Hudební dům

12. května 2017 v 21:18
Výsledek obrázku pro pokémon music

Magické místo, které připomíná nebe... Vítejte v hudebním domě.
Hudební dům je cetrum kultury ve městě, proto není možné jej minout. Již na dveřích se honosí obrovský nápis Hudební dům. Tento dům slouží jako nahrávací studio, kde si můžete nahrát vlastní písničku, případně koupit nějaká CDéčka s vaší oblíbenou kapelou. Co by to bylo za vyjímečné místo, kdyby něčím nebylo zajimavé, že?
Atmosféra tohoto domu dala některým hudebním nástrojům, které se zde prodávají, magickou sílu. Zkuste a uvidíte!
Výsledek obrázku pro oddělovač png

OBCHOD

HUDEBNÍ NÁSTROJE
Související obrázek Elektrická kytara - 200 Y | Basy jsou slyšet prý až do vedlejšího regionu
Související obrázek Obyčejná kytara - 200 Y | Jemné a něžné tóny, pokud nehrajete jako Avicii

MAGICKÉ FLÉTNY
Azurová flétna (Azure Flute) - 200 Y | Říká se, že to, co vyjde, jsou zvuky moře; +20% šance na chycení vodního pokémona
Eonová flétna (Eon Flute) - 200 Y | Povídá se, že vycházející zvuk slyší Latios i Latias; +25% šance na získání rare itemu
Měsíční flétna (Moon Flute) - 200 Y | Funguje pouze na Měsíčním ostrově; +50% šance na přivábení Lunar pokémona
Sluneční flétna (Sun Flute) - 200 Y | Funguje pouze na Slunečním ostrově; +50% šance na přivábění Solari pokémona
Pokéflétna (Pokéflute) - 100 Y | Její líbezný tón láká pokémony...

NOTY
Luxusní knížka pro notové zápisy - 300 Y | Vejde se do ní 20 zápisů
Malá knížka pro notové zápisy - 250 Y | Vejde se do ní 15 zápisů
Mámin skicák - 200 Y | Vejde se do něj 10 zápisů
Notýsek - 100 Y | Vejde se do něj 5 zápisů

PŘEHRÁVAČE A ELEKTRO
TV, stojící za starou belu - 250 Y | Stále však funguje a navíc... je malá!
MP50-Player - 200 Y | Zní luxusně, ale luxusní není!
Gameboy - 200 Y | Pojďte si zahrát Reálný svět!
Výsledek obrázku pro oddělovač png

NAHRÁT VLASTNÍ PÍSNIČKU

Nahrání písničky Vám zvýší procenta zkušenosti v atributu "Hudba". Ptáte se, k čemu je to dobré? Pokud budete hudební hluchoun, jak asi zahrajete na flétnu? Flétna poté ztrací svůj magický efekt a stává se pouhou obyčejnou. Navíc, svůj hit můžete všude nosit s sebou! Nahrání písničky je zdarma, pokud zrovna nechcete luxusně zabalené CD, případně dárkový koš s CDéčkem vloženém - což je výborný dárek pro blízké. Taková službička stojí pouhých 50 Yenů.
Pokud váš "Hudba" atribut dosáhne 100%, zvládá svou hudbu a flétna má poté plný magický efekt.

1. Název písničky
2. Průběh nahrávání
3. Věnování (není povinné)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kieran Kieran | 25. června 2017 v 18:33 | Reagovat

Óda na Kuromi ( XP )

