TCH: Léto

6. května 2017 v 12:53 | Enwy
Výsledek obrázku pro pokémon gif
Vítejte!
Právě se nacházíte v tématickém chytání - Léto! Můžete zde chytat jen v létě, rozumí se tím červen, červenec a srpen. U všech regionů jsou roční období stejná.
Zde neplatí chytání speciálními pokébally, ani používání itemů na pokémony!
Všechny levely jsou zde náhodné.
Ve dne = 6 až 20 hodin
V noci = 21 až 5 hodin
Výsledek obrázku pro oddělovač png
leafeon_xy_animated - Leafeon Související obrázek
carnivine_xy_animated - CarnivineSouvisející obrázek
treecko_xy_animated - TreeckoSouvisející obrázek
totodile_xy_animated - TotodileSouvisející obrázek
wingull_xy_animated - WingullSouvisející obrázek
deerling-summer_xy - DeerlingSouvisející obrázek
ralts_xy_animated - RaltsVýsledek obrázku pro night icon png
staryu_xy_animated - StaryuVýsledek obrázku pro night icon png
abra_xy_animated - AbraVýsledek obrázku pro night icon png
Výsledek obrázku pro oddělovač png
Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enwy Enwy | 3. června 2017 v 22:35 | Reagovat

1. Ralts
2. Charmeleon (Garlandolf)
3. Tou cestou, tím směrem, kterým jsem se vydala i s Garlanem a Chibim, jsme šli chvilku stromovou álejí. Již jsem znovu neprošla k rozcestí, kde byl park, avšak zamířila jsem směrem k lesům, čili na opačnou stranu. Stále jsem přemýšlela o tom, kdo byla Gardevoir. Jak jsme tak šli, zjistila jsem, že se začínalo stmívat a tak jsem usoudila, že se už schyluje k večeru. V batohu jsem měla sbalený spacák a byla jsem připravena jej vyložit kdekoliv. Vybrala jsem si tedy kempící místo a rozdělala místo na spaní... Dnes jsem usnula celkem rychle. Vzhledem k tomu, že jsem byla unavená, neměla jsem moc energie nazbyt. Jak vždy jsem venku nechala Garlana, s kterým jsem si byla jistější. Chibi zůstal v pokéballu, kde si byl zase jistější on. Probudila jsem se uprostřed noci. Je divné, že mě probudil zrovna Noctowl. Normálně bych spala až do rána, nerušeně. "Hm, je pěkné nebe," pomyslela jsem si náhle, když jsem se skrze větve dívala na oblohu. Natáhla jsem se pro batoh, který jsem si přitáhla k sobě a vylezla ze spacáku. "Oi, Garlane," zašeptala jsem a mírně jsem se svým společníkem zatřásla. "Vstávej. Prosím, Garlane," zkusila jsem to znovu, intenzivněji. Ohnivý pokémon otevřel očka a zamžoural na mě. "Půjdeš se mnou na noční vycházku? Je fakt pěkné nebe," špitla jsem mu a zazubila se. Garlan si povzdechl, avšak z ospalosti přikývl. Pomohla jsem mu vstát a nechajíc spacák na onom místě jsem se vydala do lesa na procházku...
"Nejsou vidět hvězdy, je zataženo," řekla jsem, když jsme šli bok po boku. Garlan přikývl. Už se zdál být probuzenější. "Hm, asi tak," usmál se. Ještě pár minut jsme zkoumali, zda přes mraky něco neuvidíme, když jsem najednou za svými zády uslyšela křupnutí větvičky. Prudce jsem se otočila se slovy: "Co to bylo?!" Garlan se na mě tázavě podíval. "Co jako?" - "Ten zvuk. Někdo je za námi." - "Fakt?" Charmeleon posvítil,  avšak nikdo tam nebyl. "Ha, poseroutko!" posmíval se mi. Jen jsem si povzdechla a zakroutila hlavou. "Možná se mi to jen zdálo..."
Ušli jsme pár kroků, když se to ozvalo zas. Tentokrát i s nějakým prapodivným zvukem, připomínající jakýsi šepot. Málem jsem vyskočila z kůže, Arceusi svatý! Tentokrát to konečně uslyšel i můj společník. Ozývalo se to z druhé strany keříku... "P-posvítíš tam?" šeptla jsem mu úzkostlivě a chytila se ho za ruku. Garlan nasucho polkl a namířil ocas směrem ke keřům. Jakmile jsem spatřila nějakou siluetu, okamžitě mi to připomnělo takovou tu ženskou z hororu, co ti vydrápe oči z důlku. Vyjekla jsem, fakt nahlas! "Garlane, plamenomet!" vyjekla jsem a můj ohnivý král destrukce okamžitě vypálil. Ta věcička z keře zmizela. Uhnula jsem stranou, jakmile jsem cítila, že něco není v pořádku. Něco do Garlana silně narazilo a odmrštilo ho to do lesa. "Ne! Garlane, uhlíky!" - "Kam?!" Zmateně střílel uhlíky dokola, až mě málem trefil. "Hej, dávej pozor!" Na to se Garlan jen zašklebil. "Já za to nemůžu! Jsem zmatený!" V tu ránu Garlana trefila další věc, tentokrát ne tak silně. Skočilo to do hromady větviček.
"Fajn, tohle nám nepomůže. Soustřeď se jen a pouze na cíl, jo? Budu ti pomáhat, ale žádnou paniku," pověděla jsem a vyfoukla všechen vzduch v plicích a zase se nadechla, jak často dělávám, když se chci uklidnit. "Nenech strach a paniku tě ovládnout..." Jakmile jsem dořekla, na Garlana letěla černá silueta, očividně pokémon. Charmeleon poprvé dokázal zareagovat a chytil tu malou věc do rukou. Vypálil na to plamenomet, jako kdyby to byl jeho poslední plamenomet v životě. Malá potvůrka něco zavrčela a vymanila se mu ze spárů, avšak Garlan ji doslova pokropil uhlíky. Černá silueta zmizela ve tmě. Oba jsme čekali na další útok, který se chvilku nedostavil. Bojovat ve tmě je vážně strašná věc, dalo nám to však cennou lekci. "Je to pryč?" otázala jsem se pomalu. Garlan ještě chvilku čekal v tichosti, pak však přikývl. "Asi ano..."
Stačilo pár vteřin. Pár malých vteřin, než mě někdo nechytil za nohu a já neztratila rovnováhu. Plácla jsem s sebou na zem. "Au! Ta věc je pořád tady!" vyjekla jsem. Garlan instinktivně vypálil plamenomet, čímž účinně zasáhl cíl a zapálil mi nohavičky. V tu chvilku jsem na to však nedokázala myslet. "Je to v tom křoví! Další plamenomet!" zvolala jsem vyděšeně a plazila se do bezpečí ke svému pokémonovi. Už jsem měla srandiček, pokud se tomu tak dalo říkat, po krk. "Ať jsi kdo jsi, vylez ven! Bojovat se stínem je neférové!" vypískla jsem, zatímco Charmeleon do keře šil další salvu uhlíků. Ať už byly moje slova účinné nebo ne, ten tvor se vážně objevil. Jakmile se tak stalo, vytáhla jsem rychle pokédex a namířila jej na tvora. Čekala jsem dušího pokémona, byla jsem tedy ohromně překvapená, když se na monitoru objevil malý zeleno-bílý pokémon – Ralts. "Yosh, toho rošťáka chci do týmu," rozhodla jsem s úsměvem. Všechny trable byly zapomenuty a najednou jsem se soutředila jen a pouze na to, abych toho pokémona chytila. Když už vyšel ven, bylo to o mnohem jednodušší.
"Garlane, uhlíky!" zvolala jsem a můj parťák poslechl. Vypálil na Raltse červené rozžhavené uhlíky, avšak tvorovi se podařilo uhnout stranou. "Další plamenomet!" zvolala jsem. Garlan se však otočil a vypálil plamenomet na mě. Dělal to pomalu tak často, že jsem si už zvykla a okamžitě se sehnula k zemi. "Promiň, já nic," zvolal Garlan lítostivě. "Já vím, používá na nepřítele zmatení. Musíš ovládnout svou vůli a zaměřit se na Raltse," povídala jsem a očima hledala, kde by tak zelený pokémon mohl být.
"Pozor, zleva!" Garlan se stihl otočit, avšak Ralts ho zasáhl. Garlan se chytil za bok, avšak vypálil tím směrem zářivě rudé plameny. Světlo osvítilo pokémona, který se odhodlaně stáhl zpět. "Pozor na další útok!" Tentokrát se ještěří pokémon svalil na jednu stranu a Raltsův útok byl tak nepovedený. "Sraz to k zemi, hrábni po tom," řekla jsem mu. Garlan pochopil, avšak nebyl dostatečně rychlý. Své tlapy zabořil do čirého vzduchu a pokémonovi se podařilo uhnout. Využil šance, kdy se Charmeleon teprve vzpamatovává z útoku a naběhl na něj znovu. Co jsem rozpoznala, nebyl to nárazový útok jako takový – pouze obyčejné naboření do nepřítele. "Teď, máš šanci!" vyjekla jsem, což Garlana pořádně myšlenkově prásklo. Hrábl do tmy, jak mu to jen drápy dovolili a podařilo se mu úspěšně uzemnit protivníka. "Skvěle! Plamenomet!" Jak jsem dořekla, objevil se další sloupec ohně, který obalil uzemněného pokémona. V další vteřině jsem si sundala batoh a zajela do něj, pevně chytajíc jedinou věc, která se do této situace hodila – ultra ball. "Pozor, Garlane. Let's go, ultra ball!" hodila jsem po pokémonovi na zemi šedo-žlutý kulatý předmět. Když jsem na to zpětně pomyslela, bylo to k onomu pokémonovi nefér – napadli jsme ho a poté si ho bez dovolení chceme připojit k týmu. Připadala jsem si jako tyran! Jak ultra ball letěl vzduchem, zjistila jsem, že mi silně buší srdce... tak strašně moc! Napětím jsem málem zapomněla dýchat.
(Použit ultra ball.)

