Route 5

6. května 2017 v 12:25 | Enwy
Výsledek obrázku pro pokémon gif

Chytaní pokémoni zde jsou z oblasti vulkánů. Vstupujte na vlastní bezpečnost.
Ve dne = 6 až 20 hodin
V noci = 21 až 5 hodin
Výsledek obrázku pro oddělovač png
charmeleon_xy_animated - Charmeleon
ponyta_xy_animated - Ponyta
litleo_xy_animated - Litleo
slugma_xy_animated - Slugma

V noci:
houndour_xy_animated - Houndour
gastly_xy_animated - Gastly
Výsledek obrázku pro oddělovač png
Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skugga Skugga | 7. července 2017 v 18:31 | Reagovat

Charmeleon
Shade
společně jsme šli po cestě k vulkánu, byli jsme rozhodnuti že do našeho týmu přibyde ohnivý pokémon  tak proč nejít k vulkánu nějakého ohnivého jistě najdeme. A skutečně jsme jednoho našli, byl to charmeleon. Vykulila jsem očka, kývla jsem na svého partnera. "Shade water pulse!" Shade zaútočil jako první charmeleon se však vyhnul a použil Ember "Double team!" křikla jsem , neptejte se mě jak ale charmeleon přesto Shadea zasáhl. "Shade ! water shuriken!" oznámila jsem mu rychle. Shade rychle vymrštil takže tentokrát zasáhl charmeleon. "Použij water pulse ještě jednou!" Shade ho použil ale water pulse se střetl  s plamenometem takže se utvořila obroská pára. "Double team a připrav se!" Pára se za chvíli rozplynula a Charmeleon stála v obklopení Shadeoovích kopií. "Shade water shuriken!" Shade ho sice použil, ale charmeleon vyskočila a  popálila Shadeho plamenometem. "No tak nevzdávej se Shade! Znovu Water shuriken nedej ji odpočinout!" Shade mě poslechl a začal střílet jeden water shuriken za druhým. Charmeleon se však statečně bránila, nakonec ji jeden zasáhl. Ale ihned použila Dragon rage. "Shade vyskoč!" Shade to nestihl, byl zasažen. "Shade nevzdávej se a použij double team ještě jednou!" Bylo to jen tak tak. "Water shuriken a plnou silou!" křikla jsem a Shade tentokrát trefil svůj cíl. "Water pulse!" pokračovala jsem ale tomu se charmeleon již vyhnula. "Nevadí! Zkus to znova water pulse Shade" pobídli jsem ho. Shade opět zaútočil ale charmeleon taky plamenometem! "Vyhni se !" Tentokrát to stihnul, a plně do obličeje zasáhl charmeleon. Ta se chvíli potácela ale vzpamatovala se a použila plamenomet. "Shade  vyhni se!" křikla jsem, stihl se vyhnout, ale v tu chvíli byl zasažen dalším plamenometem. "Shade nevzávej se stávej" povzbuzovala jsem ho, Shade po chvíli vstal. "Water shuriken a rychle prosím!" Požádala jsem ho a charmeleon tedy schytala další zápas tentokrát do břicha. "A ještě jednou water pulse!" Tentokrát Chamrleon použila Ember a útoky se střetli, ale po chvíli bylo poznat že náš byl silnější. "Shade ukonči to ! Water shuriken!" Křikla jsem a Water shuriken si našel i tentokrát cíl.
Vytáhla jsem ultra ball. "Let ultra balle!"

2 [A] Enwy [A] Enwy | 8. července 2017 v 7:28 | Reagovat

[1]: Charmeleon vyletěl z pokéballu. Měl stále síly, avšak již neschopen se vyhýbat. Vystřelil na Shadea uhlíky.

3 Skugga Skugga | 8. července 2017 v 9:27 | Reagovat

[2]: "Shade!" Krikla jsem když ho zasáhli uhlíky. Shade však ještě stal a já přemýšlela. Charmeleon se už nehýbala. "Shade water shuriken!"  Vykřikla jsem. Charmeleon dostala zásah, Ale i hned vypustila plamenomet. "Shade vyskoč!" I přesto jsem měla pocit že mu plamenomet zasáhl nohy. Ale nedal to na sobě znát.  "Water pulse!"  Krikla jsem, ten se nyní stretl z uhliky takže z toho byla zase pára. "Double team" zopakovala se situace jako předtím zopakovala. "Teď water shuriken!" Křikla jsem a zdálo se že water shuriken si našel svůj cíl velmi dobře. Charmeleon se však nevzdávala  a použila opět uhliky a Shade se tentokrát nestihl vyhnout. "No tak Shade vstavej!" Viděla jsem jak proti němu doslova letí plamenomet. "Double team rychle!" Stihlo se to jen tak tak.  "Opět water shuriken!" Krikla jsem. I ten nasel svůj cíl. Vytáhla jsem pokeball (či můžu použít opět ten ultra ball? Já nevím o.o) "leť!" Hodila jsem.... ball po charmeleonovi.
//a když se chytne mužu poprosit o holcicku? =3
P. S píšu z mobilu

