Park - Louka

30. května 2017 v 8:55 | Enwy

Louka, která je plná nejrůznějších květin a dalších rostlin. Zde můžeš se svým pokémonem dělat všechno možné, od relaxování až po piknik. Místa je tu dost pro všechny trenéry a trenérky. Travní a hmyzí typy pokémonů se tu cítí jako doma.
Některé kytky mají léčivé účinky a rostou pouze tady. Nedaleko tu bydlí také něco jako zdravotní sestra, která nese jméno pokémona. Dívka se jmenuje Gardevoir a její umění léčit se jen tak nevidí. Používá horké prameny, které tu jsou a léčí tak pokémony. Horké prameny nevadí dokonce ani ohnivým a kamenným pokémonům. Dokáže vyléčit popáleniny nebo dokonce zázračně hojit zlomené kosti. Jedná se o přirozený cyklus hojení, mnohem příjemnější než návštěvy sestry Joy. Pokémon bude poté uvolněný a zvýší se mu štěstí.

Pokud chceš najít dívku a nechat, aby ti uzdravila pokémony, napiš:
1. Tvoje jméno
2. Koho dáváš k uzdravení
3. Co pokémonovi/pokémonům je
Pokud si chceš jít hrát s pokémony nebo dělat jakoukoliv jinou činnost, napiš:
1. Jméno
2. S kým si sem jdeš
3. Průběh
Tvůj pokémon se potom bude cítit dobře a navýší se mu láska vůči tobě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emma Emma | 30. května 2017 v 9:12 | Reagovat

1) Emma
2) Aero, Deino, Pancham
3) Deino a Pancham sú po tvrdom boji, určire sú unavení a zranení, a Aero bol unesený, tak sa chcem presvedčiť že je v poriadku.

2 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 30. května 2017 v 9:24 | Reagovat

[1]: Gardevoir se mírně pousmála a vzala do rukou Panchama. "Jak roztomilý to pokémon," usmála se dívka a pak na tebe jen kývla. "Mají alergii na nějaká berry?" zeptala se. Když zjistila, že pravděpodobně ne, jemně položila pokébally s Deinem a Aerem do trávy. Zaměřila se na Panchama. Nejdříve mu dala něco, co připomínalo kantoské masáže. Pancham se zdál být unavený a poté, jakmile skončila, usnul. Gardevoir tedy pokračovala vyvoláním Deino. Temný dračí pokémon před ní mírně ucukl, stejně tak jako Gardevoir ucukla před Deinou. "Temná síla..." zašeptala. Uklidnila se však a položila ruku na Deininu hlavičku. "Neboj se mě. Jen se na tebe podívám, ano?"...
Deino byla poměrně v pořádku. Byla zvyklá na tvrdé boje. "Jestli mohu, Dartrixe a Deino si tu nechám do odpoledne (14:00). Dartrix potřebuje psychickou očistu a ráda bych se přesvědčila, že temná síla, kterou cítím z tvé Deino, byla pouze má představivost," promluvila k tobě. Vrátila ti do náruče Panchama. "Jestli chceš, můžeš tu zůstat s námi, pokud nechceš opustit své pokémony," navrhla ti.
Pancham - 3% štěstí

3 Emma Emma | 30. května 2017 v 12:02 | Reagovat

[2]: "Samozrejme, zostanem tu niekde v blízkosti." Povedala som a spiaceho Panchama som si znovu zobrala na ruky. "Veľmi pekne ti ďakujem. Keď budeš potrebovať hociakú pomoc kľudne  povedz." Usmiala som sa vďačne na Gardevoir. Bola som veľmi rada, že skontroluje mojich pokémonov. Nerada som videla mojich alebo aj hociktorých pokémonov zranených. Popozerala som sa po lúke a po nájdení pekného miesta v chládku neďaleko miesta, kde bola Gardevoir s Deino a Aerom, som tam zložila veci. Opatrne som položila ešte stále spiaceho Panchama na trávu a vedľa neho aj Espurr. Vybrala som z batohu pokrčenú deku a rozpestrela som ju na zem. Espurr mi pomohla presunúť na ňu Panchama, ktorý si ďalej mierne pochrapkával, čomu sa Espurr tichučko smiala. Aj ja som sa teda natiahla na deku a pozerala som na Espurr s Panchamom. Tá si rovnako ľahla na deku a stočila sa do klbka vedľa Panchama. Po chvíľke už len pomaly odfukovala a spokojne spala. Ľahla som si teda na chrbát a pozorovala som oblohu, na ktorej sa čas od času zjavil nejaký lietajúci pokémon. Po chvíľke som sa aj ja nechala unášať spánkom, ktorý postupne vyplavil z tela všetok môj stres z dňa.
Zobudila som sa na tiché rozprávanie sa vedľa mňa. Pomaly som rozlepila oči a natočila som hlavu, aby som sa ospalo usmiala na Panchama a Espurr, ktorý mi to oplatili aj keď trochu opatrne. Pomaly som sa pretiahla a potom som si sadla, aby som na nich lepšie videla a nemusela som naťahovať krk. Počúvala som ich rozhovor, teda skôr taký jednostranný, keďže Espurr iba s nadšením počúvala ako jej Pancham hovoril o jeho živote predtým a ako sme sa stretli. So záujmom som počúvala tiež, pretože som predsa len o svojich dvoch pokemonoch toho ešte mnoho nevedela. Z jeho rozprávania som vyrozumela, že Pancham má rád zápasy a tréningy, ale ostatné veci považuje akoby nehodné jeho času. Dusila som v sebe smiech keď takto pekne opísal jeho lenivosť. Tiež hovoril o jeho radosti k jedlu, čomu sa Espurr samozrejme iba poradovala a ako nejaký ľudia zajali jeho rodičov a preto nežil s nimi, ale iba ako sirota. Smutne som sa usmiala a neodolala som a objala som Panchama. Najprv v šoku zostal v mojom objatí, ale potom sa uvoľnil a nechal ma aby som ho objala. Vlepila som mu veľkú pusu na hlavu a položila som ho zase späť, kde sa ho do objatie mierne nervózne zabalila Espurr. "Vieš, nebudeš už nikdy sám. Máš predsa nás." Povedala som povzbudzujúco keď Espurr pustila Panchama, ktorý sa na nás usmial. "Tak, je niekto hladný?" Opýtala som sa po chvíľke ticha a pokémoni iba rýchlo prikývli. Podala som teda pokémonom sendvič a aj ja som si jeden vybrala. "V meste je otvorená nejaká nová cukráreň, tak som kúpila nejakè veci na jedlo. Aj keď samozrejme od teba by to bolo určite lepšie Espurr. Ale aspoň nepomrieme hladom." Mierne som zažartovala a pustila som sa do toho svojho. Pancham ten svoj zhltol ako nič a mierne hladne po nás poškuloval. Zasmiala som sa teda a odlomila som polku svojho, aby som mu ho podala. "Daj si Pancham. Po dnešnom dni musíš byť úplne hladní." Povedala som mu keď sa nevediacky a trochu nervózne pozeral na moju ruku. Akoby si ho chcel zobrať, ale bolo mu to nepríjemné. "Ak si ho nezoberieš, tak ti otvorím ústa a budem ťa kŕmiť sama." Uškrnula som sa a Pancham si teda rýchlo ten sendvič zobral. Espurr si tiež polovicu zo svojho odlomila a podala ho Panchamovi. "Ja by som ho aj tak nezjedla." Povedala s úsmevom, ktorý jej Pancham oplatil. Po zjedení našich sendvičov sme si spokojne znovu ľahli na deku a pozorovali oblohu. "Ten oblak vyzerá ako ten Zangoose z ostrova." Ukázala som na oblak nad nami a trochu som sa striasla kvôli spomienke na náš zážitok. "Inač išlo ti to vážne super Pancham. Rodený bojovník." Pochválila som Panchama a trochu som ho pošteklila. "Len nabudúce sa do toho nevrhať po hlave hej?" Povedala som a Pancham sa zarvárul trochu vinne. "Ja už som to chcel vyhrať a ísť domov, tak som ani nerozmýšlal." Priznal sa, ale ja som iba mykla rukou, že je to už jedno. "Je to už jedno. Len sa snaž to už nerobiť. Neviem ti sľubiť, že moje povely budú vždy tie najlepšie alebo najúčinnejšie, ale aspoň budú premyslené. Mohol by si sa zraniť." Poslednù vetu som povedala smutne. Nechcela som aby sa zranil iba kvôli tomu že nerozmýšlal. Pancham teda prikývol a usmial sa na mňa. Ďalej sme leźali na deke a užívali sme si vzájomnú spoločnosť a ticho okolo nás. "Tento vyzerá ako strom." Ukázala Espurr jej labkou na ďalší oblak. "Nie, to je určite cukrová vata." Namietal Pancham a potom si pohladkal brucho. "Mňam, taká ružová cukrová vata." Zasnil sa na chvíľu, ale prebudil ho z toho náš smiech.
Po chvíľke hrania hry, aký oblak nám čo pripomína, som sa posadila znovu na deku. "Ideme za nimi? Mohli by sme tam potom s nimi zostať. Síce na nich vidím aj teraz, ale možno už bude Gardevoir hotová. A môžte im keďtak povedať aké všetky oblaky sme videli." Navrhla som a Pancham s Espurr nadšene prikývli. Pomohli mi zbaliť veci znovu do batohu a potom mi obaja vyliezli do rúk. "Tak poďme. Snáď máme všetko." Poobzerala som sa ešte raz, ale nič sme nezabudli, a vydala som sa za Gardevoir s Aerom a Deino. Keď sme prišli, ešte nebola úplne hotová, tak sme si zatiaľ sadli iba k nim a sledovali sme ako pracuje. Bolo na tom niečo až magické...

4 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 30. května 2017 v 14:08 | Reagovat

[3]: Gardevoir nevadilo, když ji někdo sledoval. Opatrně pracovala a snažila se vše provádět jemně a s velkou péčí. Jakmile skončila, Aero se protáhl se slovy: "Jsem skvěle protažený, děkuji" a vydal se k tobě a svým přátelům. Deino trochu líně a nezdvořile jen zívla a taktéž se odebrala ke své skupině, byť o trochu dále. Gardevoir se pousmála a podala ti oba pokébally, které jim patřili. "Už jsou v pořádku," pověděla ti. "Dartrix je v kondici, kdy již může trénovat. Co se týče Deino..." Pohlédla na chlupatého pokémona a pak znovu na tebe. "Bude s ní trochu těžké pořízení, ale něco mi říká, že to jistě zvládneš," mrkla Gardevoir. Neušlo jí totiž, jak skvěle se svými pokémony vycházíš a to i přesto, že každý z nich má jinou a unikátní povahu.

