Tréninková džungle

7. května 2017 v 2:57 | Enwy

Jak jistě víte, džungle je domovem snad úplně všeho. Nachází se tu neskočet pokémonů všeho druhu, všech levelů i povah. Tato džungle je ale zvláštní tím, že sem trenéři často chodí trénovat své pokémony, aby si zvykly na boj, stejně tak jako je uklidnit po náročné bitvě.

TRÉNOVAT BOJEM

Pokud se rozhodnete trénovat, můžete vyhledat nějakého divokého pokémona a bojovat. Dávejte se pozor a používejte pokédex. Tito pokémoni jsou divocí a pro svou svobodu by udělali cokoliv. Nemají zábran a nemají co ztratit. Váš pokémon se může snadno zranit, byť útokem nebo jen omylem.

1. Jméno
2. Kterého pokémona/pokémony chcete trénovat? (Max. 3)
3. "Hledám místo."

Odepíšu, jaké pokémony jste našli (1-3) a jaké mají levely. Vyberte si poté pokémona, s kterým chcete bojovat.
1. Jaký pokémon
2. Průběh boje

Pokémon může získat levely, procenta zkušenosti v bojích.

RELAXOVAT PO BOJI

Příroda je tu nesmírně rozmanitá, proto není problém si někde posedět, dát si čerstvé ovoce a relaxovat. Pokémon si odpočine a více se s vámi sehraje. Během toho můžete probírat mnoho věcí, třeba proč jste neuspěli nebo co pro příště zlepšít. Konverzace meze neklade.

1. Jméno
2. Jaký pokémon
3. Průběh relaxace
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (236)
Zobrazit starší komentáře

201 Slaanesh Slaanesh | 14. května 2018 v 8:02 | Reagovat

1)Gengar "Autari"
2)ve větvích

202 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. května 2018 v 17:32 | Reagovat

[201]: Z větve tě výzývavě pozoruje Staravia (lv. 31), opodál sedí malý Rowlet (lv. 15), na kterého dohlíží Dartrix (lv 28).

203 Amelie Amelie | 3. června 2018 v 11:45 | Reagovat

1. Amelie
2. Totodile "Magnus" (lv. 8)
3. Hľadáme blízko rieky

204 Rory Rory | 3. června 2018 v 12:06 | Reagovat

2. Incineroar Lilith (lvl 89)
3. hľadáme hlllboko v džungli

205 [A] Enwy [A] Enwy | 3. června 2018 v 16:18 | Reagovat

[203]: V řece se líně povaluje Slowpoke (Lv. 9), který se jen chladí a ničeho si nevšímá. Na břehu na kameni se vyhřívá Heliolisk (Lv. 22), který nedbale válí na slunci šunky. Byť není vidět, z rákosí u řeky vykukuje Seedot (Lv. 11), která si vás jistě všimne, přijdete-li blíže.

206 [A] Enwy [A] Enwy | 3. června 2018 v 16:19 | Reagovat

[204]: Hippowdon (Lv. 78) je připravený zaútočit na každého, kdo se dostane k němu moc blízko. Za to Primarina (Lv. 91), která se dostala moc daleko od vodního zdroje, jen šetří síly a sleduje okolí z daleka. Gigalith (Lv. 100) připomíná nenápadný kámen, hlavně když se nehýbe.

207 Amelie Amelie | 5. června 2018 v 17:05 | Reagovat

1. Heliolisk (Lv. 22)
(Combee sa bude dívať)

Mladá trénerka, nasledovaná Totodilom a svojou novou Combee, sa predierala hustým porastom. V džungli bolo poriadne horúco, a tak si svoju čiernu bundu už dávno omotala okolo pása. Onedlho to ale oľutovala - jej paže boli pokryté škrabancami ostrých konárov. Ticho aukala, avšak, všimla si toho iba Combee. Venovala svojej trénerke súcitný pohľad. Magnus sa ani neobzrel... Teda až kým nedorazili na breh rieky a krokodílí Pokémon nezočil Helioliska na kameni vedľa vodného toku. Nadšene ukazoval na elektrického Pokémona, akoby Amelie naznačoval, že svojho protivníka si už vybral.
Hoci bola Amelie len nováčik, o typoch už čo-to vedela, a nezdalo sa jej to ako dobrý nápad. "Si si istý, že chceš bojovať práve s Helioliskom, Magnus? Určite je tu veľa iných, um, ľahšie poraziteľných Pokémonov," snažila sa ho presvedčiť a Combee sa k nej pridala. Avšak, Magnus odmietavo pokrútil hlavou. "Nestojím o ľahkú výhru a súpera, ktorý sa mi nevyrovná," zazubil sa Totodile. Amelie odolala chuti plesnúť sa rukou po čele. "Na Arceusa predsa musím byť pripravený, a tento Heliolisk je prvým krokom na mojej ceste k..." "Magnus, pozor!" skríkla odrazu Amelie. Heliolisk si všimol rozruchu, ktorý trojica spôsobila na inak pokojnom brehu rieky a rozhodol sa ísť to preveriť. Blížil sa k Amelie a jej Pokémonom. Magnus na neho bojovne vyceril zuby a Heliolisk ihneď rovnako zareagoval.
"No výborne," poznamenala potichu Amelie. Totodile a Heliolisk už okolo seba krúžili, neustále sa prebodávali bojachtivými pohľadmi a vyzeralo to, že jeden po druhom skočia každú chvíľu. Amelie sa prinútila rýchlo zhodnotiť situáciu. Boj sa zdal nevyhnutný - bude sa musieť postarať o to, aby z neho Magnus vyšiel víťazne... Alebo aspoň s malými zraneniami. Tak by to urobila každá správna trénerka. Zvládne to. Zhlboka sa nadýchla. "Combee, dávaj dobrý pozor a sleduj Magnusa. Nech to vyzerá ako chce, nie je až tak slabý," povedala včeliemu Pokémonovi bez toho, aby spustila zrak z Magnusa a Helioliska. "Magnus, ešte neútoč. Len krúž a snaž sa ho zmiasť a unaviť," zavelila, trochu neisto. Toto bol jej a Magnusov prvý boj. Magnus pokračoval v krúžení okolo Helioliska a ticho pri tom vrčal. Heliolisk sa zrazu odrazil a skočil po Magnusovi. "Pozor, Magnus!" skríkla Amelie na celú džnugľu. Magnus urobil kotúľ popod Helioliska a akonáhle bol mimo dosahu jašterieho Pokémona, opäť stál na dvoch nohách.
Heliolisk sa rýchlym pohybom otočil na Totodila a opäť sa na neho vrhol. Magnus tentoraz sám od seba reagoval vyhnutím sa prudkým skokom do strany. Heliolisk sa už ani netváril prekvapene, len doskočil a opäť sa pripravoval na ďalší výpad. Amelie to celé sledovala so zatajeným dychom. Sústredila sa na svojho súpera. Heliolisk pôsobil inteligentne. Bolo možné, že by jeho správanie malo nejaký dôvod, že by za tým celým mohla byť nejaká stratégia? Z myšlienok ju vytrhlo oceľové cvaknutie čeľustí. Totodile ledva uskočil pred Helioliskom a pristál kúsok od rieky. Ak nechcel skončiť vo vode, kde by bol ľahkým terčom Helioliskových elektrických útokov, musel sa držať na súši. Jašterí Pokémon sa k nemu nebezpečne pomaly približoval, ako lovec k unavenej koristi. Vtedy to Amelie pochopila. Heliolisk od začiatku vedel, kam chce Magnusa dostať a vlastne mu hralo do kariet, že Magnus uskakuje - takým spôsobom sa jeho protivník dostal do pasce vlastne sám, samozrejme, s Helioliskovou menšou pomocou. Amelie prehltla. Musí Totodila z tej šlamastiky nejako dostať. Videla, že Magnus je z skokov a behania už dosť unavený. Vtedy jej v mysli skrsol nápad.
"Magnus, použi ten istý trik s kotúľom, a potom použi na Helioliska Bite zozadu!" zvolala. Magnus, ktorý už stál Helioliskovi takmer zoči-voči, sa rýchlo prevalil popod väčšieho Pokémona a zaboril mu svoje ostré tesáky do chvosta. Heliolisk to nečakal, skríkol od bolesti a mávol chvostom. Magnus sa ale ešte stále pevne držal. Amelie pocítila záchvev hrdosti. Ten však vystriedal strach v momente, kedy si na Helioliskových šupinách všimla pár malých elektrických výbojov. "Pusť sa, Magnus, zasiahne ťa elektrinou!" zvolala. Magnus sa stihol pustiť, no vyzeralo to, že sa elektrickému útoku úplne nevyhol. Zatackal sa a nemotorne sa vzdialil od Helioliska. Potriasol hlavou a pohľad sa mu trochu rozjasnil. Zaujal bojový postoj a žmurkol na svoju trénerku. Amelie to pochopila ako signál, že ešte zvládne zápasiť. Heliolisk si obzrel stopy po Totodilových zuboch na svojom chvoste a obdaril Magnusa naozaj jedovatým pohľadom, z ktorého prebehol mráz po chrbte i Amelie.
Amelie si uvedomovala, že to bude musieť ukončiť rýchlo, ešte predtým, než sa Magnus unaví príliš a Heliolisk ho bude môcť poraziť. Prinútila sa vymyslieť nejakú taktiku, zatiaľ čo sa Magnus rýchlo vyhýbal Helioliskovým zubom. Heliolisk na Totodila použil Razor Wind. Magnusovi nepomohlo ani to, že sa skryl za veľký kameň - Helioliskov útok skalu rozmetal na kusy. V Ameliinej hlave sa zrodil ďalší nápad, tentoraz dosť riskantný a nedomyslený, no i tak by to mohlo znamenať jej výhru. Všimla si, ako Helioliskove útoky dokážu meniť terén, čo znamenalo, že by to isté dokázali urobiť s vodou. Presnejšie povedané, dokázali by vodu dostať na breh. A ak by sa im podarilo dostať Helioliska na vlhké miesto a prinútiť ho použiť elektrický útok... Zaťala obe päste, rozhodnutá pre Magnusovu výhru urobiť všetko. "Magnus, dostaň sa tak blízko k vode, ako sa len dá!" zavelila a sledovala, ako sa Heliolisk opäť pripravuje na použitie Razor Wind-u. Magnus utekal pozdĺž rieky a jedným okom nedôverčivo sledoval Helioliska. Elektrický Pokémon konečne použil svoj útok a poslal Totodilovým smerom ostré veterné britvy. Magnus sa im vyhol tak, že skočil do rieky. Britvy preleteli ponad hladinu, a skutočne, na breh vyšplechlo trochu vody. No stále to bolo málo, a príliš blízko k rieke. Amelie sklamane vzdychla.
Magnus vystrčil z vody a hlavu a rýchlo plával k brehu. Heliolisk sa k nemu blížil a jeho šupiny žiarili elektrickým nábojom. "Rýchlejšie, Magnus, rýchlejšie," povzbudzovala ho Amelie. Heliolisk už bol skoro pri rieke, keď sa Magnusovi podarilo vyliezť na breh. Magnus otvoril tlamu a Amelie prekvapene sledovala, ako sa z jeho tlamy vylialo množstvo vody. Priamo na miesto, kde stál Heliolisk. Na tvári trénerke sa rozlial široký úškrn. Teraz mali Helioliska tam, kde ho potrebovali. Zdalo sa, že Magnus bol dosť inteligentný na to, aby chápal taktiku svojej trénerke. Krokodílí Pokémon sa rozbehol preč od Helioliska a elektrický jašter aktivoval svoje blesky... Len aby sám sebe uštedril šok do nôh. Zmätene potriasol hlavou a vystúpil z malého jazierka. Nevyzeralo to, že by mu vlastný útok veľmi ublížil, no Amelie si na jeho nohách všimla pár spálených šupín. Takže jej taktika vyšla. Žmurkla na Magnusa, ktorý jej to oplatil. Teraz by výhra mala byť ľahšia. Heliolisk sledoval svojho menšieho protivníka pohľadom plným slepého hnevu. "Krúž okolo neho, Magnus, a používaj Bite, ale nikdy nie veľmi dlho," s novým elánom skríkla Amelie a Magnus s rovnakým nasadením poslúchol.
Rýchlo behal a poskakoval okolo svojho väčšieho, zmäteného protivníka. Vrhol sa mu na chvost, silno sa zahryzol, no hneď sa zasa pustil a odskočil. Toto zopakoval ešte raz, tentoraz mu uštedril pohryznutie do chvosta. Heliolisk na Totodila zúrivo zavrčal a začal sa pripravovať na použitie Rýchleho útoku. Amelie si rýchlo prezerala okolie. Na brehu rieky stál ešte nezničený, vysoký kameň. "Magnus, vylez až na vrchol toho kameňa a nechaj Helioliska, aby ho rýchlym útokom zničil," prikázala Magnusovi a krokodíli Pokémon sa unavene vyšplhal až hore. /Toto musí ten zápas ukončiť,/ povedala si Amelie v duchu. Heliolisk sa už rútil plnou rýchlosťou smerom ku kameňu. "Magnus, vyskoč!" skríkla Amelie a Magnus, tesne predtým, než sa rozpadol vrch skaly, vyskočil do vzduchu. Breh rieky sa zahalil do oblaku prachu a drobných kúskov kameňa, ako Amelie predpokladala. Totodile sa rýchlo blížil k zemi ako malá bomba. Helioliska ešte stále nevidela.
"Magnus, použi Bite!" skríkla a jej Pokémon roztvoril tlamu a zmizol v oblaku prachu. Ozvalo sa zahryznutie a následne bolo len ticho. Amelie chvíľu počkala a potom sa spoločne s Combee vydala k ruinám kusu kameňa, aby zistila, ktorý z Pokémonov nakoniec vyhral...

208 [A] Drobeček [A] Drobeček | 8. června 2018 v 21:03 | Reagovat

[207]: Z prachu vyletěl blesk, v jeho čele Totodile. Padl omráčený na zem. Heliolisk na poražené vyplázl jazyk a zmizel ve stromech.
Vyhrál Heliolisk, Totodile si i tak ale odnáší zkušenosti z boje.