4 [A] Enwy [A] Enwy | 8. července 2017 v 9:31 | Reagovat

[3]: Charmeleon padl. Pokéball se od něj odrazil, otevřel se a ohnivý pokémon zmizel vevnitř. Chvilku se kutálel a kýval se... pak zastavil a klidně ležel.
Gratuluji, chytila jsi Charmeleona.

//Můžeš použít znovu ultra-ball :D Bally se vypotřebují pouze, pokud se pokémon chytí. Je to jako, kdybys ten pokébal zvedla a jela dál.

5 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 22. července 2017 v 21:02 | Reagovat

1) Houndour
2) Charizard "Charmy"
3) Pokeball
Rin přicházela s Charizardím pokeballem v ruce na route, kde by se údajně měl nacházet Houndour. Dozvěděla se o něm nedávno a chtěla si ho chytit, takže hledala. Rozhodně na ni nevyskočil zpoza keříku, trvalo to nějakou dobu, než ho našla, ale nakonec se jí poštěstilo. „Támhle je!“ Pošeptala tiše. Houndour čmuchal čumáčkem u země a vypadal, že něco hledal. Rin vyhodila do vzduchu pokeball a ve vzduchu se zjevila veliká Charizard, což Houndoura zaujalo a taky utvrdilo v tom, že ho „někdo ohrožuje“ a chce zápas. Zavrčel a postavil se do bojové pozice. „Dobře, Charmy. Je taky ohnivý typ, takže vsadíme na to, že máš větší sílu, důvěřuju ti!“ Pověděla tiše, aby svoji partnerku podpořila. Charmy sevřela tlapy v pěst a bojovně zavrčela, u toho se stále udržovala ve vzduchu. Byla oproti Houndourovi pořádný kus pokémona. „Takže Charmy, začni s plamenometem! A pořádně silným!“ zakřičela Rin. A tak začal zápas. Houndour se plamenometu vyhnul a sám vypustil na Charmy uhlíky, ovšem se nestrefil. Charmy uletěla a létala dokolečka okolo něj. „Charmy, překvap ho znovu plamenometem, pokud se ti podaří ho zasáhnout, nenech ho jen tak a zasaď mu pořádnou ránu tvým ocasem, však si ho posilovala!“ Zakřičela směrem k ní. Charmy přikývla a stále dokola létala okolo Houndoura, který začínal být trošku zmatený z toho, proč furt poletuje ve vzduchu. Navíc ji pořád pozoroval – otáčel se za ní dokola, takže se mu začínala trošku motat šiška. Najednou ale Charmy vypálila ten svůj plamenomet a tím, že byl Houndour zmatený, se mu nevyhnul. Plamenomet ho zasáhnul a Houndour bolestně zakňučel. Hned potom byl zasažen pálivými uhlíky. Charmy si řekla, že je na to dobrá příležitost, však ona měla taky svoji hlavu. Najednou ale letěla střemhlav dolů, Houndour zůstal stát, nevěděl, kam se má vyhnout. Uskočil na levou stranu. Charmy přistála nedaleko něj a hrdě se napřímila. „Nemáš šanci,“ snížila jeho ego tichým tónem. Na to zareagoval pouze zavrčením. Charmy nebyla zlá, to vůbec, ale chtěla pomoci Rin chytit tohoto pokémona, kterého společně vyhledaly. „Charmy, dej mu ránu tím ocasem!