Kavárna & Čajovna Anteiku

3. května 2017 v 16:38 | Enwy

Anteiku (あんていく, Anteiku) je malá kavárna a zároveň čajovna, nacházející se v téměř srdci města. Je místem odpočinku i zábavy každého druhé turisty i měšťanských obyvatel. Díky rozmanitému menu a originálních nápojů patří mezi oblíbené destinace a atrakce. Sama kavárna a čajovna je rozdělena na dvě části - na část vnitřní a venkovní. Vnitřní část je hřejivá a příjemná, každý host si zde najde své soukromí a místa je tu dost pro všechny. Venkovní část, neboli malá zahrada, slouží dobře v teplějších letních dnech, kdy by bylo moc dusno na sezení uvnitř.
Pro Anteiku pracuje spoustu zaměstnanců a všichni jsou velmi přátelští, takže kromě báječné atmosféry podnik zaručuje i naprostou vstřícnost obsluhy. Číšníci chodí v tradičník černobílých oblečcích s motýlky, ženské číšnice v roztomile vypadajících šatičkách. Většina zaměstnanců je v mladém věku a jen málokteří z nich jsou skutečně proslule vyučeni. Právě z toho důvodu má Anteiku časté problémy, při kterých potřebují i pomocnou ruku vnějších sil. Nabízí brigády a jednorázové práce, odměnou je samozřejmě nemalá suma, pokud je práce odvedena dobře.

NPC POSTAVY MÍSTA

BILLY CADFAN - Manažer a hlavní vedoucí podniku. Jedná se o postaršího tlouštíka, který se zájmem chodí svůj podnik podpořit i pracovně. Chováním je volnější a bláznivější - všichni však ví, že je to správný vůdce.
CHUBBY - Hlavní šéfkuchař, mistr dezertů a pracovní egoista. Je na Anteiku velmi pyšný a odráží se od toho i jeho chování k zaměstnancům. Nedovolí jim ani jednu malou chybu, která by mohla ohrozit podnik na jméně. Všichni si o něm myslí, že je starý broučoun, ale vězte, že hluboko, hluboko vevnitř... je to taky bručoun.
SURESH - Jeden z číšníků. Má indický původ a jedná se o člověka, který kontroluje všechno občerstvení, než je vydáno hostům. Také dohlíží na práce brigádníků.
KALLA - Číšnice, která stejně jako kolega Suresh dohlíží na práce brigádníků. Má na starost venkovní část Anteiku.

SEZNAM ÚKOLŮ

ČÍSLO: 041
INFORMACE: Vylepši speciální recept na tiramisu dezert. Starý využívá čokoládu, která se již bohužel neprodává.
ODMĚNA: 300 Y (+ Vaření)

ČÍSLO: 042
INFORMACE: Podzim se pomalu blíží a s tím i listy. Je třeba obnovit stroje, kupříkladu sekačku a podobně.
ODMĚNA: 300 Y (+ Zručnost)

ČÍSLO: 043
INFORMACE: V kavárně je známá hudební skupina. Zazpívej si s nimi, aby měli paparazzi co fotit!
ODMĚNA: 300 Y (+ Hudba)

ČÍSLO: 044
INFORMACE: V hrnci je zaseklý Muk. Nějak... ho dostaň ven. A umyj hrnec.
ODMĚNA: 250 Y; možnost přemluvení Muka.

ČÍSLO: 045
INFORMACE: Čepování limonády je rozbité, limonádu nečerpá. Rychle vyřeš tento problém!
ODMĚNA: 200 Y, náhodné TM/HM

ČAJOVNA & KAVÁRNA

Co by to jinak bylo za kavárnu, kdyby v ní byly jen problémy. Můžete sem zajít i z důvodu relaxace a něco si objednat.

Limonáda - 50 Y | Osvěžující, navíc je 10% menší šance, že pokémon onemocní.
Čaj staré mladé babičky - 50 Y | Horký nápoj, který vyčistí tělo i duši. Zmenší šanci na onemocnění o 20%.
Psyduck nápoj - 150 Y | Psyduck nápoj v psyduck hrníčku, který si lze spolu s nápojem koupit. Dodává psy-sílu!
Sprinklotad nápoj - 150 Y | Stejně jako u psyducka, i v tomto případě si lze hrníček spolu s nápojem koupit. Dává odvahu!
Wailmer nápoj - 150 Y | Pro ty, co rádi místo jednolitrovky dvoulitrovku.
Tygří játra.png Kus masa... 100 Y | Pro skutečné gurmány!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (112)
Zobrazit starší komentáře

101 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. dubna 2018 v 15:37 | Reagovat

[100]: Žárovky vyměněny, světla opět fungují. Za odměnu jsi dostala 200 Yenů a TM 39 - Rock Tomb.

