Ostrov Moon

7. května 2017 v 10:21 | Enwy
Výsledek obrázku pro pokémon lunala

Ostrov Moon je tajemný ostrov, který se nachází uprostřed moře. Neexistuje přesné místo, kde se ostrov nachází - prostě se nachází všude, ale když ho nebudete hledat, nebude v podstatě nikde. Ostrov je obývaný hlavně pokémony, žádný lidský život zde zatím nebyl nalezen. Koluje se tu jedno velké varování...

Vstoupit na tento ostrov (resp. se vám ho podaří najít), když je jeden z Vaších pokémonů označen za lunari nebo steel lunari.
Co toto označení znamená? Jedná se o mýtické pojmenování tvora, kteréhož si označil měsíc. Pokémoni náhodně dostávají tento titul a stejně tak, jak záhadně se tento titul dostává, tak i mizí. To znamená, že hráč má šanci najít tento ostrov, do té doby, než jeho pokémon vlastní označení solari. Jakmile zmizí, trenér již nemá šanci najít ostrov.
Když je pokémon označen za lunari, nějak ho to neovlivní - pouze má na čele nebo někde na těle znamínko měsíčku.

Země Měsícem obývané,
tak lákavé a tajemné,
vzpomeň si na síly ničivé.
jež nás všechny sežehne.

Zde silnější se stává temnota,
boj se o vlákno života.
Obrať se, vrať se domů,
nechtěj vidět souboj hromů...

Pokémoni, kteří tu žijí jsou převážně pokémoni milující temnotu, noc a tmu. Můžeš si tu nějakého z nich chytit, ale dávej si pozor. Z nějakého neznámého důvodu jsou silnější než kde jinde. Vědci, kteří se nebáli vstoupit na toto území říkají, že je to způsobené měsíčním svitem, naplněným nějakou speciální magickou mocí.
V dny úplňku jsou pak na nebi vidět podivné záře, připomínající jiskry, vycházející z třískání mečů. Lidé říkají, že tu zlo bojuje s temnotou a že temnota kdysi vyhrála...

Jaké pokémony tu můžeš nalézt?
- Salandit - Lycanroc
- Noibat - Phantump
- Espurr - Deino
- Durant - Litwick
- Gothita - Zorua
- Woobat - Absol
- Banette - Duskull
- Lunatone - Zangoose
- Swalot - Sableye
- Whismur -Poochyena


Pokud si chceš nějakého chytit, napiš:
1. Kterým pokémonem chytáš
2. Kterého chytáš
3. Průběh chytání - Chytat se tu smí jen surovým zápasem; berte to tak, že pokud vy nezraníte pokémona, pokémon zraní toho Vašeho...
Magické schopnosti lidé dávají pokémonovi, který tu údajně žije. Trenéři, kteří ho viděli se už domů nevrátili... Setkání s ním je velmi vzácné, téměř nemožné. (Setkání určuje admin, nikoliv hráč.)
Pokud se Vám to podaří, můžou nastat dvě situace: buď vás zabije nebo vám splní rozumné přání.
Výsledek obrázku pro pokémon lunala
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emma Emma | 29. května 2017 v 19:51 | Reagovat