Totodile +2 levely, +5% zkušeností

209 Rory Rory | 10. června 2018 v 21:08 | Reagovat

[206]:1/2
HĽADANIE VHODNÉHO SÚPERA
„Dám si tu s niekým zápas, dobre? Musím sa predsa udržovať vo forme...“ začala Lilith nadšene natŕčať svaly. Prevrátila som oči. „Váážne, Lils? Myslíš vôbec na niečo iné ako na jedlo a zápasy?“ Lilith vážne prikývla. „Na teba a Calasa. Ste naozaj komplikovaný párik, vieš o tom? Ale na druhú stranu... Môžem vás dávať dokopy!“ – „LILITH!“
Prechádzka džungľou bola príjemne upokojujúca – teda, bola by, keby Lilith stále nenadskakovala v snahe nájsť si vhodného protivníka. „Ja nikdy nikoho schopného nenájdem...“ zamraučala nešťastne po chvíli a zvalila sa na obrí kameň, ktorý ale vyzeral až moc podobne ako... „Lilith! Pozor!“ To už ale ležala na chrbte s prekvapeným výrazom a Gigalith urazene dupotal preč. „...uznávam, to bolo trochu trápne!“ rozchechtala sa Lilith a posadila sa. Takto som si uvedomila, aké malé má nohy s porovnaním so zvyškom tela, vyzerala celkom komicky. Smiala som sa ešte aj desať minút po tom, čo sem sa znovu pohli, obraz Lilith bol jedna z tých komických vecí, ktoré vo mne dokázali vyvolať neovládateľný záchvat smiechu. Lilith si to našťastie moc nebrala k srdcu a smiala sa spolu so mnou. Takže sme sa predierali džungľou a robili poriadny hluk, čo som si nebola istá, že je múdre. A ani nebolo. To som si uvedomila po tom, čo nás zasiahla vlna prachu, kvôli ktorej som nevidela absolútne nič. Lilith tlmene zavrčala a pritiahla ma k sebe. Prach klesol a pred nami stál, s vražedným výrazom, Hippowdon. „Čo máš za problém!?!“ zazerala naňho Lilith, no Hippowdon len niečo nezrozumiteľne zavrčal a vyštartoval po nás. Lilith jeho útok celkom ľahko zablokovala a odrazila ho preč. Chvíľu vyzerala, že ho ide trochu pripiecť, no potom pozrela na mňa a vzdychla. „Poďme. S takýmito týpkami to nekončí pekne!“ ťahala ma hneď preč a ja som sa nebránila. Hippowdon mi naháňa hrôzu.
Lesom sme sa predierali ešte chvíľu, tentokrát potichu. Zo zamyslenia ma vyrušila až Lilith, ktorá mi začala ťahať rukáv, ako malé dieťa. „Rory, Rory, Rory! Pozri! Primarina! Chcem zápasiť s ňou!“ hne´d k nej pribehla a s rozžiareným výrazom na ňu namierila pazúr. „Ty! Vyhrala si súťaž o toho šťastného pokémona, čo so mnou bude mať zápas!“ Primarina jemne vytreštila oči. „U-uh... áno?“ spýtala sa slabo a zložila si hlavu na plutvy. Lilith na mňa s obavami pozrela. „Uh, Rory... to je pre Primariny  normálne?“ Neisto som pokrčila plecami a vytiahla som pokédex, aby som zistila o pokémonovi viac. Jediné, čo som vedela, bolo že je to finálny vývin štartéra z Aloly... Nakoniec som ale pokédex sklamane zaklapla. „Netuším...“ – „Hej, si vpohode?“ vyriešila to Lilith priamo a prišla k Primarine bližšie. Tá len pomaly zamrkala a uprela na ňu zahmlený pohľad. „Oh, ja? Samozrejme... Len som trošku vyčerpaná. Oddýchnem si, a vrátim sa k jaze-ru...“ znovu ospalo zložila hlavu na zem a privrela oči. Až teraz som si všimla, že leží v mini mláčke, ako veľmi sa snaží do nej vtlačiť. Vtedy mi došlo, o čo asi ide. S povzdychom som znovu otvorila pokédex. „No... najbližšia vodná plocha je 2 kilometre.... tadiaľ,“ natočila som sa mierne doprava. Potom som z vrecka vydolovala Aceov pokéball a vyvolala ho. „Dobre, potrebujem vašu pomoc. Tuto Primarina,“ – „Uuuh?“ – „Je tak trochu dehydratovaná, takže ju potrebujeme dostať do vody... asi by bolo lepšie do strediska, ale ak je to divoký pokémon, je naučená žiť bez ľudí, a stredisko by ju mohlo zbytočne vystresovať. Zostáva nám odniesť ju k vode...“ – „Ace, nesieš ju ty!“ vyhŕkla hneď Lilith a Ace si Primarinu premeral, mierne poblednutý. Potriasla som hlavou. „Nemyslím si. Ace ju vo svojej súčasnej forme neunesie, aspoň nie, pokiaľ bude len takto... áno, Pidgeoti sú prirodzene silní, ale... na chrbte ani v pazúroch ju neunesie, nie na dlhé vzdialenosti, kvôli jej tvaru. Keby sme ju nejako zabalili.... ale to nemáme ako!“ – „Stále má mega formu!“ – „Ale tá nevydrží tak dlho. Lilith, ty jediná sa Primarine vyrovnáš silou... a mala by byť zhruba o polovicu ľahšia ako ty. Chceš mi tvrdiť, že tieto svaly sú len na parádu?“ drcla som jej do bicepsov. Lilith urazene nafúkla líčka. „Ani omylom!“ začala sa naparovať, no po mojom významnom pohľade pookriala. „A predstav si, že keď sa vo vode posilní... bude skvelým súperom na zápas!“ dodal Ace s vypočítavým pohľadom a Lilith nakoniec neochotne prikývla. „Ace, budeš nás navigovať, nech tam ideme čo najrýchlejšie. Ináč si ťa upečiem na večeru!“ Ace prikývol a v momente vyšvihal nad les. Lilith si s mučedníckym výrazom vyhodila Primarinu na plecia. Tá už nás nevnímala, len vrnela a vzdychala... celkom som na seba nadávala, že nemám ani len fľašu s vodou.
Lilith a Ace sa nakoniec v nesení striedali, a ja som mala čo robiť, aby som im stačila, aj keď mali záťaž na chrbte. Trasu sme preli celkom rýchlo, Ace Primarinu so žblnknutím zhodil do vody, a Lilith uskočila, ako keby ju voda popálila. „Takto ma traumatizovať, teta, hanbite sa...“ zazerala na mňa urazene a začala si uhládzať srsť. Primarina sa po chvíľke vynorila z vody a potriasla hlavou, rozfŕkavajúc kvapky vody naokolo. „Ďakujem!“ zasmiala sa zvonivo, odrazu ako úplne iná osobnosť, oveľa energickejšia a živšia. „Ako sa vám odvďačím?“ – „DÁŠ SI SO MNOU ZÁPAS!“

//ešte prosím zmeniť Lilithin prvý set útokov na : Scratch, Overheat, Cross Chop a Darkest Lariat

210 Rory Rory | 10. června 2018 v 21:09 | Reagovat

[209]: 2/2
ZÁPAS – Incineroar Lilith (89) vs Primarina (91)
Primarina na Lilith chvíľu zamyslene pozerala, no potom na nás začala pozerať neistým, nevinným pohľadom. „Dobre, ale... choď na mňa zľahka, áno? Skoro som pred chvíľkou uschla, cítim sa veľmi slabá...“ Lilith rozvášnene prikývla. „Jasnee!“ Ani jednej z nás nedošlo, že to môže byť vlastne manipulácia... keď sa na to pozerám spätne, určite to manipulácia bola, a Aceovi to došlo, lebo sa za nami dusil smiechom. Primarina odrazu úplne nečakane vyštartovala z vody a celkom slušne Lilith prepleskla. Potom zmizla pod vodou a nechala Lilith sedieť na zadku, so šokovaným výrazom. „No ale toto...“ zamrmlala a začala triasť hlavou, ako sa stavala. To na ňu ale spod vody vyletel prúd bubliniek. Lilith sa vydesene oklepala. „Vodaaa, nieee...“ uskočila dozadu a začala sa otriasať. „Lils, dostaň ju preč od vody!“ zašepkala som a Lilith jemne prikývla. Vyšľahla Overheat do vody, ktorá síce útok pohltila, no keďže Lilith pokračovala, teplota vody začala stúpať. Primarina po chvíli vyskočila von, ako keby ju voda pálila... čo možno aj pálila, no testovať som to nechcela. Primarina znovu vyštartovala na Lilith s cieľom na ňu použiť Double Slap, no Lilith ju zablokovala Cross Chopom, ktorým ju odhodila až k Aceovi, ktorý pohotovo odletel kúsok ďalej. Primarinu to však nezranilo ani zďaleka tak ako by malo... „Bojové útoky nie sú moc účinné na vílie typy...“ zamrmlal smerom ku mne Ace a ja som sa mierne zamračila. „Lilith si zase vie vybrať. Väčšina jej útokov sú nanič, a navyše Primarina má prirodzene typovú výhodu... toto pre Lils nedopadne najlepšie,“ vzdychla som si. Ace s obavami prikývol. „Možno to nebude až také zlé, ak na Primarinu vymyslíte plán...“ – „Hej? Čo si má odtrhnúť list zo stromu a umlátiť ju tým?“ Ace sa rozosmial. „Bol by to zaujímavý pohľad...“
Lilith prešla medzi Primarinu a jazierko a zaťala päste. Potom po nej vyšľahla Overheat, čomu sa Primarina elegantne vyhla a vyslala naňho prúd bubliniek. Ace sa znovu rozchechtal, lebo vyzerala, no... ako zmoknutá Incineroar. Zúrivo sa oklepala a začala vrčať. „Lilith, Lilith, upokoj sa. Toto nie je zápas s niekým, kto je od teba slabší, musíš sa kontrolovať a rozmýšľať!“ zavolala som sa na ňu. Lilith na mňa pozrela kútikom oka a zlovestne mrkla.
„Vedela si, že Incineroari majú fakt veľké ego?“ Mierne som si odfrkla. „Nehovor, génius...“ Ace potriasol hlavou. „Nie, nie, ide o to, že súper, ktorého nedokáže poraziť, je pre ňu oveľa lepší, ako nejaký, ktorého porazí jedným útokom. Ide tam o tú výzvu, to vzrušenie zo zápasu... môžu sa úplne vymknúť spod kontroly,“ prikyvoval Ace. „A čo doporučuješ, doktor?“ ak som sa niečo za ten čas naučila, bolo to, že Ace o zápasení vedel veci, o ktorých som ja nemala ani tušenia. „Nechaj ju vyzúriť sa. Dostať to zo seba. Ak prehrá, bude o to viac motivovaná, a ak nie, budeme musieť nájsť spôsob, ako jej znížiť ego. V obidvoch prípadoch si z tohto zápasu niečo zoberie!“ Pokrčila som plecami. „Ako povieš. Ale ak bude moc egoistická alebo bude v depresiách riešiš to ty...“ Ace sa zasmial a prikývol.
Prešla som k nej bližšie, aby ma počula. „Dobre, Lilith teraz sa musíš sústrediť. Primarina je tak trochu odolná proti ohnivým, temným aj bojovým útokom...“ – „To si robíš srandu? Mám ju poraziť škriabavým útokom?“ Vzdychla som. „Hovorila som, že len tak trochu. Stále môžeš útoky použíať, ale budeš sa musieť zamerať na to, aby tvoje útoky boli presné, nesmieš sa moc vyčerpať. Potrebuješ všetku možnú energiu... a preto sa musíš vyhnúť jej útokom, hlavne tým vodným. Zvládneš to?“ Lilith sa len zazubila. „Jasné!“ Prikývla som. „Tak do toho. Primarine je najlepšie vo vode, nenechaj ju dostať sa tam! A keď už ovládaš ten Overheat, čo tak to tu trochu vysušiť?“ Lilith sa rozžiarili oči a v momente vyšľahla plameň na Primarinu, ktorá si prehrabávala vlasy. Moc ju to nezranilo, no keďže Lilith neprestávala, veľmi rýchlo a začala pariť a vysúšať. Lilith sa víťazoslávne uškrnula. „A teraz, kým sa spamätá, Scratch!“ Útok zanechal Primarinu s nepekným škrabancom na líci, a ona bolestne vypískla. Lilith sa uškrnula popod nos a potom ju odhodila tak, že narazila na blízky strom. „Na druhú stranu, možno naozaj nie je až tak v nevýhode. Lilith je síce trochu egoistická...“ – „Trochu?!?“ – „...ale svaly má teda poriadne!“ prikyvoval si Ace. Lilith po nás šľahla vražedným pohľadom a potom Primarinu Overheatom prišpendlila k stromu skôr, ako sa stihla spamätať. To jej samo o sebe moc neublížilo, no zabránilo jej to hýbať sa a Lilith sa začala pomaly približovať. So zlovestným výrazom si predĺžila pazúry. „Takže toto na teba ako jediné bude účinkovať...“ – „A mačička vystrčila pazúriky!“ začal sa za mnou dusiť Ace od smiechu. Lilith Primarinu znovu poškriabala, no tá na to teraz odpovedala silným prúdom bubliniek, ktorým Lilith donútila ustúpiť. Lilith sa oklepávala, no to už Primarina vyskočila a vyslala na ňu ľadový prúd. Lilith len nadvihla obočie a konečne sa napriamila. „Ale... že by som nebola jediná, kto má nefunkčné útoky?“
Nasledovala dlhá súťaž v pozeraní si navzájom do očí... a keď Primarina uhla pohľadom prvá, bola som zvláštne hrdá. Nikdy som nechápala tieto zvláštne boje o dominanciu, ale malo to svoje čaro. Lilith zaútočila prvá, znovu použila Cross Chop a odrazila Primarinu na stranu. Primarina sa vo vzduchu natočila tak, že padla na chvost celkom elegantne, ale aj tak už vyzerala unavene, a Lilith na tom bol podobne. Sťažka oddychovala, no ani na moment z Primariny nespustila oči. Primarina privrela oči a začala si pohmkávať, čo vykoľajilo aj mňa aj Lilith a dokonca aj Ace vyzeral prekvapene. „Teraz si spievaš?“ zamrmlala som nechápavo a otvorila som pokédex. Primarina sa začala pohupovať do rytmu a pokračovala v spievaní. „Čo robí?“ Potriasla som hlavou. „Netuším. Nenechaj sa rozhodiť, Lilith! Scratch!“ Lilith prikývla a vybehla po Primarine, ktorá mala stále privreté oči a pohmkávala si. Škriabavým útokom ju zrazila na zem a potom použila Cross Chop, ktorým ju odhodila ešte ďalej od vody a od nás. Primarina sa pomaly zdvihla, vyzerala celkom zbito, no aj tak sa vyšvihla na chvost. Zdvihla plutvy k nebu a začala spievať hlasnejšie. Vtedy som sa v pokédexe dostala k útokom Primariny. „Lilith, pozor! To bude Sparkling Aria, útok špecifický pre Primarinu! Vraj je veľmi silný a vodný!“ Lilith vycerila zuby a celá zbĺkla, doslova. Tým zakryla vlastné škrabance a odrazu vyzerala, že je pri plnej silne, až na to, že ja som vedela, že je na dne síl. „Útok špeciálny pre Primarinu... podobne ako môj Darkest Lariat, huh? To som zvedavá, ktorý je silnejší...“ zavrčala a aj na si začala pripravovať svoj útok. Rozpažila ruky a nechala si na nich rozhorieť plamene. Primarina medzitým nad sebou vytvorila guľu vody, a stále spievala. Potom sa rozohnala a hodila ju smerom k Lilith, v momente, ako sa Incineroar roztočila smerom k nej. Čo sa stalo ďalej som nevidela, Lilith sa s vodnou guľou zrazila, no minimálne časť z nej odletela späť a zasiahla Primarinu. Potom sa ale zdvihol prach a obidvoch pokémonov obalil. Zatajila som dych a kŕčovito zovrela pokédex. Keď prach nie a nie ustúpiť, Ace začal mávať krídlami, aby ho odohnal. A oblak prachu začal miznúť...

