Park - Alej

30. května 2017 v 8:46 | Enwy
Související obrázek

Alej je krásné místo, kde se odreagovat. Můžeš se tu procházet se svými pokémony a přemýšlet o bojové taktice nebo jen tak pokecat. Tvůj pokémon se s tebou více seznamuje a bude ti důvěřovat.
Ale to není jen tak obyčejná alej. Zde lidé často zapomínají své věci, nebo je jen tak odhodí. Anebo to nejsou odhozené věci! Můžou to být jakékoliv věci, skryté například pod kamenem nebo jen tak ležet u stromu.
Těchto věcí je tu hodně a tak není zcela vyloučeno, že na nějakou tu věcičku nenarazíš. A co víš? Možná to bude zrovna věc, která se ti bude líbit a necháš si ji. Dej si ale pozor, protože ne všechny věci můžou být k sebrání.

Věci, které tu můžeš najít:
pokébally
léčitelské potřeby
vzácné kameny
a další...

Tyto věci se najdou často naprosto náhodně, například při nějaké aktivitě a podobně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 5. června 2017 v 0:03 | Reagovat

Protože se Charmy po vývinu trošičku změnila a byla velmi zvídavá, chtěla poznat více městský park. Dohodly se tedy s Rin, že sem půjdou večer na „noční běh plný dobrodružství“ a že si potom zaslouží jednu lávovou sušenku, kterou jí Rin slíbila pouze tehdy, když bude po nějakém tréninku, jako odměnu, aby se měla na co těšit.
Dorazily obě dvě tedy k městskému parku, kde se zastavily na menším rozcestí. *Tak co, Charmeleon, kudy chceš jít? Je to tvoje volba, slíbila jsem ti to, vím, jak ráda poznáváš nová místa a ty zas víš, jak ráda běhám a udržuji nás v kondici, proto vyhovím já tobě ve výběru místa a ty mě v běhu. Jsme dokonalá dvojka, co říkáš?* Zazubila se pak na svoji malou holčičku Rin. Charmy nadšeně začala přikyvovat, div se jí hlava nevyvrátila do všech směrů (do toho dodávala – již tvrdším a ne tak roztomilým hlasem jako před vývinem – „Char, Charmeleon!“). Charmeleon již sice nebyla tak rozkošná jako ve chvíli, kdy byla Charmander, ale Rin ji milovala pořád stejně – ne li víc. Byla to její malá holčička, první pokemon a nejlepší kamarád. Snažila se to tedy Charmy dávat pořádně najevo, aby si mohly důvěřovat i v těžkých chvílích a aby byla Charmy vždy spokojená a užila si svůj život plnohodnotně. Aby nebyla v ničem zanedbávaná, aby měla dostatečný pohyb, stravu i trénink. Rin se moc snažila...A Charmeleon jí za to byla moc vděčná.
Charmy se tedy rozhodla pro cestu, která byla napravo, takže se tam vydaly. Byla to cesta plná alejí, které momentálně nádherné kvetly. Rin i Charmy byly unešené tou nádherou. *Vybrala si skvělé místo, Charmy. Příště zase zkusíme něco jiného, slyšela jsem, že je tu i hřiště, chtěla bys ho zítra navštívit?* zeptala se nadšeně Rin. „Char, Charmeleon“ odpověděla na to Charmy. *Dobře tedy, tak se protáhneme a začneme poklusem hezky běžet podél alejí, kdo ví, kam se dostaneme. Naštěstí je tu i světlo a i tvůj ocásek vydává světlo, tak je to dobré. Navíc – s tebou se nebojím ničeho!* Odhodlaně se Rin začala protahovat, Charmeleon ji v konání následovala a nakonec obě dvě vyběhly hezky bok po boku. Po cestě obdivovaly nádherné stromy, přírodu, místní klid. Byla to prostě nádhera. Krásně se tu dalo rozjímat i při fyzických aktivitách, protože tu neměly být čím rušeny. Psychicky si rozhodně obě dvě odpočinuly. Běžely stále stejným tempem, spíše si tak vyklusávaly, aby se jim zlepšila výdrž, navíc je to obě moc bavilo.
Zhruba po patnácti minutách běhu si daly kratší přestávku, potom se dál rozběhly a oběhly celý park alejí. Zabralo jim to asi 40 minut čistého času, hezky si zatrénovaly, něco málo zhubly a nabraly pár svalíků, i když to asi nebude pořád žádná sláva (// :-D). Po doběhnutí zase zpět k rozcestí Rin unaveně padla do měkké trávy. Vydýchávala se a koukala na oblohu plnou nočních hvězd. Charmeleon to samozřejmě musela zopakovat, nesměla zůstat pozadu, že ano. Po vydýchání se hezky protáhly, aby je nebolely svaly a Charmeleon za odměnu dostala JEDNU LÁVOVOU SUŠENKU (poprosím odebrat z inventáře a doplnit těch 5% do sehranosti, děkujííí ^^). Na tu se Charmy těšila snad celou dobu, co běhaly. Vždyť to byla lávová sušenka pro ohniváky, kterou si doslova vydupala v obchodě. Poté se spolu rozešly do pokemonského střediska, rozhodly se totiž, že se tam na noc ubytují a dají si dobrou snídani přímo tam.

2 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 5. června 2017 v 0:03 | Reagovat

[1]: zapomněla jsem doplnit nějaké údaje, aby bylo znát, o čem píšu :-) Pokemon je Charmeleon a nazvala bych to "běh noční alejí" :-)

3 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 6. června 2017 v 15:27 | Reagovat

[1]:[2]: Do plavek jste určitě zhubly, ještě trochu a budou z vás modelky. Charmeleon si cvičení rozhodně užila.
Charmeleon - 2 levely, 8% sehranosti (5% koláček)