2 [A] Drobeček [A] Drobeček | 3. června 2017 v 22:49 | Reagovat

[1]: Ultra ball se několikrát zakýval a pak bliknul. Ralts úspěšně chycena!

3 Hazuki Rin Hazuki Rin | 21. června 2017 v 13:23 | Reagovat

1) Leafeon
2) Charmeleon "Charmy"
3) Pokeball
Rin šla po cestě za určitým důvodem – chytit dalšího kamaráda do své party. Byla pevně rozhodnutá, že najde nějaký travní typ pokemona. Jak tak šla, z čista jasna si všimla něčeho úžasného – nedaleko ní, ve vysoké trávě si tam ležel Leafeon! Je to vývojové stádium Eevee, tudíž pro RIn naprosto dokonalý pokemon. Vytáhla Pokedex a už se dozvídala více informací. Zároveň jí šrotovalo v hlavě, že by Charmeleon měla mít jakožto ohnivý typ výhodu. *Hej! Leafeone! Dáme si zápas!* Křikla po něm. Leafeon se na ni podíval, vyhopkal si z trávy a už stál naproti Rin. Ta si radostně jemně povyskočila, měla hroznou radost, že narazila zrovna na Leafeona. *Charmeleon! Pojď mi pomoct!* Vykřikla, hodila pokebalem a před ní se zjevila krásná, silná a i poměrně vysoká Charmeleon. „Charmeleon!“ Představila se pokemonovi naproti sobě, u toho otevřela tlamu a zvedla ji k obloze. Leafeon udělal to samé, až na to, že jeho pohyby byly ladné a na pohled krásné. *Charmy, zahaj zápas tvojí kouřovou clonou, teď!* zavelela na začátek zápasu Rin. Charmeleon se nadechla a vypustila z tlamy mohutnou kouřovou clonu. Leafeon vypadal zmateně, ale hezky to vyřešil tím, že vyskočil vysoko do vzduchu. To Rin šokovalo, nečekala to. Od Leafeona už se řítila jeho listová břitva. *Charmy, vyhni se*, řekla, ale už bylo pozdě. Charmeleon listovou břitvou dostala přímo do bříška. Útok byl silný natolik, že ji donutil ustoupit o několik kroků vzad. Zavřela oči a snažila se nevnímat tu bolest. „Tak to ne, kamaráde!“ Vykřikla pak naštvaně Charmeleon. *Charmy, odraž se ocasem od země, jak jsme to trénovaly, a použij uhlíky plnou silou*, přikázala Rin další útok. Charmeleon se opřela ocasem do země a mohutným skokem vyskočila přímo nad Leafeon, která jen šokovaně stála. Nečekala, že Charmeleoni umí tak vysoko skákat. Pokemon dostal přímý zásah Charmeleoninými uhlíky. Charmy dopadla na zem a ohlédla se na Rin. Ta divoce přikývla a ukázala prstem vpřed. *Zakousni se do ní a hoď s ní o zem!* Křikla ještě. Charmy se rozběhla, už už se do ní teda chtěla zakousnout, přesněji do jejího ocasu, ale Leafeon uskočila a použila znovu listovou břitvu. Jenže Charmy byla hbitá, uskočila. „Nemysli si, že mě porazíš stejnýma útokama víckrát, než jednou!“ Zahalekala. *Kouřovou clonu, pak vyskoč a uhlíky přímo tam, kam Leafeon vyskočí. Musíš se pořádně dívat okolo sebe, tak do toho, Charmy!* Charmeleon vykonala tak jak měla. Použila kouřovou clonu, a protože Leafeon nečekaně zopakoval to, že vyskočil do vzduchu, byla na to Charmy připravená. Naštěstí byla hbitá a uměla dobře a pohotově přemýšlet, takže pomocí ocasu vyskočila a použila uhlíky, které Leafeona zasáhly přímo. Dopadla na zem a před ni dopadl chudák popálený Leafeon. „Leaf..Leafeon!“ Hlesl tiše, když se ještě snažil zvednout, ale bylo to hodně vyčerpávající. Rin musela zasáhnout, než Leafeon popadne znovu nějakou tu sílu a druhý dech. *Pokebale, leť! Chyť mi Leafeona!* Křikla Rin a teď už jen čekala. Zatínala pěsti a celá natěšená koukala, co se stane.

4 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 21. června 2017 v 15:00 | Reagovat

[3]: Leafeon z pokéballu vyskočil. Má stále dosti tvrdého bojového ducha. Souboj pokračuje.

