Hudební dům

12. května 2017 v 21:18
Výsledek obrázku pro pokémon music

Magické místo, které připomíná nebe... Vítejte v hudebním domě.
Hudební dům je cetrum kultury ve městě, proto není možné jej minout. Již na dveřích se honosí obrovský nápis Hudební dům. Tento dům slouží jako nahrávací studio, kde si můžete nahrát vlastní písničku, případně koupit nějaká CDéčka s vaší oblíbenou kapelou. Co by to bylo za vyjímečné místo, kdyby něčím nebylo zajimavé, že?
Atmosféra tohoto domu dala některým hudebním nástrojům, které se zde prodávají, magickou sílu. Zkuste a uvidíte!
Výsledek obrázku pro oddělovač png

OBCHOD

HUDEBNÍ NÁSTROJE
Související obrázek Elektrická kytara - 200 Y | Basy jsou slyšet prý až do vedlejšího regionu
Související obrázek Obyčejná kytara - 200 Y | Jemné a něžné tóny, pokud nehrajete jako Avicii

MAGICKÉ FLÉTNY
Azurová flétna (Azure Flute) - 200 Y | Říká se, že to, co vyjde, jsou zvuky moře; +20% šance na chycení vodního pokémona
Eonová flétna (Eon Flute) - 200 Y | Povídá se, že vycházející zvuk slyší Latios i Latias; +25% šance na získání rare itemu
Měsíční flétna (Moon Flute) - 200 Y | Funguje pouze na Měsíčním ostrově; +50% šance na přivábení Lunar pokémona
Sluneční flétna (Sun Flute) - 200 Y | Funguje pouze na Slunečním ostrově; +50% šance na přivábění Solari pokémona
Pokéflétna (Pokéflute) - 100 Y | Její líbezný tón láká pokémony...

NOTY
Luxusní knížka pro notové zápisy - 300 Y | Vejde se do ní 20 zápisů
Malá knížka pro notové zápisy - 250 Y | Vejde se do ní 15 zápisů
Mámin skicák - 200 Y | Vejde se do něj 10 zápisů
Notýsek - 100 Y | Vejde se do něj 5 zápisů

PŘEHRÁVAČE A ELEKTRO
TV, stojící za starou belu - 250 Y | Stále však funguje a navíc... je malá!
MP50-Player - 200 Y | Zní luxusně, ale luxusní není!
Gameboy - 200 Y | Pojďte si zahrát Reálný svět!
Výsledek obrázku pro oddělovač png

NAHRÁT VLASTNÍ PÍSNIČKU

Nahrání písničky Vám zvýší procenta zkušenosti v atributu "Hudba". Ptáte se, k čemu je to dobré? Pokud budete hudební hluchoun, jak asi zahrajete na flétnu? Flétna poté ztrací svůj magický efekt a stává se pouhou obyčejnou. Navíc, svůj hit můžete všude nosit s sebou! Nahrání písničky je zdarma, pokud zrovna nechcete luxusně zabalené CD, případně dárkový koš s CDéčkem vloženém - což je výborný dárek pro blízké. Taková službička stojí pouhých 50 Yenů.
Pokud váš "Hudba" atribut dosáhne 100%, zvládá svou hudbu a flétna má poté plný magický efekt.

1. Název písničky
2. Průběh nahrávání
3. Věnování (není povinné)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kieran Kieran | 25. června 2017 v 18:33 | Reagovat

Óda na Kuromi ( XP )

Do budovy, na ktorej dverách žiaril nápis Hudobný dom, som vtrhol nadšene a plný energie. Turtwig sa držal za mnou a všetko si zvedavo obzeral, no vyzeral tak trochu neisto. Tiež som bol úplne unesený interiérom tejto budovy. Všetko bolo akoby v románskom štýle, v bledých, nevtieravých farbách a na stenách som si všimol vyvesené rôzne hudobné nástroje, z ktorých niektoré som ani nepoznal. Inde boli plagáty Pokémonov, ktorí pózovali či hrali na hudobné nástroje. Zvlášť sa mi páčil obrázok Turtwiga, ktorý sedel pri súprave bubnov. No bol som si istý tým, že môj Turtwig, ktorý mal rád pokoj a bol plachý, by na bubny hrať nechcel. Pokračoval som po chodbe s čiernobielymi kachličkami, ktoré pripomínali klavír a šiel som za slabým cinkaním, ktoré sa ozývalo z jednej z miestností, na ktorej boli otvorené dvere.
S Turtwigom sme vošli do malej kruhovej miestnosti so starožitne vyzerajúcimi oknami, cez ktoré dnu prenikalo jasné slnečné svetlo. V strede miestnosti sedeli dve mladé ženy, z ktorých jedna ticho hrala na husle a ďalšia si pohmkávala nejakú melódiu. Nad ich hlavami lietal malý Fletchling, ktorý občas melodicky začvirikal. Celé to vytváralo pokojnú a uvoľnujúcu atmosféru. Uvoľnil som sa a Turtwig tiež pôsobil menej vyľakane.
"Ahoj," pozdravil som sa s úsmevom. Obe ženy sa trochu strhli a obzreli sa smerom ku mne, pretože boli zrejme tak sústredené na svoju hudbu, že si ma ani nevšimli. Staršia z nich, s dlhými blond vlasmi v cope, sa ku mne otočila s prísnym pohľadom, pod ktorým som sa cítil ako na výsluchu. Na chvíľu zostalo ticho, no potom sa mladšie vyzerajúca žena s úsmevom na tvári rozhodla zachrániť situáciu.
"Asi niečo potrebuješ, však?" spýtala sa ma milo. Ja som opäť nabral sebaistotu.
"Vlastne áno," začal som, "ja a môj Turtwig Taz sme chceli nahrať vlastnú pesničku," zasmial som sa na jej začudovanom pohľade.
"Teda... Nie že by sme chceli byť nejakými superstar spevákmi, my sme si to jednoducho chceli skúsiť a užiť si to," dodám ešte a trochu nervózne si rukou uhladím vlasy. Turtwig zažmurká na tú ženu.
Ona prikývne a znovu sa usmeje. "Samozrejme. Takže, ukážeš mi text piesne, ktorú chceš nahrať?" spýta sa.
Zarazím sa. "T-text? No... My totiž ešte žiaden nemáme," priznám a cítim, ako mi po tvári steká kvapka potu. Turtwig zahanbene skloní hlavu.
"Ale to nevadí, môžem ti s tým textom pomôcť," veselo sa ponúkne tá žena. "Na to tu predsa som!" zvolá hlasom podobným spevu Fletchlinga a už ma vedie k stolu uprostred hlavnej miestnosti. Turtwig kluše za nami a tvári sa trochu znepokojene.
Sadneme si k stolu na pohodlné kreslá čiernej a bielej farby. Žena si zo stola vezme kus papiera tmavomodrej farby a pero.
"Tak fajn, ako by tá pieseň mala vyzerať?" spýta sa ma. Zamyslím sa. Mal by som do toho dať svoje pocity, to čo práve cítim a tiež kus svojho života. Vtedy ma niečo napadne. Mohol by som napísať pieseň o Kuromi.
Trochu sa začervenám a Turtwig sa ma snaží povzbudiť tak, že mi nosom štuchá do nohy.
"C-chcel by som, aby to bolo niečo... Pre kamarátku," poviem rýchlo. Žena pokývne hlavou. "Vlastne ona je takisto trénerka a chcel by som, aby sa to týkalo aj Pokémonov," dodám ešte, viac sebavedomo.
"Tak čo tak začať tak, že..."
Zatiaľ čo sme s ňou preberali text našej piesne, za Turtwigom prileteli Fletchling a dvaja Pokémoni sa pomaly dali do rozhovoru. Fletchling začal Turtwigovi ukazovať rôzne hudobné nástroje a to, ako sa na ne hrá.
Turtwigovi sa najviac páčila flauta, triangel a lesný roh. Keď skúsil zatrúbiť na lesný roh, urobil to tak hlasno, že mi skoro zaľahlo v ušiach.
Po mnohých zmenách a úpravách textu piesne sme ju konečne dostali do podoby, ktorá sa mi zdala ideálna.
"Tak, môžeme začať s nahrávaním?" spýtala sa ma tá žena. Prikývol som, nadišla chvíľa, na ktorú som sa najviac tešil.
Turtwig to začul a ihneď pribehol, trochu nervózne, no i tak sa chvel očakávaním.
Vošli sme do nahrávacieho štúdia a s Turtwigovm sme sa pomaly postavili k mikrofónom. Premkla ma nervozia, no snažil som sa nedať ju najavo, už len kvôli Turtwigovi. Nadýchol som sa a po signále od tej ženy som sa pustil do spevu.
"Charmander's red,
Squirtles are blue,
my heart's Bulba-sore
when I am not with you," začal som, snažiac sa do toho dať všetko. Turtwig sa potom chopil flauty a fúkol do nej. Vznikla jemná melódia, ktorá vyplnila priestor medzi dvoma strofami piesne.
"Tauros uses Stomp,
Magmar breathes fire.
Pokemon is useless,
when it's you I desire," pokračoval som, posmelený predchádzajúcim úspechom.
Fletchling sa tentoraz pridal k Turtwigovej hre na flautu svojím spevom.
"We all come in pairs,
just like Nidoran.
I love you more,
than my Kangashkan," zakončil som tretiu strofu.
Žena, ktorá mi predtým pomáhala s textom sa pridala hrou na triangel.
"I've got eight gym badges,
but what does that mean?
Nidoking's useless,
without Nidoqueen.
You're as cute as an Oddish,
Like the flowers that bloom.
Your love is my Leaf Stone,
Bereft I'm a Gloom," tentoraz sa tá žena ku mne pridala. Pousmial som sa a urobil som v speve malú pauzu, kedy Turtwig hral na flautu a Fletchling spieval. Potom nadišiel čas na poslednú strofu.
"We're one-in-the-same,
just like all Doduo.
To see your smile,
I'd travel the whole Kanto."
S výdychom som vyšiel zo štúdia a spokojne sa tváriaci Turtwig vyšiel za mnou.
"Myslím, že sme to zvládli dobre, však Taz?" spýtal som sa ho a on mi usmiato prikývol. Ešte sme sa rozlúčili s dvoma ženami a odišli sme z Hudobného domu.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 26. června 2017 v 15:38 | Reagovat