4 Kieran Kieran | 16. června 2017 v 16:42 | Reagovat

Z obchodu som utekal rovno do parku, cestu som už poznal, takže som tam trafil rýchlo a bez problémov. Turtwiga som mal radšej v Pokéballe, keďže okolo bolo dosť ľudí a nechcel som, aby sa mi Turtwig niekde stratil. V parku však bolo menej ľudí, pretože sa zrejme schyľovalo k búrke alebo aspoň k lejaku. Na oblohe sa zbiehali svetlosivé mračná, no dúfal som, že menšiu prechádzku ešte stihneme.
Vyvolala som Turtwiga z Pokéballu a on sa okolo seba poobzeral. Pri pohľade na mraky nad nami sa striasol a pomkol sa bližšie ku mne. Schoval som Pokéball späť do vrecka na bunde.
"Viem, že počasie nie je najkrajšie, ale chcel som sa tu ešte trochu poprechádzať predtým, než odídeme do toho hotela alebo kam," povedal som Turtwigovi.
"Ale veľmi sa tam teším! Lenže na oblek sme minuli dosť veľa peňazí a musíme si niečo zarobiť, takže som tu chcel nájsť nejaký predmet a ten potom niekde predať. Máme však málo času, Taz, takže by sme sa do toho asi mali pustiť," pousmial som sa, no v skutočnosti mi veľmi do smiechu nebolo. Bál som sa, aby sme všetko stihli.
Turtwig sa mi obtrel o nohu a ja som to bral ako menšie povzbudenie. Pustil som sa do pomalého kroku popri ľavom okraji cesty lemovanej záhonmi kvetov a stromami a striedavo som sa díval na rôzne miesta, kde by sa mohlo nachádzať nejaký stratený cenný predmet.
Turtwig behal po tráve medzi stromami a všetko skúmal a prehľadával. Uvažoval som nad tým, čo by tu asi kto mohol stratiť. Možno niečo naozaj cenné... Ako peňaženku. Niekde hlboko sa vo mne ozvalo svedomie a zarazil som sa. Tak to asi nie, ale čo tak nejaké cenné doplnky pre Pokémonov alebo len pár bankoviek?
To už znelo lepšie. Uvidel som, ako ku mne beží Turtwig a tvári sa trochu sklamane. Pokrčím plecami.
"Asi si nič nenašiel, však?" spýtam sa ho a on pokrúti hlavou.
"Tak by sme asi mali pokračovať v hľadaní..." začnem, no preruší ma zvuk hromu a priamo na nos mi spadne kvapka.
"Tak asi nie, poďme sa schovať niekam pod strom," rozhodnem a Turtwig spolu so mnou ide pod strom, kam veľmi neprší.
Po chvíli ticha sa Turtwig spýta, či by sme sa predsa len nemali nejako dostať do toho hotela. Zavrtím hlavou.
"A za čo tam potom budeme kupovať suveníry alebo jedlo? Musíme nájsť niečo, za čo dostaneme peniaze, potom môžeme ísť," poviem trochu prudkým tónom. Dážď mi k dobrej nálade veľmi neprispel.
Turtwig sklonil hlavu, zrejme sa ho dotklo, ako som sa s ním rozprával. Povzdychnem si.
"Prepáč Taz... Ale trochu som sa neovládol," ospravedlním sa rýchlo. "Budem sa snažiť sa trochu mierniť."
Turtwig sa však z toho začne obviňovať sám a hovorí, aký zbabelý a nanič Pokémon je. Prekvapene zavrtím hlavou.
"Ty taký nie si, potrebuješ len trochu nabrať sebavedomie a to spolu zvládneme. Ja ti pomôžem nabrať sebavedomie a ty mne zasa pomôžeš byť trochu pokojnejší," navrhnem Turtwigovi, akoby to bol ten najbrilantnejší nápad na svete.
Turtwig sa na chvíľku zamyslí a potom pomaly kývne hlavou. Usadím sa pohodlnejšie.
"Takže, pýtal si sa, prečo sa tam radšej nedostaneme?"
Turtwig kývne.
"Podľa mňa sa nemáme kam ponáhľať a vôbec, tí najlepší na seba nechávajú čakať," dodal som s úškľabkom. Turtwig sa zatváril trochu zahanbene.
"Neboj sa, v tom klobúku budeš vyzerať určite skvelo," zasmial som sa na Turtwigovej tvári som uvidel náznak úsmevu.
Dážď mierne utíchol a tak som vstal spod stromu.
"Pozri Taz, už toľko neprší, mohli by sme sa pozrieť, či tu niekde nerastú jahody," navrhol som.
Turtwig radostne vyskočil, očividne nadšený predstavou jahôd a začal behať okolo záhonov s kvetmi a ryť v tráve ako malé prasiatko. Musel som sa zasmiať na jeho horlivosti.
Kráčal som po aleji a tiež som hľadal jahody, či akékoľvek iné zaujímavé veci, ktoré by tu ešte mohli byť.
Zrazu som Turtwiga stratil z dohľadu. Chvíľu som ho hľadal niekde na okraji aleje, no nikde po ňom nebola ani stopa.
Spoza stromu som práve započul nejaké tlmené zvuky a tak som sa k tomu stromu rýchlo priblížil a nazrel som zaň. Turtwig vyzeral, akoby na mňa už dlhší čas čakal.
"Ale Taz, nikde tu nevidím nič, čo by bolo nejak cenné," povedal som trochu bezradne. Turtwig zrazu poskočil a nosom ťukol do nejakého predmetu, ktorý ležal na zemi, pokrytý trávou a hlinou. Zohol som sa k tomu a prizrel som sa na to bližšie.
"Takže sme predsa niečo našli, no nie Taz?"

5 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 17. června 2017 v 12:42 | Reagovat