A ROVNO ZNOVU HĽADÁM :
2. Pidgeot Ace (74)
3. Pri vode

211 [A] Drobeček [A] Drobeček | 12. června 2018 v 19:43 | Reagovat

[209]:[210]: Incineroar poražena, z boje si ale odnesla alespoň zkušenosti.

Incineroar +1 level, +5% zkušeností v zápasech
/
/
Hledání - PIDGEOT
Na břehu hopkal malinký Spheal (level 31), asi se ztratil. Uprostřed jezera byla vidět horní ploutev Sharpedo (level 72), poblíž plavala Goldeen (level 52).

212 Oumi Oumi | 28. července 2018 v 21:41 | Reagovat

1) Oumi
2) Weavile (Juuzou) + Gible (Chaerin)
3) Kolem skalek

213 [A] Enwy [A] Enwy | 29. července 2018 v 9:19 | Reagovat

Pro Weavile: Ze skal na vás shlížela se zájmem Mandibuzz (Lv. 36) a vypadala celkem hladově. Doduo dvojice si dává závod kolem skal (Lv. 28). Nakonec je tu Drilbur (Lv. 13), který nedělá vlastně... nic.
Pro Gible: Na dračici kouká z dálky Flabebe (Lv 10), která vypadala nesměle a proto se skrývala za kameny. Bidoof (Lv. 7) dělal, nic návštěvníky nevidí a dál okusoval svou větev, za to Passimian (Lv. 3) by na vás v nejbližší chvíli mohl snad házet berry.

214 Shinen Shinen | 7. srpna 2018 v 16:36 | Reagovat

1. guess who
2. Charmander a Treecko
3. Hledáme ve vysoké trávě

215 [A] Enwy [A] Enwy | 7. srpna 2018 v 17:29 | Reagovat

[214]: Pro Charmander: Ve vysoké trávě klidně leží Paras (Lv. 9), který pravděpodobně spí. Swadloon (Lv. 13) má téměř ultimátní maskování, takže není při prvním pohledu vidět. V důlku v trávě leží Snivy (Lv. 6), která se vyhřívá.
Pro Treecko: Pípá na něj Rowlet (Lv. 9), jako kdyby se snažil získat si jeho pozornost. Nedaleko letí Hoppip (Lv. 7), který se snaží získat pozornost Rowleta... a nakonec, co se týče Leavanny (Lv. 19), tu prostě nelze přehlédnout.

216 River Hope River Hope | 8. srpna 2018 v 11:27 | Reagovat

1. River Hope
2. Serperior (Lv. 44), Pignite (Lv. 29)
3. Hledám v hustějším porostu

217 [A] Drobeček [A] Drobeček | 8. srpna 2018 v 21:45 | Reagovat

[216]: [Serperior] Z křoví vykukuje maličká Petilil (lv. 12), jako moc dobrý oponent nevypadá. V trávě se skrývá Swadloon (lv. 21), myslí si, že je neviditelný. Podobně je na tom i Cacturne (lv. 35), tváří se ale celkem zmateně.
[Pignite] Na zemi právě přistál Jumpluff (lv. 32), vypadá rozčileně, asi něco hledá. Oddish (lv. 16) opodál naopak právě našel pěkný lístek a teď se mračí na všechny, kdo by mu ho chtěli sebrat. Ze země opodál se vyhrabal Paras (lv. 17).

218 Shinen Shinen | 9. srpna 2018 v 16:47 | Reagovat

[215]: Společně s Aryou a Tyrionem, neustále rozhlížícím se po okolí s pro mě už známým úšklebkem, jakoby se chystal provést něco rádoby vtipného nebo pro změnu opravdu vtipného, se procházíme ve vysoké trávě. Arya kráčí rázně a se zamračeným výrazem. Stejně jako Treecko se rozhlíží po okolí, akorát z jiného účelu. I přesto, že s Treeckem už jednou zápasila a porazila ho, se stále cítí slabší než on a chce ho překonat. Zároveň by chtěla, aby byl její rival o dost lepší než je ona - aby ji to namotivovalo. Docela dilema. Pokud se Tyrion vyvine dřív než ona, bude to dávat za vinu mně? Srazí jí to sebevědomí? Pokračovala jsem v klazení si nevyřčených otázek, když v tom nás přerušil pípající Rowlet. Tedy, konkrétně právě na Tyriona. Ten se ušklíbl, možná konečně šance provést žertík?
„Kašli na něj, spražím ho uhlíky a jdeme dál!“ pokusila se Arya přesvědčit Treecka. Ten sotva stihl vymyslet odpověď, Rowletovi se nejspíš nezalíbilo jak o něm Charmander promluvila a impulzivně na ni vyslal Leafage. Tomu se ona, celá překvapená, stihla tak tak vyhnout.
„No, jak vidím, sama bys ho nezvládla,“ zasmál se Treecko provokativně a na to dodal: „Neboj se, porazím ho za tebe.“
Povzdychnu si, když si povšimnu rozzuřené Aryi. Kleknu si k ní a pokusím ji uklidnit. „Ber to jako výhodu. Můžeš pozorovat Tyrionovy pohyby a více si ho zanalyzovat. Pokud ho chceš porazit, myslím, že by se ti to hodilo,“ mrknu na ni. Arya si to promyslí, naštvaný výraz jí mizí z tváře a dá mi za pravdu. „Až dobojuje, najdeme soupeře i tobě. Tyrione, pojď sem ještě!“ zavolám na něj a ten přiskočí. Mezitím zašmátrám v batohu a podám mu Rare candy. „Na posilnění,“ mrknu na něj. „Připraven?“ zeptám se ho. „Že se ptáš!“ zvolá a společně pohlédneme na Rowleta, jenž přiletěl trochu blíž, nejspíš když spatřil Rare candy. Treecko se zasměje a vyprskne na Rowleta srolovanou kuličku obalu od bonbónu. Zásah. A Treecko se směje ještě víc.
„Nepamatuji si, že bych tě někdy učila semínkový útok...“ poznamenám, uvztekaný Rowlet vzlétne a použije opět Leafage. „Vyhni se a použij Absorb!“ Treecko úspěšně se smíchem uskočí a použije Absorb. Ten však na Rowleta moc nezapůsobil, zapípal a lehce se mu vysmál. Poté začal ve vzduchu jen tak poletovat a žertovně pípat. Já i Treecko jsme si uvědomili jedno - zbývá mu již jen útok na blízku Pound, pokud Absorb není moc účinný. Jenže Rowlet umí létat. Tohle může být problém. Zatímco přemýšlím, jak ho sundat, Rowleta přestal nečinný Treecko bavit a použil další Leafage.
„Vyhni se!“ vyhrknu honem, Treecko se taky pokusí, ale dobře načasovaný útok ho zasáhl. Rychle se postavil a oprášil. „Hádám, že dobrý?“ optám se se soucitem, i když to tak možná nevyznělo. Treecko jen s úsměvem přikývne. A Rowlet stále provokativně poletuje. Co s tím? Rozhlédnu se kolem sebe a uvědomím si přítomnost stromů pár metrů od nás, na které jsem úplně zapomněla. Musíme na něj strategicky.
„Tyrione, bude to znít blbě, ale poslouchej mě. Zkus se trochu rozběhnout, co nejvíc vyskočit a zasáhnout ho Pound,“ povím mu. Na jeho výrazu vidím, že mu to blbý určitě zní, ale naštěstí posbíral kousky důvěry vůči mě. Rozběhl se, vyskočil a málem Rowleta sejmul ocasem, který vzlétl ještě výš, aby ho Treecko netrefil. Přesně jak jsem plánovala. Pokynula jsem prstem na Tyriona, aby ke mně šel. „Chtěla jsem, aby vzlétl výše - teď nás neuslyší,“ vysvětlím mu udýchaně, jako bych byla já tady ta, co běží a poskakuje. „Vidíš ty stromy? Pokud vím, jsi výborný ve šplhu. Začni k nim utíkat, třeba předstírej, že se Rowleta bojíš, na jeden vylez a až bude blízko, smeť ho útokem Pound, nejlépe k zemi. Dokážeš to, věřím ti!“
Tyrion vstřebával, co po něm vlastně chci, pak se tiše zasmál. „Mazané, to se mi líbí!“ Zrovna když jsme domluvili, netrpělivý Rowlet, patrně už trochu unaven z poletování, použil další Leafage. „Vyhni se!“ houknu s obavami v hlase, Tyrion začne utíkat směrem ke stromům, tak tak se vyhne, a spustí falšovaně lehce hysterický řev: „NECHCI S NÍM BOJOVAT, NEMÁM ŠANCI!“ povzdechnu si, herec jeden. Arya se zasměje. „Tohle má bejt můj rival? Zbabělec jeden. Já ho porazím, uvidíš,“ okomentovala situaci a už se chystala bojovat. „Možná to nebude třeba,“ zastavím ji, když Treecko už šplhá na strom a vysmátý Rowlet, jenž se možná poprvé v životě cítí jako šikanátor, k němu rychle letí, aby mu dal sadu. Přesně jak jsem plánovala. Treecko vylezl na větev, ve správný moment z ní vyskočil a v nečekaný moment vrazil Rowletovi Pound. Ten spadl na zem. „Výborně!“ vykřikla jsem a začala běžet směrem k nim. „Nenech ho znovu vzlétnout, podruhé se nenachytá! Další Pound!“. Tyrion poslechl, sešplhal ze stromu. Sotva se Rowlet zvedl, uštědřil mu Treecko další ránu. To jsem tam zrovna doběhla, Rowlet opět ležel na zemi, pokusil se vstá-vzlétnout! „Honem, další Pound!“ vykřikla jsem, Tyrion ho opět zasáhl, očividně taky už zeslaben. Najednou se mi dostalo Slunce do očí, nechala jsem je zvyknout, abych se dozvěděla výsledek bitky...

- použito 1x Rare candy
///Doufám, že nevadí, když počkám na výsledek zápasu a podle toho napíšu další pro Charmander. :( :D

219 [A] Enwy [A] Enwy | 10. srpna 2018 v 14:37 | Reagovat

[218]: //Nevadí, tak se to má dělat.
Treecko zápas vyhrál. Rowleta porazil.
Treecko - 3 levely (1x r. candy), 4% zkušenosti v bojích

220 River Hope River Hope | 14. srpna 2018 v 11:22 | Reagovat

[217]: 1. Cacturne (Lv. 35)

