Route 6

6. května 2017 v 12:37 | Enwy
Související obrázek
Po vulkánech následuje led a sníh. Ve věčně zasněžené krajině se nachází mnoho vodních a ledových pokémonů, kterým chlad příliš nevadí. Nedaleko se nachází Ice Rock, známý pro svou jedinečnost vyvíjet Eevee do Glaceonů. Jezera a řeky jsou zde zamrzlé a proto, pokud chcete rybařit, potřebujete nějakého ledoborce, který vám udělá do ledu díru.

Ve dne = 6 až 20 hodin | V noci = 21 až 5 hodin
K rybaření potřebujete prut! (K zakoupení v Survival Shop)
Ve dne...V noci...Rybaření
- Jynx; Lv. ???
- Vanillite; Lv. 1-20
- Cubchoo; Lv. 1-15
- Swinub; Lv. 1-10
- Psyduck; Lv. 1-100
- Lotad; Lv. 1-10
- Haunter; Lv. 10-25
- Ducklett; Lv. ???
- Bibarel; Lv. ???
- Basculin; Lv. 1-10
- Basculin; Lv. 1-10
- Wooper; Lv. ???
- Luvdisc; Lv. 1-20

Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Refril Refril | 13. května 2017 v 16:01 | Reagovat

1. Poliwag
2. Chikoritou
3. Pokeball obyč

Prochazeli jsme se po ulici, když jsme prochazeli kolem malého rybníčku. Podívala jsem se na Bellatrix. ,,Co kdybychom se tam spolu zašli podivat vypada to dobře."  Bellatrix přikývla vydali jsme se k rybníčku. Po pár krocích jsme došli k břehu rozhledli jsme se po okoli a náš pohled utkvěl na Poliwagovi na břehu kus od nás. ,, To by byl skvělí nový kamarád. Zkusíme ho chytit." Bellatrix přokývla a společně jsme se rozběhli směrem k němu.  
Zastavili jsme se kus od něj a ja zvolala. ,,Poliwagu pojď si dát zápas." Ten se otočil a bojovně se nam postavil. ,, Bellatrix jdeme na to." Na má slova skočila Bellatrix předemě. Poliwag se nerozpakoval a hned vyslal vodni pumpu na Belkatrix. ,,Rycle uhni a vyšli listovou břitvu." Bellatrix jen tak tak uhnula a rázně švihnula rázně lístkem. Její listová břitva  byla rychlá, ale né dost. Zasáhla piliwega do ocásku. Poliwag zakolísal a upadl. Rychle se však postavil a vyslal bublinky na svou soupeřku. ,, Bellatrix rychle uskoč. Vyšli listovou břitvu popběhni a vyšli další." Bellatrix rychle uskočila. Vyslala břitvu ladně a rázně a zasáhla poliwega. Ten odletěl a tvrdě dopadl. Mezitim Bellatrix přemistila a vyslala další listovou břitvu. Jelikož se ještě nezmatořil, tak ho zasáhla i ta další listova břitva. Poliwag tvrdě dopadl. I po dvou zasazích se vyškrabal na nohy a vyslal bublinky. Ty zasahli Bellatrix, ale tu to jen trochu posunulo. Poliwag vyslal další bublinky, po je jich vyslani bylo vidět, že těžce oddychuje . ,, Bellatrix listovou břitvu a znič ten bublinkovy útok a pak dvě salvy na poliwega." Bellatrix uposlechla. Prvni salva zničila bublinky a k zemi padali drobne kapky. Druhá salva zasáhla poliwaga, kterého to odhodilo a on opět tvrdě dopadl na zem. Posledni salva ho znova zasáhla a odhodila ho o další kus.
Sáhla jsem za opasek uchopila pokeball přiběhla jsem bliž a hodila jsem ho přímo na něj. S Bellatrix jsme všechno nedočkavě pozorovali.

2 Enwy Enwy | E-mail | Web | 13. května 2017 v 16:40 | Reagovat

[1]: Poliwag se chytil. Gratuluji!

