Farma Vivillonů

7. května 2017 v 2:16 | Enwy
Výsledek obrázku pro vivillon farm
Vítám na farmě!
Zde se chovají a na jaře vypouštějí ti nejkrásnější Vivilloni. Běžně tu máme z chycení Scatterbugy, kteří jsou slabší než obvykle najdeš v přírodě - proto jsou zde lehce získatelní. Bohužel nestíháme vše dokončit, proto potřebujeme tvou pomoc.

ČÍSLO: 009
INFORMACE: Do skleníku se dostala jakási věc, která proletěla oknem. Nejenže je okno rozbité, ale dokonce je ta věc stále vevnitř. Je to živý tvor nebo nějaký neživý předmět? Zaměstnanci se k tomu bojí přiblížit, proto je třeba někdo statečný!
ODMĚNA: 200 Y

ČÍSLO: 010
INFORMACE: Ve stodole se uhnízdila skupina Beedrill, která si tam chce založit kolonii. Zbav se jich, ať to stojí co to stojí. Nepovolené je pouze ničit nebo působit exploze.
ODMĚNA: 200 Y

ČÍSLO: 011
INFORMACE: Dvěma Vivillonům se povedlo nalepit se zadky k sobě. Jedná se o vteřinové lepidlo. Bůhví, jak se jim to povedlo, každopádně - dostaň je od sebe. Začínají se už nesnášet.
ODMĚNA: 350 Y

ČÍSLO: 012
INFORMACE: Ztratila se Vivillon. Naposledy byla viděna v blízkém lese, kde si hrála sama se sebou. Je možné, že ji někdo odlákal anebo se nedokázala vrátit zpět sama. Najdi ji a vrať farmě.
ODMĚNA: 300 Y, Net Ball
Výsledek obrázku pro oddělovač png

SEZNAM VIVILLONŮ

Kromě vypouštění Vivillonů do přírody je také zkoumáme. Vivillon je jeden z nejunikátnějších pokémonů, protože každý vyvinutý Scatterbug může být jiný než jeho druzi. Zatím jsme získali tyto vzory Vivillonů.
Sluneční vzor
Vývin za slunečného počasí
Vzor džungle
Vývin v blízkosti džungle
Ohnivý vzor
Vývin po poražení ohnivého pokémona
Ledový vzor
Vývin po bitvě s ledovým pokémonem
Vzor louky
Vývin na louce
Železný vzor
Vývin po bitvě s železným pokémonem
Monzunový vzor
Vývin po poražení dračího pokémona
Mořský vzor
Vývin po tréninku blízko vody
Horský vzor
Vývin v blízkosti hor
Psychický vzor
Vývin po dostání se do styku s psychickým pokémonem
Elegantní vzor
Vývin po výhře nad duším pokémonem
Elektrický vzor
Vývin po prohře s elektrickým pokémonem
Noční vzor
Vývin v noční hodině
???
Vývin po bitvě s jedovým pokémonem
Vzor pokéballu
Vzácné, není možné určit
Zářivý vzor
Vývin po prohře s elektrickým pokémonem
Písčitý vzor
Vývin za suchého podzimního počasí
Vzor bažiny
Vývin v létě
Vzor zahrady
Vývin po tréninku na louce
Říční vzor
Není možné určit

Chcete přijmout práci?
1. Jakou práci berete (číslo či jméno)
2. Průběh

V případě chytání Scatterbuga:
1. Kterým pokémonem chytáte
2. Průběh, krátká bitva
3. Ball, který používáte

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rory Rory | 10. května 2017 v 18:26 | Reagovat

1- beriem prácu 002, Smutný Scatterbug
2- S Lilith na ramene som vošla na farmu a neviem ako ona, ale ja som zostala zízať s otvorenými ústami. Po okolí poletovali Vivilloni s rôznymi farbami a vzormi krídel a keby som si mala vybrať najkrajšieho, nevedela by som sa rozhodnúť. Očarene som kráčala po chodníčku, no moc som sa na cestu nepozerala, preto som omylom narazila do staršej pani. Hneď som sa jej začala horlivo ospravedlňovať, no ona len mávla rukou, že je to vporiadku. „Sú nádherní, že?“ usmiala sa a ukázala k Vivillonom. Prikývla som a potom mi došlo, že som sa nepredstavila. „Som Rory, a toto je Lilith!“ predstavila som nás obidve rýchlo. Pani sa usmiala. „Prišli ste sa pozrieť na Vivillonov?“ Znovu som len prikývla a očarene sledovala okolie, Lilith si ich tiež celkom zvedavo obzerala. „A nechcete nám trošku pomôcť? Máme tu veľa práce a všetko nestíhame... samozrejme, dostanete za to zaplatené!“ Tým rozhodne pritiahla moju pozornosť. „Pomôcť?“ spýtala som sa v momente, ako sa ozvala aj Lilith: „Ako?“ Pobavene som na ňu pozrela, čo bolo celkom zložité, keďže mi stále sedela na pleci. Niežeby mi to vadilo. „No, máme tu dosť Scatterbugov a jeden z nich je veľmi smutný. Nemá kamarátov a celé dni trávi sám v kúte. Nechceli by ste mu trošku pomôcť? Ak by bol šťastnejší, možno by sa vyvinul!“ Rýchlo som pozrela na Lilith a až prosebne som na ňu pozrela. „Čo na to povieš?“ Lilith sa usmiala. „A dostaneme za to blýskavé peniažky?“ spýtala sa veselo a ja som prevrátila oči. Nadvihla som obočie a Lilith nakoniec prikývla. „Fajn, berieme!“ otočila som sa späť na pani. „Kde toho Scatterbuga nájdeme?“ spýtala som sa a pani nás zaviedla do budovy, kde ukázala do rohu. Tam sa naozaj krčil Scatterbug. Kývla som pani, ktorá odišla, a potom som prešla k Scatterbugovi. Čupla som si k nemu, Lilith mi zoskočila z pleca a prešla k nemu bližšie, aby si ho obzrela. „Ahoj, Scatterbug, ja som Rory a toto je moja štartérka, Lilith,“ povedala som sa milo a Scatterbug na mňa neisto pozrel. „Ja som Scatterbug,“ zamrmlal a Lilith si sadla. Zamyslene naklonila hlavu na stanu a pozorovala ho. „A prečo si tu a nie vonku? Je tam nádherne!“ Scatterbug sa striasol, ale neodpovedal. „Nechceš ísť s nami von? Môžeme ísť pozorovať Vivillonov...“ navrhla som neisto. Scatterbug nevyzeral, že by ho nápad nejako zaujal, skôr vyzeral smutne. „Tak fajn...“ Šuchtavým tempom sme sa dostali na trávnik pri budove a tam som sa ja okamžite rozvalila na zem. „Áááá, dnes je naozaj nádherne. A tí Vivilloni... aký by si chcel byť, keď sa vyvinieš?“ pozrela som na Scatterbuga, ktorý teraz vyzeral zaujatejšie ako keď sme boli vo vnútri. „Neviem...“ zamumlal, no už neznel smutne, skôr zasnene. „Mne sa páči ten oranžovo-ružovo-žltý! A ten pokéballový!“ pridala sa do debaty nadšená Lilith a sadla si mi k boku. Scatterbug na nás kútikom oka pozrel, no už nepovedal nič. Pretočila som sa na brucho tak, že som sa pozerala priamo naňho. Po chvíli mu to asi prišlo nepríjemné, lebo sa ozval: „Čo je?“ Zasmiala som sa. „Len rozmýšľam. Pani čo nás k tebe doviedla povedala, že tráviš dni v kúte. Nieje ti tam smutno?“ spýtala som sa zvedavo. „Nemám kamarátov, takže sa nechodím von hrávať!“ bola jeho odpoveď, aj keď mi úplne neodpovedal na otázku. Odfrkla som si. „Blbosť. Minimálne ja už tvoja kamarátka som, a Lilith určite tiež!“ Lilith prikývla a so zavrnením sa o Scatterbuga obtrela. Ten vyzeral neveriaco. „Naozaj?“ spýtal sa s očami doširoka otvorenými. Prikývla som. „Áno. A určite ti nájdeme aj iných kamarátov...“ vyskočila som na nohy a prebehla k pár Vivillonom, ktorí pristáli kúsok pri nás. „Ahoj, chcela som sa spýtať, či by ste nechce-“nestihla som dokončiť a Vivilloni odleteli. „Vyľakala si ich!“ ozval sa Scatterbug monotónnym hlasom a Lilith sa zaškľabila. „To musíš robiť ináč. Sleduj a uč sa!“ sebavedomo sa prikradla k Vivillonom, ktorí po tom, čo som ich vyľakala, pristáli o kúsok ďalej. Niečo im chvíľu rozprávala, potom na mňa a Scatterbuga ukázala a oni prikývli, a keď sa Lilith vrátila, štyria Vivilloni prileteli s ňou. Krídla dvoch z nich mali slnečný vzor, presne ten, čo sa Lilith tak páčil, a zvyšní dvaja mali železný a psychický. Ten s ružovými krídlami si mi sadol na hlavu. „Ahoj,“ povedal jemným hláskom. „Prepáč, ale predtým sme sa ťa zľakli...“ Začala som sa cítiť zle, že ja som ich vystrašila a oni sa mi ešte ospravedlňujú, že sa zľakli. „Nie, nie, nie, to ja sa ospravedlňujem, nechcela som vás vyľakať!“ začala som sa rýchlo ospravedlňovať. Vivillon so železným vzorom krídiel sa potichu rozosmial. „To nič...“ „Dobre, Vivilloni, neviem, čo vám presne povedala,“ ukázala som na Lilith, „ale ja som Rory, a toto sú Lilith a Scatterbug. Budeme kamaráti?“ Vivilloni prikývli, ten so železným vzorom zletel k Scatterbugovi a pošteklil ho krídlami. „Z teba bude určite nádherný Vivillon!“ Lilith mi vyskočila na plecia a obtrela sa mi o krk. „Čo ideme robiť?“ spýtala sa zvedavo. „Schovávačka!“ povedali naraz Vivilloni so slnečným vzorom a potom na seba zamilovane pozreli. „Aaawww, sú rozkošní!“ zavrnela Lilith a ja som s ňou musela súhlasiť. „Dobre, takže schovávačka. Môže byť?“ Scatterbug, Lilith aj ostatní Vivilloni prikývli. „Fajn. Počítaš!“ zasmiala sa Lilith a zoskočila mi z pleca, pričom mi chvostom frnkla do nosa. Vivillon mi zletel z hlavy a ja som si rukou prikryla oči a počítala som do štyridsať, aby sa nepovedalo. Keď som oči zase otvorila, na lúke som bola už sama a vydala som sa zvyšok hľadať. Scatterbuga som našla prvého za kôpkou dreva, ale kým sa mi to podarilo, skočila som asi k piatim Vivillonom s víťazoslávnym: „Há, našla som ťa“ a vždy som zistila, že schovávačku som hrala s inými. Keď som Scatterbuga našla, nechala som ho vyliezť mi na plece. Odmietal mi ale povedať, kde sú ostatní. Niežeby mi to na niečo bolo, lebo Lilith som našla si po pol hodine a vtedy som zistila, že ona svoju skrýšu stále menila. Vivillonov som nájsť nedokázala, Lilith mi totiž po dobrej chvíli prezradila, že sa schovali medzi ostatných, kde som naozaj nemala šancu. „Fajn, fajn, VZDÁVAM SA!“ zakričala som a z kŕdľa vleteli štyria Vivilloni. „Vyhrali sme, vyhrali sme, vyhrali sme...“ Chvíľu som na nich iritovane pozerala, no potom som mávla rukou a vykašľala sa na to. Potom som pozrela na čas a zistila, že by sme pomaly mali ísť, lebo sme sa zdržali oveľa dlhšie, ako som predpokladala. „Lilith, už by sme mali ísť,“ zašepkala som a Lilith pokývala hlavou. „Ahoj!“ rozlúčila sa s Vivillonmi a Scatterbugom. Ten začal odrazu behať dokolečka. „Čo to robí?“ spýtala som sa zmätene práve v momente, keď zastavil a rozžiaril sa. Jeho telo sa začalo meniť a po chvíľke sa na jeho mieste objavila Spewpa. „Vyvinul si sa!“ vyhŕkla som šokovane a v hlave sa mi ozvalo moje druhé ja, ktoré ma za tak inteligentný výrok okamžite okríklo. „Vidíš? Už iba chvíľu a budeš Vivillon, ako my!“ zatrylkoval jeden Vivillon so slnečným vzorom a druhý sa hneď pridal.  „A potom budeme všetci spolu lietať!“ Nadšene som sa usmiala a čupla si k nemu. Potľapkala som ho po hlave. „Gratulujem, drobec! Vidíš? Stačilo iba vyjsť von, nie?“ Teraz už Spewpa sa mi vrhol k nohe. „Ďakujem, ďakujem, ďakujem!“  opakoval stále dookola. Pomaly som sa postavila. „Dobre, už by sme naozaj mali ísť. Ahojte Vivilloni, dajte na Spewpu pozor, ahoj Spewpa!“ zamávala som im a aj s Lilith som sa vydala smerom k východu. „Ahojteee!" Otočila som sa, aby som sa ešte raz obzrela za našimi novými kamarátmi, a preto som si nevšimla pani do ktorej som predtým narazila, a narazila som do nej znovu. Zase som sa začala ospravedlňovať a pani ma zase len odmávla. „To nič. Videla som ťa s Vivillonmi a Scatterbugom... no, teraz už Spewpou. Ďakujem,“ usmiala sa a ja som sa odrazu cítila zahanbene, v tom dobrom slova zmysle. „Ale to nič...“ mávla som rukou, no pani mi aj tak podala peniaze. „Zober si to, zaslúžiš si to. A príďte aj nabudúce!“ zamávala mi ešte predtým, ako som vyšla z farmy. Lilith mi znovu vyskočila na plece a ja som vyšla von, celkom spokojná.

2 Enwy Enwy | E-mail | Web | 11. května 2017 v 12:35 | Reagovat

[1]: Práce byla vykonána velmi poctivě. K profilu bylo přičteno 200 Yenů.