Po krátké práci se chovatelka vydala do džungle. Venku bylo příliš vedro a tak nutně vyhledávala stín, přestože dusno v džungli bylo ještě nesnesitelnější. “Pokud si dobře vzpomínám, měl by tu někde být vodopád a u něj jezírko,” oznámila dívka svému Serperior, který se elegantně nesl krajinou. Pignite jí byl u druhého boku, ovšem ten naopak vypadal, že si horka užívá.
Kdyby měla nůž, jako pravý dobrodruh Riveria Jones by odsekla listy, které jí překážely v cestě. Tráva byla vysoká a v kombinaci s porostem okolo nebylo vidět na krok. Žádný takový ale neměla a tak se jen drala přírodou. Serperior se ostražitě otočil, když se dívka chystala odhrnout další list, aby pokračovala v pátrání po vodopádu.
“Pozor,” řekl s hlasem bez výstrahy. Chovatelka si uvědomila, k čemu se chystala a překvapeně odskočila zpět. Věc, kterou považovala mylně za list, byla ve skutečnosti čepička a hned pod ní špičaté trny, kterých by se omylem dotkla, kdyby ji Serperior nevaroval včas.
“Děkuji,” pokývala ke svému pokémonovi a upřela na neznámého zrak. Pokémon vypadal zmateně. Již od mládí se bála všeho, co vypadalo jako strašák či klaun, tudíž váhavě couvla ještě o jeden krok.
Překvapilo ji, že pokémon zareagoval jen otočením hlavy. Upřel na ni černé oči, ve kterých se zalesklo zmatení.
“Měli bychom jít,” zašeptal Pignite a zatahal chovatelku za šat. Dívka pokývala hlavou a vydala se tam, ovšem v tu chvíli tvor s čepicí promluvil.
“Kdo jste?” Děvče prudce trhlo hlavou. Chvilku váhala s odpovědí.
“Jsem River Hope, chovatelka. Jen jdu kolem, hledám vodopád,” řekla.
Cacturnova tvář se zkřivila do naštvané grimasy. “Nepřítel na mém území!” vyjekl a vyskočil z travin. Pokusil se ji bodnout jedovým trnem.
Chovatelka se stačila jen schoulet a pevně zavřít oči. Žádné bodnutí se ale neodehrálo. Serperior byl vmžiku před ní a vytvořil náhradu, ve které skončil Cacturnův trn.
“Ustup, River,” téměř přikázal Serperior. Dívka se hnala do bezpečí, odkud mohla sledovat jasně se blížící náznaky boje.
Cacturne vytáhl trn z náhrady a ta se rozpadla. Další útok byl proveden opět nepřítelem. Rozmáchl se trnitýma rukama ve snaze Serperiora zasáhnout. Travní pokémon vystřelil do vzduchu úponky, kterými trnité paže odrazil i pokémona zranil.
Polotemný se stále musel z útoku zotavovat a tak travní startér využil situace. Vyrazil kupředu, mrštný a rychlý. Narazil do pokémona a zase ho odrazil zpět do vysokých travin džungle.
Jelikož však Cacturne měl trny i na sobě, lehce se zranil při přímém kontaktu. Serperior se opět stáhl, aby nabral ráz a síly k dalšímu útoku. Naneštěstí nepřátelský útočník nehrál férově. Sotvaže nabral síly a postavil se opět na nohy, do rukou sebral hrst zeminy, kterou hodil po Serperiorovi.
Travní šlechtic, zcela připraven o základní smysl, kterým byl zrak, zavrávoral. Cacturne vystřelil kupředu jen aby na Serperiora položil semínko. To až překvapivě rychle zakořenilo, ovšem nedostalo se přes kůži. Z dálky připomínalo semínko parazita. Jakmile se rozsvítilo, rozsvítilo se i tělo Cacturne.
“To semínko mi bere energii,” zamumlal Serperior tak, aby byla jeho slova dost slyšitelná pro všechny.
“Poraž ho předtím, než z tebe vysaje i poslední špetku,” zvolala chovatelka. Serperiorovi se rozsvítily oči. Listy kolem se zvedly, také se rozzářily zelenou a travní pokémon rozpoutal bouři. Silnou, která vyvolala ve středu džungle vítr a vyplašila ptačí pokémony okolo. S vylekanými zvuky odlétaly jinam. Listové tornádo se zhmotnilo a to celé bylo posláno na Cacturne.
Polotemný pokémon byl zasažen a vyjekl, když ho listy začaly řezat. Naneštěstí Serperiorův útok nebyl dostatečně silný a dlouhotrvající, tudíž si Cacturne brzy zvykl. Některé jeho ostny odrážely ostré listy, které v tornádu rotovaly. Vyskočil ven a pomstil se.
“Pozor!” stihla dívka, bohužel pozdě. Serperior byl zasažen a ucouvl. Pignite zavřel oči, pravděpodobně nervóznější, než travní startér sám. Tehdy chovatelka vyskočila ze svého úkrytu.
“Nevím, co chceš, divoký pokémone,” zakroutila hlavou. “Serperiore, jsi v pořádku?” zeptala se ustrašeně. Srdce jí rychle bilo, ačkoliv v hlase to nedávala příliš znát. Pokémon přikývl.
“Pojďme společně. Listové tornádo,” řekla bez bojového elánu. Serperiorovi se rozsvítily oči, listy kolem se zvedly a začaly rotovat do víru. Děvče ucouvlo a zakrylo si oči před neuvěřitelným větrem. Cítila, jak jí vlasy poletují kolem hlavy.
Tornádo bylo dokončeno a vysláno na nepřítele. Cacturne vypadal, že hodlal útok ustát a jeho výraz zářil připraveností.
Serperior vyslal tornádo kupředu. Útok si razil cestu lesem a cestou sbíral zeminu a lehčí lístky, které stočil do víru. Cacturne útok zasáhl a pokémon přivřel oči. Nohama se zapřel do země, aby ho vír nevzal s sebou. Tentokrát, aniž by čekal na ústup útoku, vystřelil kupředu, připraven k protiútoku.
Byl to ten samý útok jako minule, tím pádem byl travní startér naprosto připraven. Vytvořil před sebou náhražku, sám ustoupil do pozadí a sledoval, jak nepřítel zasáhl falešného Serperiora, který se rozpadl v tu samou chvíli.
Cacturne zmateně pohlédl vzhůru a pak upřel pohled na Serperiora, zjevně udiven, jak je možné, že útok nezasáhl toho pravého.
“Úponkový bič!” zvolala chovatelka, než se stihl nepřátelský tvor vzpamatovat. Serperiorovi narostly úponky, kterými svižně práskl nejprve do země a poté o Cacturne.
Zdálo se však, že byl pokémon zvyklý na boje. Nechal se zasáhnout jednou, podruhé však bič chytil a zatahal, čímž Serperiora nedbale přitáhl blíž. Travní pokémon byl nucen se složit k zemi, načež nespokojeně zabručel. Aby sebou nenechal vláčet, úponek sám roztrhl a Cacturne spadl na zem.
“To je tvá šance. Listové tornádo!” zvolala dívka, zjevně jediná momentálně klidná bytost, která byla schopna předvídavého myšlení.
Serperiorovo tělo se napružilo a opět vyvolalo listy, které se zformovaly do daného tvaru, rotovaly a s heknutím poslal útok. Chovatelka však poznala, že toto finální úder nebude - štěstí je opustilo. Serperior minul.
Travní pokémon zavrčel nad svým neúspěchem. “To nevadí. Útok je dost obsáhlý na šířku, ale to neznamená, že nemůžeš minout. Byla to má chyba, přesnost jsme netrénovali…” řekla dívka, nyní zoufalejším tónem v hlase.
Cacturne se rozsvítil a s ním i semínko, které se zvětšilo. Serperior se zavrněl, sotvaže ho opět zasáhl nepříjemný pocit. “To semínko…” Dívka přiběhla a zasetý předmět vyrvala z jeho těla ven. Kořínky byly zcela odstraněny a travní startér tak osvobozen od krádeže energie. Cacturne ztratil schopnost si doplňovat energii.
“Pojďme to zkusit znovu,” rozhodla a Serperior přikývl. Nezbývalo mu příliš energie, ovšem to samé se dalo říct i o nepříteli. Cacturne se postavil na nohy. Nevypadalo to na protiútok, zjevně čekal na Serperiorův, aby mu to mohl vrátit ve dvojnásobné síle.
Serperior formoval ze všech svých zbývajících sil listové tornádo. “Teď! Listové tornádo!” zvolala a v ten moment bylo tornádo vypuštěno. Cacturne byl zasažen a už ani trnitý štít, jenž se mu zjevil místo ruky, ho nemohl zcela ochránit před ostrými listy vířícího zeleného tornáda.

221 Slaanesh Slaanesh | 14. srpna 2018 v 12:21 | Reagovat

1)Slaanesh
2)Greninja, Gengar "Autari"
3)houštiny a křoví

222 Shinen Shinen | 15. srpna 2018 v 1:55 | Reagovat

[218]: //pardon za zpoždění

Zdánlivé Slunce vlastně asi ani nebylo Slunce. Spatřili jsme omráčeného Rowleta...a místo Treecka cosi zářicího, tvarujícího. Aha, došlo mi. On se vyvíjí! Vidím poprvé evolvujícího pokémona! Obě jsme s Aryou byly bezeslov, ač se jedná o běžnou věc, přišlo mi to jako neuvěřitelný moment. Záře ustala a před námi stál místo malého Treecka o něco větší Grovyle. "Jak se cítíš?" vypadne po chvíli tranzu ze mě. "Cítíš se silnější?" následuje Arya. "Cítím se...dobře! Silněji! A zároveň stejně, haha!" zasměje se Tree-...Grovyle a začne máchat rukama. Vytáhnu pokédex a namířím ho na Grovyla. Ten začne vyprávět jeho charakteristiku, já vnímám čtený text a zároveń čtu, zatímco Grovyle zkoumá změny na svém tělě. Výška 0,9 metrů? Promítne mi otázka hlavou a kouknu na Grovyla. Vzpomenu si na svého vzdáleného bratrance, který měří také tolik...ale Grovyle se mi nezdá, je o něco menší. Heh, ta přezdívka Tyrion se do něj zřejmě zaryla až moc, pomyslím si s uchechtnutím a schovám pokédex.
"Dobrá, Grovyle. Vedl sis opravdu dobře. Tady máš berry jako odměnu za spolupráci!" povím mu vřele a předám mu Oran berry z batohu. "Já si dělal co chtěl. Tím se mě opět snažíš získat?" protestuje a zasměje se. "I kdyby, chceš umřít hlady?" povzdechnu si a napodobím ironicky jeho šílený smích. "Ts, takhle se nesměju, uahahahaha!" okomentoval rádoby uraženě a vychutnal si ono berry.
"Jasný. Tak si odpočiň!" rozloučím se s ním, kývne a já ho nechám vcucnout do tajemného světa pokéballu. Otočím se na Aryu, která vypadá trochu uraženě. "Já se chci taky vyvinout!" oznámí naštvaně. "Jasný holka, promiň. Nemůžu to moc ovlivnit. Chci říct - můžu, ale...-"
"Tak udělej vše pro to, jestli chceš mou věrnost!" přeřuší mě hrubě Arya. Působí trochu naštvaně, chápu proč, její prioritou je stále sílit. "Omlouvám se, že jsem tvému tréninku a zdokonalování se nevěnovala dost času. Dnes to zlepšíme, ano? Nejen dnes teda. Teď ti najdeme taky soupeře. Nemůžu ti zaručit, že se vyvineš, ale určitě k tomu budeš blíž!" pokusím se ji uklidnit. Arya chvíli mlčí, mou omluvu asi ocenila. "Dobrá, pojďme hledat rovnocenného soupeře." nařídila a vydala se vpřed. Usmála jsem se a následovala ji. Zatímco jsme šli, napadlo mě ještě něco říci. "Víš...ber to tak, Tyrion má oproti tobě typovou nevýhodu, ale vyvinul se. Ber to jako další motivaci, abys zesílila a byla si rovna se svým rivalem!"
"Vždyť já beru," odsekne Arya. Snad někoho najdeme, přemítne mi nervózně hlavou.

Po asi půlhodině hledání najdeme rovnou dva pokémony. Snivyho a spícího Parase. "Tak koho si volíš?" optám se Aryii. "Toho Snivyho, nezaútočím zase na spícího pokémona, to je zbabělý. Akorát škoda, že ten Snivy vypadá slabě," odvětí mi. "Dobrá. Pojďme promys-" Arya vykřikne a přeřuší mě: "Hele, támhle leží další, vypadá jako list!" Chvíli mi potrvá než spatřím ve vysoké trávě pokémona skutečně vypadajícího jako list. "Hm, toho neznám," oznámím a vytáhnu opět pokédex. Ten si začne vyprávět své. "Tak Swadloon, jo? Chceš s ním bojovat?" otázám se mé napjaté Aryii. "Asi to bude lepší než ten slaboch Snivy nebo spící hřib," odpoví mi. "Dobře, moment. Stejně jako Tyrionovi, i tobě nabízím bonbon na posilnění," nabídnu jí Rare candy. "Jasný, dej mi ho...díky," poděkuje neutrálním hlasem s odmlčkou a přijme bonbon.
"Jdu na to!" oznámí mi po documlání bonbonu a neustalého pozorování Swadloona. Nasadí bojovou pozici. Swadloon si nás nijak moc nevšímal. Výtečně. Moment překvapení. "Okay, Aryo, Emb-," pokusím se zahájit boj, ale jsem dnes opět přerušena. "Já vím!" křikne sebevědomě a vystřelí pořádnou sadu uhlíků na chudáka Swadloona. Není to trochu týrání pokémonů, projde mi otázka hlavou. Nerozptyluj se. Swadloon byl plně zasažen a vypískne. Chudák. Má ale docela dobré sebeobranné reflexy, neboť hned na to předvádí Razor leaf. "Vyhni se!" vykřiknu, Arya však neposlechne a pokouší se ubránit rukama. Nejspíš si pomyslela, že lístečky jí nic nemohou provést, ale nějakou bolest jí to určitě způsobilo. "Aryo, prosím-" nestihnu doříct, Swadloon posílá další várku Razor leaf. Tentokrát se Arya vyhýbá, už ví co to obnáší a nechce se tomu dobrovolně vystavit znova. "Výborně," pochválím ji. "Pokračujem, Ember!" rozkážu, Arya soustředí v tlamě oheň a vypustí přímo na Swadloona uhlíky. Napadne mě, že tohle může být konec zápasu, jenže Swadloon nás obě vyvedl z míry - utvořil kolem sebe světle modrý štít, díky kterému se uhlíky k němu nedostaly. Útok Protect. "Jak!" rozzuřila se Arya a samovolně použila Ember znova. Jeho štít se stále držel, vypadalo to, že tenhle "útok" má Swadloon opravdu vžitý.
Po chvilince nechal svůj štít rozplynout a hned na to použil další Razor Leaf. "Vyhni se!" nařídím, až nemusím. Aryii malinko z nabroušených listů zasáhne, zbytku se vyhne. Naštvaně se opráší a stojí. Tak to vypadá, že ji začínám zajímat. Ze zkušeností - začne mě opravdu poslouchat až v moment, kdy začne bitku brát vážně. "Držíš se skvěle! Jen tak dál!" povzbudím ji. "Tak zkusíme tohle. Rozběhni se, vyskoč a použij Scratch!" navrhnopřikážu. Aryii se můj nápad zalíbil a skutečně tak provádí - pořádně se rozběhla, Swadloon na ni nasupeně čeká, vyskočila - a jakmile to vypadalo, že drápy zasáhnou Swadloona, ten na poslední chvilku stihl použít další Protect. "Ty jeden!" zuří Arya a používá Scratch furt dokola, snaží se jeho štít probourat a Swadloon ho stále šikovně drží. "Aryo, kašli na to, akorát plýtváš sílou..." zkusím ji přesvědčit. Pokračuje ve zběsilém škrábání, naštěstí ji to po chvilce přejde a poslechne mě. V téhle situaci by stejně jako předtím mohl zaútočit, napadne mě. A taky že ano, jeho štít se vypařuje - a připravuje se na útok. "Bacha!" zvolám honem, Arya zbystří a taktak od Swadloona uskočí, když se pokoušel použít Bug bite. Tenle Swadloon není špatnej, vypadá to, že je zvyklej na bitky, pomyslím si. Už vypadá ale poměrně unaveně. "Dobrá, ukončme to. Ember!" Arya chvíli zaváhá, možná přemítá jestli to má smysl kvůli jeho Protectu. Chystá se útok použít, jenže Swadloon ji přeřuší String shotem a slepí ji nohy pavučinou k zemi. Aryu to zmate, Ember nepoužije a pokouší se honem z relativně pevné pavučiny dostat.
"Kašli na to, doraž ho!" zvolám. Charmandeřice kývne a používá už, o něco slabší, Ember. Ne ze soucitu. Taky už nemá tolik energie. A Swadloon opět používá Protect. Také slabší. "Aryo, tohle bude ono. Zvládneš ho zbořit, věřím ti! Přeruš svůj útok a nandej mu další, silnější!" pokouším se ji opět podpořit. Arya chvíli váhá, rozdýchává to, Swadloon nechal rozplynout svůj štít a zoufale čeká na moment, kdy ho využije znova. Arya se pořádně nadechne a vystřelí na něj slušnou salvu žhavých uhlíků. Ten stihne použit Protect. "Pokračuj, zlomí se!" stále ji podporuju. Arya poslouchá a vytrvale pokračuje. Netrvá to dlouho, štít se vypaří a zbylé uhlíky zasáhnou Swadloona. Ten padne k zemi. Přiběhnu k Aryii a začnu ji pomáhat dostat se z pavučiny. "Vedla sis moc dobře." vychrlím na ni s pyšným úsměvem. "Hm...bez tebe bych to nezvládla," odpoví mi. Naštvaně? Vděčně? Obojí? Nebo snad dokonce ironicky? Tentokrát to nepoznávám. "Jen abys věděla, za pár dní jdeme na týmové souboje. Kdo ví, třeba se tam vyvineš..." pokusím se jí zlepšit náladu. Úspěšně, Arya se vyčerpaně usměje. Otočím se na Swadloona, abych zijstila, zda-li je opravdu poražen.

//Použito 1x Oran berry - Grovyle
1x Rare candy - Arya

223 [A] Enwy [A] Enwy | 16. srpna 2018 v 8:47 | Reagovat

[220]: Cacturne byl poražen. Vítězem je Serperior.
Serperior - 4 levely, 6% zkušenosti v bojích

[221]: Pro Greninja: V houštinách se skrývá Swadloon (Lv. 13), který okusuje list a nikoho si nevšímá. Nedaleko něj polehává Vivillon (Lv. 48), který si sluní svá křídla. V houštinách žijí i hadi, takže Seviper (Lv. 28) čeká na svou příležitost, kdy Vivillona lapit.
Pro Gengar: V kontrastu s přírodou sedí Chansey (Lv. 48), která se dívá na nebe. Furret (Lv. 98) jí dělá milou společnost. Chansey netuší, že kámen, který se skrývá nedaleko, není kámen, ale Geodude (Lv. 31).

