RCH: Kanto - Viridianský les

11. května 2017 v 14:01 | Enwy
Výsledek obrázku pro viridian forest

Viridianský les je poměrně velký les, nacházející se poblíž Route 2. Nachází se tu ohromně velké množství hmyzích i jiných pokémonů a prochází se tudy mnoho silných trenérů. I přesto je les spíše pro začátečníky než pro specialisty, kteří tu vyhledávají pouze odpočinkové místo nebo hodlají vyzvat nějakého z trenérů.

Caterpie
(Lv. 3)
Metapod
(Lv. 3-5)
Pidgey
(Lv. 3-7)
Butterfree
(Lv. 3-7)
Pidgeotto
(Lv. 3-17)
Weedle
(Lv. 3-7)
Kakuna
(Lv. 3-5)
Beedrill
(Lv. 4-13)
Hoothoot
(Lv. 5-7)
Spoink
(Lv. 3-14)
Numel
(Lv. 5)
Budew
(Lv. 6-12)
Carnivine
(Lv. 7-15)
Kricketot
(Lv. 6-12)
Spinarak
(Lv. 5-11)
Seedot
(Lv. 3)
Shroomish
(Lv. 5-13)
Ledian
(Lv. 12-17)

Pro chytání do komentu napiš:
1. Pokémon, kterého chytáš
2. Pokémon, kterým chytáš
3. Průběh chytání + jakým ballem
Výsledek obrázku pro oddělovač png

TRENÉŘI

První pětiče - Dane
Odměna: Modrá flétna (Blue Flute)
(Porazili: Enwy)
Beedrill
/ Lv. 44
Útoky:
Agility
Assurance
Poison Jab
Endeavor
Butterfree

Flying / Lv. 48
Útoky:
Tailwind
Safeguard
Captivate
Bug Buzz
Druhé pětiče - Dion
Odměna: Leaf Stone
(Porazili: Drobeček)
Ariados
/ Lv. 50
Útoky:
Agility
Pin Missile
Psychic
Poison Jab
Třetí pětiče - Stacey
Odměna: Malá a velká houba
Metapod
/ Lv. 52
Útoky:
Harden
Metapod
/ Lv. 56
Útoky:
Harden
Metapod
/ Lv. 60
Útoky:
Harden
Čtvrté pětiče - Ellis
Odměna: 500 Y
Weedle
/ Lv. 28
Útoky:
Poison Sting
String Shot
Bug Bite
Kakuna
/ Lv. 38
Útoky:
Harden
Beedrill
/ Lv. 46
Útoky:
Agility
Assurance
Poison Jab
Endeavor
Zapomenuté pětiče - Abner
Odměna: 700 Y
Butterfree

Flying / Lv. 44
Útoky:
Tailwind
Safeguard
Captivate
Bug Buzz
Beedrill
/ Lv. 44
Útoky:
Agility
Assurance
Poison Jab
Endeavor
Pikachu
/ Lv. 44
Útoky:
Feint
Agility
Discharge
Light Screen


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enwy Enwy | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 17:26 | Reagovat

Zápas proti Rt. trainer Dane (Beedrill) za použití Gardevoira-Raviela

Protáhla jsem se. "Ahh, Garlan byl pohodlnější než chůze," zabrblala jsem. Chibi se zasmál. "Nebuď líná," prohodil. Usmála jsem se a pokrčila rameny. "Ty máš křídla. Něco říkej," podotkla jsem a na tento argument nezvládl už nic říct. Procházeli jsme se Viridianským lesem a zničehonic z keře vyskočil malý kluk. Stačilo jen pár sekund a stala se ta největší katastrofa světa. "Né, senpai!" stačila jsem křiknout, když Ribombee skončil v síti. "Hej! Vrať mi Chibiho!" křikla jsem na něj. Kluk se zastavil a pohlédl na mě. "Myslíš toho Ribombee? Ten je můj! Viděl jsem ho první!" ječel jako malé děcko. Bylo ode mě moudré taky začít křičet. "Co kecáš?! Můžu to dokázat, mám jeho pokéball!" křikla jsem. Kluk se jen usmál. "Tak za něj něco nabídni," navrhl. "Mám jídlo a peníze, nějaké šutry, pokébally a bobule. Co bys chtěl?" - "Nic z toho. Pro mě to nemá cenu." - "Ty jeden-" Málem by mi ujelo Armytilino slovíčko. Pak mě něco napadlo. "B-budu o něj bojovat!" zvolala jsem a tím jsem ho jednoduše vyzvala k boji. Klukovi se zaleskly oči. "Fajn, dobře! To se mi líbí. Přijímám tvou výzvu!" Pomodlila jsem se k nejvyššímu Arceusovi, k nejmenovanému bohovi a další náhodně tetě, která by mi mohla vynadat. Vytáhla jsem odhodlaně pokéball a vyhodila ho do vzduchu. "Ravieli, Lorde Fantomů, let's shine!" křikla jsem. Přede mnou se zjevil Gardevoir. Jakmile spatřil Chibiho v síti, pochopil. "My si Chibiho teď vymlátíme?" zeptal se a já přikývla. "Přesně tak. Vymlátíme si zpět Chibiho," zopakovala jsem. Kluk, který se po pár chvilkách představil jako Dane, také vyhodil pokéball do vzduchu. Když jsem toho tvora uviděla, neodpustila jsem si vypísknutí. "B-beedrill!" křikla jsem. Ta vosa byla velká asi jako dvě třetiny mého já. "Ravieli... nechám to na tobě," vykoktala jsem. Dane se zazubil. "Můžeme začít!"
Beedrill zabzučel a na povel svého trenéra zaútočil prudce jedovým žihadlem. "Ravieli, double team!" křikla jsem. Beedrill byl rychlý, ale Ravielovi se povedlo útok provést jako první. Vosího pokémona obklopila celá řada identických Gardevoirů. Beedrill se zmateně rozhlížel kolem sebe a z chaosu ho vyvedl až jeho trenér. "Nelekni se! Zaútoč na všechny!" křikl Dane. Beedrill poslechl a zaútočil. Postupně se zbavoval jednoho Gardevoira za druhém. "Ravieli, teď! Hypnosis!" zvolala jsem. Raviel se sjednotil do Gardevoira přímo před Beedrillem a podíval se mu do očí. Fialové oči se mu rozzářily a Beedrill klesl k zemi. "Co jsi to-" - "Usnul. To není nic neobvyklého," řekla jsem. "Požírač snů!" Teprve teď jsem měla možnost spatřit Gardevoira při tomto útoku. Pokaždé jsem byla ten, kdo usnul. Gardevoir zavřel oči a rozzářil se slabým, červeným světlem. Ta červená pohltila Beedrilla na zemi. Gardevoirův obraz se rozdvojil. Jedna jeho slabší část, iluze vysála Beedrillův sen, zatímco druhá, ta pevná a materiální postava, stále nečinně se zavřenýma očima. Když skončil útok, zavrávoral a otevřel oči. Dane vypadal více než vytřeštěně, ale když si uvědomil, že se jeho pokémon zvedá a vzpamatovává se, vlila se do něj zase naděje. "Beedrille! Gardevoir není plně při smyslech! Zaútoč jedovým žihadlem!" křikl kluk. Gardevoir nestihl zareagovat včas. Jen dokázal v posledních vteřinách krýt své tělo tím, že se schoulel a tak ho žihadlo trefilo do paže. "Sakra," zaklela jsem. "Ravieli, zvládneš ještě jednou hypnosis?" zeptala jsem se. Gardevoir zakroutil hlavou. "Nemyslím si. Na druhou stranu, koukej – i Beedrill je teď otrávený," usmál se slabě. Byla to Gardevoirova abilita, která úder vrátila proti majiteli. "Teď máme šanci, Beedrill. Zrychli se a zaútoč znovu!" křikl chytač hmyzu. Beedrill si z otrávení vlastním jedem příliš nic nedělal. Zatočil se, podobně, jak dělával Chibi a zaútočil proti Gardevoirovi. Byla jsem v koncích. "Ravieli!" uslyšela jsem zdaleka Ribombeeův hlas. Jak jsem mohla zapomenout, že máme na své straně kouče. "Future Sight! Dokážeš odhadnout jeho trajektorii!" Gardevoir prudce zvedl hlavu a rozsvítily se mu nebeskou modrou oči. Aniž by se na Beedrilla podíval, ustoupil o krok a Beedrill minul. "Dobrá práce!" zvolala jsem. Dane byl překvapen, ale nenechal se jen tak setřást. "To bylo nečekané. Beedrill, zaútoč znovu!" křikl. Beedrill se zrychlil ještě více, až jeho křídla zněla ve vzduchu jako helikoptéra. "Ravieli, vyhni se!" křikl Chibi zpoza sítě. Raviel zareagoval na jeho povel jako robot. Rozsvítily se mu ve vteřině oči a prudce uhnul stranou. Beedrill kolem něj proletěl a nevinně ho škrábl. Gardevoir se zamračil, ale navázal na útok svým double team. Bylo těžké zápasit proti fyzickým útokům psychikou, nekontaktními pohyby. Beedrill se už obracel, aby zaútočil znovu, ale v tom ho sejmula Gardevoirova neviditelná tlapa z budoucnosti. "Teď! Hypnosis!" křikla jsem a konečně převzala zodpovědnost svého jednání. Gardevoir se zpřímá podíval Beedrillovi do očí a i když se vosí pokémon vzpíral, nedokázal odolat. Pomalu se přestal hýbat a lehl k zemi. "Obnov si sílu pojídačem snů," řekla jsem. Dane se nasupil. "Ne! Beedrilll, prober se!" křikl. Jeho pokémon nereagoval. Gardevoirovi se už rozsvítily oči a lezla z něj červená záře. Jeho obraz se zdvojoval, když v tom se Beedrill probudil. Útok se nepodařil. "Správně! Zaútoč s vším, co máš!" křikl Dane, chytač hmyzu a Beedrill pochopil. Zrychlil, řádně připravil svůj útok. Vylétl z místa jako stíhačka a mířil na Gardevoira svými žihadly. Asi deset centimetrů před Gardevoirem ho však zasáhla druhá neviditelná tlapa, druhý future sight a uzemnila ho...

2 [A] Drobeček [A] Drobeček | 19. listopadu 2017 v 23:18 | Reagovat

[1]: Beedril padl k zemi, Gardevoir zvítězil. Zvol dalšího pokemona.

Gardevoir +2 levely, +5% zkušenosti v zápasech

3 Enwy Enwy | E-mail | Web | 20. listopadu 2017 v 19:18 | Reagovat

[2]: Pokračování zápasu proti Rt. trainer Dane (Butterfree) za použití Charizarda-Garlandolfa

