se podívá na větvičky, které tam byly a poté začne trénovat Tail Whip. Rozběhne se na ně a poté do nich narazí ocasem. „To je dobré Sui, jen tak dále,“ řeknu jí a poté se rozejdu za Kitsune.
„Tak jo Kitsune, ještě si procvičíš Fire Spin a pro dnešek už to bude vše,“ řeknu jí a nechám jí, aby začala. Kitsune začne z tlamy vydechovat ohnivý proud a poté ještě začne kroužit hlavou, takže po chvíli je z útoku spirála. „Jen tak dále,“ řeknu jí.
Poté se rozejdu zpět za Sui. „Pro dnešek už to stačí, odpočiň si,“ řeknu jí a poté Sui odvolám do jejího Pokéballu a ten následně strčím do kapsy. Poté se rozejdu za Kitsune. „Jde ti to dobře, ale pro dnešek už toho nech,“ zavolám na ní. Kitsune jen nadšeně vyskočí. Jen se na ní usměju a poté jí odvolám do jejího Pokéballu a ten taky schovám do kapsy.
Poté vezmu poslední dva Pokébally a hodím je před sebe. Objeví se tam Charmander a Ivysaur. „Ahoj vy dvě, dneska budeme trénovat, tak se první rozběhejte,“ řeknu jím. Obě dvě jen souhlasně kývnou hlavou a poté začnou pobíhat po okolí. ‘Jako malé děti,‘ pomyslím si, zatím co chystám věci na trénink. Jako první si k sobě zavolám Charmander. „Jako první si procvičíš Scratch,“ řeknu jí a poté ukážu na strom, který je kousek od nás. Katsumi jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne ke stromu a použije škrábavý útok. Katsumi použije škrábavý útok a na stromě zůstane celkem pěkný škrábanec. Poté se na mě podívá a tam jen souhlasně kývnu hlavou a nechám jí pokračovat.
Následně se rozejdu za Ivysaur, která byla o kousek vedle. „Tak jo Ivysaur a ty můžeš začít s Tackle,“ řeknu jí a ukážu na větvičky, které tam byly nachystané. Ivysaur chvíli hleděla na klacíky, než se nakonec rozhodla na mě zaútočit pomocí Tackle. Rozběhla se a plnou silou do klacku narazila. Větvičku se jí podařilo shodit, atak byla trochu šťastnější a rozhodla se, že bude pokračovat v tréninku. Jak dále pokračovala, tak se jí dařilo líp a líp.
Po nějaké chvíli jsem se rozešla za Katsumi Evellyn. „Tak jo, myslím, že tohle už by stačilo, teď ještě zkusíme Ember,“ řeknu jí. Charmander, jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozejde o kousek dále k vodě a začne jejím směrem plivat hořící uhlíky. Já jen souhlasně kývnu hlavou a poté už jí sleduju. Katsumi Evellyn začne plivat uhlíky a ty hoří, a dokonce je plive celkem dost daleko.
Po chvíli se rozejdu za Ivysaur. Ta už má všechny klacíky shozené a čeká, co se bude dát dále. „Ještě si zkusíš Vine Whip a bude to vše,“ řeknu jí. Ivysaur jen souhlasně kývne hlavou a poté pomocí šlahounů shazovat zbytek klacíků, které tam zbyly. Občas se trefila a občas ne, takže to vypadalo, že to bude trochu na delší dobu.
Ještě nějakou chvíli je se na ní dívala, než jsem se rozešla k batohu a dopila jsem sodu, kterou jsem si předtím vytáhla. Poté jsem se rozešla za Charmander, která pokračovala v procvičování Ember. „Jde ti to, ale pro dnešek už to stačí, už je celkem pozdě a vypadáš unaveně,“ řeknu jí a vytáhnu její Pokéball a odvolám jí. Následně se rozejdu za Ivysaur, která ještě shazovala poslední větvičky. Když měla vše shozené, tak jsem vytáhla její Pokéball. „Pro dnešek už to stačí,“ řeknu jí a následně jí odvolám.
Když jsou všichni pryč, tak se rozejdu k batohu a všechny Pokébally do něj dám. Pak si ho dám na záda a vyrazím pryč z tréninkového pole.

Kami - soda

568 [A] Enwy [A] Enwy | 16. srpna 2018 v 8:50 | Reagovat

[566]:[567]: Pokémoni si útoky procvičili.
Rapidash - 1 level, 5% sehranosti, 1% lásky
Poochyena - 2 levely, 5% sehranosti, 1%
Blastoise - 2 levely, 6% sehranosti, 1% lásky
Vulpix - 3 levely, 5% sehranosti, 1% lásky
Charmander - 2 levely, 5% sehranosti, 1% lásky
Ivysaur - 2 levely, 5% sehranosti, 1% lásky

569 Shinen Shinen | 17. srpna 2018 v 14:35 | Reagovat

1. Charmander Arya, Skiddo
2. Procvičení si útoků

Týmové bitvy se blíží, Charmander je celá natěšená a zapálená...doslova. Proto bych jí po dlouhé době mohla dopřát trénink.
Když dojdu na vhodné místo na poli, kde nikdo není a vypadá to ideálně na trénování, rozhodnu se kromě Charmander povolat také Skidda. "Pojďte ven!" zvolám při hození červenobílých míčků a za maličký okamžik se přede mnou zjeví Arya i se Skiddem. Oba dva se začnou rozhlížet, Aryii hned dojde kde se nachází a rozzáří se...nadšenost trochu ustoupí, když si uvědomí přítomnost Skidda. "Eh, vítejte na tréninkovém poli." přivítám je nejistě, hned poté následuje trapné ticho. Arya zamračeně civí na Skidda, ten se nenechá rozhodit a pokloní se nám oběma. " Obě vás zdravím. A vám, Shinen, děkuji za vřelé přivítání," poděkuje mi...Skiddovsky. Arya si odfrkne. "Myslela jsem, že budeš trénovat jenom MĚ. Tenhle bude akorát překážet v mé cestě za sílou," řekne svůj názor na rovinu, klasicky. Poslední dobou je o něco hrubší, možná že až se konečně vyvine, bude šťastnější, pomyslím si. "Trénink?" optá se Skiddo nahlas nervózně. Okamžitě se s Aryou na něj otočíme, ten si odkašle. "V tom jsem...výborný! Nebojte se, Aryo!" pokusí se ji uklidnit a zastřít svou nervozitu v hlase...ani jedno se mu nedaří. "Nebojte se. Nejprve si oba procvičíté útoky, které umíte, najíte se, a později te naučím nový útok, Aryo," přeruším jejich konverzaci. "Dobrá," odpoví Arya rezignovaně. "Ú-úžasný!" zvolá teatrálně nejistý Skiddo. Kupodivu, ve věži asi moc své útoky nepoužíval.
"Můžeme začít? Můžeme," odpovím si sama, vzpomenu si na žádost Aryii, abych byla přísnější a ráznější v tréninku. "Vybrala jsem pole u části lesa, abyste si své útoky mohli vyzkoušet právě na nich," vysvětlím. "Aryo, tvůj je ten napravo, Skiddo, tvůj logicky ten nalevo," ukážu na dva stromy, které jsou od sebe vzdálené asi 3 metry. "Aryo, Scratch!" Arya poslechne a znuděně rozškrábě kůru na stromu. "Skiddo, Tackle!" Ten se však ani nehne. Přistoupím k ním blíž. "Co se děje?" optám se ho. "Ehm, myslím, že by mě srážka se stromem bolela," vysvětlí hlasitě. "Eh, asi jo, to mě nenapadlo," odvětím a zatímco se zamýšlím, jak si tenhle útok teda procvičí, kouknu na rozškrábanou kůru na stromě po Aryiném Scratch. "Aryo, obě víme, že máš na víc," povím jí neutrálním hlasem. Na přísný si netroufnu, nechcu jí učit ještě větší hrubosti. Arya překvapeně zamrkala, pak se pousmála a předvedla, tentokrát už trochu se zájmem, působivější Scratch. "No vidíš," okomentuju prostě a otočím se na Skidda.
"Skiddo, použij pořádný Tackle na Aryu," řeknu z ničeho nic. "Cože?" optají se oba naráz. "Nebojte se, prostě tak učiňte, pane," zkusím ho uchlácholit jeho způsobem mluvy. Skiddo polkne, rozběhne se proti Aryii a použije Tackle, ta se samozřejmě srazit nenechala a uhla pořádným úskokem. "Výborně oba dva. Nechcu, abyste se vraždili, podotýkám! Pouze chci, abyste si procvičili kromě útoků také vyhýbání se v pravém souboji, chápete?" oba dva přikývnou, Skiddo spíše rezignovaně, Arya kapánek nadšeně.
"Vzhledem k tomu, že uslyšíte, co ten druhý má v plánu udělat, mělo by se vám povést uhnout vždy. Pokud nepodaří...no, alespoň budete mít větší motivaci uhnout přístě," podotknu a nechám je to oba vstřebat.
"Buďte připraveni. Povedete něco jako přátelský, bezpečný souboj," oznámím a oběma věnuju vážný pohled. "Aryo, Scratch!" přikážu, ta opravdu rychle vystřelí na Skidda, který sice uskočil, ale i přesto se Aryii povedlo ho letmo škrábnout. Ještě že jsme na travnatém poli, pomyslím si, jelikož jsem se z pokédexu kdysi dozvěděla, že Skiddo a jeho evoluce mají na travinách lepší obranu. "V pohodě, mladý pane?" zeptám se ho pro jistotu i tak, konec konců je to jeho první trénink. Skiddo stojí mlčky zády k nám. Poté se pomalu a teatrálně otočí a upřeně na nás pohlédne. "Je to jen škrábnutí, paní!" poví nahlas. Sklopím hlavu, abych zakryla smích, Arya jen protočí očima. "Aryo, znovu Scratch!" opět se střelbitě rozběhne, Skiddo zazmatkuje, z ničeho nic se rozbíhá proti ní. Co to dělá? Při zdánlivém střetu, kdy Arya už napřahovala svou ruku, aby ho pořádně drápla, Skiddo Aryu, k našemu překvapení, šikovně přeskočí. "Výborně! Nevěděla jsem, že umíš tak vysoko skákat!" pochválím ho. "Podruhé ti to nevyjde," odfrkne si Arya.
"Skiddo, Growth!" zavelím, Arya útok nezná a připravuje se k vyhnutí, když však zahlédne pouze cosi zeleného kolem něj, co po chvilce zmizí, dojde jí, že tomuhle uhýbat nemusí. "A nyní Tackle!" Skiddo se o něco rychleji než předtím rozběhne proti Aryii, ta uskočí - ale Skiddo pokračuje! Aryu to vyvedlo z míry a letmo ji zasáhl, naštěstí při otočce, aby se ji pokusil srazit znova, ztratil rychlost, takže i sílu při nárazu. Arya se pravděpodobně začala cítit slabě a naštvalo jí to, plamínek na jejím ocásku se nepatrně zvětšil, prudce se nadechla...to už jsem věděla, o co jde a okamžitě před ni skočila. "Ohnivý útok by mu mohl hodně ublížit, Aryo!" řeknu jí přísným hlasem. "Neboj se, oba víme, že kdybys ho mohla použít, měla bys navrch," mrknu na ni a Skiddo přitaká: "Je to tak, já jsem povoláním herec a moderátor, žádný bojovník."
Charmander se naštěstí uklidnila a ani jednoho z nás nespálila na popel. "Dáme si pauzu na jídlo, pojďte," zavolám je k sobě a vykouzlím jim úsměv na tváři. Aryii podám lávový koláček, Skiddovi Oran berry a pro sebe si beru sandwich.
Po najezení si chvíli povídáme, poté se postavím a vytáhnu jeden z ballů. "Skiddo, dnes to byl kraťoučký trénink, ale hodně se ti dařilo. Nevím, jestli tě trénování baví nebo ne, ale díky, že si zároveň asistoval v tréninku Aryii," usměji se a povolám ho zpět do pokéballu. Otočím se na Aryu. "Tak, nám dvěma zbývá ještě procvičit Ember. Vidím, že ti individuální trénink vyhovuje více - a to je v pořádku," usměju se na ni a vyrazím vpřed. Arya jen přikývne a jde vedle mě.
Dojdeme k většímu balvanu ve tvaru kruhu narýsovaném od předškoláka. "Zkusíme ještě víc vypilovat tvou přesnost u Ember," objasním. "Bude se ti to hodit, neboť v následujících pár dnech se pokusíme naučit Flamethrower, silnější ohnivý útok. Charmander nadšeně přikývne a já prstem ukážu na přibližný střed balvanu. "Ember - co nejvíc doprostřed!" zavelím jí a odstoupím pro svou bezpečnost pár kroků od balvanu. Arya znuděně použije Ember a všechny uhlíky strefuje přibližně do středu. "To bylo lehký," poznamená. "Je třeba tohle dělat?" zeptá se. "Neboj, to není vše, co od tebe chci. Nyní se oddal ještě tak o 3 metry," odvětím jí. Překvapeně zamrká, ustoupí od balvanu asi 2,5 metru, nojo Shinen, vždyť neví, co jsou metry! Nečeká na můj povel, asi to bere jako osobní zkoušku - dosáhnou mé uhlíky tak daleko? Pořádně se nadechne a vychrlí uhlíky směrem k balvanu. Skutečně většina z nich nedoletěla až tak daleko. "Možná zku-," Arya mě nenechá domluvit, chrlí uhlíky další s hlubším výdechem, byl to pomalejší proces než při jejím klasickém Ember, ale tentokrát uhlíky doletěly až na balvan. Možná se jí to někdy bude hodit, třeba proti létajícímu pokémonovi. "Dobrá, nechci tě moc přetížit, ať si pak připravená na nový útok a týmové bitvy. Zkus nyní kolem toho balvanu běhat kolečko a ZÁROVEŇ střílet uhlíky. Nejlépe rychle a přesně," Arya kývne a ráda přijímá výzvu, trochu zkrátí vzdálenost mezi sebou a balvanem, nadechne se, pořádně se rozběhne, a přesně jako jsem jí řekla, běží kolem balvanu kolečko a docela šikovně na něj střílí uhlíky. Kolečka si udělá tři, při druhém se jí dařilo nejvíc, u třetího šlo vidět, že už je trochu vyčerpaná.
"Dobrá, myslím, že jsi na týmové bitvy připravená jak můžeš. Vím, že tohle nebyl plnohodnotný trénink, ale kdybych tě zřídila, mohla bys být zítra unavená," vysvětlím jí. "Byla jsi skvělá, vrať se."
S těmito slovy ji nechám vrátit do pokéballu a opouštím tréninkové pole.

POUŽITO:
Arya - 1x lávový koláček
Skiddo - 1x oran berry
Shinen - 1x sendvič

570 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. srpna 2018 v 12:58 | Reagovat

[569]: Pokemoni si útoky procvičili.