Pancham, Espurr - 5% lásky k trenérovi, 7% štěstí
Deino, Aero - 3% štěstí

5 Enwy Enwy | 2. června 2017 v 15:51 | Reagovat

2. Charmeleon (Garlan), Cutiefly (Chibi)
3. Nadšeně jsem běžela z pokémonního střediska. Ani nevím, proč jsem byla nadšená. Jednoduše jsem byla ráda, že jsem živá a bez psychické újmy. Když jsem na to zpátky pomyslela... no, nebylo zrovna ideální se vypařit. Co asi museli vidět lidi kolem, ve chvíly, kdy jsem zmizela? Než jsem se ocitla zpátky na zemském povrchu, kapku jsem uvažovala na tom, zda jsem se třeba neposunula v čase nebo tak něco. Pryč už však od mého lidského uvažování. Jakmile jsem se ocitla na něčem, co připomínalo louku, vyhodila jsem oba pokébally do vzduchu. Přede mnou se objevil pokémon připomínající ještěra a Drobeček Jr. "Heyo," pozdravila jsem je. "Sestra Joy říkala, že bychom si měli po tom výletě do divokých ostrovních končin trochu odpočinout. Takže jsem vymyslela – pojďme si dát piknik!" Můj návrh byl překvapivě přijatelný pro oba. Cutiefly s tím neměl problém a Charmeleon souhlasil se slovy: "Jsem celý ztuhlý, asi by to prospělo." Vyrazili jsme tedy do parku, míříc směr louka.
"Jsme tady!" výskla jsem a ihned se rozeběhla a lehla si na trávu. "Oi, nemáme žádné prostěradlo," poznamenal Garlan a přišel ke mně. "A?" usmála jsem se. Charmeleon se zamračil. "... čekal jsem pikniky jako ve filmech..." Cutiefly nás chvilku sledoval a pak se rozesmál. Přiletěl blíže a taktéž si lehl na trávu. Nevypadal, jako kdyby mu to vadilo. "Zkus to. Ležet na trávě je fajn," pověděla jsem Charmeleonovi. Garlan ukázal něco jako smířlivý výraz a posadil se. Překvapeně zjistil, že tráva byla velmi příjemná. Trochu mokrá od ranní rosy, avšak stále pohodlná. "Vidíš?" mrkla jsem na něj. Dívali jsme se spolu na modrá nebesa, jak po nich plují mráčky. Nastalo absolutní ticho, přerušované pouze šuměním listů v korunách stromů okolo louky.
"Mám... hlad," vyslovila jsem, přerušujíc ticho. O vteřinu později, jako kdyby to chtěl potvrdit, se ozvalo moje břicho. "Pojďme jíst, mám taky hlad," usmál se Chibi a Garlan jen něco zamručel. Natáhla jsem se pro batoh a vytáhla z něj modré bobule, lávové koláčky a vodu. Hodila jsem po Garlanovi jedno Oran Berry a Chibimu podala taktéž jedno. Garlan se do nich mlsně zakousl. "Hm, jsou dobré," poznamenal a dal si další sousto. "Sice ne tak dobré jako ty z ostrova, ale jsou dobré..." Jakmile zmínil ostrov Sun, otočila jsem se na Chibiho. "Nechybí ti ten ráj na zemi?" optala jsem se s úsměvem. Chibi chvilku mlčky jedl modrou berry a pak pomalu přikývl. Trochu mě štíplo u srdce. Sice byl Chibi s nimi v přítomnosti, ale jeho budoucnost stále směřovala myšlenkami jinam. "Projdeme celý svět, určitě," vydala jsem ze sebe a podívala se na nebe. "Ukážu ti všechno, kam budeme moct jít. Až ti to bude stačit a budeš se chtít zastavit, vrátíme se tam," zazubila jsem. Nevěděla jsem, proč jsem to řekla. Můj sen mi říkal, abych se nikdy nezastavovala. Co ale dělat pak, až svého snu dosáhnu? Zřídím si malý domek na ostrově Sun a budu se moct každý den dívat na moře? To zní jako zajímavý plán... nechat svět jinde plynout, jak se mu zachce. "Oi, stala ses trochu nostalgiční, slečinko," ozval se najednou hlas, který mě vytrhl z přemýšlení. Stočila jsem pohled prudce na Charmeleona. Věnovala jsem mu zářivý úsměv. "Vážně? Ooops, moje chyba..." Rozhodla jsem se, že se tím nebudu zabývat. Byla jsem přeci proslulá tím, že problémy řeším, až když nastanou. Vytáhla jsem z batohu koláček a začala ho jíst. Nešlo to jinak, než docela nahlas. "Hej, ty nám tu dáváš zdravé jídlo a sama se tady cpeš koláčkama!" obořil se do mě Garlan a sápal se po koláčku. Zkušeně jsem uhnula. "Nedohtávehj še mehi me a jídlo. Nihdy," pověděla jsem mu s plnou pusou a začala utíkat. Garlan mě následoval a jak jinak, než s plamenometem. "No počkej, já ti ukážu tady jíst koláčky! Dej mi taky!" zavrčel se zadržovaným smíchem ohnivý pokémon. Cutiefly, trochu zmatený z průběhu pikniku do sebe narval poslední kus oran berry a šel nás také pronásledovat se slovy: "Počkejte! Neperte se, prosím!" Nakonec jsme udýchaně padli do trávy. Můj batoh zůstal na druhé straně louky. "Sigh... oke, dám ti taky," souhlasila jsem a Garlan vítězně vypálil plamenomet kamsi do nebe. Cutiefly, taktéž unavený z pronásledování, se posadil. "Páni... vy máte teda výdrž," zasmál se, načež jsem se na něj jen zazubila. "Normálně nemám. Je to ale trochu motivace, když za tebou pálí někdo plamenomet... ŽE?!" vysvětlila jsem s hlasitým důrazem na poslední slovíčko. Garlan na mě jen vyplázl jazyk a pokrčil rameny. "Se stává, hold..."
Po chvilce ležení na trávě mě napadla další aktivita. "Pojďme hrát na babu," navrhla jsem nadšeně. Garlan okamžitě zakroutil hlavou. "Ne, to je dětinská hra. Nemám v plánu hrát-" - "Máš ji!" Rázem jsem ho plácla přes ruku a utíkala pryč. "To není spravedlivé, nedomluvil jsem!" promluvil nasupeně a už naháněl Chibiho. "Nyan, nedohoníš!" provokovala jsem jej. Garlan najednou změnil směr a vydal se sprintem za mnou. "Uwaah!" vypískla jsem, když mě plácl po zádech. Než jsem se stačila otočit, už byl zase jinde. Všimla jsem si, že Chibi nedával pozor a tak jsem se rozeběhla za ním. "Chibi, neutíkej," smála jsem se. Cutiefly byl rychlý, avšak ne dost. Dotkla jsem se ho jemně a dostal babu. I hned mi ji zase vrátil a už letěl pryč, tentokrát nahoru. Tam jsem nemohla dosáhnout. Otočila jsem se a rozhodla se jít znovu po Garlanovi, když v tom jsem zakopla o vlastní nohu a spadla jsem na zem. "Jsi v pořádku? Není ti nic?" optal se mě Chibi starostlivě. Něco jsem zamručela do trávy, avšak zvedla jsem hlavu. "J-j-..." - "J? J co?" doptával se Garlan. "Umíráš? Je to... jed? J... Jolanda?" Posadila jsem se a ukázala na svůj batoh, ležící nedaleko. "J-jídlo..." Jakmile jsem to vyslovila, Chibi a Garlan na sebe překvapeně koukli a pak se rozesmáli. Nevěděla jsem, co na tom bylo tak vtipného...
"Nah, tu máš ten slíbený koláček," podala jsem lávovou mňamku ohnivému pokémonovi a ten jej vděčně strčil do pusy. Vytáhla jsem modrou bobuli a nabídla ji Chibimu. "Chceš ještě? Mám toho ještě spoustu," ušklíbla jsem se. Chibi nejdříve váhal. "To je dobrý. Nech to pro Garlana," usmál se. Vrhla jsem pohled po ještěrovi a pak zpátky na malého tvorečka. "No, z Garlana se teď stane asi koláčkoman a lávoterián, takže si klidně dej. Navíc, musíš hodně jíst, abys jednou vyrostl," mrkla jsem na něj. Chibi se na mě pousmál a vzal si tedy modrou bobuli. S jídlem v ruce se moji pokémoni dali napřed, směrem pryč z louky, zatímco já jsem ještě hledala, kam se poděl můj pokédex. Očividně jsem ho ztratila, když jsem spadla.
"Je to tvoje?" ozvalo se za mými zády. Otočila jsem se a málem mi spadla čelist. Pokémonní dívka! Vypadala přesně jako Gardevoir! "A-ano, děkuji," řekla jsem a vzala si od ní můj pokédex. "Oi, Enwy! Neloudej se!" uslyšela jsem hlas Charmeleonův. "Hai! Už jdu!" křikla jsem nazpátek a uklonila se dívce. "Děkuji za nalezení. Budu muset jít. Mějte se hezky, přeji pěkný den," řekla jsem a už upalovala za svými pokémony.

6 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. června 2017 v 16:21 | Reagovat

[5]: Garlan +10% sehranosti, +6% láska k trenérovi, +5% štěstí
Chibi +5% sehranosti, +7% láska k trenérovi, +4% štěstí

7 Oumi Oumi | 3. června 2017 v 15:11 | Reagovat

1) Oumi
2) Quilava (Armandi), Absol (Aerthion), Sneasel (Juuzou), Snivy
3) Došli jsme do městského parku a zahnuli na cestu, která vedla k louce. Vzala jsem svého quilavu na chvíli opět do rukou, aby už mohl odpočívat. „Děkuji, je to od tebe pozorné,“ zasmál se a hned se dal dřímání. Usmála jsem se na něj a lehce ho hladila po zádech. Pozorovala jsem přírodu kolem až jsem došla na louku, a tam toho teprve bylo k obdivování. Bylo to ideální místo, kde na chvíli zůstat a užít si nějaký čas spolu. Nechala jsem Armyho, aby se natáhl na trávě, však si to také po tréninku zasloužil. Sundala jsem batoh a vytáhla z něj balíček, jehož obsah jsem zakoupila v cukrárně. Jídlo jsem nechala ležet v krabici, jen jsem ji rozložila, aby k ní měli pokémoni lepší přístup. Také jsem jim tam položila modré berry a bokem ještě balenou vodu. Všechno bylo připraveno, jen jsem ještě vytáhla hračky – plyšového cyndaquila jsem položila vedle Armyho (a při té příležitosti ho i probudila) a snorlaxe nechala ležet bokem, aby si ho potom mohl Juuzou vzít. Vzala jsem pokébally a vypustila zbytek pokémonů ven. Po krátkém protahování se začali rozhlížet, kde se to ocitli a co mezi námi dělá Snivy. Kromě sneasela, který se rozběhl pro svou vycpanou oběť. „Ahoj všichni, myslela jsem, že využijeme tepla a uděláme si piknik v parku.“ Usmála jsem se na ně a posadila se, abych je tolik nepřevyšovala. „Navíc se k nám přidal nový člen týmu a to je tady Snivy, tak doufám, že spolu budeme všichni vycházet.“ Představila jsem nesmělý přírůstek, který se jen trochu vyplašeně usmál. „Takže Snivy, tohle jsou Armandi, Aerthion a Juuzou,“ ukazovala jsem postupně na zmiňované jedince. „Jo jo, a můžeme se už dát do jídla?“ Přerušil kdo jiný než sneasel, ale vypadalo to, že se Snivy ulevilo, když nebyla středem pozornosti. „Tak dobře, dobrou chuť. Vemte si, co chcete, všichni tam máte berry a vodu, jídlo si nějak rozdělte.“ Usmála jsem se na ně a sledovala, jak Armyho opustila veškerá ospalost a vyběhl pro lávový koláček. „Ten je určitě pro mě, že ano?“ Posadil se vedle mě a svěřil mi svůj pokrm zatím do péče, aby si mohl přinést i hračku. „Nevěřím, že by jí Juuzou nic neudělal.“ Zadíval se podezřívavě na sneasela, který se ládoval sendvičem, zatímco seděl na břiše svého plyšáka. Vzal si zpět svůj koláček a dal se do jídla. „Můžu si přisednout?“ Přišla snivy se svým jídlem a berry. „Jasně!“ Zamumlal Army s plnou pusou. „To je ten quilava, se kterým mám zápasit?“ Obrátila se na mě s otázkou, čímž způsobila zakuckání se pokémona po mé levici. „Z-zápasit?!“ Zeptal se přidušeně, stále vykašlávajíc vdechnuté drobky koláčku. Nervózně jsem se poškrábala na temeni. „Já ti to zapomněla říct, ale Snivy by si s tebou ráda dala zápas. Nemusíš ale souhlasit.“ Ujistila jsem ho, navíc k tomu stejně ještě nějakou dobu nedojde, ne dokud se se Snivy trochu nesladíme. „Uvidíme…“ zamumlal a pokračoval v jídle. Absol ležel kousek od nás a také si dopřával jídla a vody, pozoroval okolí, skoro jako by nás hlídal. Naštěstí snad nebylo před čím, protože jediný potížista se stále cpal. „Kde ses u nás objevila, Snivy?“ Zeptal se Aer svým klidným hlasem a vypadal obzvláště majestátně, když mu vítr vlál skrz hřívu. „No… to je asi na dlouho.“ Pokrčila rameny, zřejmě byla trochu nesvá, že kolem ní bylo tolik nových pokémonů. Nebylo se ale čemu divit.
Ještě chvíli jsme si povídali a jedli, ovšem naše malé pohoštění brzy zmizelo v žaludcích pokémonů. „Tak, kdo by chtěl upravit?“ Vytáhla jsem z batohu kartáč a usmála se na ně. „Já první!“ Vylezl mi na klín quilava a natáhl se, připraven přitom usnout. Stejně jsem ho začala kartáčovat, aby měl srst zase hezky hebkou. Juuzou mezitím přesvědčoval Snivy, ať si s ním jde hrát, že se chce bavit. Souhlasila, než jsem ji stihla varovat, ovšem k mému vlastnímu překvapení to dopadlo celkem dobře. Pokud jsem to pochopila dobře, plánoval provokovat Aera, ale ona ho odmítla a místo toho se společně dali do týrání plyšového snorlaxe. Chudák. Sneasel jí ukazoval své oblíbené chvaty (zázrakem se mu přitom podařilo hračku nezničit) a poté je menšího pokémona učil. Byla jsem ráda, že spolu tak vycházejí. Aer se mezitím procházel po okolí – vypadající jako zjevení z nebes – a zřejmě nad něčím přemýšlel. Nicméně Armyho česání mezitím skončilo, tak jsem ho jemně položila vedle sebe, aby se nevzbudil. „Další!“ Dva bojovníci stále využívali hračku jako boxovací pytel a tak přišel Aer. „Nevadí?“ Zeptala jsem se, než jsem se ho dotkla. „Myslím, že trocha péče mé srsti prospěje.“ Ujistil mě, tak jsem se dala do práce a když jsem skončila, byla řada na Juuzouovi, který: „chce hebké šunky“. Army se mezitím probral a tak se i on šel seznámit se Snivy a brzy přišli na to, že by mohlo být fajn si pinkat za využití plyšáka cyndaquila. Chvíli přiměli i absola, aby se přidal, byť bylo vidět, že je v rozpacích a dělá to jen proto, že jsou to ještě v podstatě děti. Skončilo i kartáčování sneasela a na řadě byla Snivy. „Tobě aspoň vyleštím šupiny tímhle,“ vytáhla jsem ručník, „co ty na to?“ „Tak jo,“ usmála se rozpačitě a nechala mě o ní pečovat. Sbližování Armyho a Juuzoua neprobíhalo tak harmonicky jako se Snivy – snad proto, že to byli oba samci? – jelikož nejdříve po quilavě házel nejrůznější klacíky a kamínky, co mu přišly pod ruku a dařilo se mu to dělat tak, abych to neviděla. Army si to nenechal líbit, bohužel sneasel byl rychlejší a tak když se na něj ohnivý pokémon rozběhl, podrážel mu nohy. Na mé varování nereagoval, naštěstí přísný pohled Aera stačil.
Šupinky travního pokémona už se také leskly, jídlo bylo snězeno, pití vypito a všichni byli odpočatí, popřípadě si trochu zařádili a tak byl čas z louky odejít. Popořadě jsem nechala pokémony se vrátit se do pokéballů a dala se na cestu.