Do budovy, na ktorej dverách žiaril nápis Hudobný dom, som vtrhol nadšene a plný energie. Turtwig sa držal za mnou a všetko si zvedavo obzeral, no vyzeral tak trochu neisto. Tiež som bol úplne unesený interiérom tejto budovy. Všetko bolo akoby v románskom štýle, v bledých, nevtieravých farbách a na stenách som si všimol vyvesené rôzne hudobné nástroje, z ktorých niektoré som ani nepoznal. Inde boli plagáty Pokémonov, ktorí pózovali či hrali na hudobné nástroje. Zvlášť sa mi páčil obrázok Turtwiga, ktorý sedel pri súprave bubnov. No bol som si istý tým, že môj Turtwig, ktorý mal rád pokoj a bol plachý, by na bubny hrať nechcel. Pokračoval som po chodbe s čiernobielymi kachličkami, ktoré pripomínali klavír a šiel som za slabým cinkaním, ktoré sa ozývalo z jednej z miestností, na ktorej boli otvorené dvere.
S Turtwigom sme vošli do malej kruhovej miestnosti so starožitne vyzerajúcimi oknami, cez ktoré dnu prenikalo jasné slnečné svetlo. V strede miestnosti sedeli dve mladé ženy, z ktorých jedna ticho hrala na husle a ďalšia si pohmkávala nejakú melódiu. Nad ich hlavami lietal malý Fletchling, ktorý občas melodicky začvirikal. Celé to vytváralo pokojnú a uvoľnujúcu atmosféru. Uvoľnil som sa a Turtwig tiež pôsobil menej vyľakane.
"Ahoj," pozdravil som sa s úsmevom. Obe ženy sa trochu strhli a obzreli sa smerom ku mne, pretože boli zrejme tak sústredené na svoju hudbu, že si ma ani nevšimli. Staršia z nich, s dlhými blond vlasmi v cope, sa ku mne otočila s prísnym pohľadom, pod ktorým som sa cítil ako na výsluchu. Na chvíľu zostalo ticho, no potom sa mladšie vyzerajúca žena s úsmevom na tvári rozhodla zachrániť situáciu.
"Asi niečo potrebuješ, však?" spýtala sa ma milo. Ja som opäť nabral sebaistotu.
"Vlastne áno," začal som, "ja a môj Turtwig Taz sme chceli nahrať vlastnú pesničku," zasmial som sa na jej začudovanom pohľade.
"Teda... Nie že by sme chceli byť nejakými superstar spevákmi, my sme si to jednoducho chceli skúsiť a užiť si to," dodám ešte a trochu nervózne si rukou uhladím vlasy. Turtwig zažmurká na tú ženu.
Ona prikývne a znovu sa usmeje. "Samozrejme. Takže, ukážeš mi text piesne, ktorú chceš nahrať?" spýta sa.
Zarazím sa. "T-text? No... My totiž ešte žiaden nemáme," priznám a cítim, ako mi po tvári steká kvapka potu. Turtwig zahanbene skloní hlavu.
"Ale to nevadí, môžem ti s tým textom pomôcť," veselo sa ponúkne tá žena. "Na to tu predsa som!" zvolá hlasom podobným spevu Fletchlinga a už ma vedie k stolu uprostred hlavnej miestnosti. Turtwig kluše za nami a tvári sa trochu znepokojene.
Sadneme si k stolu na pohodlné kreslá čiernej a bielej farby. Žena si zo stola vezme kus papiera tmavomodrej farby a pero.
"Tak fajn, ako by tá pieseň mala vyzerať?" spýta sa ma. Zamyslím sa. Mal by som do toho dať svoje pocity, to čo práve cítim a tiež kus svojho života. Vtedy ma niečo napadne. Mohol by som napísať pieseň o Kuromi.
Trochu sa začervenám a Turtwig sa ma snaží povzbudiť tak, že mi nosom štuchá do nohy.
"C-chcel by som, aby to bolo niečo... Pre kamarátku," poviem rýchlo. Žena pokývne hlavou. "Vlastne ona je takisto trénerka a chcel by som, aby sa to týkalo aj Pokémonov," dodám ešte, viac sebavedomo.
"Tak čo tak začať tak, že..."
Zatiaľ čo sme s ňou preberali text našej piesne, za Turtwigom prileteli Fletchling a dvaja Pokémoni sa pomaly dali do rozhovoru. Fletchling začal Turtwigovi ukazovať rôzne hudobné nástroje a to, ako sa na ne hrá.
Turtwigovi sa najviac páčila flauta, triangel a lesný roh. Keď skúsil zatrúbiť na lesný roh, urobil to tak hlasno, že mi skoro zaľahlo v ušiach.
Po mnohých zmenách a úpravách textu piesne sme ju konečne dostali do podoby, ktorá sa mi zdala ideálna.
"Tak, môžeme začať s nahrávaním?" spýtala sa ma tá žena. Prikývol som, nadišla chvíľa, na ktorú som sa najviac tešil.
Turtwig to začul a ihneď pribehol, trochu nervózne, no i tak sa chvel očakávaním.
Vošli sme do nahrávacieho štúdia a s Turtwigovm sme sa pomaly postavili k mikrofónom. Premkla ma nervozia, no snažil som sa nedať ju najavo, už len kvôli Turtwigovi. Nadýchol som sa a po signále od tej ženy som sa pustil do spevu.
"Charmander's red,
Squirtles are blue,
my heart's Bulba-sore
when I am not with you," začal som, snažiac sa do toho dať všetko. Turtwig sa potom chopil flauty a fúkol do nej. Vznikla jemná melódia, ktorá vyplnila priestor medzi dvoma strofami piesne.
"Tauros uses Stomp,
Magmar breathes fire.
Pokemon is useless,
when it's you I desire," pokračoval som, posmelený predchádzajúcim úspechom.
Fletchling sa tentoraz pridal k Turtwigovej hre na flautu svojím spevom.
"We all come in pairs,
just like Nidoran.
I love you more,
than my Kangashkan," zakončil som tretiu strofu.
Žena, ktorá mi predtým pomáhala s textom sa pridala hrou na triangel.
"I've got eight gym badges,
but what does that mean?
Nidoking's useless,
without Nidoqueen.
You're as cute as an Oddish,
Like the flowers that bloom.
Your love is my Leaf Stone,
Bereft I'm a Gloom," tentoraz sa tá žena ku mne pridala. Pousmial som sa a urobil som v speve malú pauzu, kedy Turtwig hral na flautu a Fletchling spieval. Potom nadišiel čas na poslednú strofu.
"We're one-in-the-same,
just like all Doduo.
To see your smile,
I'd travel the whole Kanto."
S výdychom som vyšiel zo štúdia a spokojne sa tváriaci Turtwig vyšiel za mnou.
"Myslím, že sme to zvládli dobre, však Taz?" spýtal som sa ho a on mi usmiato prikývol. Ešte sme sa rozlúčili s dvoma ženami a odišli sme z Hudobného domu.