Starostlivě jsem pohlédla na Gardevoira. "Teď už nám můžeš vydat Chibiho?" zeptala jsem se rázně. Dane zakroutil hlavou. "Byl to dobrý zápas. Mám ještě druhého pokémona. Pokud i jeho porazíš, můžeš si toho Ribombee nechat," pověděl a pokrčil rameny. "To je ilegární únos!" křikla jsem, ale Gardevoirova ruka mě zadržela. "Nevadí. Můžu pořád bojovat," oznámil s úsměvem na rtech. Zakroutila jsem rázně hlavou. "Ne, zamítám. Odpočiň si. Bylo by k ničemu, kdyby ses uprostřed bitvy složil úplně. Sice tvůj pojídač snů dokáže obnovit energii, ale nemůžeme riskovat, že se ještě jednou nepovede hypnosis," zadumala jsem a někde skrytě v mysli se egoisticky pochválila za skvělé stratégování. "Enwy má pravdu!" uslyšela jsem z dálky Chibiho. To rozhodlo. Gardevoir se stáhl zpátky. Dane vytáhl druhý pokéball a vyhodil ho do vzduchu. Na provizorním bojišti se objevil Butterfree. I já jsem vytáhla pokéball a krátce zauvažovala, zda má cenu ničit tak krásný les a že možná je i jiná možnost. Nakonec jsem jen pokrčila rameny a vyhodila kulatý předmět do vzduchu. "Garlandolfe, Králi destrukce, let's shine!" zvolala jsem. Krásné, sluncem ozářené místo potemnělo. Ze záře vyrostl dvoumetrový kolos. Garlan, jako před každým zápasem, divoce zařval a vypálil do vzduchu zářivý ohnivý sloup ohně. "Sakra! Ty jsi jedna z těch, co šikanují lovce hmyzu svými Charizardy!" křikl vyděšeně Dane. Jeho velikost byla čtvrtinová oproti Charizardovi. "Haha, vtipné. Říká kluk, který mi ukradl stratéga," povzdechla jsem si.
Garlan se podíval na Raviela a zamračil se. "Nechal ses zmlátit malým skrčkem?" zavrčel. Raviel pokrčil rameny. "Narozdíl od tebe jsem to bral sportovně," zasmál se Raviel dosti čile. "Haló? Budeme bojovat? Čekám na záchranu~!“ zasmál se Chibi vesele. Garlan znovu zařval. Zaútočil jako první a naprosto nečekaně. Vystřelil z místa, kde před vteřinou řval a rozsvítily se mu drápy. „Butterfree, vyhni se!“ zvolal Dane. Butterfree vyletěl vysoko do vzduchu, ale to ho nezachránilo. Když na něj Charizard nedosáhl, zastavil se a máchl mohutně křídly. Les se otřásl a vzduchem vyletěla tepelná vlna. Butterfree odrazila několik metrů do vzduchu. Ještě předtím stihla provést safeguard, takže byl útok zmírněn větrem, který zafoukal proti. „Butterfree, dej si pozor! Můžeš kdykoliv-“ Ozval se další třesk, když se Charizard odrazil o zemi a zaútočil na Butterfree ve vzduchu. „Butterfree! Nenech se trefit!“ zvolal Dane. Butterfree byla celá vyděšená, když se objevil další oheň, ale Charizard pokémona chtěl záměrně jen vyděsit. Nějak ale nevypočítal, že nezápasí proti žádnému barbarovi a tak Butterfree zabzučel. Charizard si zakryl uši, ale co bylo zajímavější – usmíval se. „Co mi uděláš, to ti vrátím s dvojnásobnou... ne, trojnásobnou silou!“ zasmál se. Vyslal tepelnou vlnu, tentokrát dobře mířenou, aby Butterfree nemohl uniknout. Motýlí pokémon vyslal safeguard a vítr, aby útok zmírnil, ale Charizard se nenechal. Tepelná vlna přetlačila ochranný útok a Butterfree pohltil žár. Garlan se zasmál. „Garlan je zase v berserku,“ poznamenal Chibi z dálky a já přikývla. Oči mu svítily nadšením, očividně kvůli dlouhému pobytu v pokéballu. Neměl daleko k nezastavitelné příčetnosti. „Garlane, drž se! Nezapomeň, že zachraňujeme Chibiho!“ zavolala jsem do výšin. Pochybovala jsem, že by mě Charizard vyslechl a důkazem toho bylo rozzuřené zařvání. Čím víc se Garlan soustředil na destrukci, tím méně dával pozor na útoky. Zasáhlo ho bzučení a pak i tailwind. Garlan nevypadal, že by mu na tom záleželo. Drápy mu vyrostly a vykašlal se na boje na dálku. Snažil se vyrovnat ve vzduchu a seknout Butterfree dračím spárem. Pár prvních pokusů minul, ale pak konečně zjistil, že Butterfree došla energie. Sekl příčně dolů a než stihl Butterfree dopadnout, sekl vzhůru. „Garlane, dost!“ křikla jsem. Butterfree se osvbodil sám, když větrem zavál do Garlanových křídel a jeho to odstřelilo pár metrů zpátky, kde ztratil balanc křídel a zřítil se k zemi. Ze stromů, kam dopadl, vyletělo pár vylekaných Pidgey, ale jako symbol neporažení Charizard mohutně zařval. Znamení, že ještě nebylo po všem. Garlan vyšel z lesa jako největší kruťák. „Už jsi klidný?“ zeptala jsem se. Garlan si sundal větev z hlavy a přikývl. „Jop. Ten pád mě trochu zchladil. Fakt, že tam byla i kráska Carnivine na tom nic nemění,“ odpověděl. Povzdechla jsem si a Raviel si uchechtl. „Já myslel, že jsi na Jynx s pořádnýma balónama?“ - „T-to bylo nedorozumění!“ Každopádně, když se Garlan uklidnil, zápas mohl pokračovat. Poplácala jsem ho po paži. „Pojďme spolu. Jako jeden celek.“ - „Pow-Pow-Power Rangers!“ neodpustil si Raviel. Garlan se ušklíbl a přikývl. „Butterfree, tailwind!“ zvolal Dane. Garlan klidně čekal na povely. „Charizarde, heat wave!“ křikla jsem. Charizard už začal mávat křídly, než jsem domluvila. Vyslal tepelnou vlnu před sebe a ta úspěšně odrazila Butterfreeův vítr. „Teď konfrontace! Slash!“ Král destrukce vystřelil z místa a než se Butterfree stihl z tepelné vlny vzpamatovat, dostal příčným sekem a lehl k zemi. Dane byl zděšen, já byla zděšená, Chibi byl zděšený... jen Raviel a Garlan se na sebe culili jako zamilovaní.
„Umm... promiň,“ hlesla jsem k Danovi. „Mohl bys mi vrátit Chibiho, prosím? Vážně mi na něm hodně záleží, je to můj vrchní kouč,“ usmála jsem se.

4 [A] Drobeček [A] Drobeček | 21. listopadu 2017 v 20:04 | Reagovat

[3]: Buterfree byl poražen, vítez je Enwy a Charizard. Dane ti trošku neochotně vrátil Ribombeeho a k tomu ještě přidal Modrou flétnu.

Charizard +1 leve, +6% zkušeností

5 Enwy Enwy | E-mail | Web | 22. listopadu 2017 v 17:26 | Reagovat

1. Shroomish
2. Přátelstvím (účastní se Ribombee & Crobat)
3. Pokéball: Luxury

"Jak jsi mi to mohla udělat?! Každý zápas proti komukoliv musí být můj!" vřískala Crobat, když se konečně probudila. Po zápasu proti Danovi jsme se vydali dál. Crobat sama vylezla, když jsme se procházeli lesem, asi stará dobrá nostalgie. Raviela i Garlana jsem nechala odpočívat v pokéballu po zápasech. Zapsala jsem si, že musím co nejdříve vyhledat pokémoní středisko a nechat prohlédnout Raviela. "Pššt, ještě vyplašíš Pidgeye," sykla jsem. Crobat už chtěla něco namítnout, že se starám o tvory, které ani neznám, ale tu kousavou poznámku si nechala pro sebe. Šli jsme vedle sebe chvilku potichu, než mě něco nezarazilo.
"Fuj, Army, ty trpíš prdíkama?" - "Ne! Jak tě to napadlo?!" vyjekla. Znovu jsem sykla a okamžitě si křídlem zakryla pusu. "Ne! To nejsem já!" zavrčela potichu. Rozhlédla jsem se kolem sebe. "Lidi, pardon, to budu asi já... ale nejsou to prdíky! Jsem jen nervózní z nových lidí," ozvalo se pode mnou. Vyskočila jsem překvapením a začala se rozhlížet na všechny strany. Hledala jsem zdroj hlasu. "Tady dole," odkašlal si hlas. Podívala jsem se dolů. "Oh. Promiň, neviděla jsem tě. Jsi níz-" Zarazila jsem se. Tohle přesně jsem nesnášela, když mi někdo dělá. Proto se stiskla rty k sobě a mlčela, stejně jako Crobat předtím. "Vyrušili jsme tě z nějaké aktivity?" zeptala jsem se po pár vteřinách opatrně. Tvor se na mě podíval z nížky. "Myslím, že ne. Moc lidí sem nechodí, takže jsem trochu nesvůj z hostů..." přiznal upřímně. Přikývla jsem a konečně se posadila před ním, abych nebyla tak vysoká. "Když to tak říkáš, zní to, jako kdyby tohle celé byl tvůj barák," rozesmála jsem se. Zelený tvor podobající se houbě přikývl, až to vypadalo, že se snaží přepadnout schválně kupředu. "Vlastně ano! Tohle je Viridianský les, můj domov!" přitlachal. Crobat zamručela, asi nečekala, že se zdržíme. "To mi připomíná, proč nám říkáš 'noví lidi' a 'hosti'? To jsou tu nějací 'domovníci' a 'staří lidi'?" zamyslela jsem se nahlas. Pokémon se rozesmál. "Ne, tak to není. Jenom... moc lidí sem nechodí, jak jsem říkal. Prý jsou milí a já se bál, že budu třeba nezdvořilý nebo tak," zazubil se. Uznale jsem přikývla. "Jo ták!" Chvilku nastalo ticho, když v tom jsem si něco uvědomila. "Ehm, promiň, moje chyba. Jsem Enwy, trenérka a idol na volné noze. Volnou nohu ve skutečnosti nemám, ale částečně můžu za to, že mám jen jednu nohavici," vyhrkla jsem. V myšlenkách bych si dala facku za to, že plácám takové blbosti. Hned poté jsem vytáhla pokédex a chystala se ho na tvora namířit, avšak houba mě zarazila. "Pokud dovolíš, představím se sám," odkašlal si. Pokývala jsem hlavou a pokédex založila. "Jo... jen do toho!" zasmála jsem se. Houba se napřímila, aby se zvětšila o pár centimetrů. "Jsem Shroomish-" řekla houba. Znovu zavál ten příšerný puch. Potlačila jsem nezdvořilé zacpání nosu. Místo toho jsem mu stejně nezdvořile skočila do řeči. "Myslím, že se nemusíš představovat tak doslova. Vím, co myslíš, čtu myšlenky," vyhrkla jsem. Puch zmizel. "Vážně?" zamrkal Shroomish a já přikývla. "Samozřejmě! Mám dokonce parťáka, který umí pojídat sny nebo tě uspat pouhým pohledem," vytahovala jsem se. "A taky máš budoucí šampionku!" zvolala z dálky Crobat a já pokývala hlavou. "No, slyšel jsi ji," zasmála jsem se. Shroomish opět mírně přikývl. "Koho mám ještě znát? Draka, co všechno zničí?" vyprskl smíchy. Zamrkala jsem, napůl udiveně. "No... jo! Jmenuje se Garlandolf a byl můj první společník na cestách." - ”Ono něco takového existuje?!” vyhrkl Shroomish ohromeně. Přikývla jsem a pokývala hlavou. “Vlastně nebyl Král destrukce vždycky. To až já jsem ho tak pojmenovala,” ušklíbla jsem se. Shroomish se usmál. “To od tebe bylo milé. Ta šampionka a ten, co si dává sny jako jídlo, ti mají taky jméno?” zeptal se zvědavě. Hned jsem odpověděla. “Mají! Šampionka, Crobat, se jmenuje Armytile, Fantom chaosu a druhý je Raviel, Lord fantomů. Trochu to na sebe navazuje,” ušklíbla jsem se. Když jsem tak zpětně přemýšlela, moje jména měla co do sebe… Shroomish se znovu usmál, pokud to šlo ještě zářivěji. “Hezká jména!” zvolal. Crobat se zase ozvala. “Proč je ten maník tak pozitivní?!” vyjekla. Rozpačitě jsem se zasmála a pokusila se zamaskovat její slova.
“Jo a co je to být trenérkou? O idolech jsem už slyšel, ti myjí záchody, ale co ten trenér?” začal se ptát, jako kdyby Crobat nikdy neslyšel. Zamrkala jsem překvapením. Takovou definici o idolech jsem ještě neslyšela. “Ne, idolové nemyjí záchody!” prohlásila jsem hned. “Idolové kouzlí úsměvy na tváři a jsou ti, kteří hudbou lidi vždycky podpoří! To jsou idolové,” usmála jsem se. Shroomish povyskočil. “Ó! Tak promiň, ti Pidgeyové mi nakecají leccos,” rozesmál se. “A trenéři jsou ti, kteří trénují, aby byli jejich pokémoni silní a pak vyhrávali zápasy na stadionech,” vysvětlila jsem. Shroomish couvl. “Zápasem? Jako… že se pokémoni navzájem mlátí?” ujišťoval se. Trochu nesměle jsem se zasmála. “Jo, myslím, že tak nějak se to dá nazvat. Chceš zkusit zápasit?” zeptala jsem se. Tvor se zakabonil. “Zkusit? Já to umím! Taky jsem trénoval se Spoinky!” opáčil. Zvedla jsem ruce na znamení, že je mír. “Tak, půjdeme na to?” zazubila jsem se. Shroomish odhodlaně povyskočil. Skákající houba byl divný pohled. “Můžu zkusit bojovat s někým… nenásilným? Ta šampionka vypadá jako někdo, kdo už pár lidí zmlátil. Princ dedukce, nebo jak jsi to říkala, taky nepřichází v úvahu,” rozesmál se. Tiše jsem se zasmála a zvedla pokéball do vzduchu. “Mám tu svého kouče! Umí bojovat, ale také není dvakrát do násilí,” usmála jsem se. “Chibi, let’s shine!”
Ribombee si posunul brýle. “Dobře. Chápu. Je to pouze přátelský zápas,” zopakoval a já přikývla, abych mu slova potvrdila. “Přesně tak. Myslela jsem s, že když jsi můj kouč, budeš vědět jak zaútočit, aby to protivníka nezranilo,” řekla jsem. Chini přikývl a připravil se na své místo. Shroomish se postavil připravený naproti němu. “Můžeme?” zeptala jsem se. Když oba přikývli, zápas mohl začít. Hmyzí pokémon zahájil zápas jako první. Vyslal na houbu vílí vítr. Shroomish se skokem pokoušel se vyhnout, ale marně. Vítr ho trefil a odstřelil pár metrů dozadu. “Chibi, přátelský zápas, pamatuješ?” zvolala jsem trochu vyděšeně. Shroomish se zvedl neohrabaně na nohy. “Jsem v pořádku!” zvolal s úsměvem. Oddechla jsem si.  Teď byla řada na houbě zaútočit. Rozeběhla se krátkýma nohama a pokusila se narazit do hmyzího pokémona. Ribombee se obratně vyhnul a zrychlil pomocí quiver dance. Teď byl dvakrát rychlejší. Houba se otočila a pokusila se zaútočit znovu. Opět marně. Ribombee byl příliš rychlý. “Jsi opravdu silný, ať jsi kdo jsi,” rozesmál se Shroomish a už se chystal k dalšímu skoku. “Až budeš unavený, řekni,” pověděl mile Chibi a uculil se. Travní Pokémon byl naštěstí dost vytrvalý. Znovu se pokoušel zaútočit, tentokrát měl dobrou rychlost i směr. Aby vílí pokémon nedostal ránu, musel vyslat vítr, který houbu opět odrazil pár metrů za sebe. “Au,” stěžoval si Shroomish. Chibi se zalekl, stejně jako já. “Jsi v pohodě?” ptala jsem se naléhavě. Houba vylezla z kupy listů a začala se smát. “Je to sranda!” zvolal nadšeně. “Jsem v pohodě, ale už unavený. Můžeme přestat?” zeptal se. Souhlas jsem projevila kývnutím hlavy.
Další děj už probíhal v klidu. Podala jsem Shroomishovi občerstvení ve formě flašky sody. Všimla jsem si, jak Shroomish zápasí s flaškou sody. “Ehm… nechceš pomoct?” zeptala jsem se. Shroomish se nesměle uculil a odkopl ke mně flašku. “Jop, prosím. Bez rukou je těžké cokoliv brát a dělat, většinou mi pomáhají Beedrill,” přiznal. Zatočila jsem s víčkem a to cvaklo. Dala jsem mu napít a Shroomish se oklepal, očividně to bylo poprvé, kdy měl co dočinění se sodou.  “Není zbytečně složité vyhledávat každý den jinou pomoc?” zeptala jsem se, když jsem flašku oddálila. Shroomish zavrtěl hlavou. “Vlastně ne. Jsem houba, vlhkost beru z okolí, takže takhle pít nemusím,” odpověděl. Crobat si v dálce už začínala stěžovat. Znamení, že je nejvyšší čas vyrazit.
Zvedla jsem se na nohy a oprášila se. “Díky za přátelský zápas,” ušklíbla jsem se. “Myslím, že bych měla vyrazit. Kdybys kdykoliv potřeboval něčí pomoc, můžeš vyhledat nás,” zasmála jsem se. Tehdy se po dlouhé době ozvala Crobat, která přiletěla odněkud. “Nebude to těžký, když budeme v tu chvilku na druhé straně regionu?” zeptala se. Zamyslela jsem se. “To je pravda. Jako trenér nesmím být pozadu a musím cestovat, abych poznala co nejvíc věcí, než se přestěhuju na Ostrov Sun,” mluvila jsem. Chvilku jsem uvažovala. Pak mě něco napadlo. “Nebo! Nechceš jít s námi? Mám pohodlný pokéball,” rozesmála jsem se. Chibi se ušklíbl. “Nemůžeš ho lákat na pohodlí, Enwy.” - “Erhm… Pravda. Luxury ball je ale dost pohodlný, ne?”