(//Přidávání: Ke quilavě lávový koláček, ostatní sendvič, všichni vodu a oran berry, snad pomůžu :D)

8 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 3. června 2017 v 17:23 | Reagovat

[7]: //Děkuji, jsem špatná ve vyhledávání zpětně v textu :p
Tví pokémoni si piknik moc užili. Snivy se s tebou více sehrála a připadá si rozhodně lépe než tam v útulku. Byť Juuzou a Armandi se trochu škádlí, Aerthion si udržuje dostatečnou majestátnost na to, aby je oba zkrotil, především Sneasela. Tvůj tým se zdá být harmonicky doplňovaný - nedostatky některých se stávají lepšími vlastnostmi, když je v blízkosti nějaký další člen týmu...
Quilava - 11% sehranosti, 6% štěstí
Absol, Sneasel, Snivy - 14% sehranosti, 6% štěstí

9 Hazuki Rin Hazuki Rin | 18. června 2017 v 18:24 | Reagovat

1) Hazuki Rin
2) Charmeleon "Charmy", Poochyena
3)
Rin byla z tohohle tréninku trošku utrápená, protože její Poochyena byla opravdu zvláštní pokemon. Sice ji měla jen chvíli, ale už teď cítila, že si o sobě Poochyena myslí, jak je k ničemu a že to má zabudované hluboko v hlavě. Rozhodla se s tím něco udělat, zvýšit její sebevědomí, a hlavně aby nebyla tak utrápená, byla to taky něco jako výzva, protože Poochyena se tvářila nedobytně a odmítala kontakt s lidmi.
Jakmile přišla na místo, které nedávno objevila a svým pokemonům jej chtěla ukázat, šťastně se zatetelila. Nejdříve vypustila ven Charmeleon, která se porozhlédla. Vypadalo to, že má velikou radost. *Charmy, jak se ti tu líbí, není to nádhera? Podívej se na tu spoustu květin!  A na ty minerální prameny všude okolo, je to krása, našla jsem to a musela vám to ukázat. Co na to říkáš?* nadšeně Rin zatleskala a rozběhla se na louku, kde začala zkoumat tuny květin. Charmy si tiše oddechla, zavřela oči a usmála se. „Je to krásné, opravdu. A tak uvolňující,“ souhlasila se svojí Rin. Pomalu se vydala za ní, natáhla se do trávy a pozorovala ji. Nakonec na ni šel spánek, tak usnula. Zdál se jí určitě nějaký pěkný sen, svaly se jí všechny začaly regenerovat a uvolňovat, protože tohle místo bylo naprosto kouzelné.
Rin nakonec vypustila i Poochyenu. *Poochyeno, koukej, co na to říkáš? Líbí se ti tu?* Zeptala se i Poochyeny, ale ta jen pokrčila rameny a kecla si znuděně na zadek. *Ale no tak, Poochyeno. Koukej na tu spoustu květin. A na ty horké prameny, nechtěla bys něco vyzkoušet? Co třeba něco na uvolnění se? Aby ti bylo lépe, určitě to pocítíš.* Mrkla na ni, sama si vytáhla z batohu plavky a začala se smát a zubit radostí bez sebe. Poochyena jí to nechtěla překazit, proto souhlasila, že to vyzkouší. Rin se tedy rozběhla k malému jezírku a pomalinku do něj vlezla. Přivřela oči a celá se začala tetelit. *To je nádhera, je to tak příjemné! Musíš to zkusit, pojď. Je to úplně teplé a...Prostě dokonalé!* Zajela tělem víc dolů, až jí koukala jen hlava. Opřela se o kraj a zavřela oči. Užívala si toho klidu a ticha. Poochyena nejdříve tlapkou prameny zkusila. Pak váhala, moc se jí tam nechtělo, ale nakonec si zadečkem sedla dovnitř. „Hu? Tyjo!“ Pošeptala tiše po malé chvíli a vlezla si hlouběji. Připlavala k Rin a lehla si na její hrudník, jinak by se potopila a nebo by furt musela plavat, aby se nepotopila, což by moc uvolňující nebylo. Zrovna tohle jezírko s prameny bylo docela hluboké. Obě dvě takto relaxovaly několik minut, než začalo oběma být veliké vedro. Pak se pomalu – velmi unaveně, prameny sice regenerují, ale také unavují – vysoukaly na břeh. Lehly si k Charmeleon a tam tvrdě usnuly.
Po hodince či dvou se Rin vzbudila. Rozhlédla se, Poochyena už nespala, ale odpočívala, vypadala o trochu spokojeněji, pravda. A Charmeleon? Ta byla sama pro sebe a čvachtala se v tom prameni, ale pouze nohy. Nechtěla si namočit zbytek těla, její krásnou srst a ani ocásek. *Charmy, nechtěla bys koláček?* zavolala na ni Rin, s úsměvem na ni tím koláčkem zamávala a jen sledovala, jak s jazykem až na hrudníku Charmeleon divoce utíká, div si nohy nezláme. Řítila se jak tank, asi koláčky milovala. Pak si ho v klídku snědla, Rin jí pak musela utřít pusinu, byla celá špinavá. Oběma svým pokemonům pak do ručníku, který měla rozvinutý na zemi, nasypala obyčejné granule pro pokemony, aby se občerstvily na tomto příjemném místě a hezky v klidu. Sama však cítila, jak moc jí kručí v břiše. /Musím si pak něco koupit. A taky bych měla sehnat nějaké misky pro pokemony, abych je nekrmila na ručníku. A nebo oni to vlastně můžou příště jíst přímo z plechovky, no, to je taky pravda,/ pomyslela si pak ještě. Byla moc ráda, že si to holky užily. Potom vyprášila zbytky na ručníku a zabalila ho do batohu. Nechala vlézt Poochyenu i Charmeleon do pokebalu a vydala se na cestu zpět.

10 Hazuki Rin Hazuki Rin | 18. června 2017 v 18:26 | Reagovat

// Ještě se omlouvám, nezvýraznila jsem nijak v textu, že dávám ty granule a lávový koláček, tak jen aby se vědělo :-) Vím, že se to špatně hledá v souvislém psaní, tak se snažím to ulehčovat třeba Caps Lockem.

11 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 18. června 2017 v 20:38 | Reagovat

[9]:[10]: //V pořádku. Většinou čtu i slohovky, takže si to případně dohledám :D Děkuji.
Oba si odpočinek moc užili a také si jej zasloužili.
Charmeleon - 9% sehranosti (5% koláček), 6% štěstí
Poochyena - 5% sehranosti (1% granule), 6% štěstí

12 Enwy Enwy | 24. června 2017 v 21:44 | Reagovat

2. Garlandolf (Charmeleon), Chibi-san (Cutiefly), Raviel (Kirlia)
3. "Nah, tak jsme tu!" zvolala jsem, když jsme konečně dorazili společně na louku. Ihned jsem se složila na trávu, i přes Chibiovu připomínku, že tráva může být po včerejší bouřce zablácená. "Hm, to nevadí. Alespoň nebudu vypadat, že jsem před pár dny vylezla z hotelu," zazubila jsem se na všechny. "Navíc, lidi, koukejte na Raviela a jeho nový vzhled!" nadchla jsem se a vytáhla pokéball, v němž měl být Kirlia. "Přivítejte, pánové, nového Lorda!" Už jsem čekala nějaký ten výdech obdivu, když v tom se ale neozvalo nic. Ani zvuk vycházejícího pokémona z pokéballu. "E-eh?!" vyjekla jsem a chytila se za hlavu. Byla jsem si jistá, že jsem povolala zpátky do pokéballu. Nebo snad ne? Nebo snad jo?! Zatracená krátkodobá paměť! "M-musíme najít Raviela. A-A to hned!" vypískla jsem a začala pobíhat po louce ve snaze třeba o něj zakopnout, nebo tak něco. Něco, co by ho odhalilo. "Enwy, zkus ho nalákat na jídlo!" zavolal Charmeleon z druhé strany louky a já obdivně přikývla. "Ooh, to je super nápad! Proč mě to nenapadlo rovnou?" Charmeleon se zatvářil, jako kdyby říkal 'No, toť otázka!', avšak nic chytráckého tentokrát nenamítl. Sejmula jsem zavazadlo ze zad a přiklekla si. Už jsem hrabala v batohu pro nějaké jídlo, když jsem nad sebou uslyšela harmonický hlas. "Je ten Kirlia tvůj?" Ihned jsem přestala v hrabání a podívala se nahoru. Oddechla jsem si. Ten hlas zněl jako někdo, koho jsem znala a také to byla pravda. "D-děkuji," vykuňkala jsem a převzala pokémona, který slečně Gardevoir spal v náruči. "Je roztomilý," usmála se Gardevoir a už se chystala k odchodu. "Počkej!" zavolala jsem na ni a ona se mírně otočila. "Nechceš tu zůstat? Myslím... brzy se Kirlia probudí. Chce jednou být Gardevoir. Myslím, že bys mohla být jeho vzor!" Gardevoir se pousmála. "Vážím si tvé nabídky. Mám pocit, že by Kirlia měl najít cestu ke svému já sám. Je to lepší než mu zkreslovat myšlenky nějakým dalším pokémonem. Každý máme jiné ideály a jistě i on," pověděla a uklonila se. "Sbohem, doufám, že se ještě někdy uvidíme," usmála se a její já postupně mizelo v lese. Seděla jsem na trávě, dívala se na místo, odkud Gardevoir přišla a přemýšlela jsem. Z myšlenek mě vytrhl až Garlan a Chibi.
"Oi, Enwy! Super, našla jsi ho!" zasmál se Garlan. "J-jo... asi jo," řekla jsem a sklopila pohled na spícího Kirliu. "Necháme ho spát. Mezitím můžeme připravit jídlo," usmál se Garlan a Chibi souhlasil. "Vy myslíte pořád jen na jídlo," zasmála jsem se a odnesla Kirliu někam do trávy, aby si mohl odpočinout. V tu chvilku jsem vyndala taštičku, kterou mi dala slečna maidka a vytáhla koláč, pak sendviče a nakonec i drobné jiné jídlo. "Sendviče nechte Ravielovi, očividně mu chutnají," pověděla jsem a znovu si lehla do trávy. Svítilo ukrutně sluníčko, ale na louce bylo příjemně, jelikož foukal drobný vánek.
"U-uh?" ozval se hlas vedle mě a já se otočila. "Koukejme, kdo se probudil. Vítej mezi probuzené, Lorde," zazubil se Garlandolf a už chmált po lávové sušence. Chibi se na něj podíval a pak taktéž sáhl po Oran Berry. "Uh? Přišel jsem o něco?" zeptal se a posadil se. Usmála jsem se. "No, vlastně jo. Co jsi dělal venku? Neměl jsi být náhodou v pokéballu?" pokárala jsem ho a zamračila se. Kirlia se nejdřív nechápavě rozhlédl kolem sebe. Pak upřel pohled na mě. "Ha, nenašla jsi mě!" řekl a vyplázl jazyk. Povzdechla jsem si. "... A navíc jsi přišel o slečnu Gardevoir," dodala jsem. Kirlia náhle zvážněl. "Vážně?" otázal se. Garlan i Chibi náhle nechali všeho jídla a upřeli na mě oči. "To víte, ne? Že je tu Gardevoir dívka, která léčí pokémony," řekla jsem. Kirlia zakroutil hlavou, Garlan i Chibi taktéž. "No, potkala jsem ji. Sama jsem Raviela nenašla. Z nějakého důvodu jsi spal a ona tě přinesla zpátky." Kirlia se ke mně přisunul blíž. "Jaká byla?" zeptal se. Na to jsem si pouze vzala sendvič a zakousla se do něj. "Byla to ta nejpříjemnější dívka, kterou jsem kdy viděla. Teda... ne, že by byla nijak extra nádherná, ale ta mírumilovná příjemná atmosféra kolem ní, taková magie," zasnila jsem se. Pak jsem se zazubila. "Není jako ty městské bůhví-co s paštikami na tváři," vysvětlila jsem. Raviel zůstal potichu a nastala taková vážná atmosféra – věc, která měla být na odpočinku naprosto vyloučená. Přemýšlela jsem, zda Ravielovi nemám říct její slova, zpátky citovaná. Pak jsem si to však rozmyslela. Ta slova měla být mířená na mě. Znamenalo to, ať mu dám vlastní prostor, aby se mohl rozhodnout. "Uhm, pojďme jíst. Ten koláč je ještě trochu teplý, tak ať nevychladne," usmál se Chibi a přilétl ke koláči blíže. Už tam v cukrárně jsem požádala tu ženu, aby mi koláč nakrájela a teď jsem byla šťastná jak blecha, protože se mi to vyplatilo. "Dobrou chuť!" řekl Raviel a natáhl se po sendviči. Já se svým nebyla pozadu.
Po chvilce jsme si rozdělili koláč a nenacpali do sebe už ani sousto. "Už nemůžu!" stěžovala jsem si a plácla sebou do trávy. Pouze Kirlia měl ještě sílu na druhý sendvič. "Jak to do sebe nacpeš, chlape?" divil se Charmeleon. "N-no to počkej! Ukážu ti, že to umím taky!" Hrábl po posledním sendviči. "N-ne, Garlane," řekla jsem a natáhla k němu ruku. "Nedělej to. J-je to sebedestrukce!" Garlandolf na mě vrhl omluvný pohled. "Omlouvám se, Enwy. Jsi pro stále jedinou trenérkou... Sbohem." A poté si do pusy nacpal sendvič. "Ne, Garlane... Ne!... NE!" Chibi i Kirlia na nás koukali jako na dva amatérské herce. "... musíte všechno dělat tak dramatické?" zeptal se Chibi potichu. Přikývla jsem. "Jop. Jsme ve velmi akčním světě." Následovala chvilka ticha, přerušená Garlanovým "Královským krkem". Ihned jsem se odplazila jinam. "No fuj!" - "Ohm, promiň, to mi ujelo..." Vytáhla jsem flašky s vodou. Měly být studené, ale nyní již byly trochu přiteplené. "Potřebujete to někdo zapít?" Kirlia, Charmeleon i Cutiefly se po vodě šťastně natáhli.
Po odpočinku jsme se sbalili a schylovalo se k tomu odejít. Naposledy jsem se podívala na místo, kde se objevila Gardevoir slečna s doufáním, že se ještě objeví, ale les byl prázdný. "Můžeme jít?" ozvalo se po mém boku. Lekla jsem se, avšak po zjištění, že se jedná o Raviela, jsem si oddechla. "Myslím, že můžeme," přikývla jsem a přehodila si batoh na záda. "Jestli chceš zdrhnout, už můžeš," dodala jsem. Dívala jsem se na Garlandolfa a Chibiho, jak jdou napřed. "Nechce se mi. Přecpaný," pokrčil rameny. Nemohla jsem udržet mírný úsměv. "Poslyš, je bytí Gardevoir vážně tvé přání? Neděláš to... já nevím, kvůli síle, třeba?" zeptala jsem se. "Já jenom... měl by ses rozhodovat podle toho, co ti více zpříjemní život a ne podle toho, že ti to přináší výhody. Být radostný je větší přínos než být dobrý v něčem, co ti štěstí nepřínáší." Kirlia se zamyslel a pak pokrčil rameny. "Myslím, že jsem se rozhodl dobře, že chci být Gardevoir. Nemám k tomu žádný důvod... a možná i proto," zasmál se. Ušklíbla jsem se a přehodila si krátký culík na stranu. "Hm, dobře. Ať se rozhodneš jakkoliv, pamatuj, že tě vždycky podpořím." - "Já vím. I Garlan, i Chibi-senpai..."