[1]: Písničku se povedlo úspěšně nahrát.
Hudba - 5%

3 Ino Ino | 22. července 2017 v 17:34 | Reagovat

Učení hry na kytaru
Kráčela jsem pozvolným krokem městem a přemýšlela... Nad vším možným, co se poslední dobou stalo. Cítila jsem se... Nesvá, až moc. Možná mi v životě něco scházelo, bůhví, co, či kdo. Jako-bych snad viděla malou jiskřičku u vchodu do hudebního domu. "Ehm.." Odkašlala jsem ti tiše. Nevěděla jsem, zda byl můj hlas přímo stvořen ke zpěvu nějakých písniček. Ale co, za jednu návštěvu nic nedám... Stejně jsem se chtěla naučit hrát na nějaký nástroj... Popřípadě si oživit různé mixování, když si tak matně vzpomínám na DJe...
"Umm, dobrý den, můžu se optat jak to tu chodí?" Zeptala jsem se ženy hned u vchodu. Pověděla mi, co mohla a já přikývla. "Joo, dobře, poprosila bych tedy... Notýsek..." Zamumlala jsem a podala jí u pokladny 100 yenů. "Bude nahrávací studio momentálně volné?" Málem jsem zapomněla se zeptat... Ještě bych někomu vlezla do natáčení. "Ještě hodinu tu bude nějaký pán..." Odpověděla mi usměvavě žena a já si povzdechla. Hodina byla moc... "Ale můžete se jít zatím posadit do vedlejších místností..." Navrhla, jako by snad chtěla, abych zůstala. No což, pokývala jsem hlavou, převzala si notes a rozešla se do místnosti, kde bylo několik křesel, stůl a nějaké hudební nástroje. Vypadalo to jako seznamovací místnost, nebo místnost pro tvůrce, kteří chtějí napsat nějaký hit. Posadila jsem se tedy nakonec do křesla a koukala chvíli kolem. Působilo to velice harmonicky... Otevřela jsem notýsek a začala listovat v těch pár stránkách. Vyndala jsem tužku a nakreslila do něj oči, velké, vystínované... Jako malá.. Odložila jsem jej na stůl po chvíli ticha a rozešla se k hudebním nástrojům. Zaujala mě ihned kytara... Zabavila jsem si jí k sobě ještě s nějakou knížkou aneb "Naučte se hrát" a sedla si zpět do křesla. Uchytila jsem krásnou věc, která vydávala božské tóny, avšak bohužel ne u mne a otevřela tenkou knížku na první stránku.
Prvním bodem byla - Motivace.
Tomu jsem se musela podivit, ale dát tomu za pravdu, protože jsem si nepřišla příliš namotivovaná, že bych se chtěla na něco takového naučit...Bylo tam spoustu vět o tom, že je to jak sólový i doprovodný nástroj a že jeho držitel většinou dokáže skvěle vyjádřit své pocity hudbou, kterou produkuje. Ten článek se mi líbil a připadalo mi to, že to může být i docela pravda. Neotálela jsem a položila si tenkou knížku na bok kytary, kterou jsem držela v klíně, kupodivu správně, tak jak se má. To jsem ještě okoukala z obalu té knihy. Také se tam psalo, že je to vhodný nástroj při táborácích a seznamovacích akcích. To jsem souhlasila, naprosto. Pokémoni by určitě ocenili, kdybychom si někdy zazpívali u ohně. Měla jsem si najít prostor, kdy budu sama a rozhodnu se zkusit hrát na kytaru a to bylo právě teď. Dveře zavřené, sama v místnosti a bez špatného pocitu, že blokuji někomu nahrávací studio. Z legrace jsem zkusila zabrnkat pár tónů a ozkoušet zvuk každé struny. Každý zněla odlišně, jejich kombinace zněly dobře i zle, vykouzlilo mi to letmý úsměv na tváři. Bylo tam také, že se na kytaru nenaučíte hned, že to bude chvilku trvat a bude vás to stát úsilí, pevné nervy a tvrdá bříška prstů, ale to jsem samozřejmě věděla. Navíc,byla jsem natolik soutěživý a odhodlaný člověk, že jsem se hodlala naučit základy ještě dnes a pokračovat v tom co nejdéle, než mě odsud vyhodí, protože zavírají. Měla jsem konec konců času dost. Ještě jsem přejela jednou nehtama po strunách a otočila knihu na další stránku.
Tam se nacházel popis samotné kytary. Položila jsem si jí na stehna, takže už neležela na boku a prohlížela si jednotlivé části podle knihy. "Takže tomu s těmi otáčejícími se věcmi se říká hlava, pak ladění, krk a tělo. Pod strunami je zvučný otvor a samotné struny jsou  E, A, D, G, H a E; jsou uchycené kobylkou..." Četla jsem nahlas a prohlížela si vše pečlivě. Asi jsem trochu i chápala, že základ naučení se na nějaký nástroj nebude jen v tom, umět hrát jako samotnou věc, ale i hudební nástroj znát, což jsem naprosto akceptovala. Pak jsem koukla na něco jako pražce a už jsem se začala trochu ztrácet. Přečetla jsem si to tedy ještě jednou a pak si zkusila náhodně stisknout prstem napnutou strunu mezi těmi... Pražci. Docela to bolelo, bylo to těžké, zvláště, když jsem měla opravdu jemná bříška prstů. Koukla jsem na prsty, na kterých byly otlačené malé čáry. Ale co jsem čekala, bude to jako s volejbalem, taky to přebolí i za cenu toho, že budu mít hrubší ruce.
Následoval delší článek o správném držení kytary. Ten byl popravdě docela dlouhý. Jako úplně první tam bylo zvýrazněné, že správné držení ruky není o tom, aby to vypadalo dobře, či abychom si pohodlněji hráli, ale především proto, abychom z toho neměli dlouhodobější následky a aby akordy kapely zněly co nejlépe. Pak tam následoval přesný postup, jak máme kam dát prsty, ruku, palec... No musela jsem si to přečíst asi desetkrát, abych z toho něco pochopila a pak zkusila tak krkolomně otočit ruku, natož prstama stisknout nějakou strunu, která byla tvrdá jak beton. Zamračeně jsem to zkoušela asi patnáct minut, stejně tak jako dávat od sebe co nejdál malíček, abych dosáhla na strunu na druhém konci v jiné části. No co si budeme povídat, na vylití nervů to bylo ideální. No, když jsem nad tím dalších pět minut dumala, spíš to ty nervy přivádělo, ale to k tomu nejspíš patřilo. Po chvíli mě z toho držení a zkoušení mačkat struny začaly bolet ruce. Položila jsem opět kytaru na stehna a protřepala si ruce. Sakra, ty prsty byly fialový... Zamračeně jsem se na ně dívala... Ale ty tóny, které ta kytara vydávala mě vábily mnohem více. Sice nebyly vůbec nějak... Zapadající do sebe a akordy, nedej bože, to jsem ještě vůbec neuměla... Ani jsem snad netušila, co mě ještě bude čekat.
Rozevřela jsem dlaň a hleděla na všechny prsty. V další kapitolce měl každý prst své číslo a podnadpis toho byly "Akordy". Samotné velikánské věci, co ničí prsty. Ukazováček jedna, prostředníček dva, prsteníček tři a malíček čtyři. To bylo to označení. Jako úplně první akord tu bylo písmeno C. Ukazováček na druhé struně, prostředníček na čtvrté a prsteníček na páté. No páni, řeknu vám, že než jsem zvládla prsty uspořádat tak, aby to vůbec šlo, chvíli, co chvíli, docela dlouho mi to trvalo. Nakonec jsem ale stiskla oné pořadí na krku kytary a zkusila druhou rukou brnknout do strun. Sjela jsem ještě párkrát dolů a nahoru a voalá, ono to opravdu nějak znělo! V očích se mi objevily malé jiskry, když jsem zahrála svůj první tón.  následovalo D, to bylo první, druhá a třetí struna a ještě jsem se vlastně podle obrázku musela trefit, kam správně patří. Opět mi trvalo, než jsem prsty položila správně, ale pak jsem zmáčkla struny a opravdu, zazněl rozdílný a velice zvučný tón. Zopakovala jsem si ještě párkrát krkolomné držení Cčka a pak Dčka a nemotorně přehmatávala mezi těmito akordy ve snaze si to zapamatovat. Opravdu velice z toho bolely prsty... To jsem musela uznat a znovu si sama sobě postěžovat. Zkusila jsem si ještě asi pět, či šest akordů, abych si založila základy i pro nějaká jiná písmenka a zkoušela je náhodně měnit. No, mnohdy to znělo opravdu, ale opravdu strašně a ve finále se mi povedlo nejlépe C, D, E, A a matně H, ve kterém byly čtyři prsty, což bylo asi nejtěžší.  Něco jako... G a ten mega dlouhý rozsah, to jsem zatím fakt nedávala. A o nějakých Dmi, či Cmi, Emi na další stránce jsem radši ani nemluvila. Ale nemohlo se mi upřít, že mě ta knížka do hry na kytaru opravdu vtáhla a já měla čím dál víc větší chuť se na tento nástroj naučit hrát. Začala jsem tedy ještě zkoušet to držení akordů a nikým nerušena si v hlavě pobroukávala zvuky, které kytara vydávala.
"Umm, slečno?" Vyrušil mě hlas z mého přemýšlení a soustředění. Otočila jsem se a jako-bych zrudla. Ve dveřích byla žena, které jsem se před tím ptala.
"Nahrávací studio už je hodinu a půl volné, nejspíš jste si nevšimla." Uculila se na mě pobaveně.
"Oh, nene, já, nakonec tam nemám zájem jít. Chtěla jsem se naučit základy hry na kytaru." Zavřela jsem knížku a kytaru šla vrátit na místo. To jsem tu byla opravdu skoro 3 hodiny?
"To je dobrý nápad." Přitakala mile žena a já na ní kývla.
"Mám menší otázku, neměli byste tu nějakou kytaru na prodej?" Zamumlala jsem se zájmem v očích. Žena na mě kývla a ukázala rukou, ať jdu za ní. Pobrala jsem si všechny své věci, narovnala křeslo a následovala jí. Dala mi na výběr a ukázala mi dva druhy kytar. Elektrickou a normální. Neváhala jsem a požádala o tu normální, vždyť s penězi jsem na tom dobře a mohu si to dovolit. "Bude to 200 Yenů prosím." Dodala a já jí předala peníze s převzetím kytary. "Na viděnou, děkuji." Usmála jsem se na ní a zamířila z Hudebního Domu.

//Koupila jsem notýsek - 100 Yenů a normální kytaru - 200 Yenů

4 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. července 2017 v 18:08 | Reagovat

[3]: Odečteno 300 Yenů, kytara a notýsek přidány do inventáře.
Hudba +9%

5 Enwy Enwy | 23. července 2017 v 17:24 | Reagovat

Dlouho jsem tu nebyla, pomyslela jsem si a vešla jsem dovnitř. Vevnitř se to téměř nezměnilo nebo alespoň jak jsem si pamatovala. Nabídka fléten zůstala stejná. Rozhlédla jsem se a přešla k pultu. "Dobrý den," usmála jsem a ukázala na přehrávač. "Prosím ten přehrávač, MP-50 Player a tu Sluneční flétnu," pověděla jsem a vytáhla 400 Yenů, abych zaplatila.

6 [A] Drobeček [A] Drobeček | 23. července 2017 v 17:32 | Reagovat

[5]: Slečna za kasou ti s úsměvem podala žádané předměty a vzala si od tebe 400 Yenů. "Jestli se teprve učíš na flétnu, máme tu i zdarma knížečku pro začátečníky," prohlásila a vnutila ti knížku pro začátečníky ve hraní na flétnu, ať už jsi jím byla, nebo ne.