Použito: 1x soda, 1x oran berry (Ribombee)

6 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. listopadu 2017 v 22:39 | Reagovat

[5]: Shroomish chvilku váhal, ale nakonec přikývl a vlezl do ballu. Chytila jsi Shroomish!

7 Enwy Enwy | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 17:14 | Reagovat

1. Caterpie
2. Zápas (Crobat) + přátelství
3. Pokéball: Obyčejný

(SOUTĚŽNÍ CHYTÁNÍ) Něco mě neustále tížilo. Armytile po mě pořád koukala, zda neměním výraz a to bylo dvakrát strašidelnější. Nakonec jsem se na ni zazírala a Chibi také. "Proboha, Armytile!" křikla jsem a náhle se zastavila. Crobat se pyšně poušklíbla. "No? Co je?" zvolala poté. Přimhouřila jsem oči a luskla prstama. "Už to mám! Army, ty jsi oholená! Máš nový účes, že jo?" křikla jsem a rázem jsem schytala do hlavy křídlem. "Jau! To bolelo!" postěžovala jsem si, se slzami na krajíčku. "Ne, blbko! Jsem vyvinutá. Jsem Crobat, už nejsem Golbat!" křikla. Zamrkala jsem a pak vyskočila z místa. "A jo vlastně! Už jsi konečně u mě šťastná, Armytile," zafňukala jsem pyšně. "Přestaň brečet jak malé děcko, proboha," povzdechla si Crobat. "Jak se ti líbí moje nové tělo?" zeptala se a s odpovědí čekala i na Chibiho, který honem odvrátil oči, aby mohl dělat, že ji neslyšel. "Je to... super," zasmála jsem se. "Máš dvoje páry křídel a nemáš věčně otevřenou pusu," usmála jsem se. Vtom se Chibi otočil. "Kdyby tu byl Garlan, už by řekl, že tu pusu i tak nikdy nezavřeš." - "Ha, vtipné. Směj se dál, cynický staříku," poznamenala Crobat a Chibi se zakabonil. "Narozdíl od tebe mám alespoň vlasy..." Chvilku jsme šli lesem a pak mě něco napadlo. "Co si vyzkoušet tvou novou sílu, Armytile?" zeptala jsem se. Chibi pozvedl obočí. "Od kdy toleruješ násilí páchané na nevinných pokémonech za účelem vlastního zisku?" řekl Ribombee. Pohlédla jsem na něj a pokrčila rameny. "Bylo to bojiště, které mě zocelilo. Dny v blátě, sněhu, větru...!" spustila jsem a oba se začali smát. Dokonce i Army, která však hned utichla, aby nedala najevo, že se baví. "Jo, už vážně potřebuju sprchu," zakroutila jsem toužebně hlavou. "Zpátky k otázce. Vlastně... netoleruji. Viděla jsem už ale dost anime na to, abych věděla, že se z toho dostanou," usmála jsem se a jako kdyby to byl nějaký mýtický povel, z keře vyskočila Caterpie. Crobat začala válečně ječet jako pomatená. "Můžu? Můžu?! MŮŽU!" ječela, až mi slova plivala do obličeje. Zmateně jsem vyjekla nazpátek. "M-můžeš!" zvolala jsem a to bylo pro Crobat znamení. Vrátila se jí léta zápasení v lesích a tak, aniž by dala chudák Caterpie vůbec šanci si všimnout, že tu je, mávla křídly a vyslala proti ní vzdušný řezák. Řezák proťal vzduch a trefil Caterpie těsně vedle. Broučí pokémon povyskočil, zděšeně pohlédl na útočníka a byl by se dal na útěk, kdyby mu v tom nezabránil matoucí paprsek. Caterpie zmateně, a to doslovně, byla přimražena k zemi a Crobat radostně nad tím, že má konečně šanci trefit, rozpřáhla křídla a udeřila. Vítr se silně opřel o její dvojici párů a vyslal vzdušný řezák. Caterpie chtěla vyslat protiútok, ale místo toho se sama trefila a tak ji zasáhl nejen vzdušný řezák, ale i Armytilina rána. "Tohle není zápas. Tohle jsou jatka!" zvolala jsem vyděšeně. Armytile vypadala, že si děj celkem užívá a tak užuž chtěla vyslat další útok, když v tom z rozvířeného prachu vyletěla pavučinka, string shot, a trefila Crobatino křídlo, čímž ztratila balanc a zřítila se na zem. I na zemi bojovně vyslala supersonic, no-scope do prachu.
"C-co jsi to...?" vykoktala jsem a Army si stěží odlepila hnusnou věc z křídla. "To nebyla vůbec sranda, mimochodem. Toho tvora by někdo měl naučit se bránit," zamumlala naštvaně. Chibi vypadal také trochu rozhněvaně. "Není správné útočit na pokémon tímto způsobem. Ani za účelem tvého testu, Armytile," pokáral ji. Crobat drze zakoulela očima a vzlétla. Sama jsem pohlédla na pokéball, který jsem držela v ruce. "Chytila jsem ji. S Ravielem a Garlanem pojede do pokémoního střediska," oznámila jsem rázně a pohlédla významně na Crobat, aby si uvědomila, že něco jako mlácení nevinných se nedělá. Naštěstí Caterpie vyvázla s tím nejmenším zraněním, které mohla mít. Naštvaně, možná i trochu smutně, na nás vrhala svůj pohled. Pak lehce sklopila hlavu a mě zarvalo za srdce, že jsem něco takového udělala. "Promiň!" vyjekla jsem najednou a Caterpie se lekla dvojnásobně. "Moc se ti omlouvám. Nebylo to vůbec v plánu, tedy... vědomě s následky. Mělo to být jen vyzkoušení schopností, promiň," vykoktala jsem. Caterpie nevydala ani slovíčko. "Umm, jsi zraněn... a?" zeptala jsem se opatrně a udělal krok blíže. Caterpie ucukla. Zastavila jsem se a zahrabala v batohu, abych vytáhla flašku studené vody. "Myslím, že tohle budeš potřebovat," řekla jsem a přiblížila se s otevřenou flaškou. Caterpie chvilku váhala, ale pak se pomalým plazením dostala až k vodě a natáhla se. Dala jsem jí napít. Chibi a Crobat na to celé hleděli málem bez mrknutí. Zašátrala jsem v batohu dál, ale nenašla jsem to, co jsem chtěla najít. "Nemám u sebe teď žádné berry, které by ti dali odolnost, imunitu nebo ti něco vyléčili," zamumlala jsem a Caterpie zvedla hlavu. "Myslím, že bude nejlepší zajít do pokémoního střediska, aby tě prohlédla sama sestra Joy," pokračovala jsem a Chibi se ušklíbl. "A jéje, Enwy v business módu..." povzdechl si a pokrčil rameny. Vytáhla jsem pokédex a přepnula na mapu okolí. "Jsme ve Viridianském lese, to znamená, že nejbližší město je Viridian nebo Pewter," zauvažovala jsem nad možnostmi a pak přikývla. "Jop, to zní dobře. V Pewteru stejně nic extra není," pokrčila jsem rameny a zaklapla pokédex. Schylovalo se k poslední věci, kterou bylo třeba udělat. "Vzhledem k tomu, že jsi zraněná, by bylo nejlepší, kdybys cestovala v pokéballu. Heal ball, pokéball, který léčí, sice nemám, ale mám pokéball určený pro hmyzáky," řekla jsem a položila před ní Net Ball. "Takže... co říkáš?"