3 Felawën Felawën | 5. listopadu 2017 v 19:50 | Reagovat

1. Buizel
2. Flaaffy
3. užití Lure ball

Bylo to nedávno, co jsem si procházela věci, které jsem vlastnila. Krom pokéballů, trochy jídla a peněz jsem našla mezi věcmi i rybářský prut. Zaujatě jsem ho chvíli zkoumala. Přece jen to byla doba, kdy jsem si ho prvně pořídila a od té doby jsem ho nestihla provětrat. Byl nejvyšší čas vyzkoušet jeho kvality. Proto jsem se i s ostatními pokémony vydala na cesty skrz cesty. Nakonec se mi zalíbilo v Route 6. Byla to příjemná změna od věčně zelených a teplých krajů. Zachumlaná v zimní bundě s rukavicemi a kulichem přes uši jsem se brodila sněhem směrem k nedaleké řece. Naštěstí tu nebyla taková zima, aby celá kompletně zamrzla. Vytáhla jsem svojí rybářskou výbavu a začala připravovat návnadu. Kluky jsem radši při příchodu schovala do pokéballů. Přece jen si ještě stále nejsem jistá, nakolik dokáží snést rozdílná klimata a teploty. Jsme spolu krátce.

Nahodila jsem svou udici poprvé a trpělivě vyčkávala na břehu na svou příležitost. Čas ubíhal a jen sem tam mi něco zacukalo za návnadu, ale bylo to pryč dřív, než jsem vůbec mohla prut zaseknout a začít svůj úlovek vytahovat. Několikrát jsem musela vyměnit návnadu a pokračovat ve své trpělivosti, která byla nahlodávána rostoucím chladem a zimou, která se mi dala do nohou. Nicméně má trpělivost a snaha byla korunována grandiózní příležitostí. V jednu chvíli mi začal škubat prut v ruce a já rychle zasekla. Zbytek už bylo jen o hrubé síle a kousku štěstí, kdo náš zápas v přetahované vyhraje či zda vlasec povolí.

Bojovala jsem, seč mi síly stačily a tvor mnou vytahovaný též. Přesto štěstí stálo dnes při mně a mě se povedlo až na říční břeh vytáhnout Buizela, který se zmítal a protestoval. Jelikož jsem si zjišťovala už ve městě, jací tvorové zde žijí a které se dá rybařením získat, již jsem věděla, po jakém pokémonovi sáhnu, aby vybojoval dnešní bitvu. „Flaaffy, dnes bude tvá premiéra.“ Pronesla jsem, když jsem svou ovečku uvolňovala z pokéballu. Ten na mě překvapeně pohlédl. Bylo to doopravdy poprvé, kdy čelil nějakému cizímu protivníkovi. „Hodně jsi na sobě pracoval, to zvládneme.“ Pousmála jsem se a vztyčila palec na známku podpory. Prut jsem mezitím zahákla mezi větve blízkého stromu, tak abych o něj nepřišla. Na druhou stranu díky tomu Buizel nemohl rovnou prchnout a boj tak musel ustát až do samého konce.

„Flaaffy připrav se, tento pokémon nebude z nás nadšený. Ne po takovém nedobrovolném vytáhnutí na břeh.“ Upozornila jsem ho, zatímco se Buizelova inteligentní očka do nás zabodávala a hodnotila situaci. „Jako první použij Thunder Wave.“ Navedla jsem Flaaffyho tiše, abych se vyhnula Buizelově obraně, která by vzešla z předčasného naivního varování mým výkřikem. Než se kdo nadál, Flaaffy už pracoval na svém elektrickém výboji, který zasáhl Buizela stále hodnotícího vzniklou situaci. Ten vypískl a chvíli vrávoral, jako by měl spadnout. Bylo na něm vidět, že je značně paralyzován a tak byl čas využít příležitosti dál. „Tackle“ Poručila jsem další útok a sledovala, jak Flaaffy chvatně zaútočil. Skrz pootevřených Buizelových úst unikl další bolestný sten, na druhou stranu se mu cit vrátil a využil Flaaffyho blízkost k tomu, aby mohl zaútočit ocasem. Flaaffy vyjekl a s žuchnutím dopadl do sněhu. „Thunder Shock!“ Vykřikla jsem poplašeně, protože nyní byla má ovečka bezbranná a Buizel rozhodně nemínil váhat. Doufala jsem, že se mu útok podaří… jeho poslední záchrana…

Zvonilo mi v hlavě takovým způsobem, že mi chvíli trvalo, než jsem byla schopná určit, komu to vřeštění náleží. Buizel se zmítal pod silným elektrickým výbojem, zatímco se Flaaffy stavěl chvatně na nohy. Trochu mu to na sněhu klouzalo, takže když už konečně stál, rychle ještě začal užívat Tackle, aby nedal tomu proradnému Buizelovi druhou stejnou příležitost k útoku. Završil to ještě Thunder Wave, aby se mohl vzdálit do bezpečné vzdálenosti. Díky paralýze ho Buiselův Water Gun minul jen o pár čísel. Má ovečka se natolik poděsila, že sama začala sršet výboji, kdy silnější z nich zasáhl naposledy Buizela, který klesl do sněhu. Síla toho výboje se donesla až ke mně, kdy mi rozbrněl prsty na rukou, které již svíraly Lure ball. Hod se díky tomu o maličko opozdil, ale ne o moc. Většinu té dávky schytal chudák vodní pokémon.