Charmander +4 levely, +9% sehranosti (5% koláček)
Skiddo +2 levely, +9% sehranosti (5% berry)
Oba +3% lásky (Shinen - sendvič)

571 Enwy Enwy | 21. srpna 2018 v 12:47 | Reagovat

1. Druddigon (Slifer) + Charizard (Garlandolf) asistuje
2. Vytváříme velmi užitečný návod, jak vycvičit draka + naučení Bite; Charizard ke konci procvičuje plamenomet z nostalgie
3. ČÁST 1/4
"Slifer... Slifer!" volala jsem zoufale na svou dračici, která s vrčením utíkala kupředu. Sem tam se zasekla v keři, sem tam na pařezu, protože ho nedokázala přeskočit. Hyperaktivní dráče přeskočilo další keř a v něm také zmizelo. Když jsem se ocitla na hranici neznáma a známa, vzpomněla jsem si na své minulé já. Jasně, pomyslela jsem si. Vběhni do toho keře a roztrhneš si kalhoty. Vmžiku jsem si to ale rozmyslela, jelikož jsem žádné kalhoty nenosila a tak jsem se rozeběhla, vyskočila a přeskočila zábranu.
Skončila jsem hlavou napřed, zadnicí vzhůru. Slifer nikde nebyla. Zoufale jsem si povzdechla a vytáhla z batohu první dobrotu, kterou jsem vzala do ruky. Byl to sendvič. "Slifeeer! Mám tu pro tebe dobrůtku!" zvolala jsem a rozhlížela se, zda se někde neobjeví. Naneštěstí dráče nebylo nikde k nalezení. Vyhodila jsem do vzduchu svého prvního draka a sledovala, jak se noří světlo, které zakrylo slunce.
"Enwy! Ty žiješ!" zavolal Garlan a hned, jakmile se rozhlédl, zavrčel. "Bude trénink. Bude trénink! Už jsem si myslel, že jsem už tak silný, že to vůbec už nebude užitečné," vyprskl egoisticky, načež jsem jen vyfoukla zbytečný vzduch v plicích. "Vlastně... potřebuji, abys mi pomohl někoho najít. Je to dráče, Druddigon, neslyší vůbec na Slifer a vlastně na nic," řekla jsem. Charizard se zamyslel a pak přikývl. "Dobrá. Mám plán. Je to drak, draci jsou mé krve, takže určitě vím, jak si poradit. Schováme se sem a najdeme ji pastí," pokýval hlavou a už mířil zpátky do keřů. Zaprvé jsem se neobtěžovala s tím mu říct, že vlastně typově drak není... což jsem také nechápala – Charizardi byli draci víc než třeba Noibati. Zadruhé jsem opomenula fakt, že je na keř příliš velký.
Plán byl jednodušší, než jsem si myslela. Na laně jsme přivázali sendvič a vyčkávali na Druddigon. Jak se dalo očekávat, pokémon se přiřítil a chňapl po jídle. V ten moment jsem zachytila lano a Charizard se vyřítil z křoví. Druddigon chytil za boky a zvedl do vzduchu, zatímco dračice si snad ani nevšimla, že Charizard tak provedl.
"Whoa. Na draka je malinká," posoudil Garlan a sledoval, jak se Druddigon snaží sníst i lano. Včas jsem však provaz sundala, aby si mohl malý pokémon vychutnat své jídlo. "No, je trochu malinká," pokývala jsem hlavou. "Tohle je Druddigon, Slifer. Titulově Nebeský drak," seznámila jsem Krále s mládětem. Pak naopak. "Slifer, tohle je Garlandolf, Král destrukce." Druddigon mlaskla, věnovala Garlanovi hladový pohled a zazubila se.
"Dneska jsem chtěla trénovat převážně ji, takže na tebe dojde případně až potom. Myslím, že by sis měl odpočinout, přeci jen jsi zápasil a schytal pár ran," řekla jsem. Charizard vyfoukl obláček páry a odfrkl si. "Vždyť mi nic není. Navíc jsem toho Salamence ani neškrábl, to mě neuvěřitelně štve," zabrblal, ale věděl, že když si počká, plán vyjde.
Druddigon Charizarda kousla do boku. Garlanovi to příliš neublížilo, ale překvapeně trhl sebou a vyhodil dráče do vzduchu. Chytila jsem ji. "Myslím, že je hladová," pokývala jsem hlavou a Charizard přikývl. Vytáhla jsem druhý sendvič a zamávala před ní. Slifer zavrčela, zapískala a vrhla se po jídle. Housku, salát i všechno v něm rozkousala, jako kdyby to bylo syrové maso. Jakmile jídlo zkonzumovala, olízla si tlamu a posadila se. Zvedla jsem ruce.
"Už mám jen poslední, Slifer. Ten je pro Raviela, až se staví," ušklíbla jsem se. Druddigon naklonila hlavu na stranu... a pak začala vydávat kašlavé zvuky. Charizard vyskočil do vzduchu šokem, když vydávila polovinu sendviče. Podívala se na jídlo a pak na mě. Vyplázla jazyk a pokývala hlavou k jídlu. Frustrovaně jsem si uvědomila, co po mně chce.
"Ne... Slifer, to nepůjde. Už to bylo v tobě, ve mně to rozhodně neskončí," zavrtěla jsem odmítavě hlavou. Druddigon naštvaně zavrčela a tak jsem rychle do ruky popadla polovinu sendviče. Dělala jsem, že ho jím. Natáhla jsem se, abych ho jakoby vložila do pusy. Naštěstí Druddigon vyskočila a včas chňapla i druhou polovinu. "Z ní bude dobrý vtipálek," zasmál se Charizard a sledoval, jak se má bledá kůže mění zpět do barevné.
Usmála jsem se a v ten moment se Druddigonina tlama zkřivila do něčeho, co úsměv připomínalo. Natáhla jsem ruku, abych se jí dotkla čumáku, jelikož jsem ji nikdy po čumáku ještě nepohladila. Slifer se naježila a vyskočila, běžela jinam a plácla sebou na zem.
"To bude ještě těžké," povzdechla jsem si a postavila se. Přikráčela jsem k Charizardovi a Garlan sklonil hlavu, načež jsem ho pohladila po čumáku. Charizard přikývl. "Není drak jako drak. Pokud si dobře vzpomínám, zničil jsem ti nohavici a spálil hlavu," zasmál se.
Slifer ležela na zemi a když jsem se k ní posadila, otráveně se otočila na druhou stranu, jako kdyby byla uražená. Charizard si lehl vedle ní a imitoval Druddigon, včetně toho, jak se pokusila křídly si zakrýt obličej. Znovu jsem natáhla ruku, abych ji pohladila, ale ona mě plácla křídlem po ruce.
Lehce jsem si povzdechla. "Tak... já vás tu nechám," řekla jsem a odešla. Posadila jsem se na kámen, vzala do ruky menší klacík a kreslila si do země. Po chvilce, jak jsem absolutně nečekala, přiběhla Druddigon s klackem v ruce. Nadšeně poskakovala a tančila s kusem dřeva, sem tam šťouchla do země a zkoušela mě napodobit. "Tohle umím taky!" zvolal Charizard, odběhl ke stromům a sejmul rovnou jednu z hlavních větví. A tak se stalo, že tu dva draci tančili, pletli si pod nohy a s klackem se snažili něco nakreslit do země tréninkového pole.
Po chvilce se země změnila ve spleť čar a elips. Charizard stál uprostřed a já u kraje. Postavila jsem se, abych přišla ke svém starterovi, ovšem jakmile jsem udělal krok, Druddigon zavrčela. Zvedla jsem nohu a její grimasa se opět změnila v neutrální. Věnovala jsem nechápavý pohled Charizardovi. Drak zvedl nohu a také nakročil. Druddigon zavrčela.
"Myslím, že jsem to pochopila. Nesmíš šlapat na ty čáry," řekla jsem a ukázala na rýhy v zemi. Garlandolf se zasmál. "No, tak si s ní jdeme hrát. Vsadím se, že mě nedokážeš chytit," řekl a už utíkal ze středu pryč, pletl nohy a jako Piloswine v porcelánu se mi snažil unikat. Zasmála jsem se a přeskakovala čáry, abych se k drakovi dostala.
Druddigon se tou podívanou náramně bavila. Skotačila a skákala pokaždé, když jsem úspěšně přeskočila nějakou z čar. Nakonec jsem Charizarda dohnala a jemně se dotkla jeho paže. "Mám tě!" zavolala jsem. O pár přeskoků dál jsem překočila k Druddigon. Ta se vesele usmívala. Natáhla jsem pomalu ruku, abych se jí dotkla. Druddigon zavrčela a tak jsem ruku zase stáhla.
"Myslím, že nemá ráda, když se na ni díváš. Zkus zavřít oči a podívat se jinam," radil Charizard. Přikývla jsem a zavřela oči. Natáhla jsem ruku a čekala. Ucítila jsem slabý dech na dlani a pak suchý tvrdý čumák. Pomalu jsem otevřela oči a sledovala, jak se Druddigon tlamou dotkla mé ruky. Uvnitř jsem šílela štěstím, ovšem navenek jsem byla donucena zůstat klidnou, abych mládě nevyděsila. Po chvíli se Druddigon odtáhla a kýchla. Hned pak upalovala jinam.
"I to je úspěch," promluvil Garlandolf hlubokým hlasem a sledoval, jak Druddigon zase skáče do keře. Odkašlala jsem si. "Potřebuje silnou ruku, která ji srovná. Je jako křivá železná tyč," vyslovila jsem s nejvíce vůdčím hlasem, jaký jsem dokázala. Charizard se zasmál. "Divná definice," podotkl.
Přešla jsem ke keři a sledovala, jak se v něm Druddigon válí. Podivila jsem se. "Je to padesát keřů a už podruhé nebo potřetí vběhla do tohoto. To nemůže být náhoda," řekla jsem a nakoukla.
Hned mě zarazila podivně povědomá vůně. Křoví jsem však identifikovala až poté, co jsem spatřila bobule. "Ty už jsem někde viděla," poznamenala jsem. Charizard přikývl. "To jsou Haban berry, byly na tom kopci, kde se ty bobule sbírají," vzpomněl si.
Vzala jsem do ruky lístek a pak zvedla i Druddigon. Naštěstí se dračí barbarka nesnažila do keře zase vběhnout. Odnesla jsem ji na střed tréninkového pole a tam ji posadila na zem. Ukázala jsem dračici lístek a ona hned vyplázla jazyk, jako kdyby byla snad Rockruff a bez mrknutí zafixovala svůj pohled na zelenou rostlinnou část. Pokusila jsem se tedy lístek posunout a překvapilo mě, když mě Slifeřin pohled následoval. "Proč to na tebe nefunguje?" zeptala jsem se svého ohnivého draka. Charizard pokrčil rameny. "Možná proto, že nejsem tak úplně drak? Teda... jsem, ale nemám v sobě dračí typ," objasnil. Brala jsem to jako dostatečné vysvětlení. Místo posunutí na strany jsem svou ruku posunula blíže k dračici. Lístek jsem pevně uzavřela v dlani a lehce se Druddigon dotkla. Dračice okamžitě zareagovala a začala se k mé ruce lísat a mazlit se s ní. Pro mě to byl nesmírně zajímavý poznatek.
Slifer byla natolik zaneprázdněná mazlením se s mou pěstí, ve které se skrýval lístek z keře Habanu, že ani nevnímala, když jsem zapojila i druhou ruku a začala ji hladit. Dávala jsem si pozor na nezcela vyvinuté ostny na jejím těle. Pohladila jsem jí rádoby křídla i zátylek... avšak jakmile jsem se dostala k části na zádech mezi křídly, Druddigon zavrčela a jednoduše si lehla na zem. Nohy na stranách, prostě si placákem lehla. "Myslím, že citlivou část jsme také našli," zasmála jsem se. I poté, co jsem ruku od ní odtáhla, ležela dračice na zemi bez jediného pohnutí. Tiše vrněla, vyfukovala mohutně vzduch a z nějakého neznámého důvodu mlaskala. Přešla jsem k Garlanovi a usmála se.
"Necháš mě sáhnout si mezi tvá křídla?" zamrkala jsem, téměř až nevinně. Charizard protočil oči v sloup. "Vždyť jsi mezi mými křídly v jenom kuse, nepotřebuješ-" Ve chvíli, kdy jsem se dotkla, se Charizard složil k zemi přesně stejným způsobem, jako předtím udělala Druddigon.
A tak jsem stála uprostřed tréninkového pole a divila se, proč tomu tak je. Zajímavý to ale poznatek.

