















[1]: Chibi se zasmál. "Děkuji, ty taky!" vyprskl. "Ta osoba byla taky roztomilá?" podivil se. "Cítím se skvěle! Hlavou mi víří strašně moc myšlenek!" vydechl nadšeně. "Až mě z toho trošku bolí," zafňukal.
[2]: Nad jeho otázkou jsem se zamyslela. "Um... myslím, že jo. Měl roztomilé jméno, ale v něčem se lišíš," zauvažovala jsem. Pamatovala jsem si, že ten člověk byl něčím speciální. Při té vzpomínce mě jako nůž zasáhlo to, že jsem odmítla jeho instatní nudle a dala přednost dortíkům. "Um, přemýšlení je zdravé, ale ať ti z toho nezbělají vlasy," zasmála jsem se a začala hrabat v batohu. Když jsem tu věc konečně našla, nadšeně jsem ji podala Chibimu.
"Už vím, čím byl ten člověk speciální. Měl chytrácký výraz! Nah, zkus si brýle. Nejsou dioptrické, ale jako správný senpai byl měl budit pořádný respekt," ušklíbla jsem a podala mu brýle chytráka.
[3]: Chibi se zmateně zadíval na brýle. "Nevím, jestli mi při boji budou držet na hlavě..." zamumlal, ale přesto si je nasadil. Několikrát udělal zkusmo salto. "Drží!" zaradoval se. "Mám už taky chytrácký výraz?" zasmál se, i když spíš než chytrácký se mu dařilo držet roztomilý výraz.
[4]: R-roztomilé! "Byly jediné ve tvé velikosti," pousmála jsem se. "Sluší ti." Sledovala jsem, jak udělal zkusmo salto. "J-jo... máš," vykoktala jsem a snažila se držet svou teplotu na normální úrovni. "Teď vypadáš téměř jako on," zazubila jsem se.
Po chvilce přemýšlení jsem se k tomu odhodlala. "Um.. poslyš," začala jsem opatrně. "Pořád se chceš vrátit na ostrov Sun?"
[5]: "A to mám? Vypadat jako on?" podivil se. "Ale to pak už nebudu tvůj roztomilý Chibi, ne?" zasmál se.
"Přemýšlel jsem o tom..." zamumlal a na tváři se mu objevil zasněný výraz. "Docela se mi stýská, ale myslím, že kdybych vás opustil a vrátil se na ostrov, stýskalo by se mi pak mnohem víc," promluvil. "Takže ne, nechci se tam vracet. Alespoň ne vracet jako domů, domov mám u vás," usmál se. "Ale jestli myslíš vracet jako výlet s celým týmem, proč ne!" zaradoval se.
[6]: Zasmála jsem se. "Jenom říkám, že mi ho připomínáš," usmála jsem se. Bála jsem se tohle téma dál rozebírat, protože se mi vracely nepříjemné vzpomínky na bál.
Když jsem uviděla jeho zasněný tón, trklo se mnou. Bála jsem se, že ho ztratím. Kdo bude koučovat tým? Kdo bude Ravielův senpai? Možná se mi i trochu ulevilo, i když jen polovičně, když řekl, že se tam nechce vracet. Přikývla jsem. "Jednou, až se mi splní všechny sny, se tam chci přestěhovat," zasnila jsem se. "Myslím... až posbírám odznaky, stanu se užitečná a skončí ta hrozná krize s týmem Plasma. Je to ideální místo na strávení zbytku života..."
[7]: Chibi souhlasně přikývl. "Ale ty zbytek života nijak strávit nemůžeš, ne?" zazubil se. "Jsi přece nesmrtelná, takže žádný zbytek života nemáš!" zavtipkoval. "Užitečná už jsi, ne?" usmál se. "Jen se podívej na svůj tým, všichni jsme díky tobě šťastní!" zasmál se.
[8]: "N-nesmrtelná...?" zamrkala jsem. Pak jsem ho snad pochopila. Zasmála jsem se. "Máš pravdu, takže vás tam budu štvát do té doby, než mě legendární vůdce Solgaleo nebude chtít vyhodit," zasmála jsem se.
Nad jeho dalšími slovy jsem měla co dělat, abych se mu nevybulila na rameni. "To je vámi, ne mnou," řekla jsem potichu. "To vaše snaha a zapálení nás posunula tak daleko," řekla jsem.
[9]: Ribombee se na tebe přívětivě usmál. "Bez tebe by jsme to nikdy nezvládli." Na chvilku se odmlčel, na tváři měl zamyšlený výraz. "V první řadě by jsme ani nebyli tým, protože to ty jsi nás všechny dala dohromady. I kdyby jsme pak tým byli, bez tebe by se určitě Garlan s Ravielem pozabíjeli dřív, než se z nich stanou takoví skvělí přátele," zasmál se. "To samé platí o Zubat! A kdo ví, co by bylo se Skarmory, kdybys nebyla tou dobou v kaňonu," prohlásil vážně.
[10]: Nesměle jsem se zasmála. Pominula jsem fakt, že jsem náhodně sbírala pokémony, kteří mi přiběhli, narazily, dorazily, dolétli a bůhví co všechno, do cesty, měl celkem i pravdu. Přikývla jsem. "Asi to tak bude. Snad to tak bude i nadále. Náš tým se ještě rozroste," zasmála jsem se. "Díky, Chibi-san," uculila jsem se.
Koukala jsem, jak se Chibi vyvíjí. Hustý, ono to mělo nožky! A-a ruce! A šálu! Jakmile byl vývin dokončen, vypískla jsem nadšením. "Hustý, vypadá strašně..." Nadechla jsem se, abych při vyslovení onoho slova znovu fanaticky nevypískla. "Roztomile! Připomínáš mi jednu osobu, kterou jsem potkala na bále," zamyslela jsem se. Co jsem si dobře vzpomínala, jeho Grotle mi snědl vlasy. Byla to ale zábava! "Jak se cítíš?" zazubila jsem se.