7 Enwy Enwy | E-mail | Web | 2. září 2017 v 13:09 | Reagovat

1. ENG: Mimikyu Rap
(https://vimeo.com/232143367)
2. Po dlouhé době jsem se rozhodla znovu navštívit známé místo. Nemohla jsem dávat přednost jednomu snu před druhým a přísahala jsem si, že ať se děje co se děje, nikdy se nerozdělím s hudbou. Minulá písnička byla... no, ušla. Proto jsem se rozhodla zjistit, jak moc se můj hlas od té doby změnil. Přeci jen... už to byla chvilka. Plánovala jsem letní písničku, ale kvůli bálu a všemu, co se odehrálo, jsem neměla čas žádnou nahrát. Byl tu podzim a s tím se blížil i Halloween, tak proč ne nějakou další písničku? Zamířila jsem dovnitř a jako minule si mou pozornost získaly flétny. Už však o trochu méně, jelikož jsem jednu měla u sebe. Sluneční flétna, koupila jsem si ji narychlo při minulé návštěvě, abych mohla Chibimu kdykoliv připomenout jeho bývalý domov. "Zdravím!" pozdravila jsem, aby si získala pozornost, když mě žena tentokrát neodtrhla sama. Mile se usmála. "Co byste si přála?" zeptala se mě a já jen ukázala na nahrávací místnost. "Je volná, prosím? Už jsem tam byla, dojdu tam sama, nemusíte mě doprovázet," promluvila jsem vřele s úsměvem. Žena mi úsměv oplatila a přikývla. "Jistě, je volná. Jen do toho. Až budete hotová s nahrávkou, stačí zavolat, hned přispěchám," oznámila, než jsem nekývla a neodešla do studia.
Byl tu větší klid než minule. Vešla jsem do místnosti, odkložila batoh na známé sedačky a vešla dovnitř. Vevnitř byla jediná vysoká židle, kam se mi podařilo jen s námahou vylézt a mikrofon. Bylo příjemné, když se na vás přes okénko nikdo nedíval. Vytáhla jsem sluneční flétnu a začala si ji prohlížet. Její struktura byla na každý dotek jiná nebo se mi to alespoň mohlo zdát. Přiložila jsem ji ke rtům a pokusila se o co nejvíce čistý tón. Ke vší smůle bylo hrát na flétnu úplně něco jiného než na klávesy. S brbláním jsem se pokusila sestavit nějaký notový zápis v hlavě, ale bez úspěchu. "Erhm... co asi říká dnešní horoskop," zamířily moje myšlenky někam jinam. "Nebo vlastně!" výskla jsem nadšeně, když jsem si uvědomila, že ve studiu zcela jistě bude internet. Vytáhla jsem pokédex a začala dělat kvíz. "Který pak jsem pokémon...?" zadumala jsem při vyplňování otázek. Když mi vyšla odpověď, překvapeně jsem zamrkala. "... Pikachu?" zamumlala jsem. Ve spojení s Pikachu jsem si mohla vzpomenout jen na jednoho dalšího pokémona – Mimikyu. Můj mozek se snažil usilovně najít nějakou další spojitost, když se mi rozsvítila žárovka. Seskočila jsem z vysoké židle, málem rozrazila dveře a mířila ven k ženě.
"Paní?" ozvala jsem se. Žena vykoukla zpoza pultu. "Už dohráno?" zeptala se a já zakroutila hlavou. "Ještě jsem nezačala. Mám jeden dotaz, prosím. Co si myslíte o Mimikyu?" zeptala jsem se s děsně naléhavým hlasem. Žena, trochu překvapená mou otázkou, zamrkala. "No... je roztomilý, ale také strašidelný. Podle mě, i když je trochu depresivní, chce jen být kamarád," pověděla. Vděčně jsem přikývla. "Děkuju. Totiž... dělala jsem kvíz a vyšel mi Pikachu, tak jsem si vzpomněla na Mimikyu," vysvětlila jsem, aby si snad nemyslela, že střílím náhodné otázky. Žena zvedla kupu papírů a podala mi je. "Pokud chceš nahrávat, ale nemáš co, půjč si tohle. Jsou to jednoduché melodie," pověděla. Znovu jsem kývla a vytáhla pár papírů. "Doufám, že noty umíš?" ujistila se. "Ano, to zvládám. Ještě jednou děkuji," zazubila jsem se a zase odběhla do studia. Už jsem s jistotou věděla, o čem má další písnička bude. Za pomoci předem napsané melodie jsem složila krátký text, který jsem byla schopna zazpívat. Pak jsem však papír zmuchlala a odhodila stranou.
"Nah, psaní písniček nikdy nebylo těžší," postěžovala jsem si. Pomalé nebo rychlé? Chtěla jsem, aby to byla něco jako strašně návyková melodie. Alespoň by to mohlo zamaskovat můj příšerný zpěv. Neměla jsem ještě dostatečný level na to zpívat bez omezení. Při psaní jsem zakašlala a vyděšeně poslouchala chrchlavý zvuk. Sakra, to mi pomohlo. Kašel. Pokrčila jsem rameny. "Možná to bude znít ještě více na Halloween," uchechtla jsem se směrem k sobě. Sesbírala jsem kousky zdravé mysli a vytvořila logický text za pomoci pokédexu a slov, které mi řekla žena. A pak se už pustila do nahrávání.
První zkouška byla... tragická. Horší clown fiesta jste mohli vidět snad jen schválně v cirkuse. Text, který byl předem už předepsaný, byl na mě moc rychlý. Bylo tam jednoduše příliš hlášek, příliš... všeho. Musela jsem zapojit všechnu sílu, abych odrecitovala a přečetla první sloku. Uvědomila jsem si, že přesně takhle zní rap. Ano! To se ode mně nejméně čeká, tak to udělám! Druhá zkouška byla už lepší, ale s tím textem bych mohla maximálně na zkoušku béčkového divadelního představení, kde by písnička byla zobrazení propadení šílenosti. Při té představě se nešlo normálně pracovat. Pomalu jsem si však zvykla na text, dařilo se mi ho alespoň vyslovit. Byla to chytlavá melodie a o to více chytlavá myšlenka o přátelství, které by zvedlo Mimikyu, druhý opak Pikachu.
Ve finále jsem si ani nevšimla, že žena již zaujala své místo v nahrávací místnosti. Zpívala jsem, jak to jen mé hlasivky dovolovaly. Text mi vycházel přirozeně, jen trochu vztah s mikrofonem nebyl ideální. Byl o mnohem větší než ten, který jsem měla doma a který se ke vší smůle rozbil. Přemýšlela jsem nad tím, jak asi zním a po dokončení, jakmile mi žena dala pokyn, že můžu začít dělat rámus, seskočila jsem ze židle a upalovala k ní. "Mám to, úspěšně," zazubila se a podala mi desku. "Erhm... jak jsem zněla?" zeptala jsem se opatrně. Žena se zamyslela. "Na idola to je ještě daleko," přiznala upřímně a já se jen ušklíbla. "No... chodím sem málo. Ne, že bych chtěla být idol kvůli zpěvu, také popravdě," pokrčila jsem rameny a převzala desku. "Věnování?" zeptala se žena. Zauvažovala jsem a poté přikývla. "Bude to pro všechny Mimikyu-haters! Mimikyu je... zajímavý pokémon. Přeci jen je druhá strana Pikachu," zasmála jsem se. Žena mi podala černou fixu a já podepsala svou desku. "Stále chceš být idol?" zeptala se. Odhodlaně jsem přikývla. "Pokud se mi povede rozšířit myšlenku, že Mimikyu není takový, jak si ho představují, jop, chci být idol," zazubila jsem se. "Vždyť... jsi ho ani neviděla, ne?" zasmála se žena. Trapně jsem se podrbala na zátylku. "Dost jsem o něm slyšela, má epické backstory," pověděla jsem rozzářeně. "A navíc... není poslední dobou moderní zpívat o něčem, o čem nemáte ani páru?" zasmála jsem se.

3. Mimikyu Haters

8 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. září 2017 v 13:49 | Reagovat

[7]: Hudba +7%, úspěšně nahráno.

9 Lukki Lukki | 3. prosince 2017 v 19:49 | Reagovat

Nakupovanie + nahrávanie (Ho Hey - The Lumineers)

Spoločne s Ukulele Pichu a Poppliom vchádzame do hudobného domu. Vo vnútri to páchlo starobou, zrejme tu veľa ľudí nechodí. Za pultom stála staršia pani, ktorá nás hneď uvítala a so záujmom sledovala Pichua. Pichu vyskočil na pult, ukulele si odložil pekne vedľa a hneď obdivoval gitaru. "Dobrý deň, ja a moji "hudobní partneri" by sme si chceli vybrať nejakú gitaru. Akú máte?" "Noo, máme tu len dva typy. Elektrickú a akustickú /obyčajnú/. Na akustickej môžete hrať klasickú hudbu." "Aha, a na elektrickej?" Pichuovi pri pohľade na ňu zajasali očká. "Noo to viete, rock, metal. Všetko. A najlepšie sú na nej sóla, no veď vyskúšajte." Pani mi podala elektrickú gitaru. Oproti ostatným hudobným nástrojom, ktoré tu boli vyzerala čisto a novo, ostatné vyzerali staro a takisto vyzerali, že tu už tuchnú poriadne dlho. Pri gitare bolo aj trsátko, ktoré som zobral a zahral Cé akord. Pichu si podskočil, zobral ukulele a opakoval. Pri tom však vystrelil prúd elektriny, rovno do gitary, a z nej sa ozval o5 hlasný Cé akord. "Heh, myslím že sa mi páči. A čo druhá?" "Áno, hneď vám ju dám." Pani mi podala akustickú gitaru. "Tieto poznám veľmi dobre.." Zahral som začiatok pesničky Ho Hey od Lumineers. Akordy boli Cé, C/F. "Prepáčte, ale dali by sa tu kúpiť nejaké notové papiere?" "Áno, v pohode." Pani mi podala starší, tenší zošit, ktorý tiež tuchol starobou tohoto miesta. "Máte tu aj štúdio, však?" "Presne tak, ak chcete, obsluha štúdia je zadarmo." "Dobre, mám úžasný nápad." Kúpil som elektrickú gitaru za 200 Y a základný notový zápisník za 100 Y. Podal som pani 300 Yenov, pani mi zas podala kúpené veci. Zaviedla nás do štúdia, vysvetlila čo a ako a odišla. "Dobre, tu je nápad. V poslednej dobe mi hrá pesnička od The Lumineers - Ho Hey a viem aj presné akordy ako ju zahrať. Taakže, Popplio, tvojou úlohou bude spievať všetky HO a HEY v pesničke. Budeš teda robiť ozvenu." Popplio vyskočil a tleskol si plutvami. "Jasnačka, spoľahni sa." "No, a ty Pichu budeš so mnou hrať, ty na ukulele /ktoré pomocou Pichuovej elektriky malo zvuk elektrického ukulele/ a ja budem hrať na elektrickej gitare základné akordy. Spievať budeme ja a Popplio. Takže jasné?" "JOP!" jednohlasne vykríkli Popplio a Pichu. Do notesu som naškrtal základné akordy a text.

C                               F/C C
I've been trying to do it right
C                               F/C C
I've been living a lonely life
C                               F/C C
I've been sleeping here instead
C                               F/C Am
I've been sleeping in my bed
Am        G         F/C C    F/C C
sleeping in my bed

C                                   F/C C
So show me family
C                                   F/C C
all the blood that I will bleed
C                                   F/C C
I don't know where I belong
C                                       Am
I don't know where I went wrong
Am               G     F/C   C
But I can write a song.

              Am                  G                   C
I belong with you, you belong with me, you're my sweetheart
              Am                  G              F/C  C
I belong with you, you belong with me, you're my sweet

  F/C C
  F/C C
  F/C C   F/C

/aktuálne akordy ktoré hrám c:/

Začali sme, Popplio hlasito vykríkol HEY! HO!, Pichu si vytiahol ukulele a ja gitaru a začali sme zkladnými akordami C a C/F, ktoré sa prakticky iba opakujú v celej pesničke. Zahrali sme ich tri krát a prešli sme na text. Mojím chrapľákom a Poppliovími krásnymi vokálmi sme spievali text. Pichu do toho pekne vybrnkával na ukulele. Pekne sme to zakončili a ťapli sme si na to. Pesnička totiž vraví o našom spoločnom putovaní, family znamenalo Pichua a Popplia, teraz  pri cestovaní sú totiž mojou rodinou a budem sa im maximálne venovať. Celé sme to nahrávali, na konci Pichu rýchlo vybehol na stolík s gombíkmi a stlačil STOP a SAVE. A mali sme to - naša vlastná nahrávka. Pani sme poďakovali. Celé nám to nešlo na sto percent, boli tam nejaké chyby, akordy neboli presné, ani môj chrapľavý spev nebol práve fascinujúci. Ale snažili sme sa a Popplio, Pichu spolu so mnou dali do toho všetko. Bola to ľahká pieseň, opakovali sa tam iba štyri akordy. Presne ako stvorené na začiatok! Pani nám nahrávku uložila " Hocikedy si ju môžete prísť vypočuť! U nás nahrávky vždy ukladáme. " A tak sme poďakovali a rozlúčili sa ...