572 Enwy Enwy | 21. srpna 2018 v 12:48 | Reagovat

[571]: ČÁST 2/4
Počkala jsem, dokud se oba dva nevzpamatovali z doteku. Druddigon pak dostala plechovku granulí, kterou si zubama musela otevřít sama, aby si je procvičila a Charizard jeden ze speciálních lávových koláčků, které jsem dostala od Drobečka při festivalu. Poprvé jsem viděla Garlana odpočívat. Zapálil si zem pod sebou a pak udupal, aby zůstala jen teplá, nikoliv hořící a lehl si. Když to Druddigon viděla, také se pokusila vyplivnout oheň, ale nezdařilo se. Charizard se na maličkou usmál. "To je zase výhoda mého typu, Slifer," usmál se. Dračice se na něj chvilku dívala a pak si místo pod sebou poplivala, načež si na to pak lehla. Charizard si ihned odtáhl své hořlavé místo o kousek dál od barbarky.
Trochu s 'eww' gestem jsem zvedla pokédex a namířila ho na Druddigon. "Druddigon se dokáže naučit plamenomet, takže by to mohla umět, ale potřebovala by k tomu TM," doplnila jsem Charizarda. Ohnivý drak přikývl. "Za to se může teď naučit kousnutí. Vzhledem k tomu, co má v puse, to půjde téměř samo," řekla jsem. Druddigon nevypadala, že by nás poslouchala. Zaujatě sledovala cosi, co bylo na zemi. Nejdříve jsem si myslela, že sleduje minci, kterou někdo upustil, ale když jsem se zvedla, ten předmět se posunul. Druddigon po něm skočila a pokusila se ho chytit, ale zlatý bod se objevil nad její tlapkou.
"Prasátko!" vyhrkla jsem a Garlan zvedl hlavu. "Jaké prasátko?" zeptal se. Ucouvla jsem, čímž se zlatý bod opět pohnul. Druddigon zavrčela a opět po něm skočila. "Myslím, světlo prasátko. Odraz od..." Hledala jsem zdroj. Pak jsem si uvědomila, že je to můj pokédex. Světlo se odrazáželo od displeje. Chvilku jsem s pokédexem jen třásla, aby se světelný bod pohyboval. Druddigon nadšeně chytala každý odraz. Charizard zavřel oči, aby se slunil. V tom mě napadlo něco, co mohlo napadnout jen kulišáka z ulic. Tím jsem samozřejmě nebyla, ale vzhledem k tomu, kolik dní jsem už neviděla postel, by to odpovídalo.
Odraz světla skončil na Charizardově těle. Něco takového nemohl ohnivý drak postřehnout, světlo bylo slabé a navíc tak malicherné, že nemohlo změnit teplotu Charizardově kůže. Jak jsem očekávala, Druddigon se kradla pomalu, přesně jako lovec. Přikrčila se, nechala se ovládnout instinkty a zastavila se pár centimetrů od Charizarda. Zavrtěla zadnicí, připravila se na skok...
Naneštěstí byl Garlan o mnohem zkušenější ve vycítění nepřátel. Otočil se, jen aby spatřil, jak po něm ani ne metr vysoký drak skočil. Na pouhou vteřinku ho popadla panika, avšak pak se začal smát. Spíše ve stylu hry se s dračicí popral - nemělo cenu brát vážně takový váhový rozdíl. Druddigon se bavila. Dračice na Charizarda šla v plné síle. Sem tam ho kousla do stehna nebo do paže. Garlandolfovi to nevadilo, naopak.
"Mohla bys s Druddigon rozjet masážní službu," řekl Charizard, zatímco na něm Druddigon skákala a okusovala mu kořeny křídel. Lehce jsem pokrčila rameny. "Tebe to nebolí?" zeptala jsem se. Charizard jen zakroutil hlavou. "Myslím, že bych si měl protáhnout křídla. Vezmu Slifer s sebou," řekl a aniž by čekal na odpověď, už vstával. Zarazila jsem ho.
"Dávej pozor, aby ti nespadla. Narozdíl ode mě nemá ruce, takže se nemůže chytit," pověděla jsem. Král destrukce zvedl palec vzhůru. "Je to přeci Nebeský drak. Neboj, ve vzduchu ji určitě popadne pud sebezáchovy a chytí se pevně," přesvědčoval Charizard.
"Dobře, jak myslíš," řekla jsem a zaklapla pokédex. Druddigon vypadala na Charizardových zádech vážně jako brouček. Charizard se zapružil, přikrčil se a vyskočil, aby si mohl získat prvotní rychlost do letu.
Slifer na nic takového nebyla připravená. Zoubky jí sklouzly z Garlanových šupin a vypadla. Hned jsem běžela, sletěla po zemi jako zkušený atlet, přestože země nebyla kluzká a chytila ji dřív, než by si pádem ublížila. Charizard si naštěstí uvědomil, že mu chybí lehké závaží na zádech a opět skočil na zem. "Pud sebezáchovy se nastartuje až v letu, takže při odletu na ni musíš brát ohledy," našpulila jsem rty. Charizard se zazubil trochu omluvným pohledem.
"Promiň, maličká. Zkusíme to znovu," řekl a obrátil se k nám zády, abych mohla dračí mládě vysadit na jeho záda. Tentokrát se zjistil, že se Druddigon pořádně zubama drží. Zkusmo zatřásl tělem, aby se ujistil, že drží - a držela. Zamával tedy křídly na místě a postupně zrychloval. Ustoupila jsem náporu větru a prachu, který se ze země zvedl.
Bylo to, jako kdyby startovala helikoptéra, až na zvuky. Toto bylo pravidelné klapání křídel. Nakonec se drakovi podařilo se dostat do vzduchu. Druddigon se dívala dolů, ale ať už to bylo tím, že takovou tvář nedokázala ukázat či tím, že něco takového cítila, nevypadala vystrašeně. Charizard Slifer zašeptal něco, co se až ke mně nedostalo. Druddigon vyfoukla a zavřela oči. Tehdy se Garlan vznesl do vzduchu. Rychle překonal výšku a ocitl se až téměř u mraků, kde se jevil jen jako oranžová skvrna s křídly proti sluníčku.
Bedlivě jsem očima sledovala své dva pokémony. Litovala jsem, že u sebe nemám Vylon, abych si s nimi dala závody a kontrolovala je z vyššího bodu, než ze země. Charizard letěl horizontálně a velmi stabilně. Když dosáhl požadované výšky, jednoduše plachtil a nechal vzdušné proudy, aby vše udělaly za něj. Sem tam mávl křídly, aby se vyrovnal. Zadní nohy měl mírně skrčené, přesně jako letadlo a přední držel klidně natažené pod sebou. Na Druddigon jsem již neviděla. Málem se o mě pokoušel infarkt, když Charizard změnil kurz a řítil se střemhlavě dolů.
Už-už jsem čekala nějakou tečku, která vylétne z jeho zad, ale zatím se toto scenário neodehrálo. Těsně nad stromy zase Charizard vyrovnal svůj let na horizontální a pak pomalu obloukem zase letěl výše. Dokonce výše, než předtím - zmizel v mracích.
Čas na modlení! "Prosím, Arceusi, ochraň jedna a půl draka, kteří se teď nacházejí nad mraky," zamumlala jsem. Když se z bílé nebeské mlhoviny objevila zase oranžáda, zatleskala jsem. Charizardova křídla zářila a jakmile s nimi mávl kupředu, vyslal další oranžádu, tentokrát ve formě vlny, které se nesla vzduchem. Mávání křídel se zrychlilo, jako kdyby se ohnivý drak snažil dohnat tepelnou vlnu. Až tak rychlý však nebyl.  Vyslaná vlna s tepelnou energií se však rozplynula dřív, než to drak stihl. Jeho křídla se opět rozzářila a byla vyslána další tepelná vlna. Pokus o to vlnění dohnat bylo však stejně marné, jako předtím.
Další infarkt nastal, když Charizard doslova a naschvál vyhodil Druddigon do vzduchu. Až sem se vypísknutí nedolehlo, ale byla jsem si jistá, že někde hluboko v dimenzi, kde lidé slyší své pokémony, jsem vypísknutí slyšela. Charizard nechal, aby se Slifer od něj oddálila a pak se otočil zpět. Vyletěl jí naproti vzhůru a chytil ji do rukou. Další zažehnání nebezpečí bylo za ní.
Jak se dalo předpokládat, Garlandolf s Druddigon v pažích vyletěl opět nad mraky, kam jsem nemohla dohlédnout. Tam byli necelých deset minut. Tentokrát první oranžáda, která z mraků vyletěla, nebyl drak sám, ale tepelná vlna jím vyslaná. Hned za ní pak Charizard. Křídla měl složená k tělu a řítil se střemhlav dolů, dokonce rychleji, než tepelná vlna. Využil sílu gravitace, aby byl rychlejší a překonal tak rychlost vlnění tepla. Nakonec proletěl tepelnou vlnou a roztáhl křídla, čímž proletěl těsně nad stromy a dokonce se nohama lehce dotkl pár vrchních větviček, které srazil.
Konečně se zase vraceli zpět ke mně. Charizard obratně přistál a zvedl Druddigon před sebe. Slifer vypadala nadšením bez sebe, trochu se jí otáčela hlava, zjevně z posledního obratu, ale vypadala šťastně, že tento let absolvovala.
"Dvakrát jsi ji málem přizabil," vyčítala jsem Garlanovi. Charizard se jen pyšně zazubil. "A obojí přežila! Cítím se skvěle, proletěl jsem se a osvěžil si šupiny. Mám pocit, jako kdyby vůbec nebyl v pokéballu celé týdny," zasmál se a Druddigon vrčela a kňourala, jako kdyby se ho pokoušela imitovat.
Pokrčila jsem rameny a povzdechla si.
"No, je to tvůj rodičovský styl, jak vychovávat mladé, takže ti do toho povídat nebudu. I Aegis měl za malých časů dosti adrenalinové zážitky," zasmála jsem se. Charizard přikývl a hned na to zívl. "Já se půjdu slunit. Kdybys potřebovala pomoc, u mě ji nehledej," zasmál se ohnivý drak, zapálil si zem pod sebou a šel se opalovat, aby nabral větší... oranžádu.
Druddigon se na mě dívala a vyplázla přitom jazyk. Pohled jsem jí oplácela, tedy do té doby, než nevyskočila a nevyrazila mi dech. "Nějak mi rosteš, Slifer," zabrblala jsem a dračici pohladila po čumáku – teď se již nechala. "Pojďme zkusit to kousnutí. Myslím, že co se tohoto útoku týče, dostatečně sis už skus procvičila," pravila jsem. Druddigon však nevypadala, že vůbec ví, o čem mluvím.
Posunula jsem se o kousek dál od místa, kde odpočíval ohnivý drak. Druddigon mě následovala a ťapkala vesele za mnou. Falešná křídla se jí kývala ze strany na stranu. Nakonec jsem zastavila a Slifer udělala to samé.
"Pojďme si zkusit, jak pevný je tvůj skus," řekla jsem a ačkoliv nevěděla, zda Druddigon tuší, co myslím, vytáhla jsem lano a natáhla ho před dračicí. Slifer zareagovala přirozeně a lana se pevně zakousla. Její ostnatý ocas se zakýval a praštila s ním do země. Pomalu jsem začala za lano tahat a Druddigon mi odporovala. Zaryla všechny čtyři nohy do země a zavrčela. Zavrtěla hlavou, aby mi lano z ruky vypadlo. Zapřela jsem se a pořádně zatahala.
K mému překvapení Slifer toto vše vydržela a lano držela v zubech pevně. Pokusila jsem se ucouvnout, načež Druddigoniny nohy povolily a ona sklouzla po zemi tréninkového pole. Další krok jsem provedla s větší jistotou a pak jistě zrychlila chůzi na rychlochůzi, načež se Druddigon proměnila v jakési dračí sáně.
"Máme dobrý začátek," usmála jsem se a uvolnila tažení. Druddigon pustila lano a zamlaskala.

573 Enwy Enwy | 21. srpna 2018 v 12:48 | Reagovat

[572]: ČÁST 3/4
"Kousavý útok je o tom kousnout nepřítele, to je... jednoduché vysvětlení. Využíváš k tomu své zoubky," řekla jsem a jemně vzala Druddigoninu čelist do rukou. Dotkla jsem se jejích zubů a v ten moment Slifer stiskla mou ruku mezi horní a dolní čelist. Vypískla jsem, spíše překvapením, než bolestí. "Ano ano, přesně takhle. Na mě to ale nedělej!" panikařila jsem. Slifer zachrochtala, což měl být pravděpodobně mladý dětský smích nebo náznak vysmívání se. Uvolnila stisk a já si spočítala své prsty. S úlevou jsem si uvědomila, že mám všechny.
"Stisk máš pevný, to jsme už vyzkoušeli. Je na čase zkusit, jak dobře umíš zkousnout," navrhla jsem. Už od doby, kdy byli ve vzduchu, připravila jsem si kolekci vzácných větviček. Jediné, co na nich bylo vlastně vzácné bylo to, že byly různě tlusté, rovné a různě křehké. Vzala jsem do ruky tenký a křehký, suchou větvičku, kterou jsem našla u stromu na zemi.
"Druddigon, tuto větvičku se pokus zlomit ve dví," řekla jsem. Druddigon hned větev chňapla do zubů. Větev zapraskala a zlomila se. Dračice kusy dřeva vyplivla, jako kdyby tím chtěla říct, ať jí připravím něco těžšího.  Samozřejmě jsem nečekala, že by s tím Druddigon měla nějaké potíže. Zvedla jsem o trochu tlustší větev a zvedla ji horizontálně před Druddigon. Slifer dřívko chramstla a zatřásla s ním. Opět se ozval zvuk praskání dřeva. Druddigon větev rozlomila vejpůl, tentokrát však musela pořádně zabrat. Větěv zapraskala, ale u toho to skončilo. Slifer zakňučela a pustila větev na zem. Prohlížela si skoro-zlomeninu a znovu zavrčela.
"Můžeš to zkusit znovu," řekla jsem pohlédla na skoro zlomený kus stromu. Dračí mládě zavrčelo, zafrkalo jako Ponyta a vzalo větev do pusy. Zatřáslo s ním jako mokrý Rockruff, který se snaží osušit a nakonec větev křupla. Slifer se zašklebila a vydala něco, co zní "Chram chram!" Zatleskala jsem a zvolila ještě tlustší větev. Tato byla už vyrvaná přímo ze stromu samotného, takže byla jak tvrdá, tak i pružná, stále hydratovaná a plná živin. Oproti suchým větvím byla tedy o mnohem pevnější.
"Tu máš, Slifer. Zkus tohle," řekla jsem. Dračice se na větev chvilku dívala a pak něco vychrněla. Vyplázla jazyk a poté popadla dřevo do zubů. Pokusila se s dřevem třást, vrtět se s ním, ovšem jediné, co větvi způsobila, bylo to, že odřela kůru. Odvětví skončilo na zemi. Barbarka začala na předmět skákat a dupat, zjevně vzteky.
Včas jsem utlumila smích. "Je to složité, že? Ukážu ti, jak na to," usmála jsem se a vzala do ruky identickou větev jako ta, na které byla Druddigon. "Trik je velmi jednoduchý. Tady, kde jsi kousla ty, je větev tlustá. Je tam více kůry, tím pádem je větev pevnější a lépe chráněná. Teď se podívej sem," řekla jsem a přiblížila Druddigon spíše levou část větve než prostředek. "Tady je větev slabší. Je v ní stejně dřeva, ale je tu slabší kůra, protože je větev mladá. Když kousneš tady, zlomí se," řekla jsem.
Slifer chvilku koukala, jako kdyby viděla sedmý div světa, ale poté se otočila, seskočila z tři milimetry vysoké větve a vzala ji do zubů. "Tady ne, Slifer. To je prostředek větve. Víc nalevo, tady," řekla jsem a posunula větev tak, aby byla na té tenčí části. "Teď zkus kousnout," přikývla jsem. Dračice zavřela pevně oči a zakousla. Větev zapraskala. "O trochu více," dodala jsem. Druddigon povolila stisk, počkala, až se jí uvolní a krátce odpočinou svaly čelisti a znovu kousla. Tentokrát se zdařilo - větev praskla a zlomila se na dvě části, jednu delší a jednu kratší.
Druddigon zajásala a párkrát hyperaktivně vyskočila. Brala jsem to jako radost. "Takhle bys měla využít i útok," usmála jsem se. Druddigon naklonila hlavu na stranu. Vzala jsem za boky a otočila směrem, kde odpočíval Charizard.
"Koukej, to je Garlan. Vidíš, že některé části jsou tlusté a chráněné - například stehna, paže, kosti na křídlech, dokonce i jeho hlava je chráněná. Části tam jsou velmi tvrdé a útok by pravděpodobně nic neudělal," pravila jsem a studovala Charizardovo tělo, poprvé za celou to dobu. Slifer zavrčela a já přikývla. "Teď se podívej, kde má jen kůži. Břicho je chráněné jen malou vrstvou kůže, pak zadnice a ocas," řekla jsem a šibalsky se zasmála. "Nechtěla bys to zkusit?" navrhla jsem.
Garlan poklidně odpočíval. Najednou ucítil něčí přítomnost, ale ne dostatečně rychle. Jeho smysly byly zmatené Sluncem. Ucítil zašimrání na ocase. Nejprve si myslel, že je to jen nějaký hmyzí pokémon, který se rozhodl, že Charizard je vhodné místo na odpočinek. Pak jeho tělo zaregistrovalo prudkou bolest. Tehdy rázně zvedl hlavu a instinktivně máchl ocasem, aby vetřelce jednak zastrašil a případně ze sebe sundal. Druddigon se nestihla zakousnout včas a tak odletěla stranou.
"Pomoc! Atentát na Garlandolfa! Někdo se mě snaží sesadit z mého trůnu!" volal ohnivý drak a zasmál se. Ujistil se, že jeho ocasní šupiny nejsou poškozené a posadil se. "Na co si to hrajete?" zeptal se.
Krátce jsem se zasmála. "Začali jsme s kousavým útokem. Nebeský drak se učí rychle," usmála jsem se a sledovala, jak Slifer už vrtí ocasem, aby se připravila na další útok na Charizarda.
Vyskočila a dopadla na Charizardův ocas. Ohnivý drak ji opět odmrštil jinam. Druddigon vypískla a pak zavrčela hrdelním zavrčením, připomínajícím "grrrr!" Lehce jsem se zasmála.
"Další lekce. Vždy útoč na části pokémona, které se nemůžou bránit. Ocasní kůže na Charizardovi je sice slabá, ale za to se může ocas mrštně bránit proti tvému zakousnutí," pravila jsem. Druddigon byla opět odražena pryč a to se Garlan nemusel ani snažit.
Slifer se zastavila, aby nabrala opět své síly a pak vyrazila. Charizard mávl ocasem, aby Druddigon srazil, ale dračice ocas přeskočila. Prosmýkla se Charizardovi pod nohy a kousla ho do břicha. Garlan sykl, přestože bolet to mohlo jen trochu, hlavně se cítil dotčen, že byl napálen a taky překvapen.
"Slifer, Nebeský drak, právě přechytračil Krále destrukce!" zvolala jsem. Garlan se ušklíbl a zvedl se, ještě s Druddigon zakouslou na břiše. "Král destrukce přebírá opět svou iniciativu!" zvolal. Mávl křídly a vznesl se pár metrů do vzduchu. Druddigon se chytila hlava noha, ale sklouzla. Charizard jí ale nastavil včas ocas. Oba pak přistáli pěkně zase na zemi.
"Chceš vidět, co úžasného Druddigon už umí?" zeptala jsem se dračího veterána. Charizard sebou zase žuchl na zem a přikývl. "Dobře! Už jsem viděl, co dokáže Aegis, rád se pokochám," přikývl souhlasně. Jakmile to Druddigon uslyšela, rozběhla se a vyskočila. "Vrrrau!" vydala. Odskočila jsem si pro všechny své větve, které jsem tam někde nechala a přinesla je.
"Táákže... tenká větev jedna!" zvolala jsem. Druddigon se posadila jako Rockruff, zaplácala trnitým ocasem do země a otevřela pusu. Vložila jsem jí tam větev. Slifer hrdě jen přiklapla dolní čelist a rozeznělo se krátké křupnutí.
"Další křehká větev číslo dva!" zvolala jsem. Druddigon zase otevřela pusu. Tahle větev byla trochu delší, než jsem si myslela, a tak chvilku trvalo, než jsem ji vložila správně. Mezitím jsem jí větev už strčila málem do nosu. Slifer zaklapla dolní čelist. Tentokrát se ozvalo pomalé praskání a pak rupnutí. Bylo znát, že tato větev byla o mnohem silnější. Druddigon vyplázla jazyk a zavrčela. Charizard se usmál a trochu ironickým gestem zatleskal. "Zatím křupe křoví, skvěle," zasmál se.
Zvedla jsem do ruky pořádný klacek a ušklíbla se. "Co bys ji chtěl naučit ty?" zeptala jsem se a mezitím vkládala větev do její tlamy. "Třeba... je to drak, takže nějaká ta krása v destrukci by nebyla na škodu, rozhodně," přitachal Garlandolf. Tento tlustý kus dřeva už byl pro Slifer výzvou. Pořádně se do toho opřela, dokonce zavřela pevně oči a zamračila se. Když začalo dřevo praskat, ozval se nemalebný zvuk, který byste od barbarky prostě jednou čekat museli.
"Fuj!" zvolala jsem. Charizard opět ucouvl o pár metrů. "Tos jí naučila taky? Nechat unikat prdíky?" ujišťoval se Charizard, zda má inteligence neklesla a zda se za mě nemusí stydět.
"To já ne! Každému se to snad... jednou stane, ne?" řekla jsem ve snaze ubránit neštěstí, které se Druddigon stalo.
"Každému ne!" opáčil ohnivý drak. Slifer v puse žužlala klacek, který byl už na dva kusy a přitom střídala pohled z jednoho na druhého, podle toho, kdo právě mluví.
"Dobrá... dobrá..." vzdal se nakonec Charizard. "Ještě něco jsi mi chtěla ukázat?" zeptal se. Zamyslela jsem se a zakroutila hlavou. "Ne. Napadá tě něco, co jsme s Druddigon při učení tohoto útoku vynechali?" zeptala jsem se. Garlandolf se zazubil.
"Kousat sice umí pěkně, ale umí se i trefit? Zaútočila na mě, když jsem se nehýbal, ale Crobat to zvládne i za letu a podobně. Síla je sice všechno, ale pokud se netrefíš, nemůžeš nepřítele spálit na bezcenný popel," zavrčel. Druddigon vypískla a upalovala se schovat za můj batoh.
Ironicky jsem na svého draka podívala. "Budeš v rodině ten strejda, kterému raději nikdo nic navrhovat nebude, protože máš moc drastická řešení," povzdechla jsem si. Charizard jen pokrčil rameny a zasmál se. "Vždyť je to jedno. Jsem přeci Král," podotkl a na mě bylo poté protočení očima.
"Máš lano a nějakou dobrůtku?" zeptal se poté. Přikývla jsem. Vytáhla jsem nepoužité lano, jedno ze čtyř a poté poslední sendvič. "Hodlala jsem ho nechat Ravielovi, ale pak mi došlo, že už je to celkem starý sendvič a taky nevím, kdy si Gardevoira budu moct vyzvednout od profesora, takže..." řekla jsem. Charizard si povzdechl. "Raviela jsem od fesťáku neviděl. Snad je v pořádku," řekl. Pak ukázal na dva předměty, které jsem vytáhla.
"Na jeden konec uvaž ten sendvič, prosím. Nejsem zrovna nejšikovnější," přiznal popravdě a zcela upřímně. Přikývla jsem, uvázala na jeden konec jídlo a zvedla pohled. Charizard přikývl.
"To je všechno, díky. O zbytek se postarám a poradím si," přikývl, přijal podivnou pomůcku a vznesl se do vzduchu.
"Dávej pozor!
"Jasně, uklidni se..."