102 Amelie Amelie | 26. května 2018 v 20:00 | Reagovat

Úloha č. 036
+ nákup 1x Kus mäsa
---
Amelie mala pôvodne v pláne len prísť do kaviarne, kúpiť mäso pre Magnusa a odísť, no jej plány sa zmenili v momente, keď uvidela tabuľu s ponúkanými brigádami. Čo brigády, ale tie odmeny za ne... Svetlovlasé dievča si bolo vedomé stavu svojej peňaženky a rýchlo sa rozhodlo, že nejakú z tých úloh splní. Nevyzerali ťažko... Po chvíli premýšľania si vybrala tú s pečením torty. Ignorovala Magnusove protesty a sľúbila mu, že bude môcť ochutnať šľahačku a jahody. "To sa ale mäsu nevyrovná!" kričal Magnus na celú kaviareň. Amelie ho chytila a rukami mu sklapla čeľuste. S úsmevom nasledovala čašníčku do kuchyne.
V kuchyni ich privítal kuchár s namosúreným výrazom v tvári. "To je Chubby, majster dezertov," vydýchla Amelie. Kuchár len krátko prikývol. Na hlavách Amelie a Magnusa zrazu pristáli kuchárske čiapky. "Tak fajn, vy dvaja!" veliteľsky zvolal Chubby. "Vašou úlohou je upiecť jahodové tortičky, určenú deťom, čiže žiadne ingrediencie určené dospelým! Ja mám príliš veľa inej práce, ale budem vás kontrolovať, takže žiadne flákanie! Môžete začať!"
"Je to kuchyňa alebo vojenská základňa?" posťažoval si Magnus. Amelie len pokrčila plecami. Stále bola trochu unesená z toho, že je v Chubbyho podniku a dokonca tu môže aj pracovať. Zaumienila si, že do pečenia dá všetko. "Začneme s cestom, Magnus. Buď prosím užitočný a prines mi múku, mlieko, vajíčka, jahody, cukor, vanilku, maslo a prášok na pečenie," poprosila Magnusa jeho trénerka. "Ako si to mám všetko pamätať?" odvetil Magnus, no začal prehľadávať každú skrinku. Kým Totodile snoril po kuchyni,  Amelie si nachystala veľkú misku a mixér.
"Vieš, Magnus, i toto ti môže pomôcť v boji proti Arceusovi. Len si predstav, že by si musel s Arceusom súťažiť v pečení tortičiek," zamrmlala Amelie, keď rozbíjala vajíčka o okraj misky. Magnus sa zamračil. "To je veľmi nepravdepodobné," zavrčal a podal svojej trénerke múku. "Ale predsa len..." dodal ticho pre seba. Amelie sa zdalo, že od tej chvíle sa Magnus snažil o trochu viac. Svoje reptanie ale vôbec neobmedzoval. Amelie dokončila zmes na cesto a nechala ju chvíľu tak. Pustila sa do vyrábania jahodovej polevy.
Magnus jej priniesol ďalšiu misku a dokonca mixér umyl v dreze. Amelie bola trochu prekvapená, až takú ochotu od Magnusa nečakala. Do misky nasypala jahody, pridala mlieko a cukor a urobila z toho ružovkastú zmes. "Magnus, našiel by si niekde plech na muffiny?" spýtala sa Amelie svojho Pokémona. Magnus prikývol a pustil sa do prehľadávania skriniek. Odniekiaľ sa vrátil s veľkým muffinovým plechom.
"Super," pochválila ho Amelie. Plech natrela roztopeným maslom a dala do neho farebné košíčky na muffiny. S naberačkou naliala cesto do malých formičiek v plechu. Magnus našiel inú naberačku a snažil sa svojej trénerke pomáhať, no dopadlo to tak, že väčšinu cesta rozlial na stôl. Amelie to prišlo vtipné a roztomilé zároveň, takže Totodila za nič nekarhala.
Keď boli všetky formičky v plechu plné cesta, Magnus zdvihol plech nad hlavu a preniesol ho až k rúre, ktorú Amelie stihla zapnúť a nechať vyhriať. Totodile šupol plech do rúry a Amelie zavrela dvere. Obaja sledovali, ako sa cesto pečie a postupne sa dvíha. Amelie zaregistrovala, že sa tam objavil Chubby, chvíľu sledoval cesto v rúre a potom s mrmlaním odišiel. Magnus priniesol misku so zvyšnými jahodami a spolu s Amelie si ich pár dali. Po asi dvadsiatich minútach sa tortičky dopiekli a Amelie ich v rukaviciach opatrne vybrala von. Počkala, kým sa ochladia a zatiaľ si prichystala polevu, šľahačku a pár jahôd, ktoré sa vyhli použitiu v poleve aj Magnusovým zubom.
Každú tortičku poliala trochou polevy a nastriekala na ňu kopček šľahačky. Magnus na vrch položil jahodu a tak ozdobil každú tortičku na plechu. Keď bola každá z tortičiek hotová, objavil sa Chubby. Kriticky si prezrel plech, potom prikývol a odniesol ho niekam preč, zrejme detským zákazníkom. "Nie sú tak príšerné, ako by som čakal," prehodil ešte než sa za ním zabuchli dvere kuchyne. Amelie a Magnus takisto vyšli von. Amelie prekvapilo, aký teplotný rozdiel panoval medzi kuchyňou a zbytkom kaviarne. Ocenila mierne ochladenie, Magnus sa v tom úplne vyžíval. Amelie si uvedomila, že pre vodného Pokémona pobyt v teplej kuchyni asi nebol veľmi príjemný. Prišli k pultu, kde si Amelie vypýtala kus mäsa pre Magnusa a položila na pult 100 yenov. Potom už len čakala na Chubbyho, kým sa vráti s jej odmenou.

103 [A] Enwy [A] Enwy | 27. května 2018 v 11:11 | Reagovat

[102]: Práce odvedena dobře. Odměnou ti je 300 Yenů.
Vaření - 2%
Odečteno 100 Yenů za maso.

104 Amelie Amelie | 3. června 2018 v 22:26 | Reagovat

Poslednou zástavkou bola pre Amelie jej známa čajovňa. Kúpila si:
1ks Kus mäsa (100 yenov)
1ks Limonáda (50 yenov)
Vedľa nákupu položila 150 yenov.

105 [A] Drobeček [A] Drobeček | 8. června 2018 v 22:33 | Reagovat

[104]: Odečteno 150 Yenů, přičten nákup.

106 Rory Rory | 31. července 2018 v 13:33 | Reagovat

ČÍSLO: 039
INFORMACE: Ve dveřích je zaseklý Munchlax. Pomoz mu se osvobodit.