2 [A] Enwy [A] Enwy | 26. června 2017 v 15:38 | Reagovat

[1]: Písničku se povedlo úspěšně nahrát.
Hudba - 5%

3 Ino Ino | 22. července 2017 v 17:34 | Reagovat

Učení hry na kytaru
Kráčela jsem pozvolným krokem městem a přemýšlela... Nad vším možným, co se poslední dobou stalo. Cítila jsem se... Nesvá, až moc. Možná mi v životě něco scházelo, bůhví, co, či kdo. Jako-bych snad viděla malou jiskřičku u vchodu do hudebního domu. "Ehm.." Odkašlala jsem ti tiše. Nevěděla jsem, zda byl můj hlas přímo stvořen ke zpěvu nějakých písniček. Ale co, za jednu návštěvu nic nedám... Stejně jsem se chtěla naučit hrát na nějaký nástroj... Popřípadě si oživit různé mixování, když si tak matně vzpomínám na DJe...
"Umm, dobrý den, můžu se optat jak to tu chodí?" Zeptala jsem se ženy hned u vchodu. Pověděla mi, co mohla a já přikývla. "Joo, dobře, poprosila bych tedy... Notýsek..." Zamumlala jsem a podala jí u pokladny 100 yenů. "Bude nahrávací studio momentálně volné?" Málem jsem zapomněla se zeptat... Ještě bych někomu vlezla do natáčení. "Ještě hodinu tu bude nějaký pán..." Odpověděla mi usměvavě žena a já si povzdechla. Hodina byla moc... "Ale můžete se jít zatím posadit do vedlejších místností..." Navrhla, jako by snad chtěla, abych zůstala. No což, pokývala jsem hlavou, převzala si notes a rozešla se do místnosti, kde bylo několik křesel, stůl a nějaké hudební nástroje. Vypadalo to jako seznamovací místnost, nebo místnost pro tvůrce, kteří chtějí napsat nějaký hit. Posadila jsem se tedy nakonec do křesla a koukala chvíli kolem. Působilo to velice harmonicky... Otevřela jsem notýsek a začala listovat v těch pár stránkách. Vyndala jsem tužku a nakreslila do něj oči, velké, vystínované... Jako malá.. Odložila jsem jej na stůl po chvíli ticha a rozešla se k hudebním nástrojům. Zaujala mě ihned kytara... Zabavila jsem si jí k sobě ještě s nějakou knížkou aneb "Naučte se hrát" a sedla si zpět do křesla. Uchytila jsem krásnou věc, která vydávala božské tóny, avšak bohužel ne u mne a otevřela tenkou knížku na první stránku.
Prvním bodem byla - Motivace.
Tomu jsem se musela podivit, ale dát tomu za pravdu, protože jsem si nepřišla příliš namotivovaná, že bych se chtěla na něco takového naučit...Bylo tam spoustu vět o tom, že je to jak sólový i doprovodný nástroj a že jeho držitel většinou dokáže skvěle vyjádřit své pocity hudbou, kterou produkuje. Ten článek se mi líbil a připadalo mi to, že to může být i docela pravda. Neotálela jsem a položila si tenkou knížku na bok kytary, kterou jsem držela v klíně, kupodivu správně, tak jak se má. To jsem ještě okoukala z obalu té knihy. Také se tam psalo, že je to vhodný nástroj při táborácích a seznamovacích akcích. To jsem souhlasila, naprosto. Pokémoni by určitě ocenili, kdybychom si někdy zazpívali u ohně. Měla jsem si najít prostor, kdy budu sama a rozhodnu se zkusit hrát na kytaru a to bylo právě teď. Dveře zavřené, sama v místnosti a bez špatného pocitu, že blokuji někomu nahrávací studio. Z legrace jsem zkusila zabrnkat pár tónů a ozkoušet zvuk každé struny. Každý zněla odlišně, jejich kombinace zněly dobře i zle, vykouzlilo mi to letmý úsměv na tváři. Bylo tam také, že se na kytaru nenaučíte hned, že to bude chvilku trvat a bude vás to stát úsilí, pevné nervy a tvrdá bříška prstů, ale to jsem samozřejmě věděla. Navíc,byla jsem natolik soutěživý a odhodlaný člověk, že jsem se hodlala naučit základy ještě dnes a pokračovat v tom co nejdéle, než mě odsud vyhodí, protože zavírají. Měla jsem konec konců času dost. Ještě jsem přejela jednou nehtama po strunách a otočila knihu na další stránku.
Tam se nacházel popis samotné kytary. Položila jsem si jí na stehna, takže už neležela na boku a prohlížela si jednotlivé části podle knihy. "Takže tomu s těmi otáčejícími se věcmi se říká hlava, pak ladění, krk a tělo. Pod strunami je zvučný otvor a samotné struny jsou  E, A, D, G, H a E; jsou uchycené kobylkou..." Četla jsem nahlas a prohlížela si vše pečlivě. Asi jsem trochu i chápala, že základ naučení se na nějaký nástroj nebude jen v tom, umět hrát jako samotnou věc, ale i hudební nástroj znát, což jsem naprosto akceptovala. Pak jsem koukla na něco jako pražce a už jsem se začala trochu ztrácet. Přečetla jsem si to tedy ještě jednou a pak si zkusila náhodně stisknout prstem napnutou strunu mezi těmi... Pražci. Docela to bolelo, bylo to těžké, zvláště, když jsem měla opravdu jemná bříška prstů. Koukla jsem na prsty, na kterých byly otlačené malé čáry. Ale co jsem čekala, bude to jako s volejbalem, taky to přebolí i za cenu toho, že budu mít hrubší ruce.