[222]: //V pořádku. Jen pozor - Grovyle je v bojovém klubu a pokud je tam, nemůže vykonávat žádné aktivity. Ovšem vzhledem k tomu, že to navazuje, nic se v tomto případě neděje.
Zjistila jsi, že je Swadloon skutečně poražen.
Charmander - 3 levely (+1 candy), 5% zkušenosti v bojích
Grovyle - 5% sehranosti

224 River Hope River Hope | 18. srpna 2018 v 12:15 | Reagovat

[217]: 1. Jumpluff (Lv. 32)

Zapomněla na důstojnost. Ozval se výskot, Serperiora objala a málem by mu dala i francouzskou pusu, kdyby si včas neuvědomila, co provádí. Zahanbeně se odtáhla a ustoupila o krok. Travní startér na ni nechápavě hleděl.
“Dobrá. Jdeme dál, hledáme vodopád?” připomněl a chovatelka se zamyslela.
“Nevím, zda je džungle zcela bezpečná na odpočinek. Měli bychom se vrátit, třeba v parku budou mít příjemnější místo na odpočinek,” řekla a oba pokémoni se zakabonili. Jejich pohledy říkaly, že cesta sem byla zbytečná, ale nahlas nic neříkali.
“Vracíme se, tedy?” ujišťoval se Serperior. Děvče přikývlo. Už od festivalu o sobě věděla, že je velmi nerozhodná. Tato vzpomínka v ní vyvolala hněv k sobě samotné. Jak si mohla hrát na Robina, když nedokázala prostřelit ani vrstvu ledu? Zachránit sebe, zatímco ostatní nechat napospas, to byla jen první chyba, kterou udělala.
Travního pokémona odvolala, aby si mohl tvor dostatečně odpočinout. Pignite vylezl ze své skrýše. Společně se dvojice vydala po svých stopách opět k východu z džungle.
Porosty byly ale zapeklitější, než si chovatelka představovala. Brzy ztratila ponětí, kde se nachází a ať se rozhlížela, jak chtěla, nedokázala určit směr k východu. Pignite byl stejně ztracen jako dívka sama, tudíž v jejím týmu se orientační znalost nenacházela.
“Mohli bychom se zeptat jeho, vypadá přátelsky,” navrhl Pignite, ukazující na modrá záda a trojkvět. Děvče nejistě přikývlo a ohnivý pokémon se vydal směle kupředu.
“Pardon? My hledáme východ,” řekl Pignite.
Pokémon se prudce otočil. Jumpluff, rozeznala chovatelka a zaznamenala své setkání na pokédex. “To jste byli vy!” vypískl však neznámý najednou.
Aniž by cizinec čekal na připomínku či odpověď, prudce na Pignite zaútočil vílím větrem. Prasečí pokémon ucouvl a přirozeně si zakryl oči. Jeho oheň se rozvířil a plamen zjistěl.
Chovatelka byla náhlým útokem překvapena. Pokédex jí vyletěl z ruky a zmizel ve vysoké trávě. Byla by zaklela, ovšem to se neslušelo.
“Pignite, co chce?” křikla na svého pokémona. Rozhlédla se, ovšem červený zaznamenávač pokémonů k nalezení nebyl.
“Prý jsme něco provedli!” zavolal zpět a nemotorně se vyhnul nárazovému útoku. Chovatelka se kousla do rtu.
“Budeš to muset chvilku zvládnout sám. Upadl mi dárek od profesora,” řekla zoufale a spadla na čtyři. Začala bedlivě rozhrnovat vysokou trávu, aby měla šanci vidět něco červeného v zeleném porostu. Ona sama byla zelená, tudíž se v něm ztratila a Jumpluff si jí nevšiml.
Pignite zaútočil útokem na dálku. Vystřelil na Jumpluffa žhavé uhlíky, které vyfoukl z nosních dírek. Jumpluff vyletěl výše a všem uhlíkům se vyhnul. “River, poraď mi!” křikl.
Chovatelka zavrčela a vykoukla z porostu. “Použij útok nad něj, aby musel dolů,” řekla a znovu ve vysoké trávě zmizela.
Pignite ji poslechl. Vystřelil uhlíky vzhůru a jak dívka předpokládala, Jumpluff se vyhnul letem dolů, jelikož to bylo jednodušší, než překonávat gravitaci vzhůru.
Pignite si další radu vymyslel sám. Zadupal, čímž rozvířil zeminu kolem sebe. Uprostřed neprůhledného oblaku se zablýsklo jasně červené, oranžové a žluté světlo, následované Pignitem samotným. Vystřelil kupředu obalen ohněm. Plameny za ním letěly a měnily se v ohnivý proužek, který za sebou pokémon zanechával.
Jumpluff zareagoval jak nejrychleji dokázal. Zvedl se vítr, nesouc s sebou třpytky. Pignite byl v rychlém výpadu zastaven. Vílí vítr odfoukl oheň a tak ohnivý tvor nemohl zaútočit. Zapřel kopyta pevně do země, aby nevylétl z místa.
Chovatelčin pokédex opět změnil kvůli větru polohu. Jumpluffův vánek naštěstí netrval tentokrát dlouho. Pignite se z nečekaného útoku ihned vzpamatoval. Ještě zapřený do země, prudce vyrazil kupředu jako kdyby skočil. Využil zemi jako opěrný bod k nárazovému útoku.
Jumpluff nestačil zareagovat. Ohnivý pokémon prudce narazil. Jumpluffovo tělo bylo jako polštář. Pignite se odrazil zase zpět a dopadl na nohy. Napůl travní pokémon se převalil, naštěstí do trávy, která mu příliš neublížila.
“Už jsi našla pokédex, abychom mohli utéct?” zavolal Pignite dozadu, kde se chovatelka ukrývala v travinách. Děvče zavrtělo hlavou.
“Ne. Pořád ho ještě nikde nevidím.” Ohnivý pokémon přikývl. Trochu překvapeně sledoval, jak Jumpluffovo tělo září a sbírá sluneční svit z okolí. Jako zlaté světlo se proměnilo ve svit těla pokémona samotného. Jumpluff levitoval a jakmile se ocitl opět ve vzduchu, zlaté světlo zmizelo.
“Vypadá, jako kdybych mu ani neublížil,” zamumlal Pignite. Neměl však čas na dlouhé rozmluvy se sebou. Jumpluffova chmýří se oddělila a letěla k němu. Chovatelka zvedla hlavu.
“Pozor!” Varování se k němu však nedostalo včas. Pignite odfrkl pár chmýří z nosu, pak zívl a složil se k zemi, kde se stočil do roztomilého klubíčka z masa a usnul.
Děvče bylo zoufalé. Nevědělo, co první. Samozřejmě živý tvor, její ohnivý Pignite, byl v první řadě. Postavila se na nohy a zavolala na pokémona.
“Pignite! Probuď se!” zvolala. Ohnivý pokémon zamlaskal a nezareagoval na její volání. Jumpluff mezitím vyvolal další vítr. Pokédex se zase pohnul o kousek dál. Tomu již chovatelka nevěnovala tolik pozornosti.
“Pignite! Prosím, probuď se! Nechtěl jsi usnout, jsi pod jeho vlivem!” křičela proti větru. Tehdy se Pignitovi pohnul rypáček a otevřel oči. Hned udělal kotrmelec dopředu a předními kopyty se zachytil trávy, aby neodletěl. Dívenka byla těžší, tudíž se stále držela, přestože jí boty již klouzaly zpět.
“Překonej se a i přes vítr vykonej flame charge,” rozhodla chovatelka. Pokémon se na ni zoufale podíval.
“Nevím, jestli je to vůbec možné,” zakroutil hlavou.
Děvče zaťalo ruce v pěsti. “Dokážeš to. Nedělej dupání na začátku. Vyraž kupředu!” zvolala.
Ohnivý pokémon se přitáhl o traviny, čímž některé vyrval ze země a ze všech sil vyskočil kupředu. Odrazil se od země, vzplanulo mu tělo a vyrazil kupředu. Oheň samozřejmě pro teď vílí vítr nedokázal překonat. Ať se ohnivý pokémon snažil jak moc chtěl, jeho plameny byly větrem odfouknuty.
Jumpluff tento útok držel velmi dlouho, dokud mu nezačaly docházet síly. Když vítr slábl, vycítila dívka dobrou šanci. “Teď, Pignite!” zvolala. Prasečí bytost vyrazila kupředu a rozpálila oheň. Poté vyskočil a vší silou Jumpluffa zasáhl.
Vílí vítr byl přerušen a polotravní pokémon odražen zpět. Zjevně ránu čekal, tudíž jen prudce zavrtěl tělem, aby z něj opadaly traviny. Vzpamatoval se rozhodně rychleji než Pignite.
Jumpluff opět vypustil uspávající chmýří. Letělo pomalu, ale tentokrát ztrácelo moment překvapení, jelikož ohnivý pokémon věděl, o co se jedná. Zacpal si pevně nos a zavřel oči.
“Pignite, zapal to,” zvolala náhle dívka. Ohnivý pokémon se nadechl, aby mohl vyfouknout oheň, ale v první řadě to byla chyba. V druhé řadě usnul a skončil opět v klubíčku, stejně jako předtím.
Chovatelka očekávala útok. Vílí vítr, chmýří, která hodlala uspat i ji. Místo toho se létající tvor rozzářil. Sbíral energii ze slunce, vytvářel s pomocí kyslíku fotosyntézu a obnovoval si energii.
Děvče zdrceně vydechlo, když si uvědomilo, že Jumpluff je opět plný sil a že Pignitův plamenný náběh byl zcela k ničemu. “Pignite, vzbuď se!”
Ve stejný moment, kdy Jumpluff dokončil obnovování energie, i ohnivý pokémon otevřel prudce oči a vyskočil na kopyta. “Co se stalo?”
“Obnovil si energii, takže jí má zase plno, celkem na rozdávání,” objasnila chovatelka stručně. “Ještěže máme výhodu typu.”
Ohnivý pokémon přikývl. Oba pokémoni čekali, jaký bude protiútok. Nakonec to byl Jumpluff.
“Kontaktní útok, vyhni se!” Povel byl ovšem zadán příliš pomalu a tak se Pignite nestihl vyhnout. Byl zasažen. Naštěstí, jak se vyplatilo i dříve, bylo Jumpluffovo tělo měkké, tudíž velké škody nenadělal.
Nepřátelský pokémon se oddálil a vracel se s dalším nárazovým útokem. Podruhé již Pignite nedovolil, aby zasáhl. Také zaútočil a narazil proti tomu samému útoku tím svým.
Měkké tělo bylo teď nevýhodou. Útok nebyl příliš efektivní a tak se Pignitovi podařilo Jumpluffa jen odrazit zpět.
Jakmile se nepřítel a vyzyvatelský pokémon v jednom těle rozzářil, chovatelka poznala, že si měla všimnout dříve. Na Pignitovi se nacházelo semínko, podobné jako měl v předchozí bitvě Serperior.
“Pozor na tu sazeničku. Bude ti brát energii,” řekla a přiběhla, aby semínko odtrhla. Levitující bytost však něco takového tolerovat samozřejmě nemohla a tak se strhla další třpytivá vílí bouře.
Dívka odletěla zpět. Vánek ustál. Lidská samička se zvedla, aby ke svému pokémonovi doběhla, ovšem Jumpluff se jen zlomyslně usmál a vyvolal další vítr.
“Nedostanu se k tobě!” křikla. Tělo bylo unavené a jen stěží se zvedlo. Ohnivý pokémon si s ní vyměnil pohledy a pak se ušklíbl.
“Já to zvládnu. Mám v sobě ještě spoustu elánu,” zazubil se. Jumpluff poznal, že se chovatelka vzdala pokusu vytrhnout ze svého pokémona semínko. Ležela na zemi a mohla jen zvednout hlavu. Tehdy vítr ustál.
Pignite problém se semínkem vyřešil velmi chytře. Jeho tělo se zapálilo a obalilo se ohněm, čímž bylo kouzelné semínko vystaveno neuvěřitelnému žáru. Jumpluff vypískl a vytvořil další vítr. Chovatelka s milým překvapením v očích sledovala, jak Pignitův oheň a plameny odolávají náporu větru, nebylo-li to tím, že Jumpluff slábl.
Semínko, které bralo energii, bylo zničeno. Jediným zdrojem světla pro travního pokémona bylo momentálně jen Slunce, ze kterého mohl stále čerpat energii prostřednictvím fotosyntézy.
“Skvělá práce!” zvolala vesele. Pignite se pyšně zazubil. Na Jumpluffovi se dal vyčíst jasný tah. Z jeho bambulí se oddělilo další chmýří.
“Další pokus, Pignite! Pokus se to zapálit!” rozhodla. Získala velkou motivaci k tomu, aby se nevzdávala.
Pignite se tentokrát chytře nadechl jako první a tak zůstal, dokud se uspávající chmýří nedostalo až k němu.
“Teď!” křikla.