„Dobre, Lilith aj Ace trénujú, a my máme chvíľku voľno,“ zazubila som sa na Togepi a zamierila som do kaviarne, s cieľom dať si extra sladkú horúcu čokoládu a kopu donutov, na vyliečenie PTSP z Plasmákov, ktorú som určite mala. Lilith aj Ace ma presviedčali na tréning, no ja osm nebola schopná sa poriadne sústrediť, nie keď mi pred očami stále behali udalosti festivalu. Takže som vošla do kaviarne - teda, pokúsila som sa. Ako som sa nepozerala pod nohy (a Gepi sa pod moje tiež nepozerala), zakopla som o neznámy predmet a strepala som sa na zem skôr, ako som do kaviarne vošla. Prehltla som nadávky, lebo nadávať sa predsa nemá, a namiesto toho som len frustrovane zavrčala, ako som si šúchala odreté koleno. „Gepi? Si vpohode?“ kontrolovala som hneď guličku, ktorá sa pred pádom igelitentne ochránila svojim štítovým útokom. „Jasné!“ zasmiala sa spomínaná a nechala štít zmiznúť.
„P-prepáčte, nechcel som...“ ozvalo sa tichučko, až plačlivo. Keď som zdvihla pohľad, uvidela som vo dverách Munchlaxa, ktorý vyzeral, že má slzy na krajíčku. „Nechcel som vás zhodiť, prepáčte mi to!“ vyzeral, že sa každú chvíľu otočí a s plačom odbehne – tak trochu som to aj čakala. Namiesto toho ale len stál na mieste a odrazu naozaj začal plakať, a poriadne. „Nechcel som, prepáčte!“
Vydesene som na Gepi pozrela a potom som si k Minchlaxovi čupla a pohladkala ho po hlave. „No, noo, to nič... veď sa nič také nestalo, nie? Ja som sa mala v prvom rade pozerať, kam idem...“ upokojovala som ho, kým Munchlax stále ronil slzy. „Sme vporiadku, vidíš?“ priťapkala k nemu Togepi a maličkou tlapičkou ho upokojujúco potľapkala po brušku. „A ty? Nebolí ťa nič?“
Munchlax na chvíľu prestal plakať. „J-ja nevieeeeem! Prepáčte, prepáčte, ja som nechceeel!“ Zhlboka som sa naýchla. „No tak, maličký, predsa sa nič nestalo. Ak ťa niečo bolí, zoberieme ťa k doktorovi, dobre“ – „Ja nechcem ísť k doktoroviiii! Ja chcem ísť domooov!“ rozfňukal sa znovu a Togepi a mňa bezradne pozrela. To už sa za Munchlaxom objavil jeden z čašníkov. „Prepáčte, ale dnes máme zavreté, ako vidíte, Munchax sa zasekol a čakáme na pomoc. Tí ale majú teraz plno, takže prídu najskôr ráno... podnik znovu otvoríme hneď, ako to bude možné...“ vyzeral, že ho problém s Munchlaxom celkom trápi. Ale ja som potrebovala čokoládu a donuty! „A... keby som to skúsila vyriešiť, mohli by ste otvoriť skôr a mohla by som si dať čokoládu?“ Čašník neisto prikývol a ja som sa víťazoslávne zazubila. „Výborne, Lilith, priprav si vlasy a ideme!“ Togepi ma poťahala za nohavicu. „Rory, Lilith tu teraz nie je...“ Zarazila som sa. „Oh... ale stále nás tu je dosť, nie? Tozvládneme!“ zahlásila som odhodlane a znovu som si k Munchlaxovi čupla. „Munchlax, pokúsim sa ti s mojimi pokémonmi pomôcť, dobre? Ale musíš mi sľúbiť, že prestaneš plakať, dobre? A povieš nám, keby ťa niečo bolelo!“ Munchax prestať plakať a aj keď pokračoval v poťahovaní nosom, prikývol.