3 Janet Janet | 11. května 2017 v 19:09 | Reagovat

1.    003.
2.    Jdu s poochyenou a littenem v pokéballech, když si všimnu, jak se někdo ptá lidí: „Nemohli byste nám pomoci. Nestíháme na farmě Vivillonů. Dali by, jsme vám za to nějaké peníze…“ „Já bych vám pomohla. Mohu se jen zeptat, kde je farma Vivillonů?“ „Samozřejmě. Budeme rádi. Pojďte za mnou.“ Vydám se za slečnou a něco málo starší než já a dojdeme na farmu. „Tak jsme tady. Tvůj úkol je takový: Zahrádka za farmou je plná nečistot a smetí, které sem natahal bůhví kdo. Farmáři se všechno snaží uklidit, avšak smetí jako kdyby neustále přibývalo. Zjisti, kdo do zahrady tahá smetí, vyřiď si to s ním a poté zahradu ukliď.“ Řekne mi slečna. „Dobrá.“ Řeknu a vyrazím na zahrádku. Po celé farmě poletují Vivillonové. Jsou zde také spewpy a scateburgové. Dojdu na zahrádku. Je na ní opravdu hodně smetí. Uvidím kousek od ní brečet Vivillon se vzorem zahrady. Přijdu za ní a zeptám se: „Proč brečíš?“ ale ne tónem „nebreč“, ale bylo mi to i líto, že nějaký pokémon brečí a je smutný. „Ta zahrádka. Ráda jsem se tady zdržovala a hrála si s ostatními. Nejčastěji s mojí bývalou nejlepší kamarádkou. Kvetly tady květiny a bylo tady krásně uklizeno a teď…“ Vivillon se rozpláče ještě víc. „No tak, Vivillon. Já to sem jdu uklidit.“ „Ale ono… Ono… Ono to furt přibývá…“ stále pláče Vivillon. „Já vím. Už jsem to slyšela. Jdu najít toho, kdo to sem dává.“ „Opravdu?“ přestane plakat Vivillon a podívá se na mne. „Opravdu.“ Potvrdím jí to, co jsem teďka řekla. Vivillon se pousměje a řekne: „Tak, já poletím, nikdy se nic nestane, když tady někdo je.“ Kývnu a schovám se vedle živého plotu, kolem zahrádky. Sedím a čekám, až někdo přijde sem dávat smetí. Zatím jsem však viděla akorát několik scateburg, několikrát Spewpu a hoooodně Vivillonů. Vivillinové měli snad všechny možné barvy a typy. Poletují tady, někteří se tady zdržují, jiní jen prolétají. Někteří sami, jiní ve skupinách. Když na zahrádce nikdo není a já stále čekám na pachatele, přiletí Vivillon se vzorem bažiny. Opatrně se rozhlédne kolem a odletí pryč ze zahrady. Po nějaké době se vrátí se … se smetím. No tohle… Pomyslím si. Tak ona je to Vivillon. Chystám se vstát a zeptat se jí, proč to dělá, ale ona odletí zase pryč za zahradu a přiletí s dalším smetím. „Vivillon. Prosím tě, proč tohle děláš?“ zeptám se jí nechápavě. Vivillon mě uvidí a prohlásí. „Kdyby nebyla nafoukaná, nic se nestalo.“ Její odpověď mi ale úplně jasná není, i když tuším, že jde o nějakého pokémona s nosem nahoru. „Jak nebyla nafoukaná?“ Zeptám se jí proto. „No… Tys jí viděla. Ta, co tady věčně sedí a brečí nad zahrádkou?“ „Myslíš tu se vzorem zahrady, jak tady pláče, protože jí tady někdo dává smetí a kazí hezké místo?“ „Jo. Jmenuje se Vivi. Já jsem Vivill. Bývali jsme nejlepší kamarádky, ale když přijeli se na nás podívat, dělala, že mě nezná. Že mám prý hnusný vzorek na křídlech. To mi řekla po soutěži. Že by se prý shodila, kdyby se ona, Vivillon se vzorkem zahrady objevila s Vivillon se vzorkem bažiny. Že je hezčí a nedosáhla by tak vysokého hodnocení, i když stejně nebyla mezi deseti nejhezčími. Když jsem jí řekla, že mě se ten vzorek líbí, prohlásila, že nemám vkus a už tak jsem jí málem zkazila umístění, protože jsem několikrát za ní letěla a možná by prý byla výš. Potom jsme se pohádali, vesměs kvůli tomuhle. Jsem na ní naštvaná, tohle je moje odplata.“ „Ale ona není jediná, komu to vadí. Vadí to i zaměstnancům. Tohle jsi přestřelila Vivill.“ „Já? Ona. Neměla se vytahovat, že má hezčí křídla.“ „Hele, uznávám, že se jako nejlepší kamarádka nezachovala, ale nemůžeš kvůli tomu ničit něco, co je všech.“  „Jí je konec našeho kamarádství jedno, má miliony kamarádů, ale ona byla moje jediná kamarádka. A já? Nikdo se se mnou nechce bavit. Pomlouvá mě.“ Povzdychnu si. A to jsou bývalé nejlepší kamarádky. „Já s tím nepřestanu, dokud se mi neomluví.“ „A ví to? Že čekáš na omluvu?“ „Říkám jí, aby se mi omluvila. O tom, že já to ničim neví.“ „Pojď Vivill. Najdeme Vivi…“ Nenechala mě domluvit. „Já za ní nejdu!“ Povzdychnu si. „Dobře. Počkej tady.“ Řeknu a vydám se hledat Vivi. Ptám se Vivillonů, jestli nevědí, kde je Vivi, protože nepředpokládám, že jí poznám. Vivillonů se vzorkem zahrady tady je… „Támhle je.“ Mi nakonec jedna Vivillon se zářivým vzorem řekla. „Děkuju.“ „Vivi?“ optám se, abych se ujistila, že je to ona. „Je zahrádka v pořádku? Už víš, kdo to je?“ „Ano, už vím, kdo to je, ale nechce toho nechat a já jí k tomu nemůžu a vlastně ani nechci donutit.“ Nechci ubližovat pokémonům. Vivi si povzdychne a já jí řeknu: „Mohla by, jsi jít za mnou?“ zeptám se. Vivi kývne a já se vydám k zahrádce, kde, doufám, je Vivill. Vivi mě následuje. Když přijdeme na zahrádku a Vivi uvidí Vivill, začne: „Co tady děláš? Já se ti omlouvat nebudu! NEBUDU!!“ „Tak já nepřestanu nosit smetí na zahrádku.“ Prohlásila celkem klidně Vivill. „Ty vyděračko jedna…“ „Jenom se ti potřebuju pomstít za ten podraz! Když potřebuju, tak mě nepodržíš! Vrchol byl ty křídla!“ „Nezáviď.“ „Nezávidím. Kdybych chtěla vzor zahrady, vyvinu se na louce.“ „Holky stačí, přestaňte se hádat. Vivill to přehnala. Mstít se na něčem, co je všech není hezké. Vůbec se mstít není hezké. A ty Vivi, ses opravdu nezachovala jako kamarádka. Já osobně s lidmi moc nevycházím, ale o kamarádství určitě vím, že tak, jak jsi, se chovala k Vivill, se k sobě kamarádky nechovají. A říkám to podle toho, co jsem slyšela.“ Řeknu. Vivi a Vivill mlčí a já doufám, že jim to došlo, že chybu udělaly obě. „A co mám teda dělat?“ Otá se Vivi. „Omluv se mi.“ řekla Vivill „Ty jsi ničala zahrádku.“ Odporovala jí Vivi. „Tak se omluvte té druhé obě.“ Přijdu s optimálním řešením. Obě se na sebe podívají. „Omluv se první.“ Řekne Vivi. „Dobře. Promiň, že jsem ničila zahrádku, nebylo to správné.“ Řekla Vivill. „Ano. A pamatuj si to.“ Řekla Vivi a letěla pryč. „A ty?“ zeptá se Vivill. „Já tě neslyším.“ Prohlásila Vivi. „Tak odvolávám.“ Křikla Vivill. „Tak dobře. Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě chovala a neodvolám to.“ Řekla Vivi. „Dobře. Promiň, že jsem ničila zahrádku, nebylo to správné. A neodvolám.“ Řekla Vivill. Obě dosáhly svého, Vivi, že se přestala ničit zahrádka a Vivill omluvení od Vivi. Vivi se rozletěla pryč na jednu stranu a Vivill na druhou. A já to tu uklidím. Pomyslím si a pustím se do práce. Vezmu hrábě a začnu shrabávat všechno na hromadu. Vivill se opravdu činila. Všechno je rozházené po zahradě, někdy na menších hromádkách. Všechno shrabu na jednu hromadu a při tom zjistím, že to není jenom smetí. Jsou to i utžené květiny, větve… Všechno shrabu na jednu velkou hromadu doprostřed. Potom to vezmu a začnu to dávat do pytle. Když je pytel plný, foukne vítr a pytel spadne a všechno se rozfouká. Ach jo. Tak znovu. Pomyslím si a znovu všechno nahrabu na hromadu. Ještě mi vítr dva krát rozfouká hromadu, ale nespadne už pytel naštěstí. Když tam všechen nepořádek je, odnesu pytel do popelnice.

4 Enwy Enwy | E-mail | Web | 12. května 2017 v 14:51 | Reagovat

[3]: (Drama, yey! xD) Práce byla odvedena dobře. Když ses s vrátila, farmáři ti zaplatili tvou práci. Ještě k tobě přiletěla Vivill a zeptala se tě, zda by mohla cestovat s tebou a že ti moc děkuje. "Víš, zahrádka je teď pěkná, ale je v ní nuda. Můžeš si hrát jen jedno a to samé. Proto bych se s tebou ráda vydala na cestu," řekla ti. "A navíc nevím, jak zase klapneme s Vivi. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že mě zradila moje známá..."

5 Janet Janet | 12. května 2017 v 15:11 | Reagovat

"Děkuju." Řeknu Farmářům. "Vivill. Jsi si jistá, že odtud chceš? Já nemám žádného Vivillona, ty jsi zvyklá na Vivillony. Jestli ale chceš, můžeš." Řeknu zaskočeně Vivill.

6 Enwy Enwy | E-mail | Web | 12. května 2017 v 15:28 | Reagovat

[5]: "Půjdu s tebou," řekla Vivill jasně. "Hodně jsem o tom přemýšlela a chci zažít takové dobrodružství, jak mi o tom vyprávěli," řekla Vivillon. Už jen čekala na tvůj pokéball, aby se mohla nechat chytit.

7 Janet Janet | 12. května 2017 v 15:31 | Reagovat

"Tak dobře." Řeknu a podám jí pokéball.

8 Enwy Enwy | E-mail | Web | 12. května 2017 v 16:01 | Reagovat

[7]: Vivillon se kulatého předmětu jen jemně dotkla a obalila ji světlá záře. Za chvilku zmizela v pokéballu. Ten se přesně třikrát zakýval - a poté kývání ustálo, znamení toho, že je již pokémon tvůj. Gratuluji, chytila jsi Vivillon!

9 Filo Filo | 20. května 2017 v 10:00 | Reagovat

Zmetený Psyduck

Spoločne sme prechádzali s Ivysaurom cestičkou - cestovali sme. Ako sme tak prechádzali, vidíme z diaľky ako beží nejaké dievča. Bolo oblečené v cowboy-style oblečení - kockovaná košeľa, kožené nohavice, čižmy, no asi najvýraznejší bol na nej jej biely cowboyský klobúk. Bežala rovno k nám. Kričala niečo znerozumiteľné. Po pár sekundách sme počuli niečo typu "hej ty!". Poriadne som sa poobzeral a neveriacky som ukázal na seba. Že by myslela mňa? To sa mi moc nezdá .. Dievča už bolo skoro pri nás. Snažil som sa tváriť že niečo vidím na boku cesty tak som rýchlo zabočil tam. "Hej ty! STOJ!" Okej bolo to isté. Myslela mňa. Kurňa! Dievča bolo veľmi zadýchané no napriek tomu zo seba rýchlo pustila : " Čus, ja som Molly. " * nádych * "Si tréner, však?!" pozrela sa na mňa pohľadom, ktorý v sebe skrýval veľkú potrebu pomoci. "Eee.. áno, som." Vtom ma Molly chytila za ruku a ťahala ma cestou, odkiaľ sa ponáhľala. "Hej hej hej!" ruku som rýchlo odtiahol naspäť. "Čo sa tu deje?!" "Oh, vlastne prepáč! Ani som ti to nevysvetlila. Potrebujeme pomoc. Bývam a pracujem na farme neďaleko odtiaľto. Posledné dni tam máme veľmi divný problém .. Vieš .. " dievča preglglo "Ani neviem .. ako ti to mám vlastne povedať. Musíš to proste vidieť, inak to ani nepochopíš!" Neveriacky som pozrel na dievča menom Molly. Pomaly som si ju premeral a vyzerala dôveryhodne. "Oukej .. Čo na to hovoríš ty, Ivysaur?" "Jasné, musíme jej pomôcť. Vyzerá to dosť naliehavo." Trochu som sa pošúchal po čele. "No dobre! Ideme tam .." ani som to poriadne nedopovedal, Molly ma opäť schmatla za ruku a už ma ťahala na farmu. Ach jaj, do čoho som sa to namočil ..

Prešlo pár minút a my sme sa s Molly a Ivysaurom ocitli na veľkej farme bola plná Vivillionou - prekrásnych a vzácnych motýľov, ktoré sa nachádzajú prevažne v regióne Kalos. Ich sfarbenie bolo naozaj veľmi pestré - jeden bol modrý, druhý hnedý, orandžový, no najmä tu prevládali ružový. "Takže.." opýtal som sa Molly "aký tu je problém? Máte to tu pekné ale zatiaľ som nespozoroval nič divné." "Noo.. ten problém. Skoro som zabudla chichichichi" pri jej chichichichi mi nabehol mráz na chrbte, bolo to naozaj divné ._. "takže, asi pred týždňom sa nám tu dostalo vajíčko, ktoré sa ešte v tú noc vyliahlo akurát pri našom stáde Vivillionov. Bolo to vajíčko Psyducka.   Za jeho povedzme tomu "matku" si vybral nášho Vivilliona, ktorý s ním však nechce mať nič spoločné a dosť ho to otravuje. Stále za nim chodí. Lenže, Psyduch si očividne myslí, že je Vivillion. Stále rukami metie vo vzduchu a tvári sa, že lieta. Vivillion bol už tak zúfalý, že sa k nám prišiel sťažovať a tak sme sa snažili Psyduckovi dohovoriť. No nič. Nedá sa to. Ten Psyduck je proste psycho. Alebo je len mentálne narušený, ako väčšina Psyduckov .. Dúfam že sa raz vyvinie a z tohoto Vivillionského stavu sa dostane čo najskôr. Takže prosím, pomôžeš nám?" Molly na mňa spravila psie oči. Skoro ako malý Lillipup, povedal som si. "Ach .. no dobre! Prehovorím si so Psyduckom. Navyše, Ivysaur je dosť priateľský, myslím že si s ním poradí. Poďme, Ivy!". Molly nás viedla, otvorila nám bránu na oplotenú lúku pre Vivillionov. Toto oplotenie však bolo aj zvrchu - aký by inak malo zmysel chovať Vivillionov, keby si aj oni, aj divokí prelietavali cez plot sem a tam? Už sme boli tam - kŕdeľ Vivillionov a na kraji bol aj Psyduck. Pred ním však všetky motýle utekali a vyhýbali sa mu. "Zdravím vás!" prihovorila sa Molly ku Vivillionom. "Toto je Filo, tréner, ktorého som prehovorila aby nám pomohol tu s naším malým kamarátom - Psyduckom." Vivllioni si ma poriadne prehliadli. Aby sme ich nemali všetkých nakope, spoločne s Molly sme im nasypali do krmítok bobule s ovsenými vločkami. Vivillion, ktorého si Psyduck vybral za svoju mamu sa vybral tiež. Psyduck chcel ísť za ním, no Vivillion použil na neho vláknový útok, spútal ho a nechal ležať na zemi. Psyduck ostal ležať na zemi a zrejme mu ani nedošlo čo sa stalo. Keďže sme zabavili všetkým Vivillionov, išiel som spolu s Ivysaurom k opustenému Psyduckovi. "Ehm.. ahoj Psyduck. Ja som Filo a toto je môj parťák Ivysaur." Psyduck po nás divne pozeral. Asi nechápal čo sa deje .. typický Psyduck .. Postupne som ho oslobodil z Vivillionovích vlákien a postavil som malého Psyducka pred seba. "Psyduck, ešte raz. To som ja Filo!" nebol som si totiž istý či ma vníma - nikdy si totiž nie som istý z jeho pohľadu či je pri zmysloch alebo nie. "Psyduck, vieš kde sa nachádzaš?" Psyduck iba pootočil hlavu na znak "čo?". Potom zdivhol ruky, začal nimi mávať a behal do kolečka. "Toto je Vivillionská farma. Vivillionská. Vieš že ty niesi motýľ. Ty si kačka! Takže tu nepatríš." Bolo to odo mňa možno trochu hnusné, ale tak či tak ma myslím nepočúval a bol úplne mimo. "Aachh .." tresol som sa po hlave. "Okej, viem čo spravíme. Ivy, spútaj ho úponkami a nasleduj ma .." Psyduck nemal na výber, bol spútaný Ivysaurom a nemohol ani bežať, ani "lietať". Spoločne sme došli k napájadlu pre Vivillionov. Bola tam aj Molly a nejaký divne sfarbený Vivillion. "Ivy, daj ho ku vode aby videl svoj odraz. Molly!" Molly sa na mňa prekvapene otočila. "No čo, ako to ide?" "Fajn, len potrebujem jedného Vivilliona. Mohla by si mu povedať, aby sa ukázal v odraze, kde je aj Psyduck?" "Jasné.. Vivo, poď sem! Budeme ťa potrebovať." Zavolala k nám Vivilliona, ktorého Psyduck pokladal za jeho matku. V skutočnosti to bol samček Vivo. V odraze mohol Psyduck vidieť seba, Vivilliona, mňa a Ivyho. "Tak, zdá sa ti že Vivo je tvoja mama?" Už len pri pomyslení, že by mohol byť Vivo mama sa parilo Vivovi z uší. On totiž nie je samička a nie je ani žiadny sprostý Psyduck! "Hmmmmm" vidal zo seba Psyduck. Začal premýšľať. Asi prvý krát v živote. Pozrel sa raz na svoj odraz, potom na Vivov odraz. Zase vidal "hmmmmmmm" a hlava mu z toľkého rozmýšľania spadla doboku. Potom sa otočil na Ivysaura a objal ho. "?!?!?!" všetci sme si poriadne pľasli po hlave. "Čo?! Ivy tiež nie je Psyduck!" Ivysaur nevedel čo má robiť. Bolo mu to divné, že ho Psyduck pokladal za "novú mamu" ale bolo mu ho sčasti ľúto. Ivysaur dal na mňa smutný pohľad. "Ach .. ja viem ja viem .." Vivo si medzitým poriadne vyfúkol a odišiel - Psyducka už nezaujíma. "Okej, čo teraz spravíme." Videl som, že Ivysaurovi bolo ľúto povedať mu, že nie je jeho mama. Nemal nikoho a videl som, že Ivysaur by sa oňho aj rád postaral. Psyduck sa totižto len prednedávnom vyliahol a jeho "potencionálne mamy" sa naňho úplne vykašľali. Nemal úplne nikoho. "Psyduck .. viem, je to odomňa trochu trúfalé ale.. nechcel by si sa vydať so mnou a s Ivysaurom? Cestovali by sme spoločne, spoznávali nových pokémonov a .. bolo by to proste fajn .." Ivysaur sa na Psyducka tiež milo usmial. Psyduck otočil hlavu na znak, že premýšľa zatiaľ čo Molly si hrýzla do pery a dúfala, že sa tej hlúpej kačky konečne zbaví... Psyduck ďalej premýšľa.. a premýšľa .. a premýšľa .__.