10 [A] Drobeček [A] Drobeček | 4. prosince 2017 v 20:35 | Reagovat

[9]: Hudba +4%, úspěšně nahráno. Odečteno 300 Yenů.

11 Rory Rory | 7. prosince 2017 v 16:43 | Reagovat

1. Keep Dreaming
2. Prvýkrát som bola v Hudobnom dome pripravovať oslavu, a dlho som sa tam chcela zase vrátiť. A keď som raz išla okolo, chytilo ma náhle nutkanie vojsť dovnútra... a keď už som tam bola, čo iné ako sa trochu povenovať hudbe, sa dá v hudobnom dome robiť? „Liliiiith! Ideme spievaaať!“ vyhŕkla som spevavo, keď som ju vyvolala z pokéballu, pretože práve bola jediná, s ktorou som si poobedie v nahrávacom štúdiu vedela prestaviť. Lilith sa poobzerala. „Hej... tu sme už raz boli, nie?“ Prikývla som a Lilith sa rozžiarene vrhla k regálom. „Pááááni, to je ale kníh... si si istá, že to nieje knižnica?“ Len som sa uchechtla a potriasla som hlavou. Následne mi v rukách pristála ťažká kniha. Oprela som sa o stenu a začala v nej listovať. „Rory? Verila by si, koľko nôt exituje?“ zamrmlala Lilith po chvíli neveriaco a ja som len pokrčila plecami. „Zhruba základy mám...“ prikývla som.  Lilith sa zazubila. „Tak to ja som na hudbu úplnú odborník! Teda... len na piesne o láske, ale pff, to je skoro to isté! A úplne úžasne mi ide skladanie!“ Len som na ňu neveriaco pozrela a ona sa nervózne ošila. „Dobre... tak možno nie. Ale som si istá, že ak by som to skúsila, išlo by mi to skvelo!“ začala energicky prikyvovať a potom jej pozornosť upútal ďalší regál, tentokrát s hudobnými nástrojmi od výmyslu sveta. „Rory, Rory, že mi kúpiš gitaru? Prosíííííím!“ Len som na ňu temne zazrela. „Ani omylom. Už v živote by som sa nevyspala, plus tu existuje možnosť, že by si tým niekomu švihla, a to riskovať nejdem!“ Lilith vzdychla. „Ach jáááááj! ...a môžem si ju aspoň požičať? Kým sme tu? Chcem si to vyskúšať... a budem hrať ako Avicii!“ Len som nechápavo zamrkala. „Kto je to Avicii?“ Lilith len mykla plecami. „A ja viem? Je to tu napísané...“ ukázala ku gitare.
Vtedy z dverí vedľa mňa vyšli dve dievčatá a zamierili ku pokladni, kde niečo platili. Ja s Lilith sme nakukli dovnútra. Prekvapilo ma, že som pozerala do nahrávacieho štúdia... teda, aspoň som predpokladala, že to je nahrávacie štúdio. Nikdy som v žiadnom nebola, takže som to nevedela posúdiť. Vovnútri sedelo na obrovskej bedni dievča a niečo si brnkalo na gitare. Keď si nás všimla, odložila ju a so zazubením k nám prešla. „Potrebujete pomôcť?“ Len som pokrčila plecami. „No... my tu len tak...“ – „Prišli sme sem nahrať pesničku!“ zahlásila Lilith a ja som sa zakuckala. Ako prosím? „Našla som úplne super text, ale nie je k nemu hudba... aspoň myslím!“ podala dievčaťu papier a ona si ho rýchlo prebehla. „Nieje to zlé... možno by to potrebovalo trochu upraviť, ale so správnou melódiou by to mohlo byť celkom obstojné,“ usmiala sa po chvíli. „Ak chcete, môžem vám s tým pomôcť...“ keď som súhlasne prikývla, vrátila Lilith papier a mávla rukou do miestnosti, „urobte si pohodlie a vyberte si nejaké nástroje, ktoré by ste chceli použiť, ja sa len skočím prezliecť a hneď som späť!“ a vybehla von.  Na čo som sa to ja zase nechala nakecať? Prešla som ku gitare a opatrne prešla prstom po strune. „Heej, neboj sa toho! Neodhryzne ti z nosa... pravdepodobne!“ zazubila sa na mňa Lilith, ktorá akurát fascinovane skúmala bubny. Potom si vzdychla. „Asi by som ich zničila... takže nič,“ potriasla hlavou a potom sa usadila na zem, do tureckého sedu, čo v podaní Incineroar vyzeralo... celkom komicky. Ale takisto vyzerala aj celkom roztomilo.
„Ideme na to?“ ozvalo sa dievča, ktoré sa akurát vrátilo, a sadlo si k Lilith. Zobralo si od nej papier a chvíľu v ňom škrtalo a nakoniec sa víťazoslávne uškrnulo. „Dobre, toto by mohlo byť...“ podala mi papier. Prečítala som text a musela som uznať, že bol naozaj dobrý... a prekvapivo na mňa a celkom sedel. „Máte aspoň nejakú predstavu, akú melódiu by ste tomu chceli dať?“ Zamyslene som sa obzrela a pohľad mi skočil na klavír. Ako malá som sa naň učila hrať, nebola som nejaký extra odborník, ale zhruba základy som mala... a tiež som nikdy nemala rada hranie podľa nôt, oveľa radšej som si melódie vymýšľala, prípadne som skúšala hrať známe pesničky podľa sluchu. Prešla som ku klavíru, znovu som sa zapozerala na text a prsty sa mi automaticky rozbehli po klávesoch. Podarilo sa mi vytvoriť aspoň ako-takú melódiu, no k textu mi moc nesedela. „Moment...“ zamrmlala som a skúsila som to znovu.
„Sometimes I'm lost and feeling unsure
Just wondering what's in my future...“ zdvihla som pohľad k Lilith, ktorá nadšene prikývla. „Skús to rýchlejšie!“ povzbudila ma a ja som sa zarazila. Skúsila som prvú časť zahrať znovu, rýchlejšie, a potom mi prsty automaticky pokračovali v hraní melódie, čo som mala v hlave.
„...Does any one color suit me
I'll create a palette, one, two, three!“
Lilith aj dievča zatlieskali. „Eeeeh... ľudia, normálne sa tlieska až na konci...“ zamrmlala som zmierene a obidve sa zazubili a mykli plecami. Len som prevrátila oči a znovu zahrala to isté, až na posledný verš, kde som trochu zmenila konečnú melódiu
„I wish upon the starry night sky
As shooting stars go flashing on by
But wishes left me on my own
When I was feeling lost and alone...“
„A teraz to sprav úplne že bum! Poriadne to roztoč!“ navrhla nadšene Lilith a ja som na ňu len temne pozrela. „Nie, ešte nie... to až nakoniec! Najlepšie na koniec! Ale mohla by si to začať pomaly rozbiehať... skúsiť to ešte raz?“ navrhlo dievča a ja som prikývla. Znovu som zahrala prvé dve strofy a potom som pokračovala ďalšou strofou.
„Now I see I've always held my own destiny
The person that I've always wanted to be
Has always been there inside of me...“
„Ale teraz už musíš!“ zajasala Lilith a vyskočila na nohy. „Možno... keby si to skúsila začať o tóninu, dve nižšie? Pretože...“ – „Takto to neuspievam viem!“ zazubila som sa a skĺzla som do nižších tónov. Odrazu to znelo o dosť lepšie, ako keby tie slová boli vytvorené presne k tej melódii... a to som tie nižšie tóny väčšinou moc nemusela. Tie vyššie zneli tak zvonivejšie, žiarivejšie. Dievča si znovu zobralo gitaru a keď som to skúšala hrať znovu, pridala sa ku mne. Niekde v polke sa Lilith usadila pri bicích a pridala sa k nám a úprimne musím priznať, že nám to išlo dokonalo. Posledná časť išla úplne jednoducho, ani trochu to neznelo, že sme to išli prvýkrát.
„Believing in the power of dreaming
The power of dreaming
Believe in miracles and what they can bring
The power of dreaming
The power of dreaming
Keep dreaming on and someday your heart will sing  
The smiles and sorrow will bring forth tomorrow
Stick to your dreams and never let go
Thank you
Let us go hand in hand together
Let's keep moving on
Remember to keep dreaming forever...“ nechali sme melódiu doznieť a nastalo na pár seknúnd ticho. To prerušila až Lilith, ktorá sa rozosmiala a my sme sa k nej pridali. „Čo dodať, boli sme úžasní!“ zazubila sa Lilith. „A teraz to musíme nahrať!“ Dievča prikývlo a odložilo gitaru. „To už bude ale čisto na vás, áno? Najskôr poďme spraviť hudbu, potom to naspievaš...“ Zbledla som. Dovtedy som si slová len tak mrmlala a cez hudbu ich skoro ani nebolo počuť... „Eee... Lilith? Nechceš spievať?“ Tá ale len potriasla hlavou. „Ja na to nemám hlas. Strašne hrubý...“ vyhovárala sa a ja som si len vzdychla. „Tak hurá, poďme na hudbu!“ Dievča rýchlo spísalo melódiu do nôt, za čo som ju obdivovala, pretože ja som si tie noty už pomaly ani nepamätala. Potom prebehla do vedľajšej miestnosti, v ktorej bol obrovský ovládací panel a až príliš veľa tlačítok. Nechali sme ju robiť svoju prácu a po chvíli sa k nám s veselým úsmevom otočila. Ukázala na druhú stranu skla, kde stál mikrofón, a ja som len sťažka prehltla. „No... naozaj musím?“ Dievča len myklo plecami. „Už ste si s tým dali toľko práce, naozaj to chceš teraz zahodiť?“ To bolo hnusné psychické vydieranie. A Lilithin prosebný pohľad mi nepomáhal. Ani trochu. S podráždeným povzdychom som si nasadila slúchadlá a prešla som za sklo.
Prvých pár pokusov bolo, povedzme si úprimne, katastrofa. Lilithin výraz sa striedal medzi hororovým zhrozením a neovládateľným smiechom, čo mi tiež nepomáhalo. Nebolo to ani tak ťažké zaspievať, ale slová sami stále plietli, aj keď som ich mala pred sebou, a hlavne som to dosť nestíhala do rytmu melódie. Postupne som sa do toho ale začala dostávať a konečne to začínalo znieť celkom dobre.
Dievča mi nakoniec zagestikulovalo, že už stačilo, a ja som vyšprintovala späť do prvej miestnosti, kde som sa začala na upokojene ládovať donutmi. Po chvíli za mnou vyšla Lilith s rozžiarenými očami. „To bolo super! Možno môžem nabudúce spievať aj ja...“ Len som na ňu zazrela. „A dnes si nemohla? Bolí ma hrdlo!“ posťažovala som sa práve v momente, kedy dievča vyšlo von a do ruky mi vložilo zápisník. „No, je to. Ale treba to zaplatiť... no čo, biznis je biznis! Nerobíme to zadarmo, vieš...“ s povzdychom som vytiahla peňaženku. „Koľko ma to bude stáť?“ Dievča prešlo k pokladni. „No... podľa toho, aký zápisník k tomu chceš...“ Len som mykla plecami. „Dajte mi... ten hrubý. Luxusný, alebo ako sa to volá...“ Dievča sa zazubilo. „Ešte niečo?“ Len som potriasla hlavou. „Asi to bude všetko... ďakujem za pomoc!“
// + kupujem luxusnú knižku pre notové zápisy

12 [A] Drobeček [A] Drobeček | 7. prosince 2017 v 20:39 | Reagovat

[11]: Hudba +10%, odečteno 300 Yenů.