„Dobre, toto sú Castiel a Nike, pokúsia sa ti pomôcť, dobre?“ Castiel levitoval z vnútornej strany a Nike stála vedľa mňa. „No, odhadujem, že najjednoduchší pôsob by bol vyzerať ho...“ – „Nieee, rezať NIEEE!“ spustil znovu Munchax a ja som na Castiela zazrela. „Fakt ďakujem za takúto pomoc!“ Cas sa len anjelikovsky zazubil. „No, no, Munchy, Castiel len žartoval, nebudeme nič rezať, dobre? Len ťa trošičku potlačíme... chceš nám povedať, ako si sa tu zasekol? Možno ti to pomôže ukľudniť sa!“ Munchlax znovu prestal plakať. „No... Bol som hladný a chcel som sladké, ale mamička mi nechcela nejaké dať... tak so mamičke zobral peniažky a išiel som si kúpiť koláčiky!“ rozžiaril sa. „Ale spapal som ich až moc veľa a mal som ťažké bruško, trošičku ma aj začalo bolieť, tak som chce ísť domov... ale nezmestil som sa do dverí!“ znovu spustil plač.
Castiel sa s lesknúcimi očami pozrel na Nike. „Ak nechcete, aby som ho umlčal násilne, mala by si ho ukľudniť!“ – „He? Ja? Prečo?“ – „Si Meganium. Ukľudňovanie más tak trochu v génoch!“ prevrátil oči. „Tvoje listy by mali vydávať upokojujúcu arómu... ešte sa to musíš naučiť ovládať, vyvinula si sa len nedávno, ale na toto by to stačiť mohlo!“ Nike zmätene zamrkala. „Takže sa k nemu len priblížim?“ Cas stručne prikývol a Nike sa k Munchlaxovi naklonila. Ten na ňu vydene pozeral, no keď ho Nike „objala“, prestal plakať a po chvíli vyzeral úplne vpohode. Nike sa odtiahla a Munchlax na mňa pozrel. „Už ma môžete vytlačiť, som vporiadku!“ Prikývla som. „Dobre. Nike, presunieme ťa dovnútra,“ odvolala som ju a podala pokéball Casovi, ktorý ju vyvolal vovnútri, „a ty budeš tlačiť. Cas, zvládol by si psychicky trochu... rozšíri steny a potom ich vrátiť tak, aby sa nezničili?“ Cas potriasol hlavou. „To asi nie, ale mohol by som upraviť Munchlaxa tak, aby sa dverami zmestil. Vieš, tak trochu mu... zmačknúť tuky. Aby sme ho nemuseli tlačiť a ublížiť mu..“ Zamyslene som si zahryzla do pery. „Bude to bezpečné?“ Cas prikývol. „Určite. Bude to, ako keby zatiahol alebo vypučil brucho, len to bude bez námahy!“ zazubil sa a hneď Munchlaxa obalil ružovkastou žiarou. Vážne to vyzeralo, ako keby vypočul brucho, ale faaakt, poriadne. „Nike, tlač!“ Meganium sa zozadu zaprela, no Munchlax sa len mierne pohol dopredu. „Ešte kúsok...“ Nike doňho narazila trochu hrubšie a tlačila, a my s Gepi sme ho potiahli za ruky...
... a vzápätí Munchlax povolil a všetci sa prepadli na mňa. Čím mi celkom slušne vyrazili dych. Predsalen, ani Meganium ani Munchlax neboli najľahší pokémoni. Castiel našťastie rýchlo zareagoval a svojimi psycho-silami ich odsunul na kraje. „Ufff, vzduuuch!“ zachrapčala som nadšene a začala zhlboka dýchať – cítila som si rebrá, no nebolo to nič, čo by pár donutov nespravilo. Munchlax sa nadšene zdvihol. „Ďakujem, teta! Mamiii!“ rozbehol sa za dievčaťom, ktoré sa pre kaviarňou objavilo. „Munchlax! Kde si bol?“ Munchlax jej objal nohu. „Papať!“ zahlásil hrdo a potom s trénerkou odišli,  bez toho, aby sa nám ďalej venovali. Tomu som bola rada, lebo som nejako nedokázala nájsť vôľu postaviť sa. Hlavne pre boľavé rebrá.
Nike na mňa chvíľu pozerala a potom s Casovou pomocou vytiahla donut. „Dáááš si?“ začal mi ním mávať pred nosom a keď som sa chcela postaviť, mykol ním vyššie. Takto pokračoval, až kým som sa s povzdychom nepostavila. „Nike, už na mňa neskáč. Nikdy. Ani omylom. Nechcem byť hnusná, dievča, ale si ťažkááá!“ oklepala som sa a Nike pokrčila plecami. „Mám ťažké kosti!“ odfrkla a odklusala do kaviarne. „Horúcu čokoládu, prosím!“ – „Hej, uvedomuješ si, aké je teplo aj bez toho?“ – „... tak nám asi stačí aj obyčajná, tabulková!“