5 Hazuki Rin Hazuki Rin | 21. června 2017 v 15:26 | Reagovat

POKRAČOVÁNÍ ZÁPASU
Rin se pokebal vrátil do ruky, cítila se naštvaná. *Cooo? Ty si teda oříšek! Charmy, zkus uhlíky!* Zavelela. Charmeleon, která doufala, že už je konec, sebrala všechnu sílu a útok použila. Leafeon se bohužel vyhnul a sám zaútočil listovou břitvou a hned potom se rozběhl směrem k Charmeleon. *Pozor, vyhni se! Utíká sem, určitě použije nárazový útok, Charmy, vyskoč!* Charmeleon se tak tak vyhla listové břitvě a pomocí jejího super ocásku vyskočila do vzduchu a tak se vyhla i plánovaného nárazového útoku Leafeona. *Použij kouřovou clonu*, Charmy tento útok použila, ale už nebyl tak silný jako na začátku, šla na ni únava. /Sakra, musím to rychle skončit!/ Proběhlo Rin hlavou. Moc dobře viděla, že Charmy je unavená. *Můžeš ještě, Charmy?* Zakřičela, ta jen přikývla a vyskočila, přičemž použila útok uhlíky, které Leafeona zasáhly. *Charmy, prostě ho drapni a hoď s ním o zem!* Poradila jí. Charmeleon využila toho, že přes kouřovou clonu vidí a našla si Leafeona, který ještě mžoural a zotavoval se z útoku uhlíky. Charmy se úspěšně povedlo chytit Leafeona za krk. Charmy nebyla ásilník, ale momentálně šlo o hodně – chtěla, aby Leafeona mohla Rin chytit. Držela ho tedy zubama za krk a praštila s ním o zem. Hned potom se rozpřáhla a vrazila do něj ocas. Leafeon odletěl pár délek a zůstal ležet. *Dobře, Charmy, naposledy snad už, použij uhlíky!* Charmeleon se zhluboka nadechla a ze všech sil uhlíky vypustila. Strefila se, ale už byla udýchaná, jen stála na třepajících se nožkách a čekala. *Pokebale, leť!* /Teď to musí vyjít!/ doufala Rin.

6 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 23. června 2017 v 19:28 | Reagovat

[5]: Leafeon se nakonec chytil. Gratuluji, chytila jsi Leafeon.

7 Janet Janet | 29. června 2017 v 14:20 | Reagovat

Krásný letní den. Obloha je téměř bez mraků, těch pár malinkých bílých mráčků co tam jsou nic neudělá. Je velké horko. Odhadla bych to na víc jak třicet stupňů. Jdu po louce a už mám toho horka dost. A v zimě budu chtít horko, že je mi zima. Už to vidím. Pomyslím si. No, to bude super. Úžasná ironie. Takhle jdu po louce, zrovna kolem jedné hodiny, kdy samozřejmě Slunce pálí nejvíc. A nikde v okolí žádný stín. Jdu dál a dál. Potom zaslechnu za kopečkem šumění vody. Voda. Tam se ochladím. Pomyslím si a rozeběhnu se k vodě. Vyběhnu na kopec. Za kopečkem teče malý potůček. Jenom malý potůček. Ach jo. Pomyslím si. Doufala jsem v něco většího. Potůček není zrovna pomalý a voda má v cestě kameny a je tam asi půlmetrový přepad. Jdu dolů k potoku. Všimnu si, že v potoce je pár magikarpů, ale jinak nic moc. Potom si ale všimnu deerlinga, který se sem přišel napít. Takového pokémona bych chtěla. Pomyslím si a ihned povolám Vivill do zápasu. Vím, že to s útoky, co Vivill umí, nebude jednoduché, ale chci to zkusit. „Vivill poď ven.“ Jen, co se přede mnou objeví řeknu: „Zkusíme chytit támhle toho deerlinga. Vzdušný vír.“ Vzdušný vír zasáhne deerlinga pijícího vodu z potoku. Deerling spadne a já řeknu: „Spací pyl.“ Deerling ale očividně nemá úplně chuť jít spát a vstane a rozeběhne se pryč a Vivill se nepodaří. Deerlingovi se zato podaří nárazovým útokem srazit Vivill. „Vzdušný vír, rychle.“ Vivill použije vzdušný vír, ale deerling se mu vyhne. „To je rychlost.“ Řeknu šokovaně, protože deerling je opravdu velmi rychlý. „Rychle, zkus znovu vzdušný vír.“ Deerling chtěl zaútočit, ale dostal vzdušným vírem. Ihned však vstal. Použil prudký útok, kterému se Vivill jen tak tak stihla vyhnout. „Rychle, spací pyl.“ Řekne a než deerling dopadl na zem, Vivill už útočila deerling usnul. „Skvěle Vivill. Vzdušný vír.“ Vzdušný vír odhodí Deerlinga na kámen. „Ještě pokračuj.“ Vivill použije dva vzdušné víry. Po tom druhém se deerling probudí. Potom vstane a použije nárazový útok. „Vyhni se.“ Zavolám, ale to Vivill nestihne a dostane nárazovým útokem a spadne na zem. Vivill ležela na zemi. „Vivill, vstávej. Dokážeš to. Vivill vstala a deerling použil nárazový útok. „Vyhni se.“ Vivill se mu jen tak tak vyhla. „Spací pyl.“ Zavolala jsem. Spací pyl uspal deerlinga a já řekla: „Skvěle. Vivill, vzdušný vír.“ Vivill použila vzdušný vír a ten odhodil spícího deerlinga na kámen u potoka. Deerling však pořád spal. „Pokéballe leť.“ Hodila jsem pokéball…

8 [A] Drobeček [A] Drobeček | 29. června 2017 v 14:29 | Reagovat

[7]: Pokeball se několikrát zavrtěl, pak se ale otevřel a vyletěl z něj Deerling. Probudil se, spánek mu akorát dodal energii a tak chce pokemon dál zápasit.

9 Rev Rev | 13. července 2017 v 14:54 | Reagovat

1. Leafeon
2. Lancelot (Litten)
3. Pokeball (normální)
V krásný letní den když jsem zavítal do lesa kde jsem objevil deerlinga. Umm, toho asi nechci chytit....pomyslel jsem si a šel jsem dál do lesa kde byl potok vlévající se do řeky a za řekou byla louka. Bylo tam nádherně létali tam Starly, Pigey, Butterfree, Spearow, Yanma a Hoppipové všude byly kytky, od Alstroemerie po zázvor. Stromy, Aspear berry,Wiki berry,Iapapa berry,
Tamato berry,Wacan berry a atd. . "Pojď ven Lancelote!"
Lancelot se objevil a protáhl se. "Hledám travního pokemona pomůžeš mi?" Lancelot kývl a prohlídl si okolí a hned skočil na strom a tam vyhlížel pokémona který by se mi líbil. Koukl jsem se k řece a tam si plave Totodile, nad Lancelotem leží Treecko a u stromu jedl Carnivine. Najednou.... "Táámhle se pase Leafeon!" Křikl Lancelot.
Přijdu k Leafeonu a poprosím ho "Dáme zápas?" Leafeon ihned šel do bojové pózy a odpověděl "No tak jo.". Potichu řeknu Lancelotovy "Umíš jen jeden útok ale za to máme typovou výhodu."  "Tak jo jsi připrven?" zeptal jsem se Lancelota i Leafeona zároveň a oba najednou spustily "Ano!". "Začínáme" Řekl jsem. "Použij Ember!" Litten střelil ale Leafeon se vyhnul poté Leafeon použil Nárazový útok. "Vyhni se!" zakřičel jsem ale bylo pozdě,,, Lancelot letěl vzduchem a narazil do stromu, strom se zlomil a spadl přez řeku. Lancelot ihned použil Ember a trefil se. Leafeon nestihl uhnout a teď je oslabena. "Znovu Ember!" A zase byl zásah. Leafeon dopadl na zem a použil Rychlý útok kterým trefil a hned poté Úpónkový bič kterým také trefil.... Lancelot spadl na zem a ležel. "Lancelote t to zvládneš!" Křičel jsem. Lancelot se snažil zvednout a nakonec se zvedul. "Použij Ember nejsilněji co dokážeš!" Liten namířil a střelil. "Přimá trefa! Lancelote znovu! " Lancelot útočí ale leafeon použil Úpónkový bič na rozehnání Ember. Přez černý kouř jsem nic neviděl. Ale jistě jsem řekl "Ember přímo před tebe!" Lancelot střelil a Leafeon letí plnou rychlostí přímo dopředu. "Lancelote vyhni se tomu!" Lancelot se vyhnul ale dostal pecku úponkovým bičem a tak letěl s Leafeonem. Ty to zvládneš, pomyslel jsem si.
Lancelot spadl na nohy jak je kočkám zvykem. Ale Leafeon se zabořil do trávy a v tu dobu jsem řekl "Ember!" Lancelot ot pochopil a střelil a pak znovu. Obě byli trefy a poté  jsem hodil pokeball a dofal jsem že mi Arceus požehná a chytím ho. #Arceus bless us everyone.