Následoval delší článek o správném držení kytary. Ten byl popravdě docela dlouhý. Jako úplně první tam bylo zvýrazněné, že správné držení ruky není o tom, aby to vypadalo dobře, či abychom si pohodlněji hráli, ale především proto, abychom z toho neměli dlouhodobější následky a aby akordy kapely zněly co nejlépe. Pak tam následoval přesný postup, jak máme kam dát prsty, ruku, palec... No musela jsem si to přečíst asi desetkrát, abych z toho něco pochopila a pak zkusila tak krkolomně otočit ruku, natož prstama stisknout nějakou strunu, která byla tvrdá jak beton. Zamračeně jsem to zkoušela asi patnáct minut, stejně tak jako dávat od sebe co nejdál malíček, abych dosáhla na strunu na druhém konci v jiné části. No co si budeme povídat, na vylití nervů to bylo ideální. No, když jsem nad tím dalších pět minut dumala, spíš to ty nervy přivádělo, ale to k tomu nejspíš patřilo. Po chvíli mě z toho držení a zkoušení mačkat struny začaly bolet ruce. Položila jsem opět kytaru na stehna a protřepala si ruce. Sakra, ty prsty byly fialový... Zamračeně jsem se na ně dívala... Ale ty tóny, které ta kytara vydávala mě vábily mnohem více. Sice nebyly vůbec nějak... Zapadající do sebe a akordy, nedej bože, to jsem ještě vůbec neuměla... Ani jsem snad netušila, co mě ještě bude čekat.
Rozevřela jsem dlaň a hleděla na všechny prsty. V další kapitolce měl každý prst své číslo a podnadpis toho byly "Akordy". Samotné velikánské věci, co ničí prsty. Ukazováček jedna, prostředníček dva, prsteníček tři a malíček čtyři. To bylo to označení. Jako úplně první akord tu bylo písmeno C. Ukazováček na druhé struně, prostředníček na čtvrté a prsteníček na páté. No páni, řeknu vám, že než jsem zvládla prsty uspořádat tak, aby to vůbec šlo, chvíli, co chvíli, docela dlouho mi to trvalo. Nakonec jsem ale stiskla oné pořadí na krku kytary a zkusila druhou rukou brnknout do strun. Sjela jsem ještě párkrát dolů a nahoru a voalá, ono to opravdu nějak znělo! V očích se mi objevily malé jiskry, když jsem zahrála svůj první tón.  následovalo D, to bylo první, druhá a třetí struna a ještě jsem se vlastně podle obrázku musela trefit, kam správně patří. Opět mi trvalo, než jsem prsty položila správně, ale pak jsem zmáčkla struny a opravdu, zazněl rozdílný a velice zvučný tón. Zopakovala jsem si ještě párkrát krkolomné držení Cčka a pak Dčka a nemotorně přehmatávala mezi těmito akordy ve snaze si to zapamatovat. Opravdu velice z toho bolely prsty... To jsem musela uznat a znovu si sama sobě postěžovat. Zkusila jsem si ještě asi pět, či šest akordů, abych si založila základy i pro nějaká jiná písmenka a zkoušela je náhodně měnit. No, mnohdy to znělo opravdu, ale opravdu strašně a ve finále se mi povedlo nejlépe C, D, E, A a matně H, ve kterém byly čtyři prsty, což bylo asi nejtěžší.  Něco jako... G a ten mega dlouhý rozsah, to jsem zatím fakt nedávala. A o nějakých Dmi, či Cmi, Emi na další stránce jsem radši ani nemluvila. Ale nemohlo se mi upřít, že mě ta knížka do hry na kytaru opravdu vtáhla a já měla čím dál víc větší chuť se na tento nástroj naučit hrát. Začala jsem tedy ještě zkoušet to držení akordů a nikým nerušena si v hlavě pobroukávala zvuky, které kytara vydávala.
"Umm, slečno?" Vyrušil mě hlas z mého přemýšlení a soustředění. Otočila jsem se a jako-bych zrudla. Ve dveřích byla žena, které jsem se před tím ptala.
"Nahrávací studio už je hodinu a půl volné, nejspíš jste si nevšimla." Uculila se na mě pobaveně.
"Oh, nene, já, nakonec tam nemám zájem jít. Chtěla jsem se naučit základy hry na kytaru." Zavřela jsem knížku a kytaru šla vrátit na místo. To jsem tu byla opravdu skoro 3 hodiny?
"To je dobrý nápad." Přitakala mile žena a já na ní kývla.
"Mám menší otázku, neměli byste tu nějakou kytaru na prodej?" Zamumlala jsem se zájmem v očích. Žena na mě kývla a ukázala rukou, ať jdu za ní. Pobrala jsem si všechny své věci, narovnala křeslo a následovala jí. Dala mi na výběr a ukázala mi dva druhy kytar. Elektrickou a normální. Neváhala jsem a požádala o tu normální, vždyť s penězi jsem na tom dobře a mohu si to dovolit. "Bude to 200 Yenů prosím." Dodala a já jí předala peníze s převzetím kytary. "Na viděnou, děkuji." Usmála jsem se na ní a zamířila z Hudebního Domu.