- Použit lávový koláček, sendvič, studená voda (Charmeleon/Garlan); Oran Berry, studená voda (Cutiefly/Chibi), 2x sendvič, studená voda (Kirlia/Raviel), sendvič (já), všichni jsme si rozdělili Koláč s Grepa berry

13 [A] Drobeček [A] Drobeček | 24. června 2017 v 22:05 | Reagovat

[12]:
Charmeleon +15% sehranosti (5% koláček, 1% voda, 3% sendvič), +7% štěstí
Cutiefly +11% sehranosti (5 Oran berry, 1% voda), +8% štěstí
Kirlia +9% sehranosti (1% voda), +9% štěstí
Všichni +3% lásky (Enwy snědla sendvič)

14 Ino Ino | 1. července 2017 v 13:34 | Reagovat

1. Ino
2. Kevin (Decidueye), Dedenne, Gligar, Noibat (Budoucí Yuuichi :3), Sylvenia (Sylveon)
3.

Z obchůdku, respektive cukrárny jsem se táhla s těžkým batůžkem městem. Po chvíli jsem vztyčila záda a snažila se je držet rovně, ale batoh byl moc těžký. Zatočila jsem tedy do městského parku ve snaze najít nějaké krásné místečko pro strávení krásného dne v přírodě. Ten park vypadal jako velký a asi po dvaceti minutách jsem se uchýlila k místu, které se podobalo louce. Byl tam stín, přenádherné květiny, stromy okolo a kousek dál voda, či nějaké malé jezírko? Asi jsem se nad tím vším rozplynula... Ještě takhle po ránu... Našla jsem takové hezké místo, kde nebylo moc květin a bylo to ve stínu - abych moc květin neponičila. Posadila jsem se na zem a batoh dala před sebe. Vytáhla jsem z něj náhodný box a opatrně jej otevřela. Toho tam bylo! Obzvlášt mě zaujaly ty jahody - ty budou Dedenne chutnat. Mlsně jsem se olízla a spokojeně box dala zpátky do batůžku. Nakonec jsem vytáhla pět pokéballů a vyvolala pět potvůrek - Kevina, Dedenne, Gligara, Sylveniu a v neposlední řadě Noibata, který se mi připotácel rozespale k nohám a zvedl křídlo, jako by chtěl pochovat. Vzala jsem ho do náruče a usmála se na všechny. "Zdravíčko, slíbila jsem vám krásný den.. Podívejte kolem, no není to krásné? Tenhle den je celý věnovaný vám." Nadšeně jsem jim pověděla a položila Noibátko na zem. Ještě jsem se k němu nahnula s menším nápadem. "Maličký, poslyš, co kdybych ti říkala Yuuichi? Nemůžeš se jmenovat ten uplakaný..." Koukla jsem na něj usměvavě a on nakonec zakýval. "Tak dobře, Noibat má nové jméno - Yuuichi." Usmála jsem se ještě s menším oznámením. Vypadalo to, jako by to všichni pokémoni zaregistrovali v pořádku. "Myslím, že by nebylo od věci si dát menší snídani, co říkáte." Vytasila jsem hned první nápad a sledovala jejich reakce. Nebyly negativní, Dedenne se rozzářily oči a Yuichi poskakoval se slovy "ano!" Ani Gligar nebyl proti, Kevin si čistil peří a Sylvenia jen mile přikývla, jako by to rozhodnutí nechala spíše na nich. "Dobrá, jděte si hrát, ano? Já vše zatím připravím." Ukázala jsem na louku a popostrčila Noibátko k pokémonům. "Dedenne, prosím, dej pozor na Yuichiho a hlavně se nikam neztraťte." Kladla jsem jim snad dostatečně na srdce. "Tak šup..." Pobídla jsem je a sledovala, jak se Dedenne pomalu rozešla a pak plácla do Kevina. "Máš ji!!!!" Zakřičela a rozeběhla se po louce. I když pomalu. "Počkeeeej!" Křikl Yuichi a s malinkýma slzičkama letěl za Dedenne, která mu utíkala vpřed. Gligar se šibalsky usmál a rozletěl se za nimi, Kevin chytal Dedenne a Sylvenia mi oplatila úsměv a pomalu se za nimi rozešla. Vypadala velice rozvážně, opravdu, jak mýtický tvor, takže jsem na ní spoléhala momentálně asi nejvíc. Věděla jsem nějak podvědomě, že na ně dá pozor. I když jsem jí moc neznala, věřila jsem jí.
Vytáhla jsem znovu box z batohu a vyndala z něj 3x sendvič, 3x granule pro pokémony a 1x sodovku. Rozložila jsem opatrně papír, ve kterém byly zabalené sendviče a jelikož jsem je kupovala na dvakrát, měla jsem ty papírky dva. Na jeden jsem přendala zbylé dva a druhý opět rozložila a nasypala na něj 3 granule pro pokémony, jen tak tak se to tam vše vešlo. Těch granulí bylo hodně.. a sendvičů málo. Proto jsem se rozhodla je rozdělit na půl, takže bylo 6 malých kousků. Vypadalo to hned líp. Spráskla jsem radostně ruce, zbytek schovala do batohu a vyhlížela své potvory. "Snídaně!" Křikla jsem do neznáma a za chvíli jsem už viděla, jak se hýbou květiny a něco se šoupe trávou. Kdo jiný by to mohl být, než moje Dedenne, který by na jídlo slyšela kilometr daleko. Za ní si to šinul Yuuichi a za ním zbytek tlupy. Na konci byla Sylvenia, která kráčela pomalým krokem a pousmívala se. "Tak, je tu kousek sendviče pro každého a pak pokémoní granule." Kývla jsem na ně a pobídla je, ať se dají k jídlu. "Je toho tolik..." Koukal na to všechno Yuuichi a nevěděl, čím začít. Jeho pracičky byly tak malé i na uchopení nějaké granulky. "Nechte si chutnat, a to jsi ještě neviděl oběd..." Ušklíbla jsem se na maličkého a Dedenne se na mě podívala s plnou tlamičkou. "V-větší O-o-oběd?" Zabrblala s jiskrama v očích. Přikývla jsem a vzala si dva kousky sendviče, protože se k nim nikdo moc neměl. Mohla jsem to asi nechat v celku. Při hodování jsem si totiž vzala sendvič jen já, Yuichi a Kevin. Gligar, Dedenne a Sylvenia se nakrmili granulemi. Vzala jsem ještě sodovku a otevřela ji pro toho, kdo by měl žízeň. Yuichimu jsem pomohla se trochu napít, sama jsem se napila a nabídla ostatním, ale nechtěli. "Kevine, jsi pořádně velkej..." Koukla na něj Dedenne, která seděla vedle něj a šťouchla do jeho křídla. On se na ní usmál a křídlem ji pohladil po hlavě. "Taková náklonnost..." Odkašlala jsem si, jako bych Dedenne chtěla oplatit to pošťuchování s Lexionem. Vražedně se na mě podívala, ale pak sed zasmála i s plnou tlamičkou. Napila se sodovky a flašku dopil Gligar. Chtěla jsem ještě něco nabídnout Sylvenii, ale slušně odpověděla s úsměvem, že děkuje, ale nechce. Vypadala velice vlídně, možná bude trošku těžší se s ní seznámit, ale za pokus nám to všem určitě stojí. Vypadala celkově jako velice vznešený pokémon, vypadala zkrátka krásně. "Sylvenie, omlouvám se, že jsem tě nakonec nevzala na náš trénink, ale vzhledem k našim trošku tvrdším metodám... No.. Bylo to peprné... Myslím, že by ses na to dívat nechtěla." Koukli jsme na sebe s Kevinem. "Ne že bych svým pokémonům ubližovala, ale nějak se zesílit musí. Proto tu teď odpočíváme." Usmála jsem se na ní a pokusila se jí to vysvětlit, protože jsem jí vlastně řekla, že se může podívat na náš trénink.
"Už jste dojeli?" Optala jsem se jich a koukla na prázdné papíry od sendvičů. "Heh, ani se nemusím ptát..." Ušklíbla jsem se a papíry schovala do batohu, aby tu nezůstaly pohozené jen tak. Vstala jsem, zívla a protáhla si záda. "Tak, co budeme dělat?" Koukla jsem na ně s tázavým pohledem. "Spát." Vydechla jednoslovně Dedenne, které koukalo břicho snad až do vesmíru, ležíc na zemi, na zádech. "Tak spi..." Okomentoval to provokativně Kevin a ohlédl se po ostatních. "Co si takhle schovat takové to... Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!" Navrhla jsem. "Co je to rum?" Ozvalo se zespod. Trochu jsem zrudla. "No, víš, to je takové pití." Mile jsem se to snažila vysvětlit Yuuichimu s malinko trapným výrazem ve tváři. "Ahaaa. A jak se to hraje?" Optal se nakonec. "Vysvětlím pravidla. Budu stát asi 15 metrů od vás, otočená zády a budu říkat Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum. Vy se mezitím budete pohybovat směrem ke mně. Ale můžete jenom, když budu otočená a když budu říkat tu říkanku. Jakmile jí dořeknu, libovolně rychle a otočím se, nesmíte se ani pohnout. A lítání na místě se nepočítá." Vyplázla jsem jazyk na létající pokémony. "Hahahaaa!" Ušklíbla se Dedenne na Kevina a ten na ní jenom z legrace zabručel něco nesrozumitelného. Yuuichi vypadal, že to nějak polopatě chápe. "Tak, čáru, odkud budete startovat bude tady." Ukázala jsem prstem od nohou dopředu a začala pak krokovat odhadem 15 metrů. Nakonec jsem se otočila a spustila. "Cukr... Káva... Limonáda... Čaj, rum, bum!"... A otočila jsem se. Yuuichi ještě trochu třepetal křidélky, ale dělala jsem, jako že to nevidím a čekala jsem, až se snese na zem. Nikdo se ani nepohnul. Sylvenia jen poohlížela z povzdálí a sledovala nás. Nevypadalo to, že by si chtěla hrát, ale nechtěla jsem jí nutit. Třeba potřebuje čas. "Fajn... První kolo jste všichni prošli.." Šibalsky jsem se ušklíbla a otočila se zpět. Tentokrát jsem nečekaně zrychlila. "Cukr, kááva, limonáááda, čajrumbum!" Rychle jsem se otočila a uviděla, jak se tráva zastavila. Yuuichi totiž zvolil jinou strategii - plížit se neviděn trávou. On prošel, ale Dedenne se nestihla zastavit. "Ha, viděla jsem tě Dedenne!" Ukázala jsem na ní. "Musíš se vrátit na start, zapomněla jsem to zmínit. Když tě vidím se hýbat." Usmála jsem se a ještě dovysvětlila. Vypadalo to, že je ale tohle bavilo. Hlavně malého Yuuichiho, který v tomhle měl naprosto výhodu. Párkrát jsme se prostřídali, tak, že tam pak stál Kevin, který ale mluvil velice rychle, takže jsme se vždycky prošli o takový jeden miniaturní krůček. Pak tam byl zase Yuuichi, kterého hlásek nebyl vůbec slyšet a museli jsme se orientovat jen podle toho, jestli vylétl a otočil se na nás. Vcelku jsme se zasmáli i u toho, když Gligar začal zaměňovat rum za Jahodové martini - bum. Ale v podstatě jsem to mohla pochopit jen já. I sylvenia se občas zasmála a já na ní mávla. Vzhledem k tomu, že to pro ně byla nová hra, strávili jsme s ní asi tak 3 hodiny určitě, protože to pokémony velice bavilo. Gligar vedl, opravdu mu to šlo a vlastně všem to šlo, i třeba Dedenne, která nebyla tak rychlá. Občas jsme si něco tolerovali, abychom nebyli přísní a měla jsem pocit, že jsme se takovouhle hrou docela dost sblížili. Rozdala jsem jim odměny, Dedenne, Kevinovi, Yuuichinu a Gligarovi - jahody a Sylvenii donesla perníček, aby jí to nebylo líto. Podívala jsem se po těch pár hodinách na nebe. Vypadalo to, že je poledne. "Já mám hlaad..." Zamručela znovu Dedenne a lehla si na louku plnou květin. "Taky bych si něco dal..." Přitakal Gligar a posadil se k Dedenne, až takhle vytvořili kroužek. "Pojď k nám Sylvenie!" Křikl maličký Yuuichi a ona se nakonec zvedla a usměvavě k nim přisedla. "Asi dojdu připravit... Totiž, naservírovat oběd." Mé krůčky zamířily k batohu s jídlem. Byl o poznání lehčí, ale ráda bych se popravdě většiny zbavila, aby toho nebylo tolik. "Nevadí Vám sladký oběd, ne? Byla slaná snídaně!" Křikla jsem na ně ještě, ale nezpozorovala jejich reakci. Povídali si a byli do něčeho očividně velice zažraní, takže jim to asi nevadilo.