“ Zavolala na ni Rin. Houndour se rozběhl směrem k velké Charizard, měl v úmyslu použít svůj temný útok kousnutí. Charizard na něj nahodila zlý pohled a jakmile Houndour vyskočil, ohnala se po něm svojí vlastní velkou tlamou. Nekousl ho, ale docílila tak toho, že Houndour změnil směr svého útoku, protože se lekl, takže se Charmy ani nedotkl. Charmy neotálela a okamžitě mu zasadila ránu svým ocasem. Houndour odletěl nedaleko a zasténal. Chvíli zůstal ležet se zavřenýma očima, jakože je po něm. Charmy povytáhla obočí, „co jsem to provedla? Ublížila jsem mu?!“ s obavami v hlase pověděla tuto řečnickou otázku směrem k Rin a opatrně se začala k pokemonovi přibližovat. Rin to z povzdálí sledovala. Najednou ale Houndour oči otevřel a podrazácky zasadil Charmy dávku plamenometu přímo do obličeje. Charizard naštvaně dupla nohou a zavrčela. „Hej! To není fér!“ Zakřičela Rin. „Charmy, nahoru!“ Zakřičela po ní, Charizard vzlétla. Houndour zaujal bojový postoj a nervózně vrtěl krátkým ocasem. „Charmy, nálet!“ Zakřičela. Charmy na ni trošku zmateně koukla, ale díky tomu, že byla se svojí trenérkou tak dlouho, přesně věděla, co má na mysli. Rychlostí blesku se rozletěla proti Houndourovi a těšně nad zemí zase vzlétla. Takto to párkrát zopakovala. Vždy proletěla těšně kolem Houndoura, aby ho ždrkla svým velkým tělem a tak mu narušila jeho rovnováhu. U posledního náletu po něm chňapla zubisky. Zakousla se mu zezadu do krku a vynesla ho nahoru do vzduchu. Držela ho tak šikovně, že Houndour neměl šanci se jí jakkoliv dotknout. Chudák se ošíval, štěkal, kňučel, vypouštěl i plamenomet okolo sebe. Marně. „Pusť ho,“ pověděla tiše Rin. Bylo jí tak líto, že se musí takhle k Houndourovi zachovat, ale tohle byla dobrá příležitost, jak mu vzít hodně sil. Navíc i tohle pro něj bylo jistě dost stresující, to ho zase připravilo o psychické síly. Charizard ho pustila z té veliké výšky a pozorovala, jak se Houndour zmítá strachy v křečích. „Chyť ho!“ Zakřičela najednou Rin. Charizard letěla střemhlav dolů a těšně nad zemí Houndoura chytila do zubů. Pak ho opatrně a něžně položila na zem a olízla mu omluvně rány na zátylku. Vyděšený Houndour zůstal stát a koukal okolo sebe. Rin k němu přišla a položila pokeball před něj. „Houndoure, nechci ti dál ubližovat. Vyber si, jestli dobrovolně vstoupíš do tohoto pokeballu a nebo budeš dál zápasit. Mám tu Charizard stále u sebe, ale ani jedna ti nechceme dál ublížit. Vyber si, v případě, že si vybereš souboj, budeme pokračovat.“ Promluvila k němu tiše Rin a ustoupila, aby mu dala na rozmyšlenou. Opravdu ho nechtěla dál ničit, navíc když viděla, jak byl vyděšený z toho pádu. Kdyby ho Charmy nechytla, jistě by ho to úplně zničilo. Možná by si i něco zlomil, byla to fakt výška. Charmy stála vedle Rin a koukala na Houndoura, kdyby měl něco zlého v kapse, jistě by stihla zareagovat.