1) Pancham (ale je tu samozrejme Espurr a Aero)
2) Deino
3) --1.Časť--
Pomaly som kráčala s pokémonmi smerom na posvätný berry kopec. Konečne som mala dostatok penazí, aby sme sa mohli vôbec dostať do Sub-bayu. Došli sme ale iba k tabuli, kde bolo napísané ake všetky Berry tam majú. "Tak Espurr, majú všetky ktoré potrebujeme?" Opýtala som sa nadšene ale Espurr iba negatívne pokývala hlavou. Sklamane som teda povzdychla a otočila som sa smerom, odkiaľ sme došli. "Tak nevadí, vrátime sa sem inokedy, čo vy na to?" Pokémoni teda chápavo prikývli. "Je mi to tak ľúto Espurr. Tak som sa tešila." Zobrala som mierne sklamanú Espurr na ruky a objala som ju. "Nevadí, môžme ísť aj inokedy." Povedala a začala mi nadšene rozprávať o koláčikoch a sušienkách, ktoré mňa a samozrejme aj Panchama a Aera raz naučí pripravovať. Popri tom poblikávala pohľadom po Panchamovi, ktorý vedľa nás kráčal a počúval našu debatu, hlavne keď počul svoje meno. Potom ale začala Espurr svietiť tmavomodrým svetlom labka. Zdesene sa na ňu pozrela a po odoznení svetla sa tam zjavil mesiačik. "Čo to pre Arceusa je?" Nechápavo som zvolala a Pancham a Aero ku nám prišli, aby videli o čom hovorím. Aero si mi sadol na chvíľku na rameno a Panchamovi sa nejako podarilo vyšplhať na druhé. Obaja ale nechápavo krútili rukami, tak som sa znamenia dotkla. Chcela som vedieť, či je to len nejaká tetovačka, alebo snáď jazva. Potom sa ale zableslo a my sme sa ocitli na tmavom ostrove. Temnotu a zlú energiu bolo cítiť všade vôkol nás a to že sme nevideli ani živú dušu teda rozhodne dobrému dojmu nepridalo. "Vie niekto kde sme?" Opýtala som sa nádejne pokémonov. Po chvíľke Pancham oznámil, že sme na ostrove Moon. Nechápavo som sa pozrela a začal mi teda vysvetlovať čo to je. "No, takže veľmi priateľské miesto to teda nie je." Zhodnotila som a popozerala som sa po okolí, ako by sme sa mohli dostať domov. Aero tiež vyletel do vzduchu, že sa popozerá, ale rýchlo som ho zastavila. "Prosím ťa nechoď. Nech sa ti radšej niečo nestane." Aero sa na mňa podivne pozrel, akoby nechápal prečo mu neverím. "Nie žeby som ti neverila, ale skôr neverím tomuto ostrovu." Vyjasnila som mu a on teda prikývol a pohyboval sa viacej pri nás. Pomaly sme teda vyrazili, ale radšej som sa držala viacej pri brehu. "Myslíš že budeme musieť bojovať? Ja nerada bojujem." Povedala mi vystrašene Espurr. Ja som si ju iba viacej primkla k telu, ale za mňa odpovedal Pancham. "Určite hej, ale neboj sa. Ja to vybavím." Povedala a hneď sa začal neohrozene okolo seba obzerať, či neuvidí niekoho s kým môže bojovať. Ja som si ho dala dole z ramena do náručia k Espurr, ktorá bola nadšená novým usporiadaním. Pancham na ňu iba žmurkol a potom sa nechápavo na mňa zadíval. "Žiadne unáhlené boje. Bojovať budeme, keď to bude nezbytné. A hlavne sa do nich nebudeme vrhať iba tak." Povedala som rýchlo a Pancham si iba niečo zabručal. "Ale neboj sa ty. Niečo mi hovorí, že určite budeme bojovať." Snažili sme sa byť čo najtichšie, aby si nás nikto nevšimol a snažili sme sa hľadať nejaký čln späť. Žiadny sme ale nenašli a ja som sa už bezmocne otočila na oceán a zvolala. "My chceme ísť len domov! Prosím!" To bola ale tá najhoršia vec čo som mohla urobiť, lebo za nami sa ozvalo zlovestné zavrčanie. Pomaly som začala cúvať pred naštvatými pokémonmi. "Aero, na teraz začneme behať a schováme sa v lese." Pošepla som Aerovi, ktorý si poletoval vedľa nás. S plných pľúc som zakričala "Teraz!" a rozbehla som sa do lesa. Otočila som sa iba raz, aby som zistila, či ide Aero za mnou. Lenže za mnou som ho nevidela. Zastavila som teda a zdesene som sa obzerala okolo seba. "Aero! Kde si!" Zakričala som z plných pľúc ale odpovede som sa nedočkala. Začala som mierne panikáriť a behať sem a tam. "Kľud Emma. Vrátime sa a nájdeme ho. Neboj sa, bude to v pohode." Povedali Espurr a Pancham a usmiali sa na mňa. Mala som pocit, že dnešok bol ten najhorší deň na svete. Najprv nemali Berry ktoré potrebujeme, potom sa ocitneme na nejakom ostrove a nevieme ako späť a ešte mi aj unesú Aera. Zhlboka som sa ale nadýchla a pokračovala som späť po mojich stopách. Nevideli sme ale nič nezvyklého a rozhodne žiadne známky Aera. Došli sme až na pláž, kde sme boli minule. "Ja nič nevidím." Povedala som zhrozene a plná beznádeje. Espurr ma ale poťukala po pleci a ukázala na nejaké svetlo na druhej strane ostrovu. "Vyzerá to ako oheň." Zažmúrila som na to svetlo v dialke. "Možno tam bude Aero. Tak poďme." Vyhlásil Pancham, tak som sa teda s nimi na rukách vydala rýchlym tempom tam. Bola som samozrejme vystrašená, ale začal so mnou lomcovať aj hnev. Došli sme skoro k nemu a uvidela som okolo ohňa naskladaných pokémonov a aj lianami zviazaného Aera. Vyzerali akoby na niečo čakali. Nezdalo sa totiž, že sa chytajú Aerovi nejako ublížiť. Aspoň zatiaľ. Podišla som teda viacej ku stromom, aby nás hneď nevideli. "Keď sa mi dostanú do rúk, tak ani nebudú vedieť čo ich zasiahlo." Nahnevane vyhlásil Pancham a ja som sa iba naňho usmiala. Dúfala som, že sa bojom vyhnem, ale zjavne to bolo veľmi nezbytné. "Ale je ich moc veľa. Tých neporazíme aj keby aj Espurr so mnou bojovala." Povzdychla som si keď sme sa schovávali už skoro u nich. "Už som si hovoril kedy konečne prídete." Zavrčal niekto za nami.