107 [A] Enwy [A] Enwy | 1. srpna 2018 v 9:17 | Reagovat

[106]: Práce odvedena dobře. Odměnou ti je 250 Yenů.

108 Enwy Enwy | 7. srpna 2018 v 16:11 | Reagovat

Práce K38 - Nejlepší reklamní kampaní je oslovit zákazníky. Pozvi náhodné lidi na duet!

Město jsme ještě zdaleka neopustili. Jakmile jsem se dozvěděla, že v kavárně pořádají soutěž v karaoke, musela jsem tam zamířit. Důvod byl prostý – nestihla jsem to na festivalu. I přesto, že jsem si zazpívala už v Hudebním domě, zdaleka mi to nepřipadalo dostačující. S Ribombeem na rameni, Eevee na hlavě a Druddigon v náruči jsem rozrazila dveře. „Enwy se dobrovolně hlásí do služby, pane!“ zvolala jsem a zasalutovala. V tu chvíli mi došlo, že tam šéf ještě není a že na mě lidi koukají. „Psst, Enwy, měla by ses někam rychle vypařit,“ zašeptal Ribombee a já přikývla. Přitiskla jsem se na stěnu a doufala, že moje šatičky, pod kterými byly plavky, splynou s hnědým dřevem zdí a opatrně jsem vycouvala až ke známým dveřím. „Umm... slyšela jsem, že potřebujete někoho, kdo bude zpívat karaoke?“ zeptala jsem se a číšník mi to potvrdil. Pokývala jsem hlavou a ukázala na sebe. „Jsem idol na volné noze, tu práci ráda vezmu,“ zazubila jsem se. Abych nedělala ještě větší rámus, poslali mě rovnou do karaoke koutku. Cestou jsem oslovila pár lidí, kteří přislíbili, že přijdou. Těšila jsem, protože jsem netušila, co přijde.
Nikdo v něm nebyl, tudíž jsem si zatím mohla odložit věci a pokémony odložit na sedačky z koženky. Popadla jsem mikrofon a ovladač dala Chibimu. „Neumíš to zapnout? Jsem technofob,“ zasmála jsem se a rozzářila se, když se obrazovka rozsvítila. Objevilo se logo mikrofonu, zjevně logo té společnosti, která přístroj udělala. Hned poté potemněla a objevil se seznam různých písní, seřazených podle abecedy od A do Z. Vykulila jsem oči a pak zoufale zavyla. „Vůbec žádnou neznám,“ zafňukala jsem a sledovala, jak písmenka sjíždějí dolu, jak Chibi scrolloval seznam níže. „PERFECT! Vidím Perfect!“ zahalekala jsem a Chibi zastavil scrollování. Naklikl na nadpis písničky a zazněla pro mě známá hudba. Popadla jsem mikrofon a začala zpívat dle textu, který přeskakoval na displeji. „I found a love foooor me... Darling just dive right in... And follow my lead... Well I found a girl beautiful and sweeeeet!“ zazpívala jsem a pak zamávala rukou. „Tohle nepůjde. Je to moc nízko, můj hlas to nepobere,“ zavrtěla jsem hlavou. Chibi přikývl, že rozumí a opustil tuto písničku. Hledání po ideální písničce pokračovalo. „STOP! Vidím My Heart Will Go On!“ zvolala jsem a začala mikrofonem mávat, jako kdyby to bylo ukazovátko. Aniž bych o tom věděla, Eevee mi vlezla do klína a začala si čistit srst. Znovu se rozezněla hudba. Začala jsem zpívat. Druddigon to zjevně chytilo a tak začala pískat, výskat a vrčet do hudby, což mě trochu mátlo, ovšem nic neměnilo na tom, že v části „Near, far, wherever you are-“ jsem se prudce rozkašlala.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Chibi. Pokývala jsem hlavou. „Neumírám, dobrý. Jen... je to moc vysoko,“ řekla jsem a musela si dát chvilku. „Zdá se, že tu žádnou písničku nenajdeme...“ posmutněla jsem. V tu chvíli do karaoke místnosti nakoukl číšník. „Tak co, jak na tom jste?“ zeptal se. Zvedla jsem palec vzhůru a zazubila se. „Skvěle! Naprosto chápu princip této elektroniky a všechny písničky jsou pro mě ideální!“ zvolala jsem. Chibi vykulil oči a Druddigon začala vydávat zvuk dávení, což měl být vlastně asi smích. „Super. Už tu máme první hosty,“ řekl a já jsem nasucho polkla. V duchu jsem si přála, aby to byl někdo hluchý nebo němý... a žádný idolovský kritik. I když, kdyby to byl idolovský kritik, možná by mě přijal do svého byznysu! Zvědavě jsem nakukovala, kdo přijde.
Naprostým šokem bylo, když se objevila malá holčička. „A-ahoj,“ řekla stydlivě. Jen jsem přikývla. „Zdravím! Vítej v Enwyniném karaoke koutku. Co by sis ráda zazpívala?“ zeptala jsem se. Holčička stále stála a cloumala si lem šatů. Poťapkala jsem na místo vedle sebe. „Pojď se posadit!“ vyzvala jsem ji. Holčička přiběhla a posadila se. Jakmile ji Eevee uviděla, usmála se a začala po ní sápat tlapkou. Dítě vypadalo zmatené. „Hmm... chceš si zazpívat něco dětského? Nebo-“