6 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. července 2017 v 22:06 | Reagovat

[5]: Houndour se chytil, gratuluji!

7 Enwy Enwy | 23. července 2017 v 21:20 | Reagovat

1. Gastly
2. Zubat/Armytile
3. Nevím, možná... jenom... možná! Možná bych mohla přestat chodit po lese vždycky večer. Den je najednou tak překrásný. "G-garlane, já se bojím," stěžovala jsem si. Charizard byl plně zaneprázdněn osvětlováním cesty. "Už tam skoro jsme, neboj se," utěšil mě klidně. Bála jsem se dívat se na okolní stromy. Co jsem znala z filmů, budou tam nějaké oči nebo silueta nějaké postavy anebo nějaký lákavý předmět, který donutí člověka, aby se šel blíže podívat. Živote, mám tě přečteného! Bohužel, k mé smůle, jsem se nedívala nikdy na jump-scares, takže jsem nemohla být psychicky připravená na to, že na mě něco vyskočí. Vypískla jsem jak malá holka (*odkašlání*) a pokusila se to od sebe odhodit. Ječela jsem ještě víc, když jsem si uvědomila, že něčí hlavu držím v ruce. Odhodila jsem to do křoví. "Garlane!" řvala jsem. Charizard si mého ječení všiml a skryl mě pod svá křídla. "Já se bojím! Chci domů k mámě a k plyšákovi!" fňukala jsem. Charizard mě jemně profackoval, abych se probrala. "Hej! Ty vrahu!" smál se mi. "Co? Já nejsem vrah, co kecáš?!" - "Ale jojo! Odhodila jsi nečí hlavu do křoví!" - "Vždyť tam nic jiného než hlava nebylo!" - "Třeba se to chtělo jen... zkamarádit!" Složila jsem ruce na hrudi a pochybovačně na něj vrhla pohled. Díky té hádce jsem se ale uklidnila.
"Pojďte bojovat!" řvala hlava, která se najednou objevila ve vzduchu. Vyjekla jsem. Garlan byl kupodivu v klidu. "Ne, díky. Nebojuju po deváté," zakroutil hlavou. "Říkám vám: bojujte!" řvala hlava s úsměvem. Podívala se na mě. "Ty jsi mě odhodila do křoví, tak ty se mnou bojuj!" křičel. Charizard už se mě chtěl zastat, když v tom jsem mu skočila do řeči. "No, já už mám vyčištěné zuby, nemůžu," vysvětlovala jsem. Hlava posmutněla. "Ach jó, chtěl jsem si zazápasit," posmutněl. Bylo mi toho tvora, létající hlavy, až líto. Vytáhla jsem pokéball. "Mám tu někoho, kdo by se mohl hodit na zápas s tebou. Chceš?" nabídla jsem. Hlava se vřele usmála. "Ano, prosím!" vyjekl. Vyhodila jsem pokéball do vzduchu. "Armytile, shine!" Jakmile Zubat uviděla Garlana, začala skřípat zubama. "Pojď, Garlandolfe! Jsem na tebe připravená!" vyjekla. Povzdechla jsem si. "Armytile, tvůj soupeř je támhleta hlava," řekla jsem a ukázala na levitující hlavu. Zubat se otočila. "Oh. Jsem Armytile, těší mě," řekla Zubat a otočila se. Hlava se zazubila. "Taky, nápodobně. Můžeme bojovat?" zeptal se. Zubat přikývla a šibalsky se usmála. Hned na něj vyletěla s Air Cutter. Hlava byla překvapená, ale uhnula stranou. Zubat ho nešetřila a zasypávala ho útoky. Supersonic, supersonic, aircutter... hlava se jen