4 [A] Enwy [A] Enwy | 6. listopadu 2017 v 20:01 | Reagovat

[3]: Buizel se nenechal a i přesto, že byl značně oslaben a v typové nevýhodě, vyskočil z pokéballu a bojoval dál.
Chytání pokračuje.

5 Felawën Felawën | 9. listopadu 2017 v 14:39 | Reagovat

[4]: Chvíli to vypadalo nadějně, že by se mi podařilo Buizela chytit, ale nakonec tomu tak nebylo a já jen udiveně chvíli koukala. Aby ne, něco takového se mi stalo prvně. Mezitím jsem slyšela, jak prut zašustil ve větvích, jak se povolil. Přece jen díky tomu, že pokémon alespoň na chvilku zmizel v pokébalu, vlasec i s háčkem již Buizela nejistily, aby nemohl zdrhnout. A tak mi prut nyní jak leklá ryba líně visel mezi větvemi, kam jsem ho prve zapřela, abych měla ruce prázdné.

"On se nechytil?" Uniklo Flaaffymu z tlamičky přesně to, co jsem si myslela. "Ne." Souhlasila jsem s ním tiše lehce překvapeně. Buizel našeho zkoprnění využil k tomu, aby se dostal k Flaaffymu a použil na něj opět svůj útok ocasem. Naštěstí se Flaaffy stihl včas vzpamatovat a tak Buizelův nynější útok odstartoval druhou vlnu bojů. "Využij příležitosti a použij Tackle!" Vykřikla jsem, když byl opět zahájen útok na blízko. Muselo se využít každé příležitosti, abychom byli úspěšní. Flaaffy ani nepřikývl, spíš rovnou intuitivně zaútočil na buizela, který po Flaaffym ve stejnou chvíli skočil, takže to nyní vypadalo, jak rvačka chlapců. Vřískot, vylétávající sníh do vzduchu, všude tlapky, ouška ocasy, ale nikde nebylo jasně vidět, kdo by mohl být potencionálním vítězem. Vypadalo to, že nějaké racionální způsoby boje byly zapomenuty. Přešlo se na pubertální lidskou úroveň. Využila jsem té chvíle zmatku a přiblížila se k těm dvěma, rychle jsem v rozrytém sněhu hledala ztracený pokéball. Dalo mi to chvíli zabrat. Mezitím se ječení,vřískání a zmítání jen více a více stupňovalo, než vyšlehlo několik elektrických výbojů, jak Flaaffy celý naštvaný, ztratil sebekontrolu a začal používat své útoky, jak mu přišli pod tlapku. Poté zase bylo další vřískání. Tentokrát Buizelovo bolestné. Poté opět lítal sníh kolem a pak voda a pak elektřina... Takovou šílenou bitvu jsem vživotě neviděla. Sama jsem netušila, jak mám do ní zasahovat. A tak když jsem uviděla Buizelův hřbet, chvatně jsem po něm hodila pokéball. Jestli to vyjde alespoň na podruhé, budu mnohem radši, než bych byla napoprvé. Můj malý beránek... v jakém ho proboha najdu asi stavu?

6 [A] Enwy [A] Enwy | 10. listopadu 2017 v 6:51 | Reagovat

[5]: Buizel se nakonec vzdal. Gratuluji, chytila jsi Buizela.