225 River Hope River Hope | 18. srpna 2018 v 12:15 | Reagovat

[224]: Pignite chmýří zapálil a oheň se šířil mezi materiály, dokud nebyl zasažen sám Jumpluff. Pokémon se svalil na zem.
“Proč mi to prostě nedáte?” křikl nepřátelský pokémon. Pignite dal ruce v bok.
“Kdybychom věděli, co hledáš, určitě bychom ti řekli, že to nemáme!” odpověděl ohnivý pokémon. Jumpluff zůstal na zemi a vypadal poražen. V tu chvíli se však v trávě zaleskl podlouhý červený kovový předmět.
“Pokédex!” zvolala chovatelka a přistoupila, ovšem Jumpluff si dárek od profesora přivlastnil jako první.
“Našel jsem to!” výskl radostně a sebral Riveřin pokédex. Schoval si ho do nepoškozeného chmýří a chystal se k odchodu, jako kdyby tu dívka a její ohnivý pokémon ani nebyli.
“To mi dal profesor!” zvolala chovatelka na pokémona a Jumpluff se otočil.
“To není pravda. To je moje,” zamumlal Jumpluff a jako kdyby se ujistil, že je předmět stále tam, pohlédl na svou bambuli.
Dívka si s Pignitem vyměnila pohled a ten přikývl. Následně pohlédla zpět na polotravního pokémona.
“Chceme si s tebou dát zápas. Kdo vyhraje, získá onen předmět zpět,” navrhla.
Jumpluff souhlasil. Ze zápasu, který byl hlavně defenzivní, se stal ofenzivní, za cílem získat zpět Riveřin pokédex.
“Zvládneš to?” zeptala se tiše Pignite.
Pokémon přikývl. “Ještě něco mám. Pokud se ten pokémon nebude neustále obnovovat, zvládnu to,” odpověděl.
Naštěstí tentokrát to bylo jiné. Zdálo se, že všechny finty a triky využil Jumpluff už od začátku. Když tedy prudce zaútočil nárazovým útokem, dívka poznala, k čemu se potencionálně chystá.
“Neprováděj žádný protiútok, jednoduše se mu vyhni,” pravila. Pignite ji pochopil a když přiletěl Jumpluff, náhle hnul tělem na stranu, čímž Jumpluff minul.
Aniž by na něco čekal, vystřelil na Jumpluffa salvu uhlíků. Chovatelka se kousla do rtu.
“Měl jsi spíše vystřelit vzhůru, aby letěl dolů,” řekla. Jako automatická reakce, chovatelka dokázala předpovědět, co se stane dál. Jumpluff vyletěl vzhůru. “Teď nahoru.”
Pignite zvedl hlavu a vyfoukl uhlíky výše. Oproti očekávání, Jumpluff vyslal vílí vítr a uhlíky letěly zpět na dvojici. Chovatelka se zakryla, jak na ni padaly ještě teplé kusy uhlí.
“Tak to bylo nečekané,” zasmála se. Pignite přikývl. Ještě jednou vystřelil uhlíky vzhůru. Jumpluff nedokázal tak rychle vyvolat další vítr, přerušil-li již jeden. Byl zasažen a odražen pár desítek centimetrů zpět.
Jakmile se vzpamatoval, vyletěl vzhůru, aby byl ke Slunci blíže. Rozsvítil se a začal nabírat energii zpět.
“Přeruš útok, znovu zaútoč uhlíky!” zvolala.
“Není čas!” zvolal Pignite a zapružil se. Nohama pevně nalezl zemi. Chovatelka poznala, k čemu se chystá.
“Ne, počkej. Tohle není promyšlené, ani nevím, zda dokážeš vyskočit tak vysoko.“ Děvče znejistělo. Ztráta pokédexu by pro ni byla katastrofální.
Pignite se nechal obalit jasně červenými plameny a vyskočil. Vypadal jako kometa, řítící se na svůj cíl.
Jak se dalo čekat, jako protiútok se objevil další vílí vítr. K dívčině překvapení se oheň držel. Pignite však ztrácel rychle výšku, jelikož vítr byl odporem. Minul a skončil na zemi na čtyřech.
Přestože se jeden útok nepovedl, získali cennou výhodu. “Uhlíkový útok, dokud je k tobě zády,” křikla dívka, přestože nevěděla, zda ji dokáže přes takovou vzdálenost slyšet.
Kupodivu Pignite udělal, co po něm chtěla. Neslyšel ji, jen předpokládal, že to by mohl být výhodný tah proti nepříteli. Nadechl se, naplnil plíce vzduchem a vypálil žhavé kusy uhlíků.
Jumpluffovi zbývalo díky fotosyntéze stále spoustu sil. Obloukem se vyhnul a hodlal zaútočit nárazovým útokem.
“Pozor!” Pignite na poslední chvíli vzplanul. Náraz ublížil tím pádem Jumpluffovi více, než Pignitovi. Jumpluff se lekl, jelikož hořel a stáhl se do bezpečné zóny.
“Čas na protiútok. Plamenný náběh!” Pignite vyskočil na nohy, čímž jasně dal najevo, jak je na tom s energií - mnoho mu už nezbývalo. Vzplanul a přikrčil se. V následující chvíli vyskočil.
“Je rychlý,” zamumlala si dívenka pro sebe. Jumpluff se rozsvítil v zoufalé naději, že včas získá dostatek energie, aby útoku odolal. Samozřejmě něco takového bylo nemožné. Byl zasažen a padl na zem, kde téměř zmizel ve vysoké trávě.
“Skvěle! Poslední úder!” zvolala dívka. Pignite z posledních sil vystřelil uhlíky na ležící pokémona. Byl v tom osud pokédexu i celé víry profesora v chovatelce.

226 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. srpna 2018 v 13:36 | Reagovat

[224]:[225]: Jumpluff byl poražen.

Pignite +4 levely, +7% zkušenosti v zápasech

227 Slaanesh Slaanesh | 22. srpna 2018 v 16:59 | Reagovat

[223]: Gengar vs Furret (lvl 94)
Pomalu jsem procházeli džunglí. Autari mi tentokrát kráčel po boku, očividně nad něčím přemýšlel, jelikož byl ticho a moc okolí nesledoval. Já ovšem ano a tak jsem se Chansey a Furret všiml, jelikož se nejednalo přímo o pokémony, se kterými jsem chtěl s Gengarem bojovat, tak jsem zahnul, abychom se jim obloukem vyhnuli. Gengar si toho, ale nevšimne a ještě o několik kroků se přiblíží k relaxující dvojici, než zaregistuji, že nezměnil směr. "Autari." varuji ho, bohužel mně uslyší i dvojice, která si to vyloží jako příkaz k útoku. "Uteč, já je zdržím" řekne Chansey Furret. Chansey jen příkývne a odběhne pryč. "Autari pozor." zavolám na něj ještě jednou, jelikož se už Furret rozhodla převzít iniciativu a pokusit se zasadit první úder. Gengar, který si díky vytržení z myšlenek zareagoval instinktivně a schoval se do stínu stromu. Což byl jediný směr, ve kterém ho nemohla Furret se svým rychlím útokem zasáhnout. Ta se odrazí od místa, kde do té chvíle Gengar stál a skočí na kůru stromu, kde se zachytí a podívá se na Gengara, který opět vylézá ze země. "Tak to bylo teda o fous, díky kámo."  řekne Autari a podívá se na svého protivníka. "Proč musím pořád bojovat s někým kdo patří mezi normální?" zeptám se nespokojeně Gengar. "Zrovna teď, protože se nedíváš před sebe." řeknu mu a slabě se pod maskou ušklíbnu. Během naší rozpravy použije Furret Agility, aby se zrychlila a opět použije rychlí útok. Téměř mžiknutí oka se objeví před Gengarem, který zrovna začal nabírat výšku, aby měl lepší přehled. Odrazí se a proletí skrz něj. Dopadne na větev a následně z ní seskočí dolů, aby se pod ní větev nezlomila. "Hej to nebylo pěkné." řekne Gengar a hodí první temný puls, co jak už měl zkušenost byla jeho nejlepší zbraň proti pokémonům normálního typu. Tedy hned po Dream Eatru, ale s tím teď nemohl příliš počítat, jelikož chytit do hypnozi pokémona, který se pohyboval takovou rychlostí nebude ani v nejmenším případě jednoduché. ´No pokud bude dělat jenom toto, tak to pro Autariho nebude žádný problém.´ Pomyslím si a slabě se usměji. Úsměv mi na rtech, ale nezůstane příliš dlouho, jelikož Furret, která je nepochybně dosti inteligentní si všimla, že Quick Attack na Gengara nepůsobí a tak poté co se snadno vyhnula jeho Pulsu a obalí jednu ze svých pacek temnotou, která byla charakteristická pro Sucker Punch. ´Tak tohle bude problém´ Pomyslím si a hned zavolám na Autariho. "Pozor, začni to brát vážně." To Gengar nemusel ode mně ani slyšet, jelikož ten útok sám poznal. A hned ve vzduchu zakličkuje, aby se vyhnul zásahu. Furret, která nečekala podobný manévr, tentokrát mine o velký kus, ale každému z trojice je teď jasné, že to tak nebude stejné další útok. A tak Gengar neváhá a použije svou jedovou bombu. Nemíří, ale přímo na svého soka, ale na větev nad ním, čímž jak se naučil při svém tréninku vytvoří velký jedový déšť. Tomu díky překvapení nestihne Furret uhnout a je tak zasažena jedem, který ji bude oslabovat v průběhu zápasu. "Autary správně využívej okolí, to bude nejlepší cesta k vítězství." řeknu a následně sleduji, jak Gengar proletí skrz velkou větev, do které Furret narazí se svým temným útokem. Větem nápor útoku nevydrží a praskne, zpomalí ale Furret na dost dlouho, aby Gengar vytvořil Dark puls, kterým zblíska vrazí do obličeje Furret. "Výborně." pochválím ho, za tento dobrý manévr, jelikož na zemi kam dopadne Furret již oklepaná, jde vidět, že i přes tento přímí zásah to Furret je téměř bez problémů. ´Snad se Autarimu podaří vyhrát.´ Pomyslím si, když vidím jak Furret opět vyráží do útoku, tentokrát se neuchýlila k přímému útoku jako předtím a místo toho skákala na strom nebo větve, aby Gengara vymanévrovala. Tomu se sice zatím dařilo držet krok s rychlejším protivníkem, ale byl jsem si jistý, že Furret najde skulinu v jeho obraně a tvrdě do ni udeří.
Furret opět zaútočí a Gengar stejně jako posledně se skryje za tlustou větev a připraví si svůj Dark puls. Tentokrát se však Furret poučila a tak včas změní směr útoku, který větev neškodně mine. Sama se od větve odrazí a přemetem se dostane za Gengara. Toho od zranění opět zachrání můj hlas, který jej varuje a tak se hned vrhne za pulsem, který v té chvíli drtil větev. Tlapa Furret s Sucker Punchem těsně mine tělo, o čemž může Gengara přesvědčit i nepříjemný pocit v bodlinách na zádech, po který útok přejel. "To bylo těsný." vydechnu, když si všimnu, jak se Gengar zatvářil. Gengar proletí padající větvý a přesune se na lépe bránitelné místo. Paradoxně nademnou a tak se okamžitě začnu přesunovat pryč, o tom že se jednalo o dobrý nápad mně přesvědší sprška jedu, která na to místo po chvíli dopadne. Gengar se totiž, rozhodl změnit taktiku a zkusit používat Sludge bombu, která se v korunách stromů dá jen těžko odhadnout, narozdíl od Dark pulsu, který si vyklestí cestu skrz větve. Furret se vzhledem k tomu, že již otrávená byla rozhodla projít skrz déšť jedu a pokusit se zasáhnout překvapeného Gengara. To se ji nakonec i povede Gengar se bolestně zašklebí a podívá se na svého oponenta. Ten vycení zuby a znovu vyrazí, jelikož vycítil slabost svého protivníka. Gengar se stáhne do zadu, čímž se dostane z místa kam měla Furret dopadnout, už už se chystal se opět přesunout, jelikož předpokládal, že se dá znovu do pohybu, aby pokračovala v útoku. Naštěstí pro nás se konečně projeví jed, který pomalu ukusuje Furret z její zásoby a ta se na chvíli zastaví, jelikož se ji podlomí nohy. Toho Gengar okamžitě využije, jelikož si je vědom, že jeho soupeř je silnější než on a tak musí využí jakoukoliv příležitost k tomu, aby ho porazil. Dark puls, který o chvíli později vyletí k Furret přesto málem mine svůj cíl, jelikož Furret se vzpamatovala rychleji než Gengar čekal a stihla se dát do pohybu. Puls ji tak nezasáhne do hlavy, jak bylo původně mířeno, ale jen do zadních noh, útok s ním smíkne dozadu a než se mu podaří získat zpátky kontrolu nad tělem, tak k němu letí již další Puls. Tentokrát již zareaguje dostatečně včas, na to aby se vyhnula samotnému pulsu, i když výbuch s ní ještě trochu pohodí, ale to Furret očividně zas tak nevadí. Opět získá rovnováhu a uskočí vzad pro případ, že by Gengar poslal další útok. Ten se ovšem rozhodl zbytečně se nevysilovat a tak po předchozím neúspěšném pokusu nechal iniciativu na Furret.
Ta tušíc, že jí mnoho času na poražení Gengara nezbývá se vrhne plnou rychlostí do útoku. Za pomocí Quick attacku se bleskově dostane za Gengara a následně mu již skáče do zad s připravujícím se útokem. "Puls za sebe, Autari." vyhrknu a Gengar se pohned okamžitě splnit svůj úkol. Opět jej před těžkým zraněním zachrání to, že má narozdíl od Furret pár očí navíc, které mu hlídají záda. I přes mé varování, ale Gengar není dost rychlí, aby puls hodil a zároveň se vyhnul a tak místo hození pulsu se rozhodne pro jiný krok a tlapu, kterou Furret útočí vyblokuje pulsem. Útoky chvilku soupeří o to, který je silnější zda Autariho nebo Furret, pak ale se puls začne posunovat k Furret a o zlomek sekundy později vybuchne. Uvolněná temná energie zasáhne jak Furret, tak se převalí i přes Gengara. Ten má naštěstí narozdíl od Furret výhodu v tom, že jej setrvačnost, žene od výbuchu zatímco Furret díky svému skoku do výbuchu. Furret těžce dopadne na zem a nějakou chvíli se nehýbe, bohužel její vůle bojovat ještě neskončila a tak se začne pomalu opět stavět na nohy. Gengar těžce dosedne na zem, až se pod ním podlomí koleno. "Autari, vydržíš ještě chvíli?" zeptám se ho nejistě, poté co beze slov přikývne úlevně vydechnu. Přestože víc než dobře tuším, že když si Gengar odpustil své poznámky, tak se už rozhodně nejedná o dobrý stav. Gengar se parkrát nadechne a opět zlétne, tentokrát ovše nikterak vysoko a prakticky se jenom znáší pár centimetrů nad zemí, jelikož si všimne že Furret se nejistě rozhlíží. ´Že by ji ta temná vlna zasáhla do očí?´ Zapřemýšlím, jelikož si taky všimnu jejího chování. "Autari teď." vyhrnu najednou, abych si něco otestoval. Unavený Gengar tentokrát zareagovat nestihne, ale Furret ano, okamžitě uskočí stranou, jelikož očekává další přílet pulsu. Ten skutečně přiletí, ale bohužel pro ni na místo kam doskočila. Gengar dosedne opět na zem očividně na pokraji sil schopný patrně zvládnout již jen poslední útok, než by sám odpadl vyčerpáním, a tak já i Gengar pozorujeme Furret a doufáme, že ji jed oslabil natolik, aby ji poslední Puls vyřadil. Dojdu ke Gengarovy a podám mu Rare candy. "Na, potřebuješ nějak doplnit síly."

Gengar: 1xrare candy

228 [A] Enwy [A] Enwy | 22. srpna 2018 v 17:20 | Reagovat

[227]: Gengar byl poražen. Tvůj pokémon je silně zraněn - navštiv sestru Joy.
Gengar - 3 levely (+1 Rare candy), 6% zkušenosti v bojích

229 Enwy Enwy | 24. srpna 2018 v 8:18 | Reagovat

2. Charizard (Lv. 92), Gengar (Lv. 51), Crobat (Lv. 49)
3. Hledám v korunách stromů a na vyvýšených místech džungle.

230 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. srpna 2018 v 14:31 | Reagovat

[229]: [Charizard] Pidgeot (lv. 82) sedí na jedné z nejvyšších větví. Každou chvíli pod sebe hodí bobek. O kus dál z díry ve stromě vyletěl Crobat (lv. 61). Spletl si den s nocí a teď je z toho rozzuřený. Yanma (lv. 59) se naopak tváří vesele. Ohlodává větev, která už tak nad cestou nebezpečně skřípe.