vyhýbala. Charizard bedlivě sledoval celý průběh zápasu a poslouchal každé Zubatino slovo a každou nadávku a výsměch. "Hej, Garlane," zavolala jsem na svého Charizarda. Otočil se na mě. "Nechceš Oran berry?" nabídla jsem mu. Zubat stále svého protivníka zasypávala útoky a řvala tam. Charizard pokrčil rameny. "Neříkala jsi, že nemám jíst po deváté?" - "Proč, máš snad vyčištěné zuby?" Zubat se svalila na zem. "Už nemůůůžuu!" stěžovala si. Hlava se začala usmívat. "Dobrá přehlídka útoků. Teď já," usmál se. Zaleskly se mu nebezpečně oči. Náhle jsem si něco uvědomila. "Zubat, uhnu stranou!" křikla jsem. Zubat se na poslední chvíli zvedla a uhnula stranou. Něco by jí určitě zasáhlo. "Teď se vyhýbej ty, Armytile!" vložila jsem se do zápasu. Ta hlava to celé plánovala. Hodlala se pouze vyhýbat, aby vyčerpala nepřítele. Armytile na to skočila. Jaký to laciný, ale účinný trik. Zubat se podařilo uhnout dalšímu útoku. Spadla však na zem. Byla vyčerpaná, téměř v koncích. Už jen čekala, než ji zasáhne další útok, když v tom... Lesem se ozvalo zařvání, hodného královskému řevu. Patřilo Garlanovi. Jeho řev zarazil jak hlavu, tak i Zubat. "Armytile, Fantome Chaosu!" zařval a upřel na Armytile své oči. "Opovaž se prohrát s nikým jiným, než se mnou. Pokud tě porazí takový... beztěloun jako je tohle, jak chceš potom porazit mě, Krále destrukce?!" Zubat se pousmála. Začala se smát. "Kdo říká, že nad tebou prohraju? Oberu tě o královský titul, ať to stojí co to stojí!" Zvedla se. Morální podpora zabrala. Nechápavě jsem pohlédla na Charizarda, který pokrčil rameny. "No co? Mám rád drama." Zubat byla po Charizardových slovech jako znovuzrozená. Přemýšlela chytře a z bezhlavého útoku přešla na bezpečné dráždění protivníka. Pokaždé se vyhnula jeho útoku a využila Absorb, aby si obnovila sílu zpátky. "Jen do něj! Zleva! Zprava! Uhni! Né né, na druhou stranu!" fandil Charizard. Ještě jsem ho neviděla tak plného energie. Možná za to mohl fakt, že nechtěl přijít o rivala. Vytáhla jsem pokédex a namířila ho na Hlavu. "Duší pokémon?!" vyjekla jsem překvapením. "To je přesný opak Raviela! To je jako další fantom do týmu!" povídala jsem nadšeně. "Zubat, sejmi tomu hlavu!" křičela jsem. "Počkej, chceme to do týmu nebo to zabít?!" - "Vždyť to má jen hlavu! Když sejmeme hlavu-" - "Jo, už jsem to pochopil!" Nebylo to špatné. Zubat si obnovila zpět svou sílu a začala zápas brát vážně. Uhýbala a útočila, kdy to bylo třeba, ale Hlava byla neúprosná. Vracela to se stejnou vervou. Zubat zaútočila Air Cutter. Hlava schytala ránu a začala se válet na zemi. "Dokonči to, Armytile! Kousej!" zařval Garlan. "Hej! Já mám být trenér!" - "Teď jsem trenér já."
Zubat přilétla a pevně se zakousla. "Hovem, uf fo dlouho nefydrfím," mluvila. Vyhrala jsem pokéball. "Jasně, chápu. Leť, pokéballe!"