[4]: Turtwig +4% štěstí, našli jste pokébal

6 Hazuki Rin Hazuki Rin | 21. června 2017 v 9:09 | Reagovat

Brzy ráno, když ještě vycházelo slunce, Rin posedávala v blízkosti parku na lavičce a přemýšlela. Přemýšlela o různých věcech, vzpomínala na domov, na své přátelé a na to, že tady vlastně nikoho pořádně nezná a žádné kamarády, kromě pokemonů, nemá. Tiše si povzdechla a držela v rukou své dva pokebaly. Nechtěla je budit, aby Charmy moc dobře cítila, že její trenérka je nějaká smutná, proto se z pokebalu opět osvobodila sama. Rin se lekla, zatáhla tělo více dozadu a stiskla zuby k sobě. *Yuuuh! Charmy! Nelekej mě, jen tak si držím pokebal a ty z něj prostě vylezeš*, podivila se, pokebaly schovala a jen sledovala Charmeleon, jak se blaženě usmívá a plácá se spokojeně do bříška, že někoho vyděsila. „Říkala jsem si, že ti udělám společnost. Můžeme se jít zase třeba proběhnout, nebo projít. I s Poochyenou, ne?“ Navrhla pak Charmy. To se Rin zamlouvalo, proto povolala i Poochyenu, která z toho ale kdo ví jak, nadšená nebyla. „Co je?!“ Vykřikla naštvaně. „Ještě jsme spala a podřimovala, vy jste takoví aktivisti a rušimilové, rušíte můj osobní klid!“ Rozčilovala se dál. „No tak, Poochyeno, buď kamarádka. Rin se cítí špatně, copak si to neodtušila?“ Zeptala se jí Charmeleon a podezíravě se k ní nahnula, přičemž měla jedno oko více přivřené a druhé naopak vykulené, byl to mistr ksichtíků. „C-cítila! Samozřejmě, jdeme se projít, jsem připravena!“ Zadrkotala Poochyena zuby. Charmy se spokojeně otočila, odfrkla si a přikývla. „Super, jdeme!“ Zavelela. Čím dál tím více přebírala takové ty vůdcovské sklony, a taky se jí ostatní někdy začali bát. Byla taková bojovná a děsivá. Teda ne vždycky, jen když chtěla. Když chtěla, dokázala nahnat pořádnou hrůzu.
A tak se spolu všichni tři vydali na procházku okolo alejí, což Rininému psychickému stavu velmi napomohlo. *Děkuju holky, jsem moc ráda, že vás mám. Ráda bych tým posílila ještě nějakým pokemonem, abychom pak mohly vyhrávat odznaky a být nejlepší!!* Zažrala se zase do svého krapet naivního snu Rin. Charmy ji poplácala po stehnu, dál nedosáhla, ale mělo to být něco jako uklidňující poplácání po zádech se slovy „Jistě, jistě. Budeme nejlepší, chce to klid“, Charmy byla tady v té skupince snad ta nejinteligentnější potvůrka, která mohla kdy být. Uprostřed cesty se posadily na lavičku, aby si daly přestávku, byla to moc pěkná procházka. Slunce nebylo ani moc horké, ale nebyla ani zima, bylo to akorát. To bylo určitě tím, že bylo zrovna ráno. Nečekaně. „Kdy si dáme ten trénink? Zápas s Charmeleon! Chci potrénovat kousnutí a pak chci chytit nového pokemona. Zastraším ho!“ Rozvášnila se Poochyena a začala kousat všude okolo sebe. Točila se rychlostí blesku dokolečka, až se jí zamotala hlava a spadla do strany. „Yeeeey“, hlesla tiše a pomalu se začala zvedat. Holky už raději šly napřed. „Počkejte na mě!“ Zahulákala hlasitá a aktivní Poochyena, doběhla je a všechny pokračovaly spokojeně v procházce. „Taky bychom někdy mohly navštívit to hřiště, ne? Docela bych si ho vyzkoušela, dokud nejsem v Charizardí podobě a vše tam nerozsednu. Pochybuju, že mají houpačky zvlášť pro Charizary“, zapolemizovala Charmy. „J-jo! Já bych se taky přidala, dokud nejsem Poochyena, pochybuju, že mají houpačky zvlášť pro Poochyeny!!“ Přidala se Poochyena, ale něco jí tam nesedlo. Rin se hned začala smát a Charmeleon zakroutila hlavou. „Myslíš Mightyena! A neopakuj!“ Nařkla ji z opakování slov. Poochyena si zakryla stydlivě hlavu. „Spletla jsem si název, no! A budu si to opakovat, protože já můžu dělat, co chci! Jsem frajer!“ Pozvedla pyšně hlavu a vykračovala si s lehkýma tlapkama dál. Byla to taková frajerka, co na to říct. Prostě si hrála na to, co není, ale Rin se to líbilo. Přišlo jí to moc roztomilé, přece jen...Respektovala povahy všech pokemonů. „Poochyeno, jsi prostě skvělá“, zachichotala se. Poochyena přikývla, „jistě, to jsem, já vím.“ Přitakala. Procházka se nakonec vydařila. Všichni se zasmály, uvolnily se a obě pokemoní slečny byly moc rády, že se procházky zúčastnily. Když přišly k lavičce, odkud vyrážely, hlasitě si Charmy povzdechla. „Tak příště dáme to hřiště ne? A zaplavat si, hmm, dobrý nápad!“ Zaradovala se a zamávala ocasem, skoro bouchla omylem Poochyenu do čumáku. Ta ale poskočila na místě a jako pružinka doskákala po všech čtyřech tlapách k Rin. Vrtěla ocasem, jakoby se z ní zrovna teď stalo malé veselé štěně. Začala se válet po zemi a libovala si v tom. Rin se usmála. *Jistě, příště houpačky. Poochyena se zase koupe, dívej!* Začala se znovu smát. Poochyeně lezl ven jazyk, ležela zkroucená na zádech a sledovala obě dvě smějící se. Vyskočila na nohy, oklepala se a se zavřenýma očima vypjala hrdě hrudník, jako že je zase ten střed pozornosti. Byla ráda středem pozornosti. Nakonec jim Rin dala ještě každému nějakou tu dobrůtku – LÁVOVÁ SUŠENKA pro Charmeleon a ČOKO SUŠENKA pro Poochyenu. Obě milovaly dobrůtky.