15 Ino Ino | 1. července 2017 v 13:37 | Reagovat

Mezitím, co si potvory povídaly, vytáhla jsem z batohu koláč s tvarohem z Moo-moo mléka a dala jej opět na trávu. Rozdělila jsem ho na šest kousků a vydala ze svačinového boxu jahodové mléko, které vypadalo opravdu skvěle. Byl to takový... Mléčný oběd. Věřila jsem, že jim bude chutnat. Možná mi pak Kevin nebude připomínat mojí váhu. Trochu jsem si vyčítala, jak až moc je to tučné, ale přece si to jednou mohou dopřát, nebude to tak pokaždé, jen jednou za čas. Zapískala jsem na prsty a čekala, až přiběhnou. Gligar oný zvuk zaregistroval a zvědavě se ohlédl, mezitím, co jsem na ně mávala rukou. Pochopili, že mají přijít, což také udělali. "Nemáte nikdo nic proti, či?" Optala jsem se všech, když seděli kolem koláče. "Je čerstvý..." Byla z něj cítit vůně. Bylo ho dost a o mléko se podělíme. Na to jsem se popravdě těšila nejvíc. Vzala jsem si kus koláče a s chutí se do něj zakousla a popravdě jsem nebyla jediná. Vypadalo to, že všem velice chutnalo. "Omluvíte mě?" Řekla jsem trochu neslušně s plnou pusou po dlouhé chvíli sezení v kolečku, vstala a vzala si kus svého koláče do ruky. Popošla jsem k jezírku, co bylo kousíček od nás. Byl tam krásný stín. Posadila jsem se ke kraji a koukala jsem na svůj odraz. Dojedla jsem koláč a s plným žaludkem se položila na záda. Hleděla jsem na to nádherně modré nebe, bez obláčku, prostě jasně modré, jak moře, klidný oceán bez vln. Zhluboka jsem dýchala čerstvý vzduch a užívala si toho klidu. Po chvilce za mnou přicupkal nesamostatný Yuuichi a posadil se mi na břicho. "Agh... Chceš mě zabít?" Trochu se mi zvedl žaludek. "Jsem naprosto přejedená..." Ušklíbla jsem se na něj a zívla. "Tobě chutnalo?" "Bylo to výborný..." Zamumlal spokojeně a seskočil z mého trupu na zem k vodě, na kterou hleděl. "Myslíš, že na mě bude taťka pyšný?" Opáčil se směrem ke mně. "Jsem si naprosto jistá." Ujistila jsem ho s pohledem do nebe. "Určitě ho najdeš... Bude tě vidět jako velkého a silného Noiverna, uvidíš." Hrábla jsem po něm rukou a pohladila ho po hlavičce.
"Ino?" Uslyšela jsem na sebou. "Ano Kevine?" Řekla jsem s přivřenýma očima. "Ochutnej to mléko, je výborný..." Podal mi jahodové mléko, než tam žádné nebude. Posadila jsem se a napila se ho. Vlastně ho dopila. Mlsně jsem si olízla rty. "Bylo fakt dobrý..." Položila jsem se zase na záda a usmála se na něj se zakloněním hlavy. "Asi si chvilku odpočinu, jsem vyčerpaná po té hře, maličký vypadá, že bude asi taky spát. Není zvyklý na tolik aktivit. Je to ještě prcek." Ukázala jsem na Noibátko a přivřela znovu oči. "Budeme u batohu." Ujistil mě ještě Kevin a já souhlasně kývla. Byla jsem opravdu ospalá, takže jsem asi po pěti minutách usnula vedle jezírka a spala jak zabitá, vedle mě ležel i Yuuichi.
"Co budeme dělat?" Namítl Kevin, Když se posadil k ostatním. "Pojďme si zahrát hru: Na jakého pokémona myslím!" Ozvala se trochu dětinsky Dedenne. "Viděla jsem to u lidí, hrají to s tím, co jsou za lidi..." Ušklíbla se a snažila se hru více připodobnit. "Dobře." Ozvala se nakonec mile Sylvenia, což je docela překvapilo. Nevypadala totiž moc tak, jako by chtěla něco vybírat, možná se snažila začlenit, ale rozhodně to neznamenalo, že by jí neměli o méně rádi. "Můžete hádat." Pousmála se a pobídla ostatní. "Jsi... Temný pokémon?" Optal se Kevin. Sylvenia zakývala hlavou. "Vzdušný?" Zkusil to i Gligar, "nebo ohnivý?" přidala Dedenne, ale Sylvenia jen zakývala nesouhlasně hlavinkou. "Jsi nějaký z Eevee evolucí?" Optal se znovu šibalsky Kevin a  ona přikývla. "Jsi Vaporeon!" Znělo to od Dedenne tak přesvědčivě. "Ne, jsi Leafeon!" "Ano, jsem Leafeon." Potvrdila Gligarovi jeho správnou odpověď a nechala, ať si vystřídají role. Očividně se tím velice bavili, protože já jsem mezitím spala a neměla nejmenšího tucha. Ani sny se mi žádné extra nezdály, jen jsem cítila, jak se mi něco tulí k boku. Samozřejmě, že Yuuichi. Kdo jiný. Asi za 2 hodinky jsem se vzbudila, posadila se a protřela si oči. Zamžourala jsem do vody, kde jsem spatřila svůj zmuchlaný xicht a trochu cukla, až jsem asi, teda, určitě nechtěně vrazila do Noibátka, které začalo otevírat pomaličku očka. "Ježiš, promiň." Koukla jsem na něj omluvně. "V pohodě." Vydal ze sebe ospale a zívl si. Slyšel nějaké hlasy, proto se otočil a sledoval, jak se tam pokémoni smějí na celé kolo. "Co může být tak vtipného?" Otočila jsem se taky a chvíli je sledovala. "Jdeme za nimi?" Oba jsme se shodli.
"Hej, hej, co to tu je za sjezd čarodějnic...?" Koukla jsem na ně, samozřejmě s ironií a pak jsem uviděla Sylveinin pohled. "Samozřejmě, legrace." Uculila jsem se na ně a optala se, co prováděli. Řekli mi, že hráli onou hru. "Oi, to znám, ale v lidské formě..." "Dedenne povídala." Ozval se Kevin a doplnil to, co jsem chtěla o lidské hře říct. "Je fajn, že jste se sami zabavili." Pochválila jsem všechny. "Pověz, líbí se ti u nás, Sylvenie?" Podřepla jsem si k ní. Nevypadala, jako by se jí tu nelíbilo. Naopak, možná byla ráda, kdo ví. Mírně přikývla a pohlédla na pokémony kolem. "Chcete něco dělat? Máme tolik času.." Navrhla jsem a svezla se do měkké trávy. Uchopila jsem opatrně do dlaní maličký kvítek a utrhla jej. Dala jsem ho Dedenne za ucho a pohladila jí. "Ty seš ale fešanda, skoro jako já..." Zasmála jsem se trochu a ona se ušklíbla. "Musím vás předem upozornit, že před večeří si dáme ještě malou rozcvičku." Vymyslela jsem popravdě na místě a nebyl to špatný nápad. Relaxace je úžasná, ale i trochu pohybu neuškodí. Třeba i jen pomalé procházky. "Chcete hrát třeba na schovku? Nebo babu?" Napadaly mě nějaké hry. "Schovka?" Koukla na nás Sylvenia nechápavě. "Oh, to je to, když jeden počítá, ostatní se schovají a on je pak hledá." Zkusil jí to vysvětlit Kevin. "Tak pojďme." Mávla jsem rukou. "Budu klidně pykat jako první. A zase, nechoďte moc daleko!" požádala jsem je a zavřela oči.
"Už jdu!" otočila jsem se po třiceti vteřinách a ohlédla se podezíravě kolem. V trávě jsem viděla schovaná dvě černá ouška. Schválně jsem kolem nich prošla, dělajíc, že jsem si ničeho nevšimla a pak jsem čapla po Dedenne. "Mám tě!" Chytla jsem jí a polechtala jí. Usmála se a šla se posadit tam, kde jsem pykala. Řeknu vám, ostatní nebylo tak těžké najít, obzvlášť sylveniu, která ta svá křídla moc neschová, ale největší problém mi dělal Yuuichi, který byl maličký a schovával se všude dobře. A víte kde nakonec byl? Uprostřed louky si přinesl list od jezírka. Pod ním byl a já kolem něj musela několikrát projít, div jsem ho nezamáčkla. Až po páté mi bylo divné, co dělá list v louce. Hráli jsme tak celé dopoledne, prakticky jsme jen hráli, pak si na chvíli sedli, hráli na babu a další bláznivé nápady pokémonů. V podstatě jsem se opravdu snažila dělat něco, co je zaujme a pobaví.
Odpoledne nám ubíhalo rychleji a rychleji, neměli jsme absolutně pojem o čase. Orientovali jsem se pouze podle slunce, které se blížilo pomalými pohyby k západu. "Viděli jste někdy západ slunce?" Prohodila jsem s pohledem do nebe nakonec. "Ummm, ne..." Zamumlala většina pokémonů, až na Sylvenii, která už jistě nejspíš tu krásu musela vidět, jestli žila jinde. Rozešla jsem se směrem dopředu a ohlédla se za pokémony. "Necháme tu věci.. Pojďte se podívat, kde je lepší výhled." Asi za patnáct minut jsme dorazili o kus dál, na samotný konec louky, odkud bylo na západ slunce krásně vidět. Posadila jsem se do tureckého sedu a složila ruce volně na stehnech. "Za chvilku to zapadne." Zamumlala jsem tiše. Stmívalo se poměrně rychle, slunce klesalo, klesalo a klesalo až nakonec zapadlo za horyzont, který tvořily nějaké lesy. Nebyla ještě naprostá tma, ale potemněle už bylo. "Pojďme se vrátit..." Navrhla jsem, protože se ke mně začal lísat Yuuichi, který se asi tmy bál. "Máme tam ještě večeři... A protože nechceme být tlustí a neohrabaní a koule, celou cestu se hezky proběhneme!" Rozeběhla jsem se k batohu po louce. Gligar se rozletěl za mnou a zanedlouho letěl vedle mě, stejně jako Kevin. Dedenne, Yuuichi a Sylvenia byli trochu pozadu, což vůbec nevadilo. Když jsme konečně doběhli, zapřela jsem dlaně o pokrčená kolena a hluboce dýchala. "J-jo, dobrá rozcvička..." Vydala jsem ze sebe, ušklíbla se a koukla na Gligara s Kevinem. Otevřela jsem batoh a vyndala z něj dva pytlíčky. Vlastně 3. Počkala jsem, až dojdou ostatní a posadila se na měkkou zem, která už byla ovšem trochu studená, protože jí nemělo co ohřát. "Dedenne, pro tebe tu mám speciální veeelký čokoládový donut." Vytáhla jsem jej z bílého papírového pytlíčku. Poté jsem vytáhla z druhého pytlíčku čokoládovou sušenku a podala jí Yuuichimu. "Yuu, pro tebe tu mám kouzelnou sušenku odvahy!" Udiveně jí chytl do praciček a koukal na mě. "Kuju." Špitl a čekal, co bude dál. Dále jsem vytáhla ještě 2 čokoládové donuty a podala je Sylvenii a Kevinovi. "Tohle jsou zase dobrůtky pro odvážné pokémony." Okomentovala jsem jim to s úšklebkem a v neposlední řadě vyndala ještě jeden speciální donut, který jsem předala Gligarovi. "Za odvahu a pomoc při úkolech." Usmála jsem se na něj, pohladila ho. "A taky za ten hřbitov." Pošeptala jsem mu ještě a sama si vzala sušenku. "Není to velká večeře, ale po dnešku vám to musí stačit..." Zamumlala jsem ještě a zakousla se do sušenky.

16 Ino Ino | 1. července 2017 v 13:38 | Reagovat

3/3 částí
"Půjdeme ještě někam?" Optal se Yuuichi. "Půjdeme hlavně spát." Cvrnkla jsem ho jemně do nosu. "Nevypadá to, že by byla velká zima, vždyť je léto, můžeme se vyspat taky." Dodala jsem ještě. "Nikdy jsem venku nespal... Je to nebezpečné?" Řekl maličký s obavami v očích. "Ochráníme tě." Řekl hrdě Gligar a Dedenne s plnou tvářičkou přikývla. "Už je docela pozdě..." Ozvalo se po tom, co jsme dojedli odněkud. Vlastně, byl to Kevin, ale nebylo už moc vidět. Dvakrát jsem zívla a souhlasila s ním. "Tak pojďme..." Řekla ospale Dedenne a přitulila se ke Kevinovi. Já jsem si lehla vedle nich, složila ruce pod hlavu a zavřela oči. Mezi mě a dedenne se vmáčkl Yuuichi, jako by se chtěl zahřát a o mé břicho z druhé strany si opřel hlavu Gligar. "Dobrou noc..." Zašeptala jsem a koukla se, kdo se to ještě uvelebil vedle mé hlavy. Byla to Sylvenie. "Dobrou, brou noc, hezký sny..." Bylo slyšet ještě od ostatních a opravdu netrvalo dlouho, než jsme usnuli.
Ráno probíhalo následovně. Probudili jsme se postupně tak nějak všichni poměrně brzo, sbalila jsem věci, poděkovala jim za krásný den a rozhodla se, že vyrazíme dál na cestu. "Snad jste si to pořádně užili." Ušklíbla jsem se na všechny a pohladila je po hlavě. "Brzo se zase uvidíme." Zašeptala jsem a vytáhla pokébally.

// Konečně :'D
Kevin - Sendvič, jahoda, koláč, jahodové mléko a čokoládový donut
Dedenne - Granule, soda, jahoda, koláč, jahodové mléko a čokoládový donut
Gligar - Granule, soda, jahoda, koláč, jahodové mléko a Drobenwy donut ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Sylvenia - Granule, perníček, koláč, jahodové mléko a čokoládový donut
Noibat - Sendvič, soda, jahoda, koláč, jahodové mléko, čokoládová sušenka
Já - Sendvič, soda, koláč, jahodové mléko a čokoládová sušenka.

17 [A] Enwy [A] Enwy | 1. července 2017 v 18:30 | Reagovat

[14]:[15]:[16]: Všichni si výlet na louku moc užili. Noibátko si na tebe i na své společníky zvyklo a novou přezdívku přijalo. Sylvenia se cítila v přítomnosti vás, jakožto její rodiny, lépe než s jejími vílími společnicemi, byť jí občas stále chyběla vílí hierarchie.