//Koupila jsem notýsek - 100 Yenů a normální kytaru - 200 Yenů

4 [A] Drobeček [A] Drobeček | 22. července 2017 v 18:08 | Reagovat

[3]: Odečteno 300 Yenů, kytara a notýsek přidány do inventáře.
Hudba +9%

5 Enwy Enwy | 23. července 2017 v 17:24 | Reagovat

Dlouho jsem tu nebyla, pomyslela jsem si a vešla jsem dovnitř. Vevnitř se to téměř nezměnilo nebo alespoň jak jsem si pamatovala. Nabídka fléten zůstala stejná. Rozhlédla jsem se a přešla k pultu. "Dobrý den," usmála jsem a ukázala na přehrávač. "Prosím ten přehrávač, MP-50 Player a tu Sluneční flétnu," pověděla jsem a vytáhla 400 Yenů, abych zaplatila.

6 [A] Drobeček [A] Drobeček | 23. července 2017 v 17:32 | Reagovat

[5]: Slečna za kasou ti s úsměvem podala žádané předměty a vzala si od tebe 400 Yenů. "Jestli se teprve učíš na flétnu, máme tu i zdarma knížečku pro začátečníky," prohlásila a vnutila ti knížku pro začátečníky ve hraní na flétnu, ať už jsi jím byla, nebo ne.