7 Slaanesh Slaanesh | 25. února 2018 v 1:26 | Reagovat

Chytání Hauntera
Přátelstvím
normální ball

Pomalu jsem kráčel cestou. Nijak jsem nepospýchal, jelikož aktuálně pro mně byla samotná cesta cílem a já jsem nemínil jít ke svému cílu krátší cestou. Věděl jsem totiž, že jednou by se mi to nevyplatilo. Rozhlédnu se po okolí, po nádherné bílé krajině, a vydechnu. Dech narazí na masku a zahřátý vzduch se mi rozlije po kryté části obličeji. Aspoň nějaký způsob jak se trošku zahřát. Pomyslím si a snažím se nemyslet na to, že díky této malé, i když velice příjemné, chvilce začnu cítit mráz, ještě intenzivněji než předtím.
Tentokrát jsem tu nebyl kvůli chytání pokémonů nebo snad kvůli tréninku s nimi, dnes jsme měl trénovat jen já sám. Jak jsem zjistil, tak poslední vývojové stádium Gastlyho vysává ze svého okolí teplo, což přece jenom není u ducha nic neobvyklé, tak jsem se rozhodl sám trénovat na tuto situaci a rozhodně pro to není lepší místo, než krajina věčného sněhu. Když jsem si to promýšlel, tak to vypadalo jako daleko lepší nápad, než se jeví teď. Pomyslím si a přitáhnu si k sobě plášť jelikož zafouká vítr a pěkně mně profoukne. Špatný nápad. Dodám si v duchu a opět se trochu rozejdu, ať se trochu rozpohybuji a aspoň trochu se zahřeji.
Ušel jsem další půl kilometr cesty, když tu náhle začala prudce sněžit. Chvíli jsem se pokoušel se sněhem zápasit, ale ujdu jen pár kroků a jsem víc unavený, než za předchozí půl kilometr. Schoulím se k zemi a rukou pořádně skrytou v rukavici si otřu sníh z masky. Na tohle ses přeci připravoval. Pokusím se v duchu povzbudit, ale zkoušet si něco takového v teple a v terénu byl velký rozdíl, na který jsem se rozhodně nedokázal připravit.
Největší potíže mi dělal vítr, který mi metal bez přestání sníh do očí, což mi samo o sobě ztěžovalo práci, která byla již i tak díky promrzlým rukoum dost těžká.
Nakonec se mi to ale přece jen povede a odhrnu si malí kousek cesty, tak abych se do něj vešel a následně jsem si do té díry lehu a zachumlal jsem se do pláště. Pak jsem zavřel oči a nechal jsem na sebe padat sníh. Věděl jsem, že se mi nic nemůže stát, tolikrát jsem se na to ptal, zkoušel jsem si to pod dozorem odborníků, že jsem správně odizolovaný a tak se mi nepromočí plášť a já neumrzu, ale i přes to vše. Ve mně neustále sílil můj strach, strach že jsem přece jenom něco udělal špatně, že jsme přece jenom neodizoloval dokonale. Každou minutu co mně zasypává sníh musím bojovat se zrůstající panikou. Jednou se málem pohnu, tak že bych porušil svou izolaci a pak bych patrně umrzl, ale ta představa mně nakonec tak moc ochromí, že už se ani nepohnu. V nastalém tichu si v duchu počítám vteřiny, abych nějak zaplnit čekání než přejde bouře. Velký problém byl v tom, že pokud bych se vyhrabal příliš brzo, tak bych vylezl přímo do prostřed zuřící bouře, což rozhodně nebylo něco co bych si chtěl zažít. Nakonec se mi zavřou oči a já usnu.
Nevím jak dlouho jsem spal, ale nakonec mně probudí pocit tepla, jelikož jsme si svou malou dutinku pod sněhem už vyhřál svým tělesným teplem. "Umřel jsem?" Zamumlám slabě pro sebe, když zaregistruji teplo. Samozřejmně jsem neočekával, že by mi někdo odpověděl, koneckonců kdo by taky mluvil ke zmrzlé mrtvole. Ale k mému šoku, mi přece jenom někdo odpoví. "Neřekl bych." uslyším klidný a možná skoro až přívětivý hlas. "Aha." zamumlám, jelikož zatím nevidím, kdo to mluví. "Kde jsi?" zeptám se následně uslyším. "Přímo tady." odpoví hlas a následně ucítím jak mi něco olízne obličej, nebo přesněji masku a vlasy. "Wau." vyjeknu překvapeně zakloním se, chvilku bojuji s tíhou sněhu a následně se vynořím do půl trupu zabořený ze sněhu. "Co to, kdo jsi?" vyhrknu ze sebe překvapeně, jednak z olíznutí a jednak z toho, že venku je opět zima a já už nejsem pěkně zakutaný ve své vyhřáté komůrce. "Haunter, očividně?" zeptá se tázavě pokémon a následně se objeví kousek ode mně. Stejně jako já do poloviny těla ponořený ve sněhu.
"Haunter." zopakuji stále ještě neschopen se vzpamatovat z toho jak. "Jeden by skoro řekl, že ti zamrzl mozek. To nebyl rozumný nápad spát tam dole." Poznamená a pobaveně se zašklebí. "Možná bys mi mohl poděkovat." nadhodí a dál se šklebí. Konečně se mi podaří se vzpamatovat a tak trochu zavrtím hlavou. "Nic by se mi nestalo." řeknu a začnu se škrábat ze závěje. "No, ale to by se teď asi mohlo změnit, jelikož tím jak jsi mně vyděsil, tak se mi dostal sníh pod oblečení." Haunter se zatváří ublíženě. "Jasně, takže za to můžu já co? Jeden najde někoho pod sněhem, chce mu pomoct se dostat z pod sněhu a pak mu to budou ještě vyčítat. Jak to říkáte? Pro dobrotu na žebrotu." Po jeho slovech si jen povzdechnu. "Já to tak, nemyslel, cením si tvé pomoci, ale co kdybys před tím než někomu svou pomoct vnutíš, tak se ho zeptat jestli o ni vůbec stojí?" zeptám se a dám do hlasu trochu omluvný tón. Přece jenom mně na jednu stranu pravdu. Kdybych se na to pořádně nepřipravil, tak by mně tím zachránil život, tedy pokud bych v tu chvíli ještě nějaký měl.