2 Emma Emma | 29. května 2017 v 19:52 | Reagovat

[1]: --2.časť--
Prekvapene sme sa otočili a pred nami stál mohutný Lycanroc. Nebezpečne zavrčal, čím ukázal jeho ostré zuby, a pokynul nám, aby sme išli za ním. Nedobrovoľne sme ho nasledovali ku tomu spolku pokémonov okolo ohňa, kde bol aj Aero. Chcela som sa rozbehnúť k nemu, ale zavrčanie ma zastavilo. Zacùvala som teda pár krokov dozadu. Pozrela som sa na Aera a snažila som sa nájsť nejaké zranenia. Aero iba potichu kývol hlavou, že je v poriadku. Vydýchla som si, pretože aspoň niečo bolo vyriešené. "Tak čo od nás chcete?" Mierne naštvane som sa na nich otočila. Všetci sa iba zazubili a ďalej na nás pozerali. "My čo od vás chceme? Vy ste vtrhli bez pozvania na naše územie." Povedal medovým hlasom Zangoose. Zazrela som na nich a nechápala som, ako to môžu myslieť vážne. Bola to posledná kvapka k mojej trpezlivosti a ja som sa už vážne naštvala. "Akože prepáčte, ale my sme sem vtrhli bez pozvania?! Pokojne sme si kráčali po ceste, ako každý boží deň a zrazu sme sa kvôli stlačeniu nejakej divnej značky na Espurrinej labke ocitli tu, úplne bez akéhokoľvek upozornenia! Nemám tušenie ako sa máme z tohto divného ostrova dostať domov a ešte ste mi aj uniesli Aera a chcete sa odplatiť, lebo sme prišli bez pozvania?! To snáď nemyslíte vážne! Pokiaľ neberiete tu značku ako pozvanie, tak láskavo sa dohodnite s tým hore aby ju už nikomu nedával, keď potrebujete nejaké blbé pozvanie!" Rozkričala som sa a keby som nemala svojich pokémonov na rukách divoko by som nimi mávala. Pokémoni z ostrova sa na mňa zhrozene pozerali. Rozhodne asi toto nečakali ale ja som toho mala akurát dosť. "Láskavo nám povedzte čo chcete a ako sa máme dostať domov, lebo mám už toho akurát dosť." Zakončila som to a nebezpečne som sa na nich pozrela. Lycanroc sa ale spamätal a rozhodne vyhlásil. "Najprv zápas, potom ti dám toho tvojho operenca a môžte ísť domov." Zaškeril sa nebezpečne a ja som sa teda pozrela na Panchama, ktorý nadšene prikývol. "Tak dobre teda, ale potom hneď odídeme. Aj s Aerom." Dodala som potom a pustila som Panchama na zem, ale Espurr mu ešte stihla dať pusu na líce. "Pre šťastie." Zamumlala nervózne a Pancham sa usmial. "Aj my teda niekoho vyberieme." Povedal Lycanroc a ja som zostala mierne prekvapená. Myslela som že on bude chcieť s nami bojovať, ale bola som len rada. Vyzeral silno, možno vyberie niekoho trochu slabšieho, aj keď všetci vyzerali hrozivo. Pred Panchama sa postavil Deino a ja som sa v duchu poradovala. Pancham mal typový výhodu, takže ak to dobre zahráme, môžme vyhrať. Ale ak bol veľmi silný, aj napriek tejto výhode nebudeme mať šancu. Deino sa hneď rozbehol na Panchama a zakúsol sa mu do ruky, pretože  ani on a ani ja sme to nečakali. Pancham bol ale proti takémuto útoku viac menej rezistentný, ale aj tak ho to trochu zabolelo. "Pancham Arm Thrust!" Nariadila som, keďže bol Deino