10 [A] Drobeček [A] Drobeček | 13. července 2017 v 16:11 | Reagovat

[9]: Pokeball se s třesknutím otevřel. Leafeon chce dál zápasit.

11 Rev Rev | 14. července 2017 v 10:40 | Reagovat

Pokračování

Leafeon  utekl z pokeballu s menší silou ale pořád chěl zápasit a tak jsem řekl "Ember a poté zase Ember!" Měl jsem Lancelota naučit další útoky, pomyslel jsem si ale zapoměl jsem na to protože jsem se soustředil na souboj. Lancelot zaútočil a poté byl všude kouř. Byl jsem v panice co mám dělat a poté jsem řekl "Lancelote! Zaútoč tam kde ho uvidíš." Leafeon se vyřítil s kouře celý černý od uhlíku.
"Rotome? Jáký útok používá?" zeptal jsem se Rotomdexu.
"Rychlý útok. Útok normálního typu." V tom už Leafeon narazil do Lancelota a ten upadl s bolestí na zem. "Lancelote, ne!"zakřikl jsem. Lancelot se pomalu ale jistě zvedal a Leafeon se k němu blížil a už napřahoval úpónkový bič. Srdce mi tlouklo jako o závod, nevěděl jsem co dělat. Slza mi pomalu upadala z obličeje a ten okamžik se mi zdál jako věčnost. Když v tom jsem se odhodlal a řekl jsem "Ty to zvládneš Lancelote! Prosím zvedni se." Lancelot se odhodlal a zvedl se. Ihned jsem zařval "Ember!" Lancelot použil Ember a tím spálil úpónkový bič na popel. Usmál jsem se a Lancelot použil Ember //Jak nečekané XD//  viděl jsem jak ty žhavé uhlíky letí vzduchem přímo na popáleného Leafeona od uhlíků. "Chudáček" potichu jsem to řekl. Jak jsem se nesoustředil na zápas tak jsem si všiml že máme okolo sebe fonoušky teda pokémony kteří fandí. Koukl jsem se na bojiště a všiml jsem si Nárazového útoku zbrkle jsem křikl "Vyhni se!" Jenže Leafeon útočil na šikmo a narazil i po vyhnutí. Lancelot padl na zem ale zvedl se protože mi věřil a já jemu také. Použil Ember a já jsem mu fandil že to dokáže. Netrefil se. Potom mě napadlo "Použij ember na zem" Lancelot to udělal a všude byl zase kouř potom jsem viděl listy které lítají všude jinde. Že by Listová břitva? Zeptal jsem se v duchu. "Lancelote obejdi ten kouř a zaútoč ze zadu!" Lancelota jsem neviděl. Ale čekal jsem až bude kouř dole. Kouř upadl a Lancelot stál přímo za Leafeonem ktérý podiveně koukal kde je Lancelot. "Lancelote, teď!" Lancelot zaútočil když se Leafeon koukal přímo na něj a
tak Ember měl vekou sílu a malý rozptyl. Leafeon padl ale neměl jsem pokeball. Koukl jsem se do zadu a tam batoh a vepředu pokeball který ležel na zemi. Běžel jsem do zadu pro batoh který ležel před spadlým stromem. Vzal jsem Pokeball a otočil se do zadu a Leafeon stojí na nohách.
"Lacelote udělej to znovu!" Lancelot to udělal ale když se vrhl do kouře tak se vrátil spátky s modřinou a Leafeon vyšel s listovou břitvou okolo sebe. Všim jsem si kamene který byl vedle Leafeona a řekl jsem "Lancelote vyskoč na ten kámen s toho kmene Ember. A potom vyskoč z kamene nad Leafeona a tam použij 2x Ember!" Lancelot to udělal a Leafeon padl a já hodil Poke.... Cože? To je pokeballová sušenka od mámy která mě vyhodila na cesty? Pomyslel jsem si ale mezi tím jí Leafeon zblajzl... "Teď jdem se vážně naštval." Oči mi svítily vzeky "Lancelote ukaž mu čeho sme schopni!" Lancelot běhal okolo Leafeona které mu se zamotala hlava a Lancelot po každých pěti sekndách zaútočil průměrnou silou. Leafeon zase padl ale já neměl pokeball "Lancelote hoď mi ten který je na bojišti!" Pokeball letěl ke mě a já ho poté házel a říkal jsem "Pokeballe leť!". //Neumím psát s jedním útokem. :´(

12 [A] Drobeček [A] Drobeček | 14. července 2017 v 11:36 | Reagovat

[11]: Leafeon se chytil, gratuluji!

13 Oumi Oumi | 21. července 2017 v 21:00 | Reagovat

1) Abra
2) Typhlosion - Armandi
3) (Quick ball) Vydala jsem se opět pryč z města, abych si užila trochu prosluněné přírody a můj parťák Buizel mi šla po boku. Příroda byla poklidná, zdálo se, že všichni už dávno spí, ale to jsem se mýlila. Jen jsme zatočily stezkou doprava, objevil se před námi jakýsi levitující pokémon. Nemůže spát a levitovat zároveň, že ne? Zastavily jsme se a já povolala Buizel zpátky do pokéballu. Kdyby mělo dojít na souboj, raději bych měla po boku někoho, s kým si rozumím. Povolala jsem tedy svého startéra. Pořád jsem si nemohla zvyknout, že je tak obrovský. Army cizince podezřívavě pozoroval, připravený mě chránit. Pokémon však jen dál poklidně levitoval. Zmateně jsem se na sebe s Armym podívali. „Třeba se chce kamarádit,“ šeptla jsem ke svému startérovi, který nevypadal, že mi věří, ale nezakročil, když jsem vykročila směrem k pokémonovi. „A-ahoj,“ pozdravila jsem, když jsem byla jen dva kroky od něj, ovšem mluvila jsem ke vzduchu. Ale jak, vždyť přede mnou ještě před chvilkou byl?! Najednou se mi zježily chloupky na krku. Někdo, nebo něco, bylo za mnou. Pootočila jsem hlavu a za mnou se vznášel znepokojivý, téměř až děsivý obličej pokémona. Zaječela jsem strachy. „Skrč se!“ Zavolal Army a jen jsem si dřepla, už mi nad hlavou šlehaly plameny. A pokémon byl po mé levici. Vzala jsem si pokédex a zjistila, o koho jde. Abra, psychický typ známý pro své teleportační a levitační schopnosti. Tak možná jen spí. Skoro jsem se cítila špatně, že na ni Army útočil. Ale jen skoro, protože mě vážně děsilo, jak se hýbala všude kolem a nemohla jsem nikdy určit, kde bude příště. Army se zatím pokoušel ji trefit buď uhlíky nebo plamenometem, ale bez účinku. Ne, že by mě to překvapilo. „Zkus použít smoke screen, třeba to pomůže!“ Napadlo mě, nedávala jsem tomu šanci, ale welp, uvidíme. Typhlosion obalil Abru záclonou kouře a dále po ní pálil jednu dávku ohně za druhou, avšak se stejným účinkem. Štvalo mě to. Neuvěřitelně. Ale na druhou stranu, takový pokémon by mohl být skvělým přírůstkem k týmu! Ale na druhou stranu… spalo to nebo ne? Bylo mi blbé lovit spícího pokémona, nicméně spící by se přece nemohla vyhýbat tak dobře ne? Počkala jsem, až se přemístí mimo zakouřenou oblast a hodila pokéball přesně pro tyto účely. „Leť!“ Pokéball se odrazil Abře od hlavy a ona zmizela. Podle kývání se balónku jsem aspoň věděla kam.