10 [A] Drobeček [A] Drobeček | 20. května 2017 v 10:42 | Reagovat

[9]: Psyduck se k tobě najednou otočil zády a rozeběhl se k Vivovi. Chvilku pod ním skákal a snažil se ho obejmout, ale když pokemon nepřistál na zem, Psyduck zamteně zavrtěl hlavou a vydal se k tobě a objal ti nohu.

//Psyduck se k tobě přidal.

11 Rory Rory | 25. června 2017 v 20:10 | Reagovat

001: Vivillon a jeho útok
(prvá časť)
Farma na mňa pôsobila rovnakým dojmom ako pri poslednej návšteve, rovnako nádherná a oslnivá. Možno len trochu slnečnejšia, no to môžeme zhodiť na ročné obdobia. Vytiahla som pokébally a nechala svojich pokémonov, aby sa ku mne pripojili. „No, čo na to poviete? Nádhera, že?“ prehodila som a vykročila som po cestičke k pani, ktorá nás tu privítala aj minule. „Dobrý deň!“ usmiala som sa. „Nepotrebujete zase pomoc?“ Žena sa ku mne otočila a usmiala sa. „Ááá, ty si tu už raz bola, že?“ Mlčky som prikývla. „Perfektne, prišla si práve načas. Spewpa, ktorému si pomáhala, sa pred časom vyvinul, a všetko bolo vporiadku, ale v poslednej dobe je nejaký skleslý...“ s nádejou na mňa pozrela. „Mohla by si mu zase pomôcť?“ S úsmevom som zasalutovala. „Idem na to!“  a vybehla som preč. Po pár krokoch mi ale došlo, že netuším kde sa Vivillon nachádza a ani ako teraz vyzerá. So sklonenou hlavou som sa vrátila k pani. „A mohla by ste ma za ním odviezť...?“ Pani sa usmiala. „Jasné. Poďte,“ mávla rukou a nechala nás nasledovať ju. Doviedla nás k budove, presne tej, kde sa skrýval ešte ako Scatterbug. „Už pár dní tam je schovaný, a odmieta vyjsť von. Skús sa s ním porozprávať, áno?“ Opatrne som vošla dovnútra a prvé, čo som si všimla bola tma, vďaka ktorej som ledva videla. Ostatní išli za mnou, ale držali si tak dva metre odstup. „Vivillon?“ spýtala som sa potichu, odpoveďou mi bolo prekvapené zhíknutie. Pri okne bola silueta Vivillona, ktorá sa ku mne pomaly otočila. „Óóó, Rory! A Lilith! Vyvinula si sa! Wau...“ priletel k nám a začal okolo nás mierne hyperaktívne lietať. Rozhodne to nebolo to, čo som čakala. „Ááá kto sú oni?“ Keď si Vivillon všimol aj ostatných, preletel za mňa, ako keby sa chcel schovať. Nadvihla som obočie. „Toto sú Togepi, Zero a Ace, naši noví spoločníci. Keď som tu bola prvýkrát, cestovala som len krátko, odvtedy sa toho veľa stalo. Ale sľubujem ti, že sa ich nemusíš báť, áno?“ Vivillon bojovne vystrčil hlavičku spoza môjho. „Ja sa ich nebojím“ zamumlal, no keď naňho Ace pozrel, okamžite sa zase schoval. Pritlačil sa mi k chrbtu. „Ale musia tu byť?“ Rozmýšľala som, koho mi teraz pripomína, lebo ani trochu sa nesprával ako ten nespoločenský, hanblivý Scatterbug, ktorého som poznala. „Čo, vadia ti?“ Vivillon sa prisunul k môjmu uchu. „Nepoznám ich...“ zamrmlal a v momente sa zase stiahol. A mne došlo koho mi pripomínal – trucovité, náladové dieťa, ktoré sa hanbí pred cudzími, ale v skutočnosti je extrémne hyperaktívne. Pohladkala som ho po hlave. „Ale no, sú to moji kamaráti, tak prosím, skús na nich byť milý, áno? Prišli sme za tebou, lebo nám povedali, že sa správaš... zvláštne...“ Vivillon sa urazene odtiahol. „Nesprávam sa zvláštne!“ Prižmúrila som oči. Ešte si dupni a bude to dokonalé, pomyslela som si podráždene. „Nie? Pretože zamestnanci tvrdia, že si v poslednej dobe smutný, a schovávaš sa tu... vieš koho mi to pripomína?“ Vivillon zajato potriasol hlavou. „Jedného malého Scatterbuga, ktorý sa bál, že si nenájde kamarátov a nevyvine sa, a preto nevyliezal von z budovy...  hovorí ti to niečo?“ Vivillon na mňa uprene pozeral, no neodpovedal. „Beriem to ako áno. No táák, Vivillon, cez toto sme si už prešli, nie? Prečo nie si vonku s ostatnými?“ Aj v tme som videla, ako sa Vivillon zaťal. „Nechce sa mi!“ Vzdychla som si a v duchu napočítala do desať, jeho trucovitá povaha ma privádzala do šialenstva. Chýbali mi časy, kedy bol jednoducho tichý a hanblivý. Ale keď sa na to pozerám spätne, rozhodne mal sklony k istej tvrdohlavosti. „Jasné, to ti uverím. Pozri, Vivillon, vážim si ťa, preto k tebe budem úprimná, ale očakávam, že aj ty budeš ku mne, áno?“ Vivillon prehltol a prikývol. „Dobre. Neverím tomu, že sa ti jednoducho nechce. Ak mi nechceš povedať prečo nechceš ísť von, budem to akceptovať, ale neklam mi, áno?“ Vivillon zvesil hlavu. „Noo... myslím, že ti to predsalen môžem povedať...“ vyletel spoza môjho pleca. „Hovoríš, že sú to tvoji kamaráti?“ jemne kývol k pokémonom a ja som s úsmevom prikývla. „Takže budú aj moji kamaráti?“ vyhŕkol a v momente k nim preletel, teda, skôr k Togepi. Pohľadom Zera aj Acea sa okato vyhýbal. „Ahoj! Ja som Vivillon, budeme kamaráti?“ Netreba snáď hovoriť, že Togepi z toho bola nadšená, a obidvaja sa pustili do vášnivej debaty, ani neviem o čom. „A prečo je teda tu?“ spýtala sa Lilith a Vivillon znovu vzlietol. „No... ostatní Vivilloni sú silní a vedia skutočné útoky... aj a nie... tak som i myslel, že radšej zostanem tu...“ To si robí srandu. Prosím, povedzte mi, že si robí srandu? Kvôli útoku zostával schovaný a v depresiách? „Vivillon... prečo si niekoho nepoprosil o pomoc? Nejakého iného Vivillona, alebo nejakého pracovníka?“ Vivillon znovu nahodil zaťatý výraz. „Nechcelo sa mi...“ jediný pohľad na mňa mu asi stačil, a okamžite vysypal pravdu. „No... prosiť Vivillona by bolo ponižujúce... a so zamestnancami sa hanbím...“ Prevrátila som oči. „Fajn. Aký útok sa chceš naučiť?“ – „Nooo, nejaký... ľahký?“ Prikývla som. „Aha, lebo ja viem, či je daný útok ťažký alebo ľahký, som pokémon a všetky útoky ovládam, že...“ zamrmlala som, vytiahla pokédex a začala prechádzať útoky. „Óóó, ty mi pomôžeš? Ďakujem, ďakujem, ďakujem!“ po chvíli to Vivillona začalo nudiť a znovu sa vrátil k Togepi a ich debate. Presunula som sa k svojmu lietajúcemu pokémonovi a začal a jednotlivé návrhy konzultovať s ním. Po chvíli sme vybrali Gust, ktorý nám obidvom prišiel najvhodnejší. „Dobre, Vivillon, máme útok vybratý, ale poďme sa to naučiť von, áno? Tu je strašná tma...“ zamumlala som a vybrala sa k dverám. „Dobre, Vivillon, nemáme veľa času, takže ti asi pomôžeme len so základmi, a zvyšok budeš musieť docvičiť sám, alebo pracovníkmi alebo s inými Vivillonmi. A Ace, ty si tu len ako teoretická pomoc, jasné? Žiadna fyzická aktivita!“ frnkla som mu do zobáku a on prikývol, nejako zvlášť sa nehádal, čo ma prekvapilo.

12 Rory Rory | 25. června 2017 v 20:11 | Reagovat

(druhá časť)
„Takže... Gust,“ zakývala som hlavou nervózne a ukázala mu obrázok. „Musíš poriadne mávať krídlami a vytvoriť tak veľký vietor a-eh, Vivillon, myslím si, že toto stačiť nebude...“ Vivillon sa totiž okamžite pustil do napodobňovania útoku a začal prudko mávať krídlami, výsledok ale nebol väčší ako vietor z vejára. Vivillon sa zastavil a vyzeral neskutočne smutne. „Nikdy sa to nenaučím!“ rozfňukal a letel preč, chytila som ho len tak tak. „Hou, hou, hou, brzdi. Povedala som, že to stačiť nebude, nie že to máš vzdať. Takto sa chceš naučiť nový útok? Fakt?“ nadvihla som nespokojne obočie a pritiahla si ho do náruče. „Hlave sa ukľudni. A začni si veriť. Nemôžeš sa na to vykašľať keď sme ani nezačali, nie?“ utrela som u slzičky a Vivillon s posledným fňuknutím vyletel späť do vzduchu. „Dobre...“ Spokojne som prikývla. „No, ako som hovorila, nemyslím si, že to bude stačiť... Ace?“ Ace sa trochu priblížil. „Nikdy som Gust neskúšal, ale myslím, že musíš všetku svoju energiu sústrediť do krídel, veriť, že to zvládneš...“ začal si čistiť perie, zjavne spokojný so svojím vysvetlením. Pokrčila som plecami. „No, aj tak sa to dá povedať. Ja naozaj neviem, niesom pokémon, ale počula som o teórii, ktorá pomáha k úspechom. Musíš si predstaviť, ako útok správne prevedieš, každý jeden detail, musíš tomu veriť, a potom to jednoducho... spraviť. Viem, znie to strašne jednoducho, ale hovorí sa, že ak uveríš, že to zvládneš, už si za polovicou....“ Vivillon na mňa zaujato pozrel. „A ty veríš, že to zvládnem?“ spýtal sa trochu bojazlivo. „Samozrejme,“ pousmiala som sa a Vivillon nadšene zatrepotal krídlami. „Tak potom verím aj ja!“ vypískol nadšene a vrhol sa do skúšania. Prvé pokusy neboli nič moc, ale minimálne t bolo príjemné osvieženie počas teplého dňa. Postupne som videla, ako sa mu začalo viac a viac dariť, a vietor, ktorý tvoril, začal nejako vyzerať. „Výborne, Vivillon, ale daj si na chvíľku pauzu, áno?“ natiahla som k nemu ruku a on si na ňu sadol. „Áno?“ – „Ale, nič, len som myslela, že by sme mohli skočiť za nejakými pracovníkmi a dohodnúť ti, aby to s tebou niekedy potrénovali, hm...?“ Vivillon začal prudko triasť hlavou. „Nie, nie, nie, nie, nie, nie....“ Prevrátila som oči a rukou mu zapchala ústa. „Dobre, pochopila som už pri tom prvom nie! Fakt, mal by si sa naučiť byť niekedy aj ticho, vieš?“ Vivillon nafúkol líčka. „Ja viem byť ticho!“ – „Tak prečo niesi?“ Vivillon sa diabolsky zaškľabil. „Pretože ty sa so mnou tááák rada rozprááávaš....“ Hovorila som, že sa správa ako trucovité decko? Beriem späť. Oveľa horšie. Ako pubertiak  a malé decko v jednom. Striasla som ho z ruky. „Padaj cvičiť, za chvíľu už musíme ísť!“ zamrnčala som, no neodolala som úsmevu. Ten si všimol aj Vivillon a usmial sa späť. Chvíľu na to sa mu útok naozaj podaril, práve keď ho použil na mňa a okrem toho, že ma skoro zhodil z nôh, mi úplne rozstrapatil vlasy. „Aaagh, fakt ťa neznášam!“ prskala som a snažila sa upraviť si vlasy, kým Vivillon sa len smial, a Zero sa k nemu na moje prekvapenie pridal. Tiež som si všimla, že sa dosť slnil a tréningu moc pozornosť nevenoval. Hm, asi o ňom ešte fakt veľa neviem... Vivillon mi po chvíli pristál na pleci. „Ako mi to išlo? Bol som skvelý, že? Že? Že?“ Prevrátila som oči. „Stále ťa neznášam!“ Vivillon sa len zasmial. „Miluješ ma!“ zamrkal a vyletel do vzduchu. Prižmúrila som oči. „Si si nejaký istý...“ Vivillon sa znovu zasmial. „To áno. Som tvoj jediný plne vyvinutý pokémon!“ – „Eee, ty nie si môj pokémon,“ poukázala som sa to. Vivillon len potriasol hlavou. „Ale som tvoj kamarát!“ zazubil sa. Už ma tie jeho úsmevy začali štvať. „A navyše, aj Passimian je na najvyššom vývojovom štádiu...“ Vivillon zletel ku mne. „Ale Passimiani sa nevyvíjajú...“ Musela som uznať, že má pravdu. Vivillon nás potom zaviedol k Vivillonom, s ktorými sme sa spoznali už pri minulej návšteve, a hrdo sa im začal chváliť svojím novým útokom, ktorý okamžite aj začal ukazovať, a ja som uznala, že je čas pomaly ísť. Kúsok od nás stála pani a s úsmevom nás sledovala. Rýchlo som sa rozlúčila a prebehla som k nej. „No, gratulujem, zjavne máš na Vivillona magický vplyv...“ Prevrátila som oči. „Chcela som ho niečím tresnúť po hlave 90% času, čo som s ním strávila,“ pousmiala som sa. Pani sa chápavo usmiala a podala mi peniaze. „Určite sa tu ešte niekedy zastavte, áno?“ Prikývla som. „Určite. Je to tu nádherné...“ Rozlúčila som sa aj s ňou a zavolala svojich pokémonov, rozlúčila som sa s Vivillonom (zase) a potom sme zamierili von. Ale až potom, ako som si od Vivillona vymámila sľub, že ak zase bude mať problém, tak to nebude riešiť svojím depresívnym kútikom, ale poprosí niekoho o pomoc. Aj tak som ale čakala, že najbližšie keď budeme hľadať na farme prácu skončíme pri ňom. Niežeby mi to vadilo, toho malého darebáka som si obľúbila, aj keď mi občas liezol na nervy. „Takže, teraz... cukráreň?“ spýtala som nahlas a zahnala myšlienky na Vivillona. Keď som videla pohľady svojich pokémonov, prikývla som si. „Cukráreň. Definitívne!“

13 [A] Enwy [A] Enwy | 26. června 2017 v 15:18 | Reagovat

[11]:[12]: Vivillon byl rád, že potkal někoho jako ty! Nejenže ti farma dala tvých 200 Yenů, ale i 100 dalších jako dýško a dvě sklenice Moomoo mléka.

14 Janet Janet | 28. června 2017 v 19:37 | Reagovat

Tenúkol 001 se může plnit znovu?