8 [A] Drobeček [A] Drobeček | 25. listopadu 2017 v 17:34 | Reagovat

[7]: Chytila jsi Caterpie.

9 Enwy Enwy | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 21:16 | Reagovat

1. Metapod
2. Zápas (Crobat) + přátelství - Crobat's Point of View
3. Pokéball: Obyčejný (nezmíněn v ději)

(SOUTĚŽNÍ CHYTÁNÍ) "Jéžiš, to nebyla vůbec žádná sranda," postěžovala si mumlavě Crobat, když jsme se zase vydali o kus dál. "Uhm, jestli chceš, můžeš letět sama a najít si nějakého vhodného protivníka. Jsem si jistá, že si určitě nějakého najdeš," usmál se Chibi a Armytile, aniž by čekala na můj souhlas, rozlétla se hlouběji do lesa.
Crobat's POV: Hledala jsem v keřích a koukala se do korun stromů. Vypadalo to, že je tenhle les úplně... opuštěný! Zatraceně, to bylo tak těžký najít někoho, kdo by byl rovný mých sil! Pff, jasně, samozřejmě, že bylo. Stojím totiž na druhém místě, co se týče bojových schopností, hned za tím Charizardem. A taky pod Ravielem. A možná i Vylon... a taky Chibi, i když se zdál být naprosto mírumilovný. Fuu, nakonec to není tak zcela druhé místo. Koukala jsem do všech zárkoutí a hledala něco... výrazného. Bylo to složitější, než jsem si myslela, ale pak jsem si uvědomila, že možná hledám špatně. Ten maník, divná okurka či co to bylo, se na mě díval... celou tu dobu, co jsem hledala. "Hej! Chceš si dát zápas?" křikla jsem nahlas a zazubila se. Okurka-chlapík nezareagoval. Myslela jsem si, že mě možná neslyšel a tak jsem zvýšila hlas. "Hej! Zápas nebo ne?!" ozvala jsem se znovu. Bez odpovědi. Pokrčila jsem křídly. "Pokud si chceš hrát na nedostupnýho, máš to mít!" zaječela jsem na něj. Víc mě rozhodilo to, že se ani nepohnul. Beztak to byl jediný tvor široko daleko, když už nic. Nadechla jsem se. "Mlčení znamená souhlas. Pokud chceš zápasit, nedávej najevo žádné znamení." To byl jistě chytrý tah. Zelená okurka se vážně nepohnula a tak jsem jen pokrčila rameny a vyslala supersonic. Tvor, byl-li to někdo živý, se zavrtěl a otevřel oči, ale nemluvil. Jen se na pár sekund zaleskl a zase nic. "Ty jeden-" Asi jsem za tu dobu pobytu u slabochů trochu zeslábla. Vyslala jsem další supersonic, skvěle mířený, jak na mě přesně seděl. Okurka se zase jen zaleskla a zase nic. Pomalu mě pohlcovala jak hrůza z toho, že jsem slabá nebo fakt, že jsem tak absolutně silná, že už Arceus musí chránit okurky silovým štítem, abych jim omylem nic neudělala. Tak či onak jsem vyslala do vzduchu air cutter. Vzdušný řezák přeťal vzduch, ale minul. Trefila jsem do kmenu stromu, který se jen zatřásl a spadly listy z korun. Cvakla jsem zuby k sobě a zaskřípaly, ale byl to už tak přirozený zvuk, že jsem si ani nevšimla. Vypálila jsem na něj matoucí paprsek, plnou silou, jako kdyby to měl být poslední útok, který udělám. Okurkový tvor se zase jen zavrtěl a zase se zaleskl. "To je nějaký speciální druh protiútoku?" zeptala jsem se, ale jak jsem očekávala, odpověď nepřišla. "Ahá, chápu! Máš mě unudit k smrti!" zvolala jsem a znovu zaútočila. Ten to strašidelný pohled, který jsem na něj uvrhla. Oči jednou jedinkrát mrkly a zase se jen zaleskl. Nasupeně jsem si ulevila vzdušný řezákem do dalšího stromu. "Braň se! To není sranda!" křikla jsem a pak si povzdechla. "Fáájn! Tak z tebe ten lesk vymlátím," rozhodla jsem se a vyslala vzduchem další vzdušný řezák. Až teď jsem si všimla, že útok trefí, ale okurka jen snáší bolest a zaleskne se. To je určitě nějaká speciální abilita, pomyslela jsem si a zkusmo vyslala další, abych si to ověřila. Bylo to skutečně tak, jak jsem předpokládala, že je. Zlomyslně jsem se zašklebila a přiletěla blíže. "Dokážeš odolat jednorázové bolesti. Ale co... dlouhotrvající nekonečná bolest?!" křikla jsem a zahryzla se. První reakce! Tvor nečekaně vypískl a začal se svírat. V zubech jsem cítila jeho pachuť, jednoduše chutnal jako fakt strašně starý list a ke všemu ještě obalený tím hnusem, co jsem schytala do křídla, ale vytrvala jsem. "O, uh ho holí, o?" zasmála jsem se, ještě s jeho hlavou v puse.
"N-nech mě! Fuj, vyplivni mě!" křičel tvor. "Vzdávám se! Jenom mě prosím nejez!" křičel. Pomalu jsem ho pustila a naneštěstí neměl ruce, aby si z tváře a z hlavy sundal moje sliny. Fujky. "Kdo jsi a proč jsi mě napadla?!" křičela okurka. "Já jsem šampionka Crobat z Route 3, hledám tu protivníka, který by se vyrovnal mé síle," oznámila jsem hrdě. "Kdo jsi ty, okurko? Vypadal jsi jako jediný vhodný protivník." Zelený kokon se zavrtěl a zamračil se. "To mě sice těší, ale já tu čekám, až se vyvinu v Beedrilla. Laskavě mě nech na pokoji," odmrštil mě slovy jinam. Divila jsem se, že jsem ho ještě neposlala někam. "Nejsi zraněný? Dlouho jsem do tebe útočila," vydala jsem ze sebe naprosto divná slova, místo toho, abych řekla: "Aha. Vlastně je to jedno, ráda jsem tě zmlátila." Okurka se na mě chvilku upřeně dívala a pak si povzdechla. "Jo, asi trochu. Dáváš fakt perdy," pověděl nakonec. Ušklíbla jsem se. "Mám tu jednoho lidského slabocha, který už má na krku jednoho pokémona, kterého jsem zmlátila. Jestli chceš, můžeš se přidat. Stejně jako ta ubohá Caterpie doputuješ k nějaké Joyce, která tě prohlédne a pak asi vypustí zpátky," spustila jsem dlouhý sloh. Tvor se zavrtěl. "Lidského slabocha? Ty jsi chycená?" zeptal se. Přikývla jsem. "Jo, to jsem. Chytil mě drak, který se považuje za boha. Chci ho porazit," oznámila jsem a zelený kokon chápavě přikývl. "Oh, tak to jo. Já jsem rád, že mě nechytil ještě nějaký lovec hmyzu. Taková děcka tu pobíhají," řekl a byl by pokrčil rameny, kdyby mohl. "Fajn. Mám tě teda vzít k tomu lidskému slabochovi nebo ne?" zeptala jsem se. "Jo a mimochodem, asi by bylo dobré, kdybych znala tvé jméno. Okurka ti fakt říkat nebudu."

10 Drobeček Drobeček | 25. listopadu 2017 v 22:06 | Reagovat

1) Beedrill (NEsoutěžní)
2) Nikdo, chytám přátelstvím
3) Pokéball

PART 1/2 (O pár písmen přesahovalo limit. Rozděleno podle odstavců)

O soutěži v chytání hmyzých pokemonů, která probíhala půlku měsíce, jsem se dověděl kvůli svému pobytu ve věži mírně později. Jako správný chamtivec jsem v tom zahlédl příležitost zbohatnout, ale také získat cenné zkušenost jakožto trenér pokemonů. Vydal jsem se tedy tam, kde byl zdroj všho hmyzu regionu  Viridiánský les.