stále zakúsnutý. Panchamova druhá ruka zažiarila a Pancham ho trafil dva krát za sebou, čo Deina odmrštilo. Ten sa ale zaprel do zeme a zabrzdilo ho to. Vyzeralo to že to Deina  ešte viacej nahnevalo a použil dračí útok (Dragon Breath). "Skús sa vyhnúť!" Nariadila som, ale aj keď sa Pancham vyhýbal, skákal a klučkoval, Deinova výdrž bola nekonečná. "Nemôžeme ísť takto do nekonečna. Dostaň sa až k nemu a použi Arm Thrust!" Nariadila som a Pancham prikývol. Jeden skok mu ale nevyšiel a dostal plný zásah útokom. "V poriadku Pancham?" Opýtala som sa ho ustarane a on iba prikývol. Deino sa ale rozhodol použiť znovu ten istý útok, tak som nariadila Panchamovi to isté. Už bola ale pripravený a zo svojou žiariacou rukou zasiahol trikrát Deina, ktorému to aj hlavne kvôli typu, dosť ublížilo. Zavrčal ale a rozbehol sa na Panchama Headbuttom. "Zošuchni sa popod nohy a znovu Arm Thrust." Pošepla som a Pancham tak urobil. Keď sa Deino v rýchlosti priblížil, Pancham sa mu zošuchol pomedzi nohy a kým stihol Deino zabrzdiť a otočiť sa, Pancham mu uštedril dve rany. Deino sa zviezol na zem, ale pozbieral ešte štipku energie a postavil sa. Nechcel sa iba tak ľahko vzdať. Pancham sa aj napriek pár popáleninám a kúsnutiu uškrnul, lebo vedel že je na tom lepšie ako Deino. Tu sa začala ale prejavovať Panchamova tvrdohlavosť a bezhlavosť pri bojovaní a bez môjho povelu sa rozbehol Arm Thrustom na Deina, ktorý ale použil Dragon Breath a úspešne ho odstrelil. Pancham zostal chvíľku ležať, ale potom sa naštvane postavil a chcel sa zase rozbehnúť na Deina. "Stoj Pancham!" Nariadila som a Pancham nedobrovoľne zastavil. "Teraz nie je čas na bezhlavosť. Aj keď je unavený, nie je blbý." Rýchlo som povedala a Pancham teda nedobrovolne prikývol. To sa už ale Deino znovu rozbehol s Headbuttom na Panchama a uškŕňal sa. "Nerob to isté, ale teraz vyskoč nad neho a doraz ho do zeme Arm Thrustom!" Pošepla som rýchlo aby to Deino nepočul. Ten čakal že Pancham urobí to isté a než bol u neho mierne spomalil. Panchamovi toto ale vyhovovalo a vyskočil do vzduchu, aby ho následne zatlačil jeho útokom do zeme. Potom odskočil od neho a s úškrnom sledoval ako Deino leží viac menej neschopný bojovať na zemi. "Pokéball Emma." Pošepla mi Espurr a ja som sa na ňu nechápavo pozrela. "Chyťme ho, budeme mať nového parťáka." Povedala rýchlo a ukázala na môj batoh. Urýchlene som teda vytiahla pokéball a hodila na Deina. Aero zatiaľ doletel ku mne a ja som ho nadšene objala. Pustila som ho, aby som mohla na ruky zobrať unaveného Panchama, ktorého Espurr nadšene privítala a dala mu pusu na líce. Ja som mu tiež dala na hlavu pusu. "Bol si úžasný Pancham. Ešte trochu zapracovať na tej bezhlavosti a bude to super." Povedala som a potom som sa pozrela na pokéball, či sa Deino chytil alebo nie. Niečo mi hovorilo, že keď sa dozvieme výsledok, ocitneme sa znovu doma.
//yaay konečne ma kopla múza