„Babymetal,“ řekla dívka a ukázala na displej, kde se objevila písnička s žánrem metalu. Vykulila jsem oči. „Tohle? T-tohle chceš zpívat?“ zeptala jsem se. Dívenka přikývla, pokynula Ribombeemu, aby jí to zapnula. Rozezněla se hudba, velmi rázná, přesný opak toho, jak vypadala dívenka. Vzala jsem druhý mikrofon a stěží zvládla začátek. Holčička poznala, že metal není můj styl a tak zbytek dozpívala sama. Momenty její hlas připomínal mužský, nechala se hudbou unést a... byla jsem šokována. Jakmile zazněly poslední tóny, teprve pak jsem mrkla. Dokonce ani Druddigon se nepohnula, ani nevydala žádný zvuk. Pomalu jsem zatleskala a Ribombee se ke mně přidal. „B-bylo to... hezké. Promiň, tuhle písničku jsem neznala, takže,“ řekla jsem opatrně, snad jako kdybych se bála, že mě dívka může zabít. Dávalo by to smysl – jsme v uzavřené místnosti, odkud není cesty ven, místnost je zvukotěsná, aby karaoke zpěváci nerušili návštěvníky venku. Když se ke mně dívka přibližila, instinktivně jsem vyskočila a skryla se za Ribombee. Naštěstí se jen dívka usmála. „Bylo to fajn. Díky, půjdu ven a dám si nějaký dezert,“ usmála se. Byla jsem ráda, především proto, že vypadala spokojeně.
První zákaznice byla za mnou. Hned další v jejích patách. Tentokrát to byla žena středního veku. Posadila se a já bych přísahala, že věkově by to mohla být moje matka. Uklonila jsem se. „Dobrý den,“ usmála jsem se. Žena mi úsměv oplatila. „Ahoj,“ řekla a zakoukala se na displej. Namotala jsem si na prst pramínek vlasů. „Umm... ráda bych vás pozvala na jednu či dvě písničky, máte zájem?“ zeptala jsem se a podala jí mikrofon. Žena souhlasila a tak jsme společně zvolili písničku. „Paper... hearts,“ vyhláskovala jsem. Podle hudby jsem zjistila, že písničku znám. „Remember the way you made me feel. Such young love but something in me knew that it was real... Frozen in my head,“ zazpívala žena první sloku. „Pictures I'm living through for now. Trying to remember all the good times. Our life was cutting through so loud. Memories are playing in my dull mind... I hate this part... paper hearts,“ zazpívala jsem, aniž bych tušila, že pokračování znám. „And I'll hold a piece of yours. Don't think I would just forget about it. Hoping that you won't forget about it...“ V té chvilce ženě selhal hlas a po tváři jí stekla slza, která zmizela, jakmile vykoulela dolů. Chtěla jsem se zeptat, co se děje, ovšem žena pokračovala, tudíž jsem trochu frustrovaně pokračovala, ale o to více se snažila. Poznala jsem, že je písnička pro ní známá a nějakým způsobem důležitá. Klesla hlasem slokou: „Goodbye love. You flew right by love.“ Rozeznala jsem, že již dále nebude pokračovat a odložila mikrofon. Netušila jsem, co říct. „Děkuji za písničku. Měla bych už asi jít,“ řekla na mém místě a vynutila slabý úsměv. Nadechla jsem se. „Víte, pokud vás něco trápí, měla byste to říct. Rozhodně se vám uleví. Pokud to nezvládnete slovy, můžete to někomu zazpívat... pokud jste zvolili správnou osobu, určitě vám porozumí,“ řekla jsem, což byla první slova, která mě napadla. Žena se usmála. „Děkuji, hezký den,“ řekla a odešla. Zakoukala jsem se na pauznutou obrazovku. „I live through pictures as if I was right there by your side. But you'll be good without me and if I could just give it some time... I'll be alright,“ zazpívala jsem a povzdechla si. Hudba je tak složitá, přesto tak nejasná... matoucí.
Místo toho, abych čekala na dalšího člověka, vyšla jsem ven. „Dobrý den! Nechce si se mnou někdo zazpívat duet! Zadarmo!“ zvolala jsem. Pár lidí se divně dívalo, pár dalších se zpívalo. Společně jsem zvládla pár dalších písniček jako Nothing Like Us, s mladíkem, který si písničku dokonce natočil, pak s dítětem Baby Shark, přičemž se připojila i Eevee a Druddigon. Ribombee jako kdyby byl na obchody zvyklý, celou dobu se mile na lidi usmíval a přepínal dle seznamu písničkou, kterou si přáli. Poslední zákazníci byli babička s dědečkem, kteří si dokonce dali svůj vlastní duet a tím pádem mě ani nebylo třeba.
Po této dvojici kavárna Anteiku již zavírala, takže nebylo třeba dalšího zpěvu. Začínala jsem uklízet věci i spící Druddigon, kterou jsem odvolala do pokéballu. Eevee si celou dobu hrála s polštářem. „Dneska to byl dobrý den, Chibi,“ usmála jsem se. „Myslím, že jsem si dokonce vynahradila i to, co jsem nestihla na festivalu,“ zazubila jsem se. I když ten, který to měl slyšet, to ještě pořád neslyšel, pomyslela jsem si. Prudce jsem ale pak zavrtěla hlavou. Až mě uslyší zpívat, bude to z VIP místa na nějakém mém koncertu!