15 [A] Enwy [A] Enwy | 28. června 2017 v 19:44 | Reagovat

[14]: Nevšimla jsem si, že už je splněn. Úkoly budou změněné již brzy.

16 Skugga Skugga | 30. června 2017 v 15:15 | Reagovat

ČÍSLO: 007
Proč někde nepomoct, když to jde že ano. A zvlášť  na farmě Vivillionů kde se ztratí  Rockruff . Proto jsme nabídli  svojí pomoc.  Na chvíli jsem koukala na pokéball kde byl Shade a Luluna. Nakonec jsem si je zase dala do kapsy. Ne mohlo by štěně ještě omylem vyděsit .  Došla jsem na jejich farmu a domluvila se s nimi,  samozřejmě jak budeme prohledávat farmu abychom toho pokryli co nejvíce.  Rockruff nyní jsem věděli že Ralphy se musel co nejdříve najít.  "Takže když půjdeme každý jedním směrem měli by jsme prohledat toho co nejvíce?" Zeptám se, ti kteří na farmě pracují. Přikývli mi  a každý se rozešel jiným směrem.  Musela jsem být opravdu pozorná ,  štěňata jsou malá že ano, a jestli omylem zalezlo někam  kde nemůže vylézt. Uznejme že to by byl problém.  Nakonec jsem se však rozhodla že když na to nebudu sama a bude tu se mnou někdo kdo má lepší sluch mohlo by to jít znatelně lépe. "Shade potřebuju tě!" Vhodila jsem jeho pokéball ve vzduchu. Shade uměl rychle běhat dokázal by toho projít snad  více částí než já za celý den. "Shade potřebuji pomoct. Tady na farmě se ztratilo štěně Rockruffa jmenuje se Ralphy, je sotva narozené takže ho musíme najít jak nejrychleji je to možné. A ty si moc dobrá běžec..takže pomůžeš?"  Shade mi po chvíli odpověděl "Ano pomůžu." Usmála jsem se "Ale nevzdaluj se nějak moc, nechci aby jsem tu musela nakonec hledat i tebe"  Shade se na mě chvílí zamračil načež se usmál a rozeběhl se.  A já pozorně poslouchala  každé šustění větru. Jenže kromě Vivillionů či jiných takových pokémonů jsem neslyšela nic takového co by připomínalo psa.  Náhle jsem si však něco uvědomila,  když vylezu na strom můžu mít větší rozhled! To byl sice dobrý nápad. Ale ne každý strom udrží člověka.. Porozhlédla jsem se  a spatřila jsem strom který by měl snad zvládnul udržet a taky že ano. Rozhlédla jsem se,  na první pohled jsem si myslela že mi to bylo k prdu. Ale pak jsem něco uviděla. Trochu dál, bylo  nějak moc Vyvilionů. Mohla to být náhoda a nebo taky ne, každopádně jsem to šla prozkoumat. A  mé tušení bylo správné, jak jsem se tam dostávala blíže slyšela jsem nefalšované knučení které mohlo patřit pouze jediné bytosti! A to té bytosti kterou hledáme! Rozeběhla jsem se tím směrem abych to zjistila.  Vykulila jsem oči  když jsem to viděla.  Před očima jsem měla kňučícího Ralpha  ve vzduchu do kolečka kolem něj poletovali Vivillioni a něco mumlali. Však vypadali nepřátelsky.  A když se na Ralpha začal snášet Sleep powder rozhodla jsem se zakročit.  Vběhla jsem tam  před Ralpha, malý pokémon vyděšeně zvednul hlavičku. Viděla jsem jak má slzy na krajíčku bylo mi ho tak strašně líto. Pomůžu mu rozhodně. Útok směřovaný na Ralpha se snesl na mě, a  já začala pociťovat nežádanou únavu. Pomalu jsem si sedla ,  začínala jsem vidět rozmazaně, ale to co jsem slyšela mě potěšilo Vivillioni odlétávali pryč. Až podivně opatrně jsem natáhla ruku k Ralphovi. "Budeš.." víc jsem toho nestihla říct jelikož jsem znenadání usla.
 Nevím jak dlouho jsem spala, každopádně mě probudilo až něco co mě olízlo.  Opatrně jsem otevřela jedno oko, a co nevidím! Vedle mě je Ralphy který jakmile zjistil že se probouzím začal couvat.  "N...e" vydala jsem ze sebe pomalu. "Ty jsi Ralphy že ano?"  pomalu jsem se začala zvedat. "Neublížím ti, chci ti pomoct dovedu tě tam kde se budeš moct najíst za mámou za tátou" kouknu na něj. Sice necouvá , ale klepe se jak raltík a stále má ty slzičky.    Koukla jsem na oblohu, a zděsila se už byla skoro noc! "Ralphy.. tobě je zima že ano?" Zeptala jsem se , sundala jsem si svoji bundu, uznejme že on ji potřebuje víc než já. Položila jsem ji na zem a rozprostřela tak, aby si na ni Ralphy mohl lehnout. "Ralphy,  vím že se bojíš, ale chci ti pomoci, když si sem lehneš zabalím tě do bundu a nebude ti taková zima." Mluvila jsem tiše a konějšivě. Ztratil se a očividně se i neuvěřitelně bál.   Odsedla jsem si kousek dál od položené bundy, byla zde možnost že se taky bojí mě...přeci jen jsem neznámá osoba.  Navíc musela jsem se smířit s krutou pravdou, nevěděla jsem jak je tahle farma velká, ale já jsem se ztratila! Vím že tady šlo o čas, ale Ralphy byl promrzlý, at se trochu zahřeje a pak se ho pokusím přemluvit aby jsem našli cestu zpět. "Ralphy, půjdu nasbírat něco na oheň, takže prosím tě neutíkej," řekla jsem když jsem se na něj dívala a on se díval na mě. Šla jsem nasbírat potřebné věci, ale samozřejmě  jsem stále sledovala Ralpha, k mému potěšení s zalezl na mojí bundu . Když jsem přišla zpátky,  snažil se očividně pochrupovat, ale moc mu to nešlo. Pomalu jsem k němu přišla, cukl sebou a já se v tu chvíli zastavila. "Ralphy šš,  nic ti neudělám" pomalu jsem k němu natáhla ruku  . Chvíli se nic nedělo, ale pak ji pomalu očuchal . "Můžu blíž?" zeptala jsem tiše a on přikývl. A já tedy šla dřív, co nejlépe a co nejjemněji aby ho ti nikde nebolelo jsem ho zabalila.  "Rozdělám ještě oheň, bude ti tepleji Ralphy ano?" zeptám . Přikývl, ale bylo vidět že se již tolik neklepal.  Usmála jsem se , rozdělala oheň a zkontrolovala jsem znovu Ralpha. Pomalu jsem si ho stáhla na kolena a jemně ho hladila po hlavičce. "Všechno bude dobré Ralphy, brzo budeš u těch které znáš"  usmála jsem se poněkud láskyplně,  "Jinak jsi v pořádku že ano?" zeptala jsem se starostlivě,  Ralphy zavrtí hlavou že mu nic není. Oddechla jsem si.  A povídala jsem si s ním  a stále  se snažila aby mu bylo teplo. AŽ po nějaké době jsem si všimla  že Ralphy usnul. Musela jsem se usmát. Přišel mi tak roztomilí.  Jenže co nyní? Když se  pohnu pravděpodobně se Ralphy probudí.  Z mých myšlenek mě vytrhl obrys který  mi byl známí. Shade! "Ztratil jsem já tebe nebo..." Víc nestihl říct přerušila jsem ho, ukázala jsem na Ralphyho který spal v mé bundě.  "Šeptej kdyžtak..Ralphy si toho dnes prožil dost,  mohl by jsi doběhnout pro ostatní? Když se pohnu možná se probudí a on se potřebuje prospat" Shade kývnul a zase odběhnul  nyní nezbývalo nic jiného než čekat. Když oheň dohoříval přidala jsem opatrně aby se Ralphy nevzbudil,  však stále jsem měla nutkání kontrolovat jestli nebyl prochladlý, naštěstí nebyl.  Asi po půl hodině   Shade přivedl lidi  s kterýma jsme Ralpha hledali. Pomalu jsem stala  a Ralpha zabaleného v mé bundě jsem držela v náručí. "Tady je, měl by být snad v pořádku" usmála jsem se

17 [A] Enwy [A] Enwy | 30. června 2017 v 17:16 | Reagovat

[16]: Farma byla ráda, že je Ralphy konečně zpátky. Když jsi odcházela, začal Rockruff vrtět ocasem a smutně na tebe koukat. "Hej! On chce jít s tebou!" křikl jeden kluk, který na farmě pracoval. "Nechceš ho vzít s sebou?!" křičel.

18 [A] Enwy [A] Enwy | 30. června 2017 v 17:16 | Reagovat

[17]: Edit - odměna vyplacena v hodnotě 200 Yenů.

19 Skugga Skugga | 30. června 2017 v 17:29 | Reagovat

[17]: Po tom co jsem je slyšela, jsem se samozřejmě otočila a došla k nim zpátky. "Já ho ráda vezmu sebou" usmála jsem se a koukla na Rockruffa

20 [A] Enwy [A] Enwy | 30. června 2017 v 17:40 | Reagovat

[19]: Jakmile to Ralphy uslyšel, jako kdyby to pro něj byl nový život. Vyběhl směrem k tobě a začal nadšeně štěkat.
Gratuluji, podařilo se ti ochočit si Rockruffa Ralpha.

21 Ayumi Ayumi | 5. července 2017 v 21:44 | Reagovat

*Dostaví sa k akejsi farme. Charmander má vypustenú z pokeballu a obe zostanú len civieť s otvorenými ústami. Ocitajú sa na nesmierne krásnom mieste plnom rôznofarebných poletujúcich Vivillonov okolo nich* Krááásne! *Povie nadšene Charmander a rozjarene sa obzerá okolo seba. Niektorých motýľov sa aj pokúsi dotknúť ale tesne predtým, než sa jej to podarí, tak motýle uletia* To nemôžeš. *Pokrúti hlavou a vydá sa ku majiteľovi farmy* Zdravím. Turista? *Spýta sa jej majiteľ a Ayu tak nejak mykne ramenami* V podstate som len počula, že tu máte rôzne druhy Vivillonov a s mojou Charmander sme sa chceli pozrieť. Prípadne, ak by nevadilo, si z Vašej studne nabrať trochu vody... *Na líčkach sa jej objaví rumenec* Jasné, že nebude problém. Len tu teraz máme trochu napilno. Chystáme párty ale nemáme pozvaných všetkých hostí, nemáme výzdobu a nemáme ani hotové pokrmy. *Povzdychne si majiteľ a začne sa prehrabávať v šuplíku s pozvánkami. Ayu sa zamyslí a zoznam s pozvanými si vezme* Pomôžeme Vám. Je ešte len obed, tak s Charmander obehneme všetkých ľudí na farme a potom sa vrátime. Dooo... *Pozrie na jednu s pozvánok* ... Do šiestej večera bude všetko hotové. To sľubujeme. Však, Charmander? *Povie s odhodlaním v hlase a Charmander nemôže nič iné, len rovnako nadšene súhlasiť. Je rovnaká ako Ayu, trochu trdlo ale nápomocná a toto je úloha ako stvorená pre ňu. Majiteľ im poďakuje a tak sa Ayu a Charmander vydávajú na prechádzku po farme. Klopú na každé dvere farmy a pre istotu sa vždy spýtajú na meno daného človeka, či je na zozname pozvaných. Ak áno, tak mu proste odovzdajú pozvánku. Našťastie je na zozname každý, koho stretnú. Charmander nesie zoznam a Ayu poznámky a vždy, po odovzdaní pozvánky, Charmander pomocou pazúrikov preškrtne dané meno v zozname. Keď je zoznam prázdny, vrátia sa späť k majiteľovi, ktorého však nenájdu v kancelárii. Prejdú sa ešte na opačnú stranu farmy a nájdu miesto, kde sa má párty konať* Čo budeme robiť ďalej? *Spýta sa Charmander. Ayu vlastne nevie, tak sa pokúsi o akú-takú zmysluplnú a snáď aj pravdivú odpoveď* Pravdepodobne sa budeme starať o výzdobu. *Povie s myknutím ramien Ayu a po zaklopaní na dvere jednej budovy sa ozve "vstúpte". Obe vstúpia a majiteľ ich s úsmevom na perách víta* Prípravy sú v plnom prúde. Pár ľudí sa stará o jedlo a na nás zostane už len výzdoba. Všetci sú pozvaní? *Spýta sa majiteľ a podá pohár vody Ayu a aj Charmander. Rovnako obom podá aj akési sušienky na zahnanie hladu. Obe sa nechajú ponúknuť* Hej, všetci sú pozvaní. Máte aj nejakú predstavu o tom ako to má vyzerať, či nie? *Spýta sa, keď sa ponúkne druhou sušienkou. Charmander zatiaľ príde k asi osemročnému dievčatku, ktorá asi tiež prišlo pomôcť s výzdobou. O niečom začnú diskutovať a kým sa Ayu vybavuje s majiteľom, tak Charmander chvostíkom zapaľuje sviečky v svietnikoch, ktoré potom dievčatko stavia na predom určené miesta. Ayumi si zatiaľ vypočuje ako to má všetko presne vyzerať a začne na tom pracovať. Vešia rôzne gerlandy tak, ako to mal majiteľ v predstavách, respektíve mu s tým pomáha. On zatiaľ presúva nejaké nábytky a miestami chodí kontrolovať stav kuchyne. Spoločne vyskladajú aj príbory na stoly, obrúsky tiež. Postarajú sa aj o výrobu nealkoholického punču a Charmander s dievčatkom zatiaľ rozmiestnia na stôl menovky, kde má kto sedieť. Postupne sa do haly nosia misy s jedlom, krájané kúsky chlebov, nejaké mäsité aj bezmäsité pokrmy, ktoré majú byť len predjedlom. Hlavné jedlá zatiaľ zostávajú v kuchyni* Krása... Najprv sa spoločne navečeriame a potom sa spustí veľká párty! *Zavelí šťastne majiteľ farmy a zatrsá zadkom. Ayu sa rozosmeje ale pokúsi sa o rovnaký pohyb. Postupne sa k ich nezmyseľnému tancu pridajú aj Charmander a drobná dievčinka* Veľmi pekne ďakujeme, Ayu, Charmander... Pokojne si naberte zo studne koľko potrebujete a moja vnučka Misa vám dá aj nejaké dobroty na cestu... *Dievčatko prikývne a vydá sa do kuchyne nazbierať nejaké trvanlivé veci, ktoré dá do sáčku. Majiteľ zatiaľ podá Ayu obálku s peniazmi* Ako výraz vďaky za pomoc. Pokojne si poobzerajte naše motýle, kvôli ktorým ste dnes prišli... *Ayu sa najprv vzpiera ale nakoniec si obálku vezme. Rovnako si vezme aj vrecko s jedlom od Misy a s Charmander sa vydajú k studničke, kde si naberú vodu* Som rada, že sme im pomohli. *Povie a Squirtlebottle zavrie* To áno. Cítim sa veľmi užitočne. *Pridá sa Charmander a spoločne sa ešte obzerajú po Vivillonoch na farme, než sa rozhodnú pokračovať v ceste*

22 Ayumi Ayumi | 5. července 2017 v 21:45 | Reagovat

Zabudla som doplniť, že šlo o ČÍSLO: 007 - Vivillon party

23 leagueofpokemon leagueofpokemon | 6. července 2017 v 9:17 | Reagovat

[21]:[22]: Práce byla odvedena skvěle, odměnou ti je 350 Yenů.