14 [A] Enwy [A] Enwy | 21. července 2017 v 21:55 | Reagovat

[13]: Abra se nechal chytit. Gratuluji, chytila jsi Abru.

15 Oumi Oumi | 2. srpna 2017 v 17:00 | Reagovat

1) Leafeon
2) Typhlosion – Armandi
3) (Greatball) Vydala jsem se na další procházku přírodou. Musela jsem si užít volného prostranství a hlavně slunce, když jsem konečně nebyla zavřená ve věži. Vesele jsem si užívala cestu a po mém boku ťapkal můj startér, který mi dělal bodyguarda a společnost. Stejně jako já si užíval teploučka. „Víš, stejně mě mrzí, že už mě nemůžeš nosit.“ Poznamenal s neviňátkovským úsměvem. „Ale ty bys mohl unést mě, pojď to zkusit.“ Zazubila jsem se a než stihl protestovat, usadila jsem se mu na zádech. Odfrkl si a zkusil se rozejít – k jeho překvapení mě opravdu unesl. „Dlouho to takhle ale nepůjde, takhle silný ještě nejsem.“ Funěl a já z něj seskočila. „Stejně je to dobré vědět,“ otočila jsem se na něj s úsměvem a pohladila ho, „děkuju za svezení.“ Najednou Army ztuhl a jeho pohled se změnil ve výhružný. „Pozor, za tebou,“ zavrčel potichu a já se otočila a hned zacouvala za svého startéra. Před námi v trávě stál nějaký pokémon. Vypadal překrásně a velmi se do okolní přírody hodil, skoro mi bylo líto, že jsme mu narušili území. Nicméně měl smůlu, věděla jsem, že je travní větví eeveelucí, které jsem měla už dětství ráda a tak jsem ho chtěla mít v jednom ze svých týmů. „Army? Pomůžeš mi ještě jednou v boji?“ Otřepal se a výhružně si zapálil límec ohně. „Ale jen že jsi to ty,“ usmál se a postavil se do bojového postoje, jako to udělal Leafeon. „Dobrá, tak nejdříve Smoke screen a pak hned Flamethrower.“ Jeho kouřová clona už opravdu stála za to. Nemohl do ní proniknout jediný paprsek světla a ani jeden z nich nebyl vidět. Pak se ovšem začaly dít věci. Někde letěl písek, jinde zase plameny a nakonec listí, které kouř rozehnalo. Naproti sobě stáli oba pokémoni. Leafeon popálený a Army zase s kousky listí v srsti. „V pohodě?“ Skoro ani nestihl přikývnout, než se proti němu jeho soupeř prudce rozběhl. „Sestřel ho Ember a pak se vyhni!“ Army nemusel ani mířit, když byl přímo před ním a prostě na něj vypálil dávku uhlíků přímo proti obličeji a sklouzl se bokem, jak jsem ho to učila. Nebyl sice ještě zvyklý na tohle větší tělo, takže to nebylo tak obratné a skoro mu to nevyšlo, ale nakonec Leafeon minul a to bylo hlavní. „Výborně a teď znovu smokecreen a flamethrower!“ Zavelela jsem, než se stihl náš travní sok vzpamatovat z působení uhlíků. A zřejmě musel být také překvapený, když pak otevřel oči a kolem něj byla jen temnota. Mwehehe. A zanedlouho už také dostal další dávku Armyho plamenometu i přes pokus o jeho vyblokování další sprchou listí. Kouř znova opadl a Leafeon začal podezřele zářit, nejvíce jeho list na čele. „Army, on se určitě léčí! Rychle zase Smokescreen a Ember!“ Jeho soupeř se však raději vzdal další energie k získání a místo toho provedl další rychlý výpad proti Armymu, tentokrát úspěšný a pak od něj odskočil a začal se na něj nějak divně – roztomile – koukat. „Je to past! Nepodléhej jeho kouzlu!“ Varovala jsem ho, bohužel marně. Úplně se vykašlal na útočení a schytal další ránu tím rychlým útokem a ještě jednu listy. Naštěstí se však vzpamatoval a opět je obalil kouřem. Ta malá potvůrka už ale byla chytřejší a méně zmatená, co se to děje, takže už bojoval zpátky. Byla ta dlouhá střídačka prolétajících uhlíků, listů, zvuky nárazů a šlehání plamenů. Kdybych viděla dovnitř, věděla bych, že se to seběhlo asi takto: Leafeon běhal dokola kolem Armyho, který ho tak zaměřoval hůře a tak měl jeho nepřítel šanci, které využil a uštědřil mu několik ran dalšími rychlými útoky. Nicméně udělal chybu – útočil v pravidelných intervalech a můj typhlosion to poznal, takže pak po něm začal střílet uhlíky a také se trefoval. Leafeon změnil strategii a vrátil se k listům, oheň je ovšem dobře zastavoval – byť ne vždy, Army také schytal pár zásahů, a ještě občas proletěl až ke králi lístků na konci. Ten se tedy opět vrátil k pobíhání dokola, na což Army zareagoval tím, že se začal otáčet a přitom útočil plamenometem. Clona mezitím opadla, a tak ho hned spatřil a v dalším pokusu opět zasáhl. Vypadal už unaveně, jak si s ním Leafeon pohrál v kouři. „Už to nebudeme protahovat, ano? Ještě jednou ho tref ember!“ Travní pokémon se snažil uhýbat, avšak moc mu to už nešlo a nakonec dostal ještě jednu ránu. „Leť pokéballe!“ Hodila jsem po něm modrou kouli, v níž nakonec zmizel.

16 [A] Enwy [A] Enwy | 2. srpna 2017 v 17:24 | Reagovat

[15]: Leafeon vyskočil celý zničený z pokéballu. Sotva popadal dech, ale bojový elán stále měl. Zápas pokračuje.

17 Oumi Oumi | 2. srpna 2017 v 17:50 | Reagovat

Pt. 2

Musela jsem mu nechat, že se jen tak nevzdával. Vypadal hrozně, když z ballu vyskočil, ale přesto chtěl dále zápasit. „Zvládneš to Army?“ Zeptala jsem se svého pomocníka. „Žádný strach,“ usmál se na mě a opět se bojovalo. Tedy, celé to vlastně začalo tím, že Leafeon opět nahodil podezřelé chování. Tentokrát to ovšem nebyl pohled, ale vrtění ocasem. Dobře… musím uznat, že jsem tomu málem propadla i já, natožpak Army, že. „Nenech se tím rozptýlit, je to nebezpečná šelma!“ Snažila jsem se mu rozmluvit, že ignoroval Leafeonovy očividné přípravy k útoku. Nechal se několikrát zasáhnout prudkými útoky a nakonec další sprškou listů. Snažil se uhnout, ale vypadalo to, jako by nevěřil, že mu ten druhý ublíží. Povzdechla jsem si, naštěstí se dále statečně držel. Jeho sok naproti tomu ztěžka oddechoval a po všem tom útočení to vypadalo, že by se nejraději někam natáhl. Místo toho se ovšem opět obrátil k tomu léčivému útoku. „Rychle Flamethrower, dokud se snaží léčit!“ Armandi ze sebe vypustil proud ohně a přímo zasáhl chudáka travního pokémona. Ten si tedy moc nepomohl, ale ustál to. „Obal ho další clonou,“ řekla jsem a typhlosion ho uvěznil v kouři. „Ember!“ Zavelela jsem a začalo další kolo odstřelování. Leafeon uhýbal, ovšem nebyl už tak rychlý jako předtím. Snažil se bránit lístky, ale nebyla to nejlepší obrana, vzhledem k tomu, že lehce shořely. Pak však z kouře vyběhl a oba nás tím překvapil, čili Armyho opět zasáhl svým rychlým útokem. Odskočil od něj a přistál na vratkých nohách. Chudák byl celý od popela a spálený, stále však odhodlaný neprohrát. Můj startér toho už měl také dost, ne však tolik jako jeho soupeř. „Neboj, brzy to skončí, okay? Zkus znova Flamethrower.“ Uposlechl a i přes pokusy travního pokémona o vyhnutí se ho zasáhl. Pokoušel se zvednout a zůstal ležet na zemi. Vzala jsem další pokéball, tentokrát už ten normální, a hodila ho opět po něm. „Leť!“ Balónek se od něj odrazil a pohltil ho do sebe.