7 [A] Enwy [A] Enwy | Web | 21. června 2017 v 15:09 | Reagovat

[6]: Obě pokémonní slečny si procházku moc užili. Charmeleon však noční chůze moc neprospívají - s tou radši pouze jen ve dne, ráno je unavená.
Poochyena - 4% štěstí, 1% sehranosti (1% čokoládová sušenka)
Charmeleon - 4% štěstí, 5% sehranosti (5% lávová sušenka)

8 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 6. července 2017 v 19:45 | Reagovat

Rin se vydala spolu s malou Ino na tu procházku, jak jí Rin včera navrhla. *Ino, projdeme se alejí, co ty na to?* „Jasně, proč ne.“ Rozběhla se napřed po měkké trávě. „Ta je na tlapičky moc příjemné! Mému příteli by se jistě také líbila!“ Pronesla zase šťastně a zatočila se dokolečka. *Ano, najdeme ho a budete zase spolu, udělám pro to, co budu moci!* Slíbila Rin. *Podívej na ty krásné stromy, jak jsou rozkvetlé, jsou to Sakury, ne?* ukázala jedním prstem na strom, který byl obsypaný růžovými květy. Rin vzala Ino do náruče a přiblížila se ke stromu. Jemně k němu čichla. *Hmm, krásně voní, čichneš si?* Zvedla v rukou Ino blíže k větvím, kde byly květy. „Nádhera!“ pochválila ten strom malá Nidoran. Její hlásek byl takový něžný a sladký. Rin ji z náruče pustila a přikývla, že se jí to taky moc líbí. *Do té aleje moc ráda chodím, už jsem tu byla na procházkách i s ostatními pokemony, no mimochodem, chtěla by ses seznámit?* Zeptala se jí, Ino nejdříve váhala, ale pak radostně přikývla, „bude to super!“ Zahalekala a rozběhla se na jednu travnatou plochu, co byla poblíž. Tam se posadila a čekala, co se bude dít. *Ino, ráda bych ti představila mého úplně prvního pokemona, kterého mám od malého Charmandera. Teď je z ní obrovská Charizard, nelekni se*, varovala ji a vypustila Charizard z pokeballu. Charmy se protáhla, roztáhla křídla a několikrát s nimi máchla, aby si protáhla i křídla. Zůstala stát na zemi a udělala jeden krok vpravo, když v tom uslyšela nějaký kratší výkřik. Matně viděla očima, že něco uskočilo zpod jejích nohou. Podívala se tedy na zem a uviděla nějakého malinkého pokemona, podle ní to vypadalo jako malý brouk. „He? Co je to?“ Podívala se na Rin trochu zmateně a sklonila hlavu, aby si mohla pokémona více prohlédnout. „Jak co? Spíš kdo!“ Opravila ji. „Já jsem Ino, nový pokémon! Moc mě těší, Charizard, vypadá moc hezky!“ Pochválila ji nadšeně a vylezla Rin do náruče, kterou jí nastavovala. *Charmy, jak se už malá Nidoran představila, jmenuje se Ino. Bude to naše morální podpora do týmu*, usmála se na velikou Charizard. „Ahá, zajímavé. No, jsem Charmy, taky mě těší. Jsi ale taková...Maličká, málem jsem tě zašlápla, hehe, omlouvám se ti!“ nezbedně se usmála a poškrábala se tlapou na hlavě, jakože ona nic. „Máš hezká srdíčka na zadečku, kde si k nim přišla?“ Zeptala se a drápkem do nich zaťukala (samozřejmě jemně), jak kdyby to bylo něco hrozně zvláštního. „No já nevím, už jsem se s nimi tak narodila, víš, můj přítel je tmavě růžový a má také srdíčka! Je moc krásný! A Rin mi slíbila, že ho najdeme, tak ho pak taky uvidíš.“ Pochlubila se zase se svým přítele, očividně do něj byla hodně zamilovaná. Charmy začala pokyvovat hlavou. „Aha, zvláštní, no, to se těším. Já jsem vždycky viděla jen modré Nidoran a fialové Nidorany“, pokrčila rameny Charmy. *Dobře, hop dolů*, pustila dolů Rin svoji Ino a vytáhla další pokeball. *No, tohle je Mightyena, mám ji od Poochyeny, byl to můj první chycený pokemon. Sama se ti představí, je skvělá!* Vychválila Mighty a vypustila ji ven. Mightyena se zahleděla na cosi růžového na zemi a oblízla si čenich. „Jé! Co to je? To je moc roztomilý“, zvolala hlasitě a ďobla do Charmy. „Že je to roztomilý?“ Charmy přikývla, ale ona pro tu roztomilost zas takový cit neměla. „Já jsem Ino, těší mě. Jsem Nidoran, nedávno jsem se připojila k týmu, budu vaše morální podpora, nejsem bojovná.“ Ve zkratce se představila. „Ahá, jsem Mighty, jsem bojovná!“ Zazubila se na ni. Chvíli si pokecaly, aby se trošku poznaly. Rin ji nechtěla hned předkládat všechny pokemony, aby se nevyděsila, vždyť je tak malinkatá.
Po chvíli lelkování ale vytáhla pokeball, ve kterém byl Leafeon. *Ino, teď ti představím dalšího pokemona. Jmenuje se Taro, je to Leafeon, ale zatím moc nemluví, tak uvidíme, jestli z něj něco vyleze.* Vyhodila pokeball do vzduchu a Leafeon se po bílé záři vynořil a ladně dopadl na nožky. „Zdravím“, pozdravil hned Leafeon tiše. Rin málem spadla brada, to samé Charizard. Ino jen koukala a Mighty se přihlouple smála, však na ni promluvil už včera, ona taky tak divně zírala. *Ty mluvíš?!* Pověděla fascinovaně Rin, Taro se pousmál. „Mluvím. Já jsem se bál mluvit, stydím se před cizími, ale jak jsem vás víc poznal, nevadí mi to. Rád mluvím, samozřejmě, ale bál jsem se. Toť vše“, vysvětlil Taro, aby všichni tak divně nekoukaly. Charizard se začala smát a poplácala ho svojí tlapou po hřbetě. „Ahá! Hned tě líp znám a chápu, tak vítej, Taro! Vítej mezi námi! Ty kluku jako buku!