574 Enwy Enwy | 21. srpna 2018 v 12:48 | Reagovat

[573]: ČÁST 4/4
Jakmile Druddigon vycítila sendvič, vystřelila zpoza batohu. Garlan udržoval sendvič těsně tad zemí, aby na něj Slifer dosáhla. On sám držel druhý konec lana a plachtil pomalu nahoře. Druddigon už otevírala pusu, aby mohla jídlo zakousnout, ale v tom Charizard prudce vyletěl nahoru a jídlo jí o pár centimetrů uniklo. Dračice se za ním hnala a vlastně ani netušila kam - jednou přeskočila kamínky, podruhé prolezla dírou v keři.  Pokaždé, když se jí skoro podařilo sendvič získat, Charizard letěl nahoru nebo uhnul prudce na stranu. Tato aktivita mě více než rozesmála. Slifer postupně ale zjišťovala, jak to funguje. Místo zakousnutí se pokoušela vyskočit a jídlo drápnout, aby spadlo. Charizard si tedy musel dávat větší pozor, aby náhodou sendvič neobětoval ve špatnou chvíli.
"Do toho, Druddigon!" fandila jsem menší. Slifer běžela s jazykem vypláznutým a vlajícím. Charizard si tuto hru kupodivu užíval a bavil se pokaždé, když mohl zlomyslně změnit kurz jídla na provazu. Druddigon rozhodně naběhala víc, než kdybych ji donutila běhat jen tak bez ničeho. Bylo však jasné, že dlouho to už nevydrží. Nohy se začaly plést do sebe a dýchala velmi obtížně. Ze všeho nejvíce bylo znát, jak už neskákala, jelikož její nohy byly vyčerpané. Zpomalovala čím dál víc a víc. Poznala, že Charizarda nelze překonat rychlostí a silou. Zatímco ona měla už energie málo, Charizard si jen tak plachtil kruhy a nestekla z něj ani kapička potu. "Druddigon! Použij hlavu!" křikla jsem. Slifer se rozeběhla a všechnu energii dala do posledního sprintu. Prudce narazila hlavou do sendviče a přilepila ho k pařezu. Jídlo v chlebu se vyvléklo a Druddigon šťastně zabrzdila a zakousla se.
Charizard se zasmál a s žuchnutím přistál na zemi. "Vážně použila hlavu. Doslovně ji použila," pokýval Garlan. Přišla jsem k němu blíže a sledovala, jak Druddigon vesele okusuje sendvič a trhá chléb, jako kdyby to bylo syrové maso. Pokrčila jsem rameny. "Tohle sice nebyl trénink přesnosti, ale vypadá šťastně, takže jí to brát nebudeme," ušklíbla jsem se. Poté jsem lehce plácla Garlana po paži. "Chceš taky trénovat? Viděl jsi Torterru..." navrhla jsem. Charizardovy oči se rozzářily. Vychrlil do vzduchu sloupec ohně, načež Druddigon nepřítomně zvedla hlavu, jen aby se vteřinu na to hned vrátila k sendviči. "Viděl jsem Samurotta. A Torterru. Čím víc pokémonů, kteří se mi budou snažit sebrat místo nejsilnějšího pokémona vůbec, tím víc problémů," zavrčel, trochu vztekle. Chápavě jsem přikývla. "No, jsem si jistá, že jednou zestárneš... a třeba Aegis pak převezme tvé místo," usmála jsem se. Charizard se zamyslel a pak přikývl. "Aegis je právoplatný dědic mého trůnu. Arceusi, nedej, aby ho získala Crobat, Gengar nebo... Gardevoir. Brr!" otřásl se nad tou představou. Zatímco my jsme vesele konverzovali, Druddigon dokončila sendvič, složila se na zem a už pochrupovala. Když jsem si jí všimla, odvolala jsem ji zpět do pokéballu. Dneska jsem ji utahala už dostatečně. Udivovalo mě, jak dokázala usnout kdekoliv.
"Táákže, Garlane," zasmála jsem se a promnula si ruce. Ohnivý drak se mnou byl už tak dlouhou dobu, že mi dokonce četl myšlenky. "Trénink jako za starých časů!" výskli jsme jednohlasně. Tohle byl vlastně můj první trénink v tomto roce, ve kterém se mohl Charizard předvést.
Zapnula jsem pokédex, jelikož Charizardovu sílu jsem nemohla měřit očima. "Začneme plamenometem!" zvolala jsem a ohnivý drak přikývl. "Použij plamenomet na..." Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se, abych našla nějaký cíl. To byla z mé strany fatální chyba, vzhledem k tomu, že jsem řekla, že se jedná o trénink jako za starých časů. Charizard se nadechl a v ten moment jsem ucítila žár nad svou hlavou. Pak jsem si uvědomila, že mi hoří culíky. "To jsou moje vlasy!" vypískla jsem a hned začala do culíku mlátit, aby zhasnul. Charizard vybouchl v smích. "Tohle jsi řekla i minule!" poznamenal. Důstojně jsem si odkašlala. "Chceš snad mít trenéra, který je plešatý? Budeš mi muset kupovat klobouk!" obořila jsem se do něj. Charizard zamrkal a znovu vybouchl v další smích. "Tohle podobné jsi myslím taky říkala," dodal mezi zvuky.
"Zkus udělat co největší plamen. Plamenomet je o tom zažehnout co největší plochu. Mělo by ti to jít dobře, vzhledem k tomu, že je bezvětrno," řekla jsem. Charizard s vážnějším postojem přikývl a otočil se směrem k stromům. Naštěstí jsme byli dostatečně daleko.
Charizard se nadechl. Vypálil oheň. "Ještě víc!" zvolala jsem. Charizard otevřel pořádně tlamu a vydechl obrovský oheň. "Vííc!" Charizard zavřel pevně oči. Pak mu došel dech, oheň přestal a on vykašlal oheň. "Jo, to už stačí," potvrdila jsem. Právě teď překonal své minulé scóre o celou polovinu. Samozřejmě tohle jsem mu říct nemohla, jelikož by se drak stal egoistický a přestal se snažit. "Máš horší scóre, než minule," přikývla jsem. Garlan vykulil oči.
"Cožeee?" vyjekl.
"Máš horší scóre!"
"To hrajeme nějakou hru nebo co?"
Plamenomet jsem nechala plamenometem. "Další jsou uhlíky," řekla jsem. Charizard se poškrábal na hlavě. "Já něco takového umím?" zeptal se. Pokývala jsem hlavou. "Dlouho ztracená sestra paní plamenometové. Jde o to vypálit rozžhavené uhlíky," poradila jsem. Charizard zatleskal. "Už vím! To je tohle," řekl a zavřel na pár vteřin pusu. Poté z něj spadlo pár rozžhavených kusů uhlí.
"Umm... takhle draci zvrací. To není ono," zasmála jsem se. Garlan protočil oči v sloup. "Však já vím, tohle bylo zkušební. Koukej!" zvolal. Pořádně se nadechl a vychrlil salvu kusů. Jakmile uhlíky skončily u stromů, vyletěli ptačí pokémoni. Charizard si hrdě poplácal hruď a pohladil břicho. Zamlaskal. "Takhle se to dělá," pokýval hlavou a já si nasadila sluneční brýle.
"Když už jsme u těch ohnivých útoků, pojďme si zkusit heat wave," pobídla jsem. Garlan se ušklíbl. "Tenhle útok jsem zkoušel i minule. Pořád ho umím," řekl. S vypísknutím jsem uskočila, když se oblast kolem jeho křídel začala zahřívat na teplotu, kdy vlhkost kolem se měnila v páru, bílou a viditelnou. Pak drak prudce mávl křídly kupředu a vyslal slabě oranžovou rozžhavou vlnu. To cosi, co mohlo být perfektní pro surfaře, bylo by-li to z vody, si ostře rylo cestu kupředu. Odpor vzduchu způsoboval, že se vlna zmenšovala, jako kdyby narážela na pobřeží a nakonec se vypařila celá. V zemi zůstala trochu roztavená zemina, hlavně některý písek a kameny to proměnilo v podivnou směs čehosi, co zase chladlo a tuhlo.
"Tohle bylo výborné," ohodnotila jsem a Charizard se jen pokorně zazubil. Záměrně jsem vynechala plamenný nálet a to hlavně k tomu, jakou sebevražednou destrukci to způsobovalo. Při vzpomínce na chudáky stromy jsem jen suše polkla a pohlédla tím směrem - naštěstí byly vysázené nové nebo vyrostly. Za rok. Pár desítek centimetrů... divné.
"Pojďme si zkusit pařáty. Jako první seknutí," řekla jsem. Charizard zvedl svou tlapu a chvilku se na ni zadíval. Pak se rozzářila jasným bílým světlem a drápy se mu prodloužily. Rozhlédla jsem se a položila pokédex na zem. S velkou námahou jsem přitáhla kládu, kterou zjevně nasekal nějaký další pokémon. Charizard pochopil. Napřáhl se a začal kládu rozsekávat. "Vertikálně, pěkně jako kdybys štípal dřevo," zasmála jsem se. Charizard sice nikdy dřevo neštípal, ale pokusil se o to nejlepší. Kdyby nebylo dříví ztrouchnivělé, mohlo by se klidně použít k topení.
"Teď dračí spáry," řekla jsem. Bílá barva se změnila v zelené stíny a jeho drápy se ještě prodloužily. Tentokrát byla však vidět jeho tlapa - bylo to přesně, jak jsem říkala. Spáry byly obaleny stíny. "A teď dřevo na kostičky," zasmála jsem se. Charizard zavrtěl nevěřícně hlavou, jelikož se z něj stávala levná pracovní síla. Napřáhl se a začal již rozsekané dřevo dosekávat.
"Ještě je tu křídlový útok," řekla jsem. Charizard se potutelně usmál a zvedl mě na záda. "Směr... někam! Ať můžu někoho mlátit!"

Použito: 3x sendvič (3x Druddigon), 1x granule (Druddigon), 2x spec. láv. kol. (1x Charizard, 1x Enwy), 1x černé sluneční brýle (aplikovat na Charizarda)

575 [A] Drobeček [A] Drobeček | 21. srpna 2018 v 17:02 | Reagovat

[571]:[572]:[573]:[574]: Druddigon se Bite naučila.

Charizard +2 levely, láska a sehranost na maximu
Druddigon +9 levelů, +21% sehranosti (10% jídlo), +5% lásky (Enwy - koláček)

576 Kami Kamai Kami Kamai | 22. srpna 2018 v 19:49 | Reagovat

Kami Kamai
1. Ninetales; Leafleon
2. Procvičování -  Ember, Učení – Flamethrower [Ninetales]; Procvičení – Tackle, Učení – Razor Leaf [Leafleon];
3.
Rozhodla jsem se, že vezmu Ninetales a Leafleona na trénink, protože jsem chtěla, aby se něco nového naučili. Dneska jsem se rozhodla, že se budu věnovat jen těm dvěma, abych se jim trochu více věnovala. Když jsem došla na tréninkové pole, tak jsem došla na místo, které bylo na opačné straně tréninkového pole. Položila jsem batoh stranou a vzala jsem dva Pokébally.
Hodila jsem před sebe první a přede mnou se objevila Ninetales. Ninetales se začala dívat po okolí. „Ahoj ninetales,“ řeknu jí a čekám, jestli mi odpoví. „Hmm, ahoj člo.. teda Kami,“ řekne nakonec Ninetales. Když mě Ninetales pozdravila a řekla ještě mé jméno, tak mě to trochu překvapilo, ale nakonec jsem se jen pousmála. „Co kdybychom si dneska trochu zatrénovali,“ zeptám se a dívám se na ní. „Hmm, tak dobře,“ řekne Ninetales a čeká, co po ní budu chtít. „Jako první by sis mohla zkusit zopakovat Ember,“ řeknu jí a dívám se na ní. Ninetales mávne ocasem a poté odejde trochu dále ode mě. Chvíli se soustředí a nakonec začne plivat hořící uhlíky před sebe. Ty dopadaly na vodní hladinu a syčely. „Tohle ti jde,“ řeknu jí, protože jsem měla trochu strach jí odporovat, ale bylo pravdou, že se jí to dařilo. Ninetales jen mávne ocasem. „No ještě aby mi to nešlo,“ řekne Ninetales a pokračuje v tréninku.
Já se poté rozejdu o kousek dále od Ninetales a vezmu druhé Pokéball a hodím ho před sebe. Objeví se tam Leafleon a začne se dívat okolo. „Ahoj Kami, nemáš perníček,“ zeptá se Leafleon, „Ahoj Leafleone, mám, ale už jich moc není, ale dostaneš ho až po tréninku,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak dobře, ale ne, že mi je sníš,“ řekne Leafleon. „Neboj, nechám ti je,“ řeknu mu a trochu se usměju. „Tak jo, jdeme trénovat,“ řeknu mu a následně se rozejdu o kousek dále. Vezmu několik větviček a poté je začnu zapichovat do země. „Tak jo, jako první si procvičíš Tackle,“ řeknu mu ukážu na větvičky, které jsou nachystané. Leafleon jen souhlasně kývne hlavou a rozběhne se proti větvičkám a pomocí Tackle je začne shazovat. Do větviček naráží vší silou, takže se mu daří je všechny shazovat.
Poté se rozejdu za Ninetales, která ještě pokračovala v Ember. „Tak jo Ninetales, dneska se naučíš ještě jeden nový útok a to Flamethrower. Je to vlastně takový plamenomet. Jde o to, že se začneš soustředit a následně vydechuješ oheň. Tentokrát to nebudou hořící uhlíky, ale nepřerušovaný proud ohně,“ řeknu Ninetales. „Jo jasně chápu,“ řekne Ninetales. Poté se začne soustředit a začne vydechovat proud ohně. Proud byl slabý a občas se přerušovat, ale na to, že to zkusila poprvé, tak jí to celkem šlo. „Jen tak dále, určitě ti to půjde,“ řeknu jí a nechávám jí pokračovat v tréninku. Ninetales jen souhlasně kývne hlavou a poté se opět začne soustředit a začne vydechovat oheň. Tentokrát už je to trochu lepší, proud ohně je silnější a skoro se už nepřerušuje.
Poté se rozejdu za Leafleonem, který akorát dotrénovat Tackle. „Ještě se dneska naučíš Razor Leaf,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo,“ řekne Leafleon a poté čeká, co mu řeknu. „Tak jo, útok spočívá v tom, že začneš mávat ocasem a následně začnou létat listy na nepřátele,“ řeknu mu a dívám se na něj, jestli to chápe. „Tak jo, jdu to zkusit,“ řekne Leafleon a začne se soustředit. Následně začne mávat ocasem, sem tam vyletí list. „Jen tak dále, ty to zvládneš,“ řeknu mu a dále ho sleduju. Leafleon se dále soustředí a pokračuje s listovou břitvou. Po nějaké chvíli začne lítat trochu více listů, ale ještě pořád to není ono.
Po chvíli se rozejdu za Ninetales, která pokračovala v učení Flamethrower. Proud ohně už byl o hodně větší a už byl pořád v celku. Trochu se usměju nechávám jí pokračovat v tréninku. Ninetales dále pokračuje a daří se jí líp a líp.
Po chvíli se zajdu podívat za Leafleonem, který dále zkoušel listovou břitvu. Jak jsem tam šla, tak po mě letěl jeden list a tak jsem se mu rychle vyhnula. „Tohle bylo trochu nebezpečné, ale vypadá to, že ti to jde dost dobře,“ řeknu mu a dívám se na něj. Po chvíli se rozejdu k batohu, aby mohl klidně pokračovat v tréninku. Následně vytáhnu jeden sendvič a sním ho. Když se najím, tak vytáhnu další sendvič a ještě perníček.
Rozejdu se za Ninetales a podívám se na ní. „Pro dnešek už toho můžeš nechat,“ řeknu jí a podám jí sendvič. „Díky,“ řekne Ninetales. Poté se rozejdu Leafleonem. „Tady máš perníček,“ řeknu mu a podám mu ho. „Díky,“ řekne Leafleon a začne si vychutnávat perníček.
Pak se vrátím za Ninetales a odvolám jí. Poté dojdu i k Leafleonovi a odvolám ho. Když oba dva odvolám, tak dám Pokébally do batohu a rozejdu se pryč.