18 [A] Enwy [A] Enwy | 2. srpna 2017 v 18:38 | Reagovat

[17]: Gratuluji, chytila jsi Leafeon!

19 Rory Rory | 8. srpna 2017 v 22:22 | Reagovat

1. Abra
2. Vivillon Kaden
3. (Great Ball) Nočný les sa mi nepáčil. Nie, nie, nie, všetky tie desivé zvuky a ten nepríjemný pocit, že ma niekto sleduje... naskakovala mi husia koža a každým krokom som zrýchľovala. Chcela som byť čo najskôr v meste, kde v prípade núdze sú aj inú ľudia. Normálne som taká vydesená nebývala a nočnú krajinu si užívala, teraz som ale cítila, že je niečo vyslovene zle. Vo vrecku som nahmatala Lilithin pokéball a pevne ho zovrela, už len ten dotyk ma trochu upokojil. „Niesi v tom sama, máš so sebou celý tým... a máš tiež úžasný plán B, spomínaš? Jačať a zdrhať...“ mrmlala som si popod nos a doslova som už bežala. Niekde za mnou sa ozvalo zapraskanie a moje nervy to vyhodnotili ako hrozbu. Zvrtla som sa, len aby som zajačala a uskočila dozadu. Len pár metrov predomnou sa vznášalo niečo, asi nejaký duch alebo čo. Kvôli tme som na to presne nevidela, ale to len podporovalo moju až moc bujnú predstavivosť. Až panicky som vyhodila pokéball do vzduchu. „Lilith, plamenomet!“ Lilith niečo nezrozumiteľne zavrčala a mne až neskôr došlo, že plamenomet neovláda. Zjavne ale pochopila, že sa niečo deje, a namiesto plamenometu použila uhlíky. Nevidela som, či to niečo zasiahli, vrhla som sa totiž Lilith k chrbtu a pevne ju objala. Podľa zvuku som ale usudzovala, že to niečo zasiahnuté nebolo. „Lilith, Lilith, niečo tu je!“ šepkala som vydesene. Lilith mi jemne poklepkala po ruke, malé gesto na upokojenie, ktoré trochu zabralo. „No, no, to nič. Poďme to strašidlo odohnať, čo povieš?“ Stále roztrasene som prikývla a prestala ju kŕčovito zvierať. „A... kde presne je?“ začala sa Lilith obzerať a ja spolu s ňou. „T-teraz tu bolo! Vznášalo sa vo vzduchu! Prosím, povedz, že si to videla!“ Lilith sa zarazila. „Rory... hlavne sa prudko nehýb. Pomaly sa o 180° a ustupuj ku mne...“ otočiť som sa ešte zvládla, ale keď som uvidela tvár tesne predomnou, so zajačaním som sa zvrtla a zdrhala. Nedala som Lilith ani šancu nič urobiť,  vtiahla som ju do pokéballu a utekala. Vydržalo mi to chvíľu, až kým som nezačala mať problémy s dýchaním, a nezastavila som. Obzrela som sa, či je to strašidlo za mnou, no nikoho som nevidela. Keď som sa ale otočila späť, moje srdce takmer umrelo, aj keď sa mi to za posledných pár minút stalo už niekoľkokrát. Predomnou sa vznášala sediaca postava, vlastne mi celkom pripomínala plyšáka, s ktorým som ako malá spávala. Žeby to bol pokémon? preblesklo mi v hlave, to už som ale zvierala Kadenov pokéball. „Kade, Light screen!“ pevne som zavrela oči a otvorila ich, až keď mi Kaden sadol na plece. Predomnou bol ružovkastý štít. S úľavou som vydýchla a znovu pozbierala zvyšky pokoja. „Kaden, prepáč, že ťa teraz ruším, ale mám tu pohotovosť...“ zamrmlala som a Kaden len prikývol, upierajúc pohľad na postavu. Vytiahla som pokéball, aby som si overila teóriu o pokémonovi, no keď som znovu vzhliadla, pokémon bol pred štítom. Povedala by som, že na nás zíza, ale mal zavreté oči... „Abra, psychický pokémon...“ začal rapotať pokédex, ja som už však pri prvom slove vytreštila oči. „Toto je Abra? Oh, Arceus, ako malej mi hovorili, že Abra je vlastne novorodený chlapec, ktorý sa prevtelil do pokémona...“ šepkala som vydesene, ale tearaz už o dosť pokojnejšie. Znervózňovalo ma to, áno, ale vedieť, pre predomnou je skutočný, reálny pokémon z mäsa a kostí bolo upokojujúce, vzhľadom na možnosti ako strašidlo a duch... a verila som, že príbehy, čo mi ako malej rozprávali boli len na vystrašenie. Kaden sa zasmial, ale ani jemu zjavne nebolo všetko jedno. „Uh, nechceš radšej zavolať Lilith?“ Potriasla som hlavou. „Ty máš štít...“ zamrmlala som. „Ale je to pokémon, takže... skúsime ho chytiť, áno?“ Abra bol necelý meter pred nami, no mala som pocit, že nás moc nevníma. Kaden jemne prikývol. „Gust na raz, dva, TRI!“  Kaden vzlietol a začal prudko mávať krídlami. Abra však zmizla a objavila sa za Light screenom, ktorý zablikal a zmizol. Zamračila som sa. „Náraz, Kaden!“ vyhŕkla som a Kaden sa Abru naozaj pokúsil zraziť, no tá sa vždy na poslednú chvíľu vyparila a objavila sa kúsok vedľa, ako keby sa nám vysmievala. „Kade, poď sem!“ zavolala som ho. „Používaj Gust a Tackle, striedaj to, zmäť ju. A potom použi Poison Powder, poviem ti kedy, dobre?“ zašepkala som mu a Kaden s prikývnutím znovu preletel k Abre. „Výborne, len tak ďalej...“ Abra sa síce vyhýbala, ale ja som verila, že ju raz zasiahne. Zároveň som si ale všimla, že Abra sa objavuje striedavo na troch rovnakých miestach. Keď po pár kolách svoj rytmus nezmenila. Počkala som, kým Kaden bol v strede. „TERAZ! Smerom ku mne!“ Ja sama som si dala pred nos tričko a pokúšala sa nedýchať. Útok konečne zasiahol svoj cieľ a Abra zmätene naklonila hlavu na stranu, a potom sa začala pomaly znášať k zemi. Nahmatala som pokéball, netušila som aký, a hodila som ho. Až keď pokéball Abru vcucol, všimla som si, že je to great ball. Vymenili sme s Kadenom pohľady a obidvaja sme určite mysleli na to isté... chytí sa?