“ Zubila se dál. Očividně byla moc pobavená. Teď už znala Ino všechny pokemony, které Rin nejvíce používala. „Moc mě těší, že vás poznávám, snad spolu budeme vycházet“, pověděla medovým hláskem Ino. Všem přišla moc roztomilá – jak nečekané. *Hele, poslouchejte. Chtěla bych vám teď představit novou posilu. Koupila jsem ho od překupníka, bylo mi ho líto, nechtěla jsem, aby tam zůstal. Je to Tauros, ale já vlastně, no, moc ho neznám. Jen jednou jsem ho pustila z pokeballu a to šel hned spát, hihi* Zasmála se Rin potom, co jim pověděla její krátký, velmi krátký příběh s Taurosem. *Taurosi, pojď mezi nás!* Povolala ho. Tauros se objevil venku, zabučel a zahrabal kopytem do země. *Ah, tentokrát nespíš?* „Kde jsem? Zase jsi mě vytáhla ven z pokeballu? Máš štěstí, zrovna mám po odpoledním šlofíkovi“, pověděl hlasitým tónem a všechny si prohlédl. „To je...No, tvoje skupina?“ Podíval se na trenérku, všichni mlčeli. *Ano, to jsou moji i tvoji kamarádi, tohle je Mighty, Charmy, Taro a malá Ino, která není bojový pokémon. Chtěla jsem tě s nimi seznámit, seznamte se, kamarádi* ukázala rukou na Taurose. Tauros ale moc vlídný nebyl, začal si cosi bručet, ale nakonec se toho ujala Ino a všechny je dala do kupy. Až Rin koukala, jaký Ino měla vliv. *Takže teď se už všichni znáte, hm? To je dobře. Jsem ráda, oddychla jsem si, protože takhle spolu můžeme víc spolupracovat a rozvíjet mezi sebou vztahy, víte? Už se těším na nějaký hromadný trénink*, zazubila se a protáhla si záda. Povzdechla si a prohlédla si ještě jednou tu svoji bandu. V tom ale Mighty přinesla něco tlamě. „Heule! Nepfo jfem nafpfla!“ Zahuhlala a vyplivla na trávu pokeball. *Jé, to je pokeball, kde jsi ho našla?* Zeptala se, Mighty jen ukázala tlamou, který směrem byl. „No tak nenapínej, ukaž, kdo v něm je“, vybídla ji hned Ino. *No já myslím, že bude prázdný, ne? Proč by se tu jen tak válel pokeball.* Zauvažovala Rin a zkusila ho otevřít. Kupodivu ale prázdný nebyl! Na svět se začal z pokeballu objevovat malý, růžovoučký pokemon. Ukázalo se, že je to Nidoran! A měl na sobě srdíčka a byl taky ohromně roztomilý. Asi stejně roztomilý jako Ino. „Ach! Drahý! Lexione!“ Výskla Ino a okamžitě k němu přiběhla. Očmuchala ho a položila mu čumáček na čumáček. Všichni udělali takovéto „Oooowwhh“, jen Tauros udělal „Co?“ Všichni zírali, jak kdyby spadli z višně. *Neříkejte mi, že je to malý Nidoran! A že má na sobě srdíčka!* Přiložila si ruce na pusu fascinovaně Rin. „Je to tak, jak říkáš, má srdíčka a je to Nidoran“, promluvila Charmy. Taro to šel hned omrknout. „No má pravdu“, ujistil ji a několikrát za sebou rázně přikývnul a nasadil u toho výraz „já jsem frajer“. *Ino! To je ten tvůj partner?* Zeptala se jí, Ino byla ale tak štěstím bez sebe, že nemohla ani mluvit. Chvíli trvalo, než se vzpamatovala, ale nakonec promluvila. „Ano, ano! Jmenuje se Lexion, je to on, můj drahocenný Lexion!“ Znovu mu položila čumák na čumák. Lexion se od ní jemně odvrátil a všechny přítomné si prohlédl. „Kdo jste?“ Zeptal se tiše a hopkl jedním skokem před svoji partnerku, jakože velkej ochranář. „Jen klid, Lexione, je to moje trenérka“, pověděla velmi hrdě. Lexion se podivil, „ty máš trenérku?“ zeptal se fascinovaně. „Ano, ale nebudu zápasit, jsem morální podpora“, zasmála se. *Lexione, jsi nejspíš můj další pokemon, našla jsem tvůj pokeball tady u lesíka. No, co bys řekl na to, kdybys cestoval s námi a se svojí partnerkou, líbilo by se ti to?* navrhla mu Rin. Lexion bez váhání přikývl. „Kde je Nidoran, tam jsem i já!“ Pověděl a oblízl jí tvářičku. Ino se pousmála. „Jmenuju se teď Ino, Rin mi dala jméno, Lexione“, pochlubila se. „Ahá, takže Ino, no, kde je Ino, tam jsem i já!“ zopakoval s jejím jménem předchozí větu.
Rin byla moc ráda, že to seznámení dopadlo, jak dopadlo. Navíc našla i Ininého partnera! A měla dva nejvíc roztomiloučké Nidoránky! Lepší den ji nemohl potkat. Sice je ještě neseznámila s miminkem Hoothootem, ale věděla, že na to je ještě dost času. Navíc měla v inkubátoru ještě jedno vejce...Riolu vejce. *Tak, kamarádi, nedali byste si něco na zub? Třeba...Nějaké dobré berry?* Navrhla jim a otevřela krabičku, ať si každý vybere, co chce. Nejdřív přihupsla Mightyena, která si bez váhání slupla Oran Berry, hned na to ji následoval Taro. Charmy si vybrala Pomeg Berry, Tauros vyzkoušel jednu Oran Berry a malí Nidoránci šli do Pomeg berry. Rin krabičku zavřela, pousmála se a sama si vytáhla sendvič, do kterého se zakousla. *Jste super parta!* zazubila se s pusou plnou jídla.
----------
aplikovat: sendivč - Rin, Pomeg Berry - Nidoránci a Charmy, Oran Berry - Tauros, Taro a Mighty.