Kami – sendvič
Ninetales – sendvič
Leafleon – perníček

577 [A] Enwy [A] Enwy | 23. srpna 2018 v 9:08 | Reagovat

[576]: Ninetales se plamenomet naučila, ale musí si ho procvičit. Leafeon listovou břitvu ještě neumí - bylo mu to moc chabě vysvětleno.
Ninetales - 1 level, 6% sehranosti (3% sendvič), 3% lásky (Kami's sendvič)
Leafeon - 1 level, 4 sehranosti, 3% lásky (Kami's sendvič), 3% štěstí (perníček)

578 Kami Kamai Kami Kamai | 25. srpna 2018 v 21:12 | Reagovat

1. Ninetales, Leafleon
2. Procvičení – Ember, Flamethrower [Ninetales]; Procvičení – Tackle, Učení – Razor Leaf [Leafleon]
3.
Rozhodla jsem se, že zajdu opět na tréninkové pole, aby si Ninetales a Leafleon mohli procvičit své útoky.  Když jsem došla na druhý konec tréninkového pole, tak si odložím batoh a vezmu si Pokéball s Nintales a s Leafleonem.
Odejdu kousek dále od mých věcí a poté vezmu Pokéball s Ninetales a hodím ho před sebe. Objeví se tam Ninetales a začne se dívat okolo. „Ahoj Ninetales,“ pozdravím jí. „Ahoj Kami, budeme trénovat,“ zeptá se Ninetales poté co mě pozdraví. „Přesně tak, zopakuješ si útoky, které ses už naučila,“ řeknu jí a usměju se na ní. Ninetales jen mávne ocasem a poté se rozejde o kousek dále a začne trénovat Ember. Chvíli se soustředí a poté začne plivat hořící uhlíky do vody. Já jen mlčky sleduju Ninetales, jak se jí daří. ‘Mám takový pocit, že tento útok už jí jde moc dobře,‘ pomyslím si.
Následně odejdu o kousek dále a hodím před sebe Pokéball s Leafleonem. „Ahoj Leafleone,“ řeknu mu a usměju se na něj, „Ahoj Kami,“ řekne Leafleon a začne se dívat okolo. „Asi budeme trénovat, že? Dostanu perníček,“ zeptá se Leafleon a dívá se na mě. „Ano, budeme trénovat, a pak dostaneš perníček, pokud se budeš snažit,“ řeknu mu. „Tak jo, začneme s Tackle,“ řeknu mu a následně začnu chystat větvičky, na kterých si to bude moct vyzkoušet. Leafleon se dívá okolo a poté se rozběhne na první větvičky, které už byly nachystané. Jen jsem se trochu usmála a nachystala jsem zbytek větviček, Leafleon dále pokračovat v tréninku.
Následně jsem se rozešla za Ninetales, která pokračovala v tréninku. Po chvíli toho nechala a podívala se na mě. „Copak ještě budeme dneska trénovat nebo se budeme učit ještě něco nového,“ zeptá se Ninetales a mávne jedním ocasem. „Jo, ještě by sis mohla potrénovat Flamethrower, protože by to ještě mohlo být o moc lepší, ale není to špatné,“ řeknu jí a trochu se na ní usměju. „Tak jo, procvičím si to, přece musím být skvělá, jako královna,“ řekne Ninetales a následně se začne soustředit. Po chvíli Ninetales vydechne proud ohně. Proud ohně je celkem silný a doletí dokonce dost daleko. Chvíli jí sleduju, abych zjistila, že jí to celkem dost jde, takže jí nechávám pokračovat v tréninku a poté se rozejdu za Leafleonem.
Leafleon dotrénoval Tackle a díval se na svou a trenérku a čekal, co se bude dít dále. Po chvíli dojdu k Leafleonovi a podívám se na něj. „Tak jo, následně se naučíš Listovou Břitvu,“ řeknu a na chvíli se odmlčím. Leafleon poslouchá a pak souhlasně kývne hlavou a čeká, co mu k tomu ještě trenérka řekne. „Jde o to, že se budeš mávat ocasem a na nepřítele budou létat listy. Musíš se soustředit a poté co se budeš pořádně soustředit, tak začneš mávat ocasem a postupně z něj budou vylétával listy, které zasáhnou nepřítele a zraní ho,“ řeknu mu a dívám se na něj. Leafleon jen souhlasně kývne hlavou. Poté se začne soustředit a mávat ocasem. Jak tak mává ocasem, tak zatím se objeví sem tam list, který letí jen kousek. „Celkem ti to jde, nevzdávej se, určitě to to půjde ještě lépe,“ řeknu mu a dále ho sleduju.
Po nějaké chvíli se rozejdu za Nintales, která pokračovala v procvičování Flamethrower. Proud ohně už vypadal dost dobře a taky vydržel celkem dost daleko. „Vypadá to dobře,“ řeknu jí. „Já vím, ale pro dnešek bych už toho nejraději nechala,“ řekne Ninetales. „Hmm, tak jak chceš,“ řeknu jí po jejích slovech a vytáhnu její Pokéball, do kterého jí poté odvolám.
Když je Ninetales pryč, tak se posadím kousek od Leafleona a sleduju ho, jak pokračuje v Razor Leaf. Jak pomalu ubíhal čas, tak Leafleonovi se dařila Listová břitva čím dál tím líp. Listů už bylo mnohem více a dokonce létaly dost daleko. Následně jsem se zvedla a rozešla jsem se k batohu, ze kterého jsem vytáhla jeden perníček a vrátila jsem se zpět za Leafleonem, ale ještě jsem ho zatím nechala pokračovat v tréninku.
‘Hmm, doufám, že se to neučí,‘ pomyslím si zatím co sleduju jeho trénink. „Leafleone, pojď ke mně, myslím, že už to pro dnešek stačí,“ řeknu mu a čekám, až ke mně dojde. Leafleon jen souhlasně kývne hlavou a poté dojde ke své trenérce. Já mu následně dám perníček. „Pro dnešek už toho necháme,“ řeknu mu a poté ho odvolám do jeho Pokéballu.
Když je Leafleon ve svém Pokéballu, tak se rozejdu pro svůj batoh a následně se rozejdu pryč z tréninkového pole.

579 Yfraephasyxilius Yfraephasyxilius | 26. srpna 2018 v 1:35 | Reagovat

A z obchodního centra rovnou na tréninkové pole. Po cestě je evidentně nadšený z toho, co se blíží… Konečně je to tu. Ta první chvíle, kdy vypustí svého pokémona z pokéballu, aby ho něčemu naučil, pomohl se mu zlepšit, naučil se sám něčemu novému o pokémonech a především – je to to hlavní! – se se svým pokémonem blíže poznat. Už od počátku je mu jasné, že to nebude jednoduché. Nemusíte být zrovna pan Freud a mít nádhernou pracovnu s luxusním gaučem na to, abyste to poznali. Zkrátka je na Torchicovi něco zvláštního a Yfrák (//to je ta zkrácenina, kterou můžete, naši drazí admini, používat, pokud vám je mé jméno – což samozřejmě naprosto chápu :) – zatěžko//) si to moc dobře uvědomuje, ale neláme si s tím hlavu – vždyť vše není hned ztracené, že?

Každopádně je to tu! Poslední krok a tréninkové pole, ono velké prostranství, kde se momentálně nenachází moc lidí, je téměř celé naše. Nádhera. Chopí se onoho červenobílého míčku a efektně – ačkoliv jistojistě silně neefektivně – ho vrhne do prostoru před sebou s těmi slovy, která si každý mladý trenér přeje říct: „Torchicu, pojď se ukázat!“ (Pochopitelně ne v podobném změní, ale chápeme… Krása a důležitost onoho okamžiku je zkrátka něčím extra.) Na zemi přede ním se tedy objeví Torchic v celé své kráse s lehce nechápavým pohledem, který je způsoben patrně mojím postojem – ruce v bok a odhodlanost na tváři, což je grimasa pravděpodobně až moc složitá na jeho pochopení. Chvíli na sebe obě entity koukají, jako kdyby čekaly, která tedy začne, načež je to teda Yfrák (//fajn, ani mne nebaví psát to jméno celé//), když mu už připadá ta tichá chvilka nějaká moc dlouhá.

„Je to tady! Náš první společný trénink!“ Nervózně poví cosi a s jakýmsi očekáváním, co přijde, v obličeji se zadívá na svého pokémona. Torchic jen lehce nakloní hlavu a nejistě přikývne. „Fajn… Fajn. Tak asi půjdeme na to, ne? Nebudeme to přehánět, chce to hezky zlehka. Hlavně ať se trochu poznáme a něco spolu vyzkoušíme…“ Poslední větu si víceméně zamumlá pod vousy a vytáhne z kapsy pokédex. Jakmile ho zase uklidí, odhodlaně pokývne hlavou. „Takže Tackle? Dobrá. Budeme zkoušet Tackle. Příště tě třeba i něco naučíme, ale na to ještě bude čas…“

Oba dva – jak Yfrák, tak jeho pokémon – se vydají přes tréninkové pole k dřevěným figurínám lehce upevněným v zemi. „Tvým úkolem bude použít Tackle tak, aby se figurína buď rozbila, nebo spadla na zem, ano?“ Začne poměrně stručně Yfrák svému pokémonovi vysvětlovat, co a jak, ale nejspíš mu to přijde málo, jelikož ještě přidá. „Jednoduší je asi bude nejprve shazovat. Tyhle figuríny nejsou moc upevněné v zemi, a tak by s tím neměl být takový problém. Horší to bude zničit. To přejdeme na ty o kousek dál, ty jsou více v zemi upevněné, a tak mají spíše sklon k rozbíjení jich. Všechno jasné?“ Torchic překvapivě brzy zareagoval rezolutním pokývnutím hlavy – Yfrák zřejmě pomalu přichází na to, jak na svého pokémona musí. „Tak tedy jdeme na to!“

„Musíš se rozběhnout a těsně přes figurínou odrazit od země, abys dobře vyskočil, narazil díky tvé energii a síle do figuríny a ta spadla, jasné? Tak funguje ten tvůj útok, což – předpokládám – víš! Tak do toho. Zkusíme to poprvé, na figuríně hezky první zleva, ať v tom máme pořádek.“ Pán bude zřejmě perfekcionista, ale to už pokyne svému pokémonovi k prvnímu útoku. „Torchicu, použij Tackle!“ Torchic se skutečně rozbíhá a těsně před figurínou se odráží, je vidět, že ví, jak jeho útok funguje. Přesto to nemá zase tak dost vypočítané, jelikož se napoprvé odrazil moc brzo a nedoskočil k figuríně. „To nevadí, pokračujeme. To natrénuješ, uvidíš.“ Torchic se na Yfráka zkoumavě zahledí, patrně chce analyzovat jeho výraz – místo toho se dočká jen dalšího: „Torchicu, Tackle!“ Téměř nepřipravený Torchic, jehož trenér si patrně doteď nevšímá, že sleduje jeho namísto figurín, vylekaně uskočí a zmateně se vydá směrem k figurínám na další pokus. Ten je však též neúspěšný; v tom všem spěchu se odráží naopak moc pozdě a oním útokem se opírá jen do dřevěné nohy figuríny, díky čemuž figuríně zajišťuje až moc stability na to, aby spadla, ale Torchicův útok není tak silný, aby se zničila, a tak zůstává nerušeně stát na místě. „To nevadí, napotřetí to vždycky vychází, uvidíš!“ Torchic se nervózně vydává zpět na startovní pozici a nyní již odhodlaně sleduje figuríny, nikoliv nechápavě svého trenéra. „Torchicu, tentokrát se ti to povede, já ti věřím! Tackle!“ Torchicovi přímé povzbuzení nejspíše pomáhá, jelikož se vydává ještě odhodlaněji než při předchozích dvou pokusech vpřed, odráží se od země v ideální moment, opírá do figuríny přesně v tom správném místě a figurína padá k zemi!

„Paráda, zvládl jsi to!“ Yfrák se nadšeně rozbíhá pro Torchica, bere ho do náruče a s úsměvem na tváři se vydává dál od figurín, kde se usazuje spolu s Torchicem na zem. Torchicův zmatený výraz je však pro něj jasným znamením – on opět netuší, co se děje. Anebo spíše neví, co se děje uvnitř a pro Torchica nedostatečně navenek Yfráka. „Jsi skvělý! Povedlo se ti, co jsi měl udělat, a tak je náš první trénink za námi. Bude lepší, když si odpočineš a v dalších dnech to zase zkusíme znovu, jo? A tady máš něco za odměnu… Dej si, prý jsou výborně, kord pro ohnivé pokémony.“ Torchic se konečně upřímně zaraduje a vezme si od svého trenéra lávový koláček, který začne spokojeně pojídat…

580 Yfraephasyxilius Yfraephasyxilius | 26. srpna 2018 v 1:37 | Reagovat

Ech... Omlouvám se za absenci té hlavičky nahoře, ještě dodávám...
1. Torchic
2. Seznamovací trénink, lehké procvičení Tackle
3. ...