[Gengar] Z větví vyletěl Murkrow (lv. 35) a bezdůvodně začal nadávat na Gengara. Wingullovi (lv. 41), který se očividně v lese ztratil, se nadávání vůbec nelíbí, začal tedy nadávat také. Se smíchem to všechno pozoruje Farfetch'd (lv. 50).

[Crobat] Lesem poletuje Butterfree (lv. 41) a do korun stromů rozprašuje uspávací pyl, neznámo proč. Už to uspalo jednu Swablu (lv. 30), která se teď nekontrolovatelně řítí ze stromu přímo na hlavy kolemjdoucích. Braviary (lv. 53) se pylu jednoduše vyhnul. Hladově se dívá kolem, hledá něco k snědku.

231 Slaanesh Slaanesh | 26. srpna 2018 v 12:18 | Reagovat

[223]:Greninja vs Seviper (28 lvl)
Na cestě pátky z džungle mně doprovázela Greninja, jelikož Gengar byl po souboji s Furret ve velice špatném stavu a tak jsem nyní směřoval ke kraji džungle co nejkratší cestou, abych se co nejdřív dostal pryč. "Hele podívej se Vivillon." řekne Greninja nadšeně a z úst ji vyjede špička jazyka. "Hm, jak asi bude chutnat motýl?" zamyslí se nad tím, když najednou z houští vyraří Seviper ve snaze zakousnout Vivillona. "Ne." vyjekne Greninja a sama vyrazí zachránit Vivillona, přestože jsme měli nejkratší cestou směřovat ven.
Pomocí Quick Attacku se dostane k Seviperovi v poslední chvíli a její náraz tělem do něj změní směr jeho útoku na tolik, že zachrání Vivillonovi život.
Vivillon nezaváhá a okamžitě uletí vědom si závažnosti ohrožení jeho života. Greninja se hned na to přesunu dozadu, aby se vyhnula seknutí ocasu, kterým po ní Seviper vrhl.
"Tak zdá se, že cesta ven nebude bez incidentu." řeknu lehce podrážděně, jelikož představa, že bych pak do nemocnice nesl dva ze svých pokémonů se mi zrovna dvakrát nelíbila."Hlavně si dávej pozor, ať se kolem tebe neobtočí." Varuji Greninju, která se opět přesune, jelikož tentokrát se na ni vrhne Seviper celý zjevně pokoušející se o to, před čím jsem Greninju právě varoval. Greninja následně vytvoří vodní puls, kterým na chvíli zastaví Seviprův postup k ní, jelikož se jí ho povede trefit do hlavy. Seviper zakýve hlavou, aby se trochu otřepal z vody a následně otevře ústa a stříkne na Greninju jej. Té se podaří uskočit až na poslední chvíli, jelikož nečekala, že Seviper bude ovládat nějaký útok na dálku. Jelikož se nechce se Seviprem odstřelovat, hlavně proto, že tím by pak na zemi bylo víc jedu mezi, kterým by ona pak musela kličkovat, aby se neotrávila, tak vyrazí opět k němu, tentokrát za pomoci Double Teamu. Se svou kopií se přiblíží ke Seviprovi a když se kolem ní otočí tak saltem skočí zpět. A tak místo ní skončí v sevření Sevipra její kopie, která se po utáhnutí první otočky kolem jejího těla rozplyne. To dá, ale Greninje dostatek času, aby jeje trefila Smack Downem, který jej zasáhne do jeho těla. Druhý, který poslala hned vzápětí, již ale Seviper srazí stranou svým ocasem a následně již vyrazí svým specifickým plazením k Greninji. Následně se vrhne stranou a sekne po Greninji svým ocasem. Tomu se Greninja nevyhne, ne že by to nestihla, ale všimla si hlavy, která se připravovala na ni chrstnou jed v okamžiku, kdy se pohne a tak radši přijala zásah od ocasu, aby se pak snadněji vyhnula jedu, který na ni vyletí z úst hada. Greninja pro jistotu ještě odskočí od hada, aby se ze zásoha trochu vzpamatovala.
Následně hodí po Seviprovi kámen, ten se jemu vyhne a vyrazí za zraněnou Greninjou, ta tentokrát odpoví Quick Attackem. Uhne útočící     tlamě a zasadí hadovy několik ran do hadova krku. Ten se pod údery stočí a pokusí se Greninju chytit do svých smyček, ta vyskočí do vzduchu a odkloní útočící hlavu vodním pulsem. Dopadne za smyčky Seviprových smyček a následně se přesune opět dál od něj, aby mohla zhodnotit situaci. Jed, který jí od zásahu ocasem pomalu koleval v těle ji již začínal vzpomalovat a tak se Greninja rozhodla, že se již nebude vydávat do blízkosti Seviprových smrtících smyček. V rychlosti se rozhlédne po okolí a pak začne před Seviprem ustupovat ke stromu. Záměrně předstírá, že je pomalejší než skutečně je, aby povzbudila Seviprovo sebevědomí a když se dostane na k tomu, že zaútočí je již Greninja pod stromem, rychle uskočí stranou a vrhne kámon nad hada do koruny stromů, tak urazí několik silnějších větvý, které hada zasypou a zpomalí jej dost na to, aby dostal dalším kamenem do hlavy. Seviprova hlava klesne k zemi a Greninja se opatrně začne vracet ke mně.

232 Enwy Enwy | 29. srpna 2018 v 16:56 | Reagovat

[230]: 1. Pidgeot, Level 82:
(Charizard's POV) Když Enwy zadala úkol, že si máme probojovat cestu až k ní, nečekal jsem, že bude někde zastrčená pod stromem a čekat na nás. Jednoduše bych mohl vzlétnout a hledat ji očima, ale to by mě nesměl zastavit... tenhle Pidgeot. Vzrůstově připomínal dalšího Pidgeota, kterého jsem viděl, ale nebyl jsem si jistý, zda byl důležitý, takže jsem ho asi zapomněl.
Každopádně jsem se vyhnul dalšímu hurikánu, který se na mě řítil. Pokémon vypadal, že to bude rovný soupeř. Už jednou jsem zásah dostal, naštěstí jen nárazovým útokem, který byl velmi šťastně mířen, takže jsem nestihl překvapivému útoku neuhnout. Také nebyl výřečný – takže asi prosit o slitování nebude. Ani nezareagoval na otázku, proč vůbec bojujeme – stejně si myslím, že je důležité jen to, že bojujeme.
Vypálil jsem na něj další plamenomet. Jak jsem očekával, pokémon jednoduše ucouvl. Zatím se náš boj konal na zemi, kde jsem měl převahu zřejmě já. Pidgeotovi se rozzářila křídla a na mě byl poslán vířící vzduch. Pohyb s křídly jsem zopakoval a jako protiútok vyslal tepelnou vlnu. Můj útok byl silnější, jelikož vířící vzduch se rozplynul a má vlna letěla dál. Jako efekt mého útoku musel Pidgeot prudce vylétnout vzhůru, aby nebyl zasažen. Jak se říká, oči dravce, i tenhle dravec je měl.
Další byl rozvířen písek. Písek a zemina mi znemožnila vidět cíl. Měl jsem pocit, že to mám i v nose, což bylo více, než iritující. Věděl jsem, že je Pidgeot někde vzhůru, nade mnou. On mě taktéž nemohl vidět. Strategicky jsem tedy změnil polohu, abych nebyl tak snadný a nehybný terč. Křídla jsem pěkně složil k tělu, abych nedělal rámus nebo náhodou nerozptýlil prach.
Jak jsem brzy čekal, na místo, kde jsem předtím stál, přiletěl vichr. Potutelně jsem se ušklíbl, jelikož jsem zjevně nebyl ten nejnezkušenější pokémon. Díky vichru se písečný útok začal pomalu roztahovat a písek samotný klesat na zem.
Ještě, než se rozplynul celý a já byl stále zahryt, vystřelil jsem na Pidgeota salvu uhlíků. Ozvalo se další vypísknutí, jako kdyby byl pták vylekaný a pak jsem už jen přes nynější slabou vrstvu písku uviděl, jak Pidgeot zuřivě létal výše, aby nebyl žádným uhlíkem zasažen.
Zavrčel jsem potěšením, že jsem projednou zase rozhodil nepřítele. Moje chvilka slávy avšak netrvala dlouho, jelikož znenadání na mě vyletěl vzdušný sek. Stačil jsem se zakrýt křídly - uhýbání bylo pro slabochy a já jsem nechtěl vypadat, že mezi ně patřím. Ucítil jsem tupé drcnutí na křídlech a tehdy jsem poznal, že je čas zaútočit.
Křídla jsem roztáhl až s neuvěřitelnou rychlostí, s takovou, jakou bych od sebe rozhodně čekal. Už za roztažení jsem do nich rval tolik tepla a energie, kolik mi to jen tělo dovolovalo. Prudkým mávnutím blanitých křídel jsem vyslal na Pidgeota tepelnou vlnu. Rozsah byl příliš velký na to, aby se ptačí pokémon mohl dostatečně rychle vyhnout a tak jím byl zasažen.
Opět jsem nadšeně zavrčel. Do krve se mi začínal vlévat bojový elán, přestože Pidgeot jevil jen málo protiútoků. Pidgeot se nacházel stále nahoře, což znamenalo, že poté, co se mi pařáty rozsvítily bílým světlem, musel jsem si vyskočit, abych Pidgeota zasáhl.
K mému překvapení se Pidgeotovi také rozsvítily pařáty a můj útok zablokoval tím samým. Nenechal jsem se rozladit, nebyl-li jsem už dostatečně. Máchl jsem kupředu ocasem, abych nepřítele shodil z nebes. Pidgeotovi se rozzářila křídla a já poznal sobě tak známý útok. Zopakoval jsem pohyb po něm a tak se střetly dva páry obřích křídel. Velikostně byl však ptačí pokémon menší a tak jsem vyhrál. Triumfálně jsem přitlačil a sledoval, jak Pidgeot ztrácel balanc a s panikou klesal na zem.
Najednou pode mnou, popadl mě nevysvětlitelný pocit. Aniž bych chtěl, vypálil jsem pod sebe plamenomet. Pidgeot zatím neměl šanci ani vyrovnat svůj let, natož se něčemu vyhýbat. Jediné, co dokázal, bylo zahrytí svého těla křídly jak jen mohl. Oheň trval jen chvilku, dokud se neoddálil příliš z mého dechu a to ho zachránilo. Na zem nedopadl - těsně před ní vybalancoval a ostrým obloukem zase vyletěl vzhůru.
Pidgeot už byl zase naproti mně, ale oba už ve vzduchu. Vzdušné boje jsem miloval, protože jich příliš dobrých nebylo, ale jak jsem předpokládal, výhodu tu měl protivník. Pro mě tedy perfektní okolnosti a situace.
Před Pidgeotem se začal tvořit vír vzduchu, který se stahoval z vyšších míst a padal po ty nižší. K zablokování vzdušných útoků jsem měl jen tepelnou vlnu a hodlal ji použít znovu. Rozsekání tornáda křídlovým útokem by bylo riskantní, především když jsem netušil, jak moc silný útok je. Bouře se tvořila rychle a mě docházel čas přemýšlet o protiútoku - ne, že bych někdy příliš přemýšlel o tom, jak útočit.
Nechal jsem se ovládnout vnitřním drakem a jednoduše udělal, co mi říkal. Mávl jsem křídly a vyslal tepelnou vlnu ještě do pomalu se tvořícího víru. Můj útok nebyl dostatečně silný. Vír mé teplo rozplynul a pěkně dál si pokračoval ve formování se.
Pidgeot tam nehodlal jen stát a čekat, až se jeho útok stvoří. Mávl křídly, dostal se výš a pak se řítil střemhlav na mě. Zařval jsem, pařáty se mi rozsvítily, jak jsem se na ně jen krátce zasoustředil a představil si, že se prodlužují. Překřížil jsem je, aby zablokoval Pidgeotův rychlý útok a pak z obrany přešel na drtivou ofenzívu. Vyšel jsem z krytí překřížení, které vypadalo jako dvojité písmeno 'X' a sekl kupředu. Pidgeot se nestačil oddálit, tudíž se mi podařilo ho seknout do hrudi.
Zavrčel jsem. Měl jsem mířit na zobák a hlavu, alespoň bych pak dostal čas, než přijde zpět ke svým smyslům. S takovou jsem málem schytal železné křídlo, kdybych ho včas neodrazil pařáty. Zavyl jsem, když mé druhé odražení nemělo dostatečnou sílu, aby odrazilo železo. Mávl jsem křídly kupředu, čímž jsem se od pokémona oddálil a také vytvořil vzdušný proud, který odrazil i jeho. V tu chvíli jsem si něco uvědomil.
Vír byl hotov a já neměl čas ho nijak zablokovat či vytvořit protiútok. Scházel mi útok, který by toho byl schopen. Podíval jsem se dolů - kudy tornádo procházelo, sbíralo to i listy, stromy, keře, větve... a zkrátka všechno, co se mu dostalo do cesty. Musel jsem se zachovat jako hlupák - takže jsem začal utíkat. Popadl mě nesnesitelný pocit, že utíkání je přesně ve stylu Enwy, tudíž jsem pokémon zbabělého trenéra...?
Netušil jsem a neměl jsem čas na tušení. Křídla jsem složil k tělu, aby moje utíkání... tedy, řekněme, úhyb, bylo efektivnější a rychlejší. Jakmile jsem se dostal dostatečně mimo rozsah tornáda, křídla jsem zase otevřel, abych mohl plachtit a lépe zahýbat. S něčím jsem však zapomněl počítat a mohla za to čirá nezkušenost.
Kdyby tu byla Enwy, určitě by mě na to upozornila. Vír nejenže bral věci ze země, ale také do sebe pomalu zasával vzduch okolo. To prakticky znamenalo, že roztáhnout křídla a plachtit okolo té věci byla chyba.
Ucítil jsem prudký nápor proti křídlům a pak už jen cítil, jak jsem se nekontrolovatelně řítil dovnitř tornáda.
Do hlavy jsem schytal nějakou listnatou větev, která příliš nebolela, ale probudila mě. Teď jsem byl lapen v tornádu a mířil pořád výš a výš. Šlehaly do mě větve, sem tam jsem schytal zase něčím listnatým - naštěstí zatím žádný kámen. Podíval jsem se dolů - hrůza a děs, cestoval jsem skrz džungli a ven jsem neviděl. Zajímalo mě, zda tam Pidgeot stále je - má u mě nevyřízené účty.
Pak jsem se podíval vzhůru a něco mě napadlo. Nechal jsem se unášet tornádem vzhůru, dokud mě nevysadil v horním... čímsi. Už jsem tu byl, bylo to nad mraky. Až na řídký vzduch to tu bylo celkem hezké. Vletěl jsem do mraků a sledoval situaci dole - Pidgeot si už zřejmě egoisticky a naivně myslel, že mě vyhodil někam do vesmíru. Už jsem hodlal řvát, pak se mi jakoby v hlavě ozval nabádající hlas mé trenérky, že bych to dělat neměl. Odhalil bych se, ztratil moment překvapení a to bylo kromě lávových koláčků snad to poslední, co bych rád ztratil.
Opatrně jsem Pidgeota pozoroval očima, abych ho neztratil z dohledu. Nakonec jsem se střemhlav vyřítil z mraků za epického pískání vzduchu, který jsem slyšel jen já, protože mi tak vítr svištěl kolem uší.
Jakmile Pidgeot vycítil, že se na něj něco řítí, prudce se otočil a jen na poslední chvíli uhnul, aby nebyl zasažen mými dračími spáry. Ohnal jsem se kolem sebe jak nejdále jsem mohl, ale všechno, co jsem dokázal zasáhnout, byla dvě peříčka, která jsem z jeho křídel usekl.
Zavrčel jsem ze zlosti - můj překvapivý útok se nepovedl. Pidgeot vylétl opět vzhůru a tentokrát výše, jen aby se mohl střemhlav zase řítit na mě s rozsvícenými křídly. Netušil jsem, kdo je silnější, ale jako protiútok jsem jeho křídla zablokoval mými, stejně rozsvícenými. Ochránil jsem si přední část těla a jakmile jsem ucítil Pidgeotova křídla, zjistil jsem, že můj útok to obstál. Jen prudký náhlý nátlak mě utvrdil v tom, že příště bych se měl vyhnout.
Pidgeot už byl zase nahoře, téměř v mracích a mně nezbývalo nic jiného, než zbabělého nepřítele pronásledovat. Aniž bych si to uvědomil, vletěl jsem do mraků, kde byla viditelnost snížená - stal jsem se tedy snadným terčem, jelikož jsem do těch oblaků vletěl jako druhý. Teď byl překvapivý úder zase na Pidgeotovi.
Uslyšel jsem rychlý klapot křídel a prudce se otočil, abych zablokoval křídlový útok. Zjevně jsem nebyl jediný, komu se překvapivý útok nepovedl. Aniž bych dal Pidgeotovi chvilku na oddech, ohnal jsem se po něm s dračím spárem. Úspěch - jak se říká, pokémoni se učí z chyb. Tentokrát jsem zaměřil přesně a zeleným stínem mého útoku projel pokémonův zobák. Nadšeně jsem se ho pokusil zasáhnout i druhou hnátou, ale to už bylo pozdě a nepřítel měl dostatečně času, aby se oddálil. Pidgeot švihl křídly a vyslal vzdušný řez. Pohyb křídel jsem po něm zopakoval a naproti vyslal tepelnou vlnu. Když se útoky střetly, mraky se rozletěly. Byl jsem si jistý, že ze země to musí být pěkná podívaná, pokud jsme nebyli moc vysoko. Dívej se, Crobat. I ty, Yubeli. A hlavně ty, Enwy. Já jsem Král!