3 [A] Enwy [A] Enwy | E-mail | Web | 30. května 2017 v 6:37 | Reagovat

[1]:[2]: Deino byl chycen. Sice se ještě pokoušel dostat se ven z pokéballu, avšak marně. Pokéball se chvilku kýval, ovšem zastavil se v pohybu.
Za obzorem se objevilo malé světlo, očividně východ Slunce. To však nikdo neměl šanci vidět, protože jakmile ses otočila, abys zjistila zdroj světla, překvapeně sis uvědomila, že jsi zpátky tam, kde jsi byla předtím, než byla Espurr označena za lunari. Její symbol zmizel, avšak pokéball s Deinem ještě stále ležel na zemi...

4 Oumi Oumi | 3. srpna 2017 v 17:10 | Reagovat

1) Growlithe – Kasai
2) Litwick
3) (Ultraball) Bylo to podobné jako kdysi s Armym, když jsem kontrolovala osazenstvo druhého týmu, všimla jsem si na čele Poochyeny nějakého znamení ve tvaru měsíce. Hned si usmyslel, že je to značka toho, že je vyvolený a předurčen ke spáse světa. Já však věděla, že nám tím odemkl cestu na protiklad slunného ostrovu a vydala se tedy k přístavu, kde jsem si půjčila loď a vypravila se na ostrov. Když jsem k němu doplula, projel mi mráz po zádech. Vypadalo to tady jako skalnatá pustina, kam snad nikdy nezavítalo světlo. Tak jsem udělala logickou věc – přivolala si světlo k sobě! Kasai vyskočil z pokéballu a také se zarazil nad nehostinností místa, kde se ocitla. Vypadalo to však, že ho poznal. „Co tady děláme?“ Zavrčel a nedůvěřivě se rozhlížel kolem sebe. „No… poochyenovi se objevilo znamení Lunari, tak jsem si řekla, že by bylo fajn to tady omrknout.“ Pokrčila jsem rameny. „Čekala jsem, nevím, něco jiného,“ přiznala jsem se se smíchem. „Pozor!“ Vykřikl a kývl hlavou k blížícímu se svítícímu pokémonovi. „Roar!“ Zavelela jsem a on zařval, ale na pokémona to nefungovalo, ne dost na to, aby utekl. Jen se zastavil kousek od nás a propaloval nás pohledem a plamínkem na hlavě. Chtěla jsem vytáhnout pokédex, avšak ani to mě nenechal udělat, parchant! Hned po Kasaiovi vypálil ohnivé plameny. „Vyhni se!“ Musela jsem sama uskočit, aby mě nezasáhl. On ovšem zůstal na místě a jen se na mě otočil. „Díky mé schopnosti na mě ohnivé útoky nepůsobí,“ zazubil se. „Dobře, tak do proti útoku! Použij ember!“ Zavelela jsem a growlithe začal odstřelovat malou svíčku uhlíky. Hbitě uhýbala, nakonec však schytala zásah, který ji odsunul trochu dozadu. „Teď rychle Bite!“ Rozběhl se k prckovi a popadl ho do zubů. „Tak jak jsme to trénovali! Pořádně se zakousni a trhej!“ Povzbuzovala jsem ho a on poslechl. Vypadalo to, že tenhle temný útok na pokémona působí. Yay! „Ještě jednou! Jen do něj!“ Škubal malým pokémonem, co měl v tlamě, najednou ho ovšem zničehonic pustil a místo toho použil znova ember, pak uskočil dále. „Co se děje?“ Zeptala jsem se ho vyplašeně. „Má nějaké žhavé tělo, mohl by mě popálit,“ vysvětlil mi a vtom se před ním objevil děsivý výjev. Obrovská tlama, která se hnala k němu. Zůstal stát přimražený hrůzou a zuby kolem něj cvakly, než se tlama rozplynula. Přitom sebou cukl, protože ho to ranilo! „V pořádku?“ Zeptala jsem se Kasaie ustaraně. „Jo, zvládám to,“ to už se k němu ale blížil další podobný útok, tentokrát v podobě hejna hunchcrowů s hrozně ostrými zobáky, zatímco Litwick stál naproti a soustředil se. Aha! „Použij Ember!“ Uhlíky proletěly optickým klamem, avšak nerozplynuly jej, takže growlithe dostal další zásah. Litwick naštěstí také. „Kdyby ses viděl!“ Hihňal se ten malý protiva a tvořil další iluzi. „Znova ember!“ Stejný výsledek jako předtím. „Teď rychle Bite! Buď opatrný prosím.“ Vyrazil v před a i přes Litwickův pokus o útek ho popadl do čelistí. Tentokrát mu ale vzplály kousky srsti. Jeho překvapené zakňučení bylo doprovázeno maniakálním smíchem svíce. „To zvládneš! Oheň je přece tvůj!“ Povzbuzovala jsem ho. „A teď-“ než jsem stihla něco říct, už zase ho Kasai držel v čelistech a drtil ho svými tesáky. Očividně to účinnější než ohnivé útoky, protože malý pokémon začínal slábnout a úpět. Pak ho zase pustil a uskočil od něj, plamínky na kožichu ještě nepřestaly hořet. „Zvládáš to skvěle, drž se.“ Usmála jsem se na něj. „Znovu Ember!“ Začal vystřelovat uhlíky a Litwick se jim pokoušel vyhýbat, pak ale na malých nožkách zakopl. Nicméně se tím nenechal vyrušit a místo smíření se se zásahem ze sebe začal vypouštět oblak nějakého plynu. „Uteč od toho, určitě je to nebezpečné!“ Naštěstí se svíčce špatně mířilo z její pozice a tak z toho growlithe vyvázl bez nadýchání se a ještě se mu podařilo uštědřit Litwickovi další ránu ember. Na to však byl zasažen další iluzí, po které mu už přestal hořet kožíšek. „Bite!“ Zariskovala jsem a on byl ochotný to zkusit také. Popadl soupeře do zubů a mačkal ho, co jen mohl, pak ho odhodil a znova po něm střelil uhlíky. Oba už byli unaveni intenzivním bojem. Litwick zaútočil uhlíky, které Kasaiovi nedělaly problém jakožto ohnivý útok. Opět jsme zariskovali a pustili se do něj pomocí Bite a naštěstí opět vyvázl bez popálení. „Dobře, zkusíme to ještě naposledy – vyhni se!“ Upozornila jsem na blížící se iluzi, ale zasáhla. „Můžeš ještě?“ Zeptala jsem se ho, když se zvedl ze země. „Ano,“ bylo vidět, že už také není v pořádku, naštěstí už ani Litwick nevypadal, že by vydržel delší souboj. Kasai ovšem neplýtval časem a rovnou se k němu rozběhl a hbitě se vyhnul uhlíkům, které po něm byly vystřeleny. On však neminul a opět drtil malé tělíčko pokémona mezi zuby. „Pusť ho a ustup!“ Flákl s ním o zem a na srsti mu zase vyskočily plamínky, ksakru. „Leť!“ Hodila jsem po svíčce ultraball a sledovala, jak v něm mizí.