Decidueye - 23% sehranosti (3% sendvič, 1% čoko. donut), 13% štěstí (2% jahodové mléko), 6% lásky (1% jahoda, 3% Ino's sendvič, 1% Ino's soda, 1% Ino's čoko. sušenka)
Dedenne - 22% sehranosti (1% granule, 1% soda, 1% čoko. donut), 13% štěstí (2% jahodové mléko), 6% lásky (1% jahoda, 3% Ino's sendvič, 1% Ino's soda, 1% Ino's čoko. sušenka)
Gligar - 21% sehranosti (1% granule, 1% soda), 13% štěstí (2% jahod. mléko), 12% lásky (1% jahoda, 3% Ino's sendvič, 1% Ino's soda, 1% čoko. sušenka, 6% Drobenwy donut)
Sylveon - 24% sehranosti (1% granule, 3% perníček, 1% čoko. donut) , 13% štěstí (2% jahod. mléko), 5% lásky (3% Ino's sendvič, 1% Ino's soda, 1% Ino's čoko. sušenka)
Noibat - 23% sehranosti (3% sendvič, 1% soda, 1% čoko. sušenka), 13% štěstí (2% jahod. mléko), 6% lásky (1% jahoda, 3% Ino's sendvič, 1% Ino's soda, 1% Ino's čoko. sušenka)

18 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 3. července 2017 v 18:09 | Reagovat

1) Hazuki Rin
2) Charmy, Mighty i Taro (+ vajíčko :D)
3)
Dopoledne po tréninku Rin slíbila, že si ještě užijou nějakou tu zábavu. Však tvrdě pracovali, tak chtěla, aby si ještě užili. Mířila tedy na to místo, kde byli dřív. Pamatovala si, že se tu všem líbilo a hezky si odpočinuli. Taky slyšela, že se tam dá najít nějaká dívka, co léčí pokemony horkými prameny, byla docela zvědavá, ráda by ji našla. Chodila tedy po louce, ale ze všeho nejdřív se rozhodla, že si s pokemony zalenoší. Bylo krásné počasí a ležet v měkké trávě a čvachat si nohy ve zdejším jezírku ji lákalo.
Když tedy úspěšně dorazila na již zmiňovanou louku, opět se nemohla vynadívat na úžasné květiny a celkově na přenádherné, uklidňující okolí. Bylo tu ticho, klid a mír. Vypustila z Pokeballu, Mighty, Charmy i Taroa a zubila se na ně jak sluníčko. *Podívejte, jsme zas na té louce, kde se vám líbilo.* Poklekla, aby byla níž, zhruba ve výšce Charmy. *Užijte si to, je to zasloužené. Moc jste se při tréninku snažily, obě dvě*, pochválila je ještě jednou. *Slyšela jsem, že je tu dívka, která léčí pokemony, napadlo mě, Mighty, že bychom ji pak mohly najít, co říkáš?* Mrkla na ni, ta přikývla, ale už byla na cestě do vody. Milovala čvachtání ve vodě. Byla moc spokojená. Rin si roztáhla svůj ručník, sedla si na něj a pohladila Taroa po zádech. *Tak co, Taro, nechtěl bys něco dobrého? Nebo si něco zahrát, nějaké speciální přání?* Zeptala se ho, ten ale jen zakroutil hlavou. *A budeš se mnou někdy mluvit?* Zeptala se ho. Taro na ni koukl, pokrčil rameny a ustlal si vedle ní. Stočil se do klubíčka a hlasitě si povzdechl. Byl to ale povzdech, který značil spokojenost. *Je chyba ve mně, Taro? Moc na tebe spěchám?* Zeptala se ho ještě ze zájmu. Taro zakroutil hlavinkou. *Ráda bych, abys někdy promluvil, chtěla bych slyšet tvůj hlas. Určitě je nádherný...A taky by mě zajímal tvůj příběh.* Zkonstatovala ještě, ale pak se rozhodla, že ho nebude rušit. Charmy se začala povalovat spokojeně na trávě, ale nakonec se přidala k Mightyeně, spolu skotačily a hrály si ve vodě. Strávily tam docela dlouhou dobu...Rin nakonec vytáhla svoje vajíčko a koukala na něj. *Podívej, Taro. Vajíčko, brzy se vylíhne, zajímalo by mě, co tam bude asi za pokemona? Půjdu ho okoupat, počkáš tady?* Zeptala se ho, ale Taro se jen převalil na záda – vypadal jako zkroucenina, kopl zadní nožkou a vypadalo to, že usnul. Rin se usmála a potichu se vytratila k vodě. *Holky, podívejte, vajíčko. Brzy se vylíhne!* Zavolala na ně. Ty okamžitě přiběhly a vajíčko zkoumaly. *Wohoo, doufám, že to bude něco ohnivýho, abych měla ohnivýho kámoše*, zvolala velmi nadšeně Charmy. Mighty se celá zatetelila, jak to s oblibou dělala a s vrtícím se ocasem vajíčko studovala. *Ne, určitě to bude Poochyena*, zahalekala na obranu vajíčka. Rin se zazubila. *Chci něco, co nemám, třeba nějaký vodní typ, například Buizela...Nebo malinkou, roztomilou Eevee. Nebo třeba ohnivého Vulpixe!* Vyjmenovala pár pokemonů, kteří by se jí líbili, ale její pusa nepřestala. Dál vyjmenovávala, a támhle pokemon a támhle, až se obě holky nenápadně vytratily a šly si zase hrát. Když si Rin uvědomila, že tu je sama, jen pokrčila rameny a začala vajíčko omývat. Hezky opatrně a pomalu, aby nemělo miminko šok ze studené vody. Když ho omyla, hezky pečlivě, vrátila se zpět na deku. Tam ho nechala hezky na sluníčku uschnout a vyhřívat se, aby taky mělo něco z toho užívání si. Však sluníčko bylo teplé, tak ho ani nemusela sušit ručníkem.
Potom, co se holky vyřádily, si lehly opodál jezírka na trávu a tam se také vyhřívaly. Bylo to tak příjemné. Malý Taro se mezitím probudil a začal zkoumat vajíčko, stejně jako holky předtím. Tlapičkou do něj jemně šťouchal, ale byl citlivý. Věděl, že je v něm pokemoní miminko. Rin ho sledovala a zavolala si ho k sobě. Chtěla se s ním pomazlit, aby věděl, že ho má ráda, že ho bere jako kamaráda, ne jako „jen pokemona“. *Taro, mohli bychom si jít zítra třeba zatrénovat, chtěl bys?* Zeptala se, když ho držela v náručí. Taroovi to bylo moc příjemné. Hezky se u Rin schoulil, na její otázku přikývl a zase zavřel očenka. Teď už nespal, jen odpočíval. Nechal se hladit a byl rád, že cítí taky nějakou tu péči a lásku.
Když už to Rin přišlo dlouhé, tak si všechny pokemony zavolala k sobě, vajíčko si zase schovala, aby se nějak nenakřáplo a nabídla všem nějaké dobroty. *Dáte si papání?* Zeptala se a sama si vytáhla jeden sendvič, který začala jíst. Měla taky hlad. Ostatním teda nasypala granule, pro Leafeona speciálně pro Eevee evoluce. Po jídle ještě chvíli odpočívali, Rin nikam nespěchala, ale byla netrpělivá z toho důvodu, že chtěla najít tu slečnu, co léčí. Když už si všichni dost užili, schovala Charmy i Taroa do pokeballu, vzala si na záda batoh, ručník uklidila a šla hledat spolu s Mightyenou tu zázračnou dívku.
---------------------
Všichni granule (Taro granule pro Eevee evoluce), Rin snědla sendvič, vajíčko si taky užilo svoje :-)

HLEDÁM ZÁZRAČNOU DÍVKU, CO LÉČÍ POKEMONY

19 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 3. července 2017 v 18:11 | Reagovat

[18]: Hledám i s Mightyenou, chci jí dopřát nějakou odpočinkovou léčbu za trénink :-) (byla párkrát popálená od Charmy)

20 [A] Enwy [A] Enwy | 3. července 2017 v 20:48 | Reagovat

[18]:[19]: Všichni si výlet na louku moc užili.
Charizard - 4% sehranosti (1% granule), 5% štěstí, 3% lásky k trenérovi (Rin's sendvič)
Poochyena - 4% sehranosti (1% granule), 5% štěstí, 3% lásky k trenérovi (Rin's sendvič)
Leafeon - 4% sehranosti (3% Eevee-granule), 5% štěstí, 3% lásky k trenérovi (Rin's sendvič)

Dívku se podařilo najít. Vystoupila z lesa k vám, jako kdyby levitovala ve vzduchu, připomínajíc dokonalou kopii svého originálu - Gardevoir. "Nevím, co mě k vám přivolalo," usmála se mile a rozpačitě. "Něco mi říká, že je Poochyena popálená. Můžu se na ní podívat, prosím?" Přistoupila k temnému pokémonovi blíže a natáhla ruku, která začala svítit zelenou barvou. Poochyena byla vyléčena. Gardevoir-dívky aura všechny tvé pokémony uklidnila, dokonce i Leafeon se začal pohybovat v rytmu jejích ladných kroků, když odcházela.

21 [A] Enwy [A] Enwy | 3. července 2017 v 20:52 | Reagovat

[20]: Je to Mightyena - autocorrect.

22 Ino Ino | 7. července 2017 v 18:12 | Reagovat

1. Ino
2. Gliscor, Decidueye, Noibat, Dedenne
3. Pokémoni tvrdě zápasili a třikrát jsme použili healer, proto myslím, že by bylo dobré je nechat ošetřit trochu přírodněji, jelikož po posledním boji healer použit nebyl.

23 [A] Enwy [A] Enwy | 8. července 2017 v 7:20 | Reagovat

[22]: Když to vypadalo, že se nikdo neobjeví, z lesa vystoupila mladá dívka se zelenými vlasy. Byla lidskou kopií Gardevoir. Nelevitovala a chodila po svých, skoro však, jako kdyby přilétla jako víla, přistoupila k tvým pokémonům. Vyslechla si důvod tvého vyhledání a přikývla. Jemně pohladila Noibata a Dedenne.
Po chvilce na ně začala pohlížet a když kontrolovala Gliscora a Decidueye, její ruka začala zářit zelenkavou září, slabou, avšak jasně zřetelnou. Po kontrole ti vrátila Noibátko a Dedenne zpět - oba prckové usnuli. "Pokud mohu, Gliscora a Decidueye si zde na chvilku nechám. Pokud chceš, můžeš na tu dobu zůstat tady na louce nebo odejít - zaručím, že si k tobě naleznou opět cestu," usmála se Gardevoir. Decidueye seděl uprostřed louky s lístky a mastí na křídlech, měl oči zavřené a vypadal klidně. Gliscor měl obvázaná klepeta liánami a očividně spal. Bylo možné, že všechno bylo součástí obnovy sil - i ten spánek.
(v případě, že souhlasíš, Decidueye/Kevin a Gliscor budou k dispozici opět v 10:00)

24 Ino Ino | 8. července 2017 v 12:43 | Reagovat

Když jsme konečně spatřili, tedy, já... onou dívku mile jsem se na ní usmála a pohlédla na pokémony, kteří leželi v měkké krásně zelené trávě a odpočívali. Noibátko a Dedenne si moc neublížili. Vlastně Yuuichi, když bojoval s tím Rockruffem, ale i přes to měl nad ním výhodu. Bylo popravdě roztomilé sledovat bojovat prťátka. Chtěla jsem, aby si to Yuuichi taky zkusil a trochu pobral základy, což myslím, že mi vyšlo.
Sledovala jsem, co dívka dělá a pak kývla, když řekla, že tu u nich mohu zůstat. Rozhodnutí pro mě bylo téměř samozřejmé. Posadila jsem se ke Gurenovi a Kevinovi a pohladila oba jemně po hlavince. "Byli jste naprosto úžasní..." Vydechla jsem tiše a nechala je spát. Byla jsem moc ráda, že jsme všechno zvládli docela hezky. I kdybychom prohráli, nic by se přece nestalo, ale i přes to mě strašně moc hřálo u srdce, že jsme reprezentovali zelené dobře a to za pomocí těhlech dvou šikovných potvor.
Po uplynutí nějakého času jsem se na dívku usmála a mile jí poděkovala.

25 [A] Enwy [A] Enwy | 8. července 2017 v 19:15 | Reagovat

[24]: Dívka úsměv vrátila, spolu s tím ti nechala i tvé vyléčené a očištěné pokémony a zmizela v lese.

26 Drobeček Drobeček | 12. července 2017 v 22:15 | Reagovat

1) Drobeček
2) Torterra, Shedinja, Eevee, Pikachu
3) Pokemoni mají za sebou náročný trénink a neúspěšný stadionový zápas + Drobeček je derp a místo pokemonního střediska zabloudil na louku.

27 [A] Enwy [A] Enwy | 13. července 2017 v 7:00 | Reagovat

[26]: "Ahoj, zabloudil jsi?" usmála se za tebou dívka, jejíž podoba byla dokonalá Gardevoir. Když si vyslechla, že jsi měl trénink, přikývla. "Pikachu a Eevee jsou roztomilí," usmála se a podrbala oba za uchem. Shedinju vyšetřila jako první, poté vzala do péče Eeveeho a Pikachu. Torterru si nechala naposled.
"Všichni by měli být už v pořádku, ale dej jim pár hodin odpočinek. Jestli chceš, můžeš tu zůstat, jistě jim to prospěje vícce než v pokéballech," pověděla.