8 Slaanesh Slaanesh | 25. února 2018 v 1:27 | Reagovat

[7]:"Hm." vydá jen Haunter a kompletně vyleze ze závěje. Trochu překvapeně zamrkám, jelikož teď když byl celí venku, tak jsem si teprve všiml jak velký je. Možná i větší než já. Pomyslím a následně se rozhlédnu po okolí, i když jsem si zamozřejmně neuvědmil, že on se vznáší ve vzduchu zatímco já se potápím ve sněhu. Vzhledem k tomu, že nastala tma, tak jsem toho moc neviděl. Polknu slinu a znovu se rozhlédnu. "Měl bych se přesunout někam jinam." řeknu a pokusím ze dostat trochu sněhu z oblečení. "A proč pak? To se ti tady už nelíbí?" Zeptá se Haunter. "Mám promočené oblečení nebo aspoň brzo mít budu díky sněhu, který se mi dostal pod plášť. A potřebuji najít nějaké místo na, kterém bych se mohl zahřát." řeknu a pomalu se rozejdu. Cesta je namáhavá, jelikož se neustále propadám do sněhu.
Po dvěstě metrech se zastavím a podívám se zpátky na Hauntra, který na měl zavolal. "Jdeš špatným směrem, suchá jeskyně je tímto směrem." řekne a pobaveně se zašklebí.
Trochu nevěřícně se na něj dívám. "No vážně, pokud kecám, tak si mně klidně chyť." řekne Haunter a pomalu se rozletí ukazovaným směrem. Jeden, dva údery srdce počkám, než se za ním rozběhnu, ale sníh mně brzo zpomalí opětovně do chůze. "Tak počkej na mně." zavolám na něj zatímco se přibližuji, tedy přibližovat se začnu až on zastaví, ale to je nepodstatné. Následně pak už jdu pod vedením Hauntra. Cesta ubýhá pomalu a namáhavě, ke konci cesty k jeskyni se už jen unaveně potácím a skoro ani nezaregistruji, že jsem vylezl ze sněhu. Unaveně se opřu a svezu se po stěně dolů, přičemž úplně ignoruji výčnělek, který mně tlačí do zad.  "Neměl bys zůstávat tady, jsi ještě blízko východu, měl bys jít hlouběji." Znělo to logicky a můj mozek byl příliš unavený tím, aby přemýšlel nad jeho změnu výrazu. Ani jsem ho nedokázal popsat, jen jsem okrajově zaznamenal, že vypadá jinak. Zvednu se a opírajíc se o stěnu se vydám hlouběji do jeskyně. Krok, přesunu váhu, krok, přesunu váhu, dálší krok a najednou zjišťuji, že se nemám o co zapřít. Rychle hmátnu rukou, ale jak se ukáže rychlé to bylo jen v mojí hlavě a následně už se řítím dolů přírodním komínem, do kterého jsme spadl. Pád se brzo zastaví a i když nebyl příliš velký, tak stačil na to, aby ze mně vyrazil zbytky vědomí, které mi do teď ještě zbývali.