20 [A] Enwy [A] Enwy | 9. srpna 2017 v 8:09 | Reagovat

[19]: //Chytání se může účastnit jen jeden pokémon, pokud to není přemlouvání nebo jen nepřihlíží, resp. nemůže útočit ;3 Nic se ale neděje, jelikož úvod moc neovlivnil děj :D//

Abra se chytil. Gratuluji, chytila jsem Abru!

21 Rory Rory | 9. srpna 2017 v 9:26 | Reagovat

[20]: oki, ďakujem, dám si na to pozor :3

22 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 9. srpna 2017 v 11:54 | Reagovat

1) Deerling
2) Žádný pokemon se neúčastní, přemlouvám. (pokud to není povoleno, tak se omlouvám, netušila jsem).
3) Pokeball
Krásný letní den, kdy svítilo sluníčko. To se Rin vydala na procházku, měla v plánu to tu prošmejdit a poznat zase nové pokemony. Takže si takhle hezky kráčela, přemýšlela o své trenérské kariéře, o svých pokemonech a že dlouho netrénovala. /Měla bych naučit nějaký nový útok Leafeona, hm? Pokedex říkal, že může umět i Leaf blade, to mě láká.../ přemýšlela během své procházky. Samozřejmě už potkala spoustu pokemonů, tato cesta byla skvělá. Potkala Leafeona, Treecka i Totodila. Všichni to byli skvělí pokemoni, ale teď nedaleko uviděla malého srnčího pokemona. Zůstala stát a chvíli přemýšlela, co to může být. Neznala ho. Vytáhla pokedex a namířila ho na něj. Už to jelo: „DEERLING, SEZÓNNÍ POKEMON...“ Rin ho ještě chvíli sledovala, když si schovávala pokedex, ale už byla pevně rozhodnutá. Chtěla Deerlinga do svého týmu. Říkala si, že to vyzkouší tentokrát nějak jinak, než soubojem. Pomalu přicházela k Deerlingovi a když si všimla, že ji postřehl, klekla si a natáhla k němu ruku. „Ahoj Deerlingu, jsem Rin. Trenérka pokemonu. Neboj, pojď blíž,“ vybídla ho něžným hláskem. Deerling chvíli postával, ohlížel se okolo sebe, ale nakonec trošku přikrčeně přišel. „Hm, Rin?“ promluvil tiše. „Jsem Deerling!“ Pověděl hrdě a vypjal hruď. Přišel pomalu k Rininé ručce a postával. „Myslíš, že jsem pes, abych k ní čuchal?“ Podotknul na to, že ji Rin stále měla nataženou. Rin povytáhla obočí a hned na to se zazubila. „Ne, to ne. Jen...Síla zvyku, haha!“ rozesmála se. Deerlingovi se na tváři objevil veliký úsměv, očividně byl dobře naladěný. Rin se posadila do trávy a prohlédla si ho. „Máš moc pěkný kožíšek...“ pochválila ho. Na to si Deerling taky sedl a zhluboka se nadechl. „No, tos ještě neviděla můj jarní kožíšek! Jsem celý růžový! A přes zimu hnědý! A strašně bych se chtěl vyvinout, viděla jsem někdy můj vývin?! Je ohromný!!!“ Začal básnit. Rin ho poslouchala a zavrtěla hlavou, že neviděla. Deerling to vyřešil následovně. Čumákem sáhl do její kapsy u pláště, kde nosila Pokedex a položila ho na zem. Otevřel ho a podíval se na Rin. „Podívej se, je to Sawsbuck!“ nadšeně čekal, co pokedex řekne o tomto vývinu. Rin byla ohromně překvapená, jak byl Deerling odrzlý. V klidu si sáhl do její kapsy a podal pokedex! Nicméně to nijak nekomentovala a začala poslouchat pokedex, co říká o Sawsbuckovi. Když Rin viděla, jak úžasně se mu mění rohy podle ročního období, byla totálně hotová. „Ááááw! To je nádhera!“ Pověděla zamilovaně. „Mohla bych si sáhnout na tvoji srst prosím?“ zeptala se s pokorou v hlase. Deerling se opět našponoval, očividně na sebe byl pyšný. „No jistě! Budeš koukat, jak se o sebe hezky starám!“ Pozvedl hlavu a zavřel oči. Upřímně se mu lidská přítomnost líbila. Věděl, že existují trenéři pokemonu a on se o tom chtěl dozvědět víc. Navíc Rin mu nesmrděla jako nějaká podvodnice nebo tak. Nechal se hladit a u toho zase žvanil: „Pin? Teda...Rin. Haha, Rin! Hele jak to chodí v zápasech? Proč se zápasí? Jak bych se mohl vyvinout?!“ Začal předníma kopýtkama nadšeně poskakovat na místě (stále u toho ale seděl, spíše tak podupával jakoby). Rin z něj byla stále více a více překvapená. „Eh...Jsi energický!“ Zazubila se a snažila se pobrat všechny jeho otázky. „No, musíš tvrdě trénovat, naučit se nové útoky, získávat zkušenosti. Většinou ti k vývinu lehce dopomůže trenér, protože ve dvou se to táhne lépe!“ Zazubila se. „Pak se vyvineš...No a ohledně zápasů, je to úžasné!“ To slovo úžasné doslova vykřikla. Milovala zápasy od té doby, co to vyzkoušela. Bylo to takové vzrůšo. Adrenalin, strach, nadšení...“No, probíhá to tak, že zápasíš proti jinému trenérovi. Máte určitý počet pokemonů, který můžou použít. Trenér musí volit podle typu protivníka – když už jeho pokemona zná – a musí být rozvážný. Nemůže být zbrklý, protože jde o to, aby vyhrál odznak. Chtěl bys nějaké vidět? Mám dva!“ Začala se pyšnit. Očividně na tom byli s hrdostí a pýchou podobně. Deerling bez přemýšlení přikývl a přisunul se zvědavě blíž. RIn vytáhla svoji krabičku na odznaky a otevřela ji. Jakmile se odznaky na sluníčku začaly lesknout, Deerling z nich nemohl spustit oči. „Žjóva! To je nádhera!“ Pochvaloval si. „A vždy se zápasí jen o odznaky?“ Rin se pousmála, byla ráda, že je tak zvědavý. „Nene, můžeš zápasit i proto, abys nabral zkušenosti. Prostě přátelský zápas. A taky existují koordinátoři. Moc o nich nevím, ale jednoho jsem potkala. Vím, že koordinátoři získávají místo odznaků takové pěkné stužky a jde jim o to, aby jejich útoky byly provedeny v co nejhezčí formě.“ Po dopovězení nastala chvíle ticha, kterou proboural jen kručící žaludek trenérky. Ta se za něj chytila a zazubila se. „Jejda, mám hlad. Nedáš si něco?“ Zeptala se. Deerling samozřejmě přikývl, Rin se mu začínala líbit. Sledoval, jak vytahuje koláč s bílou polevou a mlsně se oblízl. „Copak to je?“ Optal se a čichnul si. Nádherně to vonělo. „Je to koláč z Moomoo mléka, znáš to?“ Zeptala se ho a hledala něco, čím by ho mohla rozkrojit. „Neznám, ale vím, že existuje Miltank, který dává to mléko. Viděl jsem ho a povídal si s ním, ale nikdy jsem to nechutnal. Můžu si dát?“ Zeptal se. RIn se docela divila, že do koláče hned nestrčil čumák a nesnědl ho celý sám. Sice na rozkrojení nic nenašla, ale koláč prostě rukou rozpůlila a polovinu položila před srnečka. Usmála se na něj a pohladila ho za krkem. Ten se celý spokojeně zatetelil. „Nech si chutnat!“ Popřála mu. Sama si svoji polovinu snědla, bylo to jako pohlazení pro její hladový žaludek. I Deerlingovi moc chutnalo, měl od toho celou špinavou tlamičku. „Mobpl bf fkufit zápafit?“ Zamumlal s plnou pusou. Rin se začala zubit, vypadalo to vtipně. Nic mu na to neřekla, jen vytáhla ručník, a jakmile Deerling dojedl, tlamičku mu starostlivě utřela. „No, sám se na stadiony nedostaneš, musel by si mít trenéra, Deerlingu. Dal by sis ještě vodu?“ Navrhla mu a sama si jednu vypila. Deerling věděl, že se jídlo neodmítá – tedy, on nikdy neodmítal. Proto si vodu dal, ale vypadal nějak sklesla potom, co mu Rin řekla, že potřebuje trenéra. Když v tom zase začala Rin mluvit. „No, ale napadlo mě Deerlingu. Víš, chceš zápasit, já taky moc ráda zápasím. Víš, nechtěl by ses přidat do mého týmu? Mohli bychom spolu cestovat a užívat si. Samozřejmě i trénovat a zápasit...“ Pohlédla na něj. Čekala, jak na to zareaguje. Vytáhla jen prázdný pokeball, který zvětšila. „Víš, kdyby ses rozhodl jít se mnou, byla bych moc ráda. Tady je pokeball, tak kdyby si chtěl, můžeš...“ Položila ho před něj.
-------
aplikovat koláč s moomoo mlékem, 2x soda