Netrvalo dlouho a zaslechl jsem za sebou naštvané zabzučení. Tušil jsem, co se za mnou objevilo, začal jsem se tedy pomalu otáčet. "Skvělý, Beedrll," zazubil jsem se a včas uskočil žihadlu rozzuřeného pokemona.
"Lovíš tady hmyzzz, zzze? Další pytlák, bzzt!" vyjel na mě Beedrill.
"Ehm, vlastně ano," přiznal jsem. "Máte zájem se nechat chytit, pane?"
"Nejsem pán, bzzzt!" vyjekl pokemon a znovu zaútočil. "Zzzádné pytlačení tady, bzzzt, nestrpím!"
"Oj, to je podruhý, co jsem nazval paní 'pane'," plácl jsem se do čela. Kvůli tomu jsem nestihl úplně uhnout a žihadlo mě zasáhlo do tváře, naštěstí jen slabě. "Au! To se nedělá, útočit na bezzbraného!"
"Stejně zzza chvíly vytáhnezzzz tu kulatou věc, zzze které vyšleš pokemona na zzzápas!"
"Nó... nepopírám, že jsem to neměl v plánu... Ale jsou i jiné způsoby, jak někoho ulovit, ne?"
"Únos nebo tak něco, bzzt!" tipovala Beedrill.
"A jo, to mě nenapadlo. Ale ne, nemyslel jsem únos. Třeba... skamarádění nebo tak něco?"
"Bzzzzzt!" vyprskla Beedrill smíchy.
"Nesmějte se! Skamarádění se je super věc, věřte mi. No fakt! První krok je představení se. Já jsem Drobeček, trenér pokemonů. Teď vy!"
"To je absurdní, bzzt!" vyprskla Beedrill, přesto se ale také představila. "Beedrill. Mimochodem, v tom škrábanci je jed, za chvilku tě to skolí."
"Super, teď jsme přešli na tykání!" zajásal jsem a pak se poplašeně chytil za tvář. "Jed!? Ale já nechci umřít!"
"Neumřeš, jen tě to paralyzzzuje. No a potom se nebudeš, bzzt, moci hýbat a umřeš hlady."
"To jsi mi moc nepomohla," odfrkl jsem a snažil se otrávenou krev z rány vymačkat, avšak neúspěšně. "Nemáš s sebou náhodou protijed, co?"
"Nemám, bzzt," prohlásila Beedrill. Snažila se znít lhostejně, ale v jejím výrazu bylo poznat, že tohle neměla v plánu. "Mozzzná... Vím, kde se dá sehnat, bzzt. Pojď zzza mnou," zabzučela a vydala se hlouběji do lesa. Vykročil jsem za ní. Mírně jsem při tom pajdal, spíš ale z toho, že jsem otravu až moc dramatizoval, než že by už jed začínal působit.
"Tady někde, bzzzt, to bylo..." mumlala Beedrill zamyšleně a hledala něco v trávě. "Ah, tady! Vymačkej, bzzt, si zzz té květiny nektar, bzz."
Se zájmem jsem pohlédl na žlutou květinku, která rostla jako jediná uprostřed hloučku travin. Utrhl jsem ji a bezmocně si jí prohlížel ze všech stran. "To se někde dojí nebo tak něco?"
Kdyby měla Beedrill ruce, plácla by se do čela. "Prostě si tu kytku, bzzzt, namatlej na zzzranění..."
"Fujky, to potom budu ale celý uleptaný, ne?" zabručel jsem. Co se dalo dělat, cítil jsem, jak mi tuhnout konečky prstů. Rychle jsem tedy začal v ruce žmoulat květinku a když z ní vznikla jakási kašička, namazal jsem si to na tvář.
"Na druhou, bzzt," upozornila mě Beedrill.
"No jo," zazubil jsem se, setřel ze zdravé tváře mast a napatlal si to na druhou. "A co teď?"
"Čekat, bzz. Jed bude ještě, bzzt, chvilku působit, ale po pár hodinách, bzzt, by to mělo přestat."
"Po pár hodinách?" zhrozil jsem se. Přestával jsem cítil ruce a tentokrát to nebylo dramatizování.
"No, já poletím, bzz. Bezzzruký jsi neškodný. Azzzz se uzzzdravíš, neopovazzzuj se chytat zzzde hmyzzz!" Otočila se a rozletěla se do lesa.
"Hej, počkej! Nemůžeš mě tu nechat! Co když mě něco sežere?"
Beedrill se váhavě otočila. Neumím číst myšlenky, ale vsadil bych se, že zvažovala, jestli mě nechat napospas divé zvěři, nebo tam trčet několik hodin a hlídat mě. K mému velkému údivu zvolila druhou možnost.
"Jakmile ucítíš konečny prstů, dej mi vědět," zabručela.
"Díky. Zapomněla jsi na bzzt," upozornil jsem Beedrill.
"Bzzt!" vyhrkla.
Chvilku jsem jen tak mlčky seděl, Beedrill poletovala kolem a obezřetně se rozhlížela.
"Ty to bzzt nemusíte dělat, co?" přerušil jsem ticho.
"Jak jsi na to přišel? Bzzt!"
"Vydáváš ho v nepravidelných intervalech, skoro jako by jsi to dělala z povinnosti a zapomínala na to," vysvětlil jsem.
"Hmpf," povzdechla si Beedrill. "Je to tradice, Od nás se čeká, že budeme bzučet, ne?"
"No, třeba taková Pikachu taky nekvíká, tak nevím, proč by měla Beedrill bzučet," pokrčil jsem rameny. Pokusil jsem se sundat batoh, abych z něj mohl vytáhnout jídlo, s hrůzou jsem ale zjistil, že kromě krčení už nezvládám ovládat ani ramena.
"Zajímavé. Jsi první trenér, kterého jsem potkala a tvrdil něco takového."
"Potkala jsi hodně trenérů?" zajímal jsem se.
"Hodně, Pár se jich mě pokoušelo i chytit, ale neúspěšně, chacha! Teď poslední dobou je jich tu jak na... ehm, jak kdyby se přemnožili."
"Znám důvod," přikývl jsem. "Liga vyhlásila soutěž v chytání hmyzích pokemonů. Nevím na co. Třeba plánují převrat," zasmál jsem se.
"No a ty jsi jeden z těch trenérů, co se té soutěže účastní," zavrčela Beedrill.
"Před chvílí jsem chtěl začít, kdyby jsi mě neotrávila," ušklíbl jsem se.
"Hmpf. Pytláku."
"Heh, připomínáš mi jednoho kámoše. Aike se jmenuje, je to Skarmory. Můj pokemon, pro objasnění, ale pro mě jsou vlastně všichni spíš kámoši... Když jsem ho potkal, taky mě považoval za pytláka. Já bych se tak nenazval. Když už, tak jsem osoba, co poskytuje pokemonům příležitost ke změně. No představ si to, žiješ si takhle monotónní život, samá nuda a najednou poof, a jsi něčí pokemon! Zažíváš dobrodružství, zápasíš, máš spoustu nových přátel..."
"Ale od spousty přátel taky toho pokemona vytrhneš," ucedila Beedrill.
"Hm, pravda. Ale pozor! Tohle dělá většina trenérů, já jsem ale jiný! Teda, alespoň doufám... Chytám pokemony, kteří nikoho nemají. Třeba ten Aike, to byl poslední Skarmory v celém Sevault kaňonu. Jeho milou mu ulovila nějaká trenérka, tak mu teď pomáhám najít mu ji."
"Och, jak šlechetné," ušklíbla se Beedrill. "Proč mi tohle říkáš?"
"Chtěl jsem uhájit svou trenérskou čest!"
"Trenéři mají nějakou čest?"
"Uhm... Doufám, že mají," zazubil jsem se.
"Už aby se ti ta paralýza dostala na mozek, moc meleš," povzdechla si Beedrill, vyletěla do korun stromů a za chvilku byla zpět. "Nikde nikdo," hlásila.
"Cože? To má stoupnout až do mozku?" zhrozil jsem se. "A za jak dlouho?"
"Vlastně už se to mělo dávno stát," zabzučela Beedrill trošku překvapeně. "Ty máš v genech odolnost proti jedům?"
"Možná jo, kdo ví. Nedávno mě otrávil nějaký Arbok... teda, asi, už si to nepamatuju. Třeba mám od té doby částečnou imunitu. A po tomhle budu mít úplnou!"
"Pochybuju. Takhle jedy nefungují," vytrhla mě z mých představ Beedrill.
"Och, škoda," povzdechl jsem si. Beedrill to nijak nekomentovala, místo toho přistála na zem a provedla něco, co by se u vos dalo považovat za lehnutí si.
"Zdřímnu si. Kdyby tě něco žralo, ozvi se," zívla a za chvilku potichu pobzukávala, asi vosí chrápání.
Je docela milá, uvědomil jsem si. Představoval jsem si všechny Beedrill jako agresivní tvory, ale asi tomu tak není. Hned jsem si to přidal na seznam věcí, ve kterých jsem se mýlil, a že jich bylo hodně!
Copak asi dělá Torterra? Je teď v Alole, užívá si pláže... A co dělá Envie? Hm, pravda, předal jsem jí té malé holce, Enwy bylo její jméno? Počkat, co to plácám? Vždyť jsou pořád u mě... Přistihl jsem se, že se mi začínají plést myšlenky. Buď to bylo únavou, taky jsem ve věži vůbec pořádně nespal, nebo mi začínala paralýza opravdu lézt na mozek. Brzy jsem zjistil, že je to paralýza. Nemohl jsem se vůbec hýbat, i mrkání mi dělalo obtíže. Raději jsem tedy zavřel oči a snažil se v nepohodlné poloze, ve které jsem se ocitl těsně před paralyzováním, usnout.

11 Drobeček Drobeček | 25. listopadu 2017 v 22:06 | Reagovat

PART 2/2

Probudilo mě zběsilé bzučení. Prudce jsem vyskočil na nohy a všiml si dvou věcí - už jsem se mohl hýbat a kus ode mě bojovala Beedrill se Scolipede. Na větvi nad nimi vysel Pineco a tvářil se, že se za chvilku přidá. Popadl jsem větev, která se povalovala poblíž a všihl nad hlavou Beedrill právě včas. Pineco, který se spustil ze stromu, byl odražen a odletěl někam do houští, kde neškodně, tedy alespoň pro nás, vybuchl. Scolipede si uvědomil, že teď nestojí jen proti zuřivé Beedrill, ale i proti Drobečkovi, který je nebezpečný všemu kolem. Schoulil se do klubíčka a naposledy se pokusil zasáhnout Beedrill, která ale hbitě uskočila. Pak se dal na zběsilý útěk.
"Co to bylo?" zeptal jsem se Beedrill, odhodil větev stranou a začal pokemona v uctivé vzdálenosti obcházet. Kontroloval jsem, jestli není zraněná, naštěstí ale až na drobné odřeniny vypadala v pořádku.
"Přikradli se sem před chvilkou. Chtěli ti sebrat batoh."
"Oh. Díky, že jsi ho chránila," zazubil jsem se.
"Pff, byl to reflex. Myslela jsem, že jdou po mně," odfrkla Beedrill.
"Jasně, reflex," přikývl jsem a dál to nechal být. "Mno, já už jsem v pořádku, děkuji, že jsi se o mě postarala. Nedáš si něco k jídlu?" Nečekal jsem na odpověď, zalovil v batohu a vytáhl sklenici medu.
"Ne, dí-" začala Beedrill, když ale zahlédla med, rozzářila se. "Ech, když jinak nedáš..."
Jen co jsem sklenici otevřel, Beedrill mi jí vyrvala z ruky, odnesla si ji opodál a začala se vesele ládovat. Já mezitím vytáhl zrcátko a prohlédl si jizvu, která mi vznikla na tváři. "Do svatby se to zahojí," utěšoval jsem se. Zrcátko jsem schoval a zamyšleně pozoroval Beedrill.
"Poslyš... Víš, jak jsem mluvil o tom skamarádění?" začal jsem opatrně. Beedrill zvedla hlavu od medu a čekala, co řeknu. "Docela si rozumíme, ne? To je druhý krok pro skamarádění!" zazubil jsem se. "No a třetí krok je asi to, že jsou si toho kamarádství vědomy obě strany..." vytáhl jsem z kapsy prázdný luxury ball a položil ho před sebe. "Nechtěla by ses se mnou vydat na cesty?"
"Co tak najednou?" podivila se Beedrill. "A proč vlastně?"
"Nó... Jsi celkem fajn pokemon, hodila by ses k nám do týmu. Myslím, že ani jedna strana by toho nelitovala. Nabízím pestrou stravu, pohodlný a luxusní pokeball, příjemný a zábavný kolektiv... Heh, to zní jak kdyby jsem dělal nábor do práce... Kdyby se ti u nás nelíbilo, nevadí, kdykoli tě sem můžu vrátit! Tak... co ty na to?"

12 [A] Drobeček [A] Drobeček | 25. listopadu 2017 v 22:18 | Reagovat

[9]: "Metapod," představil se pokemon. "Jasně, doveď mě k tomu slabochovi."

Chytila jsi Metapoda.

13 [A] Enwy [A] Enwy | 26. listopadu 2017 v 10:50 | Reagovat

[10]:[11]: Beedrill se zakabonila. "No, je to celkem strategické, bzzt!" začala. "Když se nechám chytit, necháš na pokoji ostatní hmyzáky. Takže fajn!" souhlasila.
Gratuluji, chytil jsi Beedrill.

14 Enwy Enwy | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 14:04 | Reagovat

1. Butterfree
2. Garlandolf (Charizard)
3. Ball: Obyčejný pokéball (hází Chibi-Ribombee)

(SOUTĚŽNÍ CHYTÁNÍ; Meanwhile, Enwy & Team...) "Crobat? Crooobaaat!" křičela jsem a povzdechla si, když se asi po padesáté neozvala žádná odpověď. "Tohle nemá cenu. Možná je po evoluci hluchá," pověděl Chibi, který už měl úplně vyřvané hlasivky. Já na tom něbyla nijak lépe. "Pravda. Potřebujeme nějakou jinou sílu, která ji najde lépe," přemýšlela jsem nahlas. Pak jsem luskla prsty. Vyhodila jsem dva pokébally do vzduchu. Před námi se zjevil Raviel a Garlandolf. "Honem, musíme najít Crobat! Ztratila se, hledala nějakého vhodného protivníka či co," řekla jsem a oba dva chápavě přikývli. "Já půjdu s Ravielem," rozhodla jsem a Garlan hned vrhl pohled po Chibim. "A já půjdu se senpai, jasný," dokončil mou větu a já přikývla. "Správně. Vem mi prosím batoh, budu běhat, takže by mi překážel," řekla jsem, sejmula ze zad batoh a hodila ho Charizardovi na záda, poté obratně zachytila, aby nespadl a rozeběhla se do lesa na jednu stranu cesty. Garlan s Chibim se vydali na druhou...
Garlandolf's POV: Hledal jsem dlouho. "Armytile se vyvinula, takže vypadá jinak. Hledej malého netopýra se čtyřma křídlama, krátkýma nožičkama a ušima," pověděl mi Chibi. Trochu jsem se zalekl, protože je zase silnější. Zapsal jsem si za rohy, že musím brzy nahnat Enwy k dalšímu tréninku, ať se zase protáhnu. Sighh, jak rád bych zničil svět... kdyby to šlo. Bylo na něm ale něco, co jsem měl rád, takže jsem si zatím musel vystačit s mlácením náhodných nepřátel, kteří ohrožovali Enwynino družstvo. Jop, Enwy je můj trenér, kdybyste nevěděli. Trochu se to mění v pohádku, takže pokročíme v ději. Hledal jsem v korunách stromů, když v tom se ozval ten příšerný hlas. "Hej, ty, jsi tu nový? Dej si se mnou zápas!" vyjekla ta věc. Chibi hledal za keři, takže ji neslyšel, ale já jo. Jakmile jsem uviděl zdroj hlasu, byl jsem si jistý, že je to Army. Čtyři křídla? Potvrzeno. Krátké nohy? Potvrzeno. Uši? To jsou asi uši, potvrzeno. Netopýr? .... Jak mám vědět, jak vypadá netopýr? "Čau, Army!" zvolal jsem vesele a už chtěl zavolat na Chibiho, že jsem ji našel. Armytile se však jen zmateně rozhlédla. "Tebe jsem tu ještě neviděla," poznamenala. Připadal jsem si najednou starý. "To jsem já! Garlan! Tvůj rival!" křikl jsem a Armytile sebou trkla. "Ahá! To jsi ty!" zvolala okřídlená a zaútočila. "Tak ukaž, jak jsi zesílil!" Jo, teď to znělo jako Armytile. Ohnal jsem se po ní dračím spárem, ale... byla nějak moc slabá. Tedy... i na Armytile to bylo slabé. Co bylo divnější, tahle Armytile se nezvedala a nevydávala nějaké skřeky. "Oi, jsi si jistá, že jsi Armytile?" zeptal jsem se, když se tvor zvedl a vyfoukl na mě nevinný vánek. "Bojuj a nekecej!" zvolal tvor a já pokrčil rameny. "Když teda chceš," odfrkl jsem si a les ozářil jasný plamen z mého plamenometu. Okřídlený tvor lehl na zem a přestal se hýbat. "Oi, Chibi!" křikl jsem. "Asi jsem někoho zabil! Co mám dělat?" zavolal jsem, trochu v panice. Chibi se zhrozil, zašátral v Enwyniném batohu a hodil na tvora pokéball. "Ahá! To nebyla Army!"