13 Lukki Lukki | 7. prosince 2017 v 21:29 | Reagovat

Rolničky - Alolan version :D

Spoločne s Pichu a Poppliom sme došli do hudobného domu. "Dobrý deň, chceli by sme si dnes nahrať nejakú vianočnú pesničku." povedal som pani, ktorá nás odviedla do štúdia. Znova to tu páchlo starobou, čo však dávalo vianočnej atmosfére krajší efekt. Pichu sa posadil na stoličku, vytiahol si ukulele a uprene pozoroval, čo ideme robiť. "Takže dneska si zahráme niečo vianočné." "Ehh.. človek. Vianočné? Čo to znamená?" spýtal sa Pichu. Popplio tiež mikol hlavou. "Noo. Vianoce sú sviatok kedy .." hmm. Čo sú to vlastne  Vianoce? Ako by som ich definoval. Ako by som im ich vysvetlil? "Noo. Oslavujeme narodenie Arceusa /wtf/. Arceusovi pri jeho znovuzrodení dali traja legendárni pokémoni tri itemy - Adamant, Griseous a Lustrous Orb. Na znak ich darov, Delibird každé Vianoce prináša ostatným pokémonom a ľudom darčeky. Tak ako to urobili Dialgia, Giratina a Palkia." "Uaaau. Palkia? O tej som kedysi počul." Povedal malý Pichu, ktorý si od údivu zakrýval ústa. "Hmm, to znie ako fajn sviatok." Zatľapká si plutvami Popplio. "Takže, dnes si zahráme nejakú vianočnú pesničku. Napríklad Rolničky - Jingle Bells!" Text som si však musel pozmeniť, sme predsa v Alole.

Rolničky, rolničky, ktože vám dál hlas?
Arceus najvyšší, a či Delibird. Hey!
Rolničky, rolničky, prinášajú smiech,
Poppliove bubliny mrazia sa na sneh.

Hurá, Pichu hrá, ukulele znie,
Magikarp sa vynorí, tak ho poďme zjesť.
Delibird aj Sawsbuck, použili Fly,
prinášajú darčeky a letia rovno k nám. Heey!

Rolničky, rolničky, ktože vám dál hlas?
Arceus najvyšší, a či Delibird. Hey!
Rolničky, rolničky, prinášajú smiech,
Poppliove bubliny mrazia sa na sneh.

Napísal som text na papier, podal som ho Poppliovi. "Budeš nám robiť vokály, budeš robiť taký ten doprovod vzadu. Pichu, ty budeš striedať iba tri jednoduché akordy - F,C,D a G. Ja budem na elektrickej gitare opakovať. A Pichu, budeš aj spievať, dobre?" Pichu si dal labku na čelo ako rozkaz. Preštudoval si akordy. Ja som si brnkal iba základné tóny ku čomu som spieval. "A Popplio, asi budeš spievať celé, nemusíš len vokály. Bude to omnoho krajšie keď to budete spievať vy dvaja, dobre?" "Jo!" potešil sa Popplio, nemyslím si že by som ho mal držať v úzadí s vokálmi. "Takže štart!" zapol som tlačítko na nahrávanie. Zabrnkal som základné tóny a Pichu začal hrať na ukulele. Dali sme si úvod a začali sme. Ukulele v tomto podaní znelo krásne, síce raz za čas Pichovi ušiel nejaký ten blesk. Popplio si spev užíval, v spievaní sa naozaj našiel. Dohrali sme, klikol som stop. "Super! Už nám to ide. Skúsme si to ešte raz." Pichu spieval trošku škrekľavo /pre porovnanie rovnako ako čipmankovia/. Popplio sa však tónmi prispôsobil Pichuovi ale nebolo to úplne ono. "Okej, myslím že to môže byť. Možno z toho bude vianočný, hit, čo viete.." "Heh, človek, mal by som si tam dať ešte nejaké sólo." "No, ak chceš, možme to tam ešte vkonbinovať. Pred druhým refrénom, ok?" "Jou!" A tak sme to odohrali ešte raz, kde si Pichu užil sólo a spev Popplia aj Pichua bol o niečo lepší, Popplio je však rodený spevák. "Okej, už je to v pohode?" "Jop! Ale vlastne mne sa nechce spievať. Skúsme to bezo mňa." Well, Pichu nevie použiť poriadne Sing, v čom má vlastne pravdu, pretože škrekľavý Pichuov spev a vysoké tóny Popplia nejde len tak skonbinovať, aj ked sme sa snažili. Takže Pichu mal svoje sólo a Popplio to celé zaspieval v poriadnych výškach. Ukulele tomu dalo krásny efekt, ja som zabrnkal niečo iba na začiatk ua na konci a bolo to hotové, finálna verzia bola na svete. "Okej, už sme spokojní?" "jop!" súhlasil aj Pichu, aj Popplio. Poďakovali sme pani, a odišli sme. Dnešné nahrávanie skončilo.

14 [A] Enwy [A] Enwy | 8. prosince 2017 v 14:37 | Reagovat

[13]: Nahrání bylo úspěšné.
Hudba - 8% (+100% akce)

15 Nox Nox | 11. února 2018 v 15:06 | Reagovat

1. Nahrávanie (A Demon's Fate - piano cover) + nákup: 1x Pokéflauta a 1x Notýsek
2. S radosťou a očakávaním, ktoré mu skoro až nepristali, vbehol Nox do hudobného domu. Po prekročení prahu ale zvoľnil svoje tempo, aby sa mohol v kľude poobzerať po všetkom, čo sa v miestnosti nachádzalo. Vystavené gitary, flauty rôznych druhov, nejaká elektronika a police plné notesov. Ľutoval, že nevie hrať na gitaru alebo flautu, pretože sa mu zdali naozaj nádherné. Od mladého dievčaťa, ktoré tu pracovalo sa dozvedel, že flauty majú schopnosť privábiť a upokojiť Pokémonov a zvýšiť šancu na nález vzácností. Zadíval sa na jednu z fláut, obyčajný drevený kúsok s červenobielou ozdobou podobnou Pokéballu. „Vzal by som si túto, prosím,“ slušne sa usmial na predavačku, potom si prevzal flautu v krabičke a vložil si ju do batoha. „A tiež by som poprosil o jeden notes, ten najmenší, ak by to nevadilo,“ obrátil sa ešte na to dievča a keď mu ona podala notes, Nox vybral zo svojej peňaženky 200 yenov a položil ich na pult. Lúčiť sa s peniazmi mu nepadlo veľmi zaťažko, šlo predsa o hudbu.
„Máte tu niekde klavír, alebo aspoň keyboard? Ja a moja Popplio by sme chceli nahrať nejakú pieseň, a s klavírom si zo všetkých nástrojov rozumiem najlepšie,“ zasmial sa. Dievča z obsluhy ho viedlo niekoľkými chodbami, potom sa ocitli v stredne veľkej miestnosti, takmer prázdnej, ktorej dominoval nádherný klavír v jej strede. Nox vydýchol v úžase. Poďakoval obsluhe, ktorá mu zaželala príjemne strávený čas a potom odišla za svojimi ďalšími povinnosťami. Nox vytiahol spoza opaska Pokéball s Popplio a vyvolal ju. Jej úžas sa asi rovnal tomu jeho. Je super mať Pokémona, s ktorým zdieľate aspoň jeden svoj koníček. „Tak Azurri, myslím, že je čas sa pokúsiť nahrať našu prvú pieseň. Spievať budeš, samozrejme, ty, a ja budem hrať v pozadí na klavír. Čo myslíš?“ Popplio nadšene vyskočila a zatlieskala plutvami. „Najprv ale budeme musieť vymyslieť text. Našťastie, z domu som si zobral niekoľko svojich starších básní napísaných na papieri, takže z toho by sme niečo stvoriť mohli, ak budeme spolupracovať,“ vysvetlil čiernovlasý, zložil si z chrbta batoh a chvíľu sa v ňom prehraboval, potom konečne našiel papiere s vlastným rukopisom, zopnuté spinkou. Popplio sa nad ne zvedavo naklonilo a snažila sa niečo prečítať, no veľmi sa jej to nedarilo. Nox vzal jeden z papierov a začal nahlas čítať: „Angels have faith
I don't want to be a part of his sin
I don't want to get lost in his world
I'm not playing this game.“ Zamyslel sa. „Dalo by sa to použiť, čo myslíš, Azurri? Mohli by sme zložiť pesničku o... Anjeloch a démonoch,“ rozhodol sa a Azurri po krátkej odmlke prikývla. Nox siahol po svojom novom notese a začal si zapisovať text a akordy, a keďže Popplio všetko sledovala z jeho pleca, snažil sa písať čo najčistejším písmom. Niekoľkokrát isté časti úplne prepísali alebo opravili, či prehodili poradie a asi po pol hodine bola hotová pieseň, ktorá sa páčila im obom.
„Dobre, mali by sme sa rozcvičiť,“ riekol čiernovlasý a prešiel ku klavíru. Sadol si na malú lavičku stojacu pred klavírom a už sa chystal vyskúšať, ako sa mu na tom majstrovskom nástroji bude hrať, ale za ním sa ozvala Popplio. Otočil sa s prekvapeným výrazom, a uvedomil si, že Popplio asi bude tiež potrebovať nejaké miesto na sedenie. Plus, keby spievala zo zeme, jej hlas by sa nerozniesol celou miestnosťou. Nox z rohu izby priniesol drevenú trojnožku s poduškou na vrchu a vyložil Popplio hore. Potom sa otočil naspäť ku klavíru, posadil sa a prešiel prstom postupne po všetkých klávesách. Skúsil zahrať krátku melódiu, aby sa presvedčil, že všetko naozaj funguje tak, ako má. Za ním si Azurri prečisťovala hlas a skúšala spev v rôznych výškach. Nox si pamätal, že v hudobnom dome v jeho rodnom meste, kde sa ako malý učil hrať na klavír, počul skúšať jednu speváčku a tak trochu to na ňom zanechalo ujmu. Speváčkin hlas, keď cvičila, sa ani trochu nepodobal jej hlasu na scéne. Ale Azurrin hlas sa mu dosť páčil. Mal dokonca pocit, že hlasy Pokémonov sú krajšie ako tie ľudské. Po niekoľkých minútach cvičenia boli Popplio i Nox pripravený začať nahrávať. Nox začal hrať prvé akordy a keď tie odozneli, izbou sa rozniesol prenikavý hlas Popplio.
„you'll burn this time
Seeing the violence
It's feeding my mind
No one is saving you
How can you find
A heaven in this hell?