9 [A] Enwy [A] Enwy | 6. července 2017 v 22:06 | Reagovat

[8]: Nidoran-M, Nidoran-F, Tauros, Charizard, Leafeon - 9% štěstí, 3% lásky k trenérovi
NidoranF, NidoranM - posilněné přátelství vůči tobě (Pomeg Berry)
Tauros, Leafeon, Mightyena - 5% sehranosti (Oran Berry)

10 Rory Rory | 17. července 2017 v 21:04 | Reagovat

Už to bola nejaká doba, čo sa k nám Ace pridal a aj keď spočiatku to asi bolo nie úplne dobrovoľne, verila som, že teraz by už od nás neodišiel. Rozhodne som nechcela, aby odišiel. Stále som si pamätala moment, kedy som prvý krát vyhodila pokéball a vyvolala tak prvého pokémona, ktorého som chytila... No, Rory, teraz znieš ako nejaký ostrieľaný tréner ktorý má desiatky pokémonov, odfrkla som v duchu a pousmiala som sa. Ale to, že som si naše prvé stretnutie pamätala do úplných detailov bola pravda. Ako okamžite začal vyjednávať a ja som ho zobrala do Anteiku na zotavenie... staré dobré časy. Tiež som si ale pamätala, že raz hovoril, že má rád nočné vychádzky, a ja som mu sľúbila, že na nejakú niekedy pôjdeme. S hlbokým nádychom som po horúcej sprche vyšla zo strediska, kde som si nechala všetky veci, len s jedným pokéballom v ruke a kolieskovými korčuľami na nohách. Ace sa hneď ako som ho povolala z pokéballu začal obzerať.  „Čo tu robíme?“ spýtal sa zvedavo. Pousmiala som sa. „Prechádzame sa...“ Rozžiarili sa mu oči, ale aj tak si zachoval vyjednávačskú rolu. „A čo za to?“ spýtal sa žartovne. Nabrúsene som vydýchla. „To si robíš srandu, Ace, ideme len kvôli tomu, že si chcel ísť...“ Ace sa zasmial. „Jasné, jasné...“ prešľapol,  no nevyletel, ako som čakala. Namiesto toho sa rozišiel smerom k parku. „Tak ideš? Si pomalá ako Slowpoke!“ zasmial sa a ja som ho s prevrátením očí nasledovala „Jasné, jasné, pán Superrýchly...“ zamrmlala som. „Ha, som Lord Ace Superrýchly, teší ma!“ predviedol majstrovskú poklonu. „A keď už som ten Lord, mala by si mi dať niečo sladké na jedenie....“ Našpúlila som pery. „Prestaneš niekedy vyjednávať?“ zamrmlala som a Ace len potriasol hlavou. Vzdychla som. „Prepáčte, vaše Lordstvo, ale bola som v tom, že ste Vrchný vyjednávač, takže tu nemám nič na jedenie!“ sladko som sa naňho usmiala. „Ale ak počkáš, môžem ti niečo dať keď sa vrátime do strediska,“ dodala som s úprimnejším úsmevom. Ace vyletel do vzduchu a postavil sa mi do cesty. „Počkám, ak potom pôjdeme trénovať!“ Rozosmiala som sa. „Jasné, šéfe!“ Ace mi spokojne ustúpil z cesty a pokračovali sme ďalej. „Niesom Lord, zostanem len hlavný vyjednávač...“ zamrmlal po chvíli a ja som ho pohladkala po hlave. „Jasné. Pripomeň mi, že keď sa najbližšie stretneme s nejakými zloduchmi, veď vieš, tím Plasma a tak, tak ťa mám vyslať, aby si nám vyjednal mier...“ Ace sa zarazil. „Eeee... to asi zatiaľ nie... možno keď budem Pidgeot!“ Škodoradostne som naňho mrkla. „To ti ešte pripomeniem, neboj sa!“ samozrejme som ho neplánovala postať na podobnú akciu a Ace to vedel. Chvíľu sme kráčali v tichu, nie tom trápnom, ale v takom tom príjemnom, čo nepotrebujete hovoriť. „A uhm... ten Zorua,“ prerušil Ace nakoniec ticho, „už si s ním spravila nejaký pokrok?“ Potichu som zastonala. „Nie... ale rozhodne to plánujem. Len... povedzme, že sa trochu bojím... vieš, tie dve čo už poznám mám fakt rada, ale čo ak si s niektorým iným nesadneme a nebude so mnou chcieť zostať?“ Striasla som sa, Honey a Vanda mi prirástli k srdcu, rovnako ako zvyšok môjho tímu. Ace ma krídlom potľapkal po pleci. „To zvládneš, nakoniec, nie si až taká strašná...“ nadvihla som obočie a Ace rýchlo potriasol hlavou, „chcem povedať, mohli skončiť aj s horším trénerom...“ Rozosmiala som sa. „Si zlatko, vieš o tom?“ Ace sa pyšne napriamil. „Myslím, že za to by si mi mala dať dvojnásobok sladkého...“ Prižmúrila som oči. „Na tréning, samozrejme. Aby som mal energiu! Cukor je energia!“ Prevrátila som oči a prehopsala k lavičke, na ktorú som si sadla. „Cukry sú najrýchlejšia energia, ale tuky sú lepšie, uvoľňujú sa pomaly...“ Ace si odfrkol. „Jasné, jasné pani doktorka....“ postavil sa vedľa mňa a pozrel hore, na hviezdy. „Doktorka? To je predsa jednoduchá... ale nič!“ mávla som rukou, keď mi došlo, že jeho to absolútne nezaujíma. Tiež som zdvihla pohľad k nebu. „Hm... aha, tamto vyzerá ako Pidgeot!“ vystrčila som ručičku a ukazovala na hviezdy, ktoré mi spomínaného pokémona pripomínali. „Pch, to je skôr Charizard...“ protirečil mi Ace. „Nie, nie, nie, to je Pidgeot! Pozri, tam má krídla, zobák a tie vlasy...“ – „Hej! To rozhodne niesú vlasy! Vlasy majú ľudia, ako ty!“ Len som sa zasmiala. „Veď heeeej...  keď sa vyvinieš, môžem ti spraviť copíky?“ zazubila som sa a Ace zastonal. To ma rozosmialo ešte viac. „Dýchaj, len žartujem... možno!“ nevinne som naňho mrkla a zazívala som. „No nič, neviem ako ty, ale ja už som celkom unavená... poď, nech zajtra vstaneme, na ten tvoj tréning...“ Ace vyletel do vzduchu a ja som prevrátila oči. Prečo naňho slovíčko tréning fungovalo ako magická formulka? Vrátili sme sa späť do pokécentra, kde som okamžite zaliezla do postele. Ace mi sľúbené jedlo nepripomínal, no môj žalúdok áno. Po hlasnom zaškvŕkaní som sa rozhodla pre polnočnú večeru a pritiahla si ruksak. „Hey, Ace, tu máš...“ vyložila som mu na posteľ sľúbené sladké, ale prihodila som mu tam aj berry. Rozhodla som sa zjesť posledný sendvič a znížiť tak svoje zásoby jedla na vodu a moomoo mlieko, takže mi bolo jasné, že budem musieť ísť do obchodu.  
// Ace – 1x čokoláda, 1x Oran berry, 1x Sitrus berry, 1x Mago berry
Ja - sendvič