8 [A] Drobeček [A] Drobeček | 23. července 2017 v 21:28 | Reagovat

[7]: Pokeball se chvilku houpal, pak červeně blikl. Gratuluji, chytila jsi Gastly!

9 Slaanesh Slaanesh | 21. října 2017 v 21:01 | Reagovat

1. Gastly
2. Froakie
3. Obyčejný pokéball
Pomalu jsem se procházel po lese. Popravdě jsem si pořádně nebyl jistý, ani proč sem jdu, ale co trochu času na čerstvém vzduchu ještě nikoho nikdy nezabilo. Nebo snad jo? Rozhodně ne. Už jen tak ze zvyku jsem si vzal své věci, protože kdo ví co by se mohlo stát a tak se mi zrovna nechtělo nechávat věci v pokoji.
Chvílu si tak procházím, než se unavím a sednu si pod strom a začnu pozoravat hvězdy. Ani nevím jak dlouho, tak zůstanu. Možná to byla jen minuta, možná deset. Ale najednou se zničeho nic napravo ode mě něco pohne. Trhnu hlavou a podívám se tím směrem, ale nic tam nespatřím. „Asi se mi to jen zdálo.“ řeknu nahlas, aby mně uklidnilo to, že slyším svůj hlas. „Nezdálo.“ uslyším, jak mi někdo zašeptá do ucha. Prudce vystřelím dopředu, jak se leknu. Dopadnu na břicho, přetočím se na záda a za mžourání se snažím rozeznat toho kdo na mně promluvil.
„Eh, a ty jsi hlava?“ zamumlám, když konečně rozeznám toho kdo mně vyděsil. Začnu v sedě couvat vzad, ale na to Gastly s děsivým smíchem zareaguje tím, že se ke mně o to rychleji začne blížit.
Vzdálenost mezi námi se zkracuje, už jen metr, půl. A najednou Gastly zaraženě zastaví, což mně šokuje natolik, že zastavím taky. Chvílu se nic neděje a poté co ta chvíle uběhne se Gastly nakloní na stranu, převrátí se obličejem dolů a pak zase nahoru. „Ehm?“ vydám ze sebe, protože jeho divné chování mně šokuje natolik, že jsem zapomněl, že se mám bát a utíkat co nejrychleji pryč. Pak si mně obletí kolem dokola a jeho pohled se změní v zamyšlený. „Jak to děláš, že mluvíš i když nemáš ústa?“ zeptá se nakonec. „Cože?“ vydám ze sebe, protože absurdnost této otázky mi znemožní nad ní vůbec uvažovat. Hlava mi přiletí těsně k očím a jen zopakuje. „Jak?“ „Ale,...ale vždyť...já...“ leze ze mě.
Gastly má chvilku trpělivost, než ta vyprší a trochu odletí a zařve. „Jak to děláš? Řekni mi to.“ Ruce mi sami vystřelí vzhůru jak začnou předemnou mávat, aby se uklidnil. „Dobře, dobře, dobře.“ Dostanu ze sebe překvapivě rychle a následně sebou ještě škubnu se trochu přikrčím, když nademnou proletí. „Tohle bylo varování.“ Uslyším, když se vrátí na místo kousek odemně. „Já, já mám masku.“ Dostanu ze sebe, tentokrát mi strach pomůže zbavit se přílišné prodlevy, abych Gastlyho nepřesvědčil, že by mi měl první ublížit, aby ze mě něco dostal. „Masku? Jistě, jistě to by to vysvětlovalo.“ řekne a chápavě přikyvuje, i když na první pohled je jasné, že nemá tušení o čem je řeč. On neví co je to maska? Pomyslím si šokovaně a podívám se na něj. On můj pohled chvíli mlčky opětuje.
„Ehm, ještě něco?“ zeptám se nakonec, abych ukončil to trapné ticho, které mezi námi začíná nastávat. „Ehm, ne jistě můžeš jít.“ řekne a stále upřeně sleduje mou masku. Opatrně se zvednu a rozejdu se zpátky. Ale kvůli stresu si vyberu špatný směr. Po chvíli se ohlédnu a zděšeně se zastavím, když zjistím že Gastly je jen půl metra za mnou a upřeně mně pozoruje. „Co, co je?“ zeptám se. „Ale nic, já si jen tak letím a tak mně napadlo, víš že tudy jsi nepřišel?“ Překvapeně zamrkám a zavrtím hlavou. „Pojď se mnou.“ řekne a vyrazí správným směrem. Nejistě ho následuji. Proč mu věřím, třeba mně vede do pasti, třeba mně vede k dalším, třeba... Donutím se uklidnit a ignorovat, to že Gastly letí tak, že se mi celou dobu dívá na masku.
Nakonec se po dvaceti minutách dostaneme z lesa ven. „Ehm, děkuji ti za pomoc.“ řeknu a nejistě mu zamávám. „Počkej, ta maska o které jsi mluvil,...“ zastavím se v půli otočky a podívám se na něj. „Ano?“ zeptám se i když tak trochu tuším, na co se chce zeptat. „Ta maska co to je?“ Povzdechnu si, rozhlédnu se kolem sebe a když nikde nikoho neuvidím, tak si ji sundám. „Tohle.“ řeknu jen a ruku s maskou natáhnu k němu ať si ji může prohlédnout.“A mohl bys mi nějakou takovou sehnat?“ Zeptá se Gastly, když se dost vynadívá. „No já nevím jestli na pokémony, nějaké jsou, ale pokud bys se mnou cestoval, tak bych se ti pokusil nějakou sehnat.“ navrhnu mu a rukou zašítrám a povytáhu pokéball, tak aby ho Gastly viděl a měl možnost si uvědomit, jak to myslím.

10 [A] Enwy [A] Enwy | 21. října 2017 v 21:56 | Reagovat

[9]: Gastly ze sebe vydal. "Ó!", ale nejistě se usmál. "Myslím, že kdybych se s tou tvojí maskou seznámil o trochu více - třeba... až přelezeš tenhle les! - lépe bych tomu pochopil! Pak bych se snad mohl lépe rozhodnout, zda s tebou jít nebo ne!" zazubil se.