5 [A] Enwy [A] Enwy | 3. srpna 2017 v 17:27 | Reagovat

[4]: Litwick se chytil. Svíčka zmizela v pokéballu.
Jakmile se pokéball dokýval, Poochyenovi se zatočila hlava. "Apokalypsa! Přicházejí čtyři apokalyptičtí jezdci!" zamumlal hlasutě. Tma se roztrhla a ty jsi stála tam, kde jsi stála, než se Poochyenovi nezjevilo znamení lunari... Po ostrově ani stopy. Jediné, co potvrzovalo jeho realitu je to, že na zemi ležel ultra ball s chyceným Litwickem...

6 River Hope River Hope | 7. prosince 2018 v 23:10 | Reagovat

1. Greninja
2. Gothita
3. Chovatelka přemýšlela, co dělat dál. Uvažovala o novém společníkovi, který by s ní mohl být na cestách, ovšem zaprvé netušila koho a zadruhé se ustaraně dívala na svá vajíčka. Rozhodně nebyla připravena na starání se o dítě, což natož dvě.
Rozhodla se, že se poradí se svým rádcem, byť netušila, jak na to bude reagovat. Vyhodila pokéball do vzduchu a sledovala, jak se z bílé záře vynořuje Greninja, černá jako stín, s jazykem kolem krku jakoby šálu. Už už se chystala cosi říct, ovšem sotvaže se pokémon vynořil, cosi se nad ním rozsvítilo.
“Necítím se dobře,” promluvila černá. Hned jsem si vzpomněla na populární film v těchto moderních dobách a rychle zkontrolovala, zda se Greninja nerozpadá - naštěstí tomu tak nebylo. Naopak si všimla něčeho zvláštního, co se objevilo Greninji na čele.
“Měsíc?” zašeptala chovatelka tiše a zadívala se na znaménko. “Není náhodou den?” Po těchto slovech sundala batoh z ramene, aby mohla vytáhnout svého průvodce světem křížem krážem. Prolistovala knížku, našla rejstřík a hledala jakékoliv klíčové slovo, které by jí mohlo pomoci v rozklíčování záhady ležící Greninje na čele.
“Bohužel jsem nic nenašla,” zkonstatovala po chvíli hledání v dokumentech. “Třeba to bude nemoc. Nic jiného mě totiž…”
Zvedla hlavu. Greninja na temnou krajinu pohlížela s němým úžasem, který nedávala příliš najevo. “... nenapadá,” dokončila chovatelka a mimoděk zavřela průvodce.
“Kde to jsme?” zeptala se Greninja a sehnula se k zemi. Zelenovlasá se otočila za zvukem moře - tak velkou vodní plochu ještě nezažila. Pochybovala, že to byla magie, možná se ocitli v nějaké černé díře, avšak logické vysvětlení nedokázala nalézt.
“Jak se dostaneme domů?” padla další otázka. Greninja rychle projela očima okolí a pak přikývla, jakoby nalezla odpověď.
“To nevím. Pokud to chceme zjistit, nejdříve se musíme dozvědět, kde se to vůbec nacházíme.” Její hlas byl tichý a při pohledu na ni mrazilo po zádech, především proto, že její kůže takřka splývala s okolím ostrova.
Přesto dívka jen přikývla a jakmile tak učinila, dal se černý pokémon do pohybu. Lidské kroky samozřejmě následovaly za ní.
Okolí vypadalo vybledlé, jako kdyby kontrastí barvy černé byl jen měsíc samotný. Chovatelka měla mnohokrát pocit, že temno na obloze má nějaký život. Své pocity si však vyložila jen stístěným pocitem, že nikdy nebyla tak zcela v bezpečí.
Sledovala záda Greninji a věděla, že by ji pokémon dokázal ochránit.
“Vítejte na ostrově,” uslyšela za sebou hlas. Dívka se otočila a pro jistotu ještě jednou se ujistila, že Greninja hlas slyšela taky. Samozřejmě, že ano. I černý pokémon se otočil za dětským hlasem.
“Jsem Gothita. Průvodce,” pokračovala. “Chcete provést?” Na první pohled působil pokémon velmi přátelsky. Chovatelka by možná podlehla, ovšem Greninja ji v ostražitosti předběhla.
“Nemáme zájem, děkujeme. Pojďme, River,” promluvil vodní pokémon. Zelenovlasá si vyměnila pohled mezi Gothitou a pak i Greninjou.