109 River Hope River Hope | 8. srpna 2018 v 11:18 | Reagovat

(Úkol - 037)

Po návštěvě cukrárny dívka zamířila do kavárny. Odhadovala, že Serperior bude mít hlad a jak ho znala, kromě opékaných oran berry by se ničeho dobrovolně nedotkl. Venku bylo hezky, příjemně foukal vítr, který chovatelce rozčechrával vlasy. Až snobsky si je přehazovala za rameno.
Ovšem, sotvaže vstoupila do kavárny, bylo to jako změna podnebí. Uvnitř bylo dusno, zadýcháno a horko. Zákazníci seděli a potili se, číšníci na tom byli, z toho, co viděla, nejhůře, jelikož jejich černobílé obleky nebyly navrženy na pláž, tudíž byly velmi decentní, motýlci až ke krku a dlouhé černé kalhoty.
Hledala volný stůl u okna, ovšem tam žádný volný nebyl. Lidé byli šikovní a chytří, tudíž i jeden člověk si vzal místo u čtyř stolů, aby měl u okénka chladno a vítr. Děvče bylo tedy nuceno vyhledat místo na druhé straně u zdi.
Jakmile se objevil číšník, mile se na něj usmála. “Dobrý den. Ráda bych se zeptala, nefunguje tu větrák či ventilace? Nejsem si jistá, zda bych se cítila pohodlně při jídle v tomto horku. Berte to čistě jako dotaz, nejedná se o stížnost,” otázala se a mezitím si vzala menu, které položila na stůl.
Číšník jí úsměv oplatil. “Naše ventilace se rozbila, slečno. Zatím nemůžeme najít opraváře,” odpověděl. Chovatelka přikývla.
“Rozumím. Kdybyste chtěli, ráda bych se na to podívala, i přestože nejsem zkušený opravář,” navrhla dívka.
Číšník za ukázku nic ztratit nemohl a tudíž svolil. Dovedl děvče až k hlavní ventilační šachtě v kuchyni. Tam chovatelka pozdravila kuchaře a zaměřila se na hlavní problém. Vstup do šachty byl malý, děvče pochybovalo, že by se tam samo vešlo. Tepig vyrostl do Ignite, Serperior by byl na otvor jak široký, tak příliš dlouhý, aby se mu pohodlně plazilo. Greninja byla téměř lidská velikost, tudíž by se tam taktéž nevešla. Miltank a Sigilyph do děr strkat nehodlala, tudíž zbývala Eevee.
Jakmile záře vystřelila z kulatého předmětu, před chovatelkou se zjevilo malé stvoření. Eevee vesele poskočila, rozhlédla se a zvědavýma očima prozkoumávala okolí.
“Jsme v kuchyni Anteiku, kavárny. Ráda bych tě o něco poprosila. Ventilace je rozbitá, ovšem nemám žádnou kameru ani nic podobného, čím bych se tam dovnitř mohla podívat. Jsi dostatečně malinká, mohla bys tam vlézt?” zeptala se chovatelka.
Eevee bez váhání přikývla. Nejdříve jsem si stoupla na židli a odšroubovala ventilační víko. Ujistila jsem se, že uvnitř není žádná nečistota, do které by rozhodně Eevee nepustila. “Můžeme,” pokývala poté, zvedla pokémona na svou ruku a vysadila ho v otvoru.
Eevee se rozhlédla a pak pomalu mizela v hranatém tunelu. Jakmile zahnula za rohem, zmizela z dohledu. Celou šachtou se ozývalo její ťapkání. “Eevee, vidíš něco?”
Chvilku se neozývalo nic. “Ne, zatím ne. V dáli vidím další blokádu, takže se tudy nedostanu,” zněl její hlas v echu ventilace.
Chovatelka jen přikývla a to bylo to jediné, čeho byla schopna. Ticho ji dělalo nervózní a zneklidňovalo ji.
“River?” zazněl opět hlas Eevee z dáli. “Myslím, že tady je problém. Vrtule se netočí.”
Děvče pochopilo, že problém nebude v ničem jiném. “Vrať se ke mně, Eevee,” rozhodla a už slyšela, jak pokémon ťapká zpět.
Dívka se otočila na číšníka. “Pane, vrtule uvnitř se netočí, to proto neproudí dovnitř vzduch. Bohužel nemám vhodné pokémony, které by toto dokázali napravit,” řekla jsem. Číšník se usmál. “Pokud si správně pamatuji, okénko není zašroubované. Stačí, když ho tvá Eevee rozrazí a roztočí vrtuli,” řekl.
Pokývala hlavou a pokynula k pokémonovi. Samička celou dobu bedlivě poslouchala a dávala pozor. Ještě jednou ji dívka vysadila do ventilace a sněžně bílá Eevee zmizela.
“Jsem u vrtule!” zavolala. Její hlas se odrazil od stěn a dolehl až k lidským postavám. “Opatrně sundej okénko, abys nepoškodila vrtuli,” zadávala chovatelka instrukce. Postavila se na špičky a hlavu strčila dovnitř, jen pro případ, že by ji Eevee neslyšela.
Zevnitř se ozvalo šrocení a pak zvuk srážky hliníku s hliníkem. Poznala, že víko je dole. “Teď opatrně roztoč vrtuli. Jakmile se začne hýbat od sebe, uskoč, ať se ti nic nestane. Také dávej pozor na proud vzduchu, který přiletí. Jednoduše hned běž zpátky.” Eevee se neozvala, ale chovatelka cítila, že ji slyšela. Zvuky byly zmatené, nedokázala je popsat, ovšem do tváře jí pak vlétl první studený vánek.
“Eevee, to stačí. Poběž zpátky!” zavolala. Další proud vzduchu byl již silnější. Eevee se objevila z rohu ventilace, děvče vytáhlo hlavu ven z ventilace a pokémon vyskočil, hned za ním chladný vítr. Chovatelka Eevee chytila do náruče a sotvaže jí proletěl studený vánek, naskočila jí husí kůže.
“Dobrá práce, Eevee,” pochválila roztomilou bytost a nechala ji, aby si odpočinula v její náruči.
Vzduch v kuchyni prochladl a kuchaři se přestali potit. Možná to bylo tím, zdáli se být aktivnější než předtím. Děvče ještě vyšlo ven, aby se ujistilo, že u hostů také funguje. Horký vzduch byl vytlačen novým studenějším ven z oken.
“To bychom měli. Děkuji, Eevee,” řekla a pohladila samičku po zádech.
“Není za co! Taky jednou vyrostu a nevejdu se tam,” zasmála se a chovatelka si nedovolila nesouhlasit.