Smích z dobrého vtipu, který se ke mně nese skrze komín neslyším a ani na něj kvůli svému bezvědomí nijak nereaguji, což Hauntra zneklidní a sletí dolů. "Jsi v pořádku?" žádná odpověď. "Ale no tak je mi jasné, že to jen předstíráš, vždyť se ti nemohlo nic stát." řekne trochu zneklidnění Haunter. "Ehm?" vydá a příletí ke mně blíž, jelikož čeká, že pak na něj vybafnu, abych ho vyděsil, ale já nic. Hauntovi se začne vzdouvat panika. "Snad jsem ho nezabil. Jen to ne, to by mi zase rok nedal jídlo. Klid Hauntře z toho se nějak dostaneš, budeš předstírat, že ho neznáš. Vždyť ti nemůže dokázat, že jsi ho sem zavedl ty, ne?" začne Haunter mluvit sám pro sebe a po celou dobu neklidně poletu, jak si uvědomuje, že tohle mu nevyjde. Pak si všimne toho, že já jsem se mezitím schoulil do klubíčka, abych se aspoň trochu zahřál, čím odhalím poraněné stehno z pádu. "Žije, rychle musím ho přívést." řekne nyní rozhodně Haunter a následně co nevyší rychlostí zmizí ve tmě.
O deset minut později se začne vracet, což bych kdybych byl při vědomí prvně slyšel, jeho. "Rychle, pospěš." jenž se opakovaně rozléhalo nešlo neslyšet. Chvíli na to se objeví světlo a následně i Haunter se starým mužem. "Je zraněný." podotkne Haunter, když se na něj muž naštvaně podívá, ten si jen povzdechne a začne mně ošetřovat.
"Tak a teď ho odnesu.Bude potřebovat pořádné teplo, aby se pořádně prohřál." řeknu a začne pode mně sunout ruky, aby mně nadzvedl. "Počkej a nebylo by lepší ho nechat?" Muž jen překvapeně zamrká. "Neposlouchal jsi mně potřebuje teplo, jinak umře." řekne muž a dá důraz na každé své slovo. "Ale, ale...co když si poranil páteř, tak bychom s ním neměli hýbat ne? A oheň můžeme tady ne?" Muž se na něj podívá a pak si povzdechne. "Proč chceš aby tu  zůstal?" zeptá se a hned se mu dostane odpovědi. "Přece kvůli jeho zdraví." Muž zavrtí hlavou a následně se s pochodní rozejde pryč.

9 Slaanesh Slaanesh | 25. února 2018 v 1:27 | Reagovat

[8]:Probudí mně opět pocit tepla, tentokrát je to ale teplo ohně. Trochu se pohnu a následně bolestí zaúpím, jak mně zabolí poraněné stehno. "Ha už jsi vzhůru. Máme málo času." začne hned Haunter a přiletí ke mně. "Poslouchej, on za chvílu přijde a pokud se tě bude ptát, tak řekni, že jsem ti to říkal, že v tom komíně jsou udělané úchyty." vychrlí rychle, dřív než stihnu ale něco říct, Haunter uslyší kroky a zavolá. "Pospěš už se probral." Korky zrychlí a po chvíli se již objeví tentíž starý muž, jenž mně dřív ošetřil. "Jak se cítíš? Můžeš se hýbat?" zeptá se, na což já po odzkoušení jen souhlasně přikývnu. "Dobře, tak vyrazíme zpátky." Zmateně zamrkám, ale to už mi muž pomáhá se postavit. "Děkuji vám za pomoc, kdyby nebylo vás a vašeho Hauntra, tak bych tu patrně umřel." řeknu a pomalu se rozejdu. "Není můj. Pouze ke mně občas přivede nějaké zbloudilé duše a já mu za to dávám něco k jídlu." Odvětí muž. "Aha." řeknu a pak již jdu mlčky, abych šetřil síly. Po pár zákrutách se dostaneme k baráku. Dáli se to tak nazvat. Ve své podstatě se jedná pouze o dřevěné stěny, které jsou uvnitř druhého vstupu do jeskyně, čímž vznikla chata, ve které ten muž žil. Posadí mně na dřevěnou lavičku a já si unaveně oddychnu.
"Co jsi tu dělal? Takhle sám, to je dosti nebezpečné." zeptá se muž. "No trénoval jsem, chtěl jsem si trochu víc přivyknout na zimu."Muž vybuchne smíchy. "Tak to sis vybral špatný způsob na otužování." poznamená, když se uklidní. "Klidně by stačilo se polévat studenou vodou a účinek by byl stejný, nebo spíš lepší, jelikož u toho by ti nehrozilo, že bys umřel." Jen rozpačitě přikývnu. "Každopádně ještě jenou bych vám chtěl poděkovat za pomoc." Ale není za co, koneckonců je to moje práce." Překvapeně zamrkám. "Vaše práce?" "Jistě jsem záchranář. A máš docela štěstí, jelikož zítra pojedu do města, takže tě tam hodím." Přikývnu a převezmu si od něj hrnek čaje, který mi nalél. "Tu válnici jsi přečkal v jeskyni?" Slabě zavrtím hlavou. "Zahrabal jsem se." Teď se zatváří překvapeně muž, jehož jméno dosud nepadlo a mně přišlo divné  se na něj ptát dřív než se on zeptá na mé. "Chytré řešení, zdá se že ses na to přece jenom trochu připravil." řekne a souhlasně přikývne. "tak jak ses dostal do jeskyně?" "Tady Haunter mně k ní přivedl." řeknu a záměrně vynechám část, ve které mně Haunter vyděsil. "A pak tě dovedl do jeskyně." přikývnu a dodám. "A pak mi popsal jak se dostat dolů, což se mi povedlo jiným způsobem." řeknu a trochu ztiším hlas u konce. Sice bych mu to rád nějak oplatil, ale...ale co. Pomyslím si a zaženu myšlenku na pomstu stranou, to prostě nebyl můj styl.
Zbytek dne proběhne docela klidně, muž udělá jídlo, o které se s mnou a Hauntrem podělí, následně ještě krátká debata, během které se ke mně Haunter projevoval velice přátelsky. Což jsem si přeložil jako vděčnost za to, že jsem ho nepráskl a následně jsem usnul. Přičemž poslední věc, na kterou si pamatuji bylo jak mně Haunter zakrývá.