11 Slaanesh Slaanesh | 22. října 2017 v 11:25 | Reagovat

[10]: „Až přelezu ten les?“ zopakuji. Počkat, počkat myslíš ten les, ve kterém bych mohl narazil na další tvé přátele, kteří by se mně mohli pokusit vyděsit k smrti? Zeptám se sám sebe v duchu. „Ehm,...dobře.“ vydám ze sebe aniž bych si uvědomil co říkám. Počkat proč jsi s tím souhlasil? Mozku já myslel, že jsme na jedné straně, co jsem ti udělal, že mně takto trestáš? Zeptám se ho v duchu, ale odpovědi se nedočkám, jak jinak.
„Tak tedy vyrazme.“ řeknu a začnu si nasazovat masku. „Ehm, co to děláš?“ zeptá se Gastly nejistě.  „Nasazuji masku?“ odpovím stejně najistě.Gastlymu se zůží oči a nakonec odpoví. „Dobře.“ přičemž pozorně sleduje každý můj krok. Pro jistotu mu to i vysvětluji, jak si masku připnu, aby mi nespadla.
Gastly zaujatě pozoruje a občas chápavě přikývne. Poté co mám masku připevněnou, tak vyrazíme. Cesta chvíli pokračuje v klidu, než se Gastly začne vyptávat na masku. „K čemu ji máš? Proč ji nosíš takto? Máš i jinou masku?“ Tyto a podobné otázky z něj letí. Na některé mu odpovím krátce a rychle, jako například. „Protože se takto nosí.“ Na některé vyhýbavě. „Ehm, ...no já nemám rád, když se mi někdo, mno dívá, však víš...“
Cesta pokračuje asi půl hodiny než Gastly řekne. „Hm, a co když?“ řekne a odletí pryč. „Co? Takže...mizíš?“ vydám ze sebe, když zůstanu sám. Trochu nejistě se rozhlédnu kolem sebe a pak zděšeně vykřiknu, když se Gastly najednou objeví přede mnou s děsivou grimasou.
I když jsem to tak nějak čekal, tak mně to překvapilo. Ale ještě víc mně překvapila Gastlyho reakce, který taky zakřičel. „To je děsivý, když nemám pusu.“ Po těchto slovech ucítím, jak začnu mít tik v koutku úst. Děsivý? Já z něj málem dostanu infarkt a on řekne, že já jsem děsivý? Pomyslím si, zatímco se snažím uklidnit své srdce, které se mně snaží přesvědčit, že je nejlepší čás začí sprintovat přes celý les, někam do postele.
A minutu později, když se já i Gastly uklidníme znovu vyrazíme. Tentokrát už cesta pokračuje bez vzájemného děsení. A kousek před koncem lesa se Gastly zeptá. „A mohu si ji vyzkoušet?“ Podívám se na něj a začnu si sundávat masku. „No asi jo, ale nevím jestli ti bude držet.“ řeknu a následně se mu pokusím nasadit masku, i když počítám s tím, že jeho plyné tělo ji nedokážu udržet. „Tak co myslíš budeme spolu cestovat?“

12 [A] Enwy [A] Enwy | 22. října 2017 v 11:57 | Reagovat

[11]: Gastly se rozhodl, že s tebou půjde. Gratuluji, podařilo se ti chytit Gastly.