15 [A] Drobeček [A] Drobeček | 26. listopadu 2017 v 14:09 | Reagovat

[14]: Pokeball se s třesknutím otevřel a na zemi se dál válela Butterfree. Spí a pomalu regeneruje zranění, každou chvílí se zvedne.

16 Enwy Enwy | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 14:44 | Reagovat

[15]: Still Garlandolf's POV: Sejmul jsem z rukou prach. "Kek, hotovo," zasmál jsem se. V tom z pokéballu ještě to stvoření vylezlo. "Hej! Zalez dovnitř!" vykulil jsem oči. Vystřelila na mě lepkavou věc. Naneštěstí mě trefila přímo do obličeje a tak jsem byl donucen chvilku strávit usilovným sundaváním. "Au au!" vyjekl jsem, když mě Butterfree kousla do obličeje. Nemotorně jsem se po něm ohnal dračím spárem, div jsem netrefil sám sebe, ale netrefil jsem nic. "Au au!" křičel jsem dál a ohnal se dalším spárem, slashem, ale zase nic. Vypálil jsem plamenomet, ale kousl mě do horní čelisti. Bylo nemožné, abych namířil plameny na sebe. "Chibi, pomoz mi!" zvolal jsem a v hlavě mi trochu skočilo, že musím vypadat velmi nehrdinsky. Chibi zafuněl. "Nemůžu! Tím plamenometem jsi zapálil suchý strom, musím hasit!" zvolal a doukal vílí vítr na koruny. Dál jsem se pral s otravným Butterfree na nose. Vypálil jsem uhlíky vzhůru, aby se snad vrátili a některé z nich ho trefilo, ale zasekly se v koruně stromu výše a tím jsem Chibimu přidělal další práci. Panicky, protože jsem nic neviděl a nos mě začal bolet, vypálil jsem tepelnou vlnu před sebe. Chibi včas uhnul, ale teď jsem posekal krásně pětinu lesa. "Garlane, ovládej se!" uslyšel jsem. Pomalu na mě lezl starý, neovladatelný Garlan a docházela mi trpělivost. Začal jsem zářit pronikavým ohněm a Butterfree, když si uvědomil, co ho čeká, se pokusil odletět, ale marně. Vzlétl jsem a plnou silou plamenného náletu nabořil čumák i s Butterfree do nejbližšího pevného stromu. Zmateně jsem odstoupil, ale po prudkém zavrtění hlavou jsem si uvědomil, že Butterfree je nalepená na kmeni stromu. "Oi, jsi v pohodě?" hlesl jsem polohlasem. Butterfree se vzpamatovala poměrně pomaleji než já, ale než jsem ji stihl odlepit, vypálila na mě další z těch hnusných věcí. To byla koneckonců poslední kapka. Bez toho, aniž bych se namáhal tu lepkavou věc sundavat, natáhl jsem křídla do celé šíře a vypálil kupředu. Věděl jsem, že trefím. Zkosil jsem další jednu pětinu lesa. "Garlane!" křikl Chibi a ztěžka si povzdechla. "Z tohohle se bude les vzpamatovávat dlouho," poznamenal. Sám jsem se ušklíbl. "To nevadí, ne? Ať ví, že tudy prošel Garlandolf." Chibi ve stejnou chvilku dokončil hašení a hned měl další práci – jako medik hodil pokéball na Weedle, aby ji Enwy pak odnesla do střediska.

- Bonus, 1:20: https://www.youtube.com/watch?v=TNiFUFee8Gc

17 [A] Drobeček [A] Drobeček | 26. listopadu 2017 v 14:49 | Reagovat

[16]: Buterfree se chytila.

18 Drobeček Drobeček | 26. listopadu 2017 v 15:17 | Reagovat

1) Ledian (SOUTĚŽNÍ CHYTÁNÍ)
2) Jolteon (Haru)
3) Heal ball

Po setkání s Beedrill jsem se vydal dál Viridiánským  lesem. Možná ty pokemony opravdu štve, když je někdo jen tak chytá, uvažoval jsem. No ale mně by se peníze celkem hodily, rád bych se zapojil do soutěže. No dobrá, budu chytat jen pokemony, kte- "Hejcoto!" vyjekl jsem. Z úvah mě vytrhlo něco, co se mi plnou rychlostí připláclo na obličej. Popadl jsem to a hodil stranou, ono to ale zůstalo jen tak viset ve vzduchu. Naštvaně mě to pozorovalo.
"Mě jen tak nechytíš!" ječel pokemon.
"Cotokdoto?" mumlal jsem ještě pořád mírně zmateně. "Ledian? Oh, a proč si myslíš, že tě chytám?"
"Útooook!" vypískl pokemon a bez jediné reakce na mou otázku se na mě střemhlav rozletěl. Uskočil jsem stranou a nebohý Ledian skončil čelem ve stromě.
"No dobře, jestli chceš zápas, máš ho mít," pokrčil jsem rameny a vytáhl pokeball s Jolteonem. "Pojď mi pomoci, prosím!" zvolal jsem a vyhodil ball do vzduchu.
Jolteon se chvilku dezorientovaně rozhlížel. Jakmile ale Ledian znovu zaútočil, pochopil, co se děje. Vyřítil se proti Ledianovi a srazil ho pomocí tackle stranou. "Co se děje? Napadl nás?" zajímal se Haru.
"Tak trochu," přikývl jsem. "Pozor, znovu útočí! Thunderbolt!"
"To ty se mě snažíš chytiiiiiiit!" vřiskal Ledian a místo toho, aby zaútočil na Jolteona, letěl přímo proti mně. Haruův blesk všek oponenta hravě dohnal a sestřelil. Ledian dopadl na zem a začal se namáhavě zvedat.
"Ty se ho snažíš chytit? A bez dovolení?" podivil se Haru.
"Nesnažím, on mě z toho bezdůvodně obviňuje!" hájil jsem se. "Poslyš, jestli na nás budeš takhle dál útočit, mohlo by se ti něco stá- Pozor, zase útočí!" Zatímco jsem mluvil, Ledian se zvedl na nohy a rozeběhl se proti Jolteonovi.
Jolteon uskočil dalšímu tackle a opětoval ho svým nárazovým útokem. Ledian odletěl pár metrů a tvrdě vrazil do stromu.
"Hele Ledian, fakt bys toho měl nechat. My jsme jiná liga, na nás nemáš," prohlásil jsem s malinko egoistickým podtónem. "Jak jsem říkal, jestli na nás budeš dál útočit, něco se ti stane a pak tě fakt budeme muset chytit... Uskoč! Tackle!"
Haru se ladně vyhl Ledianovu swift a vrazil do oponenta nárazovým útokem. Tentokrát do toho schválně nedal moc síly, protože pochopil, že Ledian je opravdu slabší než on.
"Porazím vás!" vypískl pokemon, setřásl ze křidélek hlínu a vystřelil proti Jolteonovi další salvu hvězdiček. Haru zůstal stát a útok celý pohltil. Nevypadalo to, že by mu nějak ublížil.
"Vidíš? Jemu to nic nedělá, nemá to ce- Hej, co to děláš? To je nesportovní! Pozor, Haru!"
Hmyzí pokemon vystřelil vysoko do korun stromů a lámal po cestě větve, které pak padaly na Harua. Chudák Jolteon měl co dělat, aby se všem vyhnul. Poslední větev mu tvrdě dopadla na hlavu a Haru se začal motat, až to vypadalo, že sebou každou chvíli sekne.
"Vydrž, Haru! Nenecháme se přece porazit Ledianem! Může pokračovat?"
Jolteon se oklepal, udělal pár nejistých kroků a pak přikývl. Začal se rozhlížet kolem a hledal Lediana. Ten se za ním spustil zezadu a vrazil do něj. Haru to ani necítil.
"Podvádíš! Určitě má nějaký štít!" stěžoval si Ledian a začal do Jolteona bušit svými čtyřmi pěstičkami. To už Jolteon cítil. Prudce se otočil a seškvařil nebohou berušku Thunderboltem.
"Ups, promiň, tak silně jsem to nechtěl," omlouval se, když se oponent znovu sesypal k zemi. "Mám pokračovat? Mně přijde, že už má dost..."
"Nemám!" zavřískal Ledian a opět se vyškrábal na nohy. "Útóóók!"
Haru překvapeně zamrkal a nechal Lediana, aby do něj vrazil čelem. Hmyzák si pro sebe něco mumlal, zaťal pěstičky a začal opět bušit.
"Sám si o to říkáš!" upozornil jsem Lediana. "Haru, pořádný Thunderbolt!" Z kapsy jsem vytáhl heal ball a připravil se chytit do něj hromádku popela.
Haru váhavě přikývl, přikrčil se a vystřelil na Lediana blesk. Pokemon se potřetí sesypal k zemi, stále měl ale dost energie na to, aby nám začal nadávat do podvodníků. "Není... to fér! Ten žlutej fujtajbl... je nadopovanej... bonbónkama!"
"A vidíš, to není špatný nápad. Chytím tě a dám těm lidem z ligy do soutěže, třeba tě pak dostane někdo, kdo tě taky nadopuje," zazubil jsem se a hodil po Ledianovi ball.
"Nech se chytit, prosím, už ti nechci dál ubližovat," zamumlal Haru a oba jsme s napětím sledovali ball.

19 [A] Enwy [A] Enwy | 26. listopadu 2017 v 15:33 | Reagovat

[18]: Ledian se chytil. Chytání se zdařilo.