581 [A] Enwy [A] Enwy | 27. srpna 2018 v 8:37 | Reagovat

[578]: Ninetales si plamenomet procvičila. Leafeon se listovou břitvu nakonec naučil.
Ninetales - 2 levely, 4% sehranosti
Leafeon - 1 level, 5% sehranosti

[579]:[580]: Torchic si útok procvičila.
Torchic - 2 levely, 5% sehranosti

(// Od nás už máš přezdívku 'Těžkej Ajfr', nová netřeba :D)

582 Drobeček Drobeček | 4. září 2018 v 13:33 | Reagovat

1)Torterra (Max), Jolteon (Haru)
2) Trénink, kratičký zápas
3) dole (děj se odehrává před Letními bitvami 2018)

PART 1/2

Každý den se dějí nějaké zázraky. Někdy je to narození dítěte, někdy výhra v loterii, jindy i takové maličkosti, jako je třeba duha. I mně se jeden takový zázrak stal. Max chtěl trénovat.
Ano, čtete správně. Nejlínější člen mého týmu, mistr obžerství 2017 i 2018, nositel titulu největšího spáče století a odmlouvátor 3000 mi sám, dobrovolně a naprosto příčetně oznámil, že chce trénovat.
„Ty? Jsi si jistý? Nemáš teplotu?” ptal jsem se opatrně a přemýšlel, jestli se na pokemonech pozná teplota podle čela.
„Naprosto jistý!” zvolal Max odhodlaně. „Víš, prozřel jsem… Viděl jsi toho Charizarda? Ta trenérka má jen samá silné pokémony. Jestli se jí chci dostat do týmu, musím zesílit, abych se jí zalíbil!”
„A-ale… tobě se snad u mě nelíbí?” podivil jsem se, i když jsem už předem znal odpověď.
„No jó, asi jo, ale ona krmí svoje pokemony mnohem víc!” zvolal želvák zasněně, až mu ukápla slina. „Takže tvojí trenérskou povinností je mě teď pořádně protáhnout, abych byl silnější než ta její ještěrka!”
Konečně mi došlo, kam tím míří. „Ahá, tady je někdo pyšný a nechce si přiznat prohru!” zasmál jsem se. „Tos měl říct hned. Samozřejmě, že chci, abys byl taky silnější než ten její… um, Garlan.”
„Pfff, já jdu ale jen po koláčcích!” uhnul Max pohledem. „Tak nekecej a trénuj!”
„Ano, pane!” zasalutoval jsem, sbalil svůj malý kemp a vydal se vstříc tréninkovému poli…

„Možná jsme neměli vyrážet tak brzo,” zakňučel jsem, když jsme konečně dorazili na pole. On totiž nebyl žádný krásný letní den, ale… hm, půlnoc.
„Ne-od-mlou-vat!” skandoval Torterra, jako by jsme si prohodili role. „Každá chvilka je dobrá na zesílení! Tak šup, ty jsi trenér! Co si dáme jako první?”
„Šlofíka?” vydechl jsem unaveně a posadil se na zem. „Co já vim, dej si třeba rozvičku…”
„Neflákej se!” štěkl Max. Jeho nová role ho očividně bavila. „Co budu dělat já, budeš dělat i ty! Tak šup šup šup! Začneme rozběháním! Polovinu kolečka kolem pole!”
Bylo dobré vidět, že alespoň v tom, kolik dobrovolně uběhne, se Max vůbec nezměnil. „No dobrá, dobrá. Polovinu kolečka asi zvládnu. Dej mi chvilku, jen vstanu, ať se mi nemotá hla-”
To už ale želvák mizel na obzoru… samozřejmě čistě básnickém obzoru, ve skutečnosti byl jen pár desítek metrů daleko. Chvíli jsem na něj udiveně zíral, pak vyběhl za ním.
Max měl kupodivu spoustu energie, a tak se z půl kolečka rázem stalo koleček dvanáct… No, možná to byla jen tři kolečka, ale průměrný Drobeček ztrácí po několika minutách běhu přehled o čase.
Po rozběhání jsme si dali krátkou pauzu. „Tak… co chceš... dál?” funěl jsem.
„Rozcvičku!” rozkázal Max.
„Uhmhmumhm,” zakňučel jsem zoufale. „Dej mi pár minut na vzpamatování se.”
„Ne-od-” začal zase želvák, to už jsem ale byl na nohou.
„Dobrý, dobrý! Chápu, takže rozcvičku. No, tak si dej třeba… deset,” chvíli jsem přemýšlel, jak to nazvat, „...postavení na zadní?”
„Blbý jméno,” zakroutil Max hlavou, ale hned se pustil do cvičení. Při každém postavení se na všechny čtyři udeřil do země takovou silou, že jsme se v podstatě střídali v tom, kdo je na zemi a komu se daří udržet na nohou. Náraz, Drobeček padá, oba se staví na zadní, náraz, Drobeček padá…
„Další cvik!” zvolal želvák. Fakt jsem se začínal bát o jeho duševní zdraví.
„Um, tak třeba… Zkus skákat, nebo tak něco. Jako že pokrčíš nohy, odrazíš se všema čtyřma a-”
A celý cyklus se opakoval. Při každém dopadu se vytvořilo ještě silnější zemětřesení, které mě strhlo na zem. Když jsem se konečně dostal na nohy, už následovalo další. Nakonec jsem musel prostě skákat do vzduchu pokaždé, když se blížil dopad, abych měl v tu chvíli co nejméně společného s půdou pod nohama.
„Válení sudů!” vykřikl Max další cvik.
„Jak chceš válet sudy? Vždyť máš na zádech stromy a tak…”
To už ale bylo pozdě. Želvák se pokusil překulit, místo toho se ale zasekl na boku a zoufale mával nohama. „Převalování Maxů na všechny čtyři! Převalování Maxů!” volal nešťastně.
Povzdechl jsem si, dovlekl se až k němu a vší silou se opřel o krunýř. Samozřejmě, že se nic nestalo, padesát kilo prostě s tří set kilo nic nezvládne.
„Budeš muset zestárnout na boku,” ušklíbl jsem se. Snahu převalit Maxe jsem už jen předstíral okopáváním krunýře, na víc jsem byl moc ospalý.
Želvák ale uvíznutí na boku nepřijal jako porážku, začal se tedy pomalu rozhoupávat. V jednu chvíli mi málem rozmačkal nohu, v další ale už byl opět na nohách svých.
„Fuuu, to byla fuška!” zasmál se a zabodl tak další hřebíček do rakve Torterry, který si stěžoval i na prostou chůzi. „Ale jako cvik to vypadá dobře!”
„Ne, prosím! Už se nepřevaluj!” zaskučel jsem. „Pojďme si třeba procvičit útoky, to zní rozumně, ne?”
„No jasně! A pak mě můžeš něco naučit!” zavýskal Max. Možná bych měl po tréninku zajít za pokémonním psychologem? Nebo… třeba prochází nějakou změnou? Možná je v přechodu?
„Haló! Honem, s čím mám začít?” dotíral netrpělivě.
„U-uh… Myslím, že útok už tě nemám jaký učit… Alespoň ne vhodný na Charizarda. Ale útoky si procvičit můžeme, jop.”
Maxova energie jako by se najednou vypařila. „Uhm… ale když teď zesílíš, určitě tě pak můžu naučit nějaké TMko!” zvolal jsem. I když to bylo u želváka neobvyklé, celkem se mi jeho nadšení zamlouvalo, nerad bych o něj přišel uprostřed tréninku.
„Dobrá, začneme se základními útoky. Pamatuješ si ještě tackle?”
„Pf, to se nedá zapomenou!” zasmál se Torterra. ”Tak co je terč? Strom? Kámen? Ty?”
„Strom. Já, prosím pěkně, nejsem terč žádných útoků od pokémonů těžších než dvacet kilo,” zakroutil jsem hlavou.
Želvák nespokojeně odfrkl, dál to ale nekomentoval. Střelil ten nejnevinnější pohled po největším stromě, který našel, přikrčil se… a vystartoval. Za pár vteřin už hlavou vrazil do kmene, který se, k mému velkému úžasu, nerozletěl v oblaku třísek.
„Tomuhle ty říkáš tackle?” popichoval jsem Maxe. „To a crunch jsou jediné použitelné útoky na Charizarda, tak bys je měl pořádně vypilovat!”
„Blablabla,” vyplázl na mě želvák jazyk. „Moc neprovokuj, nebo ti předvedu tackle i s pocitem toho stromu. Samozřejmě jsem ho šetřil, nebudeme přece ničit přírodu!”
Pohlédl jsem na kmen, ve kterém byl několikacentimetrový důlek. „J-jop, to bychom neradi, že?” zasmál jsem se. „Možná se na další útoky přesuneme k větvím, co ty na to?”
Velkým obloukem kolem Maxe jsem se vydal pod strom a začal sbírat sušší větve, které po nárazu odpadly. Za chvilku jsem jich měl malou hromádku.
„Tak, připraven na další útok? Ukážeš mi crunch… ne, na mojí ruce vážně ne. Budu ti házet tyhle klacky, ty se je snaž ve vzduchu chytit. Nechám na tobě, jestli je rozkousneš, nebo zahodíš.”
Než stihl Max zareagovat, už jsem se napřáhl a vyhodil první větev. Nepochopil jsem sice, jak se to želvákovi povedlo, ale za necelou vteřinu už zbyly z klacku jen třísky.
„W-whoa…” vydechl jsem s údivem. „No, rozhodně ti to jde mnohem lépe, než když jsme se to učili! Připraven pokračovat?”
„Jasně!” vykřikl Max a skočil po další větvi. Na tří set kilovéhao obra byl celkem obratný, jen dvě větve, které letěly moc vysoko, se mu nepodařilo chytit.
„Dobrá, crunch jsi nezapomněl,” přikývl jsem. „Myslím, že zbytek útoků si nejlépe procvičíš v zápase. Chtěl bys krátkou bitku proti… řekněme Haruovi?”
Tady už ale Maxovo nadšení pomalu mizelo. „Proti Haruovi? Nemáš náhodou Charizarda? Však víš, abych si vyzkoušel zápas proti někomu, kdo je Garlanovi podobný.”
„Nope,” zakroutil jsem hlavou. „Ale Haru by měl být teoreticky lepší soupeř, je rychlejší, tím pádem i těžší zasáhnout.”
„Hm... No, co se dá dělat,” povzdechl si Torterra. „Tak sem s ním, ať už to mám za sebou.”

583 Drobeček Drobeček | 4. září 2018 v 13:34 | Reagovat

PART 2/2

Pokemoni stáli proti sobě, zuby vyceněné, nohy pokrčené… prostě připraveni zápasit. Odkašlal jsem si, napřáhl ruce a…
“Ještě jsem neodstartoval!” houkl jsem na Maxe, který už sebou škubnul směrem dopředu. “TEĎ!”
Jolteon využil Torterrova zmatení. Pokemon nevěděl, co má dělat, rychle tedy vycouval a několikrát zmateně zamrkal, než mu došlo, že už se zápasí. Postavil se na zadní s cílem udeřit do země, to už byl ale Haru u něj a lebkou mu vrazil do odkrytého břicha.
Kupodivu si při tom nerozdrtil lebku, dokonce svého oponenta o několik kroků posunul. Max se chvíli snažil udržet rovnováhu, nakonec ale spadl na bok a začal, jak už koneckonců dnes podruhé, máchat zběsile tlapama.
“Pomóc! Stop! Time! Přestávka!” volal zoufale. Jediný můj pohled nervóznímu Jolteonovi prozradil, že může klidně pokračovat.
“P-promiň,” omluvil se Haru předem, přikrčil se a vypálil do Maxe blesk. Oba pokemoni na chvíli zmizeli ve zlatobílé záři. Najednou z ní něco vystřelilo… hm, nerad se opakuji, ale bylo to rychlé jako blesk. Záře pohasla… a Max nikde.
“Sežehnul jsem ho na popel!” polekal se Jolteon. Než mohl ale začít truchlit, vrazil do něj ten samý blesk, který před chvílí vyletěl ze záře. Nebyl to blesk, byl to Torterra.
“Hahá, jsem zemní typ!” přímo řval nadšením. Vypadalo to, že ho Haruův Thunderbolt nabil energií… doslova. “A zemní typy jsou dobré proti elektrickým! Hele, sleduj!”
Jolteon ležel odhozen nárazem na zemi a stále trochu otřeseně zíral, jak se Max staví na zadní. Pokusil se vstát, to už ale dvě obří tlapy dopadly na zem, která se hned nato začala třást.
Výsledek útoku jsem tušil. “Měli byste se naučit základy fyziky,” vysmál jsem se pokemonům, když otřesy ustaly. Haruovi útok vesměs neublížil, protože už na zemi byl. Jediný výsledek toku byl tedy to, že si Max mírně odřel tlapy a dal oponentovi dost času na vzpamatování se.
“Nezapomeň zkusit Mega drain!” pobídl jsem želváka. Nebylo potřeba, tři zelené paprsky už z pokemonova krunýře mířily na Jolteona.
Ten už ale stál na nohou a hravě uskočil. Chvíli svého oponenta jen sledoval, jako by čekal na další útok, potom se rychle rozeběhl jeho směrem.
“Další tackle!” tušil jsem. “Zkus neuskakovat, nějak ho zastav!”
Max přikývl a soustředěně pozoroval blížící se žlutou šmouhu. Když byla na dosah ruky, jednoduše udělal krok dopředu.
Haru chtěl želváka původně oběhnout, nepočítal ale s tím, že se pokemon příblíží. Plnou rychlostí vrazil do nastavené hlavy želváka… a omráčeně padl k zemi.
“Bravo!” zatleskal jsem a doběhl k poraženému, abych zkontroloval jeho stav. “Oba jste si vedli skvěle. Odpočiň si, Haru.”
“Jsem připraven porazit Garlana!” zvolal nadšeně Max. Nasucho jsem polkl, odkašlal si…
“Ehm, víš… Tyhle bitvy jsou bez Enwy. Takže i… hm, bez Ga-... H-hej! N-nekoukej na mě t-tak! Trénink se ti přece hodil a-”
To už jsem ale spěšně schoval Jolteonův ball do kapsy, vystřelil z místa a mizel v houští jen pár kroků před rozzuřeným a hladovým Torterrou.