233 Enwy Enwy | 29. srpna 2018 v 16:56 | Reagovat

[232]: Další tepelnou vlnu jsem poslal téměř okamžitě a další hned za ní. Pidgeot neváhal, nevypadal překvapen. Jeho křídla se rozsvítila a jimi se mu podařilo před teplem ochránit sebe samotného. Kontaktní útok jsem jako další zvolit nechtěl – anebo jsem taky neměl šanci. Pidgeot hbitě přiletěl blíž a sekl mě stejně, jako já jeho předtím – ani jsem netušil, že něco takového dokáže. Zjevně se však jednalo pouze o chybnou imitaci mého útoku, i když úspěšného. Pidgeotovi se naneštěstí podařilo seknout i jeho samotného. Z jeho dechu, který nahoře ve studené atmosféře vytvářel lehký obláček páry, jsem vytušil, že už mu tolik energie nezbývá. Inu, to ani mě ne.
Místo dalšího útoku jsme se pustili do bleskového pronásledování. Pidgeot vletěl vzhůru, ještě do vyšších vrstev atmosféry. Pronásledoval jsem ho - takové lety jsem přímo miloval. Pidgeot se celou dobu snažil dostat se výše, nehledě na to, co za síly mu to stálo. Pocítil jsem mráz... a poté jsem si to s drtivým pocitem hanby uvědomil.
Nahoře bylo studeno. I pro ohnivého pokémona jako já to byla výzva. Zde moje ohnivé útoky značně slábly. Pidgeotovi též, ale jelikož využíval sílu vzduchu, příliš ho to na bojovém potenciálu neovlivnilo. Cítil jsem, jak mi tuhnou svaly a křídla, začal jsem beznadějně klesat níž a níž. Ani pořádně nadechnout jsem se nemohl, vzduch byl řídký. Jako ještěr jsem začal být nepohyblivý a všechny končetiny slábly. Chtělo se mi spát...
Naštěstí jsem si na něco vzpomněl. Z posledních sil jsem vyslal slabou tepelnou vlnu. Trénink s Druddigon mi přeci jen něco dal. Teplo se rozplývalo rychleji a tvořilo páru, ale naštěstí jsem byl těžší a proletěl vlnou. To mě zahřálo natolik, aby se mi podařilo roztáhnout křídla a jen tak si plachtit, což bylo rozhodně lepší, než padání bez možnosti se tomu bránit.
Zasáhl mě vzdušný řez do zad. Sletěl jsem níž, kde se teplota začala vracet do normálu. Když jsem za sebou v otočené honičce uviděl Pidgeota, jak se mě pokouší škrábnout svými pařáty, švihl jsem ocasem. Zafungovalo to skvěle. Ptačího pokémona to odehnalo zpět do bezpečné zóny mimo můj hrozivý ocas s plamenem na konci.
Otočil jsem se a vychrlil plamenomet. Ze země tohle zcela jistě muselo být vidět, už jen kvůli tomu, jakou plochu oheň na nebi zabral. Pidgeot se ušklíbl a mávl křídly kupředu. Velké množství téměř chladného vzduchu letělo proti mně. Můj oheň se mi začal vracet do krku nebo mu vlétat do obličeje. Vztekle jsem zavrčel a rozkašlal se, jak jen dušení se ohněm mohlo znít.
Když jsem otevřel oči, Pidgeot tu zase nikde nebyl. Nejdříve jsem si myslel, že ten zbabělec zase někam utekl. Poté jsem uslyšel známé svištění. Musel jsem hned z mraků ven. Mávl jsem křídly, čímž se rozplynulo jedno bílé mračno a letěl jsem dolů. Tam nahoře se něco modrého zablýsklo. Pak se z bílého prostředí vyřítil ptačí pokémon, obalen modrými plameny, téměř stejná kopie mého plamenného náletu.
Jen o kousek jsem se vyhnul a vděčil jsem za to své další tepelné vlně. Vyslal jsem ji před sebe, čímž jsem se sám odrazil dozadu a modrý oheň mě zasáhl jen jako škrtnutí. Zdálo se, že finální úder dvou silných pokémonů rozhodne jejich nejsilnější útok... a já nepochyboval, že tento byl nejsilnější.
Měli jsme dostatečně prostoru naproti sobě. Zíral jsem na ptáka ze země a on na mě shlížel z nebes, jak ponižující. Pidgeot zavřeštil něco, co znělo jako vyzyvatelský křik nebo pípání vůdce ptačí skupiny, Arceus ví, jak to v Pidgeotí hierarchii fungovalo. Zpět jsem zařval i já, hrdelním řevem, který otřásl džunglí a další ptačí pokémoni vyletěly z poklidných korun stromů.
V jednom momentě jsem se rozpálil do žhava - byl to tak silný oheň, že modral, tavil kolem sebe kameny i sušil dřevo v okolí metru. Abych se přiznal, nic jsem neviděl. Oči jsem měl zalité ohněm a vlastně polohu Pidgeota jsem odhadl jen díky své paměti. Napružil jsem se a odrazil se od pevné plochy pod sebou. Ucítil jsem, jak mi vítr šlehá do obličeje a do toho mi oheň šlehá kolem těla. Opačný nápor jsem však zdolával bez problémů, přestože jsem letěl proti gravitaci. Pidgeot i já jsme vyrazili naproti sobě, modrý plamen proti červenému, statečný pták proti plamennému náletu.

234 [A] Enwy [A] Enwy | 29. srpna 2018 v 18:27 | Reagovat

[231]: Seviper byl poražen.
Greninja - 2 levely, 4% zkušenosti v bojích

235 [A] Drobeček [A] Drobeček | 31. srpna 2018 v 14:32 | Reagovat

[232]:[233]: Pidgeot poražen.
Charizard +2 levely, +10% zkušenosti v bojích

236 Enwy Enwy | Středa v 17:31 | Reagovat

[230]: 1. Farfetch'd, Level 50
Gengar's POV: Na nebi se zablýsklo. Byl jsem si jistý, že se k Enwy dostanu první. Mohl bych normálně skočit do stínu, procestovat džungli a pak se dostat tam, kde je stín trenérky. Nic takového jsem ale ještě nezkoušel, takže bych se bál, že místo u Enwy skončím na pláži Alola, bez možnosti cestovat zpět, navždy ztracen v ráji Exeggutorů a podobně. I když opalování by mi možná svědčilo více, než cestování v pokéballu.
Jak jsem si myslel, džungle bylo kouzelné místo. Z nebes se ozýval zpěv Murkrowa, jak líbezný to zvuk mým uším. Neznámo odkud se ozýval zpěv dalšího ptačího pokémona. Znělo to, jako kdyby zpívala týmová Crobat – až tak ten líbezný zvuk byl. Rozhodl jsem se, čistě z mé milé a hodné vůle, že dám Armytile a Garlanovi taky šanci zazářit a ulehl jsem do stínu stromu, abych si ten zvuk užil.
Než jsem stihl usnout, vyrušil mě smích. Byla to vážně hrůza – ani jsem si nemohl zdřímnout. Jako první jsem po pokémonovi jen hodil očkem, abych zjistil, zda vůbec stojí za řeč. Když jsem ale zjistil, že se někomu posmívá, nemohl jsem to nechat jen tak být!
Jako první jsem po něm hodil kamenem. Oblázkem, bylo by nesportovní, kdybych ho sejmul z větve nějakým balvanem. Pokémon si ale kamene všiml velmi rychle a jedním prudkým návnutím oblázek odstřelil stranou, jako když člověk hraje softball nebo baseball, něco na ten způsob. Dost jsem se podivil – ten pokémon vypadal být v lepší kondici než na koho jsem ho považoval!
"Hej ty!" zavolal jsem na něj. Pokémon mě samozřejmě slyšel. "Jak dobře umíš zápasit?" zeptal jsem se. Farfetch'd seskočil dolů a mávl pórkem, či co to vlastně držet v rukou. "Dobře!" odpověděl. "Jsem tu místní šampion!" pyšnil se. Promnul jsem si v hlavě své ruce - to muselo znít vážně blbě. Pokud porazím šampiona, budu šampion této džungle? Jak bych mohl něco takového odmítnout?!
"Dej si se mnou zápas!" vyzval jsem ho. "Jo, klidně. Dám si s tebou zápas. Vypadáš jako někdo, kdo... má silné velení," odpověděl protivník. Tak snadno jsem to sice nečekal, ale alespoň jsem ho nemusel pak přemlouvat, aby se mi dobrovolně vzdal.
"Ale pozor! Jsem taky šampion," řekl jsem a vyrazil jako první. Totiž, nechápejte mě špatně, ale Garlan pokaždé útočí první a ještě jsem ho neviděl, že by prohrál. Až v polovině cesty jsem si uvědomil, že žádný útok nablízko bohužel nemám a tak jsem schytal pórkem přímo do nosu! Kdybych samozřejmě nějaký měl! Uvědomil jsem si, že žádný útok nablízko mě vlastně Enwy nenaučila!
Zbrkle jsem uhnul dalšímu šlehnutí zelenobílou tyčkou. Pokusil jsem se zaměřit pozornost na pokémona, abych ho dokázal alespoň uspat. Divoký pokémon mi však nenechal ani minutku na oddech. Mával kupředu a dozadu až jsem musel ze zoufalství dokonce při útěku nastavit záda. V tom jsem si vymyslel rafinovanou fintu, jak využít toho, že jsem byl otočen zády. Jakmile se přede mnou objevila velmi rovná cesta, přestal jsem se soustředit na to, co mám pod nohama a spíše na to, co se mi tvoří v rukách. Za ruce jsem byl mimochodem moc vděčný. Dobrý to vynález. Vytvořil jsem temnou kuličku, která rostla na síle, když jsem nabral stíny z okolí a přitáhl je do jediného bodu.
"Šup!" vyhodil jsem za sebe. Farfetch'd, ať už příliš zabraný do pronásledování nebo snad z nezkušenosti, nedával pozor a koule mu přistála přímo v obličeji! Zlomyslně jsem se zasmál a konečně mohl zastavit. Další koule se tvořila a jakmile byla hotova, v té chvíli se i nepřítel probral z překvapivého útoku. Hodil jsem na něj kouli... ale k mému překvapení ji Farfetch'd odrazil jako softballovou kouli! Stínová koule letěla zpět mým směrem. Rychle jsem uhnul a nebyl tak zasažen. Vztekle jsem zavrčel, protože jsem si přál, aby moje koule zasáhly. Znovu jsem tvořil další nový útok. Farfetch'd se usmál, připravil se, pokrčil nohy a připravil si zeleninu k nápřahu. Jeho ocasní pera se zavrtěla, jak se chtěl ujistit, že neztratí balanc.
Zatímco on to bral jako hru, já to myslel smrtelně vážně. Vyhodil jsem stínovou kouli, ale pokémon ho jen ladně odrazil a ještě si křídlem zastínil oči, jako kdyby chtěl zjistit, kam až jeho trefa letěla. Koule zasáhla jeden z kmenů stromů kolem a rozplynula se zpět ve stíny. Do dalšího pokusu jsem hodlal dát všechno, co jsem v sobě měl. Koule vyrostla do velikosti bowlingové koule – pokud vím, tohle by měl být rekord největších koulí ze stínů. Popadl jsem ji do obou rukou a hodil přímo na nepřítele. Farfetch'd byl zasažen. Obalila ho zemina a kouř, který se vyvalil z trefy. Byl jsem šťastný bez sebe! Jistota, že nepřítel padl, rostla, dokud Farfetch'd jen nezamával křídlem a neodkašlal si.
"Jak to, že tě nemůžu zasáhnout?!" vykřikl jsem zlostně. Pokémon nadzvedl obočí a pak si povzdechl. "Jsi duší typ a já normální. Nemůžeme si ubližovat navzájem. Takhle rozhodl Arceus sám!" vysvětlil. Spadla mi čelist.
"Arceus je dobře mazaný. Dal mi ruce, abych mohl mlátit, ale nenechá mě mlátit! Pffft!"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."