20 Enwy Enwy | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 16:37 | Reagovat

1. Weedle
2. Garlan - přátelstvím; Garlan's Point of View
3. Ball: Obyčejný pokéball

(SOUTĚŽNÍ CHYTÁNÍ) Garlan's POV: Štěstí, že Enwy měla v batohu pokédex. Poté, co ho Chibi vylovil a ukázal mi, jak vypadá další evoluce Armytile, tedy Crobat, fakt jsem si sám sobě říkal, jak jsem se mohl splést. Je to zkrátka... matoucí! Naše pátrání tedy pokračovalo. Zdálo se, že je tenhle les úplně opuštěný a celkově ten fakt byl strašidelný. "Hej, Garlane, myslím, že máš něco na ocase," poznamenal Chibi a ukázal dozadu. Otočil jsem se, chytil svou část těla a spatřil drobného pokémona, který mě asi kousl. "Jak dlouho tam už jsi?" zeptal jsem se, nijak zvlášť aktivně. Weedle, jop, toho pokémona jsem poznal, skočil na zem. "Udupal jsi mi keř, ve kterém bydlím. Za to mi zaplatíš!" křikl tvor a zaútočil. Povzdechl jsem si. "Právě jsem zmlátil Butterfree, chudák holka. Vlastně nevím, zda to byla holka nebo ne, ale už odpočívá v klidu," poznamenal jsem a Weedle se zhrozil. "C-cože? Odpočívá v klidu?!" vyjekl hmyzák a ucouvl. "Co jsi, bestie z druhého světa?!" pokračoval ve vyděšeném pískání. Byl bych pokračoval ve strašení nevinných, kdyby se nepřiřítil Chibi. "Myslím tím, že odpočívá v pokéballu. Ne že umřel..." dodal spěšně. "Ne, Chibi-senpai! To jsi mu říkat neměl! Teď se mě nebude bát!" zavrčel jsem. Weedle byl o trochu klidnější, což se mi až tak nezamlouvalo. "Poslouchej, prcku. Říkají mi Král destrukce. Víš proč?" zeptal jsem se a Weedle zakroutil hlavou. Ušklíbl jsem se. "To protože... jsem destruktivní!" zvolal jsem a rozpřáhl ruce. Chibi ironicky zatleskal. "Ó, bravó! Jsi geniální!" pověděl, naprosto nechválejícím hlasem. Prudce jsem se na něj otočil. "Fakt někdy uvažuju o tom, zda už nejsme cyničtí staříci," zauvažoval jsem nahlas a přitom rozesmál malého Weedla."Přestaň se bavit s dětmi a pojď hledat Armytile," rozhodl Chibi a já samo sebou přikývl. Nemusel jsem zbytečně hrát nedostupného, když tu nebyl Raviel nebo Armytile. Zvedl jsem Weedla do vzduchu a posadil ho na rameno. "Tak jdeme, hrdino. Hledat další keř ti můžeme potom najít," řekl jsem a hned v moment, když jsem domluvil, jsem šlápl na další. "Dobrá, tenhle ne, ten je už nepoužitelný," pokrčil jsem rameny, přenesl se nad smrtí ubohého keře a pokračoval dál.
Když jsme Crobat nenašli po zraku, řekl si Chibi, že na ni bude volat. Nabídl jsem se, že si klidně zařvu, ale zkušenější Ribombee mě odmítl mávnutím ruky a se slovy: "Ne, to je v pořádku, vystačím si. U tebe člověk nikdy neví, kdy odpálíš další pětinu lesa," a zmizel z dohledu. Ještě předtím mě nabádal, abych nikam nechodil. Pochopil jsem to a přísně se zavázal na svou hrdost, že z toho nebude další výprava na hledání mě. Posadil jsem se na zem a v poslední vteřině stáhl ocas zpět. Těžce jsem si povzdechl. Je těžké vést život Krále destrukce. Ale záživné, pozor! "Takže... máš jméno, prcku?" - "Nejsem prcek. Jsem Weedle," skočil mi Weedle do řeči. I Aegis nebyl tak nevychovaný. "Já jsem Garlandolf, Král destrukce, Rival Ravielův, První Šampion..." - "A to je celé tvé jméno?" zeptal se Weedle a já přikývl. "No... tak trochu. Nebo mi říkej jen Garlan," pokrčil jsem rameny. "Co bys chtěl dělat?" zeptal jsem se. Mimoděk jsem myšlenkami zabloudil k Enwy a Ravielovi. Zajímalo mě, zda už Armytile našli. "Já bych se chtěl pomstít za svůj keř," vyslovil Weedle nestydatě. Pokrčil jsem rameny. "No, jak chceš. Neříkej, že jsem se tě nepokusil zastavit," odpověděl jsem a postavil se, čímž jsem zaujal své dva metry. "Ale vy jste se nepokoušel, pane?" - "Nevymnouvej se, já jsem si jistý, že jsem ti to říkal." Weedle byl na svůj malý vkus celkem odvážný, když do toho vážně šel. "Měl jsi v tom keři něco nebo jsi tam jenom bydlel?" zeptal jsem se, protože mě lepší proslov na začátek bitvy nenapadl. Weedle se zakabonil. "I kdybych tam jenom bydlel, je to pádný důvod, proč se ti pomstít," pověděl. Bylo na tom něco pravdy. Kdyby někdo, ať už by to byl kdokoli, ublížil někomu z mého týmu, osobně bych ho seřezal. "Dobrá, pojďme zápasit," řekl jsem. Weedle přikývl a vyskočil do vzduchu. "Jsi rychlý," poznamenal jsem, ale pak ho nelítostně uzemnil pouhým kung-fu hodem. Weedle se zase zvedl a zaútočil znovu. "Musíš být rychlejší. Využij odraz," poradil jsem a zase ho uzemnil. Neviděl jsem důvod, proč bych měl trénovat malého hmyzáka, ale stalo se. Chibi se pořád nevracel a já si byl jist, že bych se začal nudit. "Teď jsi mohl využít momentu překvapení. A teď jsi mohl vystřelit na mé slabé místo..." pokračoval jsem v instrukcích. Enwynin batoh mi trochu překážel, ale poradil jsem si s tím. Weedle mě za celou dobu netrefil ani jednou, ale bral si mé rady k srdci a útočil přesně tak, jak jsem mu řekl. A pak se vrátil... Chibi! "Co to děláte? Garlane, ty už zase někoho mlátíš?" zvolal překvapeně Ribombee. Na svou obranu jsem prudce zvedl ruce do vzduchu. "Ne, já nic, přísahám!" křikl jsem a v ten moment na mě Weedle zaútočil. "To byl dobrý pohyb, prcku," poznamenal jsem pochvalně. Chibi přikývl. "Tak proč klečíš na jednom koleni a tasíš drápy?" zeptal se Ribombee. Překvapeně jsem pohlédl na své ruce a zjistil, že jsem v instinktu obrany vytasil slash. "No... není to tak, jak to vypadá," vysypal jsem ze sebe. Weedle poznal, že mám trochu problémy a pomohl mi to zakecat. "J-jo, přesně! J-já... on..." snažil se něco vymyslet. V zoufalství jsem sáhl pro pokéball a předstíral poslední věc, která mi zbývala. "J-já jsem ho požádal o ruku." - "COŽE?!" vyjekli Chibi a Weedle najednou. A tak jsem tam trapně čekal, s kolenem k zemi a otevíral prázdný pokéball jako trapák. Tohle, páni, nikdy, říkám – nikdy! - nezkoušejte.

21 [A] Drobeček [A] Drobeček | 26. listopadu 2017 v 16:58 | Reagovat

[20]: Weedle žádost přijal. Chytili jste Weedla.

22 Enwy Enwy | E-mail | Web | 2. prosince 2017 v 17:53 | Reagovat

(DOKONČENÍ DĚJE)
Lost Crobat's POV: "Dobrá. Jsem si jistá, že to bylo tímhle směrem," řekla jsem a Metapod hekl únavou. "Už mě bolí nohy," postěžoval si, ale pak si uvědomil, že jeho argument není dvakrát nejúčinnější. Rozhlédla jsem se. "Fuu, tady to vypadá všude stejně," postěžovala jsem si a udělala ještě jednu obhlídku okolí. "Haha! Myslím, že už vím, kam!" zvolala jsem, popadla Metapoda do zubů a vydala se směrem, který jsem považovala za správný. Chvilku jsme osamoceně letěli krajinou, ženská drží muže v puse, až je to romantické. Nakonec jsem uviděla cestu, která by mohla být ta, od které jsem vyrazila. Cestu mi však zaterasil další zpropadený kokon. "Ohi hi h hesty, hohle e htav ouze!" zvolala jsem. Pochybovala jsem, že mi rozuměl. "Já jsem Kakuna, strážce tohoto kusu lesa. Pokud chceš na cestu, musíš mě porazit," pověděl. Povzdechla jsem si. Říct něco dalšího by byla ztráta času a tak jsem odložila Metapoda-Okurku na větev, kde se úlevně uvelebil. "Fajn, budu z tebou bojovat, ať to mám z krku," pověděla jsem a kdybych měla rukávy, vyhrnula bych si je. Vypálila jsem na kokon vzdušný řezák, ale tvor se zase jen zaleskl. Podruhé už tě Arceus neuchrání. "Hele, jaký že v tom byl trik?" zavolala jsem na Metapoda. "To je harden. Je to něco jako zvýšení defenzivy," vyhrkl Metapod. "Aha. Tak jo," řekla jsem, pokrčila křídly a bleskově se vydala zaútočit fyzickým útokem. Pokusila jsem se zakousnout, ale k mému překvapení mě tvor ukousl jako první. Zapomněla jsem mávat křídly a spadla na zem do prachu a bláta. "Hej! Tohle jsi ty nedělal!" křikla jsem panicky a pokoušela se vyprostit se z jeho kousnutí. Metapod nevypadal, že by to náhlý útok na mě nějak extrémně dojal. "Zkus se z toho dostat," pověděl pouze a začal se věnovat zcela jiné věci, jako kdyby nějaký poslední list na větvi mohl být zajímavější než můj zápas. Zakousla jsem se do kokonu a ten vypískl bolestí. Oba dva jsme se navzájem kousali, ale pak jsem si uvědomila, že mám končetiny a to se stalo mou výhodou. Křídlem jsem ho odstrčila od sebe až jsem měla pocit, že mi urval ucho. Vyskočila jsem na nohy a vypálila po něm vzdušný řezák. Kokon se ve vzduchu zaleskl, ale samotný ráz řezáku ho odrazil několik metrů a vlítl do křoví. "Haha!" vypálila jsem ze sebe vítězně. V ten moment, kdy vlétl do křoví, mě popadl depresivní pocit, že mě někdo sleduje. "Metapode, mohl bys-" Když jsem se ale otočila směrem ke stromu, zarazila mě jiná věc. "Enwýýý!" křikla jsem a aniž bych se starala o chudáka stráž v křoví, přiletěla jsem a vletěla své trenérce do náruče...

Byla jsem trochu překvapená nad Crobatinou reakcí. Usmála jsem a v momentě, kdy jsem se jí snažila pohladit, prudce se zase odtáhla. "Chci říct... kde se touláš tak dlouho?!" vyjekla. Usmála jsem se a pokývala hlavou. "Jo, promiň," zasmála jsem se. Pozdě jsem si uvědomila, že mě ještě něco čeká. "Teď abychom se vydali hledat Charizarda," povzdechla jsem si. V tu ránu se ozval hlas za mnou. "Není třeba. Tady je!" křikl Raviel a usmál se. Vytáhl z křoví Charizarda, který se jen ušklíbl. "Čau!" zařval. "Chibi!" zvolala jsem úlevně a přiběhla k Ribombeemu. Ten se unaveně posadil na mé rameno a tím pádem zaujal své právoplatné místo. "Máme tu problém," promluvil Chibi, než Garlan stihl. "Charizard požádal Weedle o ruku," vyhrkl a Charizard už otevíral pusu, aby něco řekl, když se do toho vložil Raviel. "E-e, pokud ho chceš bouchnout do ramene, musíš se postavit do řady. Už jsem se do ní postavil," pověděl s úsměvem a Charizard jen protočil očima. Gardevoir pak pohlédl na znovunalezenou Crobat. "A tobě jsem místo taky zarezervoval, Armytile," dodal a Crobat se rozzářila. "Díky, Ravieli! Jsi nejlepší!" - "Ne, já jsem nejlepší! Ožením se jako první, heč!" vyplázl Garlan dětinsky jazyk. Vyprskla jsem smíchy. "Fajn, postavíme se do řady!"
Na něco takového se musela stát fronta. Raviel rozdával pořadová čísla a rozhlašoval: "Řada začíná vlevo! Vlevo, doleva, Aegysi!" Charizard seděl na zadku a povzdechl si. "Je tohle vážně nutné? Já tu prosbu o ruku nemyslel vážně," promluvil. Chibi se zasmál. "No právě. Lámat srdce malým klukům se od vysloužilého Krále nesluší... a je to taky dost úchylné," řekl Ribombee, který také stál v řadě. "Něco takového bych od tebe nečekala, Chibi," uchechtla jsem si a pohlédla na nevinného Weedla, který teoreticky ani nevěděl, co se děje. "Au," postěžoval si Charizard jakoby, když do něj malá Eevee drkla. "Mimochodem, jak se to stalo, že jsi ho požádal o ruku?" zeptala jsem se a Garlan pohlédl na hmyzáka. "To byl... omyl. Chibi mě přistihl před – au, Armytile! - Zkrátka, vypadalo to, že jsem ho chtěl zmlátit a tak jsem to potřeboval zakecat," objasnil. Osobně jsem Charizarda jen objala, dokonce neprašila – to se na lolitu neslušelo. "Aha, takže proto. Jak jsi jen mohl, takhle mě zradit," postěžovala jsem si naoko ublíženě. Charizard pokrčil rameny. "Teď nemám na to, abych řekl: Jsi moje jediná, nebo tak něco – Jauvajs, to bolelo. Máš už ránu, Aegysi," Primarina jen s kulišáckým úsměvem odskákal na stranu, protože řada za ním rostla. "Hej, to není fér! Bourák Armytile se staví znovu do řady! Počkat, kde jsem skončil," zavolal Garlandolf a zamyslel se. "Jo, aha, tohle. Chci říct, jako svou trenérku tě považuju spíš za kamarádku-" - "Néé, friendzoned!" - "... řekl jsem ale 'svou'!"