Leave it behind
Hearing your silence
It screams our goodbye
Cannot believe it's an eye for an eye
Life is gone to waste.“

Nox sa snažil upriamiť svoje sústredenie len a len na hru na klavíri, no musel sa občas pozastaviť nad tým, ako dobre to Azurri šlo. Na začiatočníčku bola dosť dobrá a naozaj by ho neprekvapilo, keby to raz dotiahla na úroveň Envious. Na chvíľu ho vnútri zasiahli pochybnosti - zvládol by byť trénerom Pokémonovej superstar? Ale zahnal svoje obavy a pokračoval v hre. Blížil sa refrén. Nox sa snažil vložiť do svojej hry úplne všetko, aby sa neskôr nemusel hanbiť, keď svoju nahrávku niekde zapne.
„Angels have faith
I don't want to be a part of his sin
I don't want to get lost in his world
I'm not playing this game

When the shadows remain in the light of day
On the wings of darkness he'll retaliate
He'll be falling from grace
Till the end of all his days.“

Azurri sa takisto snažila do svojho spevu vložiť všetky svoje pocity a sny. Pieseň sa pomaly blížila ku svojmu koncu. Na jednej strane to bolo Noxovi trochu ľúto, pretože to znamenalo, že všetko vytrženie a príjemné pocity sa skončia, ale zase už bol trochu unavený. Aj týchto krátkych päť minút hrania ho dokázalo mierne vyčerpať, z duševnej i telesnej stránky.
„From the ashes of hate
It's a cruel demon's fate
On the wings of darkness
He's returned to stay
There will be no escape
Cause he's fallen far from grace.“

Azurri zakončila pieseň poklonou s úsmevom na tvári. Nox zahral posledné tóny a sám sklonil hlavu, akoby ďakoval neviditeľnému publiku za neexistujúci aplauz. Vydýchal sa a otočil sa na Popplio. „Bola si skvelá, Azurri,“ žmurkol na ňu. Popplio veselo zatlieskala a ukázala na Noxa. Asi tým myslela, že sa jej tiež páčilo jeho hranie. Čiernovlasý sa začervenal. Stála si nezvykol na chválu, i keď bola vcelku príjemná. „Neviem ako ty, ale som trochu unavený. Čo povieš na menšie občerstvenie? Viem o niekoľkých kaviarňach tu v meste,“ navrhol Nox. Azurri nadšene poskočila a zvýskla. Nox sa usmial, odvolal ju do Pokéballu, aby si oddýchla a vrátil sa cez chodbu naspäť do hlavnej miestnosti hudobného domu. Vyzdvihol si svoju nahrávku a pripomenul si, že nabudúce, keď sa sem vráti, musí si kúpiť prehrávač MP50. Ale dnes už minul dosť yenov. Vyšiel z hudobného domu na ulicu a vydal sa smerom k najbližšej kaviarni.

16 [A] Drobeček [A] Drobeček | 14. února 2018 v 17:02 | Reagovat

[15]: Nahrávání bylo úspěšné. Předměty nakoupeny, odečteno 200 Yenů.

Hudba +5%

17 Enwy Enwy | 21. července 2018 v 13:22 | Reagovat

- Tento děj se odehrává před letním festivalem -

Procvičování zpěvu a hry na flétnu
(Účastní se: Charizard, Ribombee, Gardevoir, Starly)

"Je léto! Poslouchej, Garlane, je léto!" rozkřikla jsem se na celé kolo. "Víš, co to znamená?" zeptala jsem se svého draka. Oba dva jsme šli bok po boku na chodníku, div se tam ještě vešel někdo další, kdo procházel na druhou stranu. Sluníčko svítilo a konečně jsem pocítila hřejivé sluneční paprsky.
"Holky v plavkách!" nadchl se Charizard a vyfoukl obláček páry. Pokývala jsem uznale hlavou.
"Jop, to taky. Víš ale, co ještě? Pláže, sluníčko... idolové mají tůry," vydechla jsem rezignovaně a Charizardovi se rozsvítily oči a mně došla ta souvislost ve stejnou chvíli. "Letní festival!" vyjekli jsme oba dva najednou.
"To znamená přeci holky v roztomilých oblecích, spoustu jídla a soutěžení!" Vypálil do vzduchu sloupec ohně a lidi v autě se podivili, kdo do města vypustil takového barbara. Zmateně jsem zamrkala a poťukala drakovi na paži. "Garlane, tys na nějakém festivalu už byl?" zeptala jsem se se zájmem. Nepamatovala jsem si totiž, že bych Garlana v jakékoliv evoluci někam brala. Charizard pokýval hlavou.
"Jo, byl. Nebyl to ale sezónní festival – byl to festival stejků," zodpovídal se Garlan. "Bylo to hodně hodně dávno, vlastně si už ani nepamatuji, kolik kilogramů jsem tam tehdy snědl. Určitě bych teď snědl víc," zasmál se z hrdla. Náhle však strnul a pohlédl vzhůru. "Enwy, proč jdeme sem?" zeptal se.
Šibalsky jsem se ušklíbla a popadla draka za obří hnátu. "Prý tam bude i hudební bar, tak si musíme nacvičit karaoke, ať tam neskončíme jako trapáci," zakecávala jsem svůj účel vlézt do Hudebního domu a kempit tam, dokud nepřijde čas na trajekt do Iruky. Charizard neměl moc možností a tak musel chtě nechtě vstoupit dovnitř.
"Dobrý den! Půjčím si jedno studio," usmála jsem se a přijala klíčky. Utíkala jsem směrem k mé místnosti a moje boty klapaly o zem. Vešla jsem do pokoje, nasoukala draka dovnitř a zavřela za sebou. Objal mě příjemný chlad a nevydýchaný, lehce zatuhlý vzduch. Odložila jsem batoh na židli a posadila se ke stolu. Charizard jen odsunul nábytek a posadil se na zem.
"Tak? Jaký je tvůj skutečný záměr?" zeptal se drak. Otevřela jsem batoh a vytáhla Starly, která byla uložená tak pečlivě, že i přes běh se v polootevřeném batohu nevyděsila. Jakmile však spatřila Garlana, hned strnula jako socha, takže jsem jí na stůl pomalu pokládala jako živou sochu.
"Tohle je Starly, právě se vylíhla," usmála jsem se. Věděla jsem, že Starly poslouchá. "Starly, tohle je Garlan, můj první pokémon. Moc rád tě poznává," řekla jsem za svého draka. Starly jen mrkla, trhla hlavou, aby se podívala na toho, koho představuje a zase se stala kamennou.
"Už mi vyzradíš, co tu děláme?" zeptal se Charizard. V místnosti už jsem neměla kudy vycouvat a tak jsem s pravdou musela jít ven. Lehce jsem si povzdechla a uložila zabalenou Starly na vysokou židli, aby viděla do studia.
"Já ti to už říkala. Jdeme cvičit karaoke. Alespoň jednu písničku," usmála jsem se. Pokud se na festivalu objeví On, nechtěla jsem se ztrapnit za žádnou cenu. Charizard pokýval hlavou. "Dobrá a co tu dělám já? Viděla jsi mě snad někdy zpívat," zasmál se. Vyšpulila jsem rty a vytáhla MP-50 přehrávač, který jsem kabely začala připojovat k reproduktorům.
"Ne. Můžeš mě alespoň vyslyšet. Budu potřebovat i diváky," řekla jsem a koukla na Starly. "Viď, Starly?" Samozřejmě, žádná odpověď.
Vytáhla jsem dva pokébally a vyhodila je do vzduchu. "Senpai, Ravieli, let's shine!" vykřikla se. Přede mnou se ze světla zformovala známá vysoká postava Gardevoira a jakmile se ozvalo potiché a pravidelné třepotání křídel, poznala jsem Chibiho.
"Kouči!" výskla jsem zvesela a Ribombee se pousmál. "Hoi, Enwy," řekl milým hlasem. Poťukala jsem si na rameno. Ribombee poznal, že je na čase, aby zaujal své místo a se smíchem přiletěl blíž. "Enwy bude zpívat?" zeptal se zvesela a zahoupal nohama, sotva se posadil. Zakroutila jsem hlavou.
"Ne-e, jen procvičovat. Víte, zítra už bude letní festival. Bude tam festival, tak je třeba si trochu procvičit hlasivky," ušklíbla jsem se. Všichni pokývali s výrazem jo-ták!
"No? Tak se do toho dej," pokynul Charizard. Automaticky na povel se všichni sesedli u jednoho stolu a zabodli do mě pohled. Přirozeně jsem znervózněla.
"Víte... asi nejdřív zkusím své flétny. Pokoušela jsem se na nich hrát nějakou melodii a bylo to jednodušší, než jsem si myslela," uznala jsem a zalovila v batohu pro dvě flétny. "Modrá flétna, kterou jsem vydobila z nějaké trenérky na ulici," zasmála jsem se. "Tak poslouchejte," řekla jsem a odložila sluneční flétnu na stůl.
Přiložila jsem flétnu ke rtům a místností se rozezněla líbezná hudba modré flétny. Byla naprosto obyčejná a tóny to samé, tudíž jsem se musela vynasnažit, abych skutečně trefila správné tóny. Nakonec jsem se nechala trochu unést.
"Enwy...?" zvedl Gardevoir váhavě ruku, ale já do toho byla příliš zažitá, než abych si zvednuté ruky všimla. "Nemyslím si, že by měly malé holky hrát... takhle (https://www.youtube.com/watch?v=DUO2uPtGiy0), jak hraješ ty," řekl. Svou písničku jsem samozřejmě dohrála a pak pyšně pozvedla flétnu do vzduchu jako meč.
"Tak? Jaké to bylo?" zeptala jsem se, až mi zářily oči nadšením. V místnosti se ozvalo mrazivé ticho. Až nakonec Ribombee zatleskal. "Hezké. Jen... takhle asi flétna znít nemá," zasmál se nejistě.
"Správně, jak říká Chibi. Můžeš to zkusit znovu," pobídl mě Charizard. Okamžitě jsem znervózněla. Měla jsem pocit, že vlastně ani nevím, jak flétna zní. Pokývala jsem a pak přiložila flétnu k ústům. Vydechla jsem vzduch, ale příliš pomalu a tak zazněl další odstrašující případ hry na flétnu (https://www.youtube.com/watch?v=xbG6yUA6YbM).
V místnosti bylo po dvou fouknutích opět ticho. "No," odkašlal si Raviel a ruce složil do střížky jako porota. "Myslím, že ta Modrá flétna ti nesedí. Zkus tu druhou. Co si pamatuji, šlo ti to o mnoho lépe," poradil. Nasucho jsem polkla a natáhla se pro Sluneční flétnu.
"Jste si jistí? Určitě to dopadne tak, jako předtím," zaváhala jsem. Ribombee přiletěl blíž. "Neboj. Je to přeci Sluneční flétna, ne? Jen si vzpomeň na to, jaké to bylo na Ostrově Sun. Koukej, budu tvůj dirigent," usmál se mile. S takovou podporou jsem to zkusit musela.
Jakmile se rozezněly první tóny (https://www.youtube.com/watch?v=jW_AuF6dQYY), všechny to překvapilo. Dokonce i Starly, která seděla na vysoké židli se zachvěla. Ribombee strnul a přestal mávat rukama. Byla jsem zcela v jiném vesmíru – před sebou jsem viděla jen louku plnou květů, slyšela šumění lesa a vodopádu.
"Enwy! Jsi připravena!" zvolal Charizard nadšeně a Gardevoir pokýval hlavou. "Můžeme se teď vrhnout na to karaoke?" zeptal se. Ribombee se probudil a zamáchal rukama. "Umm, radši ne. Já se v hudbě nevyznám," zasmál se nervózně a nejradši by se někde schoval.
"Tak... jdeme na karaoke!" zvolala jsem. Našla jsem monitor, reproduktory i mikrofony pro dva a u toho rozbila piknikovou párty v budově. Vytáhla jsem snad všechno jídlo, které jsem měla. "Dejte se do jídla. Něco z toho je už pěkně staré," zasmála jsem se a nenápadně se podívala na sendviče.
"Takže? Kdo zpívá jako první?" zeptala jsem se. A najednou se žádné ruce nezvedly. Povzdechla jsem si a zavřela oči. "Budeš zpívat... ty!" řekla jsem a ukázala na Raviela. Překvapeně zamrkal. "A taky... ty!" Hle! Padl Charizard!
"Proč jsem vždycky s ním? To je trapas," povzdechl si Garlan a Raviel jen pokrčil rameny. "Asi osud," řekl Gardevoir a podal mu mikrofon.
"Zcela náhodně teda zvolím písničku," řekla jsem a zcela, říkám vám, zcela, náhodně vybrala písničku. "A bude to Titanic theme – My heart will go on!" zvolala jsem a s šibalským úsměvem se zasmála.
"C-co... to nebylo náhodně!" diskutoval Gardevoir a Charizard pokyvoval. To už se ale na monitoru zjevila slova a Raviel s Garlanem náhodně provolávali něco, co znělo jako krákorání Noctowla.
Mezitím jsem nahoru na poličku podala Starly otevřenou plechovku granulí a podělila se s Chibim o poslední dva kousky pizzy – jak romantické! Starly nejdřív váhala, ale poté, když si uvědomila, že na ní vlastně nikdo nekouká, se dala do jídla.
"Zníte, jako kdyby někdo mlátil hlavou do plotu," ozval se zvenku hlas. Garlan s Ravielem přestali hýkat a podívala se na sebe. "Enwy..?"
S kouskem pizzy v puse jsem se zvedla a vyhrnula si rukáv. "Jen zpívejte, jdu do něj..."