24 Hazuki Rin Hazuki Rin | E-mail | 6. července 2017 v 15:02 | Reagovat

Brigáda - číslo 008, Zraněná farmářka

Když Rin procházela okolo Vivilloní farmy, zahlédla tam postarší farmářku, jak nese košík, kde má šest lahví mléka. Očividně to pro ni bylo těžké a taky se jí nějak hůř chodilo (asi byla zraněná na nohu), proto Rin přišla k paní a navrhla jí, zda nepotřebuje pomoci. Paní farmářka pomoc mile ráda přijala. Nakonec z ní vylezlo, že má nemocnou dceru, které je sedm let a hrozně se nudí. Jenže paní farářka má plno práce a nemá čas na to, aby dceru nějak zabavila. Rin se proto nabídla, že by s ní mohla nějaký ten čas strávit.
Když ji farmářka zavedla dovnitř do domu, vylezly obě patro schodů a následně se Rin ocitla v pokoji. Malá holčička ležela v posteli zababušená v peřinách a hodně kuckala. Měla očividně nějakou chřipku. *Ahoj, jak se jmenuješ?* Zeptala se jí Rin, usmála se na ni a sedla si kousek od ní. Farmářka šla mezitím pracovat, tak tu zůstaly samy dvě. *Jsem Maya, a ty?* Rin přikývla, /zajímavé jméno/ proběhla jí hlavou myšlenka, ale hned musela říct své jméno. *Jsem Rin, co bys řekla tomu, kdybychom spolu strávily nějakých pár hodin a zahrály si něco? Moc toho asi dělat nemůžeš, když si nemocná, ale třeba bych mohla...No co kdybych ti přečetla něco z knihy?* Navrhla. Maya pokrčila rameny, *raději bych si zahrála něco, třeba pexeso.* RIn přikývla a rozhlédla se po pokoji. Podle navádění malé holčičky našla v šuplíku pexeso s pokemony a taky nějakou desku, na kterou by pexeso mohla rozložit a mohly by ho obě dvě hrát, ale tak, aby u toho Maya ležela. *Tak Mayo, začni*, vybídla ji ke hře. Pexeso Rin nehrála už hodně dlouhou dobu, naposledy jako malá, tak zhruba v Mayiném věku. Pexeso byla očividně dobrá volba, Mayu moc bavilo. Po dohrání jedné hry, kdy Maya vyhrála jako naprostá přebornice – porazila Rin o nějakých 10 kartiček, tak vytáhla Rin ještě „Pokemone nezlob se“, že si zahrají tohle. Připravila tedy na desku hrací plochu a tam naskládala figurky – sobě ve tvaru Pikachu a Maya si vybrala Bulbasaura. Maya měla deskové hry ráda, neměla je moc často s kým hrát, proto toho teď chtěla hodně využít. Navíc Rin byla taky taková dětinská, takže ji to vlastně i bavilo. Ve hře Pokemone nezlob se, která teda byla na dlouho, tak tu vyhrála Rin. Zabrala jim ale opravdu tak hodinu a půl, přece jen, tahle hra je pořád jen o vyhazování se navzájem. *Mayo, neměla by si něco sníst? Měla bych jít něco dolů připravit, dobře?* Mrkla na ni. Farmářka jí řekla, ať si z kuchyně dole vezmou, co chtějí, tak Rin teda šla. Nalila oběma do sklenice mléko a nakrájela nějaký koláč, který zde ležel na lince. Vypadal lahodně, byl očividně s nějakými jahodami a přelitý nějakou želírovací hmotou. Rin k tomu dodala ještě dvě lžičky, donesla to nahoru a spolu si daly tuto dobrou svačinku. *Co kdybych ti něco krátkého přečetla? Měla by sis ještě zdřímnout, když je člověk nemocný, musí nabrat hodně energie, aby se tělo rychle zotavilo.* Mrkla na ni Rin, Maya na to zareagovala kupodivu kladně. Rin si myslela, že bude chtít hrát ještě nějaké hry. *Dobře, tak támhle jsou knihy, vyber něco dobrého.* Ukázala Maya na polici s knihami. Rin se v nich začala přehrabovat, ale nakonec vybrala knihu „Hoothootova dobrodružství“. Dozvěděla se, že vybrala dobrou knihu, tu měla Maya ráda. Rin jí ještě naklepala polštář, odklidila na stůl talířky, udělala jí na posteli místo, sama si udělala na židli pohodlí a začala předčítat. Hezky se do toho vžila, měnila hlasy a dělala u toho různé grimasy, bylo to pak zábavnější to čtení. Po jedné kapitole, kterou přečetla, chtěla Maya další, tak Rin četla dál. Nakonec se dostaly skoro do čtvrtky příběhu této super knížky. *Mayo, už mám „vyčtenej mozek“ z hlavy* zazubila se na ni, Maya se zasmála a zívla. *Dobře, já moc děkuju za společnost! Mohla bys někdy ještě přijít? Až budu zdravá, můžeme spolu něco podniknout, souhlasíš? Něco s pokemony!* Navrhla Maya radostně. Rin samozřejmě souhlasila. Pohladila ji po jemných vláskách, sbalila si věci a po rozloučení s touto mladou dámou opustila pokoj.
Vyšla ven z domu a začala po farmě vyhledávat farmářku, aby jí mohla oznámit, že je vše hotové a její dcera už spí. Chvíli jí to zabralo, přece jen farma byla rozlehlá, navíc se zastavovala nad spoustou úžasných pokemonů, kteří tu byli. Například Vivillony opravdu nikdy neviděla, dokonce musela použít Pokedex. Nakonec se jí ale farmářku povedlo najít. *Tak o Mayu jsem se postarala, hrály jsme nějaké hry, pak jsem jí dala svačinu – mimochodem, ten koláč byl výtečný! A pak jsem jí četla z knihy. Teď spí, bylo to opravdu super, je to moc hodná holka*, pochválila ji farmářce. Nakonec se rozloučila a byla na odchodu.

25 [A] Enwy [A] Enwy | 6. července 2017 v 15:52 | Reagovat

[24]: Práce byla odvedena skvěle. Odměnou ti je 350 Yenů a Net Ball.

26 the-pokemon-world the-pokemon-world | 13. července 2017 v 9:25 | Reagovat

1. Noi (Froakie)
2. Z pokémoního centra jsme se přemístili na farmu Vivilloní farmu. Sluníčko svítilo a pršet přestávalo. Byl tam velký nápis "Můžete si chytit Scatterbuga" otočila jsem se na Froakieho "Nechceš mít nějakého nového parťáka ?" Noi vesele kývl "Dobře." Šli jsme tam a bylo tam plno Scatterbugů. Vyhlédla jsem si jednoho "Vidíš tamtoho ?" "Jo." Odpověděl "Použij Peck !" Noi se rozběhl, ale Scatterbug se vyhnul a kousl ho do ruky. Noi začal máchat rukou, ale nepustil se. "Noi, použij Bubble!" Noi se nadechl a vypustil spoustu bublinek směřující směrem ke Scatterbugovi. Scatterbug se pustil, odskočil dozadu a použil Tackle. Noi spadl na záda, vyskočil "Použij Bubble a Pound!" Noi se nadechl a vydechl moc velkých bublin, ty letěly ke Scatterbugovi a do toho použil Pound. Obalil svou pěst do bublin a praštil Scatterbuga, který pak jen ležel. Já jsem po něm hodila prázdný Pokéball, který se pak třepal...

27 the-pokemon-world the-pokemon-world | 13. července 2017 v 9:25 | Reagovat

[26]:
3. Pokéball

28 [A] Enwy [A] Enwy | 13. července 2017 v 10:02 | Reagovat

[26]:[27]: Scatterbug vyskočil z pokéballu. Hned zaútočil.

29 Golden Golden | 13. července 2017 v 11:05 | Reagovat

Scatterbug použil Tackle. Narazil do Noie a ten spadl na zem. "To dáš Noii!" Povzbudila jsem ho. Noi se pousmál a vstal. Rozběhl se proti Scatterbugovi a ten použil Tackle. Rozběhl se proti němu a Noi vyskočil. Scatterbug se zastavil, vyskočil za Noiem a použil znovu Tackle. "Noii, chytni ho jednou rukou a druhou použij Pound !" Scatterbug skočil na Noie, ale ten ho chytil. Scatterbug ho kousnul, ale Froakie ho bouchnul Poundem. Scatterbug se pustil a spadl na zem. Noi dopadl na nohy. Scatterbug na něho skočil "Noii, Bubble!" Noi ho odhodil a Scatterbug a spadl na zem. "Rozběhni se k němu a bouchni ho Poundem!" Scatterbug se moc nehýbal, ale když se přiblížil Noi s Poundem, tak se pohl trochu vedle a on se netrefil. Scatterbug pomalu šel. "Noii, zkus Bubble."Froakie se otočil a vydechl bubliny, které zasáhly Scatterbuga. Hodila jsem po něm Pokéball...

30 [A] Drobeček [A] Drobeček | 13. července 2017 v 16:13 | Reagovat

[29]: Scatterbug opět vyskočil z pokéballu. "Já se jen tak nedám!" zvolal odhodlaně a zaútočil.

31 Golden Golden | 13. července 2017 v 16:58 | Reagovat

Pousmála jsem se, když vyskočil z Pokéballu. Je to známka toho, že se nebojí. Scatterbug běžel na Noie „Už zase Tackle ?“ Říkala jsem si pro sebe. „Noi, použij Pound!“ Noi se proti němu rozběhl s Poundem a napřáhl se. Scatterbug vyskočil do vzduchu a použil String shot „Co-cože?“ Podivila jsem se a vlákno letělo na Noie „Pozor!“ Zakřičela jsem na Noie, ale bylo pozdě. Síť dopadla na Froakieho a byl trochu zamotaný. Noi se nevěnoval bitvě a použil Pound na tu síť. Síť se roztrhla, ale Scatterbug se rozběhl proti Noiovi a odhodil ho Tacklem. Noie to odhodilo a udělal několik salt dozadu. Pak vyskočil „Použij Bubble a potom Pound!“Při výskoku udělal několik bublin, které velice rychle směřovali na Scatterbuga. Ten uskočil dopředu, ale na toho už se velkou rychlostí řítil Froakie s Poundem. Noi ho zasáhl a odhodil ho, pak dopadl na zem, udělal kotrmelec a rozběhl se proti němu „Noii, použij Bubble !“ Noi se rozběhl proti němu a vydechl spoustu malých bublinek. Scatterbug se vyhnul a použil na něho String shot. Celého ho obalil ve vláknu až na nohy. Noi ležel na zemi a nemohl se hnout, pomalu si stoupal na nohy. Scatterbug se na něho vrhl s Tacklem „Pozor! Blíží se k tobě.“ Když byl Scatterbug u Noie „Teď!“ Zakřičela jsem, Noi vyskočil, použil Bubble a jakž takž roztrhl vlákno. Pak se vrhl na Scatterbuga „Použij to, co jsi udělal při tréninku na strom!“ Noi se rozběhl ke Scatterbugovi, který se ještě nezastavil díky Tacklu, použil Bubble, skočil na Scatterbuga, odrazil se zpět, použil zase Bubble a do toho použil Pound. Smetl ho na zem, vyskočil vysoko a použil na něj Pound. Trochu ho přimáčkl k zemi. „Tak se už chyť!“ Zakřičela jsem hlasitě a hodila na něho Pokéball. Ten Pokéball ho vtáhl a třepal se….

32 [A] Enwy [A] Enwy | 13. července 2017 v 17:43 | Reagovat

[31]: Scatterbug se chytil. Gratuluji, chytila jsi Scatterbuga!

33 Skugga Skugga | 14. července 2017 v 11:54 | Reagovat

1. Caramel
2.  "Takže Carameli dneska mi pomůžeš chytit  Scatterbug  ano?" přikývl mi, a zrovna jsem  jednoho uviděla. "Dobře Carameli začni Bubble!" Scatterbug  se vyhnul a zaútočil tackle. "Carameli vyhni se!" Caramel se zvládl vyhnout "Carameli  Rain dance mráček jen na Scatterbug!" Caramel přikývl a netrvalo dlouho   a   Scatterbug  byl zmatený proč prší jen nad ním "Carameli bubble!" Tentokrát se do Scatterbug  povedlo zasáhnout ale on nás překvapil a zaútočil tackle takže zasáhnul Caramela. "Můžeš pokračovat?" zeptala jsem se , Caramel přikývl . Přeci jen tohle byl první  no něco jako  zápas. "Dobře Carameli použij tackle!" Caramel se tedy rozlezl k Scatterbug  a ona použila taky "Carameli  bubble!" Caramel poslechl jen tak tak takže  
Scatterbug dostal plný zásah. Ale náhle použil string shot takže to Caramela na chvíli obmotalo."Carameli použij bubble a roztrhni to!"  tohohle útoku jme se zbavili docela lehce ale Scatterbug už útočil dalším tacklem. "Carameli vyhni se!" to už však nestihl takže Caramel schytal zásah ale nevzdával se. "Carameli bubble!" zásah tentokrát dostal Scatterbug, ale hned se oklepal a zaútočil tacklem "Rain dance!" zopakovala jsem jelikož předchozí už zmizel. Scatterbug byl zase zmatený jelikož pořád očividně nechápe proč prší jen na něj "Carameli tackle!" Scatterbug dostal tedy další zásah.  Ale skoro hned odpověděl dalším tacklem. "Carameli vyhni se!"   křikla jsem a on to zvládl jen tak tak. "Výborně Carameli nyní tackle!" Scatterbug schytal další zásah začínal být vyčerpaný to ovšem Caramel taky. "Ještě chvíli" usmála jsem se na něj "Použil bubble!" řekla jsem když se k nám Scatterbug blížil s tacklem , tentokrát s Scatterbug vyhnul a narazil do Caramela. "Můžeš vstát?" zeptala jsem se v obavách a Caramel skutečně vstal. "Dobře věřím ti že to zvládneš! použij bubble ještě jednou!" Útok zasáhl Scatterbuga ten po chvíli zasáhl Caramela string shotem. a nyní mi Caramel připomínal mumii. "Carameli bubble proraž to!" chvíli se nic nedělo  a když už to vypadalo beznadějně  Caramel se z toho přeci jenom dostal. "Výborně, a nyní  tackle!" Caramel zasáhl Scatterbug a on padl k zemi.
"Let pokébale!" hodila jsem po něm pokeball

34 [A] Enwy [A] Enwy | 14. července 2017 v 13:31 | Reagovat

[33]: Gratuluji, Scatterbug se chytil.

35 Enwy Enwy | 18. července 2017 v 18:55 | Reagovat

1. Beru "Práce 05 - Mareep a její přítel; Mareep byla velmi oblíbený pokémon na farmě, avšak nějak se pohádala se svým přítelem a ten ji teď pomlouvá. Vyřeš tento problém, ať se z love story nestane tragedy!"