23 [A] Drobeček [A] Drobeček | 9. srpna 2017 v 14:14 | Reagovat

[22]: Deerling chvilku na pokeball zíral, pak ti ho vytrhl z ruky. "Můj!" zasmál se, šťouchl čumákem do tlačítka a zmizel v míčku. Gratuluji, chytila jsi Deerling!

24 Shinen Shinen | 12. srpna 2017 v 15:01 | Reagovat

1.Treecko
2.Charmander (Arya)
3.Pokéball

Společně s Charmander po boku se procházíme loukou, olemovanou stromy. Někde tu určitě bude, pomyslím si v duchu.  Procházíme kolem kříků, stromů, pár pokémonů jsme už potkali, ale pořád ne můj cíl. Povzdechnu si, tohle možná bude trvat dlouho. "Jakého pokémona vůbec hledáme?" zeptá se mě Charmander. "No, je zelenej...a vypadá jako taková...ještěrka...?"
"Bulbasaur?" zavtipkuje Charmander a rozhlíží se se mnou. Dostáváme se hlouběji do lesa, a ocitneme se na mýtině, když takhle Arya poklepe na mojí nohu. "Hele, není to tamten?" pošeptá a ukáže na Treecka na nižší větvi. "Jo, je! Super!" všimnu si keře, do kterého se schováme. "Nevšiml si nás!" pošeptám jí. "Máme mu zasadit nečekanou ránu?" optám se na její názor. Charmander pokrčí rameny. "No, vypadá docela silně. Myslím, že jeden uhlíkový útok ho nepoloží." řekne potichu a ušklíbne se. "Dobrá tedy. Charm-...Aryo, ukaž mu sadu uhlíkového útoku!"
Charmander vyskočí z keře a zároveň zasáhne Treecka uhlíkovým útokem. Ten se  lekne, padá z větve a jen tak tak se chytí té větvi pod ní. Vyšplhá na ni, zamračí se na Aryu a oplatí jí to jiným útokem na dálku. "Vyhni se a předveď mu ještě jednou uhlíkový útok!"
Charmander na poslední chvilku uskočí a vystřelí na Treecka další uhlíky. Ten se  vyhne a honem seskočí na zem. Je docela rychlý, uznám v duchu.
Treecko se hbitě rozběhne k Aryii, připraven zaútočit. Kecám, je hodně rychlej. "Aryo, bacha!" vykřiknu, upřímně jsem nevěděla, jak zareagovat. Charmander se postavila do obranného postoje, Treecko byl v mžiku u ní a napřahoval ruku. Jednou ji zasáhl, podruhé ji Charmander zablokovala rukou svou. Oba se teď na sebe mračí, asi přemýšlejí, jak budou pokračovat. Zatím se jen přetlačují, měří síly. A já jen přemýšlím, co dělat. Vypadají docela vyrovnaně. A hodně na mě závisí, jak se to vyvine. Musím se uklidnit.
Ti dva se stále přetlačují, něco zkusit musím. "Aryo, škrábavý útok!"
Arya nic. Jak taky mohla, vzájemně se drží a přetlačují. Když v tom Charmander jednu ruku uvolnila z jeho sevření a trochu ho škrábla, což Treecka donutilo ji pustit úplně a oddálit se. "Výborně, holka!" pochválím ji, Charmander jen zapáleně sleduje Treecka. Ten si odfrkne, provokativně se usměje a rukou jí naznačuje, ať jde na něj.
Arya se zamračí, už by startovala, kdybych ji neupozornila. "Pravidlo síly číslo..eh, jedna třeba. Nikdy nedělej to, co protivník chce, abys udělala!" Charmander se zarazí a zůstane stát. Daruje Treeckovi také svůj provokativní úsměv. Ten však vyskočí a začne běžet kolem, obdivuhodnou rychlostí. Bum, používá na Charmander útok z dálky. "Vyhni se!" vykřiknu co nejrychleji, ale Charmander to nestihla, sotva ji Treecko zasáhl útokem na dálku, už k ní zase běží s plánem zranit ji i na blízku. "Aryo, jsi v pohodě? Musíš se mu vyhnout!" Charmander lehce kývne, sice trochu uskočí, ale i tak ji Treecko trošku zasáhne, díky čemuž spadne. Treecko se jen usmívá. Jde ale vidět, že na tom není taky nejlépe, ta rychlost ho trochu vyčerpala.
Co to o mně Charmander říkala? Strategická trenérka. Musím se vzchopit. "Aryo, tipuju si, že jeden z tvých snů je co být nejsilnější. Proto tady nesmíš prohrát. Věřím ti." oznámím vážným hlasem. Každý někdy prohraje, samozřejmě. Ale my využijeme štěstí začátečníka, dneska neprohrajeme, pomyslím si.
Charmander tahle slova nejspíše motivují, odhodlaně vstane, zavrčí a zaujme bojový postoj. Najednou, jakoby se oheň na jejím ocase trochu zvětšil. Nebo se mi to zdá? "Skvělé, nyní mu předveď pořádnou salvu uhlíků!" Arya začne vystřelovat uhlíky, Treecko se snaží uhýbat, nejprve poskakuje na zemi, pak skočí na strom, Charmander s uhlíky přestane. Treecko opět používá svůj útok na dálku. "Odraž ho uhlíky!" Arya vychrlí sérii uhlíků, jejich útoky se ve vzduchu odráží, oba stále pokračují. "Je to o síle! Předveď mu pořádné uhlíky a překonej jeho útok!"
Arya zatne pěsti, poslední své uhlíky zesílí, zruší tím jeho útok a zasáhne ho, Treecko uklouzne z větve a spadne na zem. Myslela jsem, že už to máme v kapse, Treecko se však ale ještě postaví, zjevně už vyřízený. Oba jsou. "Nenech ho se vzpamatovat! Uhlíky a škrábavý útok!" Charmander vypálí uhlíky, Treecko se jim vyhne, Charmander za ním běží jak nejrychleji může a zasáhne jej škrábavým útokem. Ten už Treecko nestihne zablokovat a padá k zemi. Nebudem ho už víc trápit, zkusím to. "Výborně, Charmander. Aryo." řeknu trošku udýchaně.
Hodím na Treecka pokéball. Já i Arya ho sledujem.

25 [A] Enwy [A] Enwy | 12. srpna 2017 v 15:22 | Reagovat

[24]: Treecko se chytil. Gratuluji, chytila jsi Treecko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."