110 [A] Drobeček [A] Drobeček | 8. srpna 2018 v 22:18 | Reagovat

[108]: Práce odvedena dobře, odměnou ti je 300 Yenů.

+2% Hudba

[109]: Práce odvedena dobře, odměnou ti je 300 Yenů.

+1% Zručnost

111 River Hope River Hope | 25. srpna 2018 v 9:16 | Reagovat

(Úkol - 045)

Po týmových bitvách se dívka rozhodla, že si dá se svými pokémony relaxační výlet, aby se jejich cesta netočila stroze jen kolem zápasů, tréninků a jiných silově prospěšných aktivit. Byla chovatelkou a jako takovou byl její hlavní cíl poznat pokémony lépe, stejně tak jako svět, ve kterém se nacházela i vše kolem něj.
Jelikož počasí venkovnímu výletu nepřálo, rozhodla se po náhodném výběru, že by mohla své pokémony vzít na limonádu a zákusek. Život na hotové a “jídlu s sebou”, jak se říkalo, nebyl vůbec zdraví prospěšný.
Vešla do kavárny a tentokrát měla štěstí - našla ideální stůl pro dané množství pokémonů. Vyvolala Miltank, která jí vždy byla milou společnicí, a pak Eevee. Sněhově bílý pokémon chovatelce věnoval příjemný a nevinný úsměv. Další byla na řadě Sigilyph, kterou hodlala s týmem teprve seznámit.
“Bonjour, společnice,” pozdravila jsem. Miltank jen zamávala, Eevee zavolala pozdrav se smíchem zpátky a co jiného by se dalo od vyzrálé Sigilyph jiného čekat, než pozdrav “Ave, Hope.” Zjevně to bylo za jejích časů běžné.
“Jste mé jediné ženské samičky v týmu. Je na čase si dát nějakou ženskou jízdu.” S těmito slovy dívka vzala menu kavárny do rukou a otevřela na náhodné stránce. “Mohu vás na něco pozvat?”
Miltank snad jako jediná uměla číst, proto si objednala první. “Já bych prosím chtěla čaj,” pověděla. Zelenovlasá přikývla, aby potvrdila, že pamatuje. Eevee se zorientovala dle obrázků. “Já bych ráda limonádu, ale ve skleničce, s brčkem,” oznámila a tlapičkou šťouchla na obrázek. “Já si prozatím nic nedám, tato mimozemská jídla mě nelákají, hlavně bez společnosti mých přátel,” rozhodla nakonec psychická vůdkyně klanu. Po těchto slovech River pocítila, že ony nejsou těmi, které nazývá přáteli.
Sotvaže se v dáli vynořila postava číšníka, mířící k nim, dívčina si v hlavě urovnala objednávky. “Prosím?” ozvalo se.
Zvedla hlavu a usmála se. “Prosím čaj a dvě limonády ve skleničce, s brčkem,” objednala a pro jistotu ukázala na obrázek, čistě pro případ, kdyby se nápoj jmenoval jinak.
Číšník si zapsal čaj. “Bohužel limonáda není, porouchal se nám přístroj na limonádu,” oznámil. Chovatelka přikývla. “Eevee, budeš chtít něco jiného?”
Sněžný pokémon se zamyslel. “Tak také jeden čaj.”
Naše objednané pití přišlo velmi rychle. Miltank kopýtky lehce poklepala na hrnek, aby se ujistila, že čaj není příliš horký a usrkla. Jelikož Eevee neměla ruce s prsty, kterými by hrnek mohla zvednout, lízala vodu z vrchu, jako kdyby hrnek byl miska.
“Sigilyph, děje se něco?” zvedlo děvče hlavu, když si všimla, že pokémon srší ostražitostí.
“Za mých časů se tyto chvíle museli střežit. Když jíš nebo spíš, to jsou tvé nejslabší chvíle.” Místo toho, aby se smála nebo vyvracela fakt, že taková doba již není, jen slabě přikývla.
“Nuže, děkuji za stráž, Sigilyph.” Yeny poté po dokončení nechala na stole, jak se dělávalo a chystala se odejít. Cestou minula hlavní pult, kde se také čepovala limonáda.
Slyšela, jak manažer mluví s opravářem. “Co? Že přijedete až za čtrnáct dní? To je moc pozdě! Já to potřebuji teď, rovnou!” Poté se z druhé strany ozvalo něco, co se k chovatelce dolehlo jen jako šumění a mumlání. Po těchto slovech se manažer rozladěně rozloučil a začal kroutit hlavou.
Své pokémony nechala si povídat u vchodu, zatímco přistoupila. “Jsem River Hope, už jsem pro vás jednou či dvakrát pracovala. Mohla bych se podívat i na toto, pokud chcete,” navrhla dívka.
Manažer pokrčil rameny. “Za pokus nic nedám, proč by ne. Pojďte se na to podívat,” řekl. Chovatelka přikývla. Pokémoni poznali, že tu ještě budou muset chvíli zůstat. Miltank všechny zavedla zpět ke stolu, až na Sigilyph, která mířila ke svému člověku.
“Zdá se, že zde mají potíže, Sigilyph. Pokusím se zjistit, zda nemůžu nijak pomoci,” vyslovila. Psychický pokémon tak šlechetná slova zamítnout nemohl. Jak tedy manažer kavárny svolil, dívenka přistoupila k čepování limonády. Vzala čistou skleničku, stále mokrou, která byla položená dnem vzhůru na tácku a přiložila pod kohoutek. Stiskla tlačítko a nic se nestalo, ani kapka.
Nemohla tak zcela vyvodit přesný závěr, ale skleničku odložila. “Jste si jisti, že limonáda nedošla?” zeptala se dívka. Manažer přikývl.
“Doplňovali jsme ji před třemi dny a hned následující den se čepování porouchalo, tudíž by mělo v nádrži stále něco být.” Chovatelka přikývla. “Je možné nahlédnout na trubice? Je možné, že je někde díra či se porouchalo něco v nádrži jako takové - pak by mohla limonáda uniknout dírou,” navrhla.
Manažer ji zavedl do zahradní části, kde se také nacházel vchod do sklepní místnosti. Chovatelka se podívala na kmenovou vůdkyni. “Půjdeš se mnou, prosím?” Sigilyph jen prostě přikývla. Společně se ponořily do hlubin podzemí.
Jako první musela projít skladem na víno a dalšími zásobami, které potřebovaly chlad - tím bylo například maso. Až dveře, na kterých bylo napsáno, že do ní smí jen zaměstnanci, odhalily, že tady bude řízení pro stroje. Vzdáleností by to odpovídalo, vzhledem k tomu, co ušly, by znamenalo, že se nachází přímo pod hlavním výčepním pultem.
Chovatelka otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Bylo tu chladno. Fakt, že se na ni nenalila žádná voda a že nevstoupila se zvukem čvachtání bot, ji utvrdilo v myšlence, že limonáda nikde neuniká.
“Pojďme se podívat blíže,” zašeptala, jelikož to byla dostatečná hlasitost, která stačila k dorozumívání se. Když tedy byly trubice i nádrž v pořádku, bylo na čase zjistit, zda se v nádrži vůbec něco nachází. S větší námahou a pomocí pokémona se chovatelce podařilo úspěšně odšroubovat víko a nahlédla dovnitř. Hned poté následovalo její vyjeknutí.
Velké štěstí, že byla limonáda průhledná. S takovou mohla vidět, jak se pokémon přilepil na stěnu a zalepil svým tělem otvor, kudy procházela limonáda. Dívka zvedla pokédex a namířila ho na přisátou placku.
“Wimpod,” zopakovala po přístroji. Dex opět strčila do kapsy a začala si vyhrnovat rukávy. “Promiň mi to, Wimpode,” řekla. Sáhla dovnitř a lehce do přicucnutého těla šťouchla. Pokémon se uvolnil a dívka ho tak chytila do rukou. Vytáhla ho a požádala Sigilyph, zda by nemohla víko opět zavřít.
Vypadalo to, že problém byl jen v tomto. Pokémona venku pak položila na trávu, aby si mohl jít, kam se mu zachce. Vrátila se do hlavní budovy a tam přešla k pultu.
“Pokémon ucpával čepování. Můžete to zkusit,” řekla. “Také bych doporučila zcela limonádu v nádrži vyměnit a vyčistit trubice i nádrž, jelikož se v ní máchal pokémon.”

112 [A] Enwy [A] Enwy | 26. srpna 2018 v 8:52 | Reagovat

[111]: Práce odvedena dobře. Odměnou ti je 200 Yenů a TM03 - Psyshock.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."