“Myslím, že se průvodčí hodí, nemyslíš? Vůbec to tu neznáme, vlastně ani nevíme, jak jsme se tady ocitli. Gothito, ty to tu znáš dobře?” zeptalo se děvče psychického pokémona. Gothita přikývla a seskočila. “Ano!” promluvila, “Vlastně tu máme síň pro hosty. Rádi vás tu přivítáme!”
Chovatelka se na svou partnerku jen usmála. “Nebuď tak napjatá, Greninjo. Vypadá přátelsky, ne každý je nepřítel. Myslím, že bys mohla ostatním důvěřovat,” promluvila.
Greninja si povzdechla a neochotně přikývla. Společně se vydaly za psychickým pokémonem. Gothita je vedla jistě, tudíž bylo pro zelenovlasou snadné uvěřit, že je vede správným směrem, na místo, na které je měla vést. Přestože nebezpečí nebylo vidno, chovatelka cítila nepříjemný pocit - jako kdyby tu byla nevítaným hostem. Nasucho polkla. “Víš jistě, že je to tímto směrem?” přerušila konečně ticho.
Gothita se zastavila a pak otočila hlavu. “Jasně! Je to tudy. Už to místo vidíme, tam,” následně ukázala na vysokou horu z černého kamení.
“Tohle se mi nelíbí,” zašeptala Greninja, když se dali do kroku. Dívka přikývla.
“Přesto však nemáme jinou možnost, jak zjistit, jak se odsud dostat,” vysvětlila situaci.
Greninja jí musela dát za pravdu. Zanedlouho došly na místo. Gothita ukázala na temný otvor ve skále.
“Tady!” zvolal psychický pokémon. Chovatelka se podivila.
“Tady? Kde, tady?”
Pokémon přikývl. “Ano. Tam vevnitř vítáme hosty. Pojďte!” vyzvala je. A tehdy toho měla Greninja dost.
“Tak to počkej,” řekla konečně. V jejím tichém hlase byl znatelně slyšet hněv. “Je to past, že? Žádní návštěvníci.”
Gothita se na společníky otočila a usmála se. “To bude nějaké špatné mínění!”
Greninja zavrtěla hlavou a postavila se patronsky před chovatelku. “Je to past. Byla to past od začátku. Vidíš?” upozornila a ukázala na cestu do jeskyně. “Je tu spoustu stop, některé navršené na sebe. Ovšem, podívej. Všechny stopy vedou dovnitř, ale žádná ven...”
Teprve teď si toho zelenovlasá všimla. Ať je v jeskyni čeká cokoliv, není to rozhodně žádné příjemné přivítání. Byla to cesta do rafinovaně připravené zhouby.
“Takže jste chytřejší, než ti předtím,” usmála se tiše Gothita. Její milá a přátelská tvář se pomalu měnila v její zjevně přirozený. Z očí, kterými na příchozí návštěvníky hleděla, bylo cítit zlo.
“Bojujte!” zvolala se smíchem. “Bojujte o své přežití! Jen silní tu mohou zůstat!”
Greninja vystartovala jako první. Vyskočila do vzduchu a napřáhla se, aby mohla Gothitě dát facku. Ta bleskově uhnula stranou. Z jejích pohybů byla znát jakási zkušenost z boje. Vodní pokémon odskočil, v případě, že by Gothita hodlala využít vzdálenosti mezi nimi na protiútok. To se ovšem nestalo.
Greninje se zatočila hlava. Tlak? Atmosféra na onom místě houstla a vodní pokémon se přestal cítit dobře. Vyskočila opět do vzduchu, ale tělo ji zradilo a facku si dala málem sama. “Použila na tebe zmatení!” zvolala chovatelka a v hlavě šrotovala plán.
Když Greninja klesla k zemi a chystala se opět na nohy, teprve pak přišla Gothita a vrazila jí nepěknou facku.
“Pře-!” Hlas dívce selhal. Nemělo to smysl. Zaťala ruce v pěsti a kousla se do rtu. Co se stalo, že tu byly? Umřou...
Z nenadání Greninja vyskočila a plácla do země. Gothita sice uhnula, ale konečně bylo v její tváři znát i něco jiného. Čirou škodolibost nahradil mírný šok a překvapení.
“Můj psychický efekt přestal fungovat?” zamyslela se tiše. Vyslala další psychickou vlnu zmatení, tentokrát byla ale Greninja rychlejší. Vyslaný vodní puls, který hodila podobně jako bowlingovou kouli, přerušil Gothitino soustředění.
Defenzivní stěna byla narušena. Jelikož Gothitiny útoky zblízka byly slabé, mohla jen uhybat. Jednou či dvakrát se pokusila zasáhnout Greninju svou ručkou, ovšem pokaždé z pohybu ucukla, jako kdyby si uvědomila, že ruka vodního pokémona je značně větší. Jejich hmotnost se také lišila.