28 Drobeček Drobeček | 14. července 2017 v 20:08 | Reagovat

1) Drobeček
2) Torterra, Shedinja, Eevee, Pikachu
3) ↓

Když jsem se rozloučil s Gardevoir-dívkou, vypustil jsem všechny pokemony ven. "Dnešek si uděláme příjemný, co vy na to?" usmál jsem se na pokemony. "Najdeme si nějaký pěkný místečko, tam si lehneme a budeme odpočívat..." zasnil jsem se. "Ne, moment, to je klišé!" zarazil jsem své myšlenkové pochody. "Najdeme si nějaké pěkné místo, dáme si jídlo a něco si zahrajeme!"
Bylo rozhodnuto a tak, když si Torterra po chvilce začal stěžovat, že ho bolí nohy, zastavili jsme a já rozložil na zem ručník, na který jsem pak začal pokládat většinu jídla, co jsem s sebou tahal. "Co se nesní, vrátím do batohu," vysvětlil jsem, ale při pohledu na slintajícího želváka mi bylo jasné, že po tomhle pikniku budeme muset znovu zajít na nákupy.
Eevee jedl krabičku granulí pro Eeveeluce, Pikachu se ládovala už druhou marcipánkou, Torterra jedl dvě krabičky granulí najednou a Shedinja mezitím poletoval po okolí a obdivoval krajinu. Já si vzal grepa berry a spokojeně jsem sledoval, jak pokemoni hodují. Pak jsme jídlo zapili a začali se dohadovat o tom, co by jsme si mohli zahrát.
"Co takhle na honěnou?" navrhl Eevee. - "O běhání ani nemluv," odmítl Torterra rychle. - "Schovávanou?" řekl Shedinja. - "To jsme hráli minule," zavrtěl jsem hlavou. "Co takhle takovou tu hru, jak jeden na něco myslí a druhý hádá?" napadlo mě. - "To zní dobře!" zasmál se Eevee.
Jako první šel Torterra. "Je to jídlo?" zeptal jsem se hned. Želvák na mě hodil pobouřený výraz a přikývl. - "Je to jahodový dortík?" zeptala se Pikachu, želvák ale zavrtěl hlavou. - "Proč jahodový dortík?" podivil se Eevee. -  Pikachu pokrčila rameny. "Jsou dobré," pravila prostě. - "Je to sladké?" zeptal jsem se a Torterra opět zavrtěl hlavou. - "Je to tedy slané!" zvolal Eevee. - "Dalo by se to tak říct," přitakal želvák. -  "Jíš to rád?" zeptal se Shedinja. - "Strašně rád!" prohlásil želvák, až z toho málem slintal. - "Co Torterra rád jí..." uvažoval jsem nahlas a pak mě to trklo. "Sendvič!" vykřikl jsem. - "Správně! Dostanu jeden?" zaradoval se želvák. - Nahlédl jsem do batohu. "Promiň, už nemám."
Uhodl jsem, takže jsem byl na řadě. Na co bych tak mohl myslet...nemělo by to být moc těžké...nejlépe nějakou věc, uvažoval jsem. Už vím! zajásal jsem v duchu. "Mám to, hádejte!" pobídl jsem pokemony. - "Je to jídlo!" zvolal želvák. - "Nope." - "Jakto? Tobě taky prošlo, když jsi se ptal na jídlo!" ohradil se Torterra. - "Protože ty myslíš na jídlo pořád," vyplázl jsem na něj jazyk. - "Drobeček má pravdu," zasmál se Eevee. "Je to předmět?" - "Jop." - "Je to červené?" zeptala se Pikachu. - "Může to mít víc barev..." pokrčil jsem rameny. - "Je to velké?" optal se Shedinja, já zakroutil hlavou. - "Vejde se to do dlaně člověka?" ptala se Pikachu. - "Ano," přikývl jsem. - "Máš to rád?" promluvil Eevee. - "Nade vše!" zvolal jsem, ale pak jsem se opravil, "...skoro nade vše," tajuplně jsem se zasmál. - "Je to jídlo!" zvolal znovu Torterra. - "Naposledy říkám, není to jídlo!" zakřenil jsem se na želváka. - "Jak můžeš myslet vůbec na něco jiného než na jídlo?" podivil se Torterra. - "Je to něco, po čem strašně moc toužíš?" zeptal se Shedinja, který už začínal tušit. - "Áno!" zvolal jsem. "Už jste skoro tam!" - "Je to..." začal Torterra a já po něm hodil pohled plný naděje. "SENDVIČ!" zvolal triumfálně. - "C-c-cože?" vykoktal jsem zmateně. "A-a-ale vždyť sendvič je jídlo a to jsem přece říkal že..." mumlal jsem si pro sebe. - "Je to odznak," prohlásil Shedinja. - "Díky," zašeptal jsem zdeptaně a přenechal své místo Shedijovi. "To je vážně Torterra tak blbej, nebo to jenom dělá..." mumlal jsem. Želvák mě zřejmě zaslechl, protože na mě šibalsky mrkl.
Podobně jsme odehráli další tři kola, kde jsme postupně hádali, na co myslí Shedinja (myslel na stromy), Eevee (slunce) a Pikachu (jahodový dortík). Pak jsme se pustili do dalšího jídla, kdy jsme si všichni dali jednu grepa berry.
"Co si zahrajeme teď?" zeptal jsem se, když všichni dojedli. "Znáte kouzelníka?" navrhl jsem. Všichni zavrtěli hlavami. "Je to něco jako 'Honzo vstávej', akorát vám nezadávám počet kroků," vysvětlil jsem. "Stojím k vám zády a když se otočím a uvidím, že se někdo hýbe, musí stát na místě, dokud ho někdo jiný neoběhne. Vyhráváte, když se všichni dostanete vedle mě. Chápete?" Chápali, takže jsem do hlíny nakreslil čáru, postavil se na ni zády k pokemonům a zvolal "Start!"
Nejrychleji se rozeběhla Pikachu, která byla za dvě vteřiny v půlce padesátimetrové dráhy. Za ní letěl Shedinja, pak Eevee a úplně vzadu se loudal Torterra. Prudce jsem se otočil, Pikachu se lekla a uklouzla, Shedinja setrvačností ještě kus letěl, Torterra si toho vůbec nevšiml a šel dál, jen Eevee se zastavil. "Torterra, Pikachu, Shedinja!" vyhrkl jsem a všichni se zastavili, jako by se proměnili v kámen. Pomalu jsem se otočil a Eevee se pilně pustil do obíhání. Nejdřív obíhal pod Shedinjou, který se pak rozletěl za Torterrou, zatímco Eevee si vzal na starost Pikachu. Znovu jsem se otočil, Shedinja s Eevee se tedy museli zastavit uprostřed obýhání. "Vidím vás!" škládlil jsem je a začal se pomalu otáčet, pak jsem sebou ale trhl. "Eevee!" zajásal jsem a pokemon 'zkameněl'. Znovu jsem začal studovat květinky přede mnou a Shedinja se dal do pohybu. Rychle osvobodil Torterru, potom Eevee a málem i Pikachu, kdybych se neotočil. "Shedinja!" zasmál jsem se a zase se otočil, takže byl hmyzák hned zachráněn. Zatímco se takhle Shedinja, Eevee a Pikachu navzájem zachraňovali, Torterra se natáhl uprostřed cesty a podřimoval.
"TORTERRA!" zakřičel jsem a želváka tím probudil. "Hnul jsi se ze spaní!" zazubil jsem se na něj. Eevee už stál po mém boku, Pikachu byla těsně přede mnou, Shedinja kus od Torterry. Opět jsem se otočil a tentokrát nechal pokemonům dost času na to, aby se Pikachu dostala až ke mě a Torterra se Shedinjou těsně za mě. Nahlédl jsem za záda a pousmál se, když jsem viděl, že stojí na místě a čekají, až je přestanu pozorovat. Hned jsem tak učinil a za chvilku se o mě otřel želvákův čumák.
"Vyhráli jsme!" vyplázl na mě jazyk. "A vítězové si zaslouží jííídlo!"
Zasmál jsem se a všem, kromě Shedinji, samozřejmě, jsem podal jednu marcipánku. Sám jsem si vzal jednu sušenku a poslední sodovku. Pak jsem ještě každému nasypal jednu krabičku granulí, Eeveemu zase jeho speciální.
Když se setmělo, rozdělali jsme si malinký oheň (//spotřebován ohnivý orb) a i přes moje tvrzení, že válet se na louce je klišé, jsme přesně to provozovali. Moc mě to nebavilo, takže jsem si po chvilce vytáhl Průvodce regiony a začal si v něm číst. "Někdy se podíváme do Johta, vypadá to tam zajímavě," informoval jsem pokemony, když jsem si četl o tajemných lokacích jako 'Zakroucené ostrovy' nebo 'Jeskyně Union'.
Na louce jsme přespali, ráno se vydali na další cesty, tentokrát zase do města, protože jsem potřeboval vydělat peníze na jízdenku.

[SPOTŘEBOVANÉ JÍDLO + předměty]
|DOHROMADY - 2x Eevee granule, 4x granule, 2x marcipánka, 5x grepa berry, 2x soda, 3x voda, 1x sušenka
| Torterra - 3x granule, 1x voda, 1x grepa berry
| Eevee - 2x Eevee granule, 1x voda, 1x grepa berry
| Pikachu - 2x marcipánka, 1x voda, 1x grepa berry, 1x granule
| Drobeček - 2x grepa berry, 2x soda, 1x Čokoládová sušenka
|
| Předměty - 1x ohnivý orb

29 [A] Enwy [A] Enwy | 14. července 2017 v 22:06 | Reagovat

[28]: Všichni si odpočinuli.
Torterra - 20% sehranosti (3% granule, 1% voda, 3% grepa berry), 9% štěstí, 9% lásky k trenérovi
Shedinja - 13% sehranosti, 9% štěstí, 9% lásky k trenérovi
Eevee - 13% sehranosti (6% Eevee-granule, 1% voda), 12% štěstí (3% grepa berry), 9% lásky k trenérovi
Pikachu - 22% sehranosti (4% marcipánka, 1% voda, 3% grepa berry, 1% granule), 9% štěstí, 9% lásky k trenérovi