7 Enwy Enwy | E-mail | Web | 2. září 2017 v 13:09 | Reagovat

1. ENG: Mimikyu Rap
(https://vimeo.com/232143367)
2. Po dlouhé době jsem se rozhodla znovu navštívit známé místo. Nemohla jsem dávat přednost jednomu snu před druhým a přísahala jsem si, že ať se děje co se děje, nikdy se nerozdělím s hudbou. Minulá písnička byla... no, ušla. Proto jsem se rozhodla zjistit, jak moc se můj hlas od té doby změnil. Přeci jen... už to byla chvilka. Plánovala jsem letní písničku, ale kvůli bálu a všemu, co se odehrálo, jsem neměla čas žádnou nahrát. Byl tu podzim a s tím se blížil i Halloween, tak proč ne nějakou další písničku? Zamířila jsem dovnitř a jako minule si mou pozornost získaly flétny. Už však o trochu méně, jelikož jsem jednu měla u sebe. Sluneční flétna, koupila jsem si ji narychlo při minulé návštěvě, abych mohla Chibimu kdykoliv připomenout jeho bývalý domov. "Zdravím!" pozdravila jsem, aby si získala pozornost, když mě žena tentokrát neodtrhla sama. Mile se usmála. "Co byste si přála?" zeptala se mě a já jen ukázala na nahrávací místnost. "Je volná, prosím? Už jsem tam byla, dojdu tam sama, nemusíte mě doprovázet," promluvila jsem vřele s úsměvem. Žena mi úsměv oplatila a přikývla. "Jistě, je volná. Jen do toho. Až budete hotová s nahrávkou, stačí zavolat, hned přispěchám," oznámila, než jsem nekývla a neodešla do studia.
Byl tu větší klid než minule. Vešla jsem do místnosti, odkložila batoh na známé sedačky a vešla dovnitř. Vevnitř byla jediná vysoká židle, kam se mi podařilo jen s námahou vylézt a mikrofon. Bylo příjemné, když se na vás přes okénko nikdo nedíval. Vytáhla jsem sluneční flétnu a začala si ji prohlížet. Její struktura byla na každý dotek jiná nebo se mi to alespoň mohlo zdát. Přiložila jsem ji ke rtům a pokusila se o co nejvíce čistý tón. Ke vší smůle bylo hrát na flétnu úplně něco jiného než na klávesy. S brbláním jsem se pokusila sestavit nějaký notový zápis v hlavě, ale bez úspěchu. "Erhm... co asi říká dnešní horoskop," zamířily moje myšlenky někam jinam. "Nebo vlastně!" výskla jsem nadšeně, když jsem si uvědomila, že ve studiu zcela jistě bude internet. Vytáhla jsem pokédex a začala dělat kvíz. "Který pak jsem pokémon...?" zadumala jsem při vyplňování otázek. Když mi vyšla odpověď, překvapeně jsem zamrkala. "... Pikachu?" zamumlala jsem. Ve spojení s Pikachu jsem si mohla vzpomenout jen na jednoho dalšího pokémona – Mimikyu. Můj mozek se snažil usilovně najít nějakou další spojitost, když se mi rozsvítila žárovka. Seskočila jsem z vysoké židle, málem rozrazila dveře a mířila ven k ženě.
"Paní?" ozvala jsem se. Žena vykoukla zpoza pultu. "Už dohráno?" zeptala se a já zakroutila hlavou. "Ještě jsem nezačala. Mám jeden dotaz, prosím. Co si myslíte o Mimikyu?" zeptala jsem se s děsně naléhavým hlasem. Žena, trochu překvapená mou otázkou, zamrkala. "No... je roztomilý, ale také strašidelný. Podle mě, i když je trochu depresivní, chce jen být kamarád," pověděla. Vděčně jsem přikývla. "Děkuju. Totiž... dělala jsem kvíz a vyšel mi Pikachu, tak jsem si vzpomněla na Mimikyu," vysvětlila jsem, aby si snad nemyslela, že střílím náhodné otázky. Žena zvedla kupu papírů a podala mi je. "Pokud chceš nahrávat, ale nemáš co, půjč si tohle. Jsou to jednoduché melodie," pověděla. Znovu jsem kývla a vytáhla pár papírů. "Doufám, že noty umíš?" ujistila se. "Ano, to zvládám. Ještě jednou děkuji," zazubila jsem se a zase odběhla do studia. Už jsem s jistotou věděla, o čem má další písnička bude. Za pomoci předem napsané melodie jsem složila krátký text, který jsem byla schopna zazpívat. Pak jsem však papír zmuchlala a odhodila stranou.
