Koukala jsem, jak se Chibi vyvíjí. Hustý, ono to mělo nožky! A-a ruce! A šálu! Jakmile byl vývin dokončen, vypískla jsem nadšením. "Hustý, vypadá strašně..." Nadechla jsem se, abych při vyslovení onoho slova znovu fanaticky nevypískla. "Roztomile! Připomínáš mi jednu osobu, kterou jsem potkala na bále," zamyslela jsem se. Co jsem si dobře vzpomínala, jeho Grotle mi snědl vlasy. Byla to ale zábava! "Jak se cítíš?" zazubila jsem se.

[2]: Nad jeho otázkou jsem se zamyslela. "Um... myslím, že jo. Měl roztomilé jméno, ale v něčem se lišíš," zauvažovala jsem. Pamatovala jsem si, že ten člověk byl něčím speciální. Při té vzpomínce mě jako nůž zasáhlo to, že jsem odmítla jeho instatní nudle a dala přednost dortíkům. "Um, přemýšlení je zdravé, ale ať ti z toho nezbělají vlasy," zasmála jsem se a začala hrabat v batohu. Když jsem tu věc konečně našla, nadšeně jsem ji podala Chibimu.
"Už vím, čím byl ten člověk speciální. Měl chytrácký výraz! Nah, zkus si brýle. Nejsou dioptrické, ale jako správný senpai byl měl budit pořádný respekt," ušklíbla jsem a podala mu brýle chytráka.

[4]: R-roztomilé! "Byly jediné ve tvé velikosti," pousmála jsem se. "Sluší ti." Sledovala jsem, jak udělal zkusmo salto. "J-jo... máš," vykoktala jsem a snažila se držet svou teplotu na normální úrovni. "Teď vypadáš téměř jako on," zazubila jsem se.
Po chvilce přemýšlení jsem se k tomu odhodlala. "Um.. poslyš," začala jsem opatrně. "Pořád se chceš vrátit na ostrov Sun?"

[6]: Zasmála jsem se. "Jenom říkám, že mi ho připomínáš," usmála jsem se. Bála jsem se tohle téma dál rozebírat, protože se mi vracely nepříjemné vzpomínky na bál.
Když jsem uviděla jeho zasněný tón, trklo se mnou. Bála jsem se, že ho ztratím. Kdo bude koučovat tým? Kdo bude Ravielův senpai? Možná se mi i trochu ulevilo, i když jen polovičně, když řekl, že se tam nechce vracet. Přikývla jsem. "Jednou, až se mi splní všechny sny, se tam chci přestěhovat," zasnila jsem se. "Myslím... až posbírám odznaky, stanu se užitečná a skončí ta hrozná krize s týmem Plasma. Je to ideální místo na strávení zbytku života..."

[8]: "N-nesmrtelná...?" zamrkala jsem. Pak jsem ho snad pochopila. Zasmála jsem se. "Máš pravdu, takže vás tam budu štvát do té doby, než mě legendární vůdce Solgaleo nebude chtít vyhodit," zasmála jsem se.
Nad jeho dalšími slovy jsem měla co dělat, abych se mu nevybulila na rameni. "To je vámi, ne mnou," řekla jsem potichu. "To vaše snaha a zapálení nás posunula tak daleko," řekla jsem.

[10]: Nesměle jsem se zasmála. Pominula jsem fakt, že jsem náhodně sbírala pokémony, kteří mi přiběhli, narazily, dorazily, dolétli a bůhví co všechno, do cesty, měl celkem i pravdu. Přikývla jsem. "Asi to tak bude. Snad to tak bude i nadále. Náš tým se ještě rozroste," zasmála jsem se. "Díky, Chibi-san," uculila jsem se.