2. Rozhodla jsem se na malou chvilku opustit město a zamířit na venkov. Venku byla příroda lepší a rozhodně by to Chibimu více připomínalo jeho domov. Alespoň tak jsem si venkov představovala – lesy, hory, sem tam pár domečků nějaké vesnice, ale většinou divocí pokémoni a podobně. Rozhodně jsem nečekala, že budu stát u nějaké ohrady a láskyplně se hrabat Mareepovi ve vlně. Byl ale tak chundelatý! "Ehm... Enwy? Co to děláš?" ptal se nechápavě Raviel, který mě cestou na venkov doprovázel. Slyšela jsem ho jen půl-uchem. "Mareepové jsou fajn. Jsou chundelatí a roztomilí," zasmála jsem se. Jakmile se z druhé strany ohrady však ozval signál na jídlo, všichni Mareepové se rozutekli, mířící na to místo. Povzdechla jsem si. "Je tu pěkně. Chvilku tady zůstaneme," usmála jsem se. Plánovala jsem v budoucnu velké cesty, možná i mimo region, ale nejdříve jsem musela myslet na blaho svých pokémonů. Obešla jsem ohradu. Hodlala jsem se jít na farmu podívat blíže, avšak něco mě zarazilo. "Ravieli? Je ta Mareep tam sama nebo se mi to jen zdá?" zeptala jsem se a ukázala na smutně vypadající Mareep v rohu. Raviel pokrčil rameny. "Možná to tak jenom vypadá," poznamenal. Naklonila jsem hlavu na jednu stranu a chytila Raviela za ruku. "Anebo taky ne. Dostaň mě do ohrady, prosím," poprosila jsem ho a Raviel přikývl. Zvedl mě, stoupl si na špičky a trochu násilně mě přehodil přes plot. Připadala jsem si jako nějaký ninja. Doufala jsem, že zaměstnanci ani Mareepové nebudou zkoumat, kdo jim to leze do výběhu. Rychlým tempem jsem se dostala na druhý konec ke smutně vypadající Mareep.
"Zdravím," usmála jsem se a schovala se za ní. Mareep vyjekla překvapením. "K-kdo jsi?!" vyjekla. "Pššt! Nikdo o mně nesmí vědět!" sykla jsem nahlas a vykoukla ven, pro případ, že by se něco nebo někdo blížil. Oddechla jsem si, když nikdo nebyl na dozoru. Posadila jsem se do trávy. "Nemohla jsem si nevšimnout, že... jsi asi smutná, že?" začala jsem se ptát. Nechápala jsem, proč najednou pomáhám náhodným tvorům po cestě. Možná to bylo tím, že jsem si odpřísáhla, že budu jednou užitečná. Mareep si povzdechla. "To myslím... není tvoje věc," odbyla mě. Založila jsem si ruce na hrudi. "Myslím, že to je moje věc. Nechci být dotěrná-" - "Právě teď jsi dotěrná," povzdechla si a otočila se ke mně zády. Tak tohle bude těžké, pomyslela jsem si. Co jsem ale četla z její tváře, tónu hlasu a chování, bylo jisté, že byla smutná. Jenom se o svůj smutek nechtěla dělit. Postavila jsem se na nohy a obešla ji, abych jí zase viděla do obličeje. Znovu jsem se posadila. "Nechápej mě špatně, ale... chci ti jenom pomoct. Možná mi teď nebudeš věřit, ale... momentálně se učím být užitečná. Takže, co tě trápí?" promluvila jsem pomalu, klidným a laskavým hlasem, jaký jsem jen dokázala stvořit. Mareep si povzdechla. "Můj přítel... myslím, že mě už nemá rád," pověděla smutně a sklopila pohled k zemi. Ah, takže problémy s láskou? Na to jsem expert! J-jo... Enwy Expert na lásku. "Aha. V čem je problém?" ptala jsem se dál. Mareep na mě pohlédla a pak zakroutila hlavou. "Já popravdě ani nevím. Jednoduše se se mnou přestal bavit a... tak," povídala. Přikývla jsem, byť jsem nechápala ani jedné situaci, rozhodla jsem se hrát dospělou. "Možná to s ním chce jenom promluvit. Myslím tím, že to určitě bude jenom nějaké nedorozumění," usmála jsem se, avšak Mareep nevypadala, jako kdyby to byl ideální nápad. "Nemůžu. Nedokážu s ním v téhle situaci mluvit," šeptla. Zvedla jsem se na nohy. Věděla jsem jistě, co udělám. "Ukážeš mi, kdo je tvůj přítel, prosím?" zeptala jsem se s úsměvem. Mareep se otočila ke skupině Mareep u jídla. "Tam, Shiny Mareep. Ten krásný růžový kožíšek," promluvila zasněně. Přikývla jsem a zamířila tam. Cestou jsem popadla pokébal s dalším expertem na všechno možné. "Chibi-san, shine!" Cutiefly se přede mnou zjevil a krátce jsem mu vysvětlila situaci. "Budu se snažit pomoct, jak bude v mých silách," usmál se mile a já přikývla.
Dostala jsem se k Mareepům. Všichni na mě divně koukali. Zjistila jsem, že těch Shiny Mareep je tam víc a tak jsem pokrčila rameny a prostě na Mareepiného přítele zavolala. "Kdo je z vás Mareepin přítel?" zavolala jsem. Chvilku bylo ticho. Pak se ozval jeden Mareep. "To budu asi já. Proč?" řekl nesměle a vystoupil vpřed. Sklonila jsem se, abych na něj lépe viděla. "Proč... se s Mareep nebavíš?" otázala jsem se. Mužský Mareep se rozhlédl a když zjistil, že jsou centrem pozornosti, drkl do mě. "Pojďme to řešit v soukromí," prohlásil a šel napřed. S nejistým postojem jsem ho následovala. Zastavili jsme na rohu ohrady, kde se objevil Gardevoir. "O co jde?" zeptala jsem se. Chibi se pohodlně usadil na mém rameni a Gardevoir se opřel o plot. Mareep si povzdechl. "Já nevím... nevěnuje mi pozornost a už spolu netrávíme tolik času jako dříve." Přikývla jsem. Takže jde o nevyjádřené pocity. "To je všechno, co tě tíží? Mareep říkala, že ses s ní přestal bavit," řekla jsem starostlivě. Mareep zakroutil hlavou. "Ne, tak to není. Mám pocit, že je na mě moc... úžasná a všechno. Vždyť je populární, má mnoho kamarádů, skvělý kožíšek..." Chvilku si odmlčel. "A já jsem jenom obyčejný Shiny Mareep, který se jí nerovná ani po kolena." Při těch slovech jsem cítila, že má nízké sebevědomí. Přiklekla jsem si k němu. "Myslím, že tohle si tvá přítelkyně o tobě rozhodně nemyslí. Myslím tím, že tě má ráda, protože jsi to ty a ne protože máš jiný kožíšek nebo nejsi populární. Každý je jiný," usmála jsem se. Mareep mi odmítal pohlédnout do očí. Zjistila jsem, jak jsou pokémoní vztahy složité. "Poslouchej. Sice nevím, jak takové pocity jsou, ale vím jistě, že se před svými milovanými nemá nic skrývat. Pokud máš něco, co tě trápí, řekni to na rovinu. Zabráníš tím tak nerodozumění jako je teď. Mareep si myslí, že ty nemáš rád ji a ty si zase myslíš, že ona nemá ráda tebe. Tohle je jen zbytečně komplikované," vydechla jsem. Možná to znělo trochu moc... jako od experta, ale ve skutečnosti jsem přesně tohle já cítila třeba k Chibimu, k Ravielovi nebo k Garlanovi. Nemohla jsem jim nic skrývat. Mareep přikývl. "Tak... dobrá," řekl a mírně se pousmál. Přikývla jsem a postavila se na nohy. "Lorde, počkej tady s Chibim. Hned jsem zpět," usmála jsem se a rozeběhla se za druhou Mareep.
"Jak to dopadlo?" ptala se zvědavě a v očích se jí zalesklo. Opřela jsem se o kolena. "Prosím, pojď se mnou. Chce si s tebou promluvit," řekla jsem a Mareep trochu plaše přikývla. Nejistě a nervózně mě následovala. Oba Mareepové k sobě nejistě přistoupili. "Ahoj," usmál se samec-Mareep a jeho přítelkyně jenom uhnula pohledem. "Nemusíš se k tomu nutit..." šeptla. Opřela jsem se o plot a nestranně přihlížela. Zdálo se mi, že moje práce tady skončila. "Nenutím se. Dneska ti to sluší," usmál se Mareep a Mareepí samičce se na tváři objevila nachová barva. "Takže už spolu mluvíme?" zeptala se potichu. Mareep přikývl. "Promiň. Kdyby nebylo tady vetřelce, nikdy bych si neuvědomil, jak důležitá pro mě jsi," usmál se. Sladká slova mě dojala. Raviel se ke mě naklonil.
"Kde ses tohle naučila? Praktikovala na Garlanovi?" - "Samozřejmě, že ne!" vypískla jsem a dala mu jemný pohlavek. "Slyšel jsem, že jsi říkala něco o tom, že jsi expert na lásku nebo tak něco," zašvitořil ve snaze mě trochu vyprovokovat. Moje tváře nabraly barvu Tamato. "C-co? Nemáš hlad nebo tak něco? Říkáš blbosti," odsekla jsem a Raviel se začal smát. Po chvilce mu ale smích přešel. "Uhm... Enwy?" ozval se. Pomalu a nenápadně mě začal zvedat do vzduchu, ale plot mu v tom překážel. "Honem! Dělej!" volal. Když si Chibi uvědomil, o co jde, začal pomáhat. "Co? Co se děje?" ptala jsem se nechápavě. Mareepové mezitím už odešli, takže jsme zůstali sami.
"A-au!" stěžovala jsem si. Uvízla jsem v polovině plotu. Měla jsem pocit, že mě to dřív nebo později rozřízne ve dví. "Dělej, Enwy! Volej Garlandolfa!" V tu chvilku jsem uslyšela odkašlání za sebou a uvědomila jsem si, o co jde. "Slečno, můžete mi prosím vysvětlit, co jste dělala v ohradě pro Mareepy?" ozval se zaměstnanec a já jen nasucho polkla.
"Až mě sundáte... jistě vám mileráda řeknu důvod," zasmála jsem se nervózně.

36 [A] Drobeček [A] Drobeček | 18. července 2017 v 19:23 | Reagovat

[35]: Když si tě onen zaměstnanec vyslechl, vysvětlil ti, že přesně někoho, jako jsi ty, hledali. Předal ti za majitele farmy 200 Yenů a se slovy "Můžeš kdykoli přijít pomoci nám!" se s tebou rozloučil.

37 Lynnon Lynnon | 22. července 2017 v 14:19 | Reagovat

Beru: Ztratila se Vivillon. Naposledy byla viděna v blízkém lese, kde si hrála sama se sebou. Je možné, že ji někdo odlákal anebo se nedokázala vrátit zpět sama. Najdi ji a vrať farmě.

Šel jsem se Shirem zrovna kolem. Neměl jsem ani tušení, že se můžu zatoulat až tak daleko. Dle slov toho farmáře jsem nebyl sám, kdo se ztratil. "Je to obyčejná Vivillon?" Optal jsem se na detaily, přesně jako Sherlock Holmes. Pomohla by mi jakákoliv stopa. Uvažoval jsem, že si vyžádám pomoc od dětského experta, ale nechtěl jsem nic riskovat. Kdyby toho Vivillon chytili pašeráci, byl bych v maléru já sám, nedejbože i můj roztomilý Shiro. "Je to samička," Povzdechl si farmář. Na svou obranu jsem zvedl ruce. "Nemohl jsem to vědět, sorry!" Dle farmářových stop ji naposledy viděli hrát si sama se sebou v blízkém lese. Alespoň jsem věděl, kudy se vydat. Kráčel jsem směřem k lesu. Bylo by jednodušší, kdyby měla nějaké specifické jméno. "Vivillon! Jsi někde tady?" Zavolal jsem do lesa. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jenže kromě ticha jsem neslyšel vůbec nic. Polkl jsem a vydal se do lesa hlouběji. Neustále jsem volal její jméno. "Vivillon! Rád bych tě našel! Nechceš se ukázat?" Nemyslel jsem, že to bude jednoduché, ale ani jsem to nečekal tak těžké. "Vivillon! Kde jsi, Vivillon!" volal jsem. Nic.
Uslyšel jsem za sebou třepotání malých křídel. Byl to jemný něžný zvuk. Kdybych pokračoval ve volání, nevšiml bych si toho. "Vivillon! Jsi to ty, Vivillon?" Vydal jsem se za tím zvukem. Překvapením jsem vyjekl, když mi na hlavu něco dopadlo. "Berry?" podivil jsem se. Vzal jsem bobuli do ruky a podíval se nahoru. "Tady jsi! Víš, že si o tebe dělají starosti?" Byla tam Vivillon, která objímala své berry, další. Asi jí to první stalo. "Pojď dolů." Vivillon zakroutila hlavou. Povzdechl jsem si. "Skvěle. Když nepůjdeš ty za mnou, tak já půjdu za tebou," Pověděl jsem. Strčil jsem berry do kapsy kalhot. Pokusil jsem se vylézt na strom. Vzhledem k tomu, že jsem to nikdy předtím v životě nedělal, nemohlo to dopadnout nijak jinak než tak, že jsem spadl zase dolů. "Moment," Zvedl jsem ukázováček. Sundal jsem si bundu, abych měl jistější držení. Začal jsem zase od znovu. Šlo to lépe. Vylezl jsem do poloviny a pomocí silnější větve se mi povedlo úspěšně se vyhoupnout nahoru. "Ha, mám tě," Usmál jsem se. Vivillon i se svou berry vyletěla výš. Posadila se na větev přede mnou a upřela na mě oči. Povzdechl jsem si. "Fajn, uděláme to takhle. Mluvíš?" Ticho. "Super, alespoň tohle jsme si ujasnili. Řekneš mi důvod, proč ses ztratila?" Opět ticho. Možná to mohlo být tím, jak divně moje otázka obsahově zněla. "Máš ráda berry?" Zeptal jsem se. Vivillon začala kývat hlavou. Hurá, první reakce! Navázal jsem na to a pokračoval dále. "Jaké nejradši?" Vytáhl jsem berry, které jsem měl v kapse a začal si ho prohlížet. Popravdě, v bobulích jsem se ani náhodou nemohl vyznat. Bylo jich tolik, že jsem se v tom ztrácel. "Mago," Vypískla Vivillon. Zvedl jsem hlavu a usmál se na ni. "Umíš mluvit a předstíráš, že ne, aby ses se mnou nemusela bavit. Rafinované," Usmál jsem se. Vivillon uhnula pohledem. Pomalu ale jistě jsem se dostával k tomu, co jsem potřeboval. "Řekneš mi, jak ses ztratila nebo mám počkat, až mi to někdy povíš sama?" Vivillon zaváhala a zatřepotala křídly. Zavrtěla se na větvi. "Hrála jsem si," Zašeptala. "A dál...(?)" Vivillon objala své berry. "Zatoulala jsem se..." Tleskl jsem, čímž jsem zavinil, že se Vivillon trochu lekla. "Eh, sorry. Vracím berry, nejím zdravě," Řekl jsem a natáhl k ní ruku. Opatrně si vzala berry zpátky. Pohlédla na svou bobuli a pak na tu druhou. Něco si rozmýšlela a pak my to podala zpátky. "Nech si to. Zdravé jídlo znamená zdravý život." Ušklíbl jsem se. Tohle podobné mi říkala osoba, která mi darovala život. "Půjdeš ke mně dolů?"
Vivillon slétla dolů. "Super. Pořádně se drž, slezu." Vivillon kývla a já se dal pomalu na sestup. Konečně jsem se cítil svůj, když jsem ucítil pevnou zem pod nohama. "Teď tě odnesu zpátky na farmu, okay?" Vivillon přikývla a já se dal tím směrem, kde by měla být farma. Doufal jsem, že si to pamatuji dobře. "Proč sis hrála sama? Je to nebezpečné, když si malí pokémoni hrají sami na odlehlém místě." Vivillon zůstala potichu. Podíval jsem se na ni. Asi to bylo něco osobního, nehodlal jsem se ptát. "Mimochodem, jsem Lynnon. Pro přátele Lynn. Máš nějaké jméno?" Vivillon zakroutila hlavou. Kývl jsem. Dále jsme šli v tichosti.
"Lynn..."
"Hm?"
"Máš pěkné jméno." Věnoval jsem jí vděčný úsměv. "Dík." Znovu nastalo ticho. Před námi se rýsovala farma. Došel jsem k názoru, že brzy můj úkol skončí. "Příště si nehraj venku sama. Přiveď si kamarády nebo si hraj někde blízko farmy. Tam se ti nemůže nic stát," Pověděl jsem. Vyšel jsem z lesa. Vivillon přikývla. "Ne všichni lidi jsou tak hodní, aby tě zase přivedli zpět na farmu." Vivillon znovu kývla. "A to berry si fakt nech, nejím zdravé jídlo." Vivillon se na mě podívala a pak nakonec si berry vzala zpátky. Dorazili jsme na farmu, kde jsem Vivillon vrátil majitelům farmy.

38 [A] Enwy [A] Enwy | 22. července 2017 v 16:31 | Reagovat

[37]: Práce byla odvedena skvěle, odměnout ti je Net Ball a 300 Yenů.