13 Kami Kamai Kami Kamai | 23. října 2017 v 19:17 | Reagovat

1. Litleo
2. Kitsune - Vulpix, Yume - Poochyena
3. Pokéball (chytání přátelstvím)
Tentokrát mě mé kroky zavedly do zajímavé oblasti, která byla plná různých vulkánů a celkem mě zajímala. 'Taky jsou nějací Pokémoni, i když něco by se tady mohlo najít,' řeknu si pro sebe a pomalu pokračuju po cestě. 'Hmm, mám si dneska někoho chytit, pokud někoho potkám,' dodám si ještě pro sebe a dívám se okolo. Jak tak jdu, tak kolem mě něco proběhlo, ale nějak jsem to nestihla rozpoznat a tak jsem šla dále. Občas  se podívám na Kitsune a Yumeho, kteří šli vedle mě, každý u jedné nohy a se zájmem se dívali okolo. I Když cesta se táhla hlavně kvůli Yumemu, který každou chvíli musel vyzkoušet nějakou špinu, kterou viděl. Já si jen povzdychla a raději to nekomentovala, neměla jsem na to sílu.
Jak tak jdu, tak si všimnu nějakého stvoření, které je přede mnou a dívá se na mě. Roztomile to mrkalo očima a se zájmem si mě to prohlíželo. Já následně vytáhnu Pokédex, abych zjistila o jakého Pokémona se jedná. „Takže ty jsi Litleo,“ řeknu no spíše jsem to řekla překvapeně, protože to byl Pokémon, kterého jsem viděla úplně poprvé. Litleo dále seděl před námi a ani ne nepohnul, dále na nás zíral. 'Ty se nebojíš nebo vidíš člověka poprvé,' pomyslím si. Následně se k němu Kitsune rozejde. Pokémon trochu vyděšeně uteče kousek dozadu, ale neuteče. „Nás se nemusíš bát, my ti neublížíme,“ řeknu a následně se podívám na Yumeho, který si konečně našel nějaké pořádné bláto a spokojeně se v něm válel.
Kitsune a Litleo proti sobě stále a dívali se na sebe. Kitsune se na něj roztomile usmívala a mrkala. Následně udělám pár kroků ke Kitsune a dřepnu si, abych byla trochu menší a případně Litlea neděsila, no i když moje oči mají co říkat. „Ahoj, já jsem Kami, jsem trenérka Pokémonů a tohle jsou dva z těch, kteří se mnou cestují,“ řeknu mu milým hlasem a z mé tváře nemizí úsměv. „A-ahoj, já jsem Litleo,“ řekne Pokémon a dívá se na Kitsune a na mě. Následně se rozhlídne po okolí a pak se zase dívá na mě. „Nemáš tak náhodou hlad,“ zeptám se ho a z batohu vytáhnu lávový koláček a položím ho na zem. Poté ukážu Kitsune, že se trochu vzdálíme, aby si ho Litleo, když tak mohl vzít. Pokémon si koláček chvíli prohlíží a pak se k němu rozejde a vezme si ho a rychle ho sní. Pak místo, aby se rozešel zpět, tak se rozejde k nám a dívá se na nás. „Děkuju,“ vydá ze sebe potichu. Já se jen usměju a natáhnu ruku. Když uvidí, jak natahuju ruku, tak s sebou cukne a dívá se na mě. „Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit,“ řeknu mu a ruku dám zpět. Jen lehce zavrtí ocasem a dále nás sleduje.
Po chvíli se podívám na Yumeho, který došel k nám. „To co půjdeme, tady už to znám,“ řekne a dívá se na mě a Kitsune. „Vydrž ještě chvíli,“ řeknu mu jen. „Procházíme tímhle místem a pokračujeme za dalším dobrodružstvím,“ řeknu Litleovi a podívám se na ty dva. Oba dva souhlasně kývnou hlavou a Kitsune se usměje od ucha k uchu. „Co říkáš, nechtěl by jsi nás aspoň kousek doprovodit,“ zeptám se a usměju se na něj. Pokémon se na nás dívá a zamrká. Následně se zvednu ze země a pomalu se rozejdu. Kitsune se dívá na Pokémona, který nás následně začne následovat. Jak tak jdu, tak si nevšimnu, že mi z kapsy vypadl míček, který jsem si tam dala, jak jsem předtím házela Kitsune, která za ním běhala a nosila ho zpět. Po chvíli k nám Litleo doběhne s míčkem a pustí ho přede mně. „Děkuju ti,“ řeknu mu a sehnu se k němu. Následně se zamyslím a podívám se na něj. „Nechceš si s náma na chvíli hrát,“ zeptám se ho a vezmu míček do ruky. Pokémon jen zavrtí ocasem. Já vezmu míček a hodím ho kousek před sebe a čekám, jestli pro něj poběží nebo ne. Chvíli ho sleduje a pak se pro něj rozejde a donese ho zpět. „Jsi šikovný,“ řeknu mu. Jen se mile usměje a dívá se na míček. Jen lehce pokrčím rameny a opět mu ho hodím. Po chvíli se pomalu rozejdu dále a sleduju jak Litlea, tak ty dva, kteří vypadají celkem spokojeně.
Jak tak jdeme, tak se pomalu začínáme dostávat na okraje vulkánů. Tak se zastavím a dívám se na všechny tři. Litleo pustí míček a sleduje ho. Nějakou chvíli mu ho teda ještě házím, než si sundám batoh a vytáhnu Pokéball a čokoládu. Pokéball schovám do kapsy a podám mu čokoládu, protože ještě vypadá celkem dost hladově. 'Vypadá, že nikoho nemá, na to, jak je malý,' pomyslím si. Litleo si vezme čokoládu a rychle jí sní. Jen se na něj usměju. Následně natáhnu k němu ruku, jestli se nechá pohladit. Litleo se dívá na ruku a po chvíli se nechá pohladit. Vidím, že vypadáš celkem mile. „Mám pro sebe nabídku Litleo,“ řeknu mu a dále ho hladím. Litleo se na mě dívá a čeká, co řeknu. „Co kdybys se k nám přidal? Měl by jsi jídlo, kdykoliv by jsi měl hlad, nebyl by jsi sám a nemusel by ses bát, že by ti někdo ublížil,“ řeknu mu a následně vezmu z kapsy Pokéball a položím ho na zem před něj. Pokud uteče, tak se nedá nic dělat, i když byl byla moc ráda, kdyby se k nám přidal.

14 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. října 2017 v 19:54 | Reagovat

[13]: Litleo se rozhodl s tebou jít. Gratuluji, chytila jsi Litleo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."