11 [A] Enwy [A] Enwy | 17. července 2017 v 22:07 | Reagovat

[10]: Ace si procházku moc užil.
Pidgeotto - 9% štěstí (3% náhodný bonus Mago berry), 6% sehranosti (čokoláda, 5% oran berry), posilněná iminuta, 3% lásky k trenérovi

12 Lynnon Lynnon | 9. srpna 2017 v 14:25 | Reagovat

Výlet se Sneasel

„Super, takže volím...“ Odmlčel jsem si, aby to znělo napínavě, ale vyznělo to přesně tak, jak nemělo – že jsem si nemohl vybrat. „Výlet!“ Já i Sneasel jsme zamířili do parku a pak do lesíka nedaleko, kde jsem našel ne příliš dlouhou stezku, která se tvářila jako přesně určená pro takový relaxační výlet. Počasí nám přálo, nebylo dusno ani nemrzlo. Hlavně, když jsme vešli do lesa, ve stínu bylo natolik příjemně, že kdyby byl horký den, stín by posloužil lépe než mrazák, do kterého většinou lezu.
„Líbí se ti tu?“ zeptal jsem se své nové kamarádky, která pomalu a opatrně šla za mnou. Sneasel byla právě zaneprázdněna očucháváním kytiček a celkově úplně všeho, co nerostlo normálně v městské části. Cesta byla naštěstí rovná... tedy, ne příliš hrbolatá a udupaná, takže nehrozilo, že Sneasel kvůli nepozornosti o něco zakopne.
„Je tu hezky,“ řekla svůj jednoduchý názor a já se jen spokojeně ušklíbl.
„Hm, pořád ještě neslyším ptačí pokémony zpívat a tak, ale to nevadí. Hlavně, že už něco barevného už vyrostlo,“ zasmál jsem se a nastavil svůj ksichtíček proti sluníčku. Zavřel jsem oči a užíval si slunečních paprsků, které mi svítily na tvář. Najednou jsem ucítil něco, co vonilo jako jídlo.
„Hey, Sneasel. Cítíš to taky?“ optal jsem se. Sneasel mě ale předběhla a hned se vydala tím směrem, odkud vůně šla. Měla o mnohem lepší čich než já a tak jsem se vydal za ní. Následoval jsem ho a pokoušel se udržet její tempo. Jednou skočila do křoví, pak zase zmizela za kamenem.
„Hey, počkej na mě! Já chci taky jídlo!“ smál jsem se a rozběhl se, což zavinilo to, že mi do tváře šlehla nějaká zatracená větev a málem mě to hodilo na zadek. Díky bohu jsem včas uhnul, poté jsem si jen nasadil kapuci a vydal se za Sneasel.
„Je to tady, rychle!“ uslyšel jsem její hlas a jenom jsem přikývl. Sneasel pak zastavila a já to uviděl taky. Bobule... spoustu bobulí. Byli ale moc vysoko. Párkrát jsem povyskočil ve snaze na ty bobule dosáhnout, ale marně.
„Tak blízko,“ zafuněl jsem. „Tak blízko k cíli.“ Už jsem se chtěl posadit, když v tom se zapnul můj mozek, který mi hned řekl, co mám dělat. Takovou rychlovku jsem zažil jen jednou, při setkání jedné slečinky a tenkrát mi napověděl kravinu. Dneska to byl ale přímo plán hoden génia.
„Sneasel, já tě zvednu a ty ty bobule utrhneš, jo?“ navrhl jsem nadšeně. Sneasel měla totální poker face a já napnutý čekám na odpověď. Můj výraz vypadal trochu fanaticky, spíše takový bestiální úšklebek a touha po něčem, co chcete dostat za každou cenu. S démonickýma očima a v kombinaci s rohama to bylo to nejlepší combo, které jsem kdy stvořil. Díky bohům, že to Sneasel nemohla vidět, protože byla zaujatá bobulemi. Když se odpověď po chvilce nedostavila, povzdechl jsem si. „Podívej, já vím, že ještě nejsme v takovém vztahu... no, že tě můžu zvedat a chytat za pas, ale musíš brát v potaz to, že jsem nenažranec a ty bobule... jsou něco jako život,“ zasmál jsem se. „Navíc... nedosáhneme tam ani jeden. Když budeme spolupracovat, dosáhneme tam oba a rozdělíme se,“ začal jsem smlouvat.
Sneasel na má slova jen pokrčila rameny. Zjevně jí to bylo jedno. Opatrně jsem ji chytil za pas a  zvedl do náruče, překvapeně jsem vydechl, když jsem zjistil, že nebyla tak těžká, jak jsem předpokládal. Myslel jsem si, že 28 kilogramů bude vážit víc. Možná to bylo tím, že jsem po včerejšku víc namakaný? Každopádně Sneasel dosáhla na bobule a s námahou utrhla celou větev, kde jich bylo... hodně.
„Jsi boží!“ výskl jsem, když jsem ji dostal dolu. Nemohl jsem se nabažit jejího awesome kožíšku. O bobule jsme se rozdělili dílem 2:1, kdy Sneasel dostala víc za tu bitvu s větví. Ke vší její smůle bobule odmítala, tak jsem jí přidělil čokoládový donut a sušenku a bylo.
Po ochutnání prvního plodu se mi na tváři objevil blažený úsměv. „Úžasnýýý!!“ žasl jsem. Sice byli bobule určené spíše pokémonům, ale pff! Hlavní je, že je to jídlo. Sneasel vypadala také šťastně, jídlo si vychutnávala gurmánským způsobem.
„Chutná ti to, Sneasel?“ zeptal jsem se po chvilce, když to Sneasel dojedla. Ta jen přikývla hlavou, velmi jednoduše vyjádřila svůj názor. Já jsem se pouze ušklíbl. „To jsem rád.“ Sluníčko začalo být silnější, protože bylo po poledni a mně začínalo být horko. Sneasel asi také, protože ten její kožíšek byl docela huňatý, co jsem poznal.
„Sneasel, pojďme hledat nějaký lesní potůček nebo tak něco,“ navrhl jsem a odpovědi jsem se nedočkal okamžitě. Trvalo nějakou chvilku, než Sneasel vyskočila ze sedu na nohy a už mě pobízela k chůzi.
V lese jsem byl poprvé a proto jsem vůbec netušil, kde se takový lesní potůček nachází. Prostě jsme jen šli po stezce a užívali si okolní přírody. Konečně jsem uslyšel ptačí pokémony. Byl to nějaký Pidgeot, pak na mě koukal Hoothoot.
„Jsem si jistý, že spolu zažijeme spoustu dobrodružství,“ zasnil jsem se najednou. „Budeš mít mnoho kamarádů a vyhrajeme spoustu zápasů,“ usmál jsem se.
Sneasel otočila hlavu mou stranou, odkud vycházel můj hlas. „Máš trochu strašidelné myšlení teď. Můžou za to ty bobule?“ podotkla, jakoby nic. Jenom jsem si založil ruce za hlavou.
„Ne. Jenom jsem přemýšlel, jaký to bude třeba za rok? Budoucnost,“ řekl jsem klidným a pomalým hlasem. Nastalo ticho, které přerušoval jen nějaký ptačí zpěv. Nakonec jsem se zasmál.
„Eeeh, máš pravdu. Trochu strašidelné řeči ze mě vychází. Jak můžu vědět, jaké to bude za rok, když ani nevím, co bude zítra,“ zasmál jsem se pobaveně. Sneasel se na mě jen pousmála. „Jedno ale vím jistě. Budeme spolu vycházet moc dobře,“ mrkl jsem na ni. Byl bych možná i pokračoval v klábosení, kdybych neuslyšel zvuk vody.