39 Lynnon Lynnon | 23. července 2017 v 16:23 | Reagovat

1/ Přemlouvání, účastním se jen já
2/ Znovu staré známé místo, kde jsem byl teprve jednou. Dá se tomu říkat tím pádem známé staré místo? Tentokrát jsem sem však mířil s jiným cílem, než omylem narazit na úkol. Vivillon byl překrásný tvor a já nemohl odolat tomu jednoho mít v týmu. Neptal jsem se na Shirův názor, ale snad bude šťastnější, když bude mít dalšího kamaráda nebo kamarádku. "Krásný den. Můžu si chytit Scatterbuga?" zeptal jsem se zaměstnance. Ten mě odkázal do skleníku. Kývl jsem a vydal jsem se tím směrem. Vešel jsem opatrně do skleníku s pokéballem v ruce. Doufal jsem, že se nebudu muset rozmýšlet, koho si chytím. Bylo by to hnusné, vybírat si ideálního. Rozhodl jsem se pro to, že si chytím toho prvního Scatterbuga, kterého uvidím. "Ber tohle!" Uslyšel jsem nad sebou a v ten moment někdo dopadl na mou hlavu. "Hya! Chytej!" Ten Scatterbug do mě začal mlátit. Jeho rány jsem necítil, díky všem mocnostem za husté vlasy. "Mohu se prosím zeptat, co děláš?" Zeptal jsem se. Zastavil jsem se v pohybu a pokéball založil zpátky za pásek. "Není to jasné? Snažíš se mě chytit! Nepoddám se ti!" Křičel a neustále do mě bušil. Povzdechl jsem si. "Nechci s tebou bojovat..."
"To říkají všichni trenéři, co sem přijdou! Pár mých přátel už přišlo o svobodný život!" Ječel. Sundal jsem ho a chytil v ruce tak, aby se nemohl bránit. "Poslouchej, škvrně," Začal jsem. Scatterbug se začal všelijak vroutit. "Nechci nikomu ublížit. Jsem koordinátor, bylo by to ode mne hnusné, kdybych někoho musel násilím donutit se mnou cestovat." Vysvětlil jsem. Scatterbug se přestal bránit. Místo toho na mě vrhl zlý pohled. "Vážně? Tak proč jsi sem přišel s pokéballem v ruce?" Zeptal se. Rychle jsem se snažil vymyslet nějakou věryhodnou výmluvu. "Jsem osamělý. Přišel jsem si povídat," Plácl jsem narovinu. Kdyby tomu tak vážně bylo, tak by tomu nebylo. Není možné, abych se já cítil osamělý nedobrovolně. Scatterbug se na mě stále díval stejným pohledem. "Zeptám se takhle. Budeš si se mnou povídat?" Promluvil jsem. Scatterbug se zamračil, poté se zklidnil. "Fajn. Půjdeme ven, tady je vedro," Promluvil. Kývl jsem a stále se Scatterbugem v rukou jsem odcházel ze skleníku. "Takže, říkáš, že nemáš už kamarády?" Začal jsem konverzaci. Scatterbug se po mě ohnal. "To jsem neřekl!" Povzdechl jsem si a pustil ho. Neochotně se dostal na zem do trávy. Posadil jsem se před ním. "Co jsi řekl, když se mýlím?" Ptal jsem se a opřel se o ruku. Scatterbug se napřáhl ve snaze mě někam trefit. Pak si to rozmyslel. "Řekl jsem, že moje kamarády chytili nějací jako ty," Vyprskl. Usmál jsem se. "Ty víš, kdo já jsem?" Vivillon se zamračil a zlým pohledem mě propálil. "Jsi trenér, který chce být nejlepší, získat odznaky, vyhrát Ligu a všechno takové," Vyjekl. Začal jsem se smát. "Co je tady směšného?" Pískl. Pokusil jsem o sebezklidnění. "Sorry, nebylo to nic vtipného z tvé strany," Mluvil jsem. "Asi bych mohl vyvrátit tvou teorii, že nejsem trenér, ale ty mi stejně nebudeš věřit, takže se o to pokoušet nebudu, okay?" Vivillonovi se zaleskly oči. "Ty... nejsi trenér?" Zakroutil jsem hlavou. "Niente. Nejsem trenér."
"Tak... jsi pašerák? Pašerák pokémonů?" Také jsem zakroutil hlavou. Scatterbug se tvářil udiveně. "Tak... co jsi?" Pokrčil jsem rameny. Tato situace mě bavila. Odhalit sebe jsem nehodlal. "Neříkal jsi, že víš, kdo jsem?" Smál jsem se. Scatterbug byl strašně naštvaný. "Nedobírej si mě!" Pohladil jsem ho po hlavě. "Skvěle. Ulevil sis?" Scatterbug zamrkal. "Jak jako ulevil?" Natáhl jsem se pro batoh, který jsem objal. Nemohlo to v žádném případě nahradit Shira. "Když lidi na někoho křičí, většinou si ulevují sami sobě. Je ti lépe?" Scatterbug nejistě kývl hlavou. "Už lepší. Dík." Usmál jsem se. "Jsem Lynnon, koordinátor. Přátelé mi říkají Lynn." Představil jsem se. "Cestuji s Shirem, mým Dewottem, možná už Samurottem. Nedávno se ke mně připojila Petilil, strašně roztomilá slečna, Orihime. Nebojuji pro zisk ani pro pokémony. Jak jistě vidíš, nemám a neměl jsem v plánu na tebe zaútočit. Vidíš snad někde Samurotta?" Scatterbug se rozhlédl a zakroutil hlavou. "Správně. Nikde, že? Chci se tě zeptat... nechtěl bys nové kamarády? Vím, že to zní trochu troufale a nemyslím tím, že bys měl zapomenout na ty staré, ale..." Poškrábal jsem se na zátylku. "Nechci, aby to znělo zle. Realita je taková, že je nízká šance, že se vrátí. Není lepší udělat novou čáru a začít s novými přáteli?" Scatterbug na mě hleděl nečitelným pohledem. "Říkal jsi, že ti přátelé říkají Lynn?" Přikývl jsem. "Rozmyslím si to, Lynne..."
3/ Net ball

40 [A] Enwy [A] Enwy | 23. července 2017 v 16:58 | Reagovat

[39]: "Tak... já to s tebou zkusím. Pokud mě ale budeš šikanovat, uteču!" vypískl, aby sis snad nemyslel, že si tě oblíbil nebo co.
Gratuluji, podařilo se ti chytit Scatterbug.

41 Rory Rory | 23. července 2017 v 19:55 | Reagovat

009
Na farmu som tentokrát prišla čisto z rekreačných dôvodov, dúfala som, že zažijem pokojný výlet, pri ktorom si prečistím hlavu a prídem na in myšlienky. Nestalo sa tak, hneď pri vchode do mňa vrazil až moc známy Vivillon. „Oh, prepáčte, nechcel som do vás naraziť, len som sa snažil nájsť- Óóó, RORY! Ahoooj!“ Nočný vzor krídel, prehnane nadšený tón... definitívne TEN Vivillon. Vzdychla som. „Ahoj, Vivill-“ – „Nie, nie, nie, teraz som Darth! Že je to úžasné meno, že, že? Hodí sa mi ku krídlam! Ho, som zlý a strašný Vivillon!“ naparoval sa a ja som prevrátila oči. „Hej, hej, si úplne desivý, vystrašil by si aj Arceusa...“ zamrmlala som sarkasticky. Vivillon, vlastne Darth, to ale zjavne nepochopil. „FAKT? To je supeeer! Arceus! Arceus, kde si? Poď sem, ja sa ťa nebojím!“ vtedy sa zarazil a pootočil sa ku mne. „A kto je to Arceus?“ Prepáč mi to, Arceus, dúfam, že práve teraz nepočúvaš. A ak hej, tak ho ignoruj, prosím...“ viedla som vnútorný monológ k Arceusovi a uvažovala, čo tu vlastne robím. Oddychovať s tou malou potvorou čo si hovorí Darth? Fakt? Oh, ako mi chýba ten čas, keď bol Scatterbug... „Rory? Rory! Roooryyy! RORYYY!“ Darth sa snažil získať moju pozornosť a ja som sa prudko otočila a kráčala preč. „RORYZY! Nechoď preč! Ukážem ti, čo som sa naučil, dobre?“ aj keď som ho ignorovala a kráčala ďalej, Darth predomňa preletel a dal mi pusu na líčko. Keď som sa odtiahla, začala som sa cítiť neskutočne slabo a unavene a... „DARTH! TO BOL ÚTOK!“ zajačala som. Dokázal vo mne vyvolávať náhle záchvaty agresie. A on sa len smial. „Áno! Že je úžasný? Volá sa to Draining Kiss a je to úplne super, cítim sa potom tak silno a plný energie...“ tie ústa sa mu nie a nie zavrieť. „Fakt?“ zamrmlala som podráždene, no on si moje prerušenie ani nevšimol. „A ešte viem toto, aha!“ Predviedol mi psybeam a zničil tak neďaleký strom. „Hups! Je to trochu deštruktívne... ale je supeeer! Že? Že? Že?“ zarazil sa. „Si vporiadku? Vyzeráš unavene... nechceš si ísť oddýchnuť? Farmárka ti určite dá aj niečo na jedenie! Poď! Poď! Poď!“ chytil ma za vlasy a ťahal ma, veľmi nápomocné, musím povedať. S pobaveným úsmevom som sa ale nechala odviesť do domu, kde ma naozaj farmárka nakŕmila. „A čo si sa to snažil nájsť?“ spýtala som sa zvedavo, keď mi napadli jeho slová po tom, čo do mňa narazil. Darth si ťapol do čela. „Ozaj, to som ti chcel. Hľadal som teba. Vieš,“ stíšil hlas do dramatického šepotu, „do skleníku sa dostalo nejaké strašidlo a ja som sa ponúkol, že to preverím a vyriešim, ale... bojím sa!“ priznal zahanbene. Nie, nie, nie, nepokračuj. Som tu na dovolenke! Oh, neskoro. Nahodil prosebný pohľad. „Prosím, pôjdeš tam?“ Len som šokovane zamrkala. „Tak si to ujasnime. Ty si sa prihlásil, ale bojíš sa, preto tam pôjdem ja a všetku slávu si potom zlizneš ty...“ Darth začal prikyvovať a potom sa zarazil. Zjavne mu to došlo a začal prudko triasť hlavičkou. „Nie, nie, nie, samozrejme, tie peniaze si môžeš nechať, ale môžeš nenápadne spomenúť, ako hrdinsky som sa správal...“ Vzdychla som si. „Pf, dobre, dobre, ale pod jednou podmienkou!“ Vivillon sa narovnal. „Jasné! Hocičo!“ Usmiala som sa. „Výborne, pôjdeš tam so mnou...“ zazubila som a vyskočila na nohy. „A ešte niečo, už žiadne Draining kiss, dobre?“ Darth nešťastne prikývol a zaviedol ma k skleníku. „A fakt musím ísť dovnútra s tebou? Ja sa strašidiel bojím... dokonca, hovorí sa, že je odtiaľ počuť búchanie a ochkanie!“ Prevrátila som oči. S trochou šťastia to bude Rattatta, čo sa rozhodla celú farmu vystrašiť... Bez zaváhania som otvorila dvere a zasvietila. Potom som sa otočila na Dartha, ktorý sa za mnou skrýval a zakrýval si oči. „Darth? Otvor oči, prosím ťa...“ On len potriasol hlavou. „Nie, nie, nie! Ak sa strašidlu pozrieš do očí, skamenieš! Zavri si oči aj ty!“ Prevrátila som oči a nechala Dartha-Darthom. Namiesto toho som zamierila k Vivillonovi s ľadovým vzorom krídel. Metal sa, zapletený do rôznych lián, ale nevyzeral zranený. „Ahoj!“ ozvala som sa potichu. Vivillon sa prestal snažiť oslobodiť a otočil ku mne hlavičku. Vyzeral vystrašene. „Nemusíš sa ma báť. Prišla som ti pomôcť...“ pomaly som kráčala bližšie a nechcela toho drobca vystrašiť ešte viac. „Som Rory a tamto čudo vzadu je Darth,“ mávla som k svojmu spoločníkovi. Vivillonovi sa v očiach objavili slzy. „Pomôžte mi, prosím, prosím, už tu nechcem byť! Hrali sme sa na schovávačku, ale ja som sa zľakla Mareepa čo utiekol z ohrady, narazila som do skla, ono sa rozbilo a potom ma chytili tieto hnusné rastliny...“ začal sa Vivillon znovu metať. Čo ma prekvapilo bol nežný, dievčenský hlások. Rýchlo som prišla bližšie a začala Vivillonku rozmotávať. „Ššš, to nič. Už je dobre. Nemusíš sa báť...“ pohladkala som ju po hlave a Vivillonka na mňa ustrašene pozrela. „Naozaj?“ Usmiala som sa na ňu. „Naozaj. Teraz ťa rozviažem a ty sa vrátiš k svojim kamarátom, áno?“ Vivillon prikývla a ukázala k Darthovi, ktorý si stále veľmi hrdinsky zakrýval oči a triasol sa. „Čo mu je?“ Vyprskla som. „No, je presvedčený, že tu je strašidlo a neskutočne sa ho bojí...“ zašepkala som jej s úškrnkom. Vivillon, ktorej som odviazala poslednú lianku, k nemu preletela. „Ahoj, ja som Christy!“ trošku sčervenela a ja so ich očarene sledovala. Darth s jačaním otvoril oči a vyletel von. „Strašidloooo!“ S Christy sme na seba pozreli a rozosmiali sa. „Hej, Darth? Niekoho ti predstavím, áno?“ spýtala som sa, keď sme ho našli krčiť sa za skleníkom. „Toto je Christy. Veľmi rada by sa ti poďakovala, že si ju zachránil pred tým strašidlom...“ mrkla som na ňu a ona sčervenela. Darth ale vyzeral zmätene. „Zachránil?“ Vážne som prikývla. „Áno, zachránil.  To strašidlo sa ťa zľaklo hneď, ako si vošiel do skleníka! Úbohú Christy tam držal ako rukojemníčku...“ Christy sa rozchichotala a preletela k nemu. „Ďakujem ti, môj hrdina!“ A Darth sa samozrejme začal naparovať. Kým sme sa vrátili k domu, kde som si nechala tašku, vypočuli sme si niekoľko prednášok o tom, prečo presne je tak úžasne dokonalý a prečo dokázal vystrašiť aj strašidlo... „...a vo svojej autobiografii spomeniem aj pomocníčku Rory, nemusíš sa báť. Aj keď si myslím, že si mala úplne nepodstatnú rolu v záchrane Christy, tak kvôli tomu, že ťa mám celkom rád, tak ťa tam spomeniem... a ty tam budeš tiež, kráska! Nikdy som nevidel niekoho tak krásneho ako si ty! A vedela si, že...“ niekde tu som ho prestala počúvať a začala som uvažovať, či mu mám odtrhnúť hlavu alebo ho s Christy začať shippovať. Alebo obidve. Oh, musím im vymyslieť meno... alebo aj nie. V dome som stretla farmárku a kým Darth sa venoval zvádzaniu Christy, ja som vysvetľovala okolnosti ´strašidla v skleníku´. A ako menšiu pomstu za nepodstatnú rolu som farmárke navrhla, že Darth by rád pomohol s opravami. Potom sa už len rozlúčila a vybrala sa hľadať iné miesto na relaxáciu.

42 [A] Enwy [A] Enwy | 23. července 2017 v 20:21 | Reagovat

[41]: V celém rozhovoru padlo tvé jméno nejméně.. čtyřikrát. Práce byla odvedena dobře! Odměnou ti je 200 Yenů.