"Nah, psaní písniček nikdy nebylo těžší," postěžovala jsem si. Pomalé nebo rychlé? Chtěla jsem, aby to byla něco jako strašně návyková melodie. Alespoň by to mohlo zamaskovat můj příšerný zpěv. Neměla jsem ještě dostatečný level na to zpívat bez omezení. Při psaní jsem zakašlala a vyděšeně poslouchala chrchlavý zvuk. Sakra, to mi pomohlo. Kašel. Pokrčila jsem rameny. "Možná to bude znít ještě více na Halloween," uchechtla jsem se směrem k sobě. Sesbírala jsem kousky zdravé mysli a vytvořila logický text za pomoci pokédexu a slov, které mi řekla žena. A pak se už pustila do nahrávání.
První zkouška byla... tragická. Horší clown fiesta jste mohli vidět snad jen schválně v cirkuse. Text, který byl předem už předepsaný, byl na mě moc rychlý. Bylo tam jednoduše příliš hlášek, příliš... všeho. Musela jsem zapojit všechnu sílu, abych odrecitovala a přečetla první sloku. Uvědomila jsem si, že přesně takhle zní rap. Ano! To se ode mně nejméně čeká, tak to udělám! Druhá zkouška byla už lepší, ale s tím textem bych mohla maximálně na zkoušku béčkového divadelního představení, kde by písnička byla zobrazení propadení šílenosti. Při té představě se nešlo normálně pracovat. Pomalu jsem si však zvykla na text, dařilo se mi ho alespoň vyslovit. Byla to chytlavá melodie a o to více chytlavá myšlenka o přátelství, které by zvedlo Mimikyu, druhý opak Pikachu.
Ve finále jsem si ani nevšimla, že žena již zaujala své místo v nahrávací místnosti. Zpívala jsem, jak to jen mé hlasivky dovolovaly. Text mi vycházel přirozeně, jen trochu vztah s mikrofonem nebyl ideální. Byl o mnohem větší než ten, který jsem měla doma a který se ke vší smůle rozbil. Přemýšlela jsem nad tím, jak asi zním a po dokončení, jakmile mi žena dala pokyn, že můžu začít dělat rámus, seskočila jsem ze židle a upalovala k ní. "Mám to, úspěšně," zazubila se a podala mi desku. "Erhm... jak jsem zněla?" zeptala jsem se opatrně. Žena se zamyslela. "Na idola to je ještě daleko," přiznala upřímně a já se jen ušklíbla. "No... chodím sem málo. Ne, že bych chtěla být idol kvůli zpěvu, také popravdě," pokrčila jsem rameny a převzala desku. "Věnování?" zeptala se žena. Zauvažovala jsem a poté přikývla. "Bude to pro všechny Mimikyu-haters! Mimikyu je... zajímavý pokémon. Přeci jen je druhá strana Pikachu," zasmála jsem se. Žena mi podala černou fixu a já podepsala svou desku. "Stále chceš být idol?" zeptala se. Odhodlaně jsem přikývla. "Pokud se mi povede rozšířit myšlenku, že Mimikyu není takový, jak si ho představují, jop, chci být idol," zazubila jsem se. "Vždyť... jsi ho ani neviděla, ne?" zasmála se žena. Trapně jsem se podrbala na zátylku. "Dost jsem o něm slyšela, má epické backstory," pověděla jsem rozzářeně. "A navíc... není poslední dobou moderní zpívat o něčem, o čem nemáte ani páru?" zasmála jsem se.

3. Mimikyu Haters

8 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. září 2017 v 13:49 | Reagovat

[7]: Hudba +7%, úspěšně nahráno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."