Použito: 1x granule (Starly), 2x kousky pizzy (1x Enwy, 1x Ribombee)

18 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. července 2018 v 22:31 | Reagovat

[17]: Hudba +7%

Všichni +10% lásky (Enwy - pizza)
Ribombee +10% lásky
Starly +1% sehranosti

19 Enwy Enwy | 1. srpna 2018 v 18:49 | Reagovat

1. Summer Festival! (album: Strawberry Cake)
3. Jedna kopie věnována Drobečkovi.

https://drive.google.com/open?id=15NZhCXSfPkV7akXyhxngLPEPEkoSfyH0

ČÁST 1/2
A letní festival je konečně za námi. Vesele jsem poskakovala s lávovým koláčkem v puse a na rameni mi seděl Chibi. I přes to, co se stalo, jsem byla ráda, že jsem se festivalu účastnila. "Takže? Jaké z toho máš pocity?" zeptal se a zahoupal nohama. Jak jsem si pamatovala, Ribombee si festival příliš neužil, alespoň to tak nevypadalo. Celou dobu mi seděl na rameni a koukal okolo, pak pomohl se zlatou cihlou a ani si vlastně nedal tak vyhlášený lávový koláček. Naštěstí nebyl u útoku Plasmy. Věřila jsem tomu, že by mě nikdy nepustil na Charizarda a za Salamence. Při vzpomínce na pravého draka jsem se lehce zamračila a povzdechla si. Pořád to na jeho sílu nestačilo... Cítila jsem se zase neužitečně.
"Celkem dobré. Na žádném festivalu jsem nebyl, takže nemám s čím porovnávat, ale určitě bych si to zopakoval," usmál se. "Jen kdyby tam bylo méně lidí... a kdyby ta cihla byla opravdu ze zlata," dodal po chvilce s povzdechem. Zasmála jsem se – byla to buď náhoda nebo velký osud, že mi tolik připomínal Drobečka. "Proč vlastně jdeme opět do Hudebního domu?" zeptal se náhle.
"No, vzhledem k tomu, že jsem předtím trénovala na to, abych si tam zazpívala, ale nezazpívala, bude to chtít nějakou náhradu," zasmála jsem se a vesele mu podala koláček. "Měl bys ochutnat. Chutná úplně jinak než ten, který prodávají v cukrárně," zazubila jsem se a vešla do budovy.
"Moc se omlouváme, ale žádné z nahrávacích studií nejsou volné," řekla žena u recepce a já si povzdechla. Posadila jsem se u vchodu a hodlala čekat, kdy někdo vyjde ven. Začínalo to být nudné a tak jsem vyhodila pokéball do vzduchu, kupodivu jsem vyhodila ten správný a vylezl Shroomish. "Zdravím!" řekl vesele a byl by zasalutoval, kdyby měl ruce.
"Promiň, přišel jsi o letní festival," přiznala jsem pokémonovi popravdě a zasmála se. Shroomish situaci nevyhrotil a tak se jen usmál. "Hádám, že s mým tělem by se tam šlo těžko. Počkám si," zazubil se, i když jeho druhové obočí způsobilo, že vypadal kapku naštvaně.
Najednou se u dveří objevila známá tvář. Trenér! Ten, který si stěžoval na mou nádhernou (ehm) hru na flétnu. Uviděla jsem v něm dokonalou šanci. "Zastavit!" křikla jsem a přiběhla před něj. Natáhla jsem ruku do gesta 'stop'. Trenér se podivil. "Kdo jsi a co ode mě chceš?" vyslovil a lehce nadzvedl obočí. "Jsem trenérka, která neumí hrát na flétnu. Buď mě pustíš k sobě do studia nebo... tě zažaluji za obtěžování," řekla jsem a ušklíbla se. Trenér si odfrkl. "Nikdy jsem tě neobtěžoval...?"
"Obtěžoval!" vyhrkla jsem a doufala, že nezná tak detailně práva. "Sledoval jsi mě nepovoleně, takže je to obtěžování a dokonce narušování soukromí v jednom!" zvolala jsem. "A ještě osoby pod osmnáct, hmhm. To už vypadá na vězení, chlape," šibalsky jsem se zazubila a věděla, že povoluje. Jeho obličej znejistěl.
"No... já nechtěl...?" pokrčil rameny a snažil se mě obejít. Zase jsem ustoupila o krok a dala ruce v bok. "To ti soud nepřijme," opáčila jsem. Trenér se zastavil a pak si povzdechl. "Fájn! Pokud mě nebudeš rušit při nahrávání mé písně přítelkyni, můžeš jít se mnou..." svolil. Výskla jsem. Další vítězství pro loli.
Ribombee se tomu celému jen smál a tiše se usmíval. "Tak, jdeme," usmála jsem se a Shroomish šel za mnou a za trenérem. Ten u recepce řekl své jméno a přešel k rezervovanému studiu. "Hmm... jak že znělo to jméno?" zeptala jsem se. "Jay," zopakoval trenér a já přikývla. "Oh. Zní to složitě," přitakala jsem přišla do studia jako druhá. Za mnou přicházel ještě Shroomish.
"Takže... co chceš nahrávat své přítelkyni? Nějakou romantickou písničku?" zazubila jsem se a usadila se v rohu, protože jsem nechtěla překážet. "Ne. Jen pocity z letního festivalu. Trávil jsem ho bez ní, tak by to bylo něco jako... imagination, představa," odpověděl. Posadil se k piánu a začal zkušebně hrát, aby si protáhl prsty. "Whoawhoa, tys byl na letním festivalu?" vyhrkla jsem a trhla sebou, čímž Ribombee vylekaně vylétl. "P-promiň, Chibi. Můžeš se zase usadit," řekla jsem a poplácala své rameno.
"Byl. Jsem rád, že jsi naživu, abych jí o tom mohl nazpívat. Lala, tým Plasma mě málem zabila, lala!" zkušebně zazpíval a já vyprskla smíchy. "Plasma se nás ani nedotkla," podotkla jsem a Jay se naštvaně otočil. "Nemáš jen sledovat?" zavrčel.
"No, jestli chceš, pomůžu ti s písničkou. Písnička pro přítelkyni by neměla obsahovat žádnou Plasmu a podobně, veř mi. Musí to být čistá romantika," zazubila jsem se. Jay zavrtěl otráveně hlavou. "Nechci. Hleď si svého," zabručel. Znovu jsem se tedy posadila.
"No, jak chceš. Já jsem tam byla i s partnerem," zamumlala jsem, tiše, ale dost nahlas na to, aby to i trenér slyšel. Přestal hrát a otočil se. "Fakt? Takže o romantice vážně něco víš?" začal se ujišťovat. "No jasně! Správný přítel kupuje za dívku jídlo. Pomáhá jí dostat dolů zlatou cihlu. Stará se o její zdraví, když zaútočí Plasma," usmála jsem se. Ribombee si odkašlal, ale nic nekomentoval.
"Páni! Takže to mi pomůžeš s tou písničkou?" vyhrkl. Nasadila jsem obličej, že strašně moc přemýšlím a nakonec jsem přikývla. "Jop. Taky jsem chtěla nahrát písničku o festivalu. Pokud bude obsahovat i moje prvky a ne jen ty tvé, pomůžu ti. Už mám za sebou... mnoho zkušeností," zasmála jsem se.
Jay se otočil na židli a začal vytahovat papíry. "Mám zatím tuhle část. Co na to říkáš?" zeptal se a přisunul mi notýsek. Přisunula jsem si židli ke stolu a usmála se. Pak jsem jako správný manažer každého příběhu (inspirováno Chibim) musela kroutit hlavou. "Příšerné. Říkáš, že lávové koláčky nejsou chutné. To se v romantických písních vůbec neříká. Musíš zmínit něco, co se jí týká taky. Například – soda. Když jsi pil sodu, přál sis, abys místo sladké chutě jahodové sodovky cítil její rty," pravila jsem a začala tu část fanaticky mazat. Jay se podivil.
"I když jsem žádnou sodu nepil? Jak mám vědět, jak chutná soda, když jsem žádnou nepil?" zeptal se. Ribombee vyskočil na stůl. "To je přeci jasné, že soda je vždy sladká. Hlavně, i kdyby nebyla sladká, v písni to prostě napíšeš, protože holky nejsou bez chuti," snažil se o něco moudrého, ale bohužel co se týče romantiky, byl na tom jako... Drobeček. Ten je romantický po svém, usmála jsem se při té myšlence a pokračovala ve výkladu psaní písničky.
"Taky bys vůbec neměl říkat, že tě chození v ulicích nebavilo. Místo toho můžeš napsat, že bys ji rád vzal za ruku," řekla jsem zvesela a zase začala promazávat. "Ale aby to nebylo nudné, styděl ses ji za tu ruku vzít," navrhl Chibi a já přikývla. "Přesně tak. Přeci jen... to zní jiskřivěji než když jí jen tu ruku ukradneš," zamumlala jsem.
"To je fajn, že probíráme prostřední slova písně, ale neměli bychom začít od začátku?" navrhl a přisunul si židli až nebezpečně blízko. Ihned jsem se odsunula trochu stranou. "Bachabachabacha, jsem zadaná," vyprskla jsem, až Chibi vykulil oči. Kdyby ano, musela bych po nocích opouštět své tělo. Jay se odtáhl a zašklebil se. "Klid! Já přeci taky, jinak bych tu nebyl..." zabrblal otráveně. Plácla jsem se do čela. "No jasně, vždyť jsi to říkal. Ale pozor, stejně tě ještě můžu zažalovat za obtěžování," řekla jsem a rukama naznačila gesto 'pořád tě sleduji'. Shroomish nalezl můj batoh a začal se v něm přehrabovat. Za chvíli se už cpal sendvičem v rohu místnosti.
"Takže... hm," odkašlal si trenér. "Jak jsi říkala, že má písnička začít?" zeptal se Jay. Podívala jsem se na text a najednou ztratila inspiraci. "Hmm... jak většinou začíná písnička...?" zamyslela jsem se a najednou bylo ve studio ticho. Ribombee se zadíval na text a luskl. "Nezačínají konverzace většinou slovy 'Ahoj, jak se máš?', nebo tak nějak?" navrhl.
"Lepší nápad nemáme, použijeme to," potvrdila jsem a přepsala bůh-ví jak špatný začátek trenérova původního textu. "Pak bych jí určitě chtěl oznámit novinu," pokračoval Jay a rozzářil se. "Třeba bych jí navrhl, zda by se mnou nešla na letní festival v Iruce!" zvolal.
Tužka přejížděla po povrchu papíru, škrtala a dělala si poznámky. "Tak vidíš! Máš dobré nápady!" zasmála jsem se. "Měl bys víc zapojit toho hudebníka, který v tobě tak dřímá," zazubila jsem se.