30 Enwy Enwy | 31. července 2017 v 17:09 | Reagovat

2. Charizard/Garlan, Cutiefly/Chibi-san, Gardevoir/Raviel, Zubat/Armytile, Skarmory/Vylon-Omega, Gastly
3. Poslední návštěva parku a louky nebyla v tak hojném počtu a když bylo tak krásně, rozhodla jsme se tam zajít dnes. S Chibim na rameni jsem mířila přes rozcestí k louce. Našla jsem si tam vhodné místo na menší piknik a vyhodila pokébally do vzduchu. "Shine, team!" zvolala jsem. Bylo příjemné říkat konečně tým a ne vyvolávat každého zvláště. Přede mnou se ve světle zaleskla Vylonina železná křídla, ozvalo se Armytilino skřípání zubů a Garlan se už protahoval, jako kdyby si myslel, že jdeme na trénink. "Minna, pojďme si užít pěkný den," usmála jsem se. Raviel dal jako první najevo, že s tím souhlasí. Posadili jsme se do trávy. Nemohla jsem si nevšimnout, že Gastly je trochu mimo tělo. Nesměle vrhal pohled po ostatních. Pousmála jsem se. "Máme nového kamaráda, týme," zavolala jsem, čímž jsem si získala pozornost celého týmu. Gastly uhnul pohledem. Vytáhla jsem jídlo hromady sendvičů, vody, lávových koláčků a marcipánek. Chibi už láskyplně vrhal pohled po jedné fialové sladkosti. "Jsem Garlandolf, Král destrukce a všeho, těší mě," začal Charizard a já si povzdechla. Od kdy si vylepšil svůj titul? Z jeho výrazu a významného pohledu na Armytile bylo jasné, že tím chtěl jenom Zubat naštvat. Ona si toho samozřejmě nebyla vědoma a tak zaskřípala zubama. "Armytile, Fantom chaosu a budoucí královna všeho," zavrčela a mezi Garlanem a ní vyletěla jiskřička. Chibi se do toho včas vložil. "Jsem Chibi-san, prozatím v týmu jsem jako kouč. Rád tě poznávám," usmál se mile a Gastly přikývl. Poté upřel pohled na Gardevoira, který už se nadechl, aby mohl mluvit. "Ty jsi Raviel, že?" skočil mu Gastly do řeči. Gardevoir si oddechl a přikývl. "Raviel, Lord fantomů," dodal. Skarmory se přisunula blíže. "Já jsem Vylon-Omega, Královna Armouru," řekla Skarmory s úsměvem. "Je to Armageddonu. Královna Armageddonu," opravil jí Garlan a Skarmory se nesměle pousmála. "Je těžké si to zapamatovat, je to složité..." přiznala. Gastly se však rozzářil. "To je hustý! Můžu dostat taky nějaké jméno? Nějaké... pro nejlepšího?" zeptal se. Garlan si se Zubat vyměnil pohled a oba dva na něj vražedně pohlédli. "Já jsem nejsilnější/nejlepší!" vyjekli oba dva najednou jednohlasně.
Zamyslela jsem se. Snažila jsem se vymyslet něco epického, aby se to hodilo k nejsilnějšímu a nejlepšímu, jak si Gastly přál. Poté jsem pochmurně pokrčila rameny. "Pro nejlepšího tu nic nemám," začala jsem a Gastly posmutněl. "Mám ale něco pro nejstrašidelnějšího. Co si pamatuju, naše první setkání bylo takové, že jsi mě pěkně vyděsil. Líbí se ti Yubel?" zeptala jsem se. Gastly zauvažoval a poté se ušklíbl. "Ujde to. Proč mají ostatní tituly?" zeptal se. Usmála jsem se a pohladila Vylon. "Můj sen je udělat z pokémonů silné společníky psychicky. To, jak se cítí, jim hodně pomůže v boji. Motivace, hrdost, čest... to všechno," vysvětlila jsem stručně a Gastly přikývl. "Tak... když tě vyděsil, tak je to noční můra, ne?" vložil se do našeho rozhovoru Garlan. Raviel přikývl na souhlas. "Přesně tak. Tvá ultimátní noční můra," zazubil se. Věnovala jsem Gastymu významný pohled. "Tak? Yubel, ultimátní noční můra?" zasmála jsem se a Gastly se rozzářil. "To zní jako pravé jméno pro nejsilnějšího..." - "Já jsem nejsilnější, jsem Král!" - "Ne, jáá! Nikdo nemůže vzdorovat chaosu!"
Po chvilce dohadování nám vyhládlo. Sendviče už byly venku a stejně tak i všechno jiné jídlo. Chibi si přivlastnil Oran berry a marcipánku. Bylo divné, jak držel zdravou stravu i nezdravou sladkou. Už chyběly jenom instatní nudle, které bych mohla zakázat a bylo by to jednoduše ideální. Raviel instinktivně sáhl po sendviči, do kterého se zakousl. Gastly váhal a když jsem ho tak viděla, zvedla jsem do ruky marcipánku. "Můžeš to zkusit. Chibi to miluje," zazubila jsem se a hodila marcipánku po Gastlym. Ten jídlo chytil do pusy, asi to nebylo poprvé, kdy na něj někdo hází jídlo. "Oishii! Je to sladké!" rozzářil se. "Nejlepší je ta část, jak se ti marcipán rozplývá na jazyku," chválil Chibi, asi tak stejně nahypovaný a Gastly začal prudce přikyvovat. "Jo, přesně přesně!" Skarmory se rozhlížela, co by si mohla dát. Nakonec vyřazovací metodou zvolila oran berry a pomeg, vzhledem k tomu, že už bylo rozhodování těžší, snědla to obojí. Když se Garlan natáhl po lávovém koláčku, zavrtěla jsem hlavou. Vytáhla jsem iapapa berry. "Dáte si challenge?" zeptala jsem se s šibalským úsměvem na rtech. Zubat se také zarazila při svém pohybu a vrhla na Garlana významný pohled. "Challenge znamená výzva, ne? Šance, abych ti ukázala, že jsem lepší!" křikla a začala se smát. Garlan vyfoukl obláček bílé páry z nosu, přesně jako dračí arogantní odfrknutí. "Co je to? Ukážu ti, že jsem lepší," zavrčel Garlan. Přikývla jsem. "Jde o to sníst tyhle kyselé Iapapa berry. Kdo to zvládne bez toho, aby se zatvářil kysele, vyhrává a stává se neoficiální Mistr pojídač kyselého jídla. Jdete do toho?" zasmála jsem se. Zubat a Garlan už se dohadovaly, kdo si bude přát jaký královský trůn. V Ravielovi zmizel poslední kus sendviče a zvedl ruku. "Tu výzvu si dám taky. Chci vědět, jak jsem na tom ne-sendvičně, i když ten titul za nic moc nestojí," smál se. Gastly se vložil do hádající se trojice – mohla jsem říct, když se dva perou, třetí se směje. Gastly byl plně přesvědčený o tom, že to zvládne nejlépe ze všech. Skarmory se přidala kvůli srandě a Chibi samozřejmě také. "Yosh, já si taky dám. Jsem na pikantní než na kyselé, tak schválně," řekla jsem a každému dala jedno Iapapa berry. Garlan si vzal bobuli do ruky a začal si ji prohlížet s prapodivným výrazem na tváři. Zubat se do toho vrhla jako první. Strčila si berry pomocí křídel do tlamy. Vypískla a už berry letělo jinam. "To je nechutně kyselý, ble," stěžovala si a zapila kyselost vodou. Garlan se zasmál. "Haha, nedala!" smál se a Zubat se do něj obořila s nějakými slovíčky, které pomalu nestíhal ani slyšet. "Koukej, jak to dám," zazubil se Charizard a strčil Iapapa berry do pusy. Chvilku bobuli žvýkal a poté ji spolkl. "Ta kyselost je nehor-" - "Nedal! Nedal!" křičela Zubat. Charizard si povzdechl. "Je to těžký! Pro někoho tak vstřícného jako já je těžké neříct nic, když je to kyselé!" stěžoval si. Gastly si odfrkl. "Teda, vy to naděláte. Vždyť je to jen bobule," řekl a já po něm hodila Iapapa berry. Chytil ho do pusy a začal žvýkat. Jeho výraz se změnil ve vteřině z 'všechno je v pohodě' na 'nic není v pohodě'. Otočil se a prudce vyplivl berry ven do keře. "Panebože! Vodu, voduuu! Umííírám!" panikařil. Hodila jsem po něm flašku vody, aby zahnal kyselost. "Tuhle challenge nemůže nikdo dá-" - "Je to celkem dobré," ozval se Ravielův hlas. Otočila jsem se na něj. Raviel s klidným výrazem jedl Iapapa berry a usmál se na Chibiho. "Zkuste to také, senpai," řekl a Cutiefly přikývl. Když se zakousl, rozzářil se. "Ta kyselost je sice úplně jiná než sladkost marcipánky, ale není to špatné," usmál se. Trojice nejsilnějších na ně zírali s pusou otevřenou dokořán. Zubat sice... omezeně se slovem "zírali", ale přeci jen. Chibi berry dojedl dříve než Raviel, který na konci už téměř nemohl, avšak přeci jen. Zatím jediní dva, kteří prošli výzvou! Gardevoir se zvedl. "Omluvte mě... potřebuju si odskočit," řekl a jakmile se tak stalo, upaloval směrem k lesům. Všichni jsme se začali smát. Pohledy se zaměřily na mě a na Vylon-Omegu. "Teď vy dvě. Pokud to dáte, budete nejsilnější," smál se Gastly. Váhavě jsem pohlédla na berry a nasucho polkla. Skarmory mi šla přikladem a začala berry jíst. Sice se netvářila dvakrát šťastně, ale nakonec spolkla celé berry a usmála se. Její úsměv mě uklidnil. Strčila jsem berry do pusy. Náhle ve mně vybouchly pocity. Kyselost způsobila, že se mi začaly valit slzy z očí. Měla jsem pokroucený úsměv na tváři a pohled zaražený do země, vypadalo to celkem depresivně. Popotáhla jsem a roztřeseně strčila do pusy poslední kus berry, který jsem zkousala a spolkla. "D-dala jsem to..." vydechla jsem a plácla sebou do trávy. Uslyšela jsme tlumené "Enwy!" a natáhla jsem ruku k nebesům. "Nebe je dneska tak kráásné," pousmála jsem se a přimhouřila oči. Chibi se začal smát a já se prudce posadila. Popadla jsem studenou vodu a zapila kyselost z pusy. "Nah, tohle byla vážně lehká výzva. Myslela jsem, že to bude těžší..." - "Nekecej! Vždyť jsi přitom vypadala jak při porodu!" - "Huuh?! A s tím ty máš nějaké zkušenosti nebo co?!" - "..."
- Aplikovat jméno: Yubel (Gastly); Použito 2x oran berry (1x Chibi/Cutiefly, 1x Vylon/Skarmory), 2x stará marcipánka (1x Chibi/Cutiefly, 1x Gastly), 1x sendvič (Raviel/Gardevoir), 1x pomeg berry (Vylon/Skarmory), 7x Iapapa berry, 7x studená voda (1x Charizard, Gardevoir, Cutiefly, Zubat, Skarmory, Gastly)

31 [A] Drobeček [A] Drobeček | 31. července 2017 v 18:33 | Reagovat

[30]: Všichni si piknik užili, Gastly svou novou přezdívku s radostí přijal.

Všichni +1% lásky (Enwy vypila vodu)
Gastly +12% sehranosti (2% marcipánka, 1% voda), +9% štěstí
Cutiefly +19% sehranosti (5% oran berry, 2% marcipánka, 1% voda), +11% štěstí
Gardevoir +13% sehranosti (3% sendvič, 1% voda), +8% štěstí
Charizard +9% sehranosti (1% voda), +7% štěstí
Zubat +7% sehranosti (1% voda), +7% štěstí
Skarmory +17% sehranosti (5% oran berry, +1 voda), +9% štěstí, +2% lásky (náhodný bonus - pomeg berry)

32 Rory Rory | 6. srpna 2017 v 16:49 | Reagovat

1. Rory
2. Incineroar Lilith, Togepi, Vivillon Kaden
3. Všetci traja sú po tréningu, takže sa chcem ubezpečiť, že sú vporiadku, a rozhodla som sa použiť prírodnú cestu

33 [A] Enwy [A] Enwy | 6. srpna 2017 v 17:23 | Reagovat

[32]: Louka byla klidná a jediné, co bylo slyšet, bylo šumění listů v korunách stromů. Po chvilce se však zjevila zčistajasna, sedící na trávě. Pohlédla na tebe, jako kdybys tu byla už od tvého příchodu a pousmála se. Vyslechla si tvou žádost a přikývla.
Nejdříve se podívala na Vivillon. Ten chvilku odporoval, avšak poté, když uviděl její něžnost, povolil. S Incineroar nebyl problém, dokonce se i předvedla, jaké to má svaly. Togepi se nechala prohlédnout s úsměvem. Celá prohlídka trvala něco kolem patnácti minut a slečna Gardevoir-dívka všem vyléčila drobná zranění a zklidnila jejich tělo. Poté k tobě přistoupila.
"Všichni jsou v pořádku. Takového Vivillon jsem ještě nikdy předtím neviděla, takže bude speciální. Možná to již víš a pokud ne, jistě to bude jeho tajemství, které nechce, aby bylo prozrazeno," usmála se. "Momentálně je krásné počasí, nechcete tu zůstat? Togepi to velmi prospěje a Vivillon vypadá, že již dlouho nebyl v přírodě," nabídla.

34 Rory Rory | 8. srpna 2017 v 13:26 | Reagovat

[33]:
1. Rory
2. Incineroar Lilith, Vivillon Kaden, Togepi
3. Zostať? Tu? Pozrela som na zvyšok, vyzerali celkom nadšení z tej predstavy, tak prečo nie? Prikývla som. „Ďakujem, že ste sa na nich pozrela. Nejaký čas tu teda zostaneme,“ zamávala som jej a keď Gardevoir-dievča odišlo, natiahla som sa na zem. „Neviem ako vy, ale ja si dám šlofíka...“ ponaťahovala som a potom som si ľahla na bok, rukami som si vytvorila vankúš a sledovala, ako Lilith, Kaden a Gepi vyvádzajú. Uvažovala som nad slovami Gardevoir dievčaťa. Tušila som, že Kaden je špeciálny, a aj keď ma trochu mrzelo, že sa mi nezveril, chápala som ho. Poznali sme sa veľmi krátko. Zamyslene som si prezrela jeho krídla, naozaj vyzerali ináč. Kaden si všimol, že ho pozorujem, a priletel ku mne. Neisto na mňa pozeral a mlčal. „Ak sa niečo chceš spýtať, tak sa spýtaj, nehryziem...“ usmiala som sa naňho a pretočila sa na brucho. Hlavu som si oprela o ruky a uprene som naňho pozrela. „Môžeme sa vždy nechať vyšetriť tu? To dievča je milé.... a neverím lekárom,“ zamumlal. Neverí lekárom? Aspoň nejaký pokrok. „Jasné. Ostatných si budem niekedy musieť zobrať aj do strediska ale teba asi môžem nechať ošetrovať tu, ak chceš...“ pokrčila som plecami. Kaden nadšene prikývol. „Ďakujem...“ zatrepotal krídlami a vzlietol. Jeho krídla boli naozaj nádherné, som si istá, že nejaký zberatelia alebo chovatelia by za neho dali poriadne peniaze... smola, že ho neplánujem dať preč. Úprimne povedané, bola som z mojich nových prírastkov. Čo mi tiež pripomenulo, že musím vyriešiť problém s miestom, pri sebe môžem mať len šesť pokémonov, a keď sa vyliahne aj vajíčko, tak ich budem mať sedem. Pff. Budem musieť vymyslieť, koho pošlem k profesorovi. Pretočila som sa na chrbát a ruky si skrížila pod hlavou, ale očkom som stále sledovala trojicu. Nejako podozrivo stíchli a občas na mňa záludne pozreli. Hlavne Lilith. Mala by som sa začať báť? Na moje prekvapenie sa ale ku mne len prišuchli, Togepi sa mi usalašila z jednej strany, Lilith z druhej a Kaden si ľahol na mojom bruchu. Uprela som pohľad na oblohu. „To vyzerá ako Metapod!“ ukázala som po chvíli na oblak. Togepi prižmúrila oči. „Skôr ako Kakuna!“ protestovala. „Nie, nie, nie, to je predsa jasný Lunatone!“ prevrátila oči Lilith. Všetky tri sme sa preto otočili na Kadena. „Ako čo vyzerá ten oblak?“ vyhŕkli sme s Lilith naraz. Kaden zneistel. „No... mohol by to byť Ditto, ktorý mení tvár z Metapoda na Kakunu a nakoniec Lunatona...“ povedal opatrne, hľadajúc variantu, ktorá by uspokojila všetkých. Chvíľu sme sa doťahovali o tom, ako ktorý oblak vyzerá, a ja som postupne zaspala. Keď som sa zobudila, začínalo sa už stmievať, čo ma celkom prekvapilo. Žeby som spala tak dlho? Lilith, Kaden aj Gepi už pri mne neležali, sedeli kúsok ďalej a potichu o niečom debatovali. Otočila som sa k nim a započúvala som sa. „... a ty. Niekedy v tom čase, kedy získala teba, dostala aj vajíčko. Uh, neviem aké. A to je asi všetko...“ vysvetľovala práve Lilith. Huh, rozprávala Kadenovi našu “rodinnú“ históriu? Vstala som a ponaťahovala sa. „Dobre, decká, môžeme ísť? Celkom mi vyhladlo...“ Trojica sa zdvihla. „Už si hore?“ – „Dáme si tie úžasné donuty?“ –  „Prečo nám hovoríš decká?“ Rozosmiala som sa, keď všetci prehovorili naraz. „Áno, možno a len tak!“ odpovedala som veselo, pozbierala si veci a vytiahla ich pokébally. „Pôjdem teraz do mesta, takže radšej v pokéballoch, áno? Dovtedy si poriadne odpočinte... oh, Kaden, neviem či som ti to už povedala, ale... vitaj do rodiny!“ usmiala som sa a všetkých som ich povolala späť do pokéballov.

35 [A] Enwy [A] Enwy | 8. srpna 2017 v 13:40 | Reagovat

[34]: Všichni si odpočinuli.
Incineroar - 4% sehranosti, 6% štěstí
Vivillon - 4% sehranosti, 6% štěstí
Togepi - 4% sehranosti, 6% štěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."