43 Kiane Kiane | 8. srpna 2017 v 12:56 | Reagovat

011
Kráčela jsem si to kolem jakési podivné farmy, která mě velmi zaujala. Jen tak jsem nakoukla přes plot a spatřila jsem velké množství všech možných vývojových stádií Scatterbuga. Užasla jsem, Vivillonové patřili mezi mé oblíbené pokemony už od doby, kdy jsem byla ještě malinká holčička. Neměla jsem je sice ráda tak, jako některé jiné druhy, ale pořád jsem s nimi měla pouto docela hluboké Při tom pohledu se mi vracelo velké množství vzpomínek z dětství, jak jsem se snažila Vivillony chytat, jednou se mi to dokonce i povedlo. Zavřela jsem ho tehdy do krabice a běžela jsem ho ukázat mamince. Chudák malý Vivillon, ani se mi nebránil. Vidět tyhle úchvatné motýlí pokemony mi dnes připadalo dost povzbudivé a protože jsem stejně neměla nic moc na práci, nedalo mi to a rozhodla jsem se farmu navštívit. Zaťukala jsem na dveře a otevřít mi přišla na můj vkus trochu mladá dívka, nejspíš výpomocnice, které už stresem vstávaly vlasy. Trochu nervózně jsem si stiskla ruku. “Um… ahoj? Promiň, ale děláte prohlídky? Moc ráda bych se po vaší farmě prošla.” Dívka na moc nečekala, chytla mě za límec a zatáhla mě do hlavní budovy farmy. “Díky bohu, že jsi tu! Určitě nám pomůžeš!” Vyhrkla na mě, já jsem se jen trochu začervenala. “......pomůžu?” Zmateně jsem se zeptala, ale to už mě dívka táhla mezi různé Vivillony. “Ti dva mi už hrozně lezou na nervy.” Stěžovala si cestou. Šoupla mě přímo do Vivilloní voliéry (Dejme tomu, že je mají ve voliéře xD) a zavřela za sebou dveře. “Podívej se na ta nemehla…” Mrmlala si ona dál jen tak pro sebe a táhla mě skrz všechny ty kolem poletující Vivillony až do středu voliéry. Když jsem tak procházela tolika možnostmi a tolika barevnými křídly, napadlo mě, jestli bych si neměla jednoho později chytit. Na to jsem si sama odpověděla, že ne. Můj první chycený pokemon bude úplně jiný a naprosto úžasný, ale že Vivillon to nebude. Konečně jsem zahlédla dva Vivillony, kteří seděli na zemi uprostřed celé voliéry, a šťastně zrovna nevypadali. “Ti dva se k sobě přilepili vteřinovým lepidlem.” Zamručela holka. “Kdybys něco potřebovala, budu v hlavní budově.” Řekla a zmizela z mého pohledu. Podrbala jsem se na zátylku a zadívala jsem se na dva Vivillony. Vypadali docela nabručeně a oba něco mumlali. Po chvilce mumlání začali pokřikovat. “Hej, vy dva!” Nezařvala jsem, ale zvýšeným a rázným hlasem jsem upoutala jejich pozornost. V duch jsem si poskočila štěstím, protože bývám ta tichá osůbka, co by na něco takového neměla odvahu, ale teď se mi to výjmečně nějak povedlo. Vivilloni se na mě podívali a byli zticha. “Asi vás musíme dostat od sebe.” Zamrala jsem já a vzala je do ruky. Cukali se a nelíbilo se jim to, ale nedovolovali si zaútočit na neznámou trenérku. Bůh ví, jestli třeba nemá nějakého silného pokemona, no ne? Vyšla jsem s nimi z voliéry a tam je položila na zem. Dívali se na mě a vypadali ještě nakrknutěji než předtím. Dala jsem si jednu ruku na čelo a druhou jsem si chytla bradu. “Dobře, jak se vám tohle vlastně povedlo?” Vivilloni se na sebe podívali, jako by jeden druhého poňoukali k tomu, aby mi to vysvětlil. “Ochutnávali jsme lepidlo.” Zamručel jeden z nich. Tomu se snad ani nešlo nezasmát. “Vy jste se snažili jíst lepidlo? To je teda fakt síla.” Uchechtla jsem se. ”To půjde lehce. Stačí trocha oleje.” Ujistila jsem je a došla k oné holce pro lahev řepkového oleje. Když jsem se vrátila zpět, chtěla jsem na nich metodu rovnou vyzkoušet, ale byli pryč. Strnula jsem hrůzou *Pane bože… já ztratila cizí pokemony.* Zakryla jsem si obličej dlaněmi a zkoušela přemýšlet. *Kdybych byla motýl přilepený zadkem k jinému motýlovi, kam bych šla?* Hlava mi šrotovala. *Rozhodně někam pryč, ale kam?* Pomyslela jsem si bezmocně a zvedla hlavu. V tom jsem na zemi viděla podivný žlutý prach. Přiblížila jsem se, ale díky Arceusovi, včas jsem si uvědomila, že bych se ho neměla dotýkat. Vypadalo to jako stopa po útoku. *Ti dva se pustili do souboje! Tohle jsou paralyzující spóry, ten útok je snadně poznat.* Podívala jsem se směrem k ohradě a okamžitě ji začala přelézat, potom jsem utekla do lesa, následujíc všechny stopy po útocích. Vivillonové byli v lese, pořvávali na sebe a zkoušeli jeden druhého zasáhnout útokem. “No to by snad stačilo!” Okřikla jsem je. Vypadali celkem v šoku, že jsem je našla. “Uvědomujete si, co se mohlo stát…” Povzdychla jsem si a šla k nim. “Nepřibližuj se, člověče.” Jeden z nich na mě skoro až zavrčel. Teď už vypadal, že by na mě klidně zaútočil. Nestála jsem o tenhle zápas. “Má pro vás návrh. Prostě se vraťte na farmu a já vám slibuju, že vás od sebe dostanu.” Brala jsem to hodně diplomaticky. “Ale už žádné zatracené fighty.” Utrousila jsem a vydali jsme se zpátky na farmu. Olej fungoval skoro kouzelně, lepidlo přestalo být tak lepkavé a dalo se snadno sloupnout. Pokemoni do sebe šťastně odletěli co nejdál. “To ti stačil jen olej?” Zeptal se dívčí hlas za mnou. Otočila jsem se a viděla tam tu dívku. “Olej se dostane mezi kůži a lepidlo, takže přestane lepit.” Pokrčila jsem rameny a křivě se usmála. “Ti dva si na sebe za nějaký čas snad zase zvyknou.” Řekla jsem a naposledy se ohlédla za těmi Vivillony.

44 [A] Drobeček [A] Drobeček | 8. srpna 2017 v 13:29 | Reagovat

[43]: Dívka ti poděkovala za pomoc a na oplátku ti dala 350 Yenů.

45 Enwy Enwy | E-mail | Web | 2. září 2017 v 20:17 | Reagovat

ČÍSLO: 010
INFORMACE: Ve stodole se uhnízdila skupina Beedrill, která si tam chce založit kolonii. Zbav se jich, ať to stojí co to stojí. Nepovolené je pouze ničit nebo působit exploze.

Šťastně jsem se zbavila velkých skupin lidí a městské atmosféry. Jídla jsem měla ještě dost a tak jsem mohla být šťastná, že nemusím chodit na nákupy. Zamířila jsem ven, na venkov. Sice to byl teprve den, ale už jsem cítila podzimní vzduch a i když bylo počasí celkem stejné, věděla jsem s jistotou, že se o mnohem více ochladilo. "Asi budu muset brzy zamířit do butiku," řekla jsem své myšlenky nahlas. Míhala jsem farmu, kde jsem dala dohromady Mareepy. Vypadala poklidně – ze stodoly vybíhali lidé s vidlemi v rukách, někteří utíkali a panicky ječeli, máchali rukama na všechny strany. A pak jsem si uvědomila, že to moc poklidně nevypadá. Bez váhání jsem přeskočila ohradu a zamířila k nim. V hlavě jsem si dělala základní představu toho, co by mohlo ohrožovat farmu. Určitě... mimozemšťani! Ti přeci unášejí Mareepy do létajících disků nebo ne? A ten létající talíř musel být určitě neviditelný! "Co se tu děje?" oslovila jsem rychle jednoho farmáře. Se svou nížkou jsem si musela odchytit někoho menšího, abych mohla říct, že jsem ho chytila za ramena a škubla s ním, aby se vzpamatoval. "Metr-metrová vosa!" vypískl. Okamžitě mi mráz projel po zádech. "K-kde...?" vykulila jsem oči. Vyškubl se z mého sevření a ukázal za mě. Nemusela jsem se ohlížet, abych se ujistila, zda tam skutečně je. Oba dva, jak já, tak farmář, jsme se rozeběhli jako o závod a zavřeli se v kumbálu. Naštěstí nás Beedrill nepronásledoval. "T-tohle je jako špatné love story. Zavření v kumbálu..." zamumlala jsem, než jsem si neuvědomila, že jsem své myšlenky vyslovila nahlas. Plácla jsem se čela, až mi tam zůstala červená skvrna. "P-postarám se o ty Beedrill," řekla jsem hrdinsky, až to málem znělo jako kdybych se chystala provést oběť za lidstvo. Otevřela jsem pomalu kumbál a vykoukla ven, abych se ujistila, že tam vážně někde nečeká Beedrill. "N-nic prosím nezničte ani nezapalte," vyhrkl farmář. Těžce jsem si povzdechla. Plánovala jsem nasadit El'Gorlona jako hlavní destruktivní četu, ale když jsem se teď dozvěděla, že se nesmí nic zničit, úkol byl o mnohem těžší.
Vyběhla jsem k Mareep a přelezla plot. Co jsem si pamatovala od minule, měl by mě šlehnout elektrický proud, ale tentokrát nic. Zajistila jsem si nejlepší způsob přemýšlení – procházení se mezi Mareepy, slyšet jejich bečení a vžít se do ovčího pokémona. Nakonec jsem díky tomuto nezvyklému druhu přemýšlení vymyslela náhradní plán B. Povolala jsem Raviela, Garlandolfa a Vylon-Omegu. Vysvětlila jsem jim stručně plán a jakmile všichni tři potvrdili, že ví, o co jde, mohli jsme jít na věc. Plán byl velmi jednoduchý a šlo spíš o štěstí než způsob provedení. "Stejně mi zní podpálení lépe. Dokonce by mě to i víc bavilo," odfrkl si Garlan a roztáhl křídla. Charizard vyskočil a vznesl se do vzduchu, poté zmizel v mracích. Celé to vypadalo, jako kdyby tu nikdy předtím nebyl. Skarmory po pár vteřinách udělala totéž a také zmizela v mracích. V ohradě jsme tedy zůstali jen my dva, Raviel a já. "Připraven?" kývla jsem a Raviel potvrdil. Přelezla jsem zpátky s už větší námahou plot a zamířila ke stodole. Třásla jsem se čím dál tím víc. Byly to metrové vosy, u velkého Arceuse! Kdybych přišla o hlavu, rozhodně bych nebyla o moc vyšší než oni. Stodolu strážili dva Beedrill a ostražitě se rozhlíželi kolem jako bodyguardi před nějakým klubem. "P-pardon," pípla jsem a snažila se hrát pokud možno co nejbezcennějšího člověka pod Sluncem. Najednou jsem se cítila jako ta nejslabší, nejbezmocnější trenér na světě. Vlastně... Gardevoir se už také uklidil na stranu, jak bylo v plánu. Trenér bez svých pokémonů nebyl tak plnohodnotný trenér. "Co chceš?" zabzučel jeden Beedrill náhle, až jsem vyskočila strachy. Zvedla jsem opatrně ruku a pokusila se o co nejvíce vážný výraz. "Potřebuji si vážně promluvit s vaším... šéfem. Jde o... rozmluvu mezi zástupcem lidstva a Beedrillí říše," zkusila jsem to. Beedrillové si vyměnili pohledy a pokrčili rameny. "A s kým že tu máme tu čest?" optal se ten druhý. Strčila jsem ruce do kapes a narychlo vymyslela nějaké jméno s titulem. "Erhm, právě mluvíte s Garlandolfem... ze Salátu. Jop, přesně tak," kývla jsem uznale hlavou. Když jsem v jejich tvářích spatřila mírně pochybovačný výraz, rychle jsem dodala: "... módní policie." Jakmile Beedrillové uslyšeli můj dodatek, otevřeli dveře stodoly. "J-jo, prosím, pardon, madam. Jen jděte dovnitř. Šéf je tam," řekl a já s falešným nafintěným úsměvem vešla dovnitř. Musela jsem při vstupu dovnitř dávat pozor. Na zemi se váleli Weedlové, asi čerstvě vylíhnutí z vajíčka. Celé to bylo takové... strašidelné. Ztěžka jsem polkla a protancovala kolem nich.
"Kdo jsi?" ozval se bzučivý hlas, přímo nade mnou. Vyjekla jsem strachy a zvedla ruce před sebe. "P-přicházím v míru! J-jako zástupce za lidstvo!" pískala jsem. Beedrill si mě prohlédl a pak se usadil na kupce sena. "Když tě moje ochranka pustila dovnitř, očividně nejsi nijak nebezpečná," pověděl. Poděkovala jsem všem bohům, které znám i které neznám. Byla pravda, že jsem nebyla bezpečná. Pomineme-li dvoumetrové oheň-chrlící stvoření, které se mnou chodí. "Tak? O čem budeme vyjednávat? O vašem místě ve světě či...?" přerušil mé přemýšlení. "No, vlastně... nejsem tu tak úplně za lidstvo obecně. Jsem tu za lidi z této farmy. Stodola je jediné místo, kde skladovat během blížící se zimy seno pro Mareepy," začala jsem s vyjednáváním. Beedrill se začal smát. "A s tím jsme my spojení jak? Konečně jsem našel místo, odkud dobyju své impérium. Nevzdám se ho a nepředám ho nějakým lidem," začal se smát. Povzdechla jsem si. To jsem si myslela... Nehodlala jsem konverzaci dále přetahovat. Během sekundy jsem sáhla do kapsy pro rolničku. "Nepodceňuj lidstvo," povzdechla jsem si a zatřásla s ní. Rázem něco dopadlo na střechu stodoly. "Garlandolfe! Je tam okno!" zavolala jsem nahlas. Beedrill zmateně koukal, co se to děje, když v tom vrazili do dveří stráže. "Šéfe, je tu druhý Garlandolf ze Salátu! Módní policie nás obklíčila!" - "Houby policie! To jsou tren-" Nestihl to už doříct. Před ním se objevilo deset Ravielů a uspalo ho to. To stejné se pak vmžiku stalo i Beedrillovským strážím. "Další jsou na hlídce v lese. Měli bychom sebou máknout," oznámil Garlan, když koukl do stodoly. Snesl se na zem a s žuchnutím přistál, až jsem se bála, že to poslalo nějakého nebožtíka Weedla do věčných Weedlovišť. "Ravieli, uspi jen Weedly, Kakuny se neumí bránit nijak jinak, než že ztvrdnou," rozhodla jsem a Gardevoir přikývl. Uspané Weedly jsem pak dala Charizardovi na záda a pro jistotu upevnila lanem, kdyby se někdo předčasně probudil. Kakuny jsem pobrala do náruče. Prozatím jich moc nebylo, se zbytkem mi Gardevoir pomohl. Hned, jakmile jsem dostala na starost Kakuny, svalila se na mě lavina řečí, třeba kdo jsem a proč ničím jejich impérium. "Ravieli! Uspi je taky nebo mě srovnají se zemí dřív, než srovnám já je," zavrčela jsem. Možná můj plán nebyl až tak promyšlený. Pokud to byl skutečně Beedrillí král, zcela jistě mě budou nesnášet všichni Beedrill široko daleko. Budu se muset odstěhovat do Hoennu, projít plastickou operací a nechat si změnit jméno na něco víc normálního, co by se dalo skloňovat! Obavy však stranou. Charizard už s Weedly mířil do lesa a já s Gardevoirem a uspanými Kakunami jsme mířili za ním. V lese bylo víc prostoru než ve stodole, ideálnější než ve stodole, kde je zatuhlý vzduch. Položila jsem Kakuny na zem a umístila je tak, aby z toho nebyla prostě jednoduchá kopa těl. Beedrillí strážci ještě spali, ale jejich král se začal už pomalu probouzet. "C-co budeme dělat? Ještě je tam jedna várka Kakun," strachovala jsem se. Raviel se naštěstí ozval. "Já mám nápad, nechte to na mě," kývl na Charizarda a já situaci přenechala v jeho rukách. Skočila jsem drakovi na hřbet a vracela se do stodoly. Naštěstí farmáři pochopili, že už stodola není nebezpečná a začali Kakuny vynášet ven sami. "Ano prosím, tam do lesa," ukázala jsem směrem k lesu a farmáři přikývli. Už se tam mířilo a později také vracelo. "Jéj, Ravioli!" zasmála jsem se a pobídla Charizarda. "Půjdeme asistovat Ravielovi. Můžeš?" ušklíbla jsem se. Garlandolf ze Salátu Druhý je vznesl do vzduchu. Po chvilce jsem spatřila Gardevoira mezi stromy a ukázala. Charizard u něj přistál. "Co to děláš, Ravieli?" ušklíbla jsem se, když jsem viděla, jak mává červeným peříčkem Beedrillímu králi před obličejem. "Hypnoze," usmál se. "Sleduj." Jakmile provedl, aby se král začal soustředit na pírko, začal. "Jsi obyčejný Beedrill a nikdy se tenhle den nestal..." začal dramatickým tónem hlasu. Beedrill to zopakoval. "Kdo... jsi?" zeptal se. Mírně jsem se ušklíbla. "Garlandolf ze Salátu," kývla jsem. Charizard se ohnal. "Hele! Já jsem Garlandolf!" stěžoval si. Začali jsme se smát. Beedrill za každým smíchem otáčel hlavu. "O-oh? Vy jste ze Salátu tři...?" zamumlal. "Jo. Jsme všichni Garlani a všichni ze Salátu."

46 [A] Drobeček [A] Drobeček | 2. září 2017 v 21:05 | Reagovat

[45]: Za dobře odvedenou práci bylo Garlandolfovi ze Salátu vyplaceno 200 Yenů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ZDROJE:
Obrázky, týkající se pokémonů - Serebii / Bulbapedia / Pokecheck
Ikonky - Serebii
Obrázky herních míst - Dragonith (dA), UkeSora
Některé články převzaty z minulého světa - pokemon-rpg-game.blog.cz;
autorská práva vyhrazena
Design blogu je v autorství (c) Enwy & Dragonith, slouží pouze k použití leagueofpokemon.blog.cz
Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak

".... a všechny kousky skládanky pak zapadnou do jednoho..."