Proberu se až další den, kdy pojím již nachystané jídlo, jelikož muž už je dávno vzhůru a připravuje vše potřebné na odjez. "Tak mně napadlo, co kdyby na tebe Haunter dával na cestách pozor? Včera to vypadalo, že si celkem rozumíte?" nadhodí muž a následně odejde s věcmi do svého auta. Já jen překvapeně zamrkám a podívám se na Hauntra. "Ehm, chceš se mnou cestovat?" zeptám se, i když nečekám pozitivní odpověď, jelikož jsem jeho včerejší chování považoval spíš za divadílko. Ale i tak vytáhnu prázdný pokéball.

10 [A] Enwy [A] Enwy | 25. února 2018 v 12:11 | Reagovat

[7]:[8]:[9]: Haunter se chytil.
Gratuluji, chytil jsi Hauntera.

11 Rory Rory | 13. května 2018 v 16:06 | Reagovat

1. Wooper
2. Bayleef Nike (Lilith sa zúčastňuje ako pozorovateľ/morálna podpora)
3. (Lure ball) „Nike, Nike, Nike, brzdi!“ Lilith pochopila, že som už úplne na nervy, a zdvihla Nike do vzduchu, aby okolo mňa nebehala. „Uii!“ vypískla Nike, no po jednom zazretí od Lilith sa ukľudnila. „Už ma môžeš pustiť...“ povedala pokojnejšie a Lilith si oddýchla. „Konečne. Mala by si zhodiť, si strašne ťažká!“ – „To sú svaly! Svaly sú ťažké!“ bránila sa hneď Nike, no zároveň mala podivne odhodlaný výraz, ktorý ma celkom desil. „Pff, jasné... Rory, čo ideme robiť?“ prebehla k mne Lilith a prehodila mi ruku okolo pleca. „Chytať vodných pokémonov!“ ukázala som na prút, ktorý už bol polovične vo vode. „Naposledy sme si to celkom užili, nie?“ Nike nadšene sledovala prút. „Poďme, rýchlo, rýchlo, rýchlo! Môžem zápasiť ja? Prosííím?“ Prikývla som. „To som plánovala. Ako trávny pokémon máš celkom výhodu nad vodnými. Musíš si ale uvedomiť, že typová výhoda ti nebude pri žiadnom zápase stačiť. Dnes to bude taký mini test, či sa dokážeš poriadne sústrediť... a ak sa ti to podarí, môžeme skúsiť aj niečo viac, dobre?“ – „Zápas s Lilith!“ vyjakla nadšene Nike a Lilith začala prevracať oči. „Ako keby si mala šancu, pfff....“
Lilith a Nike sa dohadovali, a ja som sa radšej otočila k prútu, ktorý sa jemne triasol. „Hej, dievčatá, nechcete sa radšej venovať chytaniu?“ Obidve sa ku mne zvrtli a Lilith mi v momente pomohla pokémona vytiahnuť. Obidve sa zarazili. „Eeeh? A toto je čo?“ rozosmiala sa Lilith a následne dostala od malého Woopera ranu vodným prúdom priamo do tváre. „Tak to pardón, ja som Wooper!“ zapišťalo to stvorenie roztomilo a urazene chcelo doťapkať späť do vody. „Hej, čakaj! Máme spolu zápas!“ skočila mu do cesty Nike a výstražne mu pred hlavu strčila ostrý list, ktorý mala na hlave. Ako keby sa mu vyhrážala mečom... brrr. „Môžeme to spraviť po dobrom. Vlez do pokéballu!“ mierne dupla a Wooper len vyplazil jazyk. „Ani omylom!“ zapišťal a vypálil po nej Muddy water. Nike sa oklepala. „Fujky...“ zakňučala nešťastne a potom na Woopera zazrela. „Do ballu! Šup, ináč nebudem taká milá!