23 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. prosince 2017 v 18:15 | Reagovat

[22]: (...)

24 Drobeček Drobeček | 30. dubna 2018 v 18:00 | Reagovat

[Zápas s route trenérem Dion, Jolteon (Haru) vs Ariados]

"Psst, už ho mám," zašeptal Jolteon. Spolu se žlutým pokemonem jsme se plížili křovím za obřím Ariadosem, který nám ukradl krabičku granulí, zrovna když jsme si dávali svačinu.
"Naběhni mu zleva, já to vezmu zprava," pokynul jsem Haruovi. Pomalu jsem se začal posouvat...
...a vrazil do malého chlapce. "Hej, co se tady tak plížíš! Chceš mi ukrást mého pokemona, co!?" vyjekl.
"Pšt, vyplašíš-... počkat, tvého?" zarazil jsem se a ukázal na Ariadose, který si nás už dávno všimnul.
"No jasně, můj! Ruce pryč!"
"No, promiň, ale on nám ukradl krabičku granulí..." bránil jsem se.
"Héj, je tu pytlák!" ignoroval mě chlapec a skočil k Ariadosovi, aby ho ochránil. "Běžte pryč, nebo zavolám policii!"
"To já bych měl volat policii! Tvůj Ariados nám ukradl granule!" neudržel jsem se a pustil  se do hádky.
"Blá blá blá! Šel jsi po mém pokemonovi s vědomím, že mi patří! Chtěl jsi ho určitě nalákat na jídlo a když ti ho šlohnul, tak ses naštval!"
"No samozřejmě, že jsem se naštval! Chtěl jsem je dát Haruovi, stály mě dvacet Yenů!"
"Dvacet Yenů za kradeného pokemona, to není taková ztráta, co? A pak ho půjdeš prodat k tomu slizkýmu překupníkovi, hé?"
"Víš co, kašlu na tebe," zakroutil jsem hlavou. "Nech si granule, když se ti tak líbí! Stejně jsi je chtěl určitě sám ukrást!"
"A co bych asi dělal s tvýma granulema?" vyprskl chlapec. "Nene, žádné utíkání, tady zůstaneš, dokud nezavolám policii!"
Popadl mě za rukáv a pokynul Ariadosovi. Pavoučí pokemon pustil krabičku, rozevřel klepeta a vypálil z tlamy žihadlo.
Jolteon pohotově zareagoval. Vystřelil thunderbolt, který útok srazil, skočil po krabičce a v mžiku mi stál po boku.
"Hele, máme krabičku, tak nás nech jít. Opravdu ti tvého Ariadose ukrást nechceme," snažil se Haru uklidnit situaci.
Chlapec povolil svůj stisk. "Hm, slyšel jsem, že pokemoni nelžou..." zamumlal. Jak naivní to tvrzení. "No dobře, asi jsem se spletl, pro-"
"Co by jsme tak asi dělali, s takovým slabým Ariadosem," odfrkl jsem. Jolteon se tlapkou plácl do čela.
"Co že to?" podivil se chlapec. "Tak slabým, jo? Pche, já ti ukážu, kdo je tady slabý! Vyzývám tě na zápas!"
"Blé," vyplázl jsem na chlapce jazyk. Moje rozhořčení neznalo mezí a on se mě ještě snaží vyzvat na zápas?
"Zkus něco vsadit, potom výzvy přijímá," zašeptal Haru chlapci.
"No dobře... Ha, vsadím se o... leaf stone, že nás neporazíš!"
Hned jsem změnil tón. "Tak sázka? No dobrá, možná ti přece jen nechám tu čest zápasit se mnou. A co když prohraju? To se samozřejmě nestane, ale čistě teoreticky..."
"Tak mi dáš... hm, promineš mi, že jsem tě obvinil z pokusu o krádež!"
Zmateně jsem zamrkal. Chudák, asi mu toho bylo fakt líto. Ze sázky ale nechci vycouvat, tak ho ještě chvilku podusím...
"Pf, to je trapný. Ale OK, beru. Můj Jolteon proti tvému Ariadosovi?"
"Ano!" rozzářil se chlapec. "Jeden na jednoho, víc jich s sebou nemám, jestli nevadí."
"Nějak to přežiju," mávl jsem rukou. "Tak honem, ať už to mám z krku a leaf stone v kapse."

Chlapec teatrálně zamával rukou. "Ariadosi, volím si tebe!"
"Haru, nevadí?" pokynul jsem Jolteonovi.
"Jasně," přikývl Haru a skočil přede mě. "Ale nejdřív se omluv tomu klukovi, nemyslel to tak..."
"Dion," vyhrkl rychle chlapec.
"Ehm, promiň, Dion... Dione? Diono? Já jsem Drobeček."
"Dione," přikývl chlapec. "Těší mě, Drobečku... Drobečko?"
"Drobečku, co je na tom tak-... jo aha, ty si děláš legraci. No, pojdmě zápasit, ne?"
Jolteon, chlapec i Ariados společně přikývli. "Začni," pobídl mě Dion.
"Haru, pojďme začít nárazovým útokem!"
Jolteon vystartoval jako blesk. Za chvilku byl u Ariadose, stačilo kousek a...
Ariados udělal krok stranou a Jolteon čelem vrazil do stromu. "Ariadosi, jedové píchnutí!"
"Uskoč!" polekal jsem se, Haru byl ale po nárazu omráčený a tak měl Ariados dost času, aby k němu veselým krokem docupital a kousl ho... do zadku. Jolteon přivřel oči bolestí, nijak ale nereagoval.
No jo, ta jeho poslušnost. Asi čekal na povel. "Eh, promiň. Thunderbolt!"
Jolteon se rozzářil, doslova. Než ale stihl blesk po pokemonově těle doputovat až na Ariadose, pavouk už byl několik metrů vzadu, mimo dosah útoku, který měl být jen na pár centimetrů.
"Ariadosi, pin missile!" vykřikl chlapec.
"Sejmi je thunderb-" začal jsem, ale to už se malinké jehly zabodávaly do nebohého Jolteona. "Uhni!"
Haru uskočil stranou a několikrát se hbitě vyválel v trávě, aby ze sebe dostal ostny. "Teď thunder-!"
Zase jsem nestihl doříct, Ariados byl prostě moc rychlý. Vystartoval i bez chlapcova povelu a... ouha, to bylo agility, teď ještě víc zrychloval.
"Až bude tu tebe, použij bite!" zavolal jsem na Jolteona. Haru přikývl a když se červenožlutá šmouha blížila, chňapl po ní čelistmi.
Útok minul, ovšem jen ten Haruův. Ariados pokemona oběhl a znovu ho kousl do zadku. Poprvé jsme měli štěstí, že jed nepůsobil, tentokrát ale kousnutí pomalu zfialovělo.
Takhle to nepůjde, uvědomil jsem si. Ariados je z nějakého důvodu rychlejší, než Haru, a agility nám už vůbec nepomáhá. Jestli chceme vyhrát, budeme muset být plně sehraní... A nebo ani trochu.
"Haru! Bojuj podle instinktů, dokud nedám povel sám!" vykřikl jsem. Jolteon přikývl a uskočil dalšímu kousnutí. Přikrčil se, jako by chystal thunderbolt, ale když se Ariados vzdálil, vyběhl za ním.
No jistě, musíme je zmást. "Haru, thunderbolt! A znovu! Pořád dokola!"
Jolteon zavrčel a vystřelil po utíkajícím pavoukovi blesk, avšak minul. S každým dalším se Ariados víc a víc vzdaloval, zároveň se ale přibližoval... no, už to bylo daleko i od nás, ale ještě stále jsem viděl na obzoru seschlý strom.
"A teď do větví před ním!" vykřikl jsem za běhu. Já i Dion jsme se totiž museli rozeběhnout za pokemony, aby jsme viděli, co se děje.
Haru pochopil. Ještě pár blesků střílel naschvál mimo, pak vypálil jeden mocný rovnou do stromu metr před Ariadosem. Jedna silnější větev praskla a spadla... přímo na probíhajícího pavouka! No, vlastně by byla spadla přímo na něj, kdyby...
"Ariadosi, psychic!" vykřikl pohotově Dion. U všech svatých Drobků, ten kluk měl reflexy snad ještě rychlejší, než jeho Ariados! Pavoukovi zazářily oči, světélkující psychická síla zachytila padající větev a odmrštila jí rovnou na Jolteona.
Větev dopadla těsně před Jolteona, který se přikrčil, takže to z Ariadosova pohledu vypadalo, jako by se prostě vypařil.
"Bite!" vykřikl jsem. Haru větev přeskočil a už ve vzduchu cenil zuby na Ariadose.
"Pin missile!" vykřikl Dion. A jéje. Jolteon ve vzduchu neměl moc možností na manévrování.
Doufal jsem, že se Haru i nadále řídí podle instinktů, nechtěl jsem mu to tedy kazit vykřiknutím dalšího útoku. Řídil se. Pohotově vypálil několik rychlých blesků, které se střetly s jehlicemi a kromě toho, že je srazily z jejich dráhy, je použily ještě jako vodiče k Ariadosovi. Konečně první zásah, i když jen slabší verzí thunderbolt.
"Výborně!" pochválil jsem Harua, který ladně přistál na zemi. "Pokračuj, bite!"
Haru skočil po otřeseném Ariadosovi a zakousl se mu do zadní části těla. Že by měli pokemoni úchylku na kousání se navzájem do zadků?
Není bezpečné kousat pokemona se žihadlem. "Ariadosi, pin missile!" vykřikl Dion. Chvíli se nic nedělo, pak Jolteon prudce odskočil stranou. Tlamu měl plnou ostnů.
"Ajajaj," zasyčel jsem. "V pohodě?"
"J-jo," vykašlal Haru jehlice a vycouval. Až teď jsem si všiml, že kousanec ze začátku boje byl už tmavě fialový. Barva pomalu stoupala tělem dál.
"Budeme to muset rychle ukončit!" vykřikl jsem. "Tackle a thunderbolt!"
Haru přikývl a rozeběhl se proti pavoukovi. "Ha, máme to v kapse! Ariadosi, pin missile!" vykřikl Dion.
Ariados vystřelil několik jehlic, Jolteonův thunderbolt ale už byl na půli cesty k němu. Většina jehlic po cestě shořela nebo odlétla, pár jich ale přesto trefilo Jolteona do obličeje. Síla blesku, která zasáhla Ariadose, byla i přesto ale podstatně rychlejší.
Jolteon pokračoval dál. Thunderbolt udržoval do poslední chvíle, nejenže totiž útok oslaboval oponenta, ale jeho záře ho i oslepovala. Když byl několik kroků od něj, vystřelil poslední blesk a celým tělem do pavouka vrazil.
Oba pokemoni začínali vypadat vyčerpaně. Fialová barva už pokryla celý ocas a kus hřbetu Jolteona, Ariados byl na mnoha místech spálený elektřinou.
"Zakončeme to!" vykřikli jsme oba, chlapec i já, najednou.
"Ariadosi, pin missile!"
"Haru, thunderbolt!"
Pokemoni vypálili své poslední, značně slabší, útoky směrem k tomu druhému. Nastalo známé klišé, když se blesky střetly s jehlicemi a z nepochopitelného důvodu rozvířily prach kolem. Dion i já jsme napjatě natahovali krky a modlily se za své pokemony.

25 [A] Enwy [A] Enwy | 1. května 2018 v 9:06 | Reagovat

[24]: Route trenéra se ti podařilo porazit. Získáváš od něj odměnu, Leaf stone.
Jolteon - 2 levely, 5% zkušenosti v bojích

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."