584 Kami Kamai Kami Kamai | 6. září 2018 v 17:37 | Reagovat

1. Ivysaur; Charmander [Katsumi Evelynn]
2. Procvičení – Tackle, Vine Whip [Ivysour]; Procvičovánmě.í – Scratch, Ember [Katsumi]
3.
Po pár dnech jsem se rozhodla, že se opět vydám na tréninkové pole, aby si Katsumi s Ivysaur procvičily své útoky. Došla jsem až na druhý kolec tréninkového pole a shodila jsem si ze zad batoh. Rozhlédla jsem se po okolí, ale moc trenérů se tam nenacházelo, ale mě to ani nevadilo, aspoň byl klid na trénování.
Následně jsem z batohu vytáhla dva Pokébally. Jeden jsem schovala do kapsy a druhý jsem hodila před sebe, z něj následně vyskočila Ivysaur. „Ahoj Ivysaur. Doufám, že se máš dobře,“ řeknu jí, „Ahoj Kami, mám se dobře. Budeme trénovat, že,“ řekne Ivysaur, zatím co se dívá okolo. „Přesně tak, budeme trénovat,“ odpovím jí. „Co kdyby ses trochu rozcvičila,“ zeptám se jí. Ivysaur jen souhlasně kývne hlavou a následně se trochu projde po okolí, aby se trochu protáhla. Já mezitím začnu sbírat větvičky a zapichovat je do země. Po chvíli mám hotovo, tak se podívám na Ivysaur. „Tak jo, pojď si procvičit Tackle,“ řeknu jí a trochu se na ní usměju. Ivysaur jen souhlasně kývne hlavou. Následně se rozběhne proti jedné větvičce a pomocí Tackle jí shodí. „Jen tak dále pokračuj,“ řeknu jí a poté jí nechávám trénovat samotnou.
Odejdu o kousek dále z kapsy vytáhnu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. Přede mnou se objeví Charmander. „Ahoj Katsumi,“ pozdravím jí, „Ahoj Kami, dneska je pěkně,“ řekne Katsumi a ukáže na slunce, které svítilo a pěkně hřálo. „To ano, to máme pěkně a vypadá to, že máš dneska moc dobrou náladu,“ odpovím jí a podívám se na ní, protože vypadala nějaká veselá. „Jo, mám dobrou náladu, budeme trénovat, že jo,“ řekne Katsumi a rozběhne se okolo. Já se jen usměju a chvíli jí sleduju, než začnu ze země sbírat další větvičky a začnu ne zapichovat do země. „Katsumi, jako první si procvičíš Scratch na tamtom stromě,“ řeknu jí a trochu se na ní usměju. „Jasně, už jdu na to,“ řekne Chramander, a poté se rozběhne a pomocí Scratch zaútočí na strom, který už byl uschlý. Já dále zapichuju větvičky a občas se na ní podívám. „Celkem ti to jde, ale ještě by to chtělo trochu více síly do toho škrábnutí,“ řeknu jí.
Poté co mám zapíchané větvičky, tak se podívám na Ivysaour, která akorát dotrénovala Tackle a viděla jsem její poslední útok. Následně jsem jí nechala trochu vydechnout, než jsem jí zavolala k sobě. „Ivysour, pojď je mě,“ zavolám na ní. Ivysaur ke mně dojde a zastaví se přede mnou. „Ještě si dneska procvičíš Whine Whip a dám ti volno, dneska se nic nového učit nebudeme,“ řeknu jí a ukážu na větvičky, které už byly nachystané v zemi. „Jo jasně, jdu na to,“ řekne Ivysaur a následně pomocí šlahounů začne shazovat jednotlivé větvičky. Chvíli jí sleduju. „Zkus trochu rychleji švihnout,“ řeknu jí. Ivysaur jen souhlasně kývne hlavou a dále pokračuje v tréninku. Já se opět od ní vzdálím a začnu připravovat větvičky pro Katsumi, aby si mohla procvičit Ember.
„Katsumi, pojď za mnou,“ zavolám na ní a čekám, až ke mně přijde. Když ke mně dojde, tak se na ní podívám. „Teď si ještě zopakuješ Ember a to bude pro dnešek vše,“ řeknu jí a poté už jí nechám trénovat. Charmander jen souhlasně kývne hlavou a následně začne plivat hořící uhlíky. Mlčky jí sleduju, jak se jí daří. Charmader plive hořící uhlíky a daří se jí zasahovat klacíky, které jsou před ní.
Po chvíli se rozejdu kousek dále od nich a začnu ještě zapichovat další větvičky do země. Chvíli se dívám na Ivysaour, která pokračovala v tréninku Whine Whip. Když má hotovo, tak se na ní usměju. „Pojď si ještě procvičit Whine Whip,“ řeknu jí a ukážu na větvičky, které byly vedle mě. Ivysaur jen souhlasně kývla hlavou a rozešla se k dalším větvičkám a pokračovala v tréninku.
Poté jsem opět trochu od nich odešla a začala jsem ještě zapichovat další větvičky do země. „Kitsune, ještě tady máš na procvičení Ember,“ řeknu jí, když vidím, že akorát likviduje poslední větvičky. Charmander jen souhlasně kývne hlavou a rozběhne se k dalším větvičkám a následně je začne likvidovat pomocí Ember.
Já se pak rozejdu n Ivysaour, která akorát dokončovala trénink Vine Whip a mlčky jsem jí sledovala. Když měla vše hotové, tak se na mě otočila a dívala se na mě. „Bylo to dobré, myslím, že už pro dnešek toho můžeš nechat a můžeš si odpočinout,“ řeknu jí a poté jí odvolám do jejího Pokéballu.
Když je Ivysaur zpět ve svém Pokéballi, tak se rozejdu za Charmander, která dále pokračovala v tréninku Ember. Když po chvíli měla hotovo, tak jsem k ní došla. „Vedla sis skvěle, ale pro dnešek už to stačilo a měla by sis odpočinout,“ řeknu jí a pohladím jí po hlavě a následně jí odvolám do jejího Pokéballu. Když jsou oba dva v Pokéballech, tak se rozejdu ke svému batohu, do kterého oba dva Pokébally schovám a rozejdu se pryč z tréninkového pole.

585 [A] Drobeček [A] Drobeček | 12. září 2018 v 16:29 | Reagovat

[584]: Útoky procvičeny.

Ivysaur +2 levely, +3% sehranosti
Charmander +2 levely, +4% sehranosti

586 [A] Enwy [A] Enwy | 15. září 2018 v 8:26 | Reagovat

[582]:[583]: Oba pokémoni si své útoky procvičili.
Jolteon - 1 level, 5% sehranosti
Torterra - 1 level, 4% sehranosti

587 Kami Kamai Kami Kamai | 18. září 2018 v 15:39 | Reagovat

1. Ivysaur; Charmander [Katsumi Evelynn]
2. Procvičení – Tackle, Vine Whip [Ivysour]; Procvičování – Scratch, Ember [Katsumi]
3.
Uběhla už nějaká doba, tak jsem se rozhodla, že by bylo zase dobré jít zase potrénovat. Došla jsem na tréninkové pole a sundala jsem si ze zad batoh a poté jsem si vzala dva Pokébally a to Pokéball s Ivysaur a Pokéball s Charmender.
Odejdu trochu dále od věcí a vezmu Pokéball s Ivysaur a hodím ho před sebe. Následně se přede mnou objeví Ivysaur a začne se dívat po okolí. „Ahoj Ivysaur, dneska si procvičíš útoky, které už umíš, dneska to nějak nebudeme přehánět,“ řeknu jí a trochu se na ní usměju. „Ahoj, tak jo,“ řekne Ivysau a souhlasně kývne hlavou. „Tak jo, první se trochu proběhni, než začneme,“ řeknu jí. Ivysour jen souhlasně kývne hlavou a poté začne pobíhat po okolí. Následně začnu po okolí sbírat větvičky a začnu je zapichovat do země. Po chvíli mám hotovo, tak se podívám na Ivysaur a zavolám na ní. Ivysaur ke mně doběhne a podívá se na mě. „Tak jo, začneme s Tackle,“ řeknu Ivysaur. Ivysaur jen souhlasně kývne hlavou a poté se rozběhne a začne shazovat větvičky.
Následně se rozejdu kousek dále od Ivysaur a vezmu Pokéball s Charmander a hodím ho před sebe. Objeví se tam Charmander a začne se dívat okolo. „Ahoj Charmander, jak se máš,“ zeptám se jí mile. „Ahoj Kami, máme se dobře a co ty,“ zeptá se Katsumi. „Ale jo jde to a co ty,“ zeptám se jí. „Jo, jde to,“ řekne Charmander. „Tak jo, první se trochu proběhni a pak začneme trénovat,“ řeknu jí. Charmander jen souhlasně kývne hlavou a poté začne běhat po okolí. Když ke mně po chvíli doběhne, tak se na ní usměju. „Tak jo, jako první si procvičíš Scratch,“ řeknu jí a poté ukážu na strom, který už byl mrtvý. „Tak jo, jdeme trénovat,“ řekne Katsumi a rozběhne se proti stromu, na který použije Scratch. Chvíli jí sleduju, než zase vyrazím za Ivysaur.
Cestou se ještě zastavím, abych připravila další větvičky, aby si Ivysaur mohla potrénovat Vine Whip. Poté co mám vše nachystané, tak se chvíli dívám, jak se jí daří při tréninku. ‚Jo, myslím, že jí to jde,‘ pomyslím si. „Tak jo Ivysaur, pojď si ještě potrénovat Vine Whip,“ řeknu jí a poté ukážu na větvičky, které jsem mezitím připravila. Ivysaur jen souhlasně kývne hlavou a následně začne pomocí šlahounů shazovat jednotlivé větvičky. Chvíli jí sleduju, než se rozejdu za Chormander.
„Katsumi, jde ti to,“ řeknu já a poté jí dále sleduju. Po chvíli Katsumi přeruším. „Tak jo, to by stačilo, teď si procvičíme Ember,“ řeknu jí. „Tak jo, jdeme trénovat Ember,“ řekne Katsumi a rozběhne se blíže k vodě a poté začne plivat uhlíky, které hoří. „Jen tak dále, vypadá to dobře,“ řeknu jí a nechávám jí dále pokračovat v tréninku.
Následně se rozejdu za Ivysaur a dívám se na ní. Dívám se, jak shazuje poslední větvičky a trochu se usměju. „Jde ti to moc dobře, myslím, že bys pro dnešek toho mohla nechat,“ řeknu jí a poté se na ní dívám. „Tak jo,“ řekne Ivysaur. Vytáhnu její Pokéball a odvolám jí.
Poté si schovám její Pokéball a rozejdu se za Katsumi, která dále trénuje Ember, tak jí mlčky sleduju. Katsumi ještě chvíli pokračuje v tréninku, než se na mě podívá. „Tak co myslíš,“ zeptá se Katusmi. „Myslím, že to je dobré a že to pro dnešek stačilo,“ řeknu já a usměju se na ní. „Tak vyrazíme zase dál,“ zeptám se jí. „Jo jasně. Můžu zůstat venku, prosím,“ zeptá se Katsumi. „Tak jo,“ řeknu jí. Poté si vezmu batoh a vyrazíme zase dále.

588 [A] Enwy [A] Enwy | 22. září 2018 v 12:52 | Reagovat

[587]: Oba pokémoni si útoky procvičili.
Ivysaur - 1 level, 2% sehranosti
Charmander - 1 level, 3% sehranosti

589 Kami Kamai Kami Kamai | 22. září 2018 v 13:22 | Reagovat

1. Charmander [Katsumi Evelynn]; Chikorita; Pidgey
2. Procvičování – Scratch, Ember, Učení - Smokescreen [Katsumi]; Procvičování – Razor Leaf, Učení – Tackle [Chikorita]; Procvičení – Quick Attack, Učení – Sand Attack [Pidgey]
3.
Není to zase tak dlouho, co jsem byla naposledy na tréninkovém poli a rozhodla jsem se, že se tam opět podívám, aby mí pokémoni mohli trénovat. Když jsem došla na konec tréninkového pole, tak jsem si ze zad shodila batoh a podívala jsem se na Pokébally, které jsem měla u sebe měla. Chvíli jsem přemýšlela, koho z nich bych měla trénovat. Nakonec jsem vybrala tři Pokébally a to s Charmander, Chikoritou a Pidgey.
Následně odejdu trochu dále od batohu a vezmu do ruky první Pokéball a hodím ho před sebe. Přede mnou se objeví Charmander. „Ahoj Katsumi, jak se máš,“ zeptám se jí. „Ahoj Kami, mám se dobře a co ty,“ zeptá se Charmander. „Já se mám taky dobře, jdeme trénovat, co říkáš,“ řeknu jí. „Jo jasně, snad se dneska něco nového naučím,“ řekne Katsumi. „První se trochu proběhni, než začneme,“ řeknu jí. Katsumi jen souhlasně kývne hlavou a začne pobíhat po okolí.
Mezitím co Katsumi běhá okolo, tak vezmu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. Přede mnou se objeví Chikorita. Chvíli se na něj mlčky dívám a čekám, jak bude reagovat. „Ahoj Chikorito,“ pozdravím ho a dívám se na něj. „Ahoj, kde to jsme,“ zeptá se Chikorita. „Jsme na tréninkovém poli a budeme trénovat,“ řeknu mu. „Zajímavé,“ řekne Chikorita a dívá se okolo. „Tak jo, jako první se trochu proběhni okolo,“ řeknu mu.
Následně se rozejdu za Charmander, která pobíhala okolo. „Tak jo Katsumi, jako první si procvičíš Scratch,“ řeknu jí a poté ukážu na starý strom, na kterém trénovala i poslední. „Jasně, jdu na to,“ řekne Charmander a poté se rozběhne a použije Scratch. „Tohle bylo dost dobré,“ řeknu jí a ještě nějakou chvíli jí sleduju, než se rozejdu opět pryč od těch dvou.
Když jsem dost daleko, aby měli dost místa, tak před sebe hodím třetí Pokéball a to Pokéball s Pidgey. Pidgey se objeví přede mnou a začne se dívat okolo. „Ahoj Pidgey, dneska budeme trénovat,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Ahoj, tak dobře, může to být třeba zajímavé,“ řekne Pidgey a začne se dívat okolo. „Co kdyby ses trochu proletěl okolo, než začneme trénovat,“ navrhnu mu. „Tak jo, to zní celkem dobře,“ řekne Pidgey a začne poletovat okolo.
Následně se rozejdu za Katsumi, která pokračuje v tréninku Scratch. „Tak jo Katsumi, myslím, že ti to jde až moc dobře, ještě chvíli pokračuj a poté si procvičíš Ember,“ řeknu jí a následně se rozejdu pro další větvičky, abych je poté mohla zapíchnout do země, aby Katsumi mohla trénovat Ember. „Tak jo Katsumi, pojď si teď procvičit Ember,“ řeknu jí.
Poté odejdu za Chikoritou, který pobíhal okolo a díval se po cvičišti. Ještě nějakou chvíli ho nechávám pobíhat po okolí, zatím co sbírám větvičky, aby si mohl procvičit útok. Následně je začnu zapichovat do země. „Tak jo Chikorito, jako první si pro cvičíš Razor Leaf,“ řeknu mu. Chikorita ke mně dojde a podívá se na větvičky. „Takže, co budeme dělat,“ zeptá se. „Jde o to, že použiješ list, který máš na hlavně a tím, že s ním budeš točit, tak z něj budou létat listy a těma bude shazovat větvičky,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Aha, tak já to teda zkusím,“ řekne Chikorita a následně se začne soustředit a točit listem a poté z něj začnou létat listy, které začnou shazovat větvičky. Chvíli jí sleduju, ne se rozejdu za Pidgey.
Následně se rozejdu za Pidgeym, který poletoval okolo. „Tak jo Pidgey, co třeba si procvičit Quick Attack,“ zeptám se ho. „Jo, můžeme,“ řekne Pidgey. Následně vezmu větší větev a podívám se na Pidgeyho. „Tak jo, můžeš začít,“ řeknu mu. „Jo jasně,“ řekne Pidgey a následně se rozletí proti klacku, který držím v ruce a poté do něj narazí. „Jo, tohle bylo dobré, zkus to znovu,“ řeknu mu a dále ho nechávám pokračovat. Pidgey si ještě nějakou chvíli procvičuje Quick Attack. Po chvíli zapíchnu klacek do země. „Tak, zkus se trefit,“ řeknu mu a poté se rozejdu za Charmander.
„Tak jo Katusmi, jako poslední si procvičíš SmokeScreen, nebo-li kouřovou clonu. Jde o to, že se bude soustředit a následně vydechneš kouř. Prostě tentokrát nebudeš plivat hořící uhlíky, ale jen vydechovat kouř,“ řeknu Katsumi. „Aha,“ řekne Katsumi. Následně se začne soustředit a po chvíli začne vydechovat trochu dýmu. „Zkus se ještě trochu soustředit, vím, že to zvládneš,“ řeknu jí, abych jí povzbudila. „Jo, zvládnu to,“ řekne Katsumi a dále se soustředí. Ještě nějakou chvíli sleduju její soustředění, protože se mi zdá, že jí to jde o trochu lépe.
Následně se rozejdu za Chikoritou, který dále pokrařuje v Rozor Leaf. „Jde ti to dobře, Chikorito, co třeba se ještě naučit nový útok a to Tackle,“ zeptám se ho, zatím co beru ze země další větvičky a zapichuju je do země. Když mám hotovo, tak se na něj podívám. „Tackle, je to útok, při kterém se rozběhneš a následně do nepřítele nebo do překážky narazíš veškerou svou silou,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Aha, to celkem chápu,“ řekne Chikorita a chvíli se dívá na větvičky, které tam byly nachystané a po chvíli se proti nim rozběhl a do první narazil. „Jo, tohle by šlo, zkus použít ještě větší silou,“ řeknu mu a povzbudivě se na něj usměju. „Dobře, zkusím to,“ řekne Chikorita.
Následně se rozejdu za Pidgeym, který mezitím shodil větev, která ležela na zemi. „Dobře Pidgey, co kdybychom se dneska naučili ještě jeden útok a to Sand Attack. Je to útok, kterým můžeš na chvíli oslepit nepřítele tím, že budeš mávat křídly a zvíříš písek, který je na zemi a ty ho slepíš,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Aha, to zní zajímavě,“ řekne Pidgey. „Tak jo, tak to zkus,“ řeknu mu. Pidgey jen souhlasně kývne hlavou a následně vyletí do vzduchu, kde začne na místě mávat křídly. Na zemi se trochu začne vířit písek a různý prach, který byl na zemi. „Jo, jde ti to celkem dobře, pokračuj,“ řeknu mu. Nějakou chvíli sleduju, jak se mu daří v učení nové techniky, než se rozejdu k batohu.
Když dojdu k batohu, tak se začnu dívat, co vše v něj mám a co bych mohla dát těm třem k jídlu, za ten trénink. Pro Katsumi vytáhnu čokoládovou sušenku a sodu, pro Chikoritu vytáhnu banán a červené jablko, Pro Pidgeyho vytáhnu Bébéčko a čokoládový donut a pro sebe si vytáhnu sendvič a sodu.
Když mám vše nachystané, tak se rozejdu podívat na Katusmi, která pokračovala v tréninku Smokescreen. „Hmm, jde ti to dost dobře, co takhle toho už pro dnešek nechat,“ zeptám se jí. „Tak jo, už jsem celkem unavená,“ řekne Katsumi.
Následně se rozejdu za Chikoritou, který akorát dokončil Tackle. „Šlo ti to, dneska už to stačí,“ řeknu mu a usměju se na něj. Chikorita se jen usměje a čeká, co se bude dít dále-
Poté se ještě rozejdu podívat se na Pidgeyho, který dále pokračoval v učení Sand Attack. Písek a prach se mu dařilo víc a víc vířit, takže pomalu vznikal celkem velký oblak, který by dokázal nepřítele oslepit. „Pro dnešek už toho můžeš nechat, jde ti to, určitě jsi už unavený,“ řeknu mu. „Hmm, trochu jo,“ řekne Pidgey.
„Tak jo, vy tři pojďte se najíst,“ řeknu jím a sama se rozejdu k batohu, kde jsem nachystala všechno jídlo. Katsumi jsem podala čokoládovou sušenku a sodu, Chikoritě jsem podala banán a červené jablko, Pidgeymu Bébéčko a čokoládový donut, poté jsem se já sama pustila do sendviče a sody. Když všichni jí, tak se jen spokojeně usměju a nechávám je v klidu jíst. „Tak jo, pro dnešek už toho necháme a vyrazíme zase dále,“ řeknu jim a nechám je dojíst. Když dojí Katsumi, tak jí odvolám do jejího Pokéballu. Následně odvolám Chikoritu do jejího Pokéballu a jako poslední odvolám Pidgeyho do Pokéballu, aby si všichni tři odpočinuli.
Schovám Pokébally do batohu, který si dám následně na záda a rozejdu se pryč z tréninkového pole.