“ Wooper znovu potriasol hlavou. „Roryy, môžeme s ním už zápasiť?“ Prikývla som. „Niektorí z môjho tímu zápasia sami. Skús si to, musíš sama rozmýšľať, čím ho zasiahnuť, kedy sa vyhnúť a kedy útočiť. Ale neboj stále som tu, a keby sa niečo zvrtlo, povediem ťa, dobre?“ Nike prikývla a hneď na Woopera vybehla. Použila naňho Body Slam a zamačkala ho pod seba. „Bum,“ zasmiala sa, hrajúc pošetilosť, a pohmýrila sa. Wooper pod ňou nešťastne zapišťal. „Hej! Zlez so mňa, tučko!“ pokúsil sa dostať von, no Nike ho prednou nohou pricapla na zem. „Pôjdeš do pokéballu?“ – „Nikdyyy!“ zareval Wooper a Nike z neho zoskočila, len aby naňho vyslala Razor leaf. „Do pokéballu!“ – „Nieeee!“ Wooper odletel smerom ku mne a skoro ma zrazil, keby ma Lilith nestiahla na stranu.  „Do ballu!“ vyhúkla Nike znovu a vyslala po ňom ďalší Razor Leaf. „Nie!“ potriasol hlavou a znovu odletel. Nike k nemu pribehla a znovu naňho použila Body Slam. „Mohol by si trochu spolupracovať? Ak ťa zvládnem poraziť a Rory ťa chytí, budem môcť mať skutočný zápas!“ ďobla ho rokom listu, čo jej trčal z hlavy. „Tak. Sa. Nechaj. Chytiť!“ s každým slovom doňho udrela nožičkou a nakoniec doňho vypálila ďalšiu sériu razor leafov, a Wooper, keďže sa nemal ako uhnúť, dostal plný zásah. „Rory, rýchlo, hádž!“ vydolovala som Lure ball, no to už sa Wooper postavil. Kýval sa a vyzeral, že každú chvíľu odpadne, no aj tak na Bayleef vražedne zazrel. „Odmietam! Nenechám sa poraziť tučko ako si ty!“ – „To sú svaly!“ vyslala naňho Nike ďalší prúd Razor Leaf. „A nemáš na výber! Porazím ťa!“ znovu ho priľahla Body Slamom a kým v tej polohe zostávala, použila synthesis, aby načerpala energiu. „A teraz ťa porazím a Rory ťa chytí a ja budem mať svoj zápas!“ zvolala nedočkavo a vyskočila do výšky. Woopera priklincovala k zemi Razor Leafom a keď naňho znovu dopadla, od Woopera neboli počuť urážky, len bolestné vykviknutie. „Supeeer, Nike!“ začala nadšene tlieskať Lilith a ja som sa uchechtla. „Mám také tušenie, že keď Nike poriadne potrénuje, budeš mať konkurentku...“ Lilith potriasla hlavou. „Nie. Na mňa nemá. Ja som úplne najlepšia!“ hrdo zdvihla hlavu a potom zapískala. „Len doňho, Nike!“ Keď Nike z Woopera zliezla, zostal ležať na zemi. „Vzdávam... sa...“ zamrmlal nešťastne a Lilith vedľa mňa sa zakuckala. „Žeby ho až tak zmohla? Neverím... určite len blufuje!“ zavolala namosúrene a to Nike podnietilo k tomu, aby naňho vyslala ešte jednu sériu Razor Leafu. „A neopováž sa z pokéballu vyliezť!“ zahučala v momente, ako som vhodila Lure ball. Wooper v ňom zmizol a pokéball sa začal na zemi prevaľovať, no Nike naňho stála obozretne zízala, pripravená po ňom ňom skočiť. A Lilith vedľa mňa tiež.

12 [A] Drobeček [A] Drobeček | Neděle v 12:31 | Reagovat

[11]: Wooper se chytil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."