Gothita byla rychlejší. Jednou se jí povedlo Greninju zasáhnout neznámým psychickým útokem. Vodní pokémon si dával pozor, aby nepřišel zbytečně moc daleko. Pasivně útočil svým jediným kamenným útokem. Facka totiž na Gothitu neměla žádný efekt.
Frustrace a zoufalství v Gothitiných očích se hromadil. Zjišťovala, že bezedná propast sil mezi nimi se ucelila. Nyní měla dokonce Greninja výhodu.
“Tak dost!” vyjekla až nepřirozeně hlasitě. Chovatelka i její společnice sebou cukly a překvapeně museli vstřebat pár předchozích okamžiků. Gothitě se rozsvítily oči růžovou až červenou září. Kameny kolem ní se rozlétly a začaly jako meteory padat z výšky na Greninju.
Vodní pokémon jeden kámen odstřelila vodním pulsem, dalšímu kusu dala facku tak silnou, že se rozpadl. Jednou kámen schytala, když mířil přímo na zelenovlasou. Lidská dívka se cítila v takové situaci jako přítěž. Naštěstí ji Greninja srazila k zemi na stranu dost rychle na to, aby děvčeti padající kousek nerozbil hlavu.
“Přestala to brát jako zápas. Chce nás prostě zprovoznit ze světa,” zamumlala chovatelka. Greninja zakroutila hlavou.
“To chtěla už od začátku.” Obě si uvědomily, že tohle není jen zápas. Musí spolupracovat, pokud chtějí přežít.
Chovatelka se odvalila stranou a Greninja odskočila. Těsně vedle dívčiny hlavy padl kámen. Psychický pokémon vypadal, že se velmi bavil naší bezmocí. V okamžiku vytáhla chovatelka luk s šípy a odstřelila drobný kus ležící na Greninju. Gothita se podivila nad technikou, ovšem nevzdala se. Místo padajících kamenů teď střílela rovnou na ně.
“Máme jen jeden pokus,” řekly obě jednohlasně. Gothita byla unavená z věčného využívání psychických sil. Její záře v očích slábla, přestože stále svítily. Dívčina na svého pokémona přikývla. Greninja bleskově vyrazila kupředu. Chovatelka vystřelila šíp, aby světelná střela udělala vodnímu pokémonovi cestu. Jeden kamínek se jí podařilo zasáhnout, avšak světlo se odrazilo pryč. Další střela by byla moc pozdě.
Greninja si ovšem poradila sama. Cestou sice smetla obličejem pár kusů, ale běžela dál. Pár z nich odrazila paží, kterou si chránila oči. Chovatelka se až divila, jak je možné, že vidí na cestu.
Vodní pokémon vyskočil. Gothita po něm instinktivně a z defenzivních důvodů střelila kámen. Tehdy musel fungovat jejich narychlo vytvořený plán.
Kus byl skutečně veliký a tak určitě zabralo spoustu psychické energie, aby mohla vzdorovat gravitaci. Kousek kamene letěl přímo na Greninju.
“Teď!”
Greninja silně praštila do kamene, přesně naopak její trajektorii. Kámen začal klesat, jelikož Gothita ho nemohla udržet silou tak dlouho. Psychický obal kolem tvrdého materiálu slábl a těžká věc začala klesat zpět, mířeno přímo na pokémona.
River s tím už předem počítala. Vystartovala z místa. Doufala, že neumře. Srazila Gothitu na stranu, aby nebyla rozdrcena kamenem. V ruce měla již připraven pokébal. Omámenou Gothitu zasáhla kulatým tvarem do těla.
“Přidej se ke mně!”

7 [A] Enwy [A] Enwy | Neděle v 9:11 | Reagovat

[6]: Gothita vztekla zavrčela. "Za to zaplatíš!" křikla. Zmizela v pokéballu, který se chvilku točil a pípal... než se neuklidnil.
Gratuluji, chytila jsi Gothitu!

Greninja padla na zem. V momentě, kdy ses za ní podívala, se svět kolem zatočil. Pokéball ti zůstal v ruce, ovšem černo vystřídalo šero vytvořené korunami stromů. Klečela jsi uprostřed travnaté plochy na cestě z něčeho do něčeho... a celé se to zdálo být jako sen. I po znaku, který pravděpodobně to celé způsobil, nebylo ani stopy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."