Katsumi – čokoládová sušenka, soda
Chikorita – banán, červené jablko
Pidgey – bébéčko, čokoládový donut
Já – sendvič, soda

590 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. září 2018 v 19:35 | Reagovat

[589]: Charmander se Smokescreen nenaučila. Chikorita se Tackle naučil, ale potřebuju ho ještě pořádně procvičit. Pidgey se Sand Attack nenaučil.

Charmander +2 levely, +5% sehranosti (1% soda, 1% sušenka)
Chikorita +2 levely, +5% sheranosti (1% banán, 1% jablko)
Pidgey +1 levely, +3% sehranosti (1% bébéčko, 1% donut)

Višhni +4% lásky (Kami - sendvič, soda)

591 Kami Kamai Kami Kamai | 26. září 2018 v 13:52 | Reagovat

1. Charmander [Katsumi Evelynn]; Chikorita;
2. Procvičování – Scratch, Ember, [Katsumi]; Procvičování – Razor Leaf, Doučení – Tackle [Chikorita];
3.
Po pár dnech jsem se rozhodla, že se opět vrátím na tréninkové pole, abych si mí pokémoni mohli opět zatrénovat, když dojdu na místo, na kterém mí pokémoni obvykle trénují, tak se podívám okolo a na cvičišti bylo celkem mrtvo, moc lidí tam nebylo.
Následně si vezmu dva Pokébally a rozejdu se po okolí, abych posbírala nějaké větvičky, které budu potom potřebovat na trénink. Po chvíli už mám nějaké větvičky na hromadě, tak vezmu první Pokéball a hodím ho před sebe. Následně se přede mnou objeví Katsumi. „Ahoj Katsumi, jak se vede,“ zeptám se jí a usměju se na ní. „Ahoj Kami, jo jde to a co ty,“ zeptá se Charmander. „Jo jde to Katsumi, tak co, jdeme trénovat,“ zeptám se jí. „Jo jasně, jdeme na to,“ řekne Katsumi. „Tak dobře, první se trochu proběhni,“ řeknu jí. Katsumi následně začne pobíhat po okolí.
Já se následně rozejdu o kousek dále. Vezmu druhý Pokéball a hodím ho před sebe. Poté se přede mnou objeví Chikorita. „Ahoj Chikorito, jak se vede,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Ahoj Kami, jde to a co ty,“ zeptá se Chikorita a dívá se na mě. „Ale jo jde to, co kdybychom začali trénovat,“ zeptám se ho a dívám se na něj. „Jo můžeme to zkusit,“ řekne Chikorita. „Tak jako, jako první se trochu proběhni po okolí, než začneme s tréninkem,“ řeknu mu. Chikorita jen souhlasně kývne hlavou a poté začne pobíhat po okolí.
Poté se rozejdu ke Katsumi. „Tak jo Katsumi, jako první si procvičíš Scratch,“ řeknu jí a dívám se na ní. „Tak jo, jdeme na Scratch,“ řekne Katsumi a poté uvidí strom, na kterém jsme už předtím trénovali, takže se k němu Katsumi rozběhne a rovnou na něj použije Scratch. Já jen souhlasně kývnu hlavou a chvíli jí sleduju. Znovu opět zkusí onen útok a ve stromě zůstane hluboká rýha po drápech, tak se spokojeně usměju, protože jí to dost dobře jde.
Po nějaké chvíli se rozejdu k hromadě větviček a několik si jich vezmu a začnu je zapichovat do země. Když mám po chvíli hotovo, tak zavolám na Chikoritu, který ještě pořád pobíhal po okolí. Následně Chikorita doběhne ke mně. „Tak jo, můžeme trénovat jako první si procvičíme Razor Leaf,“ řeknu mu a podívám se na něj. „Tak dobře, můžeme,“ řekne a čeká, co se bude dít. „Tak jo, tady máš nachystané větvičky a do těch se budeš trefovat pomocí létajících listů,“ řeknu mu a dívám se na něj. „Tak jo, jdeme na to,“ řekne Chikorita a následně se začne soustředit na svůj list, který má na hlavě a poté s ním začne točit a začnou z něj létat listy. „Jo, jde ti to dobře, jen tak pokračuj,“ řeknu mu a dále se dívám, jak pomocí letících listů shazuje jednotlivé větvičky.
Následně se rozejdu od Chikority a rozejdu se směrem k Charmander, která dále pokračovala v Scratch. „Tak jo, Katsumi, teď si procvičíš Ember,“ řeknu jí a následně začnu zapichovat větvičky do země. Následně ke mně dojde Katsumi a sleduje, jak zapichuju poslední větvičky. „Tak jo, můžeš začít s Ember,“ řeknu jí a usměju se na ní. „Jo, jasně,“ řekne Katsumi a po chvíli soustředění začne plivat hořící uhlíky na větvičky, které byly kousek před ní. Hořící uhlíky strefovaly jednotlivé větvičky a dařilo se jí je shazovat.
Rozejdu se opět za Chikoritou, abych se podívala, jak se mu daří v tréninku. „Jde ti to moc dobře,“ řeknu mu, a ještě chvíli ho sleduju, protože ještě shazoval poslední větvičky. Následně vezmu poslední větvičky, které jsem měla na zemi a začnu je zapichovat do země. Když mám hotovo, tak se podívám se Chikoritu a zavolám ho k sobě. „Tak jo Chikorito, ještě si procvičíme Tackle,“ řeknu mu a usměju se na něj.  „Tak jo, jdu na to,“ řeknu mu a následně se rozběhne a narazí do první větvičky, která byla naproti němu. „Jo, jde ti to, jen tak pokračuj,“ řeknu mu a ještě nějakou chvíli sleduju, jak postupně naráží do větviček.
Po chvíli se rozejdu za Katsumi, která akorát dokončila Ember. „Dneska ti to šlo dobře, myslím, že pro dnešek už by to mohlo stačit, měla by sis odpočinout,“ řeknu jí a usměju se na ní. „Tak jo,“ řekne Katsumi. „Tak zatím, odpočiň si,“ řeknu jí a následně jí odvolám.
Když je Katsumi pryč, tak se rozejdu za Chikoritou, který dále pokračovat v Tackle. Mlčky sleduju, jak pokračuje v tréninku a shazuje další a další větvičky. „Jde ti to,“ řeknu mu. Chikorita se jen usměje a rozběhne se a postupně shodí poslední dvě větvičky, které byly na zemi. „Tak jo, pro dnešek už toho necháme, ať si můžeš odpočinout v tréninku budeme pokračovat zase příště,“ řeknu mu. Chikorita jen souhlasně kývne hlavou. Poté ho odvolám a rozejdu se pryč z tréninkového pole.

592 [A] Drobeček [A] Drobeček | 28. září 2018 v 16:26 | Reagovat

[591]: Chikorita si Tackle moc neprocvičil, Charmander si procvičila své útoky.

Charmander +2 levely, +4% sehranosti
Chikorita +2 levely, +3% sehranosti

593 Válja Válja | 30. září 2018 v 11:55 | Reagovat

1. - Turtwig
2. - Procvičení útoku: Tackle, naučení útoku: Razor leaf
3. - Když jsem hledal nějaké místo, kde bychom s Turtwigem trénovaly, jen tak "náhodou"jsem našel veliké, rozlehlé pole. Když jsem na něj vstoupil a rozhlédl se, řekl jsem si, že je toto pole přímo jako vytvořené pro nás. Vzal jsem si Turtwigův pokéball do ruky a řekl jsem trošku více nahlas "Turtwigu pojď ven!". Jak Turtwig vyšel ven z pokéballu, hned jsem jí řekl "Ahoj Turtwigu, jak jsem slíbil, tak budeme trénovat." Turtwig povídala "Haló, kdokoliv, teď je ten nejlepší čas, aby mě někdo unesl!" Nikdo se neozval a tak  Turtwig znuděně řekla "Hmm, tak dobře, co budeme dělat?". A já odpověděl "Neboj bude to zábava. Jak vím podle pokédexu, tak umíš "Nárazový útok", takže ho procvičíme a pokusíme se také naučit útok, který se jmenuje "Listová břitva. tak pojď, začneme". Turtwig tedy přikývla a čekala co se bude dít. Nejdříve pojďme nasbírat nějakou kůru ze stromů. A šly jsme kousek dál od pole, kde byl menší lesík a tam jsme začaly trhat. Tedy spíše já trhal, ale napadlo mě, že by si i tímhle Turtwig mohla procvičit Nárazový útok. Tak jsme řekl Turtwigovi, ať trošku odběhne, namíří na strom a co nejrychleji poběží a na ten strom použije Nárazový útok. Zkusila to a narazila s během do stromu, tak to udělala asi třikrát a měly jsme ze stromů hodně opadaných kůr. Šly jsme zpět na pole a tam jsem postavil z těch kůr takovou menší překážku, kterou jsem chtěl, aby Turtwig rozbila. Tak udělala ten samý postup, jako u těch stromů. Rozeběhla se a narazila do kůr, protože těch kůr bylo na sebe naskládáno hodně, tak je na porvé nezničila a tak jsem jí začal povzbuzovat "Turtwigu to dáš, já ti věřím." A Turtwig to zkusila po druhé, také jí to nevyšlo, ale už šlo slyšet že tam něco dost prasklo, tak jsem jí povzbuzoval dál a když to zkusila do třetice všeho dobrého, tak to prorazila. Byl jsem na ní moc pyšný a také jsem viděl, že už je dost vyčerpaná, tak jsem radši to učení Listové břitvy odložil. Turtwig byla moc šťastná, že už je konec, tak jsem řekl "Turtwigu, vrať se!"a Turtwig se vrátila do pokéballu. Ještě jsem řekl "Byla jsi skvělá." A šel jsem dál svojí cestou.

594 Kami Kamai Kami Kamai | 30. září 2018 v 14:02 | Reagovat

1. Chikorita; Pidgey
2. Procvičování – Razor Leaf, Doučení – Tackle [Chikorita]; - procvičení – Quick Attack [Pidgey]
3.
Uběhlo pár dnů, co jsem byla se svými pokémony na tréninkovém poli, atak jsem se rozhodla, že je opět na čase, aby si trochu zatrénovali. Když dostanu na druhou stranu tréninkového pole, tak si ze zad shodím batoh a do ruky si vezmu dva Pokébally.
Následně se rozejdu kousek od batohu a jeden schovám do kapsy a druhý hodím před sebe. „Ahoj Chikorito, jak se vede,“ zeptám se ho. „Ahoj, jde to a co ty,“ zeptá se Chikorita. „Ale jo jde to, jdeme trénovat,“ řeknu mu a usměju se na něj. „Tak jo,“ řekne Chikorita. „Tak dobře, první se trochu proběhni,“ řeknu mu. Chikorita jen souhlasně kývne hlavou a následně se rozběhne po okolí. Já mezitím nasbírám nějaké větvičky a začnu je zapichovat do země. Když mám hotovo, tak se podívám, kde je Chikorita. „Tak jo Chikorito, pojď si procvičit Razor Leaf,“ zavolám na něj. Chikorita ke mně dojde a následně se začne soustředit a začne mávat listem, který má na hlavě a po chvíli z něj začnou létat listy, které začnou ničit větvičky.
Chvíli ho ještě leduju, než se rozejdu kousek od něj a hodím před sebe druhý Pokéball. Poté se přede mnou objeví Pidgey. „Ahoj Pidgey, co takhle si trochu zatrénovat,“ zeptám se ho. „Ahoj, hmm, tak jo,“ řekne Pidgey a následně vyletí do vzduchu a začne létat po okolí. Já se jen trochu pousměju a následně začnu zapichovat do země další větvičky, tentokrát trochu větší, aby se do nich Pidgeymu lépe trefovalo. Když mám hotovo, tak se podívá, kde je a zamávám na něj. Pidgey přiletí ke mně a čeká, co se bude dít. „Tak jo Pidgey, procvičíš si Quick Attack,“ řeknu mu. „Dobře, jdu na to,“ řekne Pidgey a opět se vznese do vzduchu a poté se rychle rozletí na jednu z větviček a narazí do ní. „Tohle bylo celkem dobré,“ řeknu mu a nechávám ho pokračovat.
Po nějaké chvíli se od něj rozejdu trochu dále a za mířím zpět za Chikoritou, který akorát dokončil Razor Leaf. Nachystám do země další větvičky. „Tak jo Chikorita, teď si ještě procvičíš Tackle. Jde o to, že se rozběhneš a co největší rychlostí a silou narazíš do větvičky,“ řeknu mu a podívám se na něj. „Jo jasně, chápu,“ řekne Chikorita a následně se rozběhne proti jedné větvičce a co největší silou do ní narazí, ta se zlomí. „Jo, tohle bylo dobré Chikorito, jen tak pokračuj,“ řeknu mu a dále ho sleduju. Chikorita jen souhlasně kývne hlavou a pokračuje v tréninku.
Následně se rozejdu podívat na Pidgeyho, který dokončil Quick Attack a poletovat po okolí. „Tak jo Pidgey, pro dnešek je to vše, více už toho dneska trénovat nebudeme, odpočiň si,“ řeknu mu a odvolám ho do jeho Pokéballu.
Když je Pidgey pryč, tak se vrátím zpět za Chikoritou a dívám se na něj, jak pokračuje v procvičování Tackle. Když má všechno shozeno, tak se na něj podívám. „Celkem ti to jde Chikorito, ale ještě to bude chtít dále procvičovat, než ti to půjde úplně samo, pro dnešek už toho pro tebe nemám víc na trénovaní, takže si odpočiň,“ řeknu mu a následně ho odvolám do jeho Pokéballu. Poté oba dva Pokébally schovám, vezmu si batoh a rozejdu se pryč z tréninkového pole.

595 [A] Enwy [A] Enwy | 6. října 2018 v 9:01 | Reagovat

[593]: Turtwig si útok procvičil, ale nový rozhodně nenaučil. Důvodem bylo nedostatečné procvičení a vysvětlení.
Turtwig - 1 level, 1% sehranosti

[594]: Chikorita se útok doučila. Pidgey si útok procvičila.
Chikorita - 1 level, 3% sehranosti
Pidgey - 2 levely, 3% sehranosti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."