Vydali jsme se tím směrem a opravdu. Našel jsem lesní potůček. Hned jsem si sundal boty, vyhrnul si nohavice a s výskotem skočil do vody. Na břehu na mě koukali Wooperové a jejich výraz říkal: 'Co je tohle za pokémona?' Proud nebyl až tak silný. Pořádně mě to zchladilo.
„Sneasel, pojď taky!“ výskl jsem. Sneasel sklonila hlavu a opatrně vešla do vody. Na její tváři se značilo překvapení i úlek. Přešel jsem k němu a položil jí ruku na ramena, aby neztratila stabilitu.
„Studí,“ postěžovala si tiše. Byla jako pokémon o něco nižší a tak jí voda byla po pas.
„To je dobře. Není ti horko?“ smál jsem se a ponořil ruce do vody, nabral jsem trochu a prskl to na Sneasel, trochu ji pocákal a udělal tak malou spršku. Sneasel se zavrtěla a už šla za mnou, ve snaze mi to oplatit. Začal jsem se smíchem zdrhat. Dostihla mě a já byl pocákán vodou, kterou Sneasel měla na svém kožíšku a začal jsem prskat na všechny strany, když se neposedně zavrtěla.
„Tohle je... bitvááá!“ křikl jsem a vracel mu spršku vody. To musela být podívaná. Postupně mi hrou zmoklo všechno oblečení, stejně tak jako Sneasel celý kožich.
„Nastydneme,“ podotkl jsem a začal vylézat z vody. Mohl jsem se jít rovnou ždímat do sušáku. Z vody jsem vytáhl i Sneasel.
„Eh, jsem celý mokrý,“ pousmál jsem se a začal si nasazovat botky. Bylo to velice chytré, ano, ale v tu chvilku mi bylo už jedno, co dalšího mi zmokne, stejně jsem už byl vlhký celý. Sneasel se zavrtěla a kapičky vody odlétly. Její kožich byl tu tam docela suchý.
„Heh? To není fér, to chci umět taky,“ frkl jsem a začal se taky vrtět. V mém podání jsem připomínal nějakého lachtana. Samozřejmě to fungovat nemohlo. Místo toho se mi začala točit hlava. Plácl jsem sebou na zem, takže nejenže jsem byl mokrá, ale měl jsem už i špinavé kalhoty od země. Sneasel mě se zájmem pozorovala a pak si klekla a lehla si na mé svalené tělo, hlavu položila přesně na břicho.
„Hlavu máš docela těžkou,“ vyšlo ze mě a oba jsme se začali rázem smát.
„Schválně, jsi lechtivá?“ řekl jsem a začal ji lechtat na břiše, přičemž se začala Sneasel smát. Měla dost nakažlivý smích, takže jsem se smál taky. Ostatní pokémoni mohli vidět jednoho napůl špinavého, napůl mokrého člověka a jednoho pokémona, jak se smějí u břehu potůčku.
„Stačí! Pomoc!“ smála se Sneasel udýchaně. Pak jsem už přestal a unaveně se posadil. Zvedl jsem hlavu, zkoumajíc nebe.
„Na co koukáš?“ zeptala se Sneasel, když vycítila, že se dívám.
„Na nebe. Je pěkné, takové... modré,“ ušklíbl jsem se a objal svého parťáka kolem krku.
„Kolik je vůbec hodin?“ zeptal jsem se vzápětí, jakmile jsme se od sebe odtrhli. Sneasel pokrčila rameny. „Netuším,“ odpověděla mi po nějaké době. Odhadoval jsem, že jsme tu jen chvilku, ale dex říkal něco jiného.
„Jejda! To už je tolik?“ vykulil jsem oči. „Už je něco kolem čtyř?“ Zavřel jsem dex a povzdechl si. „Už budeme muset jít, Sneasel. Doufám, že sis výlet užila,“ ušklíbl jsem se a zvedl se na nohy. Sneasel znovu jen přikývla.
Zamířil jsem si to cestou zpátky s doufáním, že jsem se s mou mizernou orientací neztratil. Naštěstí jsem to zpátky dal ve zdraví a dokonce jsme i žili.
„Tak... Sneasel,“ oslovil jsem ji, načež se Sneasel otočil mým směrem. „Co bys řekla na...“ Nastalo ticho. Pak jsem se uculil. „Kdo poběží domu jako první! Dám staré bačkory na to, že já!” A už jsem pelášil, co mi nohy stačily, zpátky k místu, odkud jsme vyrazili. Sneasel si má slova uvědomila až později a rozeběhla se.

(Sneasel snědla 1 čoko. donut + 1 čoko. sušenka)

13 [A] Enwy [A] Enwy | 9. srpna 2017 v 15:50 | Reagovat

[12]: Sneasel si výlet užila.
Sneasel - 9% štěstí, 2% sehranosti (čoko. donut, čoko. sušenka)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."