20 Enwy Enwy | 1. srpna 2018 v 18:50 | Reagovat

[19]: ČÁST 2/2
Chibi zvedl ruku. "Pro větší drama by měla nejdříve nabídku odmítnout! Nebo by ji mohla navrhnout ona a on odmítnout, protože pak by to znělo lépe, kdyby tam šel kvůli ní," navrhoval Ribombee, až jsem se podivila. "Nemáš nějaký prapodivný odmítací smysl pro romantiku, Chibi?" zasmála jsem se a Ribombee se ušklíbl. "Jenom přátelský. Shipy jsou pro mě jen lodě," pověděl a ukázal na text, což znamenalo, že bychom se měli soustředit.
"Takže... ona navrhne, on odpoví, že nejde, pak ona řekne, že si pozve někoho jiného... a on nakonec přijme?" ujistila jsem se a vílák přikývl. "Přesně tak," přikývl. Text jsem přepsala a podívala se na další. "Tady jsi uvažoval, zda si koupíš pití..." zamyslela jsem se. "To můžeme nechat. Jen to změníme na součást konverzace a ona se zeptá, zda se prodává pití," navrhla jsem a podívala se na trenéra, zda souhlasí. Naštěstí byl tichý a spíše poslouchal, tudíž jen přikývl a znovu se ozvalo jedno přeškrtnutí.
Část se sodou byla hotová, stejně jako část s držením se za ruku. "Myslím, že tohle dáme jako renfén," řekla jsem a Jay nebyl proti. Další sloku neměl napsanou, tudíž jsme ji mohli stvořit na místě. "Holky jsou stydlivé," pravil Jay a postavil se, konečně inspirován. "Ta má je velmi citlivá na svou výšku a ráda na ni podotýká," řekl a Ribombee se zasmál. "To má holka taky. Teda... trenérka, v tomhle případě asi nemyslíme to samé," řekl a já okamžitě vyprskla něco jako "Pšššššt!" Chibi se zazubil. "Můžeš klidně podotknout i na jiné její fyzické vlastnosti," řekl a okamžitě jsem měla nápad. Napsala jsem ho a zvedla samečkům, aby si ho mohli přečíst.
"No Enwy, to vůbec není romantické!" řekl Chibi a Jay se ušklíbl. "Když k tomu dodáš, že stejně vypadá pěkně, pak to romantické bude," opáčil a já přikývla. Dopsala jsem verš. "Pointa ale bude, že vyrostla," rozhodla jsem a odložila tužku.
Ozval se Shroomish. Na hlavě nám nesl sendviče. Chibi odmítl, jelikož je na něj sendvič moc těžký, ale já si vzala. "Ribombee, můžeš si vzít banán, jestli chceš," navrhla jsem a podala mu ten nejmenší. Chibi se zamyslel a pak nakonec přikývl. "Je to žluté, takže to sním," rozhodl. Nabídla jsem i trenérovi. "Nechceš něco? Jablko, banán, sušenky?" nabídla jsem mu, ale Jay odmítl. Vytáhl si vlastní sendvič a začal ho kousat.
"Takže," řekl Jay a spolkl sousto. "O čem bude další část?" zeptal se. Odpověď byla jasná. Celý můj tým včetně mě výskl to samé. "Jídlo!" zvolali jsme. Trenér se podivil. "Jídlo? To nezní moc romanticky..." povzdechl si. Asi si myslel, že to nebereme vážně.
"Je to romantické!" rozzářila jsem se. "Představ si, že jí koupíš jídlo nebo že ona koupí něco na ochutnávku tobě. Páni, to zní jako... dobrý zamilovaný příběh," pravila jsem a už začala psát. Jídlo jsem naštěstí jen zmínila, víc jsem ho nerozebírala a tak se Jayovi ta část líbila.
"Další už by mělo být to jiskření," řekla jsem a přisunula papír s textem k němu. Trenér se podivil. "Když jsi to psala celou dobu ty, proč bych to měl začít psát já?" zeptal se a převzal i tužku. Zakousla jsem se do dalšího sendviče a opřela se lokty o stůl. "To protože já takové to pravé jiskření v partnerství ještě neznám, takže jsem hádala, že ty toho budeš vědět více," usmála jsem se a pohlédla do papíru. Jay se zamyslel, párkrát poťukal tužkou o bradu a pak začal. Ribombee byl celou dobu u něj a radil mu, Jay sem tam něco namítl a dohodli se, jindy přikývl, přeškrtl verš a přepsal. Shroomish měl stejný výraz jako já, oba jsme tak trochu jen plynuli časem.
"Tak, hotovo," řekl Jay a protáhl se. Praštil tužkou o stůl a přešel k piánu. "Vymyslel jsem v tomu dokonce i hudbu. Co takovou?" zeptal se a začal hrát. Melodie byla kupodivu velmi chytlavá a pěkná. Spokojeně jsem zavrněla a přikývla. "Jop, to by šlo," rozhodla jsem. Shroomish však přiskočil. "Myslím, že by to bylo hezčí i s elektrickou kytarou a bubny! Myslím, že to by si lidé mohli oblíbit rychleji," řekl a usmál se.
Zamyslela jsem se nad jeho myšlenkou a přehodila pohled k trenérovi. Byla to přeci jen jeho písnička. Nakonec přikývl. "Dobrá. Já ale umím hrát jen na piáno a ty koukám..." Prohlédl si mě až od hlavy k patě. "Na co vlastně hraješ kromě té hrozné flétny?" zeptal se.
Bouchla jsem dvakrát do hrudi a usmála se. "Vlastně... na nic! Ale učím se rychle, klidně zvládnu ty bubny," řekla jsem a láskyplně se podívala do studia, kde jedny byly. "To znamená, že Jay bude muset zvládnout kytaru," řekl Chibi. Trenér zamrkal, ale zazubil se. "V pohodě. Základy umím, snad si na ně vzpomenu," podotkl.
S těmito slovy jsme se vydali do studia. "Jako první budeme dělat hudbu. Vezmi kytaru a zahraj rytmus, abych si ho zapamatovala," řekla jsem a posadila se. Ještě jsem si musela upravit židli, o trochu ji zvýšit, aby mi seděla, ale pak jsem narazila na další problémy. "Chibi, budeš hrát na cimbál? To je tahle zlatá deska nahoře," řekla jsem a zkusmo cimbál trefila dřevěnou tyčkou, načež se ozval zvuk podobný 'tss'. Ribombee se zadíval a pak přikývl. "Zkusím to," potvrdil. Shroomish stál ve dveřích, toho jsem si také přivolala blíže. "Budeš tu skákat na tomhle pedálu? Bohužel na něj nohama nedosáhnu," řekla jsem. Shroomish přiběhl a znejistěl. "Nesmrdím? Začínám být nervózní," řekl. Zakroutila jsem hlavou. "Zatím ne. Myslím, že tu ve studiu mají stejně větrací filtr, takže kdyby ano, všechno to hned odejde, než něco zaregistrujeme," usmála jsem se, díky čemuž se Shroomish uklidnil.
Jay mezitím přitáhl kabely, zapojil kytaru a zkoušel akordy. Začal pomalu hrát a já jsem se připojila. Kupodivu jsem se hudbě postupně dost adaptovala a představila jsem si, jak to má vypadat. Párkrát jsem minula akord, čímž mě Jay zpražil naštvaným výrazem a začali jsme znovu. "Ráz dva!" zvolal a zahrál první tóny. Musela jsem se zorientovat, protože mi přišlo, že všechny zvuky z bubnů připadaly stejné. Také jsem musela zaučit víláka a houbu, aby zahráli tón ve chvíli, kdy měli. Ribombee s tím měl potíže. "Vůbec tomu nechápu. Vždyť to zní stejně," zasmál se a zkusili jsme to znovu.
Po pár pokusech se nám konečně podařilo zahrát hudbu čistě a přesně, jak Jay řekl. Za sklem se objevila žena, která si nasadila sluchátka, přenastavila různé tunery a pak nám ukázala palec nahoru. Jay se nadechl a pak spustil kytarové sólo na začátku. Hned jsem se přidala a dokonce slyšela i hudbu v pozadí, kterou přidávala žena, aby mezi akordy nebylo prázdno. V duchu jsem si broukala písničku, díky neustálému opakování s trenérem jsem ji už uměla málem nazpaměť.
Dohráli jsme poslední tón. Ribombee zvedl hlavu s očekáváním, zda se neozve něco dalšího. Když zjistil, že nic dalšího se už asi neozve, posadil se zpět na rameno. "Takže, jací jsme byli?" zeptala jsem se trenéra a ten kriticky pohlédl na celý narychlo vytvořený tým. "No... bylo to lepší, než jsem čekal. Po tolika pokusech to bylo ale jasné," řekl a otočil se jinam. Nadšeně jsem zatleskala. Na můj vkus to byla až moc chladná odpověď na to, co jsme zvládli.
Na řadě byl zpěv. Jay se ničím jako do-re-mi nezaobíral. Naladila jsem si hlas v koutě, ale stejně se odrážel o všechny stěny studia. Žena pomohla nainstalovat mikrofony a před ně filtry. Mně připravila dokonce stoličku, abych se mohla postavit. "Chibi, Shroomishi, mohli byste počkat venku? Teď už je to jen na mém hlasu," usmála jsem se. Ribombee přikývl a zvedl palec na podporu. Shroomish celkem vesele odhopsal ven a já poznala, že je na sebe pyšný z předchozího výkonu.
"Připravena?" zeptal se Jay a já přikývla. Postavila jsem se před mikrofon a filtr, prudce se nadechla a zavřela oči. V ten moment se ozvala hudba, kterou jsme před chvílí sami nahráli a já poznala, že je čas. Zazpívala jsem první sloku jak nejlépe jsem zvládala, Jay se přidal jako odpověď. Z nějakého důvodu mi před očima běžela scéna u Zlaté brány. Vtipné, pomyslela jsem si.
Když jsme dokončili i zpívanou část, žena spojila hudbu s textem. Musela jsem se napít, abych uklidnila hlasivky – dlouho jsem je tak nenamáhala, i když křičet jsem dokázala skvěle. Zatímco já se ještě uklidňovala ve studiu, Jay zašel za ženou a něco jí říkal. Brzy nakoukl do studia.
"Chceš i kopii? Přeci jen... tvořila jsi na tom," řekl. Zamyslela jsem se a přikývla. "Pojmenuj ji prosím 'Letní festival'. Ráda bych dostala dvě kopie, děkuji!" zazubila jsem se.

Použito: 1x spec. lávový koláček (Enwy), 3x sendvič (1x Shroomish, 2x Enwy), 1x soda (1x Enwy)
Písnička ft. Ribombee, Shroomish.

21 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. srpna 2018 v 13:52 | Reagovat

[20]: Nahrávání bylo úspěšné.

Hudba +11%

Shroomish +3% sehranosti
Oba pokemoni +12% lásky (Enwy - spec